Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
66 Ad 2/2026 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
66 Ad 2/2026 - 31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci
žalobce: L. V.
bytem
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2026, čj. X,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 1. 2026, čj. X, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 121 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezené věci
1. Rozhodnutím ze dne 15. 1. 2026, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Jihlavě, kontaktní pracoviště Pelhřimov ze dne 30. 4. 2025, čj. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo podle § 7 a § 14 zákona č. 108/2006 Sb. , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách “), ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči rozhodnuto poskytovat příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně od ledna 2025 a snížit příspěvek na péči z 4 900 Kč na 880 Kč měsíčně od května 2025.
II. Shrnutí žaloby
2. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost.
3. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí dostatečně nereagovalo na všechny námitky navrhovatele a důkazně je nevypořádalo. Má jít o námitky uvedené v odvolání ze dne 20. 5. 2025 a z vyjádření se k podkladům ze dne 17. 11. 2025. Podle žalobce nebylo vyhověno požadavku na odůvodnění rozhodnutí podle § 68 odst. 3 správního řádu .
4. Hodnocení funkčního dopadu zdravotního postižení žalobce provedené správními orgány podle něj neodpovídá skutečnému stavu. Toto posouzení bylo provedeno v rozporu se závaznými způsoby hodnocení uvedenými v příslušných zákonných normách a vyhlášce č. 505/2006 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška “).
5. Dle žalobce nebyly dodrženy základní zásady činnosti správních orgánů, a to zejména dle § 2 a § 3 správního řádu .
6. Žalobce má pochybnosti o objektivním přístupu Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) a Posudkové komise MPSV (dále jen „posudková komise“), jejichž hodnocení bylo podkladem pro stanovení I. stupně závislosti. K tomuto závěru žalobce vede obsah aktuálně platných posudků vč. jejich závěrů a také minulá zkušenost, kdy i při doložení progrese zrakového postižení v průběhu dětství a dospívání bylo hodnoceno zvládání základních životních potřeb rozdílně (i s malým časovým odstupem), ačkoliv nedošlo k podstatným změnách v neurologické diagnóze, sociálním zázemí, bydlišti atd. Žalobce shrnuje, že rozhodnutím ze dne 12. 3. 2010 mu byl ve věku 18 let přiznán II. stupeň závislosti. Rozhodnutím ze dne 12. 4. 2010 (stále ve věku 18 let) mu byl přiznán I. stupeň závislosti. Rozhodnutím ze dne 18. 11. 2018 mu byl opět přiznán I. stupeň závislosti; proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 4. 2019 byl žalobci přiznán II. stupeň závislosti s platností do 31. 12. 2024, a to pro nezvládání šesti základních životních potřeb – orientace, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost, komunikace a tělesná hygiena.
7. Aktuálně byl prvostupňovým rozhodnutím žalobci přiznán I. stupeň závislosti pro nezvládání čtyř základních životních potřeb – orientace, komunikace, osobní aktivity a péče o domácnost. Přitom nebyl podrobně zkoumán zdravotní stav žalobce, který se od posledního odvolání v roce 2018 nikterak nezměnil (jen zrakové postižení mírně progredovalo). Žalobce namítá, že na jednání posudkové komise nebyl pozván, přestože písemně vyjádřil, že by tuto možnost uvítal. Nebyly využity ani další objektivní možnosti pro zjištění skutkového stav (vyžádání dalšího lékařského vyšetření, doplňující sociální šetření apod.).
8. Žalobce je přesvědčen, že krom čtyř uznaných základních životních potřeb nezvládá dále ještě oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o zdraví.
9. K oblékání a obouvání uvedl, že často zaměňuje rub a líc, přední a zadní stranu oděvu (v dětském věku to bylo řešitelné obrázkem či značkou, v dospělém věku je to pro žalobce dehonestující). Zraková kontrola v zrcadle je nefunkční vzhledem ke značnému omezení zorného pole. Je potřeba kontrola druhé osoby i dopomoc s orientací oděvu; poté je žalobce schopen se obléct sám. Pomoc je nutná jen s knoflíky běžné velikosti a opasky, hrubší zip zvládá. Žalobce nezvládá ukládání a skládání oděvů do polic, pouze ukládání na ramínka s mírnou dopomocí. Nedokáže zrakově kontrolovat výběr oděvu z hlediska kontroly čistoty oděvu, jedině pouze pokud oděv zapáchá či je mokrý.
