Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 A 64/2024 - 173

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci

žalobce: L. M.

zastoupen JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem

sídlem nám. Míru 15, 120 00 Praha

proti

žalovanému: Energetický regulační úřad

sídlem Masarykovo náměstí 91/5, 586 01 Jihlava

o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 4. 2024, č. j. 07649-29/2023-ERU,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Správní orgány uznaly žalobce vinným ze spáchání pokračujícího přestupku podle § 91a odst. 1 písm. i) energetického zákona. Podstatou jeho jednání mělo být, že v postavení fyzické osoby podnikající neumožnil poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., přístup k měřicím zařízením v odběrných místech.

II. Skutkové okolnosti, rozhodnutí správního orgánu a soudů

2. Dne 13. 4. 2023 zaslala společnost ČEZ Distribuce, a. s. (IČO: 24729035, dále „provozovatel DS“ či „poškozená“), Energetickému regulačnímu úřadu podnět na prošetření přestupku žalobce (fyzické osoby podnikající), vedeného jako zákazníka v rámci smluv o připojení ke 12 blíže specifikovaným odběrným místům.

3. Dne 11. 5. 2023 zaslal žalovaný žalobci oznámení o zahájení společného správního řízení, vedeného pod sp. zn. OSR-07649/2023-ERU ve věci možného spáchání:

- trvajícího přestupku podle , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon),

- pokračujícího přestupku podle § 91a odst. 1 písm. i) energetického zákona.

4. Dne 19. 6. 2023 uplatnil provozovatel DS u žalovaného nárok na náhradu škody vůči žalobci a připojil se se svým nárokem k přestupkovému řízení. Stávající škodu vyčíslila na 122 862,83 Kč a dodala, že škoda jí nadále vzniká. Proto navrhla, aby správní orgán uložil pachateli přestupku povinnost tuto škodu nahradit. K tomu uvedla, že ani při kontrole odběrných míst dne 12. 6. 2023 se nepodařilo i přes přítomnost obviněného žalobce na místě dohodnout zajištění zpřístupnění odběrných míst ke kontrole, resp. demontáži měřicích zařízení.

5. Dne 14. 7. 2023 rozhodl žalovaný rozhodnutím č. j. 07649-22/2023-ERU (dále „prvostupňové rozhodnutí“):

- výrokem I., že žalobce se uznává vinným ze spáchání pokračujícího přestupku podle ust. § 91a odst. 1 písm. i) energetického zákona, ve znění účinném do 23. 1. 2023, kterého se dopustil dvěma dílčími útoky tím, že ve dnech 9. 11. 2022 a 23. 1. 2023 jakožto zákazník v odběrných místech uvedených v tabulce č. 1 v rozporu s § 28 odst. 2 písm. c) energetického zákona neumožnil pracovníkům poškozené přístup k elektroměrům v odběrných místech, která jsou uvedena níže v tabulce č. 1,

- výrokem II., že se žalobci ukládá pokuta ve výši 50 000 Kč podle § 91a odst. 8 energetického zákona za spáchání přestupku podle § 91a odst. 1 písm. i) energetického zákona,

- výrokem III., že se žalobci ukládá povinnost uhradit náklady řízení ve výši paušální částky 1 000 Kč,

- výrokem IV., že nárokem poškozené na náhradu škody ve výši 122 862,83 Kč se nepřiznává a poškozená se s ním odkazuje na soud,

- výrokem V., že správní řízení se v části podezření ze spáchání trvajícího přestupku podle § 91a odst. 1 písm. u) energetického zákona, kterého se žalobce měl dopustit tím, že jakožto zákazník v odběrných místech uvedených výše v tabulce č. 1 ode dne 26. 9. 2022 do dne 11. 5. 2023 ve smyslu § 53 odst. 1 písm. b) energetického zákona využíval služby distribuční soustavy poskytované poškozenou v souvislosti s neoprávněným odběrem elektřiny zastavuje, neboť spáchání tohoto skutku nebylo obviněnému z přestupku prokázáno.

6. Dne 16. 4. 2024 rozhodla Rada Energetického regulačního úřadu (dále „Rada ERÚ“) rozhodnutím č. j. 07649-29/2023-ERU (dále „napadené rozhodnutí“):

- výrokem I., že rozklad žalobce proti výrokům I. až III. prvostupňového rozhodnutí se zamítá a napadené rozhodnutí se v této části potvrzuje

- výrokem II., že žalobce nemá nárok na náhradu nákladů řízení o rozkladu,

- výrokem III., že návrh žalobce na nařízení ústního jednání ze dne 1. 8. 2023 se zamítá.

7. Dne 1. 7. 2024 podal žalobce žalobu opatřenou čtyřmi přílohami, v níž navrhuje, aby soud zrušil prvostupňové rozhodnutí. Napadené rozhodnutí má být zrušeno v té části, v níž byl uznán vinným, případně v té části, v níž mu byla uložena pokuta a náhrada nákladů řízení.

8. Návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků zamítl krajský soud usnesením ze dne 14. 8. 2024. Později podaný návrh na ustanovení právního zástupce zamítl krajský soud usnesením ze dne 29. 10. 2024. Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobce proti druhému usnesení krajského soudu rozsudkem ze dne 23. 1. 2025, č. j. -42.

III. Argumentace žalobce

9. Podstatou žaloby je tvrzení, že žalobce se uvedeného přestupku nedopustil, neboť jeho jednání nebylo protiprávní. Nebránil oprávněnému odečtu elektroměrů jako takovému. Podle jeho názoru není povinnost umožnit přístup k měřicím zařízením absolutní a může být vykonávána pouze za splnění zákonných podmínek. Žalobce tvrdí, že osoby vystupující jménem distributora elektřiny neprokázaly dostatečně svou totožnost, oprávnění jednat za poškozenou ani účel svého vstupu na pozemek. Podle žalobce nebylo skutečným účelem jejich přítomnosti provedení odečtu elektroměrů, ale jejich demontáž a následné odpojení odběrných míst od dodávek elektrické energie.

10. Žalobce dále namítá, že bránil výkonu činnosti pracovníků poškozené z důvodu ochrany svých práv a oprávněných zájmů. Tvrdí, že odpojení dodávek elektrické energie by vedlo k vážným hospodářským škodám, ohrožení jeho podnikání a osob závislých na dodávkách energie. Za těchto okolností se dovolává existence krajní nouze jako okolnosti vylučující protiprávnost jeho jednání. K tomu dodává, že chybí také materiální stránka přestupku, ohrožení zájmu na fungování distribuční soustavy nebylo žalovaným ani odůvodněno, ani doloženo.

