Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 A 9/2025 - 33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci

žalobce: X, nar. dne X

bytem X

zastoupený JUDr. Hugem Körblem, advokátem

sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1

proti

žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2025, č. j. MV-7192-4/SO-2025,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2025, č. j. MV-7192-4/SO-2025, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Huga Körbla, advokáta.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2025, č. j. MV-7192-4/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 20. 12. 2024, č. j. OAM-32394-16/DP-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle ve spojení s , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a povolení k dlouhodobému pobytu nebylo žalobci vydáno.

II.

Shrnutí žalobní argumentace

3. Žalobce předně zdůraznil, že smyslem pohovoru k žádosti je ověřit, zda má žadatel vážný zájem o pobyt, o který žádá, a zda má v úmyslu jeho účel plnit. Žalobce o pobytové oprávnění žádal s cílem studovat na X (dále jen „X“) ve studijním programu X, kam úspěšně absolvoval příjímací řízení a zaplatil poplatky s tím spojené. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ale není zřejmé, proč má žalovaná za to, že by žalobcem deklarovaný účel pobytu neměl být plněn. Žalovaná pro takové závěry neuvedla žádné konkrétní důvody.

4. Žalobce měl také za to, že nebylo namístě klást mu k tíži, že své studium na pár let přerušil a až následně se rozhodnul pokračovat v magisterském programu. Přestávka mezi bakalářským a magisterským programem je totiž běžná. Žalobce také uvedl, že za účelem studia ve vzdálené zemi je třeba zvážit mnoho okolností a připravit velké množství věcí, včetně získání pobytového oprávnění, což je časově náročné.

5. Ke svému zájmu o předmětný studijní obor žalobce uvedl, že probíhá spolupráce mezi Evropskou unií (dále jen „EU“) a Ghanou, což činí jeho motivaci opodstatněnou.

6. Žalobce odkázal na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (přepracované znění) (dále jen „studijní směrnice“), ze kterého vyplývá, že k neudělení pobytového oprávnění musejí existovat důkazy nebo alespoň závažné objektivní důvody, což plyne i z judikatury krajských soudů, Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) a Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“).

7. Žalobce uzavřel, že v jeho případě byla nesprávně vyhodnocena otázka dodržení deklarovaného účelu pobytu. Pochybnosti žalované i prvostupňového orgánu nebyly dostatečně podloženy, a tedy nebyly dostatečně závažné a objektivní tak, jak vyžadují právní předpisy.

8. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí správního orgánu I. stupně a napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III.

Vyjádření žalované

9. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě podotkla, že žalobce uvádí v zásadě shodné námitky jako v podaném odvolání. Odkázala proto na obsah napadeného rozhodnutí a správního spisu, zejména na protokol o pohovoru. Žaloba nepřinesla žádnou novou relevantní argumentaci, která by závěry v napadeném rozhodnutí mohla zvrátit. Žalovaná dále uvedla, že byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobce hodlá povolení k dlouhodobému pobytu zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti; byly tak dány důvody pro postup dle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců.

10. Žalovaná měla za to, že na věc analogicky dopadají závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. , podle nichž mohou být i dostatečně podložené obavy důvodem způsobilým k neudělení povolení k pobytu, je-li rozhodování Komise imanentní jistá míra abstrakce a obecnosti. Uvedla, že z pohledu vyloučení rizika zneužití daného pobytového oprávnění je zejména důležitá schopnost žalobce dostatečně vysvětlit motivaci ke studiu, volbu školy, programu apod. Dle žalované je možné v těchto případech hodnotit plnění budoucího účelu pobytu i na základě znalostí budoucího studia a motivace žalobce, aby bylo možné objektivně posoudit, zde jeví o studium opravdový zájem. K negativnímu závěru lze dospět v případě, že motivace ke zvolenému studiu je nepřesvědčivá a z výpovědi vyplývají závažné důvody vedoucí k domněnce, že ve skutečnosti nemá v úmyslu na území studovat.