10. K tělesné hygieně žalobce uvedl, že nezvládá stříhání nehtů na rukou a nohou (ani s pomocí kleštiček, i když je schopen je uchopit; když si je dá do funkční části zorného pole, nedokáže zkoordinovat pohyby ruky tak, aby si nehty ostříhal). Obdobně s holením. Je schopen držet holicí strojek a přejíždět po tváři, není však schopen se funkčně oholit ani si zkontrolovat kvalitu oholení. Přitom nehraje roli, zda se holí denně nebo zastřihuje vousy jednou za týden. Obojí je srovnatelně náročné. Potřebuje dopomoc a celkovou kontrolu. Paradoxně v 18 letech bylo nezvládání této potřeby uznáno, ačkoliv mu ještě ochlupení a vousy nerostly v takové míře jako dnes. Dobře zvládá běžné umytí těla, vlasů, sprchování, utření se apod.
11. K péči o zdraví uvedl, že nezvládá pravidelně si kapat do očí 1x až 2x (dle potřeby víckrát), aby předcházel nebo zmírnil další zdravotní obtíže a bolest v očích (řezání, pálení, záněty). Aplikace očních kapek i občasně protizánětlivých prostředků je pro něj nutností. Při intenzivnějším využívání zraku se potíže dostavují do dvou až tří hodin. Důsledkem je další zhoršení zrakových funkcí, bolesti hlavy a poruchy soustředění. Pohyb ruky nemůže žalobce zkoordinovat bez zrakové kontroly, zrcadlo mu nepomáhá, neboť se v něm nevidí v potřebném úhlu. Podávání jiných léků a příp. jiná ošetření nejsou zatím pravidelná. Zvládá si brát léky v tabletách, nezvládá léky dávkované kapátkem, ošetření drobných poranění. Při rehabilitaci prasklého ramenního pouzdra potřeboval pomoc se cvičením, aby dokázal pohyb provést správně a účelně. Zorné pole a únava očí se během dne mění, a i to má vliv nezvládání základních životních potřeb.
12. Žalobce shrnuje, že nyní ve věku 34 let pobírá invalidní důchod druhého stupně, velmi obtížně shání zaměstnání (souběh zrakového a motorického postižení jej na trhu práce značně znevýhodňuje). Snaží se učit jazyky a na dohodu pracuje jako telefonní operátor.
13. Žalobce k důkazu navrhl příp. výslech účastníků řízení a dále rozhodnutí o přiznání invalidity druhého stupně a lékařské zprávy, které přiložil k žalobě.
III. Vyjádření žalovaného
14. Žalovaný konstatoval, že žalobce byl shledán osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat čtyři základní životní potřeby.
15. Žalovaný konstatoval, že žalobcem předložené podklady (především lékařské zprávy) byly posouzeny posudkovou komisí. Posouzení zdravotního stavu bylo provedeno na základě doložené lékařské dokumentace, sociálního šetření a v souladu s příslušnými právními předpisy. Žalovaný považuje posudek posudkové komise ze dne 29. 7. 2025, doplněný dne 2. 9. 2025 a 4. 11. 2025 za úplné, objektivní a přesvědčivé stěžejní důkazní prostředky. Žalovaný je přesvědčen, že se vypořádal se všemi námitkami žalobce, a to i s námitkou týkající se odlišného posouzení stupně závislosti oproti předchozímu období, kdy byl žalobce od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2024 uznán osobou závislou ve II. stupni, k čemuž bylo posudkovou komisí zhodnoceno, že se jednalo o posudkové nadhodnocení, tedy o posudkový omyl.
16. Žalovaný k uplatněné námitce uvedl, že osobní účast posuzované osoby při jednání posudkové komise ani její bezprostřední vyšetření v komisi není nezbytné. Úkolem posudkové komise je primárně zhodnocení klinických lékařských nálezů, nikoliv vyšetřování posuzovaných osob. Posudková komise může v pochybnostech provést orientační vyšetření posuzované osoby, není to však zákonem předepsáno.