11. Významnou část žaloby opírá žalobce o argumentaci právem Evropské unie. V rozhodné době totiž vůči němu probíhal proces preventivní restrukturalizace, proto se dovolává přímého účinku směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 o preventivní restrukturalizaci a insolvenci (dále „směrnice“). Domnívá se, že články 5, 6 a 7 směrnice mu poskytovaly ochranu před kroky směřujícími k ukončení dodávek elektrické energie a že výkon těchto práv nemohl být kvalifikován jako přestupek. Poškozená je právnická osoba nepřímo ovládaná státem, tedy vázaná povinnostmi ze směrnice. Odmítnutím přístupu k elektroměrům pouze vykonával práva přiznaná právem Evropské unie, která mají přednost před národní právní úpravou. Žalobce proto navrhuje i položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie ohledně přímého účinku uvedených ustanovení.

12. Další okruh námitek žalobce směřuje proti skutkovým závěrům správních orgánů. Žalobce tvrdí, že žalovaný nesprávně vyhodnotil účel návštěv pracovníků distributora a nevzal v úvahu důkazy, které podle něj prokazují, že cílem bylo odpojení odběrných míst, nikoliv prostý odečet měřidel. Podle žalobce správní orgány ignorovaly širší souvislosti jeho sporu se společnostmi skupiny ČEZ, zejména spory o správnost vyúčtování spotřeby elektrické energie, reklamace faktur a navazující soudní a správní řízení.

13. Žalobce dále namítá porušení práva na spravedlivý proces podle d (dále „ “), Evropské úmluvy o lidských právech (dále „Úmluva“) a y základních práv EU (dále „ “). Tvrdí, že správní orgány se nevypořádaly s jeho argumentací založenou na právu EU, neprovedly jím navrhované důkazy a neumožnily mu efektivně prezentovat jeho stanovisko.

14. Za zásadní procesní pochybení považuje zamítnutí jeho návrhu na nařízení ústního jednání. Podle žalobce byla věc skutkově i právně mimořádně složitá a bez ústního jednání nebylo možné dostatečně objasnit všechny relevantní okolnosti ani předložit rozsáhlé důkazní materiály. Odkazuje přitom na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), podle níž může být neprovedení ústního jednání za určitých okolností porušením práva na spravedlivý proces.

15. Žalobce namítá i nedostatečné odůvodnění rozhodnutí správních orgánů a jejich údajnou selektivní práci s důkazy. Tvrdí, že jeho námitky byly odmítnuty bez řádného přezkoumání a že správní orgány postupovaly formalisticky, aniž by se zabývaly smyslem a účelem jím uplatňovaných práv.

IV. Vyjádření žalovaného

16. Žalovaný ke skutkovému stavu připomenul, že posledním dodavatelem žalobce byla společnost ARMEX ENERGY a. s. (IČ: 272 66 141) do 25. 9. 2022. Poté žalobce neměl žádný smluvní vztah zakládající právo odebírat energii a využívat služby distribuční soustavy. Odběr energie bez existence smluvního vztahu představuje neoprávněný odběr podle § 51 odst. 1 písm. a) energetického zákona a využívání služby distribuční soustavy představuje neoprávněnou distribuci podle § 53 odst. 1 písm. c) téhož zákona.

17. Provozovatel distribuční soustavy je oprávněn vstupovat na cizí nemovitosti a demontovat měřicí zařízení podle § 25 odst. 3 písm. f) energetického zákona, resp. písm. c) téhož zákona. Povinnost zákazníka umožnit přístup k měřicím zařízením provozovateli podle § 28 odst. 2 písm. c) energetického zákona je logickým protějškem uvedených ustanovení. Svědčí o tom i doktrína – Zdvihal in Energetický zákon. Komentář, C. H. Beck 2020, s. 669. Námitka neprokázání oprávnění osob na místě je lichá. První dílčí útok proběhl korespondenčně — přípisem žalobce z 8. 11. 2022 v reakci na žádost provozovatele distribuční soustavy ze dne 4. 11. 2022. Žalobci tedy bylo známo, kdo o přístup žádá (bod 36 prvostupňového rozhodnutí). U druhého útoku žalovaný poukázal na vnitřní rozpor v tvrzeních žalobce: nelze současně tvrdit, že poškozená je zapojena do organizovaného zločinu a její pracovníci pod vlivem omamných látek, a zároveň že nevěděl, komu brání. Na místě byla přítomna Policie ČR, která žádné pochybení pracovníků neshledala; žalobce nespolupracoval ani s ní.

18. Co se týče aplikace směrnice, žalovaný zdůraznil, že její čl. 1 odst. 4 dával státu na výběr, zda se preventivní restrukturalizace bude vztahovat i na podnikatele, kteří nejsou právnickými osobami. Toto ustanovení proto nebylo dost jednoznačné pro přímou aplikaci. Navíc z podkladů nebylo zjištěno, že by restrukturalizace skutečně probíhala. Poškozená je akciovou společností, subjektem soukromého práva, nikoli státní subjekt — nelze se vůči ní směrnice dovolávat.

19. Co se týče materiální stránky přestupku, žalobce zabránil provozovateli ve výkonu zákonného práva a neoprávněně zadržel jeho majetek (měřicí zařízení nejsou vlastnictvím vlastníka odběrného místa). Škodlivosti nasvědčuje i samotné zakotvení skutkové podstaty v zákoně. Co se týče tvrzení krajní nouze, není zřejmé, jaké přímo hrozící nebezpečí zájmu chráněnému zákonem žalobce odvracel ( , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Šlo o jednání provozovatele distribuční soustavy aprobované zákonem.

20. Námitka ohledně porušení spravedlivého procesu je obecná a blíže nespecifikovaná. S otázkou nenařízení ústního jednání se vypořádala Rada ERÚ. Žalovaný vyslovil pochybnost o přiléhavosti citované judikatury ESLP. Jediným důkazem, který by mohl závěr vyvrátit, by bylo doložení existence smlouvy. Pokud by smlouvu opravňující žalobce k využití služeb distribuční soustavy a odběru elektřiny měl, obchodník by tuto okolnost sám oznámil operátorovi trhu postupem podle a násl. Argumentace k ústnímu jednání je v žalobě nesrozumitelná — není zřejmé, zda žalobce vytýká nenařízení jednání ve správním řízení, nebo žádá soud, aby jednání nařídil.

