Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
63 Az 2/2025 - 117.pdf
PDF · 0 B
No categories available
63 Az 2/2025 - 117
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci
žalobkyně:
O. M.
právně zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem,
se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha,
proti
žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR – odbor azylové a migrační politiky,
se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025, č. j. OAM-653/ZA-ZA11-K01-2023,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025, č. j. OAM-653/ZA-ZA11-K01-2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 18 404,10 Kč, a to k rukám jejího zástupce, Mgr. Petra Václavka, advokáta.
Odůvodnění:
I.
Napadené rozhodnutí
1. Žalovaný vydal dne 7. 1. 2025 rozhodnutí č.j. OAM-653/ZA-ZA11-K01-2023, jímž rozhodl o žádosti žalobkyně ze dne 20. 5. 2023 o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12 , § 13 , § 14 , § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. neuděluje. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu či doplňkové ochrany, neboť neuvedla a ani žalovaný nenalezl žádné skutečnosti hodné zvláštního zřetele, na základě nichž by bylo zjištěn důvod pro udělení azylu z humanitárního důvodu, nebyly zjištěny skutečnosti svědčící o tom, že by jí mohla v případě návratu do vlasti hrozit vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti, nebylo zjištěno, že by byl udělen azyl či doplňková ochrana některému z jejích rodinných příslušníků, nebyly zjištěny ani důvody pro udělení doplňkové ochrany, přičemž nebylo možno ani dovodit, že by žalobkyně byla po svém návratu do vlasti postižena za podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR.
II.
Žaloba
2. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025, č. j. OAM-653/ZA-ZA11-K01-2023, kterým žalovaný rozhodl o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že se jí mezinárodní ochrana podle § 12 , § 13 , § 14 , § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu (dále též jen: „zákon o azylu“) neuděluje.
3. Žalobkyně uvedla, že před Krajským soudem v Plzni jsou projednávány žaloby proti rozhodnutím žalovaného o žádosti o udělení mezinárodní ochrany jejího manžela (pod sp. zn. 35 Az 1/2025 ) a dcery (pod sp. zn. 17 Az 7/2025 ), přičemž celý azylový příběh rodiny se kompletně odvíjí od azylového příběhu jejího manžela.
4. Žalobkyně uvedla že nesouhlasí s posouzením ohledně naplnění podmínek pro udělení azylu § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť její manžel byl před odjezdem ze země původu pronásledován v souvislosti se svým náboženským vyznáním, členstvím a funkcí, již zastával v církvi Nový život. Žalobkyně popsala zacházení, kterému byl manžel (a potažmo pak celá rodina) ze strany kazašských správních orgánů opakovaně vystaven, a které dle jejího názoru objektivně splňují definici pronásledování s tím, že s ohledem na provázanost azylových příběhů má za to, že jsou dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany u jejího manžela, u ní, a jejich dcery, neboť je téměř jisté, že také ony budou výše popsanému pronásledování vystaveny, neboť jsou rovněž členkami uvedené církve, a také jim již bylo vyhrožováno.
5. Žalobkyně dále poukázala na pochopitelné důvody částečného zkreslení líčení skutkových okolností ze strany jejího manžela i jí, dané časovým odstupem od nich s tím, že i přesto je jimi popsaný azylový příběh smysluplný a věrohodný a popsané skutečnosti plně odpovídají nejen materiálům obsaženým ve správním spise, ale i informacím dostupným z dalších zdrojů. Pokud měl žalovaný za to, že azylový příběh je nevěrohodný, měl povinnost to prokázat, což se nestalo.
6. Žalobkyně dále poukázala na to, že si žalovaný v napadeném rozhodnutí do jisté míry odporuje, když uvádí, že problémy církve Nový život s kazašským státním aparátem nejsou natolik intenzivní, aby odůvodňovaly obavy rodiny žalobkyně, avšak sám následně uvádí, že církev samotná i její členové a představitelé jsou již od roku 2009 v podstatě nepřetržitě z různých důvodů vyšetřováni. Žalovaný tak založil napadené rozhodnutí na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
7. Žalobkyně dále uvedla důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu spočívající v hrozící újmě vymezené v § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu spočívající v mučení nebo nelidském či ponižujícím zacházení nebo trestání a písm. d) citovaného ustanovení, neboť vycestovaní žalobkyně je v rozporu s mezinárodními závazky ČR. V případě nuceného návratu do vlasti by byl minimálně manžel žalobkyně, ale zprostředkovaně také ona, vystaven mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení, jejich vycestování by bylo nepochybně v rozporu s mezinárodními závazky ČR.
8. Žalobkyně dále žalovanému vytkla, že se nezabýval přiměřeností rozhodnutí z hlediska dopadu do soukromého a rodinného života žalobkyně, potažmo pak celé rodiny.
III.