17. Žalobcem namítané nezvládané základní životní potřeby žalovaný zhodnotil tak, že z dostupných podkladů nevyplývají takové skutečnosti, které by odůvodňovaly jejich uznání za nezvládané.
IV. Právní hodnocení krajského soudu
18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “).
19. Krajský soud rozhodl ve věci podle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky.
20. Žaloba je důvodná.
21. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a v prováděcí vyhlášce. S účinností od 1. 1. 2012 platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby [§ 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách] a ve II. stupni (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb [§ 8 odst. 2 písm. b) téhož zákona].
22. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách dále platí, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle § 9 odst. 4 téhož zákona platí, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
23. Základní direktiva pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozvedena v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.
24. Tato direktiva je dále konkretizována v § 1 odst. 4 vyhlášky, podle něhož platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.
25. Podle § 2 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.
26. Podle § 1 odst. 1 citované vyhlášky platí, že schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.
27. Krajský soud považuje za podstatné zdůraznit, že konstrukce nároku na příspěvek na péči se opírá o posouzení odborných otázek z oboru posudkového lékařství, jako např. zda lze zdravotní stav žadatele o příspěvek vyhodnotit jako dlouhodobě nepříznivý, zda potřeba pomoci při zvládání základních životních potřeb je v příčinné souvislosti s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Správní řízení ve věci přiznání příspěvku na péči se proto vyznačuje tím, že významným důkazem je odborný posudek o zdravotním stavu a z něj vyplývajících funkčních omezení, které žadateli brání v uspokojování základních životních potřeb a činí jej závislým na pomoci jiné osoby. Nejvyšší správní soud se již opakovaně zabýval povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, přičemž dospěl k závěru, že „se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, čj. 6 Ads 143/2009–60, či rozsudek téhož soudu ze dne 22. 10. 2009, čj. 3 Ads 48/2009 –104).
28. Posouzení zdravotního stavu je podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu věcí odborně-medicínskou, k němuž nemají soudy potřebné odborné znalosti, a proto vždy vychází z vyjádření subjektů, které takové znalosti mají. Z tohoto důvodu soudy kladou při hodnocení zdravotních posudků zvýšený důraz na jejich jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013 –34).
IV.A Námitka nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí
29. Z povahy věci se krajský soud nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť kdyby byla shledána důvodnou, tak by to v menší či větší míře bránilo věcnému projednání souvisejících námitek.
30. Podle § 68 odst. 3 správního řádu platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Uvedené plně dopadá i na odůvodnění rozhodnutí o odvolání, a to v souladu s § 93 odst. 1 správního řádu .
31. K otázce nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů existuje rozsáhlá judikatura. Z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, čj. 9 As 71/2008 -109, se podává, že „funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán (…) vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené.“
32. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze taktéž poukázat např. na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005 -65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů.“ Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil.
33. S ohledem na citovanou judikaturu posuzoval krajský soud napadené rozhodnutí a posoudil, zda v něm lze nalézt uspokojivé odpovědi na žalobcem vznesené námitky v jeho odvolání ze dne 20. 5. 2025 a v jeho vyjádření se k podkladům řízení ze dne 17. 11. 2025.
34. Žalobce ve svém odvolání vznesl určité výtky proti objektivitě sociálního šetření, nicméně sám dodal, že záznam ze sociálního šetření nikterak neznevažuje, že pouze konstatuje praxi sociálních pracovnic. Uvedené tudíž nebylo nezbytné ze strany žalovaného jakkoli vypořádávat, což ostatně žalovaný ani neučinil, neboť se nejednalo o odvolací důvod.
35. Žalobce následně vznesl v odvolání svůj nesouhlas s posouzením toho, že nebylo uznáno nezvládání základních životních potřeb mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a péče o zdraví. K těmto základním životním potřebám uvedl popis toho, co zvládá a nezvládá. Následně dne 17. 11. 2025 učinil žalobce podrobné vyjádření k podkladům řízení, tj. k posudku posudkové komise Brno a jeho dvěma doplněním, přičemž žalobce podrobně reagoval na to, že nebylo uznáno nezvládání základních životních potřeb oblékání a obouvání, tělesná hygiena a péče o zdraví. Současně namítl, že se jeho zdravotní stav od posledního posouzení v roce 2018 nezměnil co se týče neuromotorického postižení, nicméně že zrakové postižení se zhoršilo. Současně žalobce uvedl, že by uvítal, kdyby byl přizván k jednání posudkové komise a že by ocenil, aby byl posouzen lékařem z oboru neurologie a očního lékařství.
