Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2425/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů: 1. K. Đ. N. a 2. T. L. N., zastoupených advokátem Mgr. Martinem Pospíšilem, sídlem Špitálka 539/23e, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 4. června 2026 a usnesení Generálního ředitelství cel, Odboru 36 pátrání Ostrava, Oddělení odhalování celní a drogové trestné činnosti Olomouc č. j. GŘC-1652-514/TČ-2023-836030 ze dne 14. dubna 2026, za účasti Městského soudu v Praze a Generálního ředitelství cel, Odboru 36 pátrání Ostrava, Oddělení odhalování celní a drogové trestné činnosti Olomouc, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle d (dále jen "") a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, celní orgán napadeným usnesením zajistil podle §79g odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu jako náhradní hodnotu blíže specifikované nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelů. Učinil tak v souvislosti s prověřováním možné trestné činnosti (zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby), z níž jsou mimo jiné podezříváni oba stěžovatelé (manželé) a společnost X, jejíž jsou společníci (a první stěžovatel i jejím jednatelem). Prověřovaná trestná činnost má spočívat zjednodušeně řečeno v tzv. karuselových podvodech a mohlo jí dojít ke škodě ve výši 17 330 220 Kč. Stěžovatelé podali proti rozhodnutí celního orgánu stížnost, kterou Městský soud v Praze napadeným usnesením zamítl.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že zajištění nemá zákonný podklad a je projevem svévole, neboť napadená rozhodnutí neposkytují konkrétní a přezkoumatelný základ pro závěr, že s vyšší mírou pravděpodobnosti někdy existoval nějaký přímý výnos z trestné činnosti, který se orgány činné v trestním řízení pokusily nalézt a zajistit. Stejně tak z nich neplyne, z čeho orgány činné v trestním řízení dovozují, že se tento výnos měl dostat do dispozice stěžovatelů. Jinými slovy, orgány činné v trestním řízení nepopsaly cestu výnosů z prověřované trestné činnosti ke stěžovatelům, místo toho vyšly ze zjištění, že stěžovatelé v nedávné době nabyli nemovitý majetek vyšší hodnoty, čemuž na první pohled neodpovídaly jejich majetkové poměry. Proto stěžovatelé ve stížnosti proti rozhodnutí celního orgánu popsali a doložili původ prostředků použitých na nákup nemovitostí, čímž hypotézu celního orgánu zpochybnily. Městský soud však na tuto argumentaci dostatečně nereagoval a omezil se na pouhé abstraktní domněnky.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Prostor pro přezkum ústavnosti rozhodnutí o zajištění věcí důležitých pro trestní řízení, zejména pak nástrojů trestné činnosti, výnosů z ní, předmětů mezinárodní sankce a příp. náhradní hodnoty je omezený. Jak ostatně i stěžovatelé uvádějí, Ústavní soud u takových rozhodnutí zkoumá, zda mají zákonný podklad, zda byla vydána příslušným orgánem a zda nejsou projevem svévole. Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je pak především věcí příslušných orgánů veřejné moci. Stěžovatelé sice výslovně konstatují, že napadená rozhodnutí zákonný podklad nemají a že jsou projevem svévole, s tím ovšem Ústavní soud nesouhlasí - napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna a mají jasnou oporu v § 79a až 79g trestního řádu.

6. Dále je nutno uvést, vzhledem k výtkám stěžovatelů vůči kvalitě odůvodnění usnesení městského soudu, že v podrobnostech stěžovatelé v ústavní stížnosti prezentují do značné míry odlišnou argumentaci oproti té, kterou nabídli ve stížnosti proti rozhodnutí celního orgánu. Tu totiž primárně stavěli na tom, že nemovitosti pořídili za prostředky nepocházející z trestné činnosti. Tím sice zpochybňovali domněnku policejního orgánu, že je vysoce pravděpodobné, že výnosy z prověřované trestné činnosti stěžovatelé umořovali v pořizovaných nemovitostech, tato domněnka však nebyla pro rozhodnutí celního orgánu rozhodující. Jak vysvětlil už městský soud, nemovitosti byly zajištěny jako náhradní hodnota, a proto námitka, že nebyly nabyty za výnos z trestné činnosti, není relevantní. I ve světle ve stížnosti obsažené argumentace je tedy odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu z ústavního hlediska dostatečné.

7. V ústavní stížnosti pak dochází k významnému posunu v argumentaci stěžovatelů, kteří se nyní zaměřují (v zásadě) na to, že orgány činné v trestním řízení nepopsaly, z čeho dovodily, že se výnos z trestné činnosti do rukou stěžovatelů vůbec dostal. K tomu lze alespoň stručně poznamenat, že pokud - jak je v napadených rozhodnutích řádně popsáno - dosavadní průběh trestního řízení nasvědčuje páchání karuselových podvodů s možnou pozicí společnosti stěžovatelů jako posledního článku řetězce, pak je implicitní úvaha orgánů činných v trestním řízení, že se takto získané prostředky dostaly do dispozice stěžovatelů (z nichž každý je padesátiprocentním společníkem a první stěžovatel i jednatelem), logická.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu