Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 776/2026

-510

USNESENÍ

I. Z.

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného

I. Z.

odmítá

.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1.

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 2. 2025

, sp. zn. , byl obviněný

I. Z.

(dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 1)], přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 2)], přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku [pod bodem 3)], zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 4)]. Za to mu byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

2.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedených zločinů a

přečinů dopustil tím, že

1) dne 3. 3. 2025 v době okolo 20:00 hodin v Liberci, v

XY

, v zahradní chatce na pozemku s evidenčním číslem

XY

, poté, co slovně napadal svou matku

M. G.

, tak jí v přízemní obývací části chatky silou vykroutil její mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi z ruky, a to ve chvíli, kdy z něj chtěla volat svému druhovi

J. U.,

2) dne 3. 3. 2025 v době okolo 20:00 hodin v Liberci, v

XY

, v zahradní chatce na pozemku s evidenčním číslem

XY

, v přízemní obývací části chatky ve vzteku fyzicky napadl svou matku

M. G.

údery dvoulitrové PET láhve s minerální vodou, která byla plná asi ze tří čtvrtin objemu, kdy tuto PET láhev přitom držel v obou rukách a razantně jí s ní asi šestkrát udeřil ze strany na stranu do její hlavy, přičemž do ní také opakovaně strkal, až poškozená upadla na vnitřní okenní parapet, o který se udeřila hlavou a ztratila vědomí, načež jí začal minerální vodu lít na obličej, kdy se poškozená probrala s pocitem, že se topí a

dusí, a když z toho začala kašlat, tak svého jednání zanechal a z místa utekl; tímto jí způsobil ve výroku popsaná poranění vyžadující dodržování klidového režimu a pracovní neschopnost do dne 9. 3. 2025,

3) dne 25. 6. 2025 v době od 21:54 do 21:56 hodin v prodejně večerky

XY, v ulici XY

, v Liberci, při nákupu jiného zboží využil chvilkové nepřítomnosti obsluhy prodejny u prodejního pultu a z něj přitom odcizil mobilní telefon zn. Samsung Galaxy A04s včetně SIM s telefonním číslem

XY

v hodnotě 5 500 Kč a

optickou čtečku kódů zn. Opticon v hodnotě 4 500 Kč, čímž způsobil škodu společnosti NaHned.cz, s. r. o., IČ:21187533, se sídlem Bělehradská 858/23, Praha 2, v celkové výši 10

000 Kč, přičemž takového jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 12. 2018, č. j. -177, v právní moci dne 21.

1. 2019, mimo jiné za zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání 3 let se

stanovením dohledu probačního úředníka, který mu byl proměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody do věznice s ostrahou, který vykonal dne 30. 8. 2023,

4) dne 25. 6. 2025 v době mezi 22:00 hodinou a 22:55 hodinou, v Liberci, v

XY

, v chatce na pozemku s evidenčním číslem

XY

, ve vzteku po požití alkoholických nápojů fyzicky napadl svou matku

M. G.

, a to tak, že ji opakovaně udeřil rukou sevřenou v pěst velkou intenzitou do obličeje, následkem čehož napadená upadla na zem, a

poté pokračoval v útoku velkou intenzitou kopy vedenými na hlavu, hruď, záda a ruce poškozené, přičemž mimo jiné vyhrožoval, že ji nechá zlikvidovat a místo podpálí, čímž poškozené způsobil zlomeninu obličejového skeletu, zlomeninu spodiny levé očnice s

propadem měkkých tkání z očnice do dutiny pod ní, lehkou dislokaci dolního přímého okohybného svalu, hemosinus v levé maxilární dutině, zlomeninu nosních kostek, hematomy, tržné rány hlavy a obličeje, tržné rány končetin, zhmoždění hrudníku a popsaným jednáním tak jmenované přivodil závažné poranění s bolestivostí až na hranici snesitelnosti, jež si

vyžádalo lékařské ošetření a hospitalizaci v Krajské nemocnici Liberec, a. s., budoucí operační zákrok s celkovou anestezií a následnou dobu omezení v obvyklém způsobu života v

trvání více než 6 týdnů.

