Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

77 A 9/2026 - 148

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci

žalobců:

a) J. N.

b) J. N.

oba bytem X

oba zastoupeni Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou

sídlem Veverkova 2707/1, 301 00 Plzeň

proti

žalovanému:

za účasti osoby zúčastněné na řízení:

Krajský úřad Plzeňského kraje

sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň

R. H.

bytem X

zastoupený Mgr. Pavlem Škachem, advokátem

sídlem Plachého 1818/2, 301 00 Plzeň

o žalobě žalobců proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2025, č. j. PK-RR/7844/25,

takto:

I. Žaloba žalobců se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně a) je povinna ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit osobě zúčastněné na řízení k rukám jejího zástupce Mgr. Pavla Škacha, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 7 605 Kč.

IV. Žalobce b) je povinen ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit osobě zúčastněné na řízení k rukám jejího zástupce Mgr. Pavla Škacha, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 7 605 Kč.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Městský úřad Města Touškov (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 2. 9. 2025, č. j. 1046/2021/MUMT-64 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), k žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále jen „stavebník“) dodatečně povolil stavbu označenou jako „přístavba rodinného domu“ na pozemcích parc. č. Xa a st. p. č. Xb v k. ú. X a stanovil podmínky pro její dokončení. Provedená stavba se skládala ze tří provozně propojených částí, a to (I.) zahradní kuchyně, kutilské dílny, sociálního zázemí pro zahradu a chodby, které vznikly přestavbou části původní garáže (dále jen „Dílna“), dřevěné kůlny (dále jen „Kůlna“) a dřevěného přístřešku (dále jen „Přístřešek“). Prvoinstančním rozhodnutím byla stavebníkovi uložena povinnost zazdít 3 okna Dílny směrem k pozemku parc. č. Xc.

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 12. 2025, č. j. PK-RR/7844/25 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobců proti prvoinstančnímu rozhodnutí a potvrdil jej. Žalobci podali proti napadenému rozhodnutí včasnou a přípustnou žalobu podle a násl. (dále jen „ “).

II.

Žaloba

3. Žalobci namítli, že správní orgán prvního stupně dospěl k opačnému závěru než v roce 2022, kdy nevydal dodatečné povolení stavby. Podle žalobců stavba nesplňuje základní stavebnětechnické požadavky. Postupem stavebního úřadu došlo k rozmělnění a znepřehlednění řízení, neboť stavební úřad z celkového návrhu vybral vždy jednu dílčí otázku, zde rekolaudaci garáže na součást penzionu, a o té samostatně rozhodl, aniž by své rozhodnutí provázal s ostatními technickými požadavky na stavbu. Žalobci rovněž namítli, že se žalovaný nevypořádal s jejich námitkami a pouze lakonicky potvrdil zastavení řízení. Na stavbu penzionu, rodinného domu a garáže je třeba nahlížet jako na jeden funkční celek. Žalobci namítli, že stavba garáže je fakticky užívána jako samostatný byt o dispozici 2+kk sloužící k bydlení a že se žalovaný jejich obdobnou námitkou nezabýval. Oproti původní stavbě garáže jsou rozměry nynější stavby větší. Podle žalobců správní orgány neměly aplikovat , o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „Vyhláška č. 501“), neboť byla k 1. 1. 2024 zrušena. V lokalitě není povolená žádná další zástavba objekty určenými k bydlení a stavba nedodržuje minimální odstup od hranice s pozemkem, který je ve vlastnictví žalobců. Stavba nevyhovuje ani z hlediska požárně nebezpečného prostoru. S odkazem na rozsudek zdejšího soudu sp. zn. žalobci tvrdili, že je-li stavba provedena v rozporu s projektovou dokumentací, je provedena v rozporu se stavebním povolením a je dán důvod pro zahájení řízení o odstranění stavby. Žalovaný se podle žalobců nezabýval souladem skutečného provedení stavby s projektovou dokumentací. Stavba garáže je umístěna na jediné příjezdové cestě k penzionu a brání příjezdu složkám IZS. Pokud žalovaný dodatečně povolil změnu užívání garáže, byl podle , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „ “) povinen přezkoumat žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda je projektová dokumentace zpracována v souladu s územním rozhodnutím a regulačním plánem nebo veřejnoprávní smlouvou územní rozhodnutí nahrazující anebo územním souhlasem, a v případě stavebních úprav podmiňujících změnu v užívání stavby její soulad s územně plánovací dokumentací a zda je projektová dokumentace úplná, přehledná a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu. Žalobci dále namítli, že ve stěně garáže se nachází okna směřující na jejich pozemek, což narušuje pohodu jejich bydlení. Podmínka stanovená v prvoinstančním rozhodnutí, že okna budou zazděna, je nedostatečná, neboť v ní chybí stanovení lhůty, v níž má dojít k jejich zazdění. Stavba podle žalobců neodpovídá požárně bezpečnostním předpisům a z hlediska ochrany sousedních pozemků nelze tolerovat přesah jejího požárně nebezpečného prostoru. Jelikož žalovaný v paralelně vedeném řízení konstatoval neúplnost projektové dokumentace, nemohl z ní vycházet ani v nynějším řízení. Stavebník v řízení jednal liknavě, podklady pro vydání rozhodnutí doplňoval až na opakované výzvy stavebního úřadu a neustále žádal o prodloužení lhůt. Žalovaný rozhodl v rozporu s dřívějším rozhodnutím v jiné věci týkající se téhož stavebníka, čímž zasáhl do právní jistoty žalobců. Stavebníkovi nebylo vydáno povolení na základovou konstrukci přístavby penzionu, což bylo třeba zkoumat i u přístavby rodinného domu, avšak z důvodu, že se celá věc rozpadla na několik řízení, se touto otázkou dosud žádný správní orgán nezabýval. Žalobci dále namítali, že stavba garáže nebude mít řádné základy a správní orgány měly její povolení konzultovat s geologem. Stavebník byl povinen předložit statický posudek, geologický průzkum a projekt zakládání, aby prokázal soulad stavby s , 9 a 18 , neboť dodržení technických požadavků dle této vyhlášky je obecným požadavkem na výstavbu ve smyslu . Jelikož toto neprokázal, nebylo možné stavbu dodatečně povolit. Podle žalobců nelze v důsledku postupu správních orgánů jednoznačně určit, co bylo předmětem jednotlivých kolaudačních rozhodnutí. Podle žalobců jsou ve stavebním povolení, kolaudačním rozhodnutí, projektové dokumentaci, jakož i v geometrickém plánu chyby takového rozsahu, že je vůbec nelze považovat za souladné se stavbou. Žalobci tvrdili, že závěr uvedený v napadeném usnesení, že během řízení bylo zjištěno, že stavebník neprovedl žádné práce, které by vyžadovaly projednání a povolení, není správný, neboť takové zjištění učiněno nebylo. Podle žalobců je na místě v řízení o odstranění stavby nadále pokračovat a rozhodnutí o zastavení tohoto řízení je z několika důvodů zcela předčasné a nesprávné. Žalovaný podle žalobců rezignoval na předložení nezbytných podkladů pro vydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a nedoložil ani řádnou dokumentaci skutečného provedení stavby. V závěru žalobci uplatnili obecnou argumentaci týkající se rozdílných účelů řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení a namítli, že žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí nevycházel ze skutkového a právního stavu ke dni jeho vydání.

4. Žalobci navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

III.

Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný označil žalobu za nesrozumitelnou a rozpornou, protože žalobci zaměňují různé stavby a není zřejmé, ke které z nich se jejich tvrzení vztahují. Odkazují navíc na pasáže jiného rozhodnutí a rozsudky týkající se přístavby penzionu, aniž vysvětlují jejich význam pro projednávanou věc. Předmětem řízení bylo pouze dodatečné povolení přístavby rodinného domu tvořené kůlnou, přístřeškem a objektem vzniklým z původní garáže. Řízení se netýkalo změny užívání, rodinného domu ani stavby či přístavby penzionu. Řízení o odstranění posuzované stavby dosud nebylo pravomocně skončeno a zastaveno bylo pouze v části týkající se oplocení; správní řízení přitom probíhá od května 2021. Při rozhodování byl žalovaný vázán žádostí a projektovou dokumentací, takže nemohl stavbu nepovolit pouze na základě domněnek o jejím budoucím protiprávním užívání. Stavba je podle něj v souladu s právními předpisy, obdržela souhlasná závazná stanoviska i výjimku z odstupových vzdáleností a projektová dokumentace splňuje zákonné požadavky. Dílna byla povolena jako nebytový prostor, a proto na ni nelze vztahovat požadavky na obytné prostory. Požárně nebezpečný prostor podle dokumentace nezasahuje na pozemek žalobců a zazdění oken je podmínkou následné kolaudace. Vyhláška č. 501 byla použitelná na základě přechodného ustanovení , (dále jen „ “). Nepovolení jiné stavby téhož stavebníka nemá na projednávanou věc vliv. Původní garáž má podle dokumentace řádné základy, žalobci odkazovaný posudek se týká jiné stavby a otázka rozměrů byla vypořádána v prvoinstančním rozhodnutí.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

IV.

