Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
22 Az 16/2026 - 67.pdf
PDF · 0 B
No categories available
22 Az 16/2026 - 67
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci
žalobce: I. Y. (X), nar. X
státní příslušnost X
t. č. bytem v X
zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem
sídlem Stodolní 834/7, 702 00 Ostrava
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR
sídlem PO Box 21/OAM, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2026, č. j. OAM-1407/ZA-ZA11-VL14-R3-2024,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. O nákladech tlumočníka bude rozhodnuto samostatným usnesením.
Odůvodnění:
I. Podstata věci
1. Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2026, č. j. OAM-1407/ZA-ZA11-VL14-R3-2024, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobcova žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 16. 10. 2024 je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) téhož zákona zastaveno.
II. Žaloba a vyjádření žalovaného
2. Žalobce namítl, že správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť neposoudil v dostatečné míře změnu bezpečnostní situace v zemi původu, zejména otázku dodržování lidských práv ve vztahu k osobám kurdské národnosti. Dále brojil proti tomu, že žalovaný při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí správní orgán nepřihlédl pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co žalobce uvedl ve vztahu k jeho věznění v zemi původu a jeho osobním rodinným vazbám na území ČR. Namítl i nedostatečné odůvodnění rozhodnutí a zejména se odmítl zabývat otázkou nedůstojného zacházení s žalobcem, coby osobou kurdské národnosti, když k této otázce toliko odkázal na právní závěry prezentované v správním a soudních rozhodnutích o první žádosti žalobce, které tuto otázku popisují, což individuální posouzení v konkrétně projednávané věci zcela absentuje.
3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť má za to, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil, shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. Žalovaný setrval na tom, že žalobce ve své aktuální žádosti neuvedl žádné skutečnosti, které by bylo možné posuzovat jako nové ve smyslu zákona o azylu a kterými by se měl správní orgán znovu meritorně zabývat.
4. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které setrval na svých žalobních námitkách, které dále v podrobnostech rozvíjel.
III. Hodnocení věci soudem
5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) a je přípustná a nedůvodná.
6. Soud se žádostí žalobce o mezinárodní ochranu zabývá již po několikáté a před rozhodnutím v této věci považuje soud za vhodné shrnout následující.
7. V předcházející věci se soud zabýval tím, zda žalovaný respektoval závazný právní názor, který byl vtělen do rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 22 Az 7/2025 , a dospěl k závěru, že závazný právní názor nebyl respektován, tj. ani po opětovném přezkoumání věci žalovaným a doplnění správního spisu soud není schopen posoudit klíčovou a fakticky jedinou otázku, která je v této věci stále otevřená, a to, zda výkon trestu odnětí svobody by pro žalobce jako X představoval ponižující zacházení, tj. odpověď na otázku možného pronásledování žalobce s ohledem na příslušnost k určité sociální skupině (X) a nelidského či ponižujícího zacházení s ním ve výkonu trestu.
8. Stran svého X původu žalobce oproti své žádosti z roku 2020 netvrdí nic nového, co by mělo relevanci z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany. Důvody související s kurským původem žalobce byly již v předchozích rozhodnutích vypořádány. Pokud jde o provozování sázkových her žalobcem, jedná se o skutečnosti, které mají svůj původ v roce 2018, a žalobce nijak srozumitelně nevysvětlil, proč tyto skutečnosti neuplatnil již ve své žádosti v roce 2020 a není splněna podmínka § 11a odst. 1 sub. (b) zákona o azylu.
9. Jedinou skutečností, kterou soud v minulém řízení vzal jako důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, bylo odsouzení žalobce dne 12. 1. 2021 k trestu odnětí svobody v délce trvání 3 roky a 4 měsíce (trest byl snížen pod základní výměru v délce trvaní 4 let odnětí svobody), jehož výkon nebyl podmíněně odložen (rozsudek nabyl právní moci dne 7. 5. 2021). K tomuto odsouzení došlo až poté, co podal žádost o mezinárodní ochranu, a jedná se tak o skutečnost, kterou nemohl bez své viny uplatnit v původním řízení. Žalovaný zároveň nijak nezpochybnil, že se žalobce o odsouzení dozvěděl až během své návštěvy Turecka v roce 2023.
10. Soud v předcházejících řízeních poukázal na podmínky přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu dle § 11a odst. 1 zákona o azylu a uvedl, že při hodnocení, zda je opakovaná žádost přípustná, musí žalovaný posoudit, zda (a) cizinec uvedl (nebo se objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které (b) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a (c) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu; ve věci sp. zn. 22 Az 7/2025 soud zohlednil odsouzení žalobce jako novou skutečnost a uložil žalovanému, aby se zabýval tím, zda by byla v případě žalobce naplněna výše uvedená podmínka § 11a odst. 1 sub (c) zákona o azylu, tj. zda žalobcem uváděné skutečnosti svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu.
11. Soud již v minulosti ve věcech žalobce uvedl, že tento byl trestán za provozování zakázané sázkové hry, tj. nehrozí mu v této souvislosti pronásledování za uplatňování politických práv a svobod.
12. Za jinou otázkou ale soud považoval možnost pronásledování dle § 12 zákona o azylu z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů a hrozbu vážné újmy újma podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu [za vážnou újmu se podle tohoto zákona mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, neboť žalobce tvrdil, že výkon trestu odnětí svobody by pro něj jako X představoval ponižující zacházení, tj. je třeba se zabývat jak otázkou možného pronásledování žalobce s ohledem na příslušnost k určité sociální skupině (X) a nelidským či ponižujícím zacházením, to vše v souvislosti s výkonem trestu]. V řízení totiž výslovně uvedl, že již při zadržení v roce 2023 byl fyzicky napadán, a vyjádřil obavu ze stejné situace v případě, kdy by musel nastoupit do výkonu trestu. V podrobnostech soud odkazuje na předcházející rozsudky ve věcech žalobce, které jsou účastníkům známy.
13. Z obsahu správního spisu, jak byl předložen soudu k nyní projednávané žalobě, soud zjistil, že po doručení zrušujícího rozsudku ve věci sp. zn. 22 Az 4/2026 žalovaný doplnil do správního spisu Informaci OAMP – Turecko, Aktuální situace ve vězeňství Počet a typologie věznic, Životní podmínky ve věznicích, Mučení a jiné nelidské zacházení, opravné prostředky, ze dne 7. 2. 2025.
14. Uvedená zpráva podrobně rekapituluje počet vězňů a věznic, jejich typologie (reakce na přeplněnost věznic, jejich rozdělení na otevřené a uzavřené, podmínky vyšetřovací vazby); shrnuje kontrolní mechanismy obrany proti mučení a špatnému zacházení s osobami ve výkonu trestu; popisuje životní podmínky ve věznicích (upozorňuje na soustavnou přeplněnost, kterou neřeší ani zrychlená výstavba nových věznic, dále na nedostatek lůžek a nutnost sdílení lůžek vězni, omezený přístup ke zdravotní péči, hygieně, pitné vodě, osvětlení, větrání, vytápění, potravinám a zdravotním službám; poukázala na nedostatečné navýšení příspěvku na nákup potravin; lékařská péče by naopak měla být zajištěna, nicméně lékaři neinformují o zraněních nebo známkách mučení, panuje obava o dostatečném počtu lékařů; pokud jde o sociální situaci byly zaznamenány tendence umísťovat vězně do míst vzdálených od jejich bydliště, dochází k monitorování telefonických hovorů, korespondence je kontrolována a údajně jsou vedena disciplinární řízení za obsah korespondence, petice, námitky proti útlaku apod., X je omezována); zpráva uvedla, že jsou zaznamenány případy mučení a nelidského zacházení, tyto bývají vyšetřovány, ale výsledky nejsou zveřejňovány, nezávislý dohled neexistuje, ochranné mechanismy jsou kritizovány jako nedostatečné.
15. Obsah dané zprávy nepopisuje stav tureckého vězeňství nikterak růžově. Samotná nedostatečná kvalita tureckého vězeňského systému ale podle zdejšího soudu není automatickým důvodem pro přiznání mezinárodní ochrany. To by soud musel fakticky připustit nárok každé osoby odsouzené v Turecku k trestu odnětí svobody na mezinárodní ochranu v ČR.