3.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci odvolání. Obviněný brojil proti všem jeho výrokům, odvolání státního zástupce ve prospěch obviněného směřovalo proti výroku o vině pod bodem 3) a navazujícímu výroku o trestu. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v

Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 23. 4. 2026, sp. zn. , kterým byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině pod body 1) a 3) [pozn. Nejvyššího soudu: výrok není přesný a úplný, což ale

v dovolání nebylo namítnuto]. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že

obviněného uznal vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), f) tr.

zákoníku a odsoudil jej za tento přečin a za přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr.

zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nebezpečné

ho vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr.

zákoníku, které zůstaly ve výroku o vině pod body 2) a 4) napadeného rozsudku nedotčeny, podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6,5 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Naproti tomu odvolací soud obviněného podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž bylo spatřováno spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23.

4. 2026, sp. zn. , podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že

skutek, jímž se měl vůči své matce dopustit hrubého násilí a způsobit jí závažnou poruchu zdraví, byl nesprávně posouzen jako protiprávní jednání, ačkoli podle jeho názoru byly ve

věci dány okolnosti vylučující jeho trestněprávní odpovědnost.

6.

Obviněný uvedl, že si nebyl schopen vybavit, jakým způsobem došlo ke skutku pod bodem 4) výroku o vině, neboť v rozhodné době trpěl ztrátou paměti. Opakovaně poukazoval také na své dlouhodobé duševní obtíže, které se projevovaly výpadky paměti, vidinami a

slyšinami

a zásadním způsobem jej omezovaly v profesním i osobním životě. Dále nesouhlasil se závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie, neboť měl za to, že znalkyně podcenila závažnost jeho duševních obtíží. Namítal, že se dostatečně nezabývala zejména jeho opakovanými halucinacemi a ztrátami paměti. Podle obviněného soudy závěry znalkyně přecenily, přestože znalecký posudek nebyl zpracován dostatečně a správně. Byl přesvědčen, že soud prvního stupně měl opatřit revizní znalecký posudek, který by závěry původního znaleckého posudku přezkoumal. Obviněný měl rovněž za to, že nebyly provedeny důkazy jednoznačně prokazující, že se skutku dopustil při zachovaném plném vědomí a úplné trestněprávní odpovědnosti. Tvrdil, že se v rozhodné době nacházel ve stavu změněného vědomí a nebyl schopen své jednání ovládat. Dovozoval proto, že předmětný skutek měl být posouzen jako jednání nepodléhající trestní sankci, případně měl být právně kvalifikován mírněji.

7.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 4. 2026, sp. zn. , a podle § 265k odst. 2 tr. ř. také další rozhodnutí na něj obsahově navazující a aby podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí.

8.

K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Stručně shrnul dosavadní průběh řízení před soudy a podstatu dovolání obviněného. Následně se zabýval námitkami dovolatele z pohledu uplatněného dovolacího důvodu.

9. Státní zástupce předně poukázal na formalizovanou povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku a zdůraznil, že konkrétní námitky musí svým obsahem odpovídat některému z taxativně stanovených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Pouhý formální odkaz na zákonné ustanovení nepostačuje. Obviněný podle něj uvedeným požadavkům nedostál, neboť odkázal pouze na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž upřesnil, okterou z jeho tří alternativ dovolání opírá, přičemž svou argumentací nenaplnil žádnou z nich.

10.

K první alternativě tohoto dovolacího důvodu, tedy ke zjevnému rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, státní zástupce uvedl, že

