Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1746/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti URBANITY Tachov Alfa s.r.o., sídlem Korunní 810/104, Praha 10, zastoupené Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -502 ze dne 30. 3. 2026 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. -483 ze dne 21. 1. 2026, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Ing. Stanislava Rady, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka ústavní stížností napadá v záhlaví označená soudní rozhodnutí s tvrzením o zásahu do svých ústavně zaručených práv podle , a d.

2. Napadená usnesení představují rozhodnutí o nákladech řízení, které probíhá u Okresního soudu v Ostravě o žalobě stěžovatelky. Soudy nyní napadenými rozhodnutími rozhodovaly samostatnými usneseními o nákladech řízení poté, co byla věc částečně vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení po zrušení jeho rozsudku Krajským soudem v Ostravě.

3. Okresní soud uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 750 619 Kč. Krajský soud jednak toto rozhodnutí změnil a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 702 119 Kč, jednak uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 120 Kč.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti označuje napadená rozhodnutí jako protiústavní. Okresnímu soudu vytýká, že ji zatížil povinností nést náklady vedlejšího účastníka, přestože nepřezkoumal účelnost jednotlivých vyúčtovaných položek. Konkrétně stěžovatelka rozporuje náhradu za dva znalecké posudky a za opakované porady vedlejšího účastníka s advokátem. Krajskému soudu vytýká, že většinu jejích námitek paušálně odmítl a nevypořádal je.

5. Ústavní soud se nejprve zabýval procesními předpoklady k projednání ústavní stížnosti. Protože Ústavní soud není povolán rušit, co již bylo změněno (srov. např. usnesení

sp. zn.

, bod 7), není příslušný k projednání nynějšího návrhu v rozsahu, v němž se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení okresního soudu. To bylo totiž v plném rozsahu změněno výrokem I. napadeného usnesení krajského soudu. K projednání návrhu směřujícího proti usnesení krajského soudu Ústavní soud příslušný je a současně jsou v tomto rozsahu splněny i všechny další procesní předpoklady.

6. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá ( ).

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pracuje s judikaturou Ústavního soudu, která považuje rozhodování o nákladech řízení za integrální součást soudního řízení, při němž je také třeba respektovat požadavky spravedlivého procesu. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může výjimečně nabýt ústavněprávního významu, dojde-li k zásadnímu zásahu do majetkových práv stěžovatele (stěžovatelky) či extrémnímu vykročení z procesních pravidel (viz např. nález

sp. zn.

nebo stěžovatelkou odkazované usnesení

sp. zn.

, bod 7).

8. Je ale nutné upozornit, že později se problematikou nákladů řízení Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. ze dne 5. 3. 2025, kde v bodě 34 uvedl, že:

"Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou (srov. bod 11 výše). [...] Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti. Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil; stejně jako pro závěr o porušení y nepostačí toliko tvrzené porušení zákona."

9. Tyto závěry Ústavní soud následně aplikoval např. v nálezu

sp. zn.

(viz jeho body 21 až 37) a od té doby z nich vychází.

10. Z judikatury Ústavního soudu a zejména z citovaného stanoviska pléna jinými slovy plyne, že ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení jsou zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Ústavní soud by totiž jinak působil jako nejvyšší nákladový soud, který by opakovaně přezkoumával výklad podústavního práva v oblasti, kde není přípustné dovolání a která je z hlediska ústavnosti podružná - to mu však nepřísluší (srov. znovu nález

sp. zn.

, bod 37, a např. usnesení

sp. zn.

, bod 6; , body 2 až 5; či.

, bod 11).

11. To platí i pro rozhodování o nákladech řízení, které nejsou bagatelní (viz např. usnesení

sp. zn.

, bod 6; či

, bod 9). To znamená, že výše náhrady nákladů, které má stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi dle napadených rozhodnutí zaplatit, k posunu nyní projednávané věci do

ústavní dimenze nestačí.

12. Posuzovanou ústavní stížnost neprovázejí ani další mimořádné okolnosti, ostatně stěžovatelka žádné takové netvrdí. Podstatou její ústavní stížnosti je pouhá polemika s účelností úkonů provedených advokátem vedlejšího účastníka a s přiznáním náhrady nákladů vedlejšímu účastníkovi za zpracované znalecké posudky. Věc tedy zůstává v rovině výkladu podústavního práva a nesvědčí o žádném širším problému v oblasti rozhodování o nákladech řízení, tj. nepřesahuje vlastní zájem stěžovatelky.

13. Ústavní soud shrnuje, že neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Její ústavní stížnost proto odmítl dílem jako návrh zjevně neopodstatněný podle (v části směřující proti usnesení krajského soudu) a dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle (v části směřující proti usnesení okresního soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu