Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
66 Ad 5/2026 - 48.pdf
PDF · 0 B
No categories available
66 Ad 5/2026 - 48
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci
žalobce: M. V., nar.
bytem
zast. Mgr. Martinou Klementovou, advokátkou
se sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2026, čj. MPSV-2026/24551-913,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2026, čj. MPSV-2026/24551-913, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce podal dne 18. 6. 2025 žádost o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením.
2. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Jihlavě (dále jen „úřad práce“) tuto žádost zamítl rozhodnutím ze dne 2. 9. 2025, čj. 67614/25/PE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Vycházel přitom z posudku o zdravotním stavu ze dne 4. 8. 2025 vypracovaného Institutem posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“), dle něhož se v případě žalobce jedná o osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. , o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením “). Jde o zdravotní stav uvedený v příloze č. 4 odst. 1 písm. g) k vyhlášce č. 388/2011 Sb. , o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška “).
3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 1. 2026, čj. MPSV-2026/24551-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “), odvolání žalobce a rozhodnutí úřadu práce ze dne 2. 9. 2025 potvrdil. Žalovaný vycházel z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze (dále jen „posudek“) a z jeho doplnění.
II. Shrnutí žaloby
4. Rozhodnutí žalovaného napadá žalobce v celém rozsahu pro jeho nezákonnost, spočívající zejména v nepřezkoumatelnosti, nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a nesprávném právním posouzení věci.
5. Žalobce popisuje svůj současný zdravotní stav vyplývající ze zdravotnické dokumentace, kterou přiložil ke své žalobě (ambulantní zpráva ze dne 25. 3. 2026, překladová zpráva ze dne 3. 2. 2026 a epikríza ze dne 24. 3. 2026). Podle žalobce uvedené lékařské zprávy potvrzují, že trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, nikoliv stavem přechodným, jeho schopnost pohyblivosti je zásadně a trvale omezena, je odkázán na kompenzační pomůcky při chůzi (chodítko, francouzské hole), dochází k neurologickému postižení dolních končetin (paraparéza) a jeho zdravotní stav je strukturálně i funkčně závažný a progredující. Žalobce trpí zúžením páteřního kanálu a paraparézou dolních končetin, diabetickou neuropatií, chronickou žilní insuficiencí a dalšími závažnými diagnózami, které významně ovlivňují jeho mobilitu a stabilitu. Žalobce doplnil, že trpí poruchou sluchu, v důsledku které je nedoslýchavý (užívá naslouchadlo), což má přímý dopad na jeho schopnost orientace v prostoru (zhoršení prostorové orientace zvyšuje riziko pádu či úrazu při pohybu). Ve spojení s omezením mobility tak dochází k dalšímu prohloubení funkčního postižení žalobce.
6. Žalobce namítá, že správní orgány založily svá rozhodnutí na závěrech posudkových orgánů bez jejich kritického hodnocení. Posudkové závěry jsou vnitřně rozporné a neodpovídají skutečnému zdravotnímu stavu žalobce. Žalobce v podané žalobě poukazuje na zdravotnickou dokumentaci z roku 2026. Skutečnosti z ní vyplývající podle žalobce odpovídají definici těžkého postižení pohyblivosti ve smyslu § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, příp. se přibližují intenzitě postižení dle odst. 4 tohoto ustanovení a potvrzují, že posudkové závěry byly nedostatečné a neúplné, v rozporu s objektivním zdravotním stavem žalobce a založeny na formálním hodnocení bez reálného posouzení funkčních schopností žalobce. Žalobce uvádí, že není schopen samostatné chůze bez opory, je odkázán na kompenzační pomůcky, jeho mobilita je výrazně omezena na krátké vzdálenosti a trpí neurologickým postižením dolních končetin. Správní orgány nesprávně kvalifikovaly jeho postižení jako středně těžké ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.
7. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje konkrétní úvahy, jak se žalovaný vypořádal s lékařskými zprávami. Žalovaný pouze formálně odkázal na posudek bez vysvětlení, proč nové skutečnosti nevedly k přiznání vyššího stupně průkazu osoby se zdravotním postižením.