11. Žalovaná uvedla, že v daném případě je deklarovaný účel pobytu žalobce na území nepřesvědčivý, když žalobce nemá žádnou ucelenou představu o tom, co konkrétně chce studovat a jak chce nabyté zkušenosti zužitkovat v budoucím povolání, přestože není začínajícím studentem teprve se rozhlížejícím po možnostech. Žalobce ani přesvědčivě nevysvětlil, proč chce studovat právě v ČR, neznal pojmosloví jím vybraného oboru a nevysvětlil, jak X našel a proč si ji zvolil. Žalovaná se domníval, že ve skutečnosti chce žalobce ČR použít jen jako tranzitní zemi a z ní se bude moci volně pohybovat po Schengenském prostoru.

12. Dále uvedla, že popsané skutečnosti jsou s ohledem na čl. 20 odst. 2 písm. f) studijní směrnice způsobilé vyvolat pochybnosti, zda žalobce bude plnit jím deklarovaný účel pobytu. Žalovaná proto k přesvědčení, že deklarovaný studijní záměr, resp. samotné podání žádosti za uvedeným účelem, představuje pro žalobce pouze formální záminku pro získání dlouhodobého pobytového oprávnění na území. S odkazem na rozsudky zdejšího soudu ze dne 15. 10. 2014, č. j. -65, a ze dne 23. 3. 2018, č. j. -34, uzavřela, že správní orgány nemají povinnost zjišťovat konkrétní skutečnosti, tj. za jakým konkrétním účelem hodlá žalobce pobyt zneužít. Zjištění důvodných obav o jeho zneužití je zcela postačující. Popsané skutečnosti zakládaly dostatečně podložené obavy, které mohly být důvodem neudělení pobytového oprávnění.

13. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV.

Obsah správního spisu

14. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 23. 7. 2024 podal žalobce na Velvyslanectví ČR v Akkře žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. K této žádosti mimo jiné předložil potvrzení o přijetí ke studiu vystaveného X ze dne 17. 6. 2024, ze kterého se podává, že žalobce byl přijat do akreditovaného programu s názvem X, který je vyučován plně v anglickém jazyce a byl organizován v Praze od 1. 9. 2024 do 31. 8. 2025.

15. Dne 5. 9. 2024 byl s žalobcem na zastupitelském úřadu proveden pohovor. Při něm žalobce uvedl, že žádost o povolení pobytu v ČR podal za účelem studia, jelikož se mu naskytla příležitost a chce získat nové znalosti. Je svobodný, ČR v minulosti nenavštívil a žádné příbuzné nikde v EU nemá. Poprvé ho napadlo, že by mohl studovat v Evropě, asi před třemi lety po diskusi s otcem, který by ho během studia podporoval. Evropské země zvažoval, protože je zde bohatá kultura a ke studiu jsou přijímáni i zahraniční studenti. Popřel, že by do Evropy chtěl emigrovat, jde mu pouze o studium. Po dokončení studia má v plánu vrátit se do Ghany, protože je tam mnoho příležitostí. Chtěl by si založit soukromý podnik v oblasti distribuce zboží a služeb nebo pracovat pro neziskovou organizaci. Už v současnosti má žalobce podnik „na prodej nápojů ve velkém“, nejedná se ale o registrovanou firmu. Přestože se živí jako učitel matematiky a angličtiny na základní škole, byznysem s nápoji si přivydělává, aby zlepšil svou životní úroveň.

16. Žalobcovo nejvyšší dosažené vzdělání je bakalářský titul z oboru X na X. V magisterském studiu nepokračoval, protože program, který by se mu líbil, univerzita nenabízí. Žalobce uvedl název studijního programu, o nějž se uchází, X, a česky pojmenoval i univerzitu a fakultu. Věděl i jméno osoby z X, se kterou jednal. Vyjmenoval podklady, které jako uchazeč o studium musel doložit a uvedl, že neproběhla žádná písemná zkouška ani pohovor. Znal výši poplatku za studium a sdělil, že jej již zaplatil jeho otec. Popsal, od kdy a jak dlouho studium bude trvat i jak bude řešit případný pozdní nástup po oficiálním začátku semestru. Na otázku, proč si zvolil právě tento obor, přestože nesouvisí s jeho minulým studiem ani současným zaměstnáním, odpověděl, že program je o evropské politice udržitelného zemědělství, mezinárodních vztazích a potravinové bezpečnosti. Hovořil o tom, že k zakončení studia musí napsat diplomovou práci a získat 120 „bodů“. O obhajobě práce ani o kreditovém systému nevěděl. Jako náplň studia uvedl zemědělství, program se dle žalobce soustředí na evropskou politiku a mezinárodní vztahy. K otázce na profil absolventa uvedl to samé.