16. Na situaci tureckého vězeňství reagoval z poslední doby např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2026, č. j. 21 Azs 7/2025 -61, ve kterém NSS uvedl: „[58] Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při hodnocení podmínek výkonu trestu odnětí svobody v Turecku vycházel ze zprávy Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra „Turecko – situace ve vězeňství“ z května 2022, dle které disponuje Turecko vězeňským systémem s různými kategoriemi zařízení, v nichž jsou zavedeny nápravné programy a existují formální kontrolní mechanismy zaměřené na prevenci špatného zacházení. Žalovaný připustil, že podmínky výkonu trestu mohou být přísnější než ve státech s vyšší úrovní hospodářského rozvoje, přičemž poukázal zejména na problém přeplněnosti věznic. Současně však dospěl k závěru, že vězeňský systém nevykazuje znaky systematické diskriminace ani není zneužíván k pronásledování osob z důvodů politických či jinak azylově relevantních.
[59] Nejvyšší správní soud nicméně z konstatované zprávy o situaci ve vězeňství v Turecku, založené ve spise, zjistil, že ačkoli turecké orgány deklarují politiku nulové tolerance vůči mučení a jiným formám nelidského či ponižujícího zacházení, v praxi přetrvávají závažné systémové nedostatky. Zpráva konkrétně uvádí případy špatného zacházení s vězni, násilí mezi vězni a diskriminace určitých skupin, včetně osob X národnosti a politických vězňů. Výsledky vyšetřování těchto incidentů nejsou zpravidla zveřejňovány a nezávislý dohled nad vězeňským systémem fakticky neexistuje. Žalovaný se s uvedenými skutečnostmi nevypořádal ve vztahu k individuální situaci stěžovatele, (i) který je kurdské národnosti, (ii) v minulosti byl politicky aktivní (mj. jako člen komunistické strany a autor agitačních materiálů, účastnil se demonstrací apod.) a (iii) byl již odsouzen za jednání kvalifikované jako propagace teroristické organizace (PKK). Nadto (iv) stěžovatel nenastoupil k výkonu povinné vojenské služby, za což mu v zemi původu hrozí další postih. Žalovaný ovšem bez dalšího uzavřel, že výkon trestu odnětí svobody v jeho případě nelze považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu; takový přístup neodpovídá požadavku na individualizované posouzení žádosti o mezinárodní ochranu.
17. Z uvedeného plyne, že i zpráva o tureckém vězeňství z roku 2022 obsahovala podobné systémové nedostatky, na které poukazuje i zpráva z roku 2025. Přesto Nejvyšší správní soud považoval za nutné, aby tyto systémové nedostatky byly zohledněny ve vztahu ke konkrétní situaci konkrétního žadatele. Soud má za to, že v nyní projednávané věci tak žalovaný postupoval.
18. Žalovaný v napadeném rozhodnutí postupoval za použití institutu přiměřené pravděpodobnosti a vyhodnotil obecné riziko, za kterého hrozí žalobci mučení nebo nelidské zacházení, a dospěl k závěru, že počet deklarovaných případů je ve vztahu k celkovému počtu vězňů zcela minimální, a tudíž i pravděpodobnost, že by se žalobce s takovým typem jednání setkal, je minimální. Dále žalovaný hodnotil, že žalobce není nijak exponovanou ani známou osobou, bez jakékoliv politické či veřejné aktivity.
19. K tomu soud může doplnit, že žalobce není stíhán za politickou trestnou činnost a nikdy v minulosti nebyl trestán.
20. Nad rámec toho nemá soud k závěrům žalovaného moc co dodat ani ve vztahu k žalobním námitkám. Žalobce sice namítá, že žalovaný nesplnil závazný pokyn zdejšího soudu a nepřezkoumal, zda by výkon trestu odnětí svobody představoval pro žalobce, jako X, ponižující zacházení, nicméně žalovaný přesně toto učinil. Výslovně uvedl, že data k nelidskému zacházení nejsou v případě tureckých věznic k dispozici v souvislosti s národností, zároveň vypočítal míru přiměřené pravděpodobnosti i kdyby všechny dokladované případy násilného chování byly spáchány na osobách X národnosti. I tak ze statistických dat nevyplývá dostatečná míra pravděpodobnosti, že by tak tomu mělo být v případě žalobce.