21. Žalovaný uzavírá, že pokuta není likvidační (body 81–84 prvostupňového rozhodnutí). Z veřejných zdrojů — protokol o jednání z 12. 9. 2024 v insolvenčním řízení KSHK — plyne, že žalobce insolvenčnímu soudu sdělil, že rozsah jeho majetku je v hodnotě 450 000 000 Kč. Probíhající exekuce ani insolvenční návrh samy o sobě likvidační účinek nezakládají. Pokuta je při samé spodní hranici zákonného rozmezí. Nemožnost zaplatit z důvodu obstavení účtů (nikoli nemajetnosti) nezakládá nezákonnost. Žalobce byl poučen o možnosti požádat o posečkání či splátky, takovou žádnou však žalovaný neeviduje. Na základě výše uvedené navrhuje žalovaný, aby byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.

V. Ústní jednání konané dne 26. 8. 2026

22. Ve věci proběhlo na žádost žalobce ústní jednání podle , , dále „ “. Soud neprováděl dokazování listinami obsaženými ve správním spise.

23. Žalobce setrval na své žalobní argumentaci. Soudu podrobně osvětlil pozadí složitých vztahů s provozovatelem DS i s řadou dodavatelů elektrické energie. Provozovatel DS se podle žalobce dopouštěl trestné činnosti. K tomu žalobce připravuje trestní oznámení, které již nyní přesahuje 2 700 stran. Na toto jednání upozorňoval i žalovaného. Provozovatel DS u něho prováděl demontáž vedení a při těchto pracích se dopouštěl řady trestných činů, které žalobce hlásil na policii. Ta to zahladila. Proto jeho trestní oznámení nyní směřuje i vůči policii. Provozovatel DS navíc prováděl práce, které už dříve provedl a zdanil sám žalobce. V průběhu soudního jednání pak žalobce dalším podrobným výkladem osvětloval motivy svého jednání.

24. Co se týče dokazování, žalobce požadoval provedení důkazů dle Přílohy č. 4 žaloby, tedy deseti záznamy (zejména telefonických) rozhovorů s provozovatelem DS, zástupci této společnosti a dalšími subjekty z období od 22. 9. 2022 do 25. 7. 2023. Na dotaz soudu žalobce vysvětlil, že jimi chce ilustrovat kriminální jednání všech těchto osob. Tyto nahrávky poukazují na zločiny, krádeže a nefunkčnost právního státu. Soud neprováděl jako důkaz jednotlivé tyto nahrávky, neboť je považoval za nadbytečné pro hodnocení projednávaného správního řízení o přestupku. Seznámil se s jejich souhrny, jak je uvedl žalobce na Příloze č. 4 žaloby.

25. Žalovaný rovněž setrval na své žalobní argumentaci a odkázal na vydaná rozhodnutí. Pro věc je podstatné pouze to, zda žalobce svým jednáním naplnil znaky přestupku, zda žalovaný spáchání přestupku prokázal a zda to v napadených rozhodnutích adekvátně zdůvodnil. Žalovaný trvá na tom, že svým povinnostem dostál. Vyšel přitom z řádně zjištěného skutkového stavu. Žalobce ostatně ani nepopírá, že by se daného jednání dopustil. Pouze přitom argumentuje nesouvisejícími okolnostmi, které však v tomto případě nepředstavují liberační důvody.

VI. Posouzení věci soudem

26. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů ( , věta první ), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkumu rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů ( ). Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ( ).

VI. 1 Právní rámec

27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci) stanoví

Článek 1 Předmět a oblast působnosti

1. Tato směrnice stanoví pravidla týkající se:

a) rámců preventivní restrukturalizace, jež jsou k dispozici dlužníkům ve finančních obtížích v případě hrozícího úpadku, s cílem zabránit úpadku a zajistit životaschopnost dlužníků;

b) postupů vedoucích k oddlužení podnikatelů v úpadku, a

c) opatření ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení.

4. Členské státy mohou rozšířit uplatňování postupů uvedených v odst. 1 písm. b) na fyzické osoby v úpadku, které nejsou podnikateli.

Členské státy mohou omezit použití odst. 1 písm. a) na právnické osoby.

28. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), stanoví v rozhodném znění:

§ 25 Provozovatel distribuční soustavy

(3) Provozovatel distribuční soustavy má právo

c) omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny účastníkům trhu s elektřinou…,

f) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním, obnovou a provozováním distribuční soustavy,

§ 28 Zákazník

(2) Zákazník je povinen

c) umožnit přístup k měřicím zařízením provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy,

§ 49 Měření

(6) Výrobci elektřiny, provozovatelé jiných distribučních soustav či zákazníci jsou povinni umožnit provozovateli přenosové soustavy a provozovateli distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného elektrického zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.

§ 91a Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

i) poruší některou z povinností stanovených v § 28 odst. 2 písm. a) až f), h), j) nebo k) nebo některou z povinností stanovených v § 62 odst. 2 písm. b) až i), v § 62 odst. 3 nebo 4,…

29. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, stanoví:

§ 5 Přestupek

Přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.

§ 24 Krajní nouze

(1) Čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže jím někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem.

(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže toto nebezpečí bylo možno za daných okolností odvrátit jinak nebo následek tímto odvracením způsobený je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl-li ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

§ 80 Ústní jednání

(1) Správní orgán může nařídit ústní jednání.

(2) Správní orgán nařídí ústní jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne usnesením, které se oznamuje pouze obviněnému. O právu žádat nařízení ústního jednání musí být obviněný poučen. Správní orgán nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci. Správní orgán prvního stupně nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li obviněným mladistvý.

VI. 2 Hodnocení věci soudem

30. Správní orgány shledaly žalobce vinným ze spáchání pokračujícího přestupku dvěma útoky tím, že jako zákazník podle energetického zákona neumožnil pracovníkům provozovatele DS přístup k elektroměrům v odběrných místech. Porušil tak svou povinnost vyplývající z § 28 odst. 2 písm. c) energetického zákona.

Absence protiprávnosti

31. Hlavním argumentem žalobce je, že povinnost umožnit přístup k měřicímu zařízení není bezpodmínečná. Pracovníci by měli prokázat svou totožnost, oprávnění jednat za provozovatele DS, zavázat se dodržovat jeho bezpečnostní předpisy jako vlastníka pozemku a vstoupit pouze za účelem odečtu, nikoli demontáže. Jenže toto pracovníci nedodrželi.