8. Žalobce dále namítá vadu řízení spočívající v postupu posudkové komise. Ačkoli byl k jednání posudkové komise předvolán, nemohl se z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a probíhající hospitalizace dostavit. Žalobce je přesvědčen, že posudková komise měla zajistit jeho osobní účast (např. nabídnutím náhradního termínu či vyšetřením v místě hospitalizace). Posouzením zdravotního stavu bez jeho osobní účasti došlo dle něj k omezení jeho procesních práv a porušení zásady materiální pravdy.
9. Žalobce též vytkl, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, když vycházely převážně z posudkových závěrů, které nebyly podrobeny řádnému a kritickému hodnocení ve vztahu k předloženým důkazům. Z provedených důkazů podle žalobce jednoznačně vyplývá, že trpí postižením, které odpovídají intenzitě těžkého funkčního postižení pohyblivosti. Za dané situace je dle něj závěr správních orgánů nejen nepřesvědčivý, ale i zjevně nesprávný.
III. Vyjádření žalovaného k žalobě
10. Žalovaný konstatuje, že při posouzení zdravotního stavu vycházel z posudku a jeho doplnění, neboť nemá potřebné odborné medicínské znalosti. Žalovaný jej považuje za stěžejní a povinný důkazní prostředek.
11. Z posudku vyplývá, že z doložené dokumentace není prokázáno posudkově významné oboustranné postižení smyslových funkcí, není prokázán kognitivní deficit. Žalobce je plně orientován, bez poruchy řeči, není prokázáno těžké omezení hybnosti kloubů ani ztuhnutí všech úseků páteře, nejsou prokázány závažné deformity páteře s omezením exkurzí hrudníku ani těžké parézy končetin, není prokázána trvalá kardiální či dechová nedostatečnost. Žalovaný dále uvádí, že akutní stav nebyl hodnocen jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž z dokumentace není prokázána stabilizace zdravotního stavu. Podle posudku nebyly prokázány těžké parézy končetin, ani ztráta pohybové a opěrné funkce končetin.
12. Žalovaný uvádí, že není zákonnou povinností posudkové komise zvát posuzované osoby k jednání, neboť se běžně zdravotní stav posuzuje na základě předložené zdravotnické dokumentace. V daném případě posudková komise shledala podkladovou dokumentaci dostačující k projednání v nepřítomnosti.
13. Žalovaný závěrem konstatuje, že není kompetentní k tomu, aby posuzoval, zda posudková komise vyhodnotila zdravotní stav žalobce správně. Žalovaný vyhodnotil posudek jako přesvědčivý, objektivní a úplný. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
IV. Podstatný obsah správního spisu
14. Žalobci byl přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem TP ode dne 1. 10. 2022 trvale. Dne 18. 6. 2025 požádal žalobce o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním pojištěním z důvodu zhoršení zdravotního stavu.
15. V posudku Institutu ze dne 4. 8. 2025 bylo konstatováno, že jde o osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, vč. osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením; jde o zdravotní stav uvedený v odst. 1 písm. g) přílohy č. 4 k prováděcí vyhlášce. Na základě toho bylo dne 2. 9. 2025 vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žalobcova žádost o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením zamítnuta s tím, že v odůvodnění bylo uvedeno, že žalobce má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením TP ode dne 1. 6. 2025 trvale. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání.
16. Dne 6. 11. 2025 byl v odvolacím řízení zpracován posudek posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí Brno (dále jen „posudková komise“), a to posudkovým lékařem za účasti lékaře z oboru neurologie. Bylo shledáno, že je žalobce osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Jde o zdravotní stav uvedený v příloze č. 4 odst. 1 písm. g) k prováděcí vyhlášce. Doba platnosti posudku byla stanovena trvale.