21. Pokud žalobce namítá, že se žalovaný omezil pouze na statistický výpočet pravděpodobnosti a nezabýval se osobní obavou žalobce z výkonu trestu (tj. neindividualizoval možnou pravděpodobnost), ani tady soud se žalobcem nemůže souhlasit. Jak uvedl výše, žalovaný hodnotil žalobce jako politicky neaktivního běžného občana, byť X národnosti. S ohledem na to, že žalobce nikdy ve správním řízení neuváděl, že by byl jakkoliv politicky aktivní, nebo že by měl v minulosti konflikty s policií, nebo byl odsouzen, jedinou jeho individualizační indicií byla X národnost, a tu žalovaný (dle soudu dostatečně a správně) vyhodnotil.
22. Soud v tomto kontextu neopomíjí tvrzení žalobce ohledně jeho zadržení v roce 2023, nicméně ani z něho neplynou indicie, které by vedly soud k závěru o tom, že žalobci ve výkonu trestu hrozí pravděpodobnost nelidského zacházení. K samotnému zadržení žalobce v roce 2025 při pohovoru uvedl, že byl zadržen, týden byl ve vězení, pak byl propuštěn a přes výslovný pokyn neopouštět Turecko odjel; v podrobnostech k zadržení uvedl: „bylo to špatné místo, špatné podmínky – nebylo tam hezky – škaredá místnost, policisté se také nechovali hezky – sprostě mluvili, dělali si z nás legraci. Bylo nás tam více zadržených, asi sedm nebo osm lidí v malém pokoji. Jen si zapsali mé jméno a příjemní a ráno mě odvezli k soudu. Prostě si zapsali mé údaje a nechali mě čekat. Proběhlo také zdravotní vyšetření. Pak mne odvezli na soud a ze soudu do vězení.“ … „ve vězení je to těžké. Je tam mafie, lidé, kteří vymáhají peníze od ostatních, hádky, rvačky. Neprobíhali se mnou žádné výslechy, jen jsem čekal v cele. Nic mi neřekli. jen na konci mi dali podepsat papír a odešel jsem.“
23. Soud neopomíjí ani to, že v průběhu soudních řízení žalobce tvrdil, že čelil fyzickým útokům v průběhu zadržení
24. Soud nepopírá, že v rozsudku ve věci sp. zn. 22 Az 4/2026 a ve věci sp. zn. 22 Az 7/2025 se vyslovil i obsahu doplňujícího pohovoru se žalobcem v roce 2025. Soud v těchto věcech poukázal na to, že měly být žalobci již v roce 2025 položeny doplňující otázky na to, proč očekává nedůstojné a ponižující zacházení v případném výkonu trestu, tj. že se žalovaný měl zaměřit na individuální obavy žalobce. Soud nadále považuje postup žalovaného za nesprávný a bylo by správné, pokud žalovaný konkrétně doplnil pohovory se žalobcem, nicméně v nyní projednávané věci měl žalobce řadu opakovaných možností vyjádřit se ke svým obavám ať už před správním orgánem nebo před soudem. Žalovaný nijak nezpochybnil, že žalobce mohl čelit násilí, ať už verbálnímu, nebo fyzickému během zadržení v roce 2023, nicméně vyšel z toho, že žalobci s přiměřenou pravděpodobností nehrozí násilí ve výkonu trestu. K tomu soud doplňuje, že obavy žalobce tak, jak byly prezentovány po celou dobu všech předchozích řízení, vč. aktuálního, jsou svázány s jeho národností, tj. tím, že se Kurd. Žádné jiné obavy žalobce neakcentoval ani v tomto řízení, zdůrazňoval pouze změny ve svém soukromém životě.