obviněný neoznačil žádné konkrétní skutkové zjištění ani důkaz, mezi nimiž by takový rozpor existoval. Pouze nesouhlasil s hodnocením důkazů týkajících se jeho příčetnosti, zejména se závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Hodnocení tohoto důkazu soudem prvního stupně však podle státního zástupce nevykazovalo nelogičnosti ani prvky svévole a odpovídalo zásadě volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Samotná nespokojenost obviněného s výsledkem dokazování nebo nepřijetí jeho verze skutkového děje extrémní rozpor nezakládá. Dovolací soud navíc není obecnou třetí instancí oprávněnou znovu hodnotit veškeré provedené důkazy. Naplněna podle státního zástupce nebyla ani druhá alternativa § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný nenamítl procesní nepoužitelnost žádného konkrétního důkazu. Prostý nesouhlas se závěry znaleckého posudku, které nepodporovaly obhajobu založenou na nepříčetnosti či zmenšené příčetnosti, procesní nepoužitelnost důkazu nezakládá. Stejně tak nešlo o případ opomenutého důkazu ve smyslu třetí alternativy uvedeného dovolacího důvodu. Soud prvního stupně vyhověl návrhu obviněného na vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie, přibraná znalkyně posudek vypracovala a při hlavním líčení jej rovněž obhájila. Obviněný poté žádný další důkaz nenavrhl. Výslovný návrh na vypracování revizního znaleckého posudku neuplatnil ani v odvolání, v němž pouze vyjádřil přesvědčení, že takový posudek měl soud opatřit z vlastní iniciativy. K tomu však podle státního zástupce nebyl dán důvod, neboť samotný nesouhlas obviněného se znaleckými závěry potřebu revizního posudku nezakládal.

11.

Pokud obviněný tvrdil, že nebyl příčetný, a proto byl skutek nesprávně posouzen jako trestný čin, mohla by taková námitka svou formulací odpovídat spíše dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však neuplatnil. Ani obsahově přitom nešlo o

hmotněprávní námitku, nýbrž o požadavek na odlišné hodnocení znaleckého posudku a

na

změnu skutkových závěrů. Státní zástupce připomněl, že nepříčetnost podle § 26 tr.

zákoníku předpokládá úplnou absenci rozpoznávací nebo ovládací schopnosti v době činu. Z provedených důkazů však podle něj vyplynulo, že u obviněného nebyla v rozhodné době zcela vymizelá ani jedna z těchto schopností.

12.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr.

ř.

III. Přípustnost dovolání

13.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr

. ř. přípustné, že je včas podala oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve

smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

14.

Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §

265b tr

. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z

dovolacích důvodů. Nejvyšší soud současně uvádí, že při své přezkumné činnosti je zásadně vázán rozsahem a důvody dovolání (viz § 265i odst. 3 a § 265f odst. 1 tr. ř.). Není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání správnosti rozhodnutí soudů druhého stupně a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Obviněný výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

15.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr

.

ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu (provinění) nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu (provinění), jenž je na nich založen.

16.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že na podkladě první alternativy dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze zvažovat samotnou správnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a způsob hodnocení jednotlivých důkazů soudy nižších stupňů, jak se toho obviněný domáhal (srov.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. ). Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, který důkazy provádí za nejširší účasti stran podle zásad bezprostřednosti a ústnosti, načež je v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zvažuje individuálně i v souvislosti s důkazy dalšími tak, aby na jejich podkladě učinil spolehlivé skutkové závěry. Skutkové závěry soudu prvního stupně může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je sanováno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve

dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě. Nejvyšší soud je oprávněn zasáhnout pouze v případech nejzávažnějších excesů, které představují porušení práva na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. ).

17. Soud prvního stupně provedl k posouzení příčetnosti obviněného v době činu uvedeného pod bodem 4) jeho rozsudku dokazování v rozsahu odpovídajícím § 2 odst. 5 tr. ř. Za tímto účelem opatřil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovaný MUDr. Zuzanou Petr Ernestovou (č. l. 385). Ze znaleckého posudku vyplynulo, že „schopnost obžalovaného rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání ve vztahu k trestné činnosti byla tempore criminis zachována. Schopnost obžalovaného své jednání ve vztahu k trestné činnosti ovládat byla tempore criminis snížena forenzně nevýznamně vlivem akutní intoxikace alkoholem, kanabinoidy a metamfetaminem a vlivem Smíšené poruchy osobnosti“. Následně v hlavním líčení konaném dne 5. 2. 2026 soud prvního stupně za dodržení zásady kontradiktornosti a po poučení podle § 106 tr. ř. znalkyni vyslechl podle §108 tr. ř., přičemž ta závěry znaleckého posudku obhájila a setrvala na nich (č. l. 393 až394). Soud prvního stupně posléze ve svém rozhodnutí provedené důkazy hodnotil v intencích § 2 odst. 6 tr. ř. Své úvahy ohledně hodnocení důkazů řádně rozvedl, když přesvědčivým způsobem objasnil, na podkladě jakých důkazů dospěl k závěru o příčetnosti obviněného v době spáchání činu uvedeného pod bodem 4) rozsudku. Soud prvního stupně tímto plně dostál zákonným požadavkům plynoucím z § 125 odst. 1 tr. ř. Za stěžejní důkaz v tomto ohledu spatřoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie zpracovaný MUDr. Zuzanou Petr Ernestovou (bod 20 rozsudku soudu prvního stupně).