Vyjádření stavebníka

7. Stavebník uvedl, že žalobci opakují námitky ze správního řízení a účelově zaměňují posuzovanou přístavbu rodinného domu za přístavbu penzionu. Zároveň netvrdí, jakým způsobem byli napadeným rozhodnutím zkráceni na svých veřejných subjektivních právech, a proto podle stavebníka nemají právo na jeho soudní přezkum. Předmětem řízení byla přístavba rodinného domu tvořená zahradní kuchyní a dílnou vzniklou z původní garáže, přístřeškem a dřevěnou kůlnou. Změna označení stavby odpovídala skutečnému obsahu žádosti a faktickému propojení těchto objektů s rodinným domem. Správní orgány posoudily vliv celého souboru staveb komplexně a stavebník předložil projektovou dokumentaci i souhlasná stanoviska dotčených orgánů. Stavba tak podle něj splňuje podmínky . Penzion s posuzovanou přístavbou stavebnětechnicky ani provozně nesouvisí a je předmětem samostatného řízení. Posuzovaná stavba není užívána k bydlení, takže na ni nelze vztahovat požadavky na obytné stavby ani zohledňovat její hypotetické budoucí využití. Odstup od pozemku žalobců byl vyřešen povolenou výjimkou a zazdění oken je podmínkou následné kolaudace. Přístup složek IZS byl posouzen v kladném závazném stanovisku hasičského záchranného sboru. Odkazované statické hodnocení a soudní rozhodnutí se týkají jiných staveb.

8. Stavebník navrhl žalobu zamítnout.

V.

Doplnění vyjádření stavebníka a replika žalobců

9. Stavebník v podání ze dne 18. 5. 2026 doplnil, že po vydání napadeného rozhodnutí došlo k zazdění oken směřujících z posuzované stavby k pozemku žalobců, tudíž již nedochází k tvrzenému zásahu do jejich práv.

10. Žalobci v podání ze dne 8. 6. 2026 potvrdili, že po vydání napadeného rozhodnutí došlo k zazdění oken, avšak namísto nich byly ve stěně směřující k jejich pozemku nainstalovány výduchy, jimiž budou obtěžováni pachy odvětrávanými ze stavby. Žalobci dále tvrdili, že původní garáž stavebníka je používána jako ubytovací zařízení a jsou v ní poskytovány ubytovací a stravovací služby.

VI.

Rozhodnutí bez nařízení jednání

11. Soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání podle Stavebník ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy soudu ze dne 6. 2. 2026, č. j. -83, nevyslovil nesouhlas s rozhodnutím bez jednání a žalobci i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili (žalobci v podání ze dne 4. 9. 2026 a žalovaný ve vyjádření k žalobě).

VII.

Posouzení věci soudem

12. Podle a 2 soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti a vad, které by bránily přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. -84, č. 2288/2011 Sb. NSS). Soud žádné takové vady neshledal.

13. Žaloba žalobců nebyla důvodná.

Právní východiska soudního přezkumu

14. Aby mohla být žalobní argumentace v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí úspěšná, je třeba, aby žalobce formuloval dostatečně konkrétní námitky, které směřují proti konkrétním závěrům správního orgánu, které považuje za nezákonné. Uvedení takových námitek však není možné bez dalšího nahradit zopakováním již dříve uplatněných odvolacích námitek či odkazem na ně s připojením obecného tvrzení o tom, že závěry správního orgánu a jím vyslovený právní názor je nesprávný. Žalobce musí reagovat na argumentaci správního orgánu a uvádět, z jakých důvodů jsou závěry, které v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2026, č. j. -46).

15. Podaná žaloba žalobců byla místy obtížně srozumitelná a chaotická, tytéž námitky se objevovaly v různých obdobách na různých místech žaloby a některé námitky byly proloženy nesouvisejícími námitkami. Napadeným rozhodnutím například nedošlo k potvrzení zastavení řízení, a napadené a prvoinstanční rozhodnutí nebyla rozhodnutími o rekolaudaci garáže na součást penzionu, jak žalobci tvrdili v odst. III žaloby. V odst. IV žaloby se uprostřed námitky stran odlišného deklarovaného účelu dodatečně povolené stavby od jejího skutečného účelu objevuje námitka nesprávné aplikace z důvodu jejího zrušení k 1. 1. 2024. Námitka o přesahu požárně nebezpečného prostoru dodatečně povolené stavby se objevila jak u námitky faktického užívání stavby k bydlení v odst. IV žaloby, tak u námitky rozporu stavby s požárně bezpečnostními předpisy v odst. VII žaloby. Na několika místech žaloby se namísto správného užití pojmu žalobci objevil pojem odvolatelé (např. viz str. 5 žaloby jedenkrát, str. 6 žaloby dvakrát a str. 7 žaloby dvakrát). Námitka, že stavba rodinného domu včetně garáže a doplňkových staveb tvoří jeden funkční celek a jako celek měla být posuzována, se opakovala v odst. III, VI a VII žaloby. Obdobně námitka chybějícího přístupu složek IZS ke stavbě se objevila jak v odst. VI žaloby, tak v odst. X. Dále se žalobci v odst. VI žaloby zcela mimoběžně s předmětem napadeného rozhodnutí zabývali podmínkami pro dodatečné povolení změny užívání garáže dle , ačkoliv předmětem prvoinstančního a napadeného rozhodnutí bylo dodatečné povolení stavby. Mimoběžně s předmětem napadeného rozhodnutí žalobci namítali v odst. IX žaloby chyby v blíže neurčeném stavebním povolení a kolaudačním rozhodnutí. Prvoinstančního a napadeného rozhodnutí se netýkala ani argumentace žalobců v odst. IX žaloby, že rozhodnutí o zastavení řízení o odstranění stavby je předčasné a nesprávné, neboť těmito rozhodnutími správní orgány nerozhodly o zastavení řízení o odstranění stavby.

16. S ohledem na výše popsanou charakteristiku žaloby soud přistoupil k vypořádání žalobních námitek tak, že nevypořádával podrobně a samostatně jednotlivé námitky žalobců, nýbrž níže uvádí právní názor v podobě uceleného argumentačního systému, z nějž vyplývá nedůvodnost podané žaloby. Takový postup je plně v souladu s právem žalobců na spravedlivý proces a naplňuje požadavky kladené na odůvodnění soudních rozhodnutí konstantní judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2024, č. j. -48, bod 22 a tam odkazovaná judikatura Ústavního a Nejvyššího správního soudu).

17. Mezi účastníky nebylo sporné, že s pozemkem parc. č. Xa, na němž se nachází dodatečně povolená stavba, sousedí pozemek parc. č. Xc ve vlastnictví žalobců. K pozemku parc. č. Xc přiléhá pozemek st. p. č. Xd se stavbou rodinného domu čp. Xe a pozemek parc. č. Xf s jinou stavbou (viz str. 30 prvoinstančního rozhodnutí), které jsou též ve vlastnictví žalobců. Žalobci se řízení o dodatečném povolení stavby účastnili z titulu možného dotčení svého vlastnického nebo jiného věcného práva dodatečně povolenou stavbou [srov. a a str. 34 a 35 prvoinstančního rozhodnutí]. To znamená, že žalobci mají subjektivní práva, která mohla být dotčena prvoinstančním a napadeným rozhodnutí. U žalobců proto připadala v úvahu aktivní procesní legitimace podle , nikoliv podle , neboť posledně odkazované ustanovení zakládá aktivní procesní legitimaci těm osobám, které nemají subjektivní práva, která by mohla být dotčena v řízení před správním orgánem (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2026, č. j. -41, bod 46).

18. Podle věty první „[k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak“.

19. Ustanovení vymezuje tzv. aktivní procesní legitimaci k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a vyžaduje, aby žalobce tvrdil, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, tedy že právní následky napadeného rozhodnutí mají negativní dopad do sféry žalobcových práv a povinností (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2024, č. j. -45, body 21 a 22 a tam odkazovaná judikatura).