17. Zastupitelskému úřadu žalobce sdělil, že se zajímá o diplomacii, protože získá širší příležitosti. Mlčel, když byl dotázán, co to pojem diplomacie je. K využití vybraného studijního programu v Ghaně uvedl „je to o Evropské unii a jejich zemědělské politice“, k otázce týkající se evropského zemědělství a uplatnění absolventů nic neuvedl. Sám nabytou kvalifikaci v Ghaně hodlá využít tak, že bude podporovat zemědělský sektor a svůj soukromý byznys. Jakou podporu má na mysli, nevysvětlil. Místo, kde by mohl zužitkovat znalosti z předmětného oboru, je Youth Employment Agency a pokud by to nevyšlo, šel by do neziskové organizace, příp. by nějakou založil.

18. Dále dokázal vyjmenovat tři předměty, které v rámci oboru bude na X studovat. Byl dotázán, proč se domnívá, že je mezi povinnými předměty i X. Uvedl, že je málo uživatelů francouzštiny a jde o snahu rozšířit počet lidí mluvících tímto jazykem, na české škole se vyučuje, protože jde o celosvětový program, díky kterému lze získat práci ve francouzsky mluvících zemích. Nevěděl, co je frankofonie, Maslowova teorie potřeb nebo decentralizace v rámci organizace. Svůj obor i X našel na Facebooku, ale při hledání možností v Evropě hledal i na webu www.euroeducation.com. Jiné univerzity nezvažoval, vybral si X, protože je čtvrtá nejlepší v ČR, nevěděl, podle jakého žebříčku. X mu nikdo nedoporučil. Na studium se nijak nepřipravoval. Následně na dotaz, co ví o ČR, uvedl základní přehled o zemi, včetně konkrétních údajů např. o rozloze ČR, jméno prezidenta nebo fotbalové kluby.

19. Správní orgán I. stupně žádost žalobce zamítl dle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců a povolení k dlouhodobému pobytu nevydal. Prvostupňový orgán dospěl k závěru, že žalobce při pohovoru nepotvrdil své studijní předpoklady ani motivaci ke studiu jím zvoleného programu. Přitom zdůvodnění účelu pobytu na území ČR je jedním z významných faktorů při udělování dlouhodobého pobytu na území ČR a žalobce, ačkoli k tomu měl příležitost, neposkytl správnímu orgánu jasné a přesvědčivé odpovědi. Prvostupňový správní orgán nerozporoval splnění formálních náležitostí žalobcovy žádosti. Konstatoval, že zamítnutí žádosti nebude ani nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života žalobce, neboť v ČR ani jinde v EU nemá žádné rodinné nebo jiné sociální vazby. Uzavřel, že v případě žalobce existuje důvodné podezření, že povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia bude zneužito k jinému účelu.

20. Žalobce se závěrem správního orgánu I. stupně nesouhlasil a podal 4. 1. 2025 odvolání, v němž argumentoval obdobně jako v podané žalobě.

21. Napadeným rozhodnutím žalovaná odvolání žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění žalovaná shodně jako prvostupňový orgán uvedla, že není sporu o splnění formálních náležitostí žalobcovy žádosti o vydání pobytového oprávnění. Obdobně jako prvostupňový orgán pak argumentovala, že žalobce nebyl schopen podat výpověď tak, aby nevznikly pochybnosti o faktickému účelu jeho pobytu. Žalovaná upozornila, že v případě žalobce nejde o plynulé navázání magisterského studia na to bakalářské, proto byla stěžejní otázka motivace žalobce ke studiu v ČR a zužitkování nabytých znalostí v jeho profesi. Dalo by se také očekávat, že žalobce bude mít o studiu ucelenou představu. Z jeho výpovědi ovšem nevyplynulo, proč si zvolil právě X a studijní program X, přičemž není ani zřejmé, jak chce se získaným vzděláním naložit. Žalovaná měla za to, že jsou u žalobce dány důvodné obavy o zneužití pobytového oprávnění, např. k získání zaměstnanecké karty, kterou by z Ghany získával obtížně. Žalobce byl při pohovoru nepřesvědčivý a některá jeho tvrzení si dokonce vzájemně odporovala – např. jakým způsobem se svým získaným vzděláním hodlá naložit. Námitku žalobce, že získání všech dokumentů potřebných k nastoupení ke studiu v ČR je časově náročný proces, který stojí i hodně úsilí a peněz, žalovaná nepovažovala za důvodnou, neboť shromáždění povinných náležitostí žádosti je vůbec předpokladem k tomu, aby se jí správní orgán zabýval. K posouzení zásahu do soukromého a rodinného života žalovaná odkázala na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí.

V.

Právní posouzení věci soudem

22. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán ( ), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

23. O podané žalobě rozhodl soud v souladu s bez nařízení jednání, neboť žalobce s takovým projednáním věci ve stanovené lhůtě nevyjádřil nesouhlas a žalovaná s takovým projednáním věci výslovně souhlasila. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Všechny pro věc podstatné skutečnosti plynou z předloženého správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117).

24. Podle § 46 odst. 5 zákona o pobytu cizinců pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území (§ 42d) platí obdobně odstavec 1 věta druhá a § 37, § 55, § 56 odst. 1 písm. a) až c), e), g), h), l) a m), § 56 odst. 2 písm. a) a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Před vydáním rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání nebo prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území podle § 42d nebo rozhodnutí o zrušení platnosti tohoto povolení ministerstvo posoudí přiměřenost dopadů tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.

25. Podle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže (…), h) jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území nebo že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza, (…).

26. Podle čl. 20 odst. 2 písm. f) studijní směrnice členské státy mohou žádost zamítnout, pokud: (…), f) členský stát má důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí.

27. Soud předně upozorňuje na své rozsudky ze dne 24. 7. 2025, č. j. -39, ze dne 4. 2. 2026, č. j. -36, a ze dne 16. 4. 2026, č. j. -37, jimiž rozhodoval ve věcech se srovnatelnými skutkovými okolnostmi jako v případě žalobce a rozhodnutí správního orgánu zrušil. Analogicky pak i rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2025, -37, nebo ze dne 28. 11. 2025, č. j. -31.

28. V nyní posuzované věci žalobce v žalobě rozporoval, obdobně jako žalobci v řízeních vyjmenovaných v předchozím bodě tohoto rozsudku, hodnocení otázky plnění jím deklarovaného účelu dlouhodobého pobytu. Měl za to, že žalovaná nevyložila žádné skutečnosti, které by vedly k důvodným pochybnostem o jeho záměru využít dlouhodobý pobyt za účelem studia, a tedy nejsou dány důvody pro zamítnutí žádosti podle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců.

29. Jelikož žalobce žádal o povolení dlouhodobého pobytu za účelem studia ve smyslu § 42d zákona o pobytu cizinců, bylo třeba zohlednit i úpravu studijní směrnice, konkrétně ust. čl. 20 odst. 2 písm. f) (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2024, č. j. -28, bod 30). Na základě předmětné úpravy jsou tedy příslušné státní orgány oprávněny zjišťovat, zda žadatelem deklarovaný účel je pravdivý a žadatel nemá v úmyslu povolení zneužít. Má-li příslušný státní orgán k dispozici důkazy nebo závažné a objektivní důvody směřující k domněnce, že by žadatel ve členském státě pobýval za jiným účelem, než pro který o povolení žádal, může být podle studijní směrnice žádost zamítnuta.

30. Na udělení pobytového oprávnění podle studijní směrnice existuje při splnění stanovených podmínek právní nárok, a je tedy třeba klást vyšší požadavky na odůvodnění a podložení důvodů, pro které má být žádost zamítnuta (srov. usnesení NSS ze dne 9. 10. 2025, č. j. -28, bod 23). Je to tedy správní orgán, nikoli žadatel, kdo ohledně zneužití účelu nese důkazní břemeno.

31. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 11. 2024, č. j. -28, k čl. 20 odst. 2 písm. f) studijní směrnice a ust. § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců zdůraznil, že zamítá-li správní orgán žádost pro možné zneužití povolení, nelze argumentovat odchýlením se od zásady materiální pravdy a důkazním břemenem žadatele. Odkázal při tom i na rozsudek SDEU ze dne 14. 1. 2021, The International Protection Appeals Tribunal a další, C-322/19 a C-385/19, ze kterého plyne požadavek, aby „příslušný orgán podložil svůj závěr o zneužití souhrnem objektivních skutečností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených unijní právní úpravou nebylo dosaženo cíle sledovaného touto právní úpravou, a subjektivním prvkem spočívajícím v záměru získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy umělým vytvořením podmínek vyžadovaných pro získání této výhody (…). Pokud má být zamítnutí žádosti o vízum za účelem studia odůvodněno zneužitím víza, příslušný orgán musí rozhodnutí opřít o důkazy nebo souhrn závažných, nikoli podružných indicií, že deklarovaný účel pobytu není účelem skutečným. Se stěžovatelkou však lze souhlasit v tom, že správní orgány nejsou při zamítnutí žádosti z důvodu dle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, resp. čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice (EU) 2016/801 povinny dokázat, za jakým konkrétním účelem hodlá cizinec vízum zneužít.“ Obdobné závěry NSS učinil i v rozsudcích ze dne 25. 7. 2025, č. j. -41, či ze dne 30. 7. 2025, č. j. -36.

32. Na žadateli tak leží pouze splnění primární povinnosti, tj. uvést účel, za jakým o pobyt v zemi žádá, předložit zákonem požadované podklady a odpovídat na otázky při pohovoru k žádosti. Pokud žalobce vše uvedené splní, je na žalované, aby prokázala skutečnosti, které vedou k závěru o zneužití účelu dlouhodobého pobytu. Domněnka žalované o tom, že žalobce ve skutečnosti v ČR studovat nechce a tento důvod uvádí pouze s účelem získat oprávnění k pobytu, plynula z provedeného pohovoru k žádosti ze dne 5. 9. 2024.

33. Správní orgán I. stupně jakož i žalovaná ve svých rozhodnutích vyzdvihovaly všechny žalobcovy odpovědi, které byly fakticky nesprávné nebo nebyly zodpovězeny ku spokojenosti správních orgánů. Naopak aspekty, které žalobce jednoznačně vysvětlil, či doložil, ve svých úvahách opomněly.

34. Prvostupňový orgán rovněž označil za zodpovědnost žalobce, aby věrohodně tvrdil skutečnosti, případně je dokazoval takovým způsobem, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Vycházel tím pádem ze zcela mylné premisy, že za zjištění skutkového stavu odpovídá žalobce a nepřípustným způsobem, v přímém rozporu s výše uvedenými judikaturními závěry (např. rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2024, č. j. -28, nebo rozsudek SDEU ze dne 14. 1. 2021, C-322/19 a C-385/19), na žalobce přenesl důkazní břemeno. Tento názor orgánu I. stupně žalovaná sice výslovně nepotvrdila, ale uvedla, že je v zájmu žalobce, aby k podané žádosti přistupoval tak, aby nevyvstaly pochybnosti o faktickém účelu jeho pobytu. Současně svou argumentaci opřela o stejné okolnosti žalobcova případu, jako prvostupňový správní orgán.

35. Pohovor k žádosti byl se žalobcem z velké části veden tak, aby byly zjištěny znalosti žalobce o studijním oboru, na který byl přijat. Takové otázky jsou nezbytné k posouzení toho, zda má žadatel o studium opravdový zájem a rozumí tomu, jak průběh studia v ČR vypadá a co musí splnit pro jeho úspěšné absolvování. Není však úkolem žalované zkoušet a hodnotit znalostní připravenost žalobce ke studiu, neboť toto posouzení náleží výhradně přijímací univerzitě. Z protokolu o pohovoru plyne, že žalobci bylo položeno celkem osm otázek, které mířily výlučně na jeho faktické znalosti (např. vysvětlete, co je Maslowova pyramida potřeb, frankofonie, decentralizace organizace; nebo jmenujte techniku sociologického výzkumu apod.).