36. Vzhledem k tomu, že žalobce formuluje i svou žalobu ve smyslu výhrad proti tomu, že mu nebylo uznáno nezvládání základních životních potřeb oblékání a obouvání, tělesná hygiena a péče o zdraví, směřoval krajský soud svůj přezkum na to, zda právě tyto tři základní životní potřeby byly žalovaným řádně zhodnoceny na půdorysu posouzení zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí a zda bylo řádně reagováno na žalobcovy výtky uplatněné v odvolacím řízení.
37. Žalovaný v odvolacím řízení vycházel z posudku posudkové komise a jeho dvou doplnění, které si vyžádal v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení “). Dle tohoto ustanovení ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Jak již bylo konstatováno shora, posudkové komise jsou povolány k posouzení medicínských otázek. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti. Žalovaný tudíž nemůže založit své rozhodnutí na posudku, který by byl nepřesvědčivý, nedostatečně odůvodněný, neúplný, či jinak řečeno nepřezkoumatelný. To se ovšem v nyní projednávaném případě stalo.
IV.A.1 Oblékání a obouvání
38. Ve vztahu k základní životní potřebě oblékání a obouvání žalobce v odvolání a jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí uváděl, že ji nezvládá, neboť zaměňuje rub a líc, přední a zadní stranu; nemůže se zkontrolovat v zrcadle, potřebuje pomoc s knoflíky běžné velikosti a opasky, se zavazováním tkaniček a obecně s výběrem oblečení z hlediska čistoty; potřebuje pomoc též s ukládáním oděvů do polic, na ramínko, s udržováním systému ukládání oblečení.
39. Žalovaný vycházel z posudku posudkové komise a jeho doplnění, přičemž v napadeném rozhodnutí uvedl, že je žalobce na zrakové postižení adaptován, že by měl mít oděv a obuv přizpůsobené zhoršené zrakové kontrole, aby byla zajištěna jednoduchá orientace s oblečením (rub a líc, přední a zadní strana). Žalobce je fyzicky schopen se oblékat, obouvat, svlékat i zouvat a je schopen manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
40. V tomto směru považuje krajský soud napadené rozhodnutí za dostatečně odůvodněné a přezkoumatelné, neb je vysvětleno, že žalobce je fyzicky schopen se oblékat, obouvat, svlékat i zouvat a je schopen manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. Lze odkázat i na vypořádání zvládání této základní životní potřeby v posudku posudkového lékaře Institutu ze dne 1. 4. 2025.
IV.A.2 Tělesná hygiena
41. Ve vztahu k základní životní potřebě tělesná hygiena žalobce v odvolání a jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí uváděl, že ji nezvládá, neboť potřebuje pomoc s péčí o nohy (stříhání nehtů, ošetřování chodidel – ztvrdlá kůže, otlaky) a se stříháním nehtů na rukou a s holením. Stříhání nehtů dle svého názoru nezvládá, neboť není schopen zkoordinovat pohyby ruky do té míry, aby si ostříhal nehty. Stříhání nehtů je dle něj součástí celkové hygieny. K holení dodal, že je schopen použít holicí strojek, přejíždět s ním po tváři, není však schopen se funkčně oholit, nemůže zrakem zkontrolovat kvalitu oholení. S holením je nutná dopomoc druhé osoby, ne pouze kontrola.
42. Žalovaný vycházel z posudku posudkové komise a jeho doplnění, přičemž v napadeném rozhodnutí uvedl, že i s omezenou zrakovou kontrolou je žalobce v domácím prostředí schopen používat hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, umývat a sušit jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu a holit se. K holení je uvedeno, že je možné, že tento úkon není proveden dokonale, takže je vhodná kontrola druhou osobou, to však neznamená, že by uvedenou aktivitu žalobce nezvládal zcela nebo že by byla omezena těžkým způsobem.
43. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna
1. použít hygienické zařízení,
2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla,
3. provádět celkovou hygienu,
4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
44. Ve vztahu k schopnosti žalobce se oholit je podáno odůvodnění, které lze považovat za přezkoumatelné, neboť obsahuje odůvodnění závěrů posudkové komise převzatých žalovaným. Hodnocení zvládání základní životní potřeby tělesná hygiena však není úplné ve vztahu k žalobcovým konkrétním odvolacím námitkám s ohledem na to, že se žalobce dovolával taktéž toho, že není schopen si ostříhat nehty na rukou a nohou a potřebuje s tím pomoc. Žalobce stříhání nehtů považuje za součást celkové hygieny. Posudková komise ani žalovaný se k této námitce nikterak nevyjádřili, proto je v této části posudek neúplný a napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.
IV.A.3 Péče o zdraví
45. Ve vztahu k základní životní potřebě péče o zdraví žalobce v odvolání a jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí uváděl, že ji nezvládá, neboť denně užívá oční kapky, často i oční mast. S aplikací potřebuje pomoci; i přes snahu si není schopen sám aplikovat kapky a mast, neboť pro omezení zorného pole se nevidí v zrcadle. Potřebuje pomoct s ošetřením drobných poranění a pomoc při správném provádění kompenzačních cvičení (zátěž krční páteře). Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí žalobce rozvedl, že aplikace očních kapek je pravidelná denní (1x až 2x denně), občasně je potřeba aplikace dle potřeby protizánětlivé masti. Žalobce uvedl, že sám uvedené aplikuje mimo oko a nezvládne uvedené ani s pomocí zrcadla. Žalobce rozvedl, že se nejedná o prostý úchop, nýbrž o přesnou manipulaci ruky s aplikátorem v blízkosti oka, což nezvládá (takový přesný a cílený pohyb). Pravidelná aplikace očních kapek je pro žalobce klíčová, neboť zmírňuje a předchází obtížím a bolestem (řezání a pálení očí, záněty). Žalobce uvedl, že se jedná o léčebně-preventivní opatření doporučené oční lékařkou, aby se předcházelo infekcím a nepříjemným pocitům oka. Ostatní podávání léků není časté.
46. Tuto základní životní potřebu měl žalobce dříve uznánu. Posudkový lékař Institutu se výslovně vyjádřil k tomu, že dle jeho posouzení nemá žalobce takové postižení, pro které by si nemohl nakapat oční kapky a že nemá postižení psychické orientace, pro které by nemohl dodržovat léčebný režim. Žalobce na uvedené reagoval v odvolání a ve svém vyjádření, přičemž popsal důvody, proč si nezvládá kapat oční kapky a aplikovat mast do očí. S ohledem na přesnou odvolací argumentaci bylo nezbytné, aby na ni posudková komise a žalovaný reagovali. Tak se ovšem nestalo.
47. Žalovaný vycházel z posudku posudkové komise a jeho doplnění, přičemž v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce je schopen dodržovat stanovený léčebný režim včetně užívání léků, které užívá dlouhodobě. Je schopen rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat pomoc nebo přivolat pomoc. V upraveném prostředí je schopen provádět stanovené preventivní, léčebné a rehabilitační postupy a opatření v případě dlouhodobého onemocnění.
48. Uvedené není dostatečně konkrétní reakcí na žalobcem tvrzenou nemožnost aplikace očních kapek a mastí do očí s tím, že se jedná o léčebné a preventivní opatření indikované jeho oční lékařkou.
49. Podle přílohy č. 1 vyhlášky se za schopnost zvládat základní životní potřebu péče o zdraví považuje stav, kdy osoba je schopna
1. dodržovat stanovený léčebný režim,
2. provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky,
3. rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.
50. Podle § 9 odst. 2 zákona o sociálních službách platí, že schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. h) – tj. potřebu péče o zdraví – se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem.
51. Posudková komise se nedostatečně zabývala žalobcovou argumentací, nevysvětlila, zda jde v tomto případě o stanovený léčebný režim, či zda jde o léčebné a preventivní opatření. Nevysvětlila, na základě čeho má za to, že žalobce při aplikaci očních kapek a masti nepotřebuje pomoc druhé osoby.
52. Posudková komise uvedené nezhodnotila ve smyslu § 1 odst. 4 vyhlášky, dle něhož se za neschopnost zvládání základní životní potřeby považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.