20. Správní soudnictví je podle povoláno k ochraně veřejných subjektivních práv, nikoli k ochraně veřejného zájmu (s výjimkou žalobní legitimace dle ), ani práva objektivního (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. -39, č. 4178/2021 Sb. NSS, bod 80). Účelem soudní ochrany není přezkum obecné zákonnosti činnosti správních orgánů, nýbrž ochrana veřejných subjektivních práv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2026, č. j. -54, bod 24). není kontrolní normou, nýbrž normou obrannou (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. -86, č. 1764/2009 Sb. NSS). Má zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, v níž činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv. Žalobce proto může účinně namítat pouze taková pochybení, kterými reálně může být dotčen ve svých právech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2015, č. j. -48). Odrazem uvedeného je dikce Žalobní legitimace v řízení o přezkumu správního rozhodnutí podle se obecně vždy odvíjí od konkrétního poškození subjektivního veřejného práva žalobce. Opačný přístup by vedl k tomu, že by každý mohl vystupovat jako univerzální dohlížitel nad zákonností postupů a rozhodnutí správních orgánů a z titulu tvrzeného poškození veřejného zájmu by tak mohl kdokoliv vyvolat soudní přezkum jakéhokoliv rozhodnutí, aniž by takovým rozhodnutím bylo dotčeno jeho konkrétní veřejné subjektivní právo (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2015, č. j. -48, body 33 a 34).

21. Pro založení aktivní procesní legitimace podle je nezbytné, aby žalobce logicky důsledně a myslitelně tvrdil negativní dotčení (zkrácení) na svých právech napadeným správním rozhodnutím. Kromě toho, zda je vzhledem k podstatě napadeného správního rozhodnutí (jeho předmětu a obsahu) vůbec možné (myslitelné), aby se přímo dotklo práv či povinností žalobce, je podstatné, zda žalobce toto dotčení (zkrácení) požadovaným způsobem tvrdí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2023, č. j. -111, č. 4498/2023 Sb. NSS, bod 44). Aktivní procesní legitimaci k podání žaloby podle tedy nezakládá pouhé myslitelné (v úvahu připadající) negativní dotčení žalobcových práv napadeným rozhodnutím či potencialita zkrácení žalobcových práv takovým rozhodnutím, nýbrž ji zakládá žalobcovo konkrétní tvrzení o zkrácení jeho práv napadeným rozhodnutím.

22. Účastník řízení o dodatečném povolení stavby, který se tohoto řízení účastní z důvodu možného dotčení svého vlastnického nebo jiného věcného práva k nemovité věci, může v řízení o žalobě proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby uplatňovat námitky, které bezprostředně souvisí s ochranou jeho veřejných subjektivních práv (právní sféry), a to i nad rámec věcného práva, které mu založilo účastenství ve správním řízení; přitom se může dovolat i těch právních norem, jejichž smyslem je chránit veřejný zájem, a to primárně prostřednictvím činnosti správních orgánů, pokud tento veřejný zájem souvisí právě s jeho veřejnými subjektivními právy. V soudním řízení však nemůže namítat takové porušení zákona, které s jeho veřejnými subjektivními právy vůbec nesouvisí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2025, č. j. -104, bod 37; nebo ze dne 22. 6. 2026, č. j. -65, bod 20).

23. Aktivní procesní legitimaci žalobce je třeba hodnotit ve vztahu k jednotlivým žalobním námitkám. To znamená, že žalobce musí u každého tvrzeného pochybení stavebního úřadu, resp. odvolacího správního orgánu tvrdit, že a jak se negativně projevilo ve sféře jeho subjektivních práv a povinností. Netvrdí-li žalobce, jak se konkrétní tvrzená vada žalobou napadeného správního rozhodnutí negativně dotýká jeho práv, nelze se takovou námitkou věcně zabývat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2026, č. j. -65, body 23 až 27).

24. Ve stavebních věcech je typické, že stavebníkovi sousedé mohou být správním rozhodnutím, které je právním titulem pro existenci stavby, resp. stavbou samotnou, dotčeni na svých hmotných právech např. různými druhy imisí (stíněním, hlukem, pachy, pohledovými imisemi atp.), ohrožením stability jejich pozemku či statiky vybudovaných staveb, podmáčením či naopak vysušením jejich pozemku apod. (ilustrativně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2026, č. j. -65, bod 22). Negativní projevy právní existence stavby, resp. autorizačního úkonu stavebního úřadu, který legalizuje existenci stavby, mohou být nejrůznějšího druhu a povahy a je na žalobci, aby v případě, že se proti takovému rozhodnutí stavebního úřadu brání žalobou podle tvrdil, jak se právní existence stavby negativně projevuje v jeho právní sféře. Soud nesmí domýšlet a precizovat chybějící či nekonkrétní argumentaci za žalobce, neboť takovým postupem by narušil rovnost účastníků řízení (srov. větu první ) a přebíral by roli žalobcova advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 32; přímo k chybějící povinnosti i oprávnění soudu domýšlet za žalobce důvody, pro které by bylo možno dovodit zásah do jeho veřejných subjektivních práv napadeným rozhodnutím srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2026, č. j. -54, bod 27).

25. Výše uvedené úvodní úvahy soudu lze shrnout tak, že pro projednatelnost jednotlivé žalobní námitky musí žalobce alespoň v základních rysech tvrdit, jak se namítaná nezákonnost může projevit v jeho veřejných subjektivních právech. Není však povinen prokazovat, že újma již nastala. Neobsahuje-li žaloba tvrzení o takové souvislosti a nelze-li ji zjistit ani z povahy námitky a obsahu žaloby, soud nemůže za žalobce dotčení jeho práv domýšlet. Takovou námitku nelze věcně přezkoumat v rozsahu, který žaloba sama nevymezuje.

Posouzení žalobních bodů

26. Žalovaný na str. 9 napadeného rozhodnutí shrnul, že stavební úřad postupem podle na základě žádosti stavebníka vedl řízení o dodatečném povolení stavby a posuzoval, zda jsou splněny zákonné podmínky pro její dodatečné povolení. Správní orgány dospěly k závěru, že stavbu lze dodatečně povolit, jelikož stavebník v souladu s prokázal, že (a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, (b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, a (c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.

27. Žalobci v odst. III, IV, VI a VII žaloby tvrdili, že na stavbu penzionu, rodinného domu a původní garáže je třeba nahlížet jako na jeden funkční celek, jelikož je Dílna propojená s penzionem interiérovými dveřmi. Žalobci v odst. IV, X žaloby namítli, že dcera stavebníků potvrdila a dispozice Dílny a místní šetření, při němž bylo zjištěno její interiérové vybavení, prokázaly, že Dílna je fakticky užívána nikoliv jako nebytový prostor, nýbrž jako samostatný byt o dispozici 2+kk sloužící k bydlení a že se žalovaný jejich obdobnou námitkou nezabýval. Žalobci tvrdili, že v lokalitě není povolená žádná další zástavba objekty určenými k bydlení.

28. Soud konstatuje, že žalobci v žalobě netvrdili, zda a jak se jimi tvrzené faktické užívání Dílny v rozporu s jejím deklarovaným účelem negativně dotýká jejich věcného práva. Nejednalo se ani o skutečnost bez dalšího zjevnou ze správního spisu. Absence zjištění o možném negativním vlivu žalobci tvrzeným způsobem užíváním Dílny na jejich věcné právo byla bez dalšího důvodem pro závěr o nedůvodnosti této žalobní námitky.

29. Žalobci v průběhu správního řízení opakovaně tvrdili, že Dílna, Přístřešek, Kůlna a penzion tvoří jeden funkční celek, protože je Dílna s penzionem propojena interiérovými dveřmi. Současně namítali, že Dílna je fakticky užívána jako byt 2+kk, o čemž podle nich svědčí její vybavení, dispozice a také vyjádření dcery stavebníka při kontrole HZS. Tyto námitky žalobců nebyly správními orgány pominuty a byly přezkoumatelně vypořádány.