36. Žalované nelze nicméně vytknout, že se žalobce dotazovala na význam slova diplomacie, neboť jde o pojem obsažený přímo v názvu jím vybraného oboru. Žalobce namísto zodpovězení otázky mlčel. Neschopnost tento pojem vysvětlit by mohla být indicií o tom, že žalobce studiem na X pouze zastírá svůj skutečný záměr s dlouhodobým pobytem v zemi Schengenského prostoru, ale jak již bylo řečeno, hodnocení znalostí plynoucích z oboru náleží X, nikoli žalované nebo prvostupňovému orgánu, a tato skutečnost sama o sobě není schopna zpochybnit všechny další informace, které žalobce ke své žádosti sdělil. Přitom je třeba mít stále na paměti, že břemeno důkazní leží na straně žalované. Soud také upozorňuje, že mezi stranami nebylo sporné, že žalobce splnil všechny formální požadavky žádosti, a tedy předložil potvrzení o přijetí ke studiu, kterému předcházela interní evaluace jeho znalostí, schopností a uznání bakalářského titulu získaného v Ghaně. Žalobce je tak podle české univerzity způsobilý nastoupit ke studiu oboru X.

37. Žalobce byl při pohovoru rovněž opakovaně dotazován na profil absolventa jím zvoleného oboru, na souvislosti evropského a ghanského zemědělství a uplatnění vybraného vzdělání na trhu práce. Žalobce se na tyto otázky pokoušel v obecné rovině odpovědět. Soud má však za to, že takové otázky by lépe zodpověděl právě absolvent studia. Zároveň porozumět evropskému zemědělství je zjevně jednou z hlavních náplní oboru, ke kterému se žalobce přihlásil, a dá se tedy předpokládat, že o něm bude detailně schopen hovořit až po absolvování studia. Takové otázky proto podle názoru soudu nemohly výrazněji přispět k objasnění skutkového stavu.

38. Žalobci byla dokonce položena otázka: Proč podle Vás český program na české škole potřebuje toto [pozn. soudu: vyučovat předmět X] dělat? Soudu není zřejmé, jak by hádání motivace české univerzity pro výuku konkrétního předmětu mělo jakýmkoli způsobem osvětlit žalobcův záměr (ne)studovat v ČR a vyloučit zneužití případného povolení k dlouhodobému pobytu žalobce.

39. Žalovaná také argumentovala, že se žalobce neorientoval nejen v reáliích, ale ani v informacích o samotném studiu – o podmínkách přijetí ke studiu, jeho průběhu, hodnocení a zakončení. Žalobce přitom ale na vyzvání zastupitelského úřadu vyjmenoval některé z předmětů, s nimiž se v rámci studia setká, co je obsahem studia, že je třeba pro absolvování studia získat 120 „bodů“ a že musí napsat diplomovou práci. Takové odpovědi soud považuje za dokládající základní přehled o studiu. K tíži by žalobci nekladl ani to, že kredity nazýval „body“, neboť nejde o nosnou informaci.

40. Žalovaná také konstatovala, že žalobce není typickým začínajícím studentem, když má za sebou bakalářské studium a několik let v zaměstnání, a tedy by měl mít ucelenější představu o tom, co konkrétně chce studovat a jak nabyté zkušenosti zužitkuje. Soud však souhlasí se žalobcem, že jeho věk ani rozhodnutí začít pracovat po ukončení bakalářského studia namísto toho, aby rovnou pokračoval v získání magisterského titulu, nejsou důvodem, proč by na něj ohledně představ uplatnění znalostí ze studia, jeho obsahu nebo využití v pracovním procesu měly být kladeny vyšší nároky než na jiné žadatele o dlouhodobý pobyt za účelem studia.

41. Žalobce také uvedl, že by po dokončení studia chtěl rozšířit svůj podnik v oblasti distribuce zboží a služeb (nyní vedle práce učitele prodává „ve velkém“ nápoje), nebo pracovat pro neziskovou organizaci. Na jiném místě pohovoru uvedl, že po návratu do Ghany bude podporovat zemědělský sektor a využije znalosti i pro svůj byznys, přičemž blíže nevysvětlil, co má podporou na mysli. Dále hovořil o možnosti zaměstnání v Youth Employment Agency, která pomáhá najít lidem práci v oblasti zemědělství. Nebude-li žalobce moct pracovat v nějaké instituci, nějakou neziskovou organizaci založí nebo nastoupí do jiné již fungující. Odpovědi žalobce žalovaná hodnotila tak, že neprokazují jeho motivaci v ČR studovat zvolený obor. Otázky však primárně mířily na to, jak konkrétně žalobce se získaným vzděláním naloží, co bude dělat po dokončení studia. Nikoli na to, co ho motivovalo se ke studiu přihlásit, co bylo pohnutkou. Pokud jde o konkrétně o otázku, jak obsah studijního programu žalobce využije v Ghaně, žalovaná sama konstatovala, že jeho odpověď byla nelogická („Je to o Evropské unii a jejich zemědělské pozice“). Ze strany žalobce mohlo dojít k nepochopení dotazu, protože z výše uvedeného plyne, že na jiných místech při pohovoru odpověď na tuto otázku poskytl.

42. Vedle zájmu studovat předmětný program na X prvostupňový orgán i žalovaná zpochybnily žalobcovu motivaci studovat právě v ČR, a to na základě toho, že žalobce na otázku, proč si ke studiu vybral ČR, neodpověděl. Jenže žalobce na svůj zájem konkrétně o ČR vůbec dotazován nebyl. Na začátku pohovoru padly dotazy na důvody, které žalobce vedly ke snaze studovat v zahraničí a následně v Evropě (žalobce důvod uvedl), nikoli však přímo v ČR. Nadto soud uvádí, že žalobce v odpovědi na to, proč se nepřihlásil na nějaký magisterský obor v Ghaně, odpověděl, že jím zvolený program tam nenabízí, což jistě může být motivací, proč se jako student rozhodne vyhledat jím zvolený obor v jiných zemích poskytujících dobrou kvalitu vzdělání.

43. Žalovaná žalobci také vytkla, že neměl dostatek informací o zvoleném programu a profilu absolventa, ačkoli tyto informace snadno mohl zjistit z internetových stránek X. Naopak byla v neprospěch žalobce otočena jeho znalost českých reálií (hlavní město, rozloha, počet obyvatel, fotbalové týmy, státní představitelé), když tyto podle žalované „v kontextu zaměření výslechu působí nereálně“. Soudu není zřejmé, proč by (nutno podotknout fakticky správné) údaje o ČR předložené žalobcem, neměly být „reálné“. Žalobce je nejspíš získal na internetu, jelikož popřel, že by ČR v minulosti již navštívil. Žalovaná tedy na jedné straně vyžaduje memorování informací dostupných na webu univerzity týkajících se studijního programu, na druhé straně nepovažuje za pádné a svědčící o dostatku zájmu o studium v ČR informace, které si na internetu žalobce o zemi přečetl.

44. Správní orgán I. stupně i žalovaná tedy kladly důraz pouze na ty odpovědi žalobce, které byly příliš obecné, nesprávné, nebo u nichž jen mlčel, namísto toho, aby hodnotily celý pohovor komplexně a zohlednily i ta tvrzení, která svědčila v žalobcův prospěch. Takový postup není přípustný a napadené rozhodnutí nemůže obstát.