17. Posudková komise došla k závěru, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, který jej limituje, ovšem nebylo prokázáno, že by funkční omezení dosahovalo těžkého nebo zvlášť těžkého funkčního omezení. Obtíže žalobce nezpochybňuje, ale doložený zdravotní stav neprokazuje těžké parézy celých končetin, které by byly důvodem pro přiznání průkazu ZTP či ZTP/P. Akutní stav musí být dovyšetřen, stabilizován; pak lze hodnotit cestou prvoinstančního řízení.
18. Žalobce podal dne 18. 11. 2025 vyjádření, v němž požadoval, aby byl osobně vyšetřen v komisi.
19. Dne 7. 1. 2026 bylo podáno doplnění posudku posudkovou komisí, a to v nepřítomnosti žalobce. Posudková komise žalobce zvala k jednání, ten se omluvil, neboť mu zdravotní stav neumožňoval absolvovat cestu k posudkové komisi. Posudková komise zhodnotila, že podkladová dokumentace je dostatečná k přijetí posudkového závěru v nepřítomnosti žalobce. Byl potvrzen závěr uvedený již v posudku ze dne 6. 11. 2025. Akutní stav (tj. zhoršení a operace) nelze hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Dle posudkové komise nebyly prokázány těžké parézy končetin, ani ztráta pohybové a opěrné funkce končetin (posuzováno s kompenzačními pomůckami), což by bylo objektivním důvodem k uznání ZTP či příp. ZTP/P.
20. Na základě těchto posudků bylo žalovaným vydáno napadené rozhodnutí, kterým bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí úřadu práce potvrzeno. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku o tom, proč nelze žalobci přiznat nárok na průkaz ZTP.
V. Posouzení věci krajským soudem
21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s. “).
22. Krajský soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky.
23. Žaloba je důvodná.
24. Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením mají pouze osoby, jež splňují podmínky uvedené v zákoně o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Obecným předpokladem pro vznik tohoto nároku jsou skutečnosti uvedené v § 34 odst. 1 zmiňovaného zákona. Jedná se o osobu se zdravotním postižením starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst. 3 uvedeného zákona.
25. Podle § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením platí, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem TP (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru (důraz doplněn).
26. Podle § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením platí, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem ZTP (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže (důraz doplněn).
27. Podle § 34b odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením platí, že prováděcí právní předpis stanoví, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace.
28. Podle § 34b odst. 3 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením platí, že při posuzování podstatného omezení schopnosti pohyblivosti a orientace u zdravotního stavu, který není uveden v prováděcím právním předpise, se hodnotí, kterému ze zdravotních stavů v něm uvedených funkční postižení odpovídá nebo je s ním funkčními důsledky srovnatelné.
29. V této souvislosti lze poukázat například na nedávný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2026, čj. 63 Ad 17/2025 -48, dle něhož „prováděcí vyhláška č. 388/2011 Sb. , provádí ustanovení § 34 zákona o poskytování dávek, ale nenahrazuje je. Výčet zdravotních omezení zde není konečný a je možné pod tato ustanovení podřadit i jiné zdravotní stavy, které svými funkčními důsledky odpovídají nebo jsou srovnatelné s postiženími zde uvedenými (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2017, č. j. 33 A 51/2015 -44, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2018, čj. 2 Ads 48/2018 -37). Posouzení, zda zdravotní stav je podstatným omezením pohyblivosti nebo orientace, a zda jde o postižení středně těžké, těžké či zvlášť těžké, proto nemůže spočívat v mechanickém zařazení zdravotního stavu pod některé z písmen přílohy č. 4 této vyhlášky, přičemž je třeba posoudit, zda se posuzovaný zdravotní stav svými dopady blíží některému zdravotnímu stavu vyjmenovanému ve vyhlášce a zejména zda naplňuje – a to s přihlédnutím k dalším případným onemocněním – definici středně těžkého, těžkého nebo zvlášť těžkého funkčního postižení, jak jsou uvedeny v § 34 odst. 2 -4 zákona o poskytování dávek (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 184/2021 -30 z 8. 12. 2021)“ (důraz doplněn). S tímto závěrem se zdejší soud ztotožňuje a považuje jej za plně aplikovatelný i v nynější věci.