30. Stavební úřad konstatoval tyto námitky žalobců např. na str. 21 až 23 prvoinstančního rozhodnutí a vypořádal je na str. 31 až 33 a 36 prvoinstančního rozhodnutí. Stavební úřad nepopíral, že Dílna, Přístřešek a Kůlna jsou přístavbou rodinného domu a že jsou s rodinným domem stavebníka provozně propojeny (viz např. výrok prvoinstančního rozhodnutí). Stavební úřad uvedl jednoznačný závěr, že nepřihlížel k námitkám týkajícím se (přístavby) penzionu, které míjely předmět řízení v této věci (Dílna, Přístřešek a Kůlna jako přístavba rodinného domu). Z toho plyne, že stavební úřad neakceptoval tvrzení žalobců, že je třeba posuzovat společně penzion, rodinný dům a Dílnu, Přístřešek a Kůlnu jako jeden celek a oddělil přístavbu rodinného domu od řízení o penzionu. Na str. 28 a 38 prvoinstančního rozhodnutí stavební úřad s odkazem na § 2 písm. a) bod 2 Vyhlášky č. 501 uvedl, že rodinný dům mohl zahrnovat i prostory, které nebyly obytnými místnostmi, že Dílna nemá a nesmí být užívána jako obytná místnost k trvalému bydlení. Stavební úřad konstatoval, že prostor je vybaven nábytkem a zařizovacími předměty a může sloužit k relaxaci, přípravě pokrmů a zpracování úrody. Na str. 36 prvoinstančního rozhodnutí stavební úřad zdůraznil, že vzhledem k předmětu řízení zkoumal stavbu z hlediska jejího možného povolení, nikoliv z hlediska jejího užívání, přičemž užívání stavby bude předmětem samostatného kolaudačního řízení. Soud shrnuje, že stavební úřad k argumentu o jednom funkčním celku vysvětlil, že penzion nebyl předmětem tohoto řízení, že posuzoval pouze přístavbu rodinného domu, a k argumentu o faktickém užívání stavby jako bytu uvedl, že vybavení prostoru samo o sobě neurčuje účel stavby, že stavba nesplňuje parametry pro bydlení a že otázka skutečného užívání není předmětem řízení o dodatečném povolení stavby. Stavební úřad na str. 32 a 33 prvoinstančního rozhodnutí uvedl, že stavba je umístěna v souladu s cíli a úkoly územního plánování a v souladu s územním plánem Obce Kozolupy v území BČ (čisté obytné území), přičemž stavba souvisí s hlavním využitím funkční plochy a bylo doloženo kladné závazné stanovisko Městského úřadu Nýřany, odboru územního plánování. Stavební úřad tedy uzavřel, že stavba není v rozporu s územním plánem a že záměr je podle orgánu územního plánování přípustný.

31. Z hlediska soudního přezkumu představují napadené a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. -56, č. NSS). Žalovaný na str. 13 napadeného rozhodnutí vypořádání námitek žalobců stavebním úřadem aproboval. Na konci str. 10 napadeného rozhodnutí žalovaný výslovně odmítl nutnost společného posouzení s penzionem, protože jde o jinou stavbu nemající vliv na posuzovanou stavbu, která nebrání dodatečnému povolení stavby. Žalovaný na str. 9 zcela jasně vysvětlil, že námitky vztahující se ke skutečnému užívání stavby nejsou opodstatněné, protože předmětem řízení o dodatečném povolení je posouzení stavebního provedení stavby (k jakému účelu je dodatečně povolena a jak má být užívána), nikoli posuzování jejího případného neoprávněného užívání, kdy neoprávněné užívání stavby může být řešeno pouze v samostatném řízení podle . Úvahy stavebního úřadu na str. 12 napadeného rozhodnutí shrnul tak, že stavba nevybočuje svým stavebně technickým provedením nad rámec běžného budoucího užívání deklarovaného stavebníkem. Soud shrnuje, že žalovaný odůvodnil, proč nebylo užívání stavby předmětem řízení o jejím dodatečném povolení a proč je penzion jinou stavbou řešenou v jiném řízení.

32. Z popsaného vypořádání námitek žalobců je zřejmé, že žalobní námitka, že se jejich námitkami správní orgány nezabývaly, nebyla důvodná. Správní orgány jejich námitky nepominuly a odůvodnily, proč je neměly za důvodné. Podle správních orgánů byly irelevantní všechny námitky vztahující se k penzionu, který nebyl předmětem řízení, a budoucí faktické užívání Dílny, Přístřešku a Kůlny též nebylo předmětem řízení. Stavebně technické provedení povolované přístavby včetně vybavení nesvědčí bez dalšího o tom, že by měla být v budoucnu užívána v rozporu s jejím účelem jako byt. Správní orgány nepopíraly, že povolovaná přístavba nesplňuje parametry pro bydlení.

33. Přestože správní orgány na námitky žalobců ve svých rozhodnutích reagovaly ucelenou argumentací, žalobci na ni v žalobě nijak nereagovali a opakovali své námitky vznesené ve správním řízení. Žalobci v žalobě neuvedli, z jakých důvodů jsou závěry, které správní orgány ve svých rozhodnutích uvedly, nesprávné, a proto byl tento žalobní bod neopodstatněný i z tohoto důvodu. Soud vypořádání námitek žalobců správními orgány aprobuje.

34. Nad rámec nezbytného soud uvádí, že v řízení o dodatečném povolení se neposuzuje jako samostatná otázka případné protiprávní užívání stavby v rozporu s budoucím povoleným účelem. Správní orgány však nemohou vycházet pouze z formálního označení stavby v žádosti či projektové dokumentaci. Jsou-li konkrétními tvrzeními účastníků zpochybněny její skutečný charakter, dispoziční řešení nebo objektivní způsobilost sloužit deklarovanému účelu, musí tyto okolnosti posoudit. Pouhé tvrzení, že je stavba fakticky užívána k jinému účelu, samo o sobě neznamená, že ji nelze dodatečně povolit; rozhodné je, zda je povolovaná stavba způsobilá sloužit deklarovanému a právně přípustnému účelu. Z judikatury vyplývá, že správní orgány jsou povinny zabývat se skutečným účelem stavby především tehdy, pokud účastníci řízení prostřednictvím konkrétních a individualizovaných tvrzení zpochybní, zda je stavba schopna plnit účel deklarovaný stavebníkem, tedy zda je k tomuto účelu vůbec způsobilá. Taková situace může nastat například s ohledem na specifické vlastnosti stavby, její technické parametry nebo stavební řešení typické pro jiný druh využití. Stejná povinnost vzniká také v případech, kdy je již ze zjištěných skutkových okolností zřejmé, že stavba deklarovanému účelu nemůže sloužit (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2026, č. j. -65, body 29 až 32; a ze dne 28. 8. 2025, č. j. -40, bod 15).

35. Podle výroku prvoinstančního rozhodnutí má přístavba rodinného domu stavebníka sloužit k účelům: zahradní kuchyně, domácí/kutilská dílna, sociální zázemí pro zahradu, chodba, sklad zahradního nářadí a nábytku a přestřešení. Správní orgány vysvětlily, proč učinily závěr, že posuzovaná stavba je způsobilá sloužit tomuto účelu. Žalobci přitom netvrdili, že a proč by stavba nebyla s ohledem na své specifické vlastnosti, technické parametry nebo stavební řešení způsobilá sloužit deklarovanému účelu. Jejich námitka byla nedůvodná i proto, že se míjela s důvody, pro něž nelze stavbu dodatečně povolit.