32. Soud tento náhled žalobce nesdílí. Předně připomíná, že tento argument žalobce vůbec nevznesl ve svém rozkladu. Navíc účel povinnosti zákazníka umožnit přístup k měřicímu zařízení není v zákoně omezen pouze na provedení odečtu provozovatelem distribuční soustavy. Povinnost zákazníka je v § 28 odst. 2 písm. c) energetického zákona formulována obecně, bez omezení účelu. Povinnost zákazníka (a dalších osob) umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k měřicím zařízením je zakotvena rovněž v § 49 odst. 6 energetického zákona, v němž už je vymezen účel – provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. Tedy i ustanovení, které na rozdíl od § 28 odst. 2 písm. c) energetického zákona omezuje důvody pro tuto povinnost zákazníka, počítá s účelem spočívajícím v demontáži měřicího zařízení. Každopádně žalobce byl shledán vinným z porušení povinnosti stanovené § 28 odst. 2 písm. c) energetického zákona, který klade zákazníkovi povinnost umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k měřicím zařízením jako takovou. Její zúžení dle účelu, jak prosazuje žalobce, by šlo proti textu zákona.

33. Co se týče důvodu neztotožnění pracovníků provozovatele DS a neprokázání oprávnění jednat za provozovatele DS, první dílčí útok žalobce spočíval v tom, že dne 8. 11. 2022 písemně odmítl pracovníkům provozovatele DS zpřístupnit měřicí zařízení. Učinil tak v reakci na výzvu provozovatele DS ze dne 4. 11. 2022, aby příslušná odběrná místa jeho pracovníkům zpřístupnil. Podle soudu proto žalobce nesplnil svou povinnost vyplývající z energetického zákona, aniž by s pracovníky provozovatele DS jednal osobně a mohl snad vznést námitky vůči počínání konkrétních osob. Provozovatel DS se nakonec fakticky o přístup k měřicím zařízením na příslušných adresách ani nepokusil.

34. Následně dne 23. 1. 2023 se pracovníci provozovatele DS dostavili na adresu předmětných odběrných míst. Žalobce jim však sdělil, že jim přístup k měřicím zařízením neumožní. Svůj postoj nezměnil ani za přítomnosti policie. Podle rozhodnutí správních orgánů ho odůvodnil tím, že provozovatele DS považoval za zapojenou do organizovaného zločinu. Podle soudu takto vyřčené motivy odpovídají výpovědi žalobce při ústním jednání. Vylučují tedy, že by snad měl žalobce pochybnosti o tom, s kým jedná. Ostatně i v rozkladu hovořil o osobě oprávněné jednat jménem provozovatele DS. Dalšími důvody mělo být podezření, že příslušní pracovníci jsou pod vlivem návykových látek. Podle soudu však správní orgány i u tohoto druhého dílčího útoku adekvátně odůvodnily, že žalobce nebyl oprávněn uvedeným způsobem postupovat a byl povinen za daných okolností umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k měřicím zařízením.

35. Žalobce konečně vytýká, že správní orgán v bodě 65 prvostupňového rozhodnutí „zcela zmatečně" dovodil z videozáznamu, že pověření pracovníci nebyli pod vlivem omamných a psychotropních látek, neboť to podle něj nelze zkoumat „od oka", a tím méně ze záznamu. Soud k tomu uvádí, že správní orgán na uvedeném zjištění svůj závěr o vině nezaložil. Nosným důvodem bylo, že žalobce nebyl oprávněn podmiňovat splnění zákonné povinnosti předložením lékařského potvrzení. Hodnocení videozáznamu bylo úvahou pouze podpůrnou. Tvrdil-li žalobce, že osoby, jimž přístup odepřel, byly pod vlivem návykových látek nebo nebyly způsobilé měření provést, tížilo důkazní břemeno k takovému tvrzení jeho. Okolnost, že na místě byla přítomna hlídka Policie České republiky, která v postupu pracovníků poškozené žádné pochybení neshledala, pak svědčí proti jeho verzi.

36. Nedůvodný je i odkaz žalobce na § 24 energetického zákona. Toto ustanovení upravuje práva a povinnosti provozovatele přenosové soustavy. Na poškozenou, která je provozovatelem distribuční soustavy, proto nedopadá. Oprávnění provozovatele distribuční soustavy vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti je zakotveno v § 25 odst. 3 písm. f) energetického zákona a je vázáno na souvislost se zřizováním, obnovou a provozováním distribuční soustavy. Nikoli, jak žalobce volně parafrázuje, výlučně na údržbu a opravy. Demontáž měřicího zařízení v odběrném místě, k němuž netrvá smlouva zakládající právo na dodávku, spadá mezi úkony provozování distribuční soustavy.

Přímý účinek směrnice o restrukturalizaci a insolvenci

37. Další těžiště žalobní argumentace spočívá v tvrzení, že žalobce svým jednáním pouze vykonával práva, která pro něj přímo vyplývají z čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 4 a 5 směrnice, a že výkon práva přiznaného právem Evropské unie nemůže být kvalifikován jako porušení práva členského státu. Tuto námitku žalobce uplatnil již v rozkladu a správní orgány se s ní vypořádaly. Soud se s jejich závěrem ztotožňuje, byť jej z důvodů uvedených níže zčásti koriguje a doplňuje.

38. Přímý účinek směrnice nenastává bez dalšího. Směrnice mohou za určitých podmínek vyvolat přímý účinek. Vedle toho se uplatní i jejich nepřímý účinek prostřednictvím eurokonformního výkladu. V obecné rovině je pravdou, že směrnice nemá přímý (bezprostřední) účinek. Ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie dovodila toliko možnost tzv. vzestupného vertikálního účinku směrnic, kdy se jednotlivec může po marném uplynutí pro transpozici a implementaci směrnice domáhat svých práv vůči členskému státu, která by mu náležela, kdyby členský stát směrnici řádně transponoval. Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie se jednotlivec může dovolávat ustanovení směrnice vůči státu teprve tehdy, uplynula-li marně lhůta k jejímu provedení a je-li dotčené ustanovení z hlediska svého obsahu bezpodmínečné a dostatečně přesné (rozsudky Soudního dvora ze dne 5. 4. 1979 ve věci 148/78, Pubblico Ministero proti Tullio Ratti, a ze dne 19. 1. 1982 ve věci 8/81, Becker).