30. Ze shora citované zákonné úpravy vyplývá, že zásadní rozdíl mezi středně těžkým a těžkým funkčním postižením pohyblivosti tkví v možnosti chůze v exteriéru. Osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti je schopna chůze na rovině, ale vzdálenost, kterou je schopna ujít, má snížený dosah. Taková osoba má rovněž problém s vyhýbáním se překážkám. Osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti je schopna chůze jen na krátké vzdálenosti, a to se značnými obtížemi. To, do které kategorie žalobce spadá, však neurčuje správní orgán, ani soud, ale odborný posudkový orgán, tj. lékař Institutu nebo posudková komise.
31. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb. “), Ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
32. Posouzení míry pohyblivosti a orientace je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Nejvyšší správní soud vyslovil již v rozsudku ze dne 8. 7. 2015, čj. 10 Ads 116/2014 -46, závěr, že „posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. , zejména zda splňují požadavek úplnosti a přesvědčivosti; vypořádávají se se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně těch, jež namítá posuzovaný; a zda je z nich zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace. Posudkový závěr musí být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý a srozumitelný i pro správní soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti. Soud ověřuje, zda posudek PK MSPV je úplný a přesvědčivý ve výše uvedeném smyslu. Pokud má soud o úplnosti či jakékoliv další náležitosti posudku pochybnosti, může uložit vypracování revizního posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství.“
33. Posudek lékaře Institutu stanovil, že žalobce je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Jde přitom o zdravotní stav, který je uveden v odst. 1, písm. g) přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je chronické postižení páteře, st. p. stabil. operaci L etaže páteře. V posudku Institutu je shrnut diagnostický souhrn. Např. je uvedeno, že dle obvodního lékaře žalobce „nyní“ bez opory ujde cca 50 m, na delší distanci musí mít oporu (francouzské hole). V květnu 2025 byl přijat na rehabilitační pobyt, přičemž bylo uvedeno, že ujde bez opory cca 50 m, s trekovými holemi bez zastávky ujde 300 m; v interiéru chůze bez kompenzačních pomůcek s anteflekčním držením trupu. Bylo zhodnoceno, že se nadále jedná o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti, a to na úrovni středně těžkého funkčního postižení, neboť žalobcovo postižení páteře mu schopnost pohybu (lokomoce) i nadále částečně omezuje. Podle posudku Institutu tak má žalobce nadále nárok na průkaz TP.
34. Úřad práce ve svém rozhodnutí uvedl, že při svém rozhodování vycházel z posudku lékaře Institutu a jelikož žalobce průkazem TP již disponuje, žádost o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením zamítl.
35. Žalobce v odvolání výslovně uvedl, že z lékařských zpráv ze dne 9. 4. 2024, 18. 7. 2024, 22. 5. 2023, 9. 6. 2025 a 7. 9. 2025 jednoznačně vyplývá, že bez opory ujde pouze 20 až 50 metrů a s pomocí francouzských holí maximálně 300 metrů. Žalobce odkázal na lékařskou zprávu ze dne 7. 9. 2025, v níž je konstatována antalgická chůze o dvou francouzských holích (tzv. úlevová chůze), což dle něj značí že není schopen samostatného a bezpečného pohybu bez opory oběma horními končetinami; v jeho případě nejde o používání hole „pro jistotu“. Dle žalobce kombinace tří diagnóz, a sice úlevová chůze, nutnost permanentní opory oběma horními končetinami a neurologické postižení dolních končetin značí těžké funkční postižení pohyblivosti.