36. Soud se věcně nezabýval souborem, v tomto bodě rozsudku uvedených, žalobních námitek, v nichž žalobci netvrdili, jak se jimi namítané vady napadeného rozhodnutí či postupu správních orgánů negativně projevily v jejich právní sféře. Absence tvrzení o možném negativním vlivu žalobci tvrzenými skutečnostmi na jejich věcné právo byla bez dalšího důvodem pro závěr o nedůvodnosti těchto žalobních námitek. Šlo o následující (obecná) tvrzení žalobců: nebyly dodrženy stavebnětechnické a statické předpisy včetně světlé výšky prostor při přestavbě garáže (viz odst. IV žaloby); na stavbu původní garáže měly být aplikovány podmínky týkající se obytných prostor (viz odst. IV žaloby); stavba původní garáže byla provedena v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu (viz odst. IV žaloby); projektová dokumentace byla neúplná a chybná, neodrážela skutečné provedení stavby, opakovaně upravovaná a doplňovaná a že se žalovaný nezabýval souladem skutečného provedení stavby s projektovou dokumentací (viz odst. V, VII, X a XI žaloby); zastavění jediné příjezdové cesty k penzionu s důsledkem zabránění přístupu složek IZS ke stavbě penzionu (viz odst. VI žaloby); neobvyklá výměra Kůlny a Přístřešku (viz odst. VII žaloby); nedostatečná požární bezpečnost stavby a penzionu vztažená žalobci nikoli k jejich věcným právům, nýbrž k možnému ohrožení ubytovaných osob v případě požáru (viz odst. VII žaloby); stavba nesplňuje základní (stavebně-technické) podmínky a požadavky na její povolení (viz odst. III žaloby); stavebník neprokázal splnění zákonných podmínek pro dodatečné povolení stavby (viz odst. XI žaloby). Žalobní tvrzení o nedostatečné požární bezpečnosti stavby žalobci spojili s tvrzením o ochraně práv jiných osob, což jim však nepřísluší (srov. již připomenutý rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -65, bod 18 a tam uvedená judikatura). Tvrzení o zkrácení práv žalobců postrádala i námitka, že Dílna „zřejmě nebude mít řádné základy“ a že stavba neměla být dodatečně povolena bez předložení statického posudku, geologického průzkumu a projektu zakládání (viz odst. VIII a IX žaloby). Namítli-li žalobci, že z tohoto důvodu je stavba v rozporu s veřejným zájmem, pročež nemohla být dodatečně povolena, nespojili žalobci tuto námitku s tvrzením o zkrácení svých práv, přičemž ochrana veřejného zájmu žalobcům nepříslušela, jak bylo výše vysvětleno. Z námitky žalobců nebylo zřejmé, že by se tvrzený rozpor stavby s veřejným zájmem negativně projevil v jejich právech. Obdobně žalobci v odst. VII žaloby netvrdili, jak je zkracuje na právech skutečnost, že se žádný správní orgán dosud nezabýval tím, že stavebníkovi nebylo vydáno stavební povolení na základovou konstrukci přístavby penzionu (tedy stavby odlišné od nyní posuzovaných staveb).

37. Nad rámec nezbytného soud konstatuje, že všechny uvedené námitky, které žalobci již vznesli ve správním řízení, správní orgány ve svých rozhodnutích přezkoumatelně vyhodnotily jako neopodstatněné. Správní orgány zde vysvětlily, že předmětem řízení byla na základě předložené žádosti a projektové dokumentace skutečně zjištěná přístavba rodinného domu (nikoli pension) a že z projektové dokumentace ani provedení stavby nevyplývalo, že by stavba měla být užívána jako byt. Správní orgány zjistily soulad stavby s veřejným zájmem, právními předpisy a dostatečnou projektovou dokumentací, nepřihlížely k dokumentaci uplatněné v jiných řízeních (v jiném řízení, řešícím jinou stavbu, byly důvodné pochybnosti o skutečném provedení technologie řešení základů, ale posuzovaná stavba nevzbudila pochybnosti o založení stavby). Přístup k penzionu je zajištěn z pozemku stavebníka parc. č. 608/1, který je napojen na komunikaci, a povolená přístavba rodinného domu žádnou překážku přístupu nevytvořila. Projektová dokumentace, konkrétně požárně bezpečnostní řešení Ing. K. W., osvědčila, že požárně nebezpečný prostor nezasahuje do sousedních pozemků ani nemovitostí. Stavební úřad vycházel ze statického výpočtu obsaženého v projektové dokumentaci a neshledal potřebu dalších podkladů - posuzovaná stavba nevzbudila pochybnosti o založení stavby (to vše viz str. 36 prvoinstančního rozhodnutí a str. 9, 11 až 14 a 16 napadeného rozhodnutí). Správní orgány tedy námitky žalobců vyhodnotily a odůvodnily, proč je neměly za důvodné. Ačkoli správní orgány reagovaly na námitky žalobců ve svých rozhodnutích jasnou argumentací, žalobci na ni v žalobě nijak nereagovali a opakovali své námitky vznesené ve správním řízení. Soud si souhlasně přisvojuje vypořádání námitek žalobců v prvoinstančním a napadeném rozhodnutí. Žalobci v žalobě neuvedli, z jakých důvodů jsou závěry, které správní orgány ve svých rozhodnutích uvedly, nesprávné, a proto byly jejich uvedené žalobní námitky neopodstatněné i z tohoto důvodu.

38. V projednávané věci správní orgány prvoinstančním rozhodnutím ve spojení s napadeným rozhodnutím dodatečně povolily stavbu označenou jako „přístavba rodinného domu“, sestávající z provozně propojené Dílny, Přístřešku a Kůlny. Z těchto rozhodnutí je zřejmé, že jimi nedošlo ke kolaudaci této stavby. Řízení o odstranění stavby a následné řízení o jejím dodatečném povolení se vedlo proto, že stavebník stavbu provedl bez zákonem požadovaného autorizačního úkonu stavebního úřadu. Námitky žalobců v odst. III a IX žaloby týkající se předmětu jednotlivých kolaudačních rozhodnutí, chyb v kolaudačním rozhodnutí a stavebním povolení a námitky o rekolaudaci garáže na součást penzionu tak byly mimoběžné s předmětem řízení v projednávané věci. Žalovaný napadeným rozhodnutím nepotvrdil zastavení řízení o odstranění stavby, jak mylně tvrdili žalobci v odst. III a IX žaloby, nýbrž potvrdil rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. I tato námitka tak byla mimoběžná s předmětem řízení.

39. Stavební úřad vydal prvoinstanční rozhodnutí poté, co jeho předcházející rozhodnutí ze dne 3. 11. 2022, č. j. 046/2021/MUMT-25, kterým stavbu dodatečně nepovolil, zrušil žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 2. 2023, č. j. PK-RR/729/23. Uvedené rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném nepovolení stavby pozbylo jeho zrušením právních účinků a správnímu orgánu prvního stupně nebránilo, aby stavbu následně dodatečně povolil. Námitka žalobců v odst. II žaloby, že stavební úřad vydal odlišné rozhodnutí od rozhodnutí původně vydaných, nebyla důvodná.

40. Námitka žalobců v odst. IV žaloby, že stavba nedodržuje minimální odstup od hranice s pozemkem, který je ve vlastnictví žalobců, nebyla důvodná.

41. Obdobnou námitku vypořádal stavební úřad na str. 34 a 35 prvoinstančního rozhodnutí, kde uznal, že odstup 2 m dodržen není, avšak považoval tuto otázku za vyřešenou pravomocně povolenou výjimkou. Uvedl, že odstupová vzdálenost povolované přístavby od společné hranice s pozemkem žalobců parc. č. 607/1 a odstupová vzdálenost mezi přístavbou rodinného domu č.p. 263 a rodinným domem žalobců č.p. 264 byla předmětem řízení o povolení výjimky z umístění stavby. Výsledkem tohoto řízení bylo pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu o povolení výjimky ze dne 22. 11. 2024, č. j. 1414/2024/MUMT-6, potvrzené rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 3. 2025, č. j. PK-RR/1346/25 (dále jen „rozhodnutí o výjimce“). Na str. 9 a 10 napadeného rozhodnutí k tomu žalovaný dodal, že otázka odstupových vzdáleností stavby od sousedních nemovitostí byla řešena v samostatném řízení o výjimce z obecných požadavků na výstavbu, které bylo pravomocně skončeno. Stavební úřad správně vycházel z pravomocného rozhodnutí o výjimce, které bylo závazným podkladem rozhodnutí. Toto rozhodnutí nebylo lze v tomto řízení přezkoumávat. Stavební úřad nebyl povinen se k této otázce znovu meritorně vyjadřovat v řízení o dodatečném povolení stavby.

42. Přestože správní orgány na námitky žalobců ve svých rozhodnutích reagovaly ucelenou argumentací, žalobci na ni v žalobě nijak nereagovali a opakovali své námitky vznesené ve správním řízení. Žalobci v žalobě neuvedli, z jakých důvodů jsou závěry, které správní orgány ve svých rozhodnutích uvedly, nesprávné, a proto byl tento žalobní bod neopodstatněný. Soud vypořádání námitek žalobců správními orgány aprobuje.

43. Soud dodává, že umístění stavby v blízkosti hranice s pozemkem žalobců umožnilo rozhodnutí o výjimce, které mohli žalobci napadnout žalobní námitkou v režimu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. -66, č. 2908/2013 Sb. NSS; a usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 6. 2025, č. j. -40, jímž byla odmítnuta žaloba žalobců proti rozhodnutí o výjimce). Žalobci podle v žalobě nevznesli námitku nezákonnosti rozhodnutí o výjimce, která byla závazným podkladem napadeného rozhodnutí. Jelikož žalobci v žalobě proti napadenému rozhodnutí neuplatnili žádné žalobní námitky proti rozhodnutí o výjimce, nemohl soud zákonnost rozhodnutí o výjimce přezkoumávat ani se věcně zabývat zcela obecnou žalobní námitkou o nedodržení požadovaného odstupu posuzované stavby od jejich pozemku.

