Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2608/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Bc. Adama Zubka, zastoupeného advokátem JUDr. Josefem Zubkem, sídlem Dolní Lomná 60, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 425/2026-319 ze dne 24. června 2026 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 165/2025-291 ze dne 22. října 2025, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Miroslava Škarky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, Okresní soud v Novém Jičíně č. j. -252 ze dne 21. 5. 2025 zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal po žalovaném zaplacení 66 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřené slevy z kupní ceny za automobil, na němž zjistil vady. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil, Nejvyšší soud napadeným rozhodnutí odmítl stěžovatelovo dovolání zčásti proto, že odvolací soud se neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (přičemž stěžovatel dovolání staví na vlastní verzi skutkového stavu), zčásti pro vady s tím, že k některým námitkám stěžovatel neformuloval otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a nevymezil, v čem spatřuje naplnění předpokladu přípustnosti dovolání, případně ani dovolací důvod.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že přípustnost dovolání vymezil k výkladu . Dále uvádí, že se Nejvyšší soud odchýlil od své dřívější judikatury, shledává extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, tvrdí, že bylo porušeno jeho právo být slyšen, a vyjadřuje nesouhlas s tím, jak soudy k výkladu přistoupily.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Stěžovatel sice zpochybňuje závěr Nejvyššího soudu, že jeho dovolání mělo vady, činí tak ovšem poukazem na tu část dovolání, kterou Nejvyšší soud vadnou (tedy ve smyslu absence obsahových náležitostí) neshledal. Ve vztahu k námitkám pod bodem I dovolání, k němuž stěžovatel popisuje, že v nich vymezil relevantní otázku, totiž Nejvyšší soud konstatoval, že nezakládají přípustnost, neboť při nich stěžovatel vycházel z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud (a to stěžovatel relevantně v ústavní stížnosti nezpochybnil), a že rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu se stěžovatelem zdůrazňovaným rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 22. 3. 2017.

6. Další stěžovatelovy námitky postrádají ústavní rozměr, neboť jde o polemiku se skutkovými závěry soudů (pod což spadá i námitka, že bylo porušeno stěžovatelovo právo být slyšen, když i ji vysvětluje výhradami ke skutkového stavu), resp. s jejich výkladem podústavních předpisů. Odvolací soud své klíčové závěry - tedy proč se s ohledem na zvolený postup stěžovatele neuplatní zákonná domněnka existence vady podle , přičemž stěžovatel nesplnil povinnost tvrdit a prokázat, že vozidlo vykazovalo vady již při převzetí, a proč stěžovateli nenáleží nárok ani z titulu smluvní záruky, když šlo o běžné opotřebení vozu - řádně vysvětlil a Ústavní soud v něm neshledává žádný exces.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. září 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu