Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
15 A 18/2026 - 73.pdf
PDF · 0 B
No categories available
15 A 18/2026 - 73
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a JUDr. Martiny Vernerové ve věci
žalobkyně:
NEMO IN s.r.o., IČO: 28821726
sídlem Poděbradská 292, 530 09 Pardubice – Trnová
zastoupená advokátem JUDr. Janem Brožem, Ph.D., LL.M.
sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice
proti
žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje
sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem
za účasti osob
zúčastněných na řízení:
1) CETIN a.s., IČO: 04084063
sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9
2) REALCENTRUM Cars s.r.o., IČO: 62243527
sídlem Podhoří 374/2a, 400 10 Ústí nad Labem
zastoupená advokátem JUDr. Lubomírem Pánikem
sídlem Masarykova 1120/43, 400 01 Ústí nad Labem
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, č. j. KUUK/054440/2026, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě
takto:
I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2025, č. j. MMUL/OÚPSŘ/S/219992/2025/DraL, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) Magistrát města Ústí nad Labem vyhověl žádosti podané společností REALCENTRUM Cars s.r.o. (dále jen „stavebník“) a povolil stavbu „Přístavba autosalonu KIA Ústí nad Labem“ na pozemcích parc. č. 685/8 a parc. č. 685/9 v katastrálním území Všebořice (dále jen „stavba“). Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila odvoláním. Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2026, č. j. KUUK/054440/2026, žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že ve výroku zpřesnil vymezení, umístění a parametry stavby, identifikaci projektové dokumentace a podmínky pro její provedení a upravil postup stavebního úřadu po nabytí právní moci povolení. Ve zbývající části ponechal prvostupňové rozhodnutí beze změny.
2. Proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojí žalobou. V podání ze dne 6. 8. 2026 navrhla, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , (dále jen „s. ř. s. “).
3. V návrhu na přiznání odkladného účinku žalobkyně uvedla, že již ve správním řízení upozorňovala jak na možná rizika pro bezpečnost osob, tak na omezení přístupu k jejím nemovitostem sousedícím se stavbou a jejich zastínění. Uvedla, že probíhající výstavba vyvolává hluk, vibrace, prašnost, pohyb stavební techniky a další imise, které ji omezují v podnikatelské činnosti. Dále poukázala na zájem na zachování bezpečnosti v okolí stavby, která podle ní představuje riziko pro osoby i majetek nacházející se v jejím areálu. Upozornila, že ani případný úspěch žaloby by nemohl odstranit průběžně působící negativní dopady stavební činnosti. Pokud by navíc v budoucnu muselo dojít k odstranění stavby, musela by s tím spojené imise snášet podruhé. Žalobkyně shrnula, že újma na její straně spočívá v zásazích do výkonu vlastnického práva, podnikatelské činnosti a v expozici osob a majetku účinkům stavební činnosti. Měla za to, že tato újma je nevratná a obtížně vyčíslitelná, zatímco újma stavebníka spočívající v odložení dokončení stavby by byla majetková, a tedy vyčíslitelná. Dodala, že přiznání odkladného účinku by nevylučovalo provádění nutných zabezpečovacích, konzervačních ani havarijních opatření. K otázce veřejného zájmu uvedla, že stavba představuje komerční přístavbu autosalonu, nejedná se tedy o stavbu sloužící veřejné potřebě. Oproti tomu zdůraznila veřejný zájem na realizaci pouze těch staveb, které byly povoleny při zachování procesních práv účastníků, i na předcházení situacím, kdy je stavba nejprve dokončena a následně odstraňována.
4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě. Uvedl, že žalobkyně neprokázala, že by jí výkonem napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma. Podle žalovaného se tvrzení o vibracích, prašnosti, hluku i pohybu stavební techniky nesou pouze v obecné rovině a nejsou dostatečně konkrétní. Žalobkyně podle něj neuvedla, v jakém rozsahu je omezována její podnikatelská činnost ani jaké konkrétní následky jí v této souvislosti vznikají nebo bezprostředně hrozí. Obdobně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti svědčící o ohrožení osob nebo majetku v jejím areálu. Žalovaný upozornil, že z obtížné vyčíslitelnosti žalobkyní tvrzené újmy nelze bez dalšího dovozovat, že je tato újma nepoměrně větší než újma, která by vznikla stavebníkovi. Žalovaný závěrem poukázal na existenci veřejného zájmu na řádném výkonu pravomocných rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobě odkladný účinek nepřiznal.