44. Žalobní námitky v odst. IV a VI žaloby, že se ve stěně Dílny nacházejí okna směřující na pozemek žalobců a umožňující výhled na jejich nemovitosti, což narušuje pohodu jejich bydlení, a že podmínka zazdění oken stanovená v prvoinstančním rozhodnutí neobsahuje lhůtu, v níž má dojít k zazdění, tudíž se žalobci obávají neodstranění oken, též nebyly důvodné.

45. Stavební úřad ve výroku prvoinstančního rozhodnutí stanovil podmínku pro dokončení stavby, že musí být zazděna 3 okna nacházející se v Dílně. Námitky, které žalobci uplatnili shodně ve správním řízení i v žalobě, vypořádal stavební úřad na str. 30, 31, 37 a 38 prvoinstančního rozhodnutí a žalovaný na str. 10 a 13 napadeného rozhodnutí. Zde správní orgány uvedly, že namítaný nedostatek pohody bydlení bude vyřešen zazděním oken v rámci dokončení stavby, že okna musí být zazděna před kolaudací stavby a že platnost povolení činí dva roky. Správní orgány vysvětlily, že zazdění oken plyne přímo z projektové dokumentace a je k ní vztahována i povolená výjimka, že budoucí užívání stavby bude možné po jejím kompletním dokončení pouze v souladu s podkladovou projektovou dokumentací. Dodaly, že lhůta pro zazdění oken (a dokončení stavby) je jednoznačně dána v podmínkách dodatečného povolení, proto musí být okna zazděna před samotnou kolaudací stavby, jelikož stavební úřad bude stavbu kolaudovat po jejím dokončení podle ověřené projektové dokumentace. Z výroku II.1. prvoinstančního rozhodnutí (stanovení podmínek pro dokončení stavby) vyplývalo, že stavba bude dokončena podle projektové dokumentace.

46. Soud argumentaci správních orgánů shrnuje tak, že zazdění oken plyne přímo z projektové dokumentace, podle které stavba bude dokončena a následně kolaudována, je jednou z podmínek pro dokončení stavby, budoucí užívání stavby bude možné až po kolaudaci stavby po jejím kompletním dokončení a okna musí být zazděna před kolaudací stavby. Z této argumentace vyplývá, že k zazdění oken musí dojít před kolaudací stavby a kolaudace stavby je podmínkou jejího užívání (srov. i nového ). Z napadeného a prvoinstančního rozhodnutí tedy vyplývá, do kdy musí stavebník odstranit okna nacházející se v Dílně, směřující k nemovitostem žalobců. Aby mohl stavebník stavbu užívat, musí okna zazdít do kolaudace stavby.

47. Žalobci v žalobě neuvedli, proč by mělo být posouzení správních orgánů nezákonné, ani netvrdili, že by lhůta stanovená k zazdění oken byla neurčitá či nesprávně stanovená; jejich argumentace se omezila pouze na prosté konstatování, že v prvoinstančním a napadeném rozhodnutí není stanovena lhůta k zazdění oken. Žalobci v žalobě nijak nereagovali na argumentaci správních orgánů a jen zopakovali námitky vznesené ve správním řízení. Proto byl tento žalobní bod neopodstatněný. Soud vypořádání námitek žalobců správními orgány aprobuje.

48. Soud dodává, že žalobci netvrdili nic konkrétního k pohledovým imisím a jejich intenzitě, jejich tvrzení bylo zcela obecné. Správní orgány jim však především vysvětlily, že pohledové imise související s okny nepřipadají do úvahy, protože stavba smí být užívána (po kolaudaci) až po zazdění oken (podmínka stanovená v dodatečném povolení). Žalobci namítané pohledové imise se odvíjely od užívání Dílny, avšak užívání Dílny nebylo předmětem rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Dodatečné povolení stavby stanovilo jako jednu z podmínek pro dokončení stavby zazdění oken. Kolaudační rozhodnutí jakožto právní titul pro užívání Dílny lze vydat až po zazdění oken. Žalobci obecně namítané pohledové imise mohly vzniknout až užíváním stavby, k čemuž ale napadené rozhodnutí stavebníka jednak neopravňuje, jednak obsahuje podmínku pro dokončení stavby spočívající v zazdění oken. Řečeno jinak, žalobci namítané pohledové imise by mohly vzniknout až užíváním stavby, avšak podmínkou jejího užívání je vydání kolaudačního rozhodnutí (srov. nového ), které lze vydat až poté, kdy dojde k zazdění oken. Bude-li stavba užívána v souladu se zákonem, žalobci namítané pohledové imise nemohou vzniknout, neboť v okamžiku legálního užívání stavby již budou okna zazděna. Bude-li stavebník užívat stavbu, aniž by jej k tomu opravňovalo kolaudační rozhodnutí, dopustí se přestupku podle , resp. podle nového . V řízení o dodatečném povolení stavby nelze předjímat budoucí protiprávní užívání stavby a její neužívání před vydáním kolaudačního rozhodnutí není podmínkou pro její dodatečné povolení [srov. podmínky pro vydání dodatečného povolení stavby dle , odst. 3 ].

49. Žalobci dále v odst. IV a VII žaloby namítli, že na jejich pozemek přesahuje požárně nebezpečný prostor dodatečně povolené stavby a že žalovanému v rámci svých odvolání zaslali výpočet požárně nebezpečného prostoru této stavby, avšak žalovaný se s ním nevypořádal. Námitky nebyly důvodné.

50. Soud ze správního spisu zjistil, že odvolání žalobců ze dne 11. 9. 2025 proti prvoinstančnímu rozhodnutí ani jeho doplnění ze dne 24. 11. 2025 neobsahovalo žádný výpočet požárně nebezpečného prostoru. Žalovaný tudíž nemohl pochybit tím, že se nevyjádřil k výpočtu, který žalobci v odvolacím řízení nepředložili tak, jak v žalobě tvrdili.

51. Námitku přesahu požárně nebezpečného prostoru na pozemek žalobců vypořádal stavební úřad na str. 31 a 36 prvoinstančního rozhodnutí a žalovaný na str. 10 a 16 napadeného rozhodnutí. Zde správní orgány posoudily námitku jako neopodstatněnou z důvodu, že je vyvrácena požárně bezpečnostním řešením zpracovaným autorizovanou osobou Ing. K. W. v červnu 2024 vč. koordinační situace C.2, které je součástí projektové dokumentace. Podle tohoto dokumentu požárně nebezpečný prostor na sousední pozemky ani stavby nezasahuje, kdy bylo akcentováno, že jde o důsledek navrženého zazdění oken ve stěně přístavby směrem k pozemku žalobců. Odpověď správních orgánů, odůvodněnou odkazem na zpracované požárně bezpečnostní řešení posuzované stavby, soud považuje s ohledem na strohost námitky žalobců o přesahu požárně nebezpečného prostoru na jejich pozemek za dostatečnou. Žalobci proti argumentaci správních orgánů v žalobě nic nenamítli.

52. K odkazu žalobců v odst. VII a XIII žaloby na rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2023, č. j. PK-RR/6611/25, a právní jistotě žalobců, soud uvádí, že žalobci tvrdili, že se toto rozhodnutí týkalo jiné stavebníkovy věci. Žalobci přitom nevysvětlili, v čem konkrétně je projednávaná věc srovnatelná s věcí zakončenou posledně uvedeným rozhodnutím žalovaného, týkajícím se jiné stavby, a proč jsou závěry žalovaného vyslovené v této věci aplikovatelné i v projednávané věci, příp. v čem odporují napadenému rozhodnutí. Namítli-li žalobci, že v rozhodnutí žalovaného č. j. PK-RR/6611/25 byla správně posouzena otázka povinností stavebníka v řízení o dodatečném povolení stavby a v projednávané věci žalovaný dodatečně povolil posuzovanou stavbu, přestože stavebník svým povinnostem nedostál, nebylo z této námitky zřejmé, jaké konkrétní povinnosti stavebník v řízení o dodatečném povolení stavby nesplnil a v čem konkrétně se žalovaný odchýlil od svého dřívějšího rozhodnutí č. j. PK-RR/6611/25.