53. Krajský soud připomíná, že podle § 2a prováděcí vyhlášky platí, že pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
54. Žalovaný nedostatečné odůvodnění posudkové komise přejal do napadeného rozhodnutí a tím zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností.
IV.A.4 Další připomínky žalobce z odvolacího řízení
55. Žalobce taktéž v odvolání namítal, že v posudku posudkového lékaře Institutu nebylo zdůvodněno, na základě jakých skutečností nebyly již uznány za nezvládané v minulosti uznané základní životní potřeby tělesné hygieny a péče o zdraví. Žalovaný k této námitce v napadeném rozhodnutí prostě konstatoval, že šlo o posudkové nadhodnocení, tj. o posudkový omyl, což převzal z posudku posudkové komise. V kontextu tohoto závěru posudkové komise Brno bylo dle názoru krajského soudu naprosto stěžejní, aby žalovaný reagoval na námitky žalobce vznesené v jeho vyjádření k podkladům řízení, a sice, že by uvítal osobní vyšetření v komisi a že by taktéž ocenil, aby v komisi byl zastoupen jednak neurolog, nýbrž i oční specialista. Na uvedené námitky ovšem žalovaný v napadeném rozhodnutí nikterak nereagoval.
56. Podle § 14 odst. 4 zákona o sociálních službách platí, že změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši příspěvku tak, že příspěvek má být snížen, provede se snížení příspěvku od prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí o snížení příspěvku.
57. K tomu, aby mohlo dojít k odnětí (a obdobně i ke snížení stupně závislosti dle § 14 odst. 4 citovaného zákona je nutno objasnit, jak se změnily skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek na péči.
58. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2023, čj. 9 Ads 84/202218 , zdůraznil, že součástí rozhodnutí správního orgánu musí být rovněž úvahy vysvětlující právě aplikaci § 14 odst. 4 citovaného zákona, tedy odpovídající vysvětlení změny skutečností rozhodných pro určení výše příspěvku. Ve zmíněném rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že skutečnosti vedoucí ke změně posouzení stupně závislosti žadatele o příspěvek na péči mohou nepochybně vyplynout z nového posouzení zdravotního stavu posuzované osoby. V takovém případě je však posudkový orgán povinen „popsat, z jakých důvodů posuzovaná osoba dříve nezvládala konkrétní základní životní potřeby, co se ve vztahu ke zvládání těchto životních potřeb změnilo, a z jakých důvodů nyní posuzovaná osoba samostatně nezvládá jiné, resp. dříve nezvládané základní životní potřeby zvládá“ (viz bod [21] citovaného rozsudku; popř. srov. rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2023, čj. 9 As 84/2022 -18, bod [24]).
59. Aplikováno na případ žalobce, posudková komise byla povinna popsat, z jakých důvodů žalobce dříve nezvládal šest základních životních potřeb (komunikace, orientace, osobní aktivity, péče o domácnost, tělesná hygiena a péče o zdraví) a co se ve vztahu k těmto dříve uznaným základním životním potřebám změnilo a z jakých důvodů tedy žalobce podle posudkové komise dříve nezvládané základní životní potřeby již nově zvládá. Uvedené podrobné zhodnocení se mělo týkat dvou dříve uznaných základních životních potřeb, a sice tělesná hygiena a péče o zdraví, které byly nyní žalobci oduznány. Jako důvod pro oduznání základních životních potřeb jistě může sloužit i závěr o dřívějším posudkovém nadhodnocení, čili o posudkovém omylu, ovšem i tento závěr musí být patřičně odůvodněn a vysvětlen a podložen náležitým odborným posouzením.