18. S námitkami obviněného se rovněž vypořádal odvolací soud. Uvedl, že samotný nesouhlas obviněného se závěry znalkyně nezakládá povinnost orgánů činných v trestním řízení opatřovat další znalecké posudky, dokud se obviněný s jejich závěry neztotožní (pozn. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ), zvláště nepředložil-li žádné relevantní tvrzení ani důkaz, který by závěry znaleckého posudku zpochybňoval. Podle odvolacího soudu posudek nevykazoval žádné nedostatky a závěry znalkyně byly kategorické, logické a měly oporu v provedených důkazech (bod 7 rozsudku odvolacího soudu). S tímto posouzením se Nejvyšší soud ztotožnil.

19. K námitkám obviněného Nejvyšší soud předně uvádí, žeexistence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry než soudy nižších stupňů (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. ). K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto nepostačuje pouhé tvrzení o zjevném rozporu mezi obsahem provedených důkazů a zjištěným skutkovým stavem, je-li založeno jen na odlišném, pro obviněného příznivějším hodnocení důkazů.20. Obviněný v dovolání nijak nekonkretizoval, s jakými konkrétními důkazy má být závěr soudů nižších stupňů o jeho příčetnosti ve zjevném rozporu ani v čem má tento rozpor spočívat. K tomu je třeba připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. , podle něhož není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.

21.

Obviněný se omezil pouze na obecná tvrzení o svých zdravotních problémech a na vyjádření nesouhlasu se závěry znaleckého posudku. Tvrdil-li, že „oba obecné soudy přecenily závěry ustanovené soudní znalkyně, která svůj znalecký posudek podala nedostatečně, a tudíž nesprávně“, nejde o nic jiného než o pouhou polemiku se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Totéž ostatně platí i o tvrzení obviněného, že se v rozhodném okamžiku nacházel ve stavu zmenšeného vědomí. V tomto ohledu jde toliko o předkládání vlastní, pro obviněného příznivější verze skutkového stavu, v čemž lze rovněž spatřovat pouze polemiku se skutkovými závěry soudů a snahu zpochybnit logické úvahy, na jejichž základě soudy dospěly k závěru o jeho příčetnosti v době spáchání skutku uvedeného pod bodem 4) rozsudku soudu prvního stupně. Námitky obviněného zpochybňující jeho příčetnost tudíž nemohou obstát, neboť soudy ve vztahu k posouzení jeho příčetnosti učinily správná zjištění, která mají oporu v provedených důkazech, odpovídají zásadám formální logiky při hodnocení důkazů a bez důvodných pochybností odůvodňují závěr o příčetnosti obviněného v

době spáchání skutku uvedeného pod bodem 4) rozsudku soudu prvního stupně.

22.

Pokud jde o třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z ustálené rozhodovací praxe platí, že naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle §

265b odst. 1 písm. g) tr

. ř. v alespoň formální rovině vyžaduje, aby dovolatel tvrdil, že vznesl důkazní návrh, že důkaz, jehož provedení bylo navrženo, měl potenciál objasnit rozhodnou skutečnost určující pro naplnění znaků trestného činu, a že takto navržený důkaz byl soudem neproveden nedůvodně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2024, sp.

zn. ).

23.