53. Ani odkaz žalobců na jejich legitimní očekávání v odst. II a XI žaloby nebyl opodstatněný. Žalobci nevysvětlili, jak jim mohlo založit legitimní očekávání určitého rozhodnutí správních orgánů v projednávané věci rozhodování žalovaného v jiných věcech, týkajících se jiných stavebníkových staveb. Bez takového vysvětlení soud nebyl schopen posoudit, zda a případně v čem byla jiná rozhodnutí žalovaného týkající se jiných stavebníkových staveb srovnatelná s nyní projednávanou věcí, aby žalobcům mohlo z těchto jiných rozhodnutí vyplývat legitimní očekávání konkrétního rozhodnutí správních orgánů v projednávané věci. Ustrnuli-li žalobci se svou námitkou v této rovině obecnosti, nemohla být jejich námitka důvodná, neboť v obecné rovině nelze tvrdit, že rozhodnutí žalovaného týkající se jiných stavebníkových staveb mohla žalobcům založit legitimní očekávání určitého rozhodnutí ve věci jiné stavby.

54. Zcela obecná námitka žalobců v odst. III a XII žaloby, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s jejich námitkami, nebyla důvodná, neboť napadené rozhodnutí obsahuje na str. 9 až 16 vypořádání odvolací argumentace žalobců. Žalobci nekonkretizovali, které jejich námitky žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí pominul. Úkolem soudu nebylo domýšlet obecnou argumentaci za žalobce a vyhledávat konkrétní jimi uplatněné odvolací námitky, které žalovaný opomenul vypořádat. Námitka tak nebyla důvodná.

55. Nesrozumitelnými byly námitky žalobců v odst. IX žaloby ohledně závěru stavebního úřadu, uvedeného v napadeném usnesení, že během řízení bylo zjištěno, že stavebník neprovedl žádné práce, které by vyžadovaly projednání a povolení. Prvoinstanční ani napadené rozhodnutí totiž neměla formu usnesení, stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby z důvodu, že posuzovaná stavba byla provedena bez autorizačního úkonu stavebního úřadu, a prvoinstanční rozhodnutí ani napadené rozhodnutí neobsahují závěr správních orgánů, který jim žalobci přičítají, že stavebník neprovedl žádné práce, které by vyžadovaly projednání a povolení.

56. Vzhledem k popsanému důvodu pro zahájení řízení o odstranění stavby soudu unikal smysl odkazu žalobců v odst. III, V a VIII žaloby na rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 6. 2024, č. j. -99, a ze dne 12. 12. 2024, č. j. -67. Těmito odkazy žalobci argumentovali ve vztahu k zahájení řízení o odstranění stavby a dovolávali se toho, že je-li stavba provedena v rozporu s projektovou dokumentací, je provedena v rozporu se stavebním povolením a je dán důvod pro zahájení řízení o odstranění stavby. Jak soud uvedl výše, stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby právě proto, že posuzovaná stavba byla provedena bez autorizačního úkonu stavebního úřadu. Soud dodává, že se v řízeních vedených pod sp. zn. a nezabýval nyní posuzovanou stavbou, nýbrž stavbou označenou jako „Přístavba penzionu“ na pozemku parc. č. Xg v k. ú. X (tedy na jiném pozemku, než na jakém se nachází nyní posuzované stavby).

57. Námitka uvedená v odst. IV žaloby, že správní orgány neměly aplikovat Vyhlášku č. 501, neboť byla k 1. 1. 2024 zrušena, byla nedůvodná. Jak správně uvedl žalovaný na str. 1 a 2 napadeného rozhodnutí, podle nového se řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů. Řízení o dodatečném povolení stavby bylo zahájeno podáním žádosti stavebníkem (srov. ) dne 12. 5. 2021, tedy před nabytím účinnosti nového (ten nabyl účinnosti 1. 1. 2024), tudíž Vyhláška č. 501 byla jakožto dosavadní právní předpis ve smyslu nového v posuzované věci aplikovatelná.

58. Pokud žalobci v odst. VII a XI žaloby namítali, že stavebník doplňoval podklady pro vydání rozhodnutí až na opakované výzvy stavebního úřadu a že stavebníkovi byla v průběhu správního řízení opakovaně prodlužována lhůta k předložení podkladů, uvádí k tomu soud v obecnosti odpovídající obecnosti této námitky následující. Samotná skutečnost, že stavebník doplňoval žádost opakovaně a že stavební úřad řízení přerušoval, nezakládá nezákonnost dodatečného povolení. věta sedmá ve spojení s větou první téhož zákona umožňoval stavebníka vyzvat k doplnění žádosti a řízení přerušit, a to i opakovaně. Žalobci však museli uvést, které konkrétní podklady ani po doplnění chyběly, případně jak se délka řízení promítla do nesprávnosti skutkových závěrů. V obecné rovině proto tato námitka důvodná není. Lze dodat, že se žalobci mohli bránit proti případným nedůvodným průtahům řízení prostředky ochrany proti jeho nečinnosti zákonem stanoveným způsobem (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2023, č. j. -121, bod 72).

59. Námitku uvedenou v odst. VII žaloby, že žalovaný v paralelně probíhajícím řízení označil projektovou dokumentaci za neúplnou a chybnou, žalobci překopírovali z doplnění svého odvolání. V žalobě žalobci nijak nereagovali na vypořádání této odvolací námitky žalovaným na str. 14 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že použitelnost projektové dokumentace v této věci nemůže ovlivnit případné zjištění, že v jiném řízení byla projektová dokumentace týkající se jiné stavby posouzena jako nedostatečná. Jelikož tento závěr žalovaného žalobci nezpochybnili konkrétní žalobní námitkou, nešlo o opodstatněný (konkrétní) žalobní bod.

60. Stejně tak byla příliš obecná námitka žalobců v odst. X žaloby, že žalovaný rezignoval na předložení podkladů v podobě stanovisek a vyjádření, neboť žalobci nekonkretizovali, jaká stanoviska a vyjádření v řízení nezákonně scházela. Pokud měli na mysli chybějící statický posudek, geologický průzkum či projekt zakládání, odkazuje soud na výše uvedené, že žalobci netvrdili, jak se absence těchto posledně uvedených podkladů negativně projevila v jejich právní sféře. Ani z obsahu žaloby, ani z povahy jednotlivých námitek nebylo zřejmé, že by žalobci tvrdili či alespoň naznačovali ohrožení stability jejich pozemku nebo staveb na něm umístěných, případně jiný konkrétní zásah do jejich vlastnického práva. Žalobci ani nereagovali na vypořádání této odvolací námitky žalovaným v posledním odstavci str. 14 napadeného rozhodnutí.

61. Zcela obecnou byla i námitka žalobců v odst. XII žaloby, že žalovaný postupoval v rozporu s pravidlem, že rozhodujícím byl skutkový a právní stav v době vydání napadeného rozhodnutí. Žalobci nekonkretizovali, jak měl žalovaný toto pravidlo porušit.

62. Obecná tvrzení žalobců v odst. V, VI, IX, XI a XIII žaloby týkající se zákonných podmínek pro dodatečné povolení stavby, jeho předmětu a účelu a odlišnosti řízení o dodatečném povolení stavby od řízení o odstranění stavby a o porušení zásady oficiality soud nepovažoval za žalobní body, neboť postrádala konkrétní skutkovou a právní argumentaci vztahující se k napadenému rozhodnutí.

63. Pokud žalobci v odst. V žaloby odkázali na podané odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, nebyl takový strohý, paušální a nekonkrétní odkaz na argumentaci uplatněnou ve správním řízení dostatečný, neboť bylo třeba, aby žalobci žalobní body jako jednu z náležitostí žaloby uvedli přímo v jejím textu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2022, č. j. -54, bod 19; a ze dne 20. 8. 2025, č. j. -38, bod 15).