39. Ustanovení, jichž se žalobce dovolává, podmínku bezpodmínečnosti nesplňují, a to již co do okruhu osob, na něž dopadají. Podle čl. 1 odst. 4 druhého pododstavce směrnice mohou členské státy omezit použití odst. 1 písm. a), tedy právě úpravu rámců preventivní restrukturalizace, na právnické osoby. Směrnice tak ponechala členskému státu volbu, zda preventivní restrukturalizace bude dostupná i podnikajícím fyzickým osobám. Ustanovení, jehož osobní působnost závisí na volbě členského státu, není bezpodmínečné a jednotlivec z něj v období před provedením směrnice subjektivní právo dovozovat nemůže. Na tom nic nemění opožděnost provedení směrnice: , o preventivní restrukturalizaci, nabyl účinnosti dne 23. 9. 2023 a preventivní restrukturalizaci vyhradil v obchodním korporacím. Žalobce jako podnikající fyzická osoba do jeho osobní působnosti nespadá.

40. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce nepřiléhavě odkazuje na rozsudek Soudního dvora ve věci 148/78, Pubblico Ministero proti Tullio Ratti. Z něj plyne, že členský stát nemůže vůči jednotlivci uplatňovat vnitrostátní úpravu odporující směrnici, jejíž provedení zanedbal. Tento závěr ovšem předpokládá, že dotčené ustanovení směrnice přímého účinku vůbec nabylo. Tato podmínka v posuzované věci splněna není.

41. Nezávisle na tom — a jde o důvod, který sám o sobě k zamítnutí této námitky postačuje — čl. 7 odst. 4 směrnice, o nějž žalobce opírá své jednání především, ukládá členským státům chránit dlužníka výslovně jen vůči věřitelům, „na něž se přerušení vztahuje“. Jeho použití tedy předpokládá, že přerušení vymáhání individuálních nároků podle čl. 6 směrnice již bylo přiznáno. Ze správního spisu se přitom podává, že žalobce podal návrh na přerušení vymáhání individuálních nároků Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 20. 10. 2022 (v rozkladu i v žalobě jej datuje též ke dni 21. 10. 2022) a doplnil jej podáními ze dne 1. 11. 2022 a 8. 11. 2022, avšak o tomto návrhu nebylo ke dni žádného z obou dílčích útoků, tj. ani ke dni 9. 11. 2022, ani ke dni 23. 1. 2023, rozhodnuto. Žalobce to ostatně sám zdůrazňuje, když správním orgánům vytýká, že obvodní soud na jeho návrh po více než devět měsíců nereagoval. Samotné podání návrhu však žádné účinky nevyvolává a ochranu podle čl. 7 odst. 4 směrnice sama o sobě nezakládá. Žalobce přitom netvrdí, a ze spisu ani z ústního jednání to nevyplynulo, že by mu přerušení vymáhání individuálních nároků bylo kdykoli přiznáno.

42. K tomu přistupuje, že čl. 7 odst. 4 směrnice chrání tzv. zásadní nesplněné smlouvy, tedy smlouvy existující, jejichž odložení plnění, ukončení, urychlení či jinou úpravu má směrnice věřiteli zapovědět. Žalobce však od 26. 9. 2022 neměl uzavřenu žádnou smlouvu, která by mu zakládala právo odebírat elektřinu a využívat služby distribuční soustavy. Posledním dodavatelem byla do 25. 9. 2022 společnost ARMEX ENERGY a. s. Nešlo tedy o situaci, v níž by věřitel v rozporu se směrnicí ukončoval trvající smluvní vztah, nýbrž o stav bezesmluvní. Směrnice přitom dlužníkovi právo na dodávku energie bez smluvního titulu nezakládá. Obdobně čl. 5 odst. 1 směrnice, jehož se žalobce dovolal v přípisu ze dne 8. 11. 2022, zaručuje dlužníkovi zachování kontroly nad jeho majetkem a každodenním provozem jeho podniku. Měřicí zařízení umístěná v odběrných místech však majetkem žalobce nejsou.

43. Žalobce navrhl, aby soud položil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku, zda , a směrnice ve spojení s , 16, 17 a 47 y základních práv Evropské unie mají přímý účinek. Podle Smlouvy o fungování Evropské unie je povinnost obrátit se na Soudní dvůr dána soudu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva. Krajský soud takovým soudem není, neboť proti jeho rozsudku je přípustná kasační stížnost. Položení otázky je tedy podle Smlouvy věcí jeho uvážení. Soud návrhu nevyhověl, neboť odpověď na položenou otázku není k vydání jeho rozsudku nezbytná: věc je rozhodnuta na základě důvodů, které na výkladu uvedených ustanovení nezávisejí, zejména proto, že žalobci nebylo přerušení vymáhání individuálních nároků nikdy přiznáno a v rozhodné době neměl uzavřenu žádnou smlouvu, jež by mohla být „zásadní nesplněnou smlouvou“ ve smyslu směrnice. Ohledně podmínek přímého účinku směrnic je pak rozhodná judikatura Soudního dvora ustálená a nevzbuzuje rozumné pochybnosti (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 10. 1982 ve věci 283/81, CILFIT).

Krajní nouze

44. Žalobce dále tvrdí, že jednal v krajní nouzi, neboť odvracel nebezpečí spočívající v ukončení dodávek elektřiny, jež by vedlo k zániku jeho podnikání a k ohrožení osob na dodávkách závislých. Soud předesílá, že tuto námitku, stejně jako námitku absence materiální stránky přestupku, žalobce v rozkladu neuplatnil. Tato okolnost nebrání jejímu věcnému projednání, neboť žalobce je oprávněn uvést v žalobě všechny důvody, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, i když je neuplatnil v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. -62, č. 1742/2009 Sb. NSS). Správním orgánům však nelze vytýkat, že se námitkou, která před nimi vznesena nebyla, nezabývaly.

45. Podmínky krajní nouze podle § 24 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky splněny nejsou. Nebezpečím přímo hrozícím zájmu chráněnému zákonem nemůže být výkon oprávnění, které právní řád provozovateli distribuční soustavy výslovně přiznává. Postup provozovatele DS, který za situace, kdy odběrné místo není kryto žádnou smlouvou, přistupuje k demontáži měřicího zařízení, je jednáním aprobovaným zákonem [§ 25 odst. 3 písm. c) energetického zákona]. Výkon práva nelze zároveň pokládat za nebezpečí, jež je třeba odvracet. Nadto není splněn ani požadavek subsidiarity: tvrzené nebezpečí bylo odvratitelné jinak, a to uzavřením smlouvy zajišťující dodávku elektřiny a využití služeb distribuční soustavy. Žalobce netvrdil ani nedoložil, že by se o to u některého z dodavatelů neúspěšně pokusil. Konečně zájem, který žalobce hájil, spočíval v pokračování odběru elektřiny bez právního důvodu; takový zájem nemůže převážit nad zájmem na řádném fungování distribuční soustavy.