60. Posudkový omyl jakožto důvod pro oduznání dvou základních životních potřeb je dle názoru krajského soudu nedostatečně odůvodněn a pokud předseda posudkové komise ve svém e-mailu ze dne 25. 11. 2025 shrnuje, že žalobcův případ byl dříve hraniční mezi I. a II. stupněm, tím spíše bylo na místě provést jeho osobní vyšetření v komisi. Krajský soud konstatuje, že obsahem správního spisu není originál posudku Posudkové komise MPSV České Budějovice ze dne 13. 3. 2019, nicméně jeho kopie se nacházela v přílohách odvolání, které podal žalobce. Z tohoto posudku posudkové komise MPSV České Budějovice krajský soud zjistil, že nezvládání základní životní potřeby tělesná hygiena bylo konstatováno jako hraniční, ale přesto bylo uznáno, a že základní životní potřeba péče o zdraví byla uznána jako nezvládaná bez dalšího, neb se vycházelo z již předchozího uznání posudkovým lékařem OSSZ ze dne 16. 10. 2018. Posudková komise České Budějovice žalobce osobně zhlédla a byla složena z předsedy posudkové komise, z tajemnice a dále ze dvou odborných lékařů, a to v oboru neurologie a očního lékařství. Právě na základě osobního zhlédnutí žalobce v komisi a při složení komise z odborníků na žalobcovo kombinované zdravotní postižení bylo konstatováno nezvládání šesti základních životních potřeb. Krajskému soudu se jeví označení takového erudovaného posouzení žalobcova zdravotního stavu odborníky ve vztahu ke schopnosti zvládat či nezvládat základní životní potřeby za nadhodnocené jako poměrně odvážné v situaci, kdy žalobce nebyl k novému posouzení zdravotního stavu posudkovou komisí Brno vůbec přizván, ač tento svůj požadavek vznesl, na což ani žalovaný nikterak nereagoval v napadeném rozhodnutí. Dále nelze přehlédnout, že nebylo reagováno ani na žalobcův požadavek, aby byl posouzen odbornými lékaři z oboru neurologie a očního lékařství. Odborný neurolog byl přítomen pouze při podání prvního posudku posudkovou komisí Brno dne 29. 7. 2025, ovšem tento posudek i sám žalovaný považoval za naprosto nedostatečný, a vyžadoval si jeho další doplnění. Při podání doplnění posudku dne 2. 9. 2025 již nebyl přítomen ani neurolog, nýbrž interní lékařka. Při podání dalšího doplnění dne 4. 11. 2025 již byl za odborného lékaře přítomen ortoped. Poslední vyjádření „za posudkovou komisi“ provedl předseda komise zcela sám prostřednictvím e-mailu, v němž hodnotil novou lékařskou zprávu žalobce z oboru očního lékařství. Na požadavek žalobce ohledně obsazení posudkové komise Brno žalovaný v napadeném rozhodnutí nikterak nereagoval. Napadené rozhodnutí je i z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.
61. „Námitka nesprávného odborného složení posudkové komise může být důvodná pouze z pohledu splnění účelu komise, tedy zda posudek vypracovaný komisí v tomto složení je úplný, přesvědčivý a správný. Složení posudkové komise co do odbornosti obsazených lékařů úzce souvisí s medicínskými závěry o druhu a závažnosti onemocnění posuzovaného a v tomto směru nemá soud potřebné odborné znalosti. Nesprávné odborné složení posudkové komise se může projevit v nepřesvědčivosti či neúplnosti posudku a v tomto směru podléhá hodnocení soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2015, č. j. 6 Ads 166/2014 -30).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2018, čj. 4 Ads 282/2018 -34).
62. Krajský soud již shora konstatoval nepřezkoumatelnost posudku a jejich doplnění z důvodu neúplnosti a nedostatečného posouzení žalobcových námitek uplatněných v odvolacím řízení. Neobsazení posudkové komise žalobcem požadovanými specialisty při podání obou doplnění posudku mohlo mít na uvedené vliv.
63. Krajský soud současně shledal v souvislosti se shora uvedeným důvodnou námitku žalobce spočívající v tom, že nebyl přizván na jednání posudkové komise. K osobnímu vyšetření posuzované osoby Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře opakovaně dovodil, že toto vyšetření by mělo být pravidlem, od kterého se lze odchýlit pouze tehdy, jeli možné vypracovat jednoznačný, úplný a přesvědčivý posudek pouze na základě písemných podkladů. Případný odklon od tohoto pravidla musí být náležitě odůvodněn (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 4 Ads 82/201144 , ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 Ads 138/201473 , nebo ze dne 28. 4. 2017, č. j. 5 Ads 80/201622 ).