5. Stavebník ve svém vyjádření uvedl, že žalobkyně své tvrzení o vibracích, prašnosti, hluku, pohybu stavební techniky ani dalších imisích nijak nekonkretizovala, neboť neuvedla, v jaké intenzitě k tvrzeným imisím dochází, jakým způsobem byl omezen provoz jejího areálu, zda a v jakém rozsahu byl omezen přístup k jejím nemovitostem, zda došlo ke škodě na majetku či konkrétnímu incidentu. Fotografie předložené žalobkyní podle stavebníka zachycují pouze běžný postup stavebních prací, nikoli intenzitu tvrzených imisí nebo jejich dopad na podnikatelskou činnost žalobkyně. Trval na tom, že stavební práce probíhají výlučně na jeho pozemcích a přístup do areálu žalobkyně jimi není nijak omezen. Podotkl, že již ve fázi zemních prací přijal opatření k omezení prašnosti instalací geotextilie na oplocení. S odkazem na zprávu vypracovanou technickým dohledem stavby a autorizovaným inženýrem uvedl, že i v případě přerušení stavby by bylo nezbytné stavbu zakonzervovat tak, aby nedocházelo k zatékání dešťové vody do objektu. Náklady těchto prací vyčíslil na 2 176 687 Kč. Ani přiznání odkladného účinku by tedy nevedlo k okamžitému zastavení stavební činnosti, naopak by vyžadovalo provedení dalších prací. Stavebník vysvětlil, že rekonstrukce autosalonu je realizována za účelem implementace korporátních standardů společnosti Kia Czech s.r.o., k níž se jako její dealer zavázal. Uvedl, že nesplnění smluvních povinností do 31. 12. 2026 by mohlo vést ke smluvní pokutě v celkové výši 1 000 000 Kč a vystavit jej riziku, že s ním společnost Kia Czech s.r.o. ukončí spolupráci, z níž ke konci roku 2025 plynulo 82 % jeho příjmů. S poukazem na již uzavřené smlouvy se zhotoviteli a dodavateli uváděl, že přerušení stavby by mohlo vyvolat další náklady a v konečném důsledku ohrozit plnění závazků vůči bance, která mu poskytla účelový úvěr ve výši až 5 000 000 Kč s podmínkou, že přestavba autosalonu bude dokončena nejpozději do 30. 4. 2027. Závěrem stavebník uvedl, že postup žalobkyně je motivován toliko konkurenčním bojem. Odkázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2004, č. j. 7 As 30/2004 -81, z něhož dovozoval, že prostředky ochrany poskytované stavebním právem nemohou sloužit k ochraně podnikatele před vznikem či působením konkurence.
6. Podle § 73 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Z odstavce 2 téhož ustanovení plyne, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
7. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy.
8. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek (újma hrozící žalobci se poměřuje s újmou jiných osob a veřejným zájmem). Žalobce tedy musí v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí hrozí újma. Na podporu svých tvrzení pak žalobce musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 -32, či ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 -50). Jeho tvrzení musí být dostatečně konkrétní a podrobná, musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá, a vymezení rozsahu újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 -32). Dále je povinností žalobce osvědčit, jaké právní účinky má napadené rozhodnutí, a důvodnost svého tvrzení o povaze a intenzitě hrozící újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 -50). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017 -20).
9. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí.
10. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.
11. Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval tím, za jakých okolností je namístě přiznat odkladný účinek povolením umožňujícím výstavbu. V bodech 9 až 11 usnesení ze dne 13. 2. 2026, č. j. 8 As 9/2026 -68, Nejvyšší správní soud shrnul, že „újma, která vzniká majitelům sousedních nemovitostí pouze tím, že stavba bude postavena, je pro účely rozhodování o odkladném účinku obvykle odstranitelná. Taková osoba se totiž v případě svého úspěchu ve sporu zpravidla domůže zahájení řízení o odstranění stavby a v něm rozhodnutí o jejím odstranění. […] Typicky však půjde poměřovat újmu, která vzniká již samotnou výstavbou stavby či případně i jejím odstraňováním; přitom je nutno uvést konkrétní újmu, která by vznikla nejen (teprve) přítomností stavby v sousedství, ale (již) její výstavbou a případně (poté) jejím odstraňováním“. K obdobnému závěru Nejvyšší správní soud dospěl též v bodech 12 a 13 usnesení ze dne 21. 10. 2024, č. j. 8 As 198/2024 -77.
12. K újmě, která by mohla vzniknout až tím, že bude stavba postavena, žalobkyně v návrhu na přiznání odkladného účinku neuvedla nic. Toliko v části II. svého návrhu nadepsané „Skutkový rámec relevantní pro odkladný účinek“ stroze zmínila, že již ve správním řízení upozorňovala na možné „zastínění a omezení přístupu“. V části IV.1 nadepsané „Výkon napadeného rozhodnutí znamená pro žalobce závažnou a reálnou újmu“ již tuto újmu nerozvedla. Soud konstatuje, že z návrhu žalobkyně přitom není zřejmé ani to, zda by k „zastínění a omezení přístupu“ mělo dojít již v průběhu realizace stavby, či až v důsledku toho, že bude stavba dokončena. Jelikož žalobkyně své tvrzení nijak nerozvedla, nedostála povinnosti potenciální vznik újmy tvrdit a prokázat. Její tvrzení totiž nebylo dostatečně konkrétní, nezahrnovalo vysvětlení, v čem újma spočívá, ani vymezení rozsahu újmy. Soud se proto potenciální újmou, která by žalobkyni mohla vzniknout v důsledku dokončení stavby, dále nezabýval.
13. Dále žalobkyně tvrdila jen újmu spočívající v samotném průběhu výstavby. Soud konstatuje, že žalobkyně byla při vymezení újmy velmi obecná, jednak uvedla výčet běžně očekávatelných imisí způsobených při přístavbě provozovny, jednak vyjádřila zcela nekonkrétní obavy o zdraví a majetek osob nacházejících se v jejím areálu. Žalobkyně nespecifikovala, jak konkrétně by mohla výstavba probíhající na pozemcích stavebníka představovat riziko pro bezpečnost v jí vlastněných nemovitostech, nedostála proto požadavkům na konkretizaci újmy. Tvrzenou újmu spočívající v ohrožení zdraví a majetku osob tudíž soud nehodnotí jako reálnou, nýbrž jako hypotetickou. Na okraj soud podotýká, že i kdyby žalobkyně tvrzenou újmu dostatečně konkretizovala, musela by její existenci zároveň osvědčit. Z jí předložených fotografií je nicméně zjevné jen to, že stavba pokračuje. O intenzitě imisí či bezpečnosti v okolí staveniště však předložené fotografie nic nevypovídají. Co se týče tvrzení o vibracích, prašnosti, hluku a pohybu stavební techniky, soud uzavírá, že z tvrzení žalobkyně neplyne, že by tyto imise měly převyšovat míru obvyklou při výstavbě obdobné stavby. Ostatně z žalobkyní předložených fotografií je patrné, že zemní práce, které jsou obvykle spojeny s největší prašností a vibracemi, byly dokončeny ještě před koncem července 2026. Soud tedy v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu vyšel z toho, že v souvislosti s probíhající výstavbou je žalobkyně vystavena toliko běžným imisím souvisejícím se stavební činností. V případě výstavby přízemní nepodsklepené budovy však újma zpravidla nebude natolik intenzivní, jako je tomu u vícepatrových a podsklepených staveb (srov. analogicky bod 15 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2026, č. j. 8 As 9/2026 -68).
