Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
39 C 70/2026-46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 1 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 859 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 29 104 Kč od 28. 9. 2024 do 27. 12. 2024, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 29 104 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 104 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 859 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 29 104 Kč od 28. 9. 2024 do 27. 12. 2024, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 29 104 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 104 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po ověření úvěruschopnosti žalovaného s ním uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši částka, z níž žalovaný obdržel částku částka na svůj účet a zprostředkovatel obdržel částku částka. Žalovaný byl povinen jistinu úvěru vrátit spolu se sjednaným úrokem ve 25 měsíčních splátkách po částka, splatných vždy 20. dne v měsíci, počínaje dnem datum. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku částka. Žalovaný uhradil pouze částka a ničeho dalšího neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne datum.
2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně ani přes výzvu soudu nevyjádřil. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne datum si žalobkyně a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, z níž částka částka bude vyplacena zprostředkovateli za zprostředkování úvěru, a žalovaný se zavázal uhradit celkovou cenu úvěru ve výši částka ve 25 měsíčních splátkách ve výši částka s tím, že první splátka byla splatná dne datum a každá další splátka do 20. dne následujícího měsíce. Úroková sazba činila 28,17 % ročně (RPSN 44,5 %). Smlouva byla uzavřena po úhradě verifikační platby ve výši částka žalovaným (viz Smlouva, potvrzení o provedení transakce).
4. Před uzavřením Smlouvy provedla Žalobkyně lustraci v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka, výstup z insolvenčního rejstříku). Z výplatní pásky 2/2024 a snímku obrazovky části výpisu z bankovního účtu žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného ze zaměstnání v únoru 2024 (po odečtení mimořádné zálohy ve výši částka) činil částka (viz výplatní páska 2/2024 a snímek obrazovky). Z výplatní pásky 3/2024 žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného v březnu 2024 činil částka (viz výplatní páska 3/2024). Průměrný měsíční příjem žalovaného činil částka. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů a jeho výdaje na bydlení činí částka měsíčně, což bylo doloženo prohlášením rodiče žalovaného (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka, prohlášení rodiče). Ohledně dalších výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z životního minima ve výši částka, přičemž normativní náklady na bydlení určila částkou částka (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka). Z lustrace v aplikaci CRIBIS žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl žádný záznam (viz výsledek lustrace). Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě a na splátky úvěrů hradí částku částka měsíčně (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka, čestné prohlášení).
5. Žalobkyně poskytla dne datum na účet žalovaného č. č. účtu částku částka a na účet č. č. účtu částku částka (viz pohyby na účtu). Žalovaný uhradil celkem částka (viz bonita smlouvy) a dále ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne datum, kterou bylo současně oznámeno žalovanému zesplatnění úvěru z důvodu prodlení se splátkami, to vše v souladu se Smlouvou (viz zesplatnění pro smlouvu Anonymizováno ze dne datum včetně podacího lístku).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne datum písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši částka tak, že částku částka zaslala na účet žalovaného a částku částka zaslala na účet zprostředkovatele spotřebitelského úvěru. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o pravidelný měsíční příjem žalovaného v průměrné výši částka, má soud za to, že byl žalobkyní ověřen dostatečně, a to na základě výplatních pásek a snímku obrazovky části výpisu z bankovního účtu žalovaného vztahujícího se k příjmu za měsíc únor. Nicméně skutečnost, že má žalovaný pravidelné příjmy, ještě sama o sobě neznamená, že bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jeho rozpočtu, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je schopen úvěr splácet. Co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně řádně zkoumala a ověřila toliko tu skutečnost, že žalovaný má pravidelné výdaje na bydlení ve výši částka. Jiné výdaje žalobkyně však nezkoumala a nezajímala se tak o skutečné náklady žalovaného na stravu, dopravu, léky, zdravotní péči ošacení apod. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Ačkoliv z předložené dokumentace explicitně vyplývá existence úvěrových závazků žalovaného se znatelnou měsíční zátěží ve výši částka sestávající z celkem tří úvěrových produktů u tří různých úvěrujících, žalobkyně se touto skutečností nijak nezaobírala a pouze formálně celkovou měsíční úvěrovou zátěž žalovaného zahrnula do výpočtu volného disponibilního příjmu žalovaného. Přitom právě existence tří dalších úvěrových závazků měla působit jako varovný signál a podnět pro žalobkyni k tomu, aby zkoumala skutečnou výši výdajů žalovaného, tedy především jaké výdaje jsou z dosavadních úvěrů pokrývány a zda se žalovaný neocitl v úvěrové spirále. Žalobkyně v daném případě předložila výstup z aplikace CRIBIS, který uváděl, že žalovaný nemá negativní záznam, další podklady ohledně posouzení zadlužení žalovaného neposkytla. Poukaz žalobkyně na výši životního minima a normativních nákladů na bydlení, případně výši nezabavitelné částky žalovaného je z pohledu soudu rovněž nedostatečný, neboť nejde o částku reflektující skutečné poměry daného jedince. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním.
10. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.
11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou (tedy ani požadovanou jistinu, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku částka náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný na dluh uhradil celkově částka, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí částka.
12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky částka coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 větou první o. s. ř. o. s. ř. tak, že uložit žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobkyně) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.