64. Námitce žalobců v odst. IV žaloby, že oproti původní stavbě garáže jsou rozměry nynější stavby větší, chybělo tvrzení, jak má tato skutečnost zakládat nezákonnost napadeného rozhodnutí. Tato námitka byla prostým popisem skutkového stavu, aniž by žalobci tvrdili, jak se rozšíření stavby oproti původní stavbě negativně projevuje v jejich právech a jak zakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Dokazování

65. Soud přes návrhy žalobců neprovedl důkaz prvoinstančním a napadeným rozhodnutím, odvoláním žalobců ze dne 11. 9. 2025, doplněním odvolání žalobců ze dne 24. 11. 2025, mapou a výpisy z katastru nemovitostí (navržené v odst. I a II žaloby a založené na č. l. 7 až 13, 27 až 35, 48 až 53 a 55 až 58 soudního spisu), neboť tyto y byly součástí žalovaným předloženého správního spisu. Stejně tak soud neprovedl důkaz správním spisem stavebního úřadu, navržený žalobci v odst. I žaloby. Správním spisem se totiž v soudním řízení správním nedokazuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

66. K návrhu žalobců v odst. II žaloby na provedení důkazu jejich výslechem soud uvádí, že z žaloby nebylo jasně zřejmé, k jakému konkrétnímu skutkovému tvrzení se váže tento důkazní návrh. Pokud žalobci tímto důkazem chtěli prokázat své zcela obecné tvrzení o zkrácení svých práv napadeným rozhodnutím (čemuž by nasvědčovalo zařazení tohoto důkazního návrhu v odst. II žaloby), bylo jejich povinností nejprve tvrdit, jak konkrétně je napadené rozhodnutí zkrátilo na právech. Důkaz výslechem účastníka řízení neslouží ke sdělování (tvrzení) rozhodujících skutečností a nemá nahrazovat konkrétní tvrzení účastníka řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024, č. j. -27, body 34 a 35). S ohledem na absenci konkrétních tvrzení o zkrácení práv žalobců napadeným rozhodnutím, které by měl navržený výslech žalobců prokázat, resp. k nimž by se jeho provedení mělo vázat, soud tento důkaz neprovedl.

67. Soud pro nadbytečnost neprovedl též žalobci k důkazu navržený posudek Ing. R. P. ze dne 30. 5. 2025, jeho písemné požadavky z března 2025 a fotodokumentaci (navržené v odst. VIII žaloby a založené na č. l. 36, 37, 59 až 69, 70 až 78 soudního spisu). Žalobci těmito důkazy chtěli prokázat, že část posuzované stavby vzniklá přestavbou garáže je vybudována, aniž by měla řádné základy. Žalobci však netvrdili, jak se negativně dotýká jejich práv případná skutečnost, že stavba zahradní kuchyně, vzniklá přestavbou garáže, nemá řádné základy. S ohledem na chybějící tvrzení žalobců o zkrácení jejich práv bylo nadbytečné provádět dokazování za účelem zjištění, zda stavba zahradní kuchyně, vzniklá přestavbou původní garáže, má či nemá řádné základy.

68. Žalobci v odst. VIII žaloby označené a na č. l. 15 až 26 soudního spisu založené rozsudky zdejšího soudu sp. zn. a soud neprovedl jako důkaz, neboť soudní rozhodnutí nejsou důkazem osvětlujícím skutkový stav věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2026, č. j. -56, bod 26 a tam uvedená judikatura).

69. Soud pro nadbytečnost k důkazu neprovedl ani žalobci navrženou fotodokumentaci (založenou na č. l. 70 až 78 soudního spisu). Tento důkazní návrh žalobci v odst. X žaloby žalobci spojovali s budoucím faktickým užíváním stavby v rozporu s jejím deklarovaným účelem, příp. s překážkou přístupu složek IZS ke stavbě penzionu. Jelikož žalobci netvrdili, jak se případné faktické užívání stavby v rozporu s jejím deklarovaným účelem a překážkou přístupu složek IZS k penzionu negativně projevuje v jejich právech, a že by posuzovaná stavba nebyla způsobilá sloužit deklarovanému účelu, bylo nadbytečné provádět dokazování žalobci navrženou fotodokumentací za účelem prokázání těchto skutečností. I kdyby totiž žalobci tyto skutečnosti prokázali, závěr o nedůvodnosti jejich námitek by to nemohlo ovlivnit.

70. S ohledem na obecnost vznesené žalobní námitky a absenci konkrétního tvrzení o srovnatelnosti projednávané věci s věcí zakončenou rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 10. 2023, č. j. PK-RR/6611/25, soud přes návrh žalobců v odst. VII žaloby neprovedl důkaz tímto rozhodnutím žalovaného (založeným na č. l. 38 až 47 soudního spisu). K provedení důkazu o určité skutečnosti je nejprve třeba takovou skutečnost konkrétně tvrdit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2022, č. j. -60, bod 33; či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). To žalobci v žalobě neučinili.

71. Pro nadbytečnost soud k důkazu neprovedl ani výpis z katastru nemovitostí LV č. Xh, založený na č. l. 54 soudního spisu, neboť vlastnická práva k nemovitostem, jejichž vlastníkem nejsou žalobci ani stavebník, nemohla mít vliv na rozhodnutí soudu a navíc žalobci k těmto nemovitostem v žalobě nic netvrdili.

72. Tvrdil-li stavebník v podání ze dne 18. 5. 2026, že předmětná tři okna Dílny v době po vydání napadeného rozhodnutí zazdil, a žalobci v podání ze dne 8. 6. 2026, že okna stavebník nahradil výduchy, k těmto tvrzením soud nepřihlížel, neboť podle soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání. Žalobci navíc nebyli oprávněni rozšiřovat žalobu o nové žalobní body po uplynutí lhůty k podání žaloby končící dne 16. 3. 2026 [srov. , odst. 2 in fine ve spojení s a nového ]. Soud proto pro nadbytečnost k důkazu neprovedl fotodokumentaci předloženou stavebníkem a žalobci, která měla aktuální stav oken osvědčovat (listiny založené na č. l. 112 až 114 a 120 až 125 soudního spisu).

73. Žalobci v podání ze dne 8. 6. 2026 tvrdili, že původní garáž stavebníka je používána jako ubytovací zařízení a jsou v ní poskytovány jak ubytovací, tak i stravovací služby. K tomuto tvrzení žalobců soud nepřihlížel. Žalobci nebyli oprávněni rozšiřovat žalobu o nové žalobní body po uplynutí lhůty k podání žaloby, přičemž tato lhůta skončila dne 16. 3. 2026. Pokud se tvrzení žalobců týkala aktuálního stavu, ten nebyl pro rozhodnutí soudu významný vzhledem k Soud proto pro nadbytečnost k důkazu neprovedl fotodokumentaci předloženou žalobci, která měla prokazovat využití přístavby rodinného domu pro ubytování a stravování (listiny založené na č. l. 119 a 126 až 141 soudního spisu)

VIII.

Závěr a náklady řízení

74. Jelikož žádná z žalobních námitek nebyla důvodná, soud žalobu žalobců podle výrokem I tohoto rozsudku zamítl.

75. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení soud rozhodl podle Žalobci nebyli v řízení úspěšní, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Plně procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal ve svém vyjádření k žalobě a zároveň mu nevznikly žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. -47, č. 3228/2015 Sb. NSS). Proto soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

76. Podle věty první ve znění účinném od 1. 1. 2026 má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou.

77. Stavebníkovi jakožto osobě zúčastněné na řízení v projednávané věci vyplývalo z napadeného rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím prvoinstančním právo na dodatečné povolení stavby, které stavebník v tomto soudním řízení bránil. Jelikož žalobci nebyli s podanou žalobou úspěšní, má stavebník vůči žalobcům podle věty první právo na náhradu nákladů řízení.

78. Osoba zúčastněná na řízení uplatnila právo na náhradu nákladů řízení. Její náklady řízení činily 15 210 Kč. Tato částka sestávala z odměny advokáta osoby zúčastněné na řízení podle § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu ve výši 13 860 Kč za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne 18. 3. 2026 a ze dne 18. 5. 2026) po 4 620 Kč a z 3 paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč.

79. Podle byli žalobci samostatnými procesními společníky, a proto je každý z nich povinen nahradit stavebníkovi poměrnou část nákladů řízení [solidární povinnost žalobců k náhradě nákladů řízení by připadala v úvahu pouze tehdy, pokud by žalobci byli nerozlučnými procesními společníky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. a tam uvedená judikatura), avšak v soudním řízení se správním se nerozlučné procesní společenství účastníků neuplatňuje (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2014, č. j. -30; či ze dne 9. 1. 2025, č. j. -60, bod 21)]. Každý z žalobců je tak povinen zaplatit stavebníkovi jednu polovinu náhrady nákladů řízení. Proto soud rozhodl výroky III a IV tohoto rozsudku tak, že každý z žalobců je povinen zaplatit stavebníkovi na náhradě nákladů řízení částku 7 605 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil podle (dále jen „ “) ve spojení s a platební místo soud určil podle ve spojení s

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 11. září 2026

Mgr. Jaroslav Škopek v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.