46. Soud se zabýval i tvrzením žalobce, že se do stavu bez smluvního dodavatele nedostal vlastní vinou, neboť mu bylo znemožněno zjistit skutečné stavy elektroměrů, a tím i provést tzv. nulové vyrovnání a uzavřít smlouvu novou. Toto tvrzení obstát nemůže. Uzavření smlouvy o dodávce elektřiny, popřípadě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, není zákonem ani povahou věci podmíněno tím, aby zákazník znal stav měřicího zařízení ke dni ukončení předchozího smluvního vztahu. Konečné vyúčtování předchozího dodavatele a sjednání dodávky nového jsou dvě navzájem nezávislé otázky. Spor o správnost vyúčtování nebrání tomu, aby zákazník uzavřel smlouvu s jiným dodavatelem. Žalobce přitom v průběhu celého správního řízení netvrdil, a tím méně doložil, že by po 25. 9. 2022 některého z dodavatelů o dodávku požádal a byl odmítnut. Za této situace nelze uzavřít, že by tvrzené nebezpečí nebylo odvratitelné jinak než porušením povinnosti podle § 28 odst. 2 písm. c) energetického zákona.

47. Rovněž tvrzení, že neohlášeným odpojením dne 12. 9. 2022 vzniklo obecné ohrožení a škody na kotli, mrazicích zařízeních, akváriu a na rozvodech vody a topení, není pro posouzení věci významné. Předmětem přezkoumávaného správního řízení je přestupek spáchaný dne 9. 11. 2022 a 23. 1. 2023. Přerušení dodávek dne 12. 9. 2022 je jinou, dřívější událostí, kterou provozovatel DS podle tvrzení žalobce provedl na žádost jeho tehdejšího dodavatele, a o níž žalovaný v tomto řízení nerozhodoval. Případné nároky na náhradu škody z ní vzniklé je žalobce oprávněn uplatnit v řízení před soudem v civilním soudnictví. Správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí o přestupku o nich rozhodovat nemůže. Tvrzené škody nadto nemohou zpětně ospravedlnit jednání, jímž žalobce o dva měsíce později znemožnil provozovateli distribuční soustavy výkon jeho zákonného oprávnění.

48. Totéž platí o žalobcových tvrzeních, jimiž skupině ČEZ, advokátním kancelářím ji zastupujícím, Policii České republiky i žalovanému přisuzuje trestnou činnost, a o jeho nároku na úhradu ceny za ochranné pásmo kabelového vedení. Ani tyto okolnosti nemají k posuzovanému přestupku vztah. Správní orgán prvního stupně se jimi zabýval v bodech 63 a 64 svého rozhodnutí a soud jeho závěrům nemá co vytknout.

49. Domáhá-li se žalobce podpůrně ochrany podle , , před zneužitím hospodářského postavení, případně namítá-li neplatnost právního jednání pro omyl podle téhož zákona, jde o soukromoprávní instituty, jejichž uplatnění nepřísluší žalovanému v řízení o přestupku ani soudu v tomto řízení o žalobě. Uvedená ustanovení navíc žalobce nezbavují povinnosti podle energetického zákona ani nezakládají důvod vylučující jeho odpovědnost za přestupek.

Materiální stránka přestupku

50. Podle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje zákonné znaky. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. -45: „jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti“. Materiální stránka není naplněna teprve tehdy, přidruží-li se k jednání takové další významné okolnosti, které vylučují, aby jím byl právem chráněný zájem porušen nebo ohrožen.

51. Žádné takové okolnosti v posuzované věci nenastaly. Naopak, správní orgány přesvědčivě vysvětlily, v čem škodlivost jednání žalobce spočívá: znemožnil provozovateli distribuční soustavy výkon jeho zákonného oprávnění a kontrolu nad chodem soustavy, a současně nadále zadržoval měřicí zařízení, tedy cizí majetek. Jako okolnost zvyšující závažnost správní orgány hodnotily i spáchání přestupku dvěma dílčími útoky. Žalobce zaměňuje materiální stránku přestupku s prokázaným následkem v podobě poruchy na distribuční soustavě. Skutková podstata podle § 91a odst. 1 písm. i) energetického zákona je však ohrožovací a vznik takového následku nevyžaduje. Okolnost, že řízení o podezření z přestupku podle § 91a odst. 1 písm. u) energetického zákona bylo zastaveno, na tomto závěru nic nemění, neboť se týkala jiného skutku.

Skutková zjištění a rozsah dokazování

52. Žalobce namítá, že správní orgány nesprávně vyhodnotily účel návštěv pracovníků provozovatele DS, neprovedly jím navržené důkazy a pominuly širší souvislosti jeho sporů se společnostmi skupiny ČEZ. Ani tyto námitky soud důvodnými neshledal. Skutkový stav, z něhož správní orgány vyšly, žalobce nezpochybňuje. Nepopírá, že přístup k měřicím zařízením v obou případech neumožnil. Sporné je toliko právní hodnocení tohoto nesporného jednání.

53. Pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 91a odst. 1 písm. i) ve spojení s § 28 odst. 2 písm. c) energetického zákona bylo rozhodné, zda byl žalobce zákazníkem v odběrných místech připojených k distribuční soustavě a zda provozovateli DS přístup k měřicím zařízením umožnil. Obě tyto skutečnosti mají spolehlivou oporu ve správním spisu — ve výpisu z evidence operátora trhu ze dne 22. 6. 2023, v písemné komunikaci mezi žalobcem a provozovatelem DS a v audiovizuálních záznamech, jejichž použitelnost jako důkazního prostředku správní orgán řádně odůvodnil odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2011, č. j. -68, č. 2518/2012 Sb. NSS; a ze dne 2. 8. 2013, č. j. -24, č. 2938/2014 Sb. NSS. Důkazy, jichž se žalobce dovolává a jež podle žaloby čítají stovky až tisíce stran, se vztahují k jeho sporům s dodavateli o správnost vyúčtování, k reklamacím a k jím tvrzené trestné činnosti třetích osob. Tyto okolnosti se s předmětem přestupkového řízení míjejí. Rozhodné bylo, zda žalobce měl v inkriminované době uzavřenu smlouvu opravňující jej k odběru elektřiny a k využívání služeb distribuční soustavy. Tuto skutečnost by bylo možné doložit jedině existencí takové smlouvy, nikoli obsáhlou korespondencí o jiných sporech. Jakkoli soud nepodceňuje tíživost situace, v níž se žalobce ocitl, provedení navržených důkazů by na uvedeném závěru nemohlo nic změnit. Správní orgán se s těmito návrhy vypořádal v bodech 62 až 64 prvostupňového rozhodnutí a vysvětlil, proč je pokládá za nedůvodné. O tzv. opomenuté důkazy proto nejde.