25. Soud ze všech předchozích rozsudků konstatuje, že žalobce namítal nebezpečí nedůstojného a ponižujícího zacházení ve výkonu trestu s ohledem na svou X národnost a s ohledem na špatné podmínky ve vězení, chování dozorců, přeplněnost cely a mafiánské praktiky ve vězení (při zadržení v roce 2023). Tyto otázky ale byly zodpovězeny prostřednictvím závěrů dané zprávy o stavu vězeňství v Turecku a hodnocení přiměřené pravděpodobnosti nebezpečí pro žalobce jak ve vztahu k § 12 zákona o azylu, tak § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.
26. Za této procesní situace považuje soud hodnocení, založené na přiměřené pravděpodobnosti a individuálním hodnocení žalobce a jeho aktivit, za dostačující a další prodlužování řízení za zcela neefektivní.
27. Soud zdůrazňuje, že žalobce je pachatelem běžné kriminality, tudíž mu nebyl uložen trest, jehož výkon by znamenal umístění do věznic typu D a F. Je naopak pravděpodobné, že bude k výkonu trestu umístěn ve věznici typu L, kterými jsou nahrazovány starší typy M. Žalobce by proto měl vykonat trest za běžnou kriminalitu, v běžném typu věznice, tudíž lze očekávat, že bude muset čelit běžným problémům tureckého vězeňství.
28. Úkolem azylového práva nicméně není odstraňovat všechny nerovnosti ve společnosti. Žalobce spáchal trestný čin – běžný trestný čin, nikoliv politický, a za běžnou trestnou činnost byl trestním soudem své země odsouzen. Dokonce mu byl trest snížen pod zákonnou spodní hranici, tudíž v samotném trestním řízení se žalobce nebylo jednáno nijak nepřiměřeně. Fakt, že žalobce musí nést odpovědnost za své protiprávní jednání, považuje soud za důsledek porušení jeho povinností.
29. Žádný stát nemůže efektivně fungovat, pokud nebude trestat nezákonné chování spáchané na jeho území, a soud zdůrazňuje, že v případě žalobce nešlo o kriminalizaci jednání, které by bylo chráněno azylovými důvody, a sám žalobce potvrdil, že stejné jednání je kriminalizováno i u jiných národnostních a jiných skupin. Nelze tedy uvažovat o naplnění azylových důvodů dle § 12 zákona o azylu.
30. Soud nedospěl k závěru, že by žalobci svědčily důvody pro udělení doplňkové ochrany z důvodu dle § 14 odst. 2 písm. b) zákona o azylu, neboť se ztotožnil se žalovaným, že obecné riziko, za kterého hrozí žalobci mučení nebo nelidské zacházení je s ohledem na počet deklarovaných případů ve vztahu k celkovému počtu vězňů zcela minimální, a tudíž i pravděpodobnost, že by se žalobce s takovým typem jednání setkal, je minimální, nikoliv nenulová.
31. V případě všeho ostatního soud nemůže říct nic nového. Otázka dostatečného posouzení míry změny bezpečnostní situace v zemi původu, zejména otázku dodržování lidských práv ve vztahu k osobám X národnosti, byla vypořádána již v minulých řízeních a soud ani nyní nemá důvod na již uvedeném cokoliv měnit. Žalobce nedoložil žádné nové skutečnosti nad rámec dřívějších tvrzení, naopak žalovaný aktualizoval bezpečností informaci o zemi původu. Během doby od posledního rozsudku se v době rozhodování žalovaného bezpečnostní situace v regionu nezměnila. Naopak soud konstatuje, že dochází k normalizaci situace v syrském pohraničí.
32. Stejně tak se již při předcházejících rozhodnutích podrobně vyjádřil k otázce osobních rodinných vazeb žalobce na území ČR, které neshledal azylově relevantní, na čemž se nic, krom zrušení institutu humanitární azylu, nezměnilo. Jakákoliv další argumentace žalobce v tomto smyslu je zcela nadbytečná. Jakkoliv soud lidsky žalobci rozumí, tak založení rodiny na území ČR nepředstavuje azylově relevantní důvod.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
33. Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
34. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
35. O nákladech tlumočníka rozhodne soud samostatným usnesením.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.
Brno, 31. srpna 2026
Petr Sedlák, v. r.
samosoudce