36. Posudková komise dospěla ke stejnému odbornému závěru jako posudkový lékař Institutu. Skutečnosti uvedené žalobcem v odvolání se však v posudku posudkové komise, kterou nechal vypracovat žalovaný jakožto stěžejní podklad pro vydání napadeného rozhodnutí, nijak nepromítají. Podstatné pasáže posudkového zhodnocení sestávají z diagnostického souhrnu založeného na klinických zjištěních zachycených v lékařských zprávách specialistů z relevantních oborů medicíny a z krátkého shrnutí vyvozených závěrů. Nespornou je skutečnost, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 9 odst. 3 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je uvedena hypomobilita při bolestech páteře, po operaci 2022 se zhoršením obtíží. V posudkovém hodnocení je dvakrát zmíněno, že žalobce užívá dvě francouzské hole, dále se zmiňuje, že „pohyb jen nad úrovní stabilizace“ či že „na paty a špice se postaví“; nicméně se jedná o shrnutí obsahu lékařských zpráv. Posudek nijak nepopisuje funkční dopad postižení žalobce na jeho schopnost pohyblivosti. Ve velké míře se pouze uvádí, že z lékařské dokumentace nebyly prokázány posudkově významné skutečnosti pro přiznání nároku žalobce na průkaz ZTP, např. že „není prokázáno těžké omezení hybnosti kloubů, není prokázáno ztuhnutí všech úseků páteře ani závažné deformity páteře s omezením exkurzí hrudníku, nejsou prokázány těžké parezy celých končetin.“ Dle posudkové komise nebylo prokázáno funkční omezení zdravotního stavu (s přehlédnutím k použití kompenzačních pomůcek) dosahující těžkého nebo zvlášť těžkého funkčního omezení pohyblivosti. Dle posudkové komise pouze těžké parezy celých končetin, či ztráta pohybové a opěrné funkce končetin, by byly objektivním důvodem k přiznání nároku na průkaz ZTP nebo ZTP/P.
37. V posudku i jeho doplnění se neuvádí vzdálenost, kterou by žalobce měl být podle posudkové komise schopen ujít, a to sám či s kompenzační pomůckou, například chodítkem či francouzskými holemi (podrobněji viz níže). Rovněž není v posudku uvedeno, jakým způsobem a za jakých podmínek je žalobce chůze vůbec schopen. Není tak zřejmé, jak velké obtíže chůze žalobci způsobuje.
38. Krajský soud zde poznamenává, že správní řízení ve věci přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením se vyznačuje tím, že rozhodující důkaz představuje odborný posudek o zdravotním stavu žadatele. Povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud v řízeních o změnu výše příspěvku na péči, kde je posudek taktéž rozhodujícím důkazem, a dovodil, že se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, čj. 6 Ads 143/200960 , či ze dne 22. 10. 2009, čj. 3 Ads 48/2009104 ). Aby bylo možné posudek považovat za skutečně přesvědčivý, je třeba trvat na tom, aby se posudková komise náležitým způsobem vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi, především pak s těmi, které jsou uvedeny v podkladové dokumentaci, a které namítá žadatel o změnu výše příspěvku na péči (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, čj. 3 Ads 262/201534 ). Tytéž náležitosti je nutné vyžadovat i u posudku v řízení o žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, a proto jsou uvedené závěry Nejvyššího správního soudu plně použitelné i v právě posuzované věci.
39. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 3. 2017, čj. 2 Ads 17/2017 -15, ke srozumitelnosti a přesvědčivosti posudků uvedl následující: „Posuzující si musí být vědom, že jej nevypracovává pro jiného odborníka v rámci lékařské komunity, nýbrž pro pracovníky správních orgánů a správní soudce, tedy pro „inteligentní laiky“ v oboru lékařství. Od takovýchto osob lze očekávat schopnost přesného logického myšlení a umění porozumět popisu skutkových zjištění a analýze jejich příčin, ovšem pouze za předpokladu, že text posudku bude formulován převážně za pomoci pojmů obecného jazyka a s důkladným vysvětlením souvislostí, jež jinak zná a chápe jen odborník-lékař.“
40. Požadavky kladené na posudek posudkové komise pak obdobným způsobem jako správní orgány posuzují i správní soudy. Ty nejsou při přezkumu posudku oprávněny posuzovat věcnou správnost, avšak mohou posudek hodnotit co do přesvědčivosti, objektivnosti a úplnosti v něm obsažených informací (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, čj. 3 Ads 8/2013 -29).