Právo na spravedlivý proces a nenařízení ústního jednání

54. Soud předesílá, že řízení o přestupku podle energetického zákona může být považováno podle skutkových a právních okolností za řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Argumentace Rady ERÚ, podle níž nenařízení ústního jednání nemůže být porušením práva na spravedlivý proces již proto, že zákon povinnost takové jednání konat nestanoví, proto sama o sobě obstát nemůže a soud ji nepřejímá.

55. To však neznamená, že by ústní jednání muselo být nařízeno vždy. Podle § 80 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky nařídí správní orgán ústní jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne. Obdobně ESLP v rozsudku velkého senátu ze dne 23. 11. 2006 ve věci Jussila proti Finsku, stížnost č. 73053/01, připustil, že u deliktů, které nespadají do tvrdého jádra trestního práva, nemusí být ústní jednání nezbytné vždy. Postačí, lze-li věc spravedlivě rozhodnout na základě písemných podkladů a nevyvstávají-li otázky věrohodnosti, jež by vyžadovaly ústní dokazování. Podle judikatury je tak soud oprávněn k samostatnému rozhodnutí, resp. úsudku, zda k takovému úkonu v řízení přistoupí nebo o věci rozhodne bez nařízení ústního jednání. Při této úvaze je vázán pouze zásadou zákazu zneužití správního uvážení, jež je vyjádřena v , jakožto subsidiárně aplikovatelného právního předpisu v přestupkovém řízení (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2018, č. j. -21).

56. V posuzované věci byl skutkový stav nesporný a předmětem sporu byly výlučně otázky právní, zejména výklad § 28 odst. 2 písm. c) energetického zákona a účinky směrnice. Žalobce sám označil za stěžejní důvod pro nařízení jednání potřebu vysvětlit Radě ERÚ smysl a fungování směrnice. K tomu však ústní formy není třeba a žalobce měl možnost své stanovisko kdykoli do vydání rozhodnutí předložit písemně, což opakovaně a ve značném rozsahu učinil. Výslech svědků ani jiný důkaz vyžadující ústní provedení žalobce nenavrhl. Za těchto okolností nebylo nařízení ústního jednání ve správním řízení nezbytné k uplatnění práv žalobce. K jeho žádosti v tomto směru se pak správní orgány vyjadřovaly opakovaně.

57. Především však platí, že požadavek čl. 6 odst. 1 Úmluvy na konání veřejného ústního jednání alespoň v jednom stupni je ve správním trestání naplněn i tehdy, proběhne-li takové jednání teprve před soudem, který je nadán plnou jurisdikcí, tj. může přezkoumat skutkové i právní závěry správního orgánu a zrušit jeho rozhodnutí (např. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 6. 11. 2018 ve věci Ramos Nunes de Carvalho e Sá proti Portugalsku, stížnosti č. 55391/13 a další). Krajský soud ve správním soudnictví takovým soudem je a ústní jednání ve věci k žádosti žalobce dne 26. 8. 2026 nařídil a provedl. Žalobce na něm mohl, a také této možnosti ve značné míře využil, přednést svou argumentaci a osvětlit motivy svého jednání. Tvrzené porušení práva na spravedlivý proces tak bylo případně zhojeno již samotným průběhem řízení před soudem.

58. K výtce, že se Rada ERÚ nevypořádala s devíti dílčími námitkami opřenými o judikaturu ESLP, které žalobce uplatnil pod písmeny a) až i) bodu 7 části III. rozkladu a k nimž se v bodě 8 téže části výslovně dožadoval vyjádření Rady ERÚ, soud uvádí, že vypořádání obsažené v napadeném rozhodnutí je skutečně stručné. Rada ERÚ nicméně uvedla nosný důvod, pro který tyto námitky odmítla, totiž že žalobce předložil pouze výčet právních předpisů a judikatury, aniž uvedl, jak konkrétně měla být jeho práva porušena. Tento důvod je věcně správný, žalobcova podání skutečně obsahují obecné právní teze bez jejich vztažení ke konkrétním úkonům správního orgánu. Platí přitom, že „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , bod 68). Tento závěr se obdobně uplatní i na rozhodnutí správních orgánů. O nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí proto nejde, tím spíše, že soud se jednotlivými námitkami zabývá výše v rámci plné jurisdikce.

59. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že převážná část judikatury ESLP, o niž žalobce svou argumentaci opírá, se týká použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní větvi, tedy otázky, zda v řízení jde o „občanské právo nebo závazek“ (rozsudky velkého senátu ve věcech Regner proti České republice, Károly Nagy proti Maďarsku, Roche proti Spojenému království a Boulois proti Lucembursku). Tato otázka v posuzované věci nevyvstává, neboť použitelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy plyne již z trestní povahy řízení o přestupku, jak soud uvedl výše. Ve zbytku jde o obecné teze, u nichž žalobce nevysvětlil, jakým konkrétním postupem správních orgánů měly být porušeny.

60. Porušení práva na spravedlivý proces namítá žalobce vedle y a Úmluvy též z hlediska y EU, přičemž na dalších místech žaloby k němu připojuje i , 16 a 17 téže y a dovozuje, že tato ustanovení mají podle judikatury Soudního dvora horizontální účinek vůči soukromým osobám. Ani tato námitka není důvodná.

61. Podle y EU jsou její ustanovení určena členským státům výhradně tehdy, pokud uplatňují právo Unie. Soud nepovažuje za nezbytné postavit najisto, zda řízení o přestupku podle energetického zákona takové uplatňování práva Unie představuje. I kdyby tomu tak bylo, platí podle y EU, že smysl a rozsah práv odpovídajících právům zaručeným Úmluvou jsou stejné. Vysvětlení k ě EU přitom k druhému pododstavci výslovně uvádí, že odpovídá Úmluvy. Námitka opřená o y EU tak v posuzované věci nemá žádný samostatný obsah přesahující námitku podle Úmluvy, kterou soud již vypořádal výše.