64. Posudková komise však rozhodla bez přítomnosti (a tedy bez vyšetření) žalobce, ač se svého vyšetření dovolával a požadoval jej, a to s blíže nezdůvodněným konstatováním, že podkladová dokumentace je dostatečná k projednání věci a přijetí posudkového závěru v nepřítomnosti žalobce. Uvedené nepovažuje krajský soud za dostatečnou a odůvodněnou reakci v situaci, kdy žalobce své vyšetření požadoval a kdy bylo posudkové komisi Brno zřejmé, že se již v minulosti jednalo o hraniční případ a kdy tedy bylo nezbytné náležité vysvětlení, proč žalobce dříve nezvládané základní životní potřeby již zvládá. Příp. závěr o posudkovém omylu posudkové komise České Budějovice v roce 2019 bylo nezbytné taktéž podrobně zdůvodnit.
65. Krajský soud s ohledem na vše shora uvedené konstatuje, že v nyní projednávaném případě, kdy výsledkem posouzení posudkovou komisí bylo snížení příspěvku na péči, přestože si posudková komise byla vědoma toho, že žalobcův případ byl v minulosti hraniční mezi I. a II. stupněm závislosti a že při předchozím posuzování byl žalobce osobně zhlédnut posudkovou komisí (navíc řádně složenou z příslušných odborníků) měla si posudková komise Brno žalobce k jednání přizvat, aby mohla náležitě posoudit jeho zdravotní stav. Je totiž nutno pamatovat na to, že snížení příspěvku na péči představuje značný zásah do sociální situace žalobce, a proto je nutno případ náležitě vyšetřit a vyjasnit jakékoliv v případu vyskytující se pochybnosti a vše náležitě odůvodnit. Nepřizvání žalobce k jednání posudkové komise proto představuje za těchto okolností vadu řízení.
66. Napadené rozhodnutí je tudíž nepřezkoumatelné, neboť vycházelo z neúplného a nedostatečně odůvodněného posudku. Žalovaný si v dalším řízení vyžádá doplnění posudku tak, aby bylo posudkovou komisí řádně reagováno na všechny námitky žalobce vznesené v odvolacím řízení. Posudková komise Brno v dalším řízení přizve žalobce k jednání a provede jeho vyšetření při jednání, přičemž bude dbát na náležité odborné složení posudkové komise. Protože jedině při takovém složení komise a náležitém zhodnocením zdravotního stavu žalobce (po jeho osobním vyšetření v komisi) může obstát případný závěr o tom, že žalobcův zdravotní stav ohledně nezvládání šesti základních životních potřeb byl v minulosti posudkovou komisí České Budějovice nadhodnocen (viz posudek ze dne 13. 3. 2019 ve spojení s předchozím posouzením zdravotního stavu prostřednictvím OSSZ Pelhřimov ze dne 16. 10. 2018.
67. Krajský soud závěrem dodává, že nevypořádával věcné námitky žalobce ohledně správnosti jednotlivých závěrů stran posouzení nezvládání vyjmenovaných základních životních potřeb, neboť toto hodnocení celkově bylo dílem založeno na nepřezkoumatelném posudku, který z toho důvodu v soudním řízení neobstál. Jakékoliv věcné hodnocení by bylo v tuto chvíli předčasné, neboť žalovaný bude povinen si v dalším řízení vyžádat nové posouzení posudkovou komisí, a to přesně podle pokynů shora uvedených (přizvání žalobce k vyšetření do komise, řádné složení posudkové komise).
68. Krajský soud neprováděl dokazování podle návrhu žalobce (výslechem účastníků řízení, rozhodnutím o přiznání invalidity II. stupně a lékařskými zprávami), neboť to považoval za nepotřebné s ohledem na celkový výsledek tohoto soudního řízení.
V. Závěr a náklady řízení
69. Z uvedených důvodů zrušil krajský soud žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. s. ř. s. , a to pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a pro vady řízení, které mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
70. V souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. vrátil krajský soud věc žalovanému k dalšímu řízení. Vysloveným právním názorem krajského soudu je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
71. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 , věty první s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Procesně úspěšným účastníkem byl v projednávané věci žalobce, který požadoval přiznání náhrady nákladů řízení. Jak plyne ze soudního spisu, žalobcovy náklady tvoří poštovné spojené s podáním žaloby ve výši 121 Kč; jiné náklady žalobce ze soudního spisu neplynou a žalobce jiné náklady nevyčíslil. Krajský soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení uvedenou částku do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný nemá na náhradu nákladů řízení právo podle § 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 7. září 2026
Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: G. K.