41. Přítomnost posuzované osoby u jednání posudkové komise přitom není nezbytná v případě, kdy komise dospěje k závěru o dostatečnosti podkladové zdravotní dokumentace posuzované (srov. § 16a odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb. ). Ostatně i Nejvyšší správní soud dovodil, že „je vždy na zvážení konkrétních okolností případu, zda může být objektivizace zjištění zdravotního stavu posuzovaného provedena i bez toho, aby byl posuzovaný osobně přešetřen v komisi. Osobní vyšetření má přitom zvláštní význam tehdy, existují-li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2016, čj. 2 Ads 209/201576 ).
42. Krajský soud má s ohledem na uvedené závěry Nejvyššího správního soudu ohledně nutnosti posouzení posudku jakožto stěžejního důkazu za to, že posudek posudkové komise není úplný, a proto ani přezkoumatelný. Žalobce v žalobě namítá, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, posudkové závěry neodpovídají zdravotní dokumentaci, z níž vyplývá že je odkázán na kompenzační pomůcky (chodítko, francouzské hole); poukazuje na svá zdravotní postižení, která významně ovlivňují jeho mobilitu a stabilitu. Posouzení skutkového stavu dle žalobce neodpovídá jeho reálné schopnosti pohybu v běžném prostředí. Posudková komise dle žalobce rovněž přesvědčivě nevysvětlila svůj závěr ohledně zařazení jeho zdravotního stavu pod § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, tj. do kategorie osob se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace.
43. Je skutečností, že předložený posudek posudkové komise a jeho doplnění se nijak nevyjadřuje k pohyblivosti žalobce ve smyslu jeho možností, resp. posouzení možností pohyblivosti plynoucích z jeho zdravotního stavu, ačkoli se jedná o podstatné kritérium dle § 34 odst. 2 a 3 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. V této souvislosti nepostačuje, pokud se posudkoví lékaři zaměří výhradně na podřazení zdravotního stavu posuzované osoby pod jednotlivé položky prováděcí vyhlášky.
44. Posudek a jeho doplnění ve velké míře uvádí, co u žalobce prokázáno není, například že nejsou prokázány těžké parezy celých končetin či že nebyla prokázána ztráta pohybové a opěrné funkce končetin. Jak bylo již zmíněno výše, posudek ani jeho doplnění vůbec neuvedl, zda a v jaké vzdálenosti je žalobce schopen chůze, činí-li tak sám či s kompenzačními pomůckami. Nijak nerozvedené konstatování „chůze s oporou 2 FH“ uvedené navíc pouze ve shrnutí lékařského nálezu nelze považovat za dostačené vyjádření se ke schopnostem a možnostem chůze žalobce vzhledem ke kritériím posuzování podle § 34 odst. 2 a 3 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Jestliže zásadní rozdíl mezi středně těžkým a těžkým funkčním postižením pohyblivosti spočívá v možnosti chůze v exteriéru, pak je posudková komise i s ohledem na uplatněné odvolací důvody povinna zhodnotit zákonná kritéria, a sice to, zda je žadatel schopen chůze se sníženým dosahem či zda je schopen chůze pouze na krátké vzdálenosti, a to se značnými obtížemi. Uvedené skutečnosti může posoudit pouze posudkový lékař na základě svých medicínských znalostí a je nezbytné, aby to do posudku uvedl a náležitě vše vysvětlil.
45. Posudek posudkové komise i jeho doplnění tak postrádá důvody založené na zjištěném zdravotním stavu žalobce ve vztahu k zákonným kritériím § 34 odst. 2 a 3 předmětného zákona. Pokud takové závěry nelze učinit jen z relevantních a aktuálních lékařských zpráv (například posouzení funkční zdatnosti žalobce při chůzi nebo určení nejvyšší dosažitelné pochozí vzdálenosti), je nutné, aby si posudková komise předvolala žalobce k vyšetření. Posudková komise však rozhodla bez přítomnosti (a tedy bez vyšetření) žalobce, ač se svého vyšetření opakovaně dovolával a požadoval jej, a to s blíže nezdůvodněným konstatováním, že podkladová dokumentace je dostatečná k projednání věci a přijetí posudkového závěru v nepřítomnosti žalobce.