14. Stavebník oproti tomu konkrétně tvrdil a předloženými listinami osvědčil jemu bezprostředně hrozící újmu plynoucí z případného přiznání odkladného účinku. Ze zprávy stavebního dohledu a autorizovaného inženýra ze dne 19. 8. 2026 a z harmonogramu stavby vyplývá, že rozestavěný objekt nelze bezpečně opustit bez dokončení prací, jejichž náklady činí 2 176 687 Kč. Z dohody o záměru uzavřené dne 26. 6. 2026 mezi stavebníkem na straně jedné a společností KIA Czech s. r. o. na straně druhé ve znění dodatku č. 1 dále plyne povinnost provést rekonstrukci autosalonu nejpozději do 31. 12. 2026. Plnění této smlouvy je utvrzeno smluvní pokutou 500 000 Kč. Předložená smlouva uzavřená dne 21. 12. 2021 mezi stavebníkem na straně jedné a společností KIA Czech s. r. o. na straně druhé včetně její přílohy č. 1 označené jako Prodejní standardy dealera KIA současně osvědčuje, že nesplnění standardu KIA může vést k ukončení dealerství. Osvědčeny jsou rovněž stavebníkem tvrzené závazky vůči dodavatelům, neboť ze smlouvy o dílo uzavřené dne 31. 7. 2026 mezi stavebníkem na straně jedné a společností CASTOR plus s. r. o. na straně druhé vyplývá sjednání výroby a montáže hliníkových výloh za 918 768 Kč, přičemž při nepřipravenosti stavby může být vyfakturováno až 90 % ceny díla a stavebník musí nést náklady vzniklé dodavateli. Konečně ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 4. 2025 mezi stavebníkem na straně jedné a společností UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. (dále jen „banka“) na straně druhé ve znění dodatků č. 1 a č. 2 a Produktových obchodních podmínek pro úvěry plyne, že účelový úvěr byl sjednán do maximální výše 5 000 000 Kč a stavebník je povinen bance nejpozději do 30. 4. 2027 doložit, že stavba byla dokončena, jinak může banka po marném uplynutí lhůty stanovené k nápravě podle čl. 9.1 odst. m) ve spojení s čl. 10.1 Produktových obchodních podmínek pro úvěry např. požadovat předčasné jednorázové splacení úvěru či realizovat zajištění.
15. Soud uzavírá, že stavebník osvědčil, že přiznání odkladného účinku by mu bezprostředně způsobilo náklady na zakonzervování rozestavěné stavby a současně jej vystavilo konkrétním smluvním sankcím, nárokům dodavatelů, ohrožení úvěrového financování a riziku ztráty dealerství, které je předmětem jeho podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně neosvědčila okolnosti, pro které by bylo namístě uplatnit výjimečný institut odkladného účinku. Žalobkyní tvrzená újma spojená s výstavbou je pouze dočasná a nejeví se jako významně zatěžující. Soud proto neshledal, že by žalobkyní tvrzená újma byla nepoměrně větší než újma, jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout stavebníkovi. Druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě, tedy prokázání nepoměrně větší újmy hrozící žalobkyni, proto není naplněna. Odkaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2025, č. j. 8 As 134/2025 -133, soud považuje za nepřiléhavý, neboť v dané věci měla být v bezprostřední blízkosti nemovitosti stěžovatelů postavena stavba, jejíž celková plocha by byla téměř dvojnásobná oproti okolním rodinným domům. V nyní řešené věci však z napadeného rozhodnutí ani z fotografií předložených žalobkyní či listin předložených stavebníkem (konkrétně Studie autosalonu KIA v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2024) neplyne, že by měl stavebníkův autosalon po dokončení přístavby svými rozměry jakkoli vybočovat z okolní zástavby.
16. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o nenaplnění druhé podmínky (prokázání nepoměrně větší újmy) pro přiznání odkladného účinku žalobě, nezabýval se již naplněním třetí podmínky (chybějící rozpor s veřejným zájmem) a návrh zamítl, aniž by jakkoli předjímal budoucí rozhodnutí ve věci samé.
17. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč (položka 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích). Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích; usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023 -21, č. 4616/2024 Sb. NSS, bod 21]. Soud proto uložil žalobkyni povinnost příslušný soudní poplatek zaplatit.
18. Soudní poplatek je žalobkyně povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1549001826.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná.
Ústí nad Labem 7. září 2026
JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.