Ve vztahu k výše uvedené alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný pouze obecně namítl, že nebyly provedeny důkazy, které by jednoznačně prokazovaly, že se dopustil skutku při zachování plného vědomí a za zachování úplné trestněprávní odpovědnosti. Ze spisového materiálu plyne, že při hlavním líčení konaném dne 25. 11. 2025 obviněný navrhl zpracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie k posouzení své příčetnosti. Tomuto důkaznímu návrhu soud prvního stupně vyhověl (č. l. 353), když o přibrání znalkyně rozhodl opatřením ze dne 25. 11. 2025 (č. l. 354) a v hlavním líčení konaném dne 5. 2. 2026 důkazní prostředek provedl (č. l. 393 až 394). Jestliže obviněný v odvolání vyjádřil přesvědčení, že jeho zdravotní stav měl být přezkoumán dalším znaleckým posudkem (č. l. 422), odvolací soud se s tímto návrhem obviněného důkladně vypořádal (bod 7 rozsudku odvolacího soudu). Námitky obviněného z výše uvedených důvodů tudíž nelze podřadit ani pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle §

265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani pod jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř.).

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

24.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. slouží k odstranění právních vad. Jeho prostřednictvím je možné namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený důvod je

určen k přezkoumání správnosti použité právní kvalifikace nebo jiné vady spočívající v

porušení hmotněprávních norem. Pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je zásadně rozhodný skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jej nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp.

zn. IV. ÚS

564/02, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn.

, aj.).

25.

Obviněný brojil proti právnímu posouzení skutku námitkou, že v posuzované věci byly dány okolnosti vylučující jeho trestní odpovědnost, neboť nebyl naplněn obecný znak trestného činu v podobě příčetnosti. Ačkoli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně neuplatnil, lze tuto námitku pod uvedený dovolací důvod podřadit.

26.

Podle § 26 tr

. zákoníku se nepříčetností rozumí stav, ve kterém někdo pro duševní poruchu, jež je zde v době spáchání činu, nemůže buď rozpoznat protiprávnost svého činu (rozumové, intelektuální kritérium, tj. schopnost pachatele vnímat protiprávnost svého jednání), anebo nemůže své jednání ovládat (volní kritérium, tj. schopnost určit volní zaměření svého jednání a klást odpor těm pohnutkám vedoucím ho k společensky škodlivým, protiprávním činům, tedy schopnost ovládat v tomto smyslu své jednání). Pro závěr o

nepříčetnosti postačí, když alespoň jedna z těchto schopností je v době spáchání činu u

pachatele vymizelá (ŠÁMAL, P., a kol.

. Komentář

. 3. vydání. Praha: C. H.

Beck, 2023, s. 619–620). Otázka nepříčetnosti je otázkou právní, její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie. Znalecký posudek z tohoto oboru je však jen jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o otázce příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 7. 6. 1978, sp. zn. ). Příčetnost pachatele se zásadně presumuje, takže objasňování příčetnosti v rámci prováděného trestního řízení nastupuje až tehdy, vzniknou-li o příčetnosti obviněného pochybnosti. V takovém případě je třeba vypracovat znalecký posudek bez ohledu na to, jakého druhu trestné činnosti se měl pachatel dopustit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 4

Tdo

423/2014, ŠČERBA, F. a kol. . 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C.

H. Beck, 2025, marg

. č. 26, dostupné na beck-online.cz).

27.

K výhradám obviněného je namístě zdůraznit, že ačkoli formálně namítl nesprávné právní posouzení pro absenci obecného znaku trestného činu v podobě příčetnosti, fakticky jeho námitky toliko zpochybňují skutková zjištění soudů nižších stupňů. Takové námitky byly vypořádány již v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

28.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v posuzované trestní věci soudy obou stupňů na základě zjištěného skutkového stavu, jímž je Nejvyšší soud vázán, dospěly ke zcela správnému a důsledně odůvodněnému právnímu závěru, že příčetnost obviněného byla v době spáchání skutku uvedeného pod bodem 4) rozsudku soudu prvního stupně zachována. Tento právní závěr soudy vyvodily nejen ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (bod 20 rozsudku soudu prvního stupně), ale rovněž z dalších důkazů řádně provedených v trestním řízení (bod 12 rozsudku odvolacího soudu). Po přezkoumání rozhodnutí soudů obou stupňů tak lze toliko stručně konstatovat, že soudy postupovaly správně a v souladu se všemi relevantními teoretickými i judikaturními východisky, a proto lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí.

29.

Nejvyšší soud veden těmito závěry shledal, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v

neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 9. 2026

JUDr. Věra Kůrková

p

ředsedkyně

senátu