46. S ohledem na výše uvedené není krajský soud přesvědčen o tom, že posudkový závěr, podle něhož je žalobce osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, je dostatečně odůvodněný a přezkoumatelný. Krajský soud nevylučuje, že medicínsky se může jednat o závěr správný. Odůvodnění posudku posudkové komise a v něm učiněných závěrů je však nedostatečné.
47. Krajský soud konstatuje, že je nutné, aby posudková komise v posudku uvedla, proč zdravotní stav žalobce odpovídá osobě s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem schopné samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru chůze se sníženým dosahem s problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, případně proč je osobou ve smyslu § 34 odst. 3 téhož zákona, jak o sobě tvrdí žalobce. V každém případě je nutné, aby posudková komise svůj závěr řádně nezpochybnitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnila, a to na základě zjištěných skutečností ohledně žalobcova zdravotního stavu.
48. Z posudku posudkové komise ani jeho doplnění není zřejmé, zda je žalobce schopen ujít cca 20 m až 50 m bez opory a max. 300 m s francouzskými holemi, jak uvádí v odvolání a jak vyplývá i ze zprávy z května 2025 rekapitulované posudkovým lékařem Institutu. S ohledem na skutečnost, že zákonodárce činí rozdíl mezi chůzí se sníženým dosahem a chůzí jen na krátké vzdálenosti, může mít toto zjištění zásadní vliv na posouzení žalobcova zařazení do konkrétní kategorie osob s funkčním postižením hybnosti. Je proto s podivem, že se posudková komise k této skutečnosti nijak nevyjádřila.
49. Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí plně vychází z posudku posudkové komise a jeho doplnění, je napadené rozhodnutí založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.
50. Krajský soud dodává, že se žalobce v žalobě dovolával i poruchy sluchu (užívá naslouchadlo), která mu má také ztěžovat orientaci v prostoru. V posudku Institutu bylo zhodnoceno, že u žalobce není dáno závažné smyslové postižení (oboustranná porucha sluchu). Pro těžké funkční postižení orientace by dle odst. 2, písm. j) přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky musela být prokázána alespoň celková ztráta sluchu podle Fowlera 85 % a více s neschopností slyšet zvuky a rozumět řeči i přes nejlepší korekci (oboustranná praktická nebo úplná hluchota) u osoby starší 18 let věku. Z diagnostického souhrnu provedeného Institutem i Posudkovou komisí se nepodává jakékoliv skutkové zjištění z podkladové dokumentace nasvědčující tomu, že by byl žalobce stižen poruchou sluchu takového rozsahu, jenž by odůvodňoval přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením ZTP či ZTP/P.
51. Krajský soud doplňuje, že je při soudním přezkumu vázán skutkovým a právním stavem ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dnem 30. 1. 2026), a proto nemohl přihlížet k odkazům žalobce na jeho stav po operaci, kterou podstoupil dne 22. 1. 2026; jde zejména o žalobcem odkazované lékařské zprávy z března 2026.
VI. Závěr a náklady řízení
52. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ). Žalovaný je povinen vyžádat si doplnění posudku posudkové komise. Doplněný posudek musí být řádně odůvodněn, a to tak, aby bylo možné na jeho základě přezkoumatelným způsobem dojít k závěru, který z odstavců § 34 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením nejlépe odpovídá zdravotnímu stavu žalobce. Žalovaný je v dalším řízení tímto právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
53. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
54. V dané věci měl plný úspěch ve věci žalobce, proto krajský soud rozhodl o tom, že je žalovaný povinen žalobci nahradit náklady řízení, které jsou představovány odměnou advokátky. Žalovaný nemá na náhradu nákladů řízení právo podle § 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s.
55. Náklady řízení procesně úspěšného žalobce jsou představovány odměnou advokátky, spočívající v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba; 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 9 240 Kč [§ 7 , § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) , d), vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce celkem 900 Kč (2 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 10 140 Kč. Advokátka uvedla, že není plátkyní daně z přidané hodnoty.
56. Celkovou částku náhrady nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 14. září 2026
Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: G. K.