62. Žalobci nesvědčí ani jeho odkaz na horizontální účinek ustanovení y EU. Soudní dvůr sice připustil, že některých ustanovení y EU, včetně jejího , se lze dovolávat i ve sporu mezi jednotlivci (např. rozsudek velkého senátu ze dne 17. 4. 2018 ve věci C-414/16, Egenberger). Článek 47 y je však ustanovením procesní povahy: zaručuje právo na účinnou právní ochranu před soudem tomu, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny. Jeho použití tedy předpokládá existenci hmotného práva plynoucího z práva Unie, jemuž se má soudní ochrany dostat. Jak soud vyložil výše, žalobci v rozhodné době žádné právo ze směrnice o restrukturalizaci a insolvenci nesvědčilo, proto y EU nemůže v projednávané věci samostatně založit ochranu žalobcem tvrzeného práva. Nadto žalobci účinná soudní ochrana upřena nebyla. Jeho věc projednal tento soud, který k jeho žádosti nařídil a provedl ústní jednání a napadené rozhodnutí přezkoumal v plné jurisdikci.

63. K , 16 a 17 y EU žalobce neuvádí nad rámec jejich prostého výčtu nic konkrétní. Tvrzení, že postup provozovatele DS vůči němu představuje „nelidské zacházení", nijak nerozvádí a soud pro ně ve správním spisu neshledal žádnou oporu. Postup, jímž se provozovatel DS domáhá přístupu k vlastnímu měřicímu zařízení v odběrném místě, k němuž není uzavřena žádná smlouva, takovým zacházením není.

64. Žalobce opírá námitku porušení práva na spravedlivý proces rovněž o y. V Příloze 2 žaloby k tomu připojuje y a y (obsahově jde o y, jehož pravidlo žalobce cituje), dále y a judikaturu Ústavního soudu, podle níž orgán nadaný veřejnou mocí není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení a mechanická aplikace práva z něj činí nástroj odcizení a absurdity [nález ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. (N 14/60 SbNU 141), a nález ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. (N 163/9 SbNU 399)]. Ani tyto námitky soud důvodnými neshledal.

65. Právo na spravedlivý proces podle y nemá v posuzované věci obsah odlišný od záruk plynoucích z Úmluvy, jimiž se soud zabýval výše. Podle y se pak ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Právě toho se žalobci dostalo: jeho žalobu soud věcně projednal, k jeho žádosti nařídil a provedl ústní jednání a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů. Čl. 10 y, jehož se žalobce dovolává, se v řízení plně uplatnil — soud z Úmluvy jako součásti ústavního pořádku vycházel a její na posuzované řízení použil.

66. Nedůvodná je i námitka opřená o y, resp. y. Zásada, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, porušena nebyla. Žalovaný vedl řízení o přestupku jako věcně příslušný správní orgán podle energetického zákona, postupem podle a zákona o odpovědnosti za přestupky ve spojení se . Povinnost, jejíž porušení bylo žalobci vytčeno, je stanovena přímo v energetického zákona, skutková podstata přestupku v a rozpětí pokuty v téhož zákona. Žádné oprávnění, které by zákon žalovanému nesvěřoval, tedy vykonáno nebylo. Žalobce ostatně obsah této zásady obrací: nedomáhá se toho, aby správní orgán nepřekročil meze zákona, nýbrž toho, aby zákon na jeho případ nepoužil.

67. Pokud jde o judikaturu Ústavního soudu k zákazu mechanické aplikace práva, soud předesílá, že právě o tuto judikaturu — konkrétně o nález sp. zn. opřel své úvahy i správní orgán prvního stupně v bodě 34 svého rozhodnutí. Uvedený výkladový princip tedy v řízení uplatněn byl, žalobce s jeho výsledkem pouze nesouhlasí, což samo o sobě porušením jeho práv není. Tvrdí-li konečně žalobce v obecné rovině, že demontáž měřicích zařízení by představovala „drastický zásah do základních práv a svobod“ jeho i osob na něm závislých podle y, neoznačuje žádné konkrétní ustanovení, k jehož porušení mělo hypoteticky dojít.

68. Soud proto shledal uvedené úvahy správního orgánu přezkoumatelnými a reagujícími adekvátně na argumenty předložené žalobcem.

Uložená pokuta

69. Žalobce konečně namítá, že uloženou pokutu nemůže zaplatit, neboť mu byly exekutorem obstaveny bankovní účty. Tato námitka nesměřuje proti zákonnosti napadených rozhodnutí, nýbrž proti vykonatelnosti uložené povinnosti. Nemožnost uhradit pokutu z důvodu obstavení účtů nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí o jejím uložení. Žalobce byl v bodě 85 prvostupňového rozhodnutí i v rozhodnutí Rady ERÚ poučen o možnosti požádat podle , daňový řád, o posečkání úhrady nebo o její rozložení na splátky. Takovou žádost však žalovaný podle svého vyjádření neeviduje.

70. Pokuta byla uložena ve výši 50 000 Kč, tedy při samé spodní hranici zákonného rozmezí, které podle § 91a odst. 8 energetického zákona dosahuje 15 000 000 Kč. Jde tedy skutečně o velmi malou část horní hranice. Správní orgán se majetkovými poměry žalobce zabýval v bodech 80 až 84 prvostupňového rozhodnutí, zjistil, že se žalobce nachází v tíživé finanční situaci, a vysvětlil, proč pokutu přesto nepovažuje za likvidační. Tyto úvahy soud shledává dostatečnými a přezkoumatelnými. Soud přitom nepřihlížel k tvrzení žalovaného o hodnotě majetku žalobce ve výši 450 000 000 Kč, které žalovaný čerpal z protokolu o jednání insolvenčního soudu ze dne 12. 9. 2024. Jde o skutečnost, která nastala až po vydání napadeného rozhodnutí, a při přezkumu jeho zákonnosti k ní podle přihlížet nelze. Závěr o tom, že pokuta není nepřiměřená, obstojí i bez ní. Návrh na upuštění od trestu či jeho snížení podle přitom žalobce nevznesl a soud neshledal ani důvody pro postup z úřední povinnosti.

71. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že proti žalobci bylo dne 24. 1. 2024 zahájeno insolvenční řízení. Ke dni rozhodování Rady ERÚ nebylo o úpadku žalobce rozhodnuto a sama existence insolvenčního návrhu likvidační povahu pokuty nezakládá.

VII. Závěr a náklady řízení

72. Soud tedy shledal námitky žalobce neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle

73. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 26. srpna 2026

Zuzana Bystřická v.r.

předsedkyně senátu