45. Soud na tomto místě odkazuje na závěry Krajského soudu v Brně v rozsudku ze dne 29. 1. 2024, č. j. -43, v němž tento soud konstatoval, že důkaz o možném zneužití účelu pobytového oprávnění může vyplynout i z pohovoru k žádosti, je-li „[z]e skutečností sdělených cizincem je zcela zjevné, že studijní účel pobytu nebude naplněn. Relativně jednoduchá bude k posouzení situace, v níž cizinec tuto skutečnost sám přímo nebo nepřímo při pohovoru uvede. K podloženému závěru o zneužití pobytu za jiným účelem však může vést i kumulace řady dílčích, avšak závažných indicií – cizinec nezná buď vůbec nebo na potřebné úrovni jazyk, v němž bude studium realizováno, není schopen uvěřitelně popsat svou motivaci ke studiu, nezná podrobně podmínky a průběh studia, nezaplatil poplatky za studium, neví, proč si vybral ke studiu Českou republiku, nezná praktické podmínky života v České republice apod. K domněnce o zneužití pobytu za jiným než studijním účelem naopak nepostačuje pouze to, že cizinec odpovídá na otázky zastupitelského úřadu stručně či obecně. V takové situaci je na zastupitelském úřadu, aby vhodně volenými doplňujícími otázkami zjistil potřebné skutečnosti, případně na ministerstvu či žalované, aby dalšími postupy (např. ve spolupráci s příslušnou vysokou školou) obstaraly další důkazy, na nichž je možné založit použití čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801 (srov. k tomu body 63 až 67 stanoviska generálního advokáta de la Tour ze dne 16. 11. 2023 ve věci Perle).“ K tomu dále srov. např. usnesení NSS ze dne 9. 10. 2025, č. j. -28.

46. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce ovládá anglický jazyk, v němž je jím zvolený obor výlučně vyučován, byl schopen zodpovědět dotazy zastupitelského úřadu týkající se přijetí ke studiu, jeho průběhu a zakončení, zaplatil poplatek spojený se studiem. Žalovaná měla však za to, že nevysvětlil svou motivaci ke studiu ani proč si vybral právě ČR. Jak již soud konstatoval výše, žalobce svou motivaci částečně popisoval, dotazy však byly spíše obecné a některým z nich žalobce nejspíš neporozuměl. Bylo na žalované, aby žalobce dostal dostatečný prostor relevantní skutečnosti vysvětlit a aby na ně byl dotazován. Obecnost nebo strohost odpovědí sama o sobě nezakládá domněnku zneužití účelu pobytu. Na zájem studovat právě v ČR pak žalobce nebyl dotazován vůbec. Nelze přitom očekávat, že žalobce bude sám doplňovat tvrzení nebo podrobněji reagovat na otázky, aby vyvrátil pochybnosti správního orgánu, pokud neví, o jaké pochybnosti se jedná. V případě takových odpovědí je na správním orgánu, aby vhodně volenými otázkami zjistil potřebné skutečnosti, případně je namístě, aby obstaral důkazy.

VI.

Závěr a náklady řízení

47. Vzhledem k shora uvedenému soud shrnuje, že žalovaná neunesla důkazní břemeno a nevyložila přesvědčivé důvody, pro které žádosti žalobce o udělení oprávnění k dlouhodobému pobytu za účelem studia nevyhověla.

48. Z výše uvedených důvodů tak soud podle ustanovení a a b) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení ( ).

49. V dalším řízení správní orgány provedou důkladné dokazování týkající se studia a motivace žalobce a hodnotit budou všechny relevantní skutečnosti, a to jak ty svědčící v jeho neprospěch, tak v jeho prospěch. Správní orgány také přizpůsobí vedení dalšího dokazování skutečnosti, že nesou důkazní břemeno, zejm. nebudou nedostatečná a obecná vyjádření bez dalšího interpretovat v neprospěch žalobce, ale konkrétními doplňujícími dotazy zjistí v dostatečném rozsahu skutečnosti, jimiž své úvahy podloží.

50. Výrok o nákladech řízení j odůvodněn Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem důvodně vynaložil. Náklady vynaložené žalobcem v řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za dva úkony právní služby jeho zástupce JUDr. Huga Körbla, advokáta (převzetí zastoupení a sepsání žaloby) podle a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „“) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč [, advokátního tarifu] a náhradě hotových výdajů za 2 úkony v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč ( advokátního tarifu). Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení celkem 13 140 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 16. září 2026

JUDr. Dana Černá v. r.

samosoudkyně