Dosavadní průběh řízení
9. Rozsudkem zdejšího soudu č.j. 63 Az 2/2025 -61 ze dne 2. 7. 2025 bylo rozhodnuto o výše uvedené žalobě tak, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, přičemž žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce 18 404,10 Kč na náhradu nákladů řízení. Soud se ztotožnil se všemi závěry žalovaného včetně toho, že důvodem pro podání žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu je náboženský útisk v Kazachstánu za situace, kdy manžel žalobkyně působil jako vrchní pastor církve Nový život, jejíž členkou byla i žalobkyně, avšak u žalobkyně přesto nebyla shledána hrozba pronásledování. Tento závěr se opíral zejména o zjištění plynoucí ze shromážděných podkladů a skutečnost, že sama žalobkyně uvedla, že ona sama žádnému tlaku či postupům ze strany kazašských orgánů v důsledku svého členství nečelila a tlak vnímala výlučně skrze osobu svého manžela. Dopad, který na ni členství v církvi mělo, nedosáhl takové intenzity, že by měl do jejího života zásadní negativní dopad, zároveň vláda Kazachstánu se aktivně zabývá případy náboženské diskriminace a došlo i k významnému snížení vládou podporované protináboženské propagandy. Zároveň je uvedená církev i přes objektivní obtíže nadále registrovanou církví, její činnost nebyla potlačována měrou, již by bylo možno označit za azylově relevantní. Soud se ztotožnil i se závěrem žalovaného, že vycestování žalobkyně by nebylo nepřiměřeným zásahem do jejích soukromých a rodinných poměrů.
10. Soud však shledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, neboť je nesporné, že celý azylový příběh žalobkyně se významným způsobem odvíjí od azylového příběhu jejího manžela R. M., přičemž nelze v této souvislosti přehlédnout, že po vydání napadeného rozhodnutí byl v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 35 Az 1/2025 dne 12. 6. 2025 vyhlášen rozsudek, jímž bylo rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany manželu žalobkyně zrušeno. Z tohoto důvodu bylo žalovanému uloženo znovu rozhodovat o udělení mezinárodní ochrany manžela žalobkyně, v důsledku čehož není vyloučeno, že u ní budou splněny podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny dle § 13 odst. 1 zákona o azylu, případně doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny dle § 14b odst. 1 zákona o azylu.
11. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný kasační stížnost a rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Azs 185/2025 -23 ze dne 11. 11. 2025 byl výše uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Důvodem byl závěr o nesprávné aplikaci čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, neboť zrušení rozhodnutí správního orgánu, jemuž manželovi žalobkyně nebyla udělena žádná z forem mezinárodní ochrany, nemůže bez dalšího vést k závěru, že bude zrušeno i rozhodnutí správního orgánu ve věci žalobkyně Správní orgán sice bude pokračovat v řízení o udělení mezinárodní ochrany s manželem stěžovatelky, ovšem samotné pokračování v řízení není možné podřadit pod žádný zákonem uznaný důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Teprve byl-li by manžel žalobkyně v dalším řízení před správním orgánem úspěšný, tj. bylo-li by shledáno, že je v zemi původu pronásledován, resp. byl-li by shledán jeho odůvodněný strach z pronásledování v zemí původu nebo hrozba nebezpečí vážné újmy, mohla by v novém řízení o udělení mezinárodní ochrany uspět i žalobkyně. V tomto smyslu jsou také koncipovány obě formy mezinárodní ochrany, a sice azyl za účelem sloučení rodiny dle § 13 zákona o azylu a doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny dle § 14b zákona o azylu.
IV.
Posouzení věci soudem
12. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb. , soudní řád (dále jen „s.ř.s “)
13. S ohledem na stanoviska účastníků soud rozhodl bez nařízení jednání.
14. V průběhu řízení před krajským soudem došlo ke změně v osobě rozhodujícího soudce. Samosoudce, jemuž byla věc původně přidělena, je od 1. 9. 2025 na dlouhodobé stáži, a z tohoto důvodu v souladu s platným rozvrhem práce krajského soudu pro rok 2025 byla tato věc přidělena jinému samosoudci.
V.
Rozhodnutí soudu
15. Žaloba je důvodná.
16. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 20. 5. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyně v průběhu správního řízení uvedla, že je občankou Kazachstánu, národností Arménka, spolu s manželem jsou od roku 1994 členy církve Nový život, z tohoto důvodu jsou utlačováni, což je jediným důvodem podání žádosti o mezinárodní ochranu. Nemá žádné politické přesvědčení, není členkou politické strany ani politické skupiny, v ČR žije i její manžel a mladší dcera, kteří rovně žádají v ČR o mezinárodní ochranu, starší dcera žije se svým manželem v Německu. Žalobkyně spolu s manželem a mladší dcerou ze své vlasti bez problémů vycestovali do ČR dne 12. 5. 2023 na česká turistická víza. Manžel se v roce 2015 nebo 2016 stal starším pastorem uvedené církve a od té doby jim začaly chodit výhružky formou telefonátů. Manžel byl několikrát, asi třikrát, zadržen orgány KNB (zkratku žalobkyně nebyla schopna vysvětlit s tím, že se má jednat o orgán řešící náboženství a pastory, pozn. soudu), byla snaha ho vystrašit. Zadrženi byli i někteří další pastoři této církve. Ona sama pociťovala problémy při vyplňování dotazníků nebo žádostí o práci; jakmile uvedla, že je manželkou pastora církve Nový život, byla vyloučena z možnosti onu práci získat, nikdo ji kvůli tomu nezaměstnal. Manžel několikrát vystupoval v kazašské televizi, takže je okolí znalo. Sama žalobkyně zadržena nikdy bezpečnostními složkami nebyla a tlak na ni směřoval výhradně přes manžela, výhružky byly anonymní a mířily právě na jejího muže.
17. K vycestování rodinu vedl neustálý tlak, manžel se dozvěděl, že by proti němu mělo být vbrzku zahájeno trestní řízení, že bude obviněn; neví však, odkud se to manžel dozvěděl. Mělo to být kvůli nějakému náboženskému důvodu, přesně to neví. Nechtěli proto na nic čekat a odešli pryč. Již po provedení razie proti jejich církvi byl manžel žalobkyně zmíněn v reportáži na hlavním kazašském kanálu KTK, to bylo asi v roce 2020. Do ČR přicestovali, protože to tu znají, už dříve zde byli, zejména v Karlových Varech. Mají zde známé a manžel tu už vedl i mše u církve Morgenstern v Karlových Varech, která se také nazývá Krok víry. Jinam neměli, kam jít. Pokud by ve vlasti zůstali, jistě by byl manžel brzy k něčemu odsouzen. Církev Nový život je v Kazachstánu zaregistrovaná mezi náboženskými organizacemi. Je na ně vyvíjen tlak, protože Kazachstán je muslimská země, která jakž takž toleruje pravoslaví, ale další církve potlačuje. Nový život je protestantská církev. Měli televizní kanál CNL, který byl zrušen.
18. V průběhu správního řízení žalovaný shromáždil i materiály o zemi původu žalobkyně. Jedná se o Informaci OAMP: Kazachstán, Zahraniční mobilita a návraty do země ze dne 12. 4. 2024, z níž plyne že občané Kazachstánu mohou svobodně cestovat do zahraničí, včetně emigrace a repatriace, úřady tato práva až na výjimky např. u dlužníků a osob páchajících trestnou činnost respektovaly. Jsou zmiňovány případy přeshraniční represe vůči nepohodlným či veřejně aktivním opozičním představitelům, kteří se vracejí do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí. V případě navracejících se občanů, kteří žádali o mezinárodní ochranu, nehrozí žádný postih, pokud veřejně nekritizovaly vedení země a naopak. O kriminalizaci navrátilců ze států EU nejsou ve veřejně dostupných zdrojích žádné informace. O bezpečnostních prověrkách navrátilců jsou ve veřejně dostupných zdrojích informace u osob, spojených s teroristickou organizací Islámský stát, které se nacházely v Sýrii a Iráku a k jejichž repatriaci dochází za kooperace s mezinárodním společenstvím. Dále měl žalovaný k dispozici Informaci OAMP: Kazachstán, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv z března 2024, z níž plyne, že volby v Kazachstánu nesplňují mezinárodní standardy. Kazachstán přistoupil k základním úmluvám v oblasti lidských práv a základních svobod a je smluvní stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Protokolu týkajícího se postavení uprchlíků z roku 1967. Zákon zakazuje mučení a v zemi existoval tzv. Národní mechanismus ochrany před mučením v rámci úřadu ombudsmana. Není zde možné udělit trest smrti za žádný trestný čin. Zákon zaručuje svobodu vnitřního pohybu i zahraničního cestování, emigrace a repatriace. Přes některá omezení tato práva vláda obecně respektuje. Zahraniční cesty byly omezeny pro některé kategorie osob (účastníky trestních či civilních řízení, osoby, které měly dluhy či nevykonaly celý trest odnětí svobody).
19. Žalovaný měl k dispozici také Výroční zprávu o svobodě vyznání v Kazachstánu za rok 2022 zpracovanou Ministerstvem zahraničí USA. Z ní plyne, že ústav ústava definuje zemi jako sekulární stát zaručující svobodu vyznání a víry. Státní orgány však nadále pokutovaly, zadržovaly nebo uvězňovaly osoby z důvodu jejich náboženské víry, omezovaly shromažďování osob za účelem pokojných náboženských aktivit. Klasifikovaly „podněcování k náboženským svárům“ jako trestný čin, omezovaly šíření víry. Nejdrsněji bylo zacházeno s muslimy, kteří vyznávají jinou verzi islámu, než je uznávaná hanífovská právní škola sunnitského islámu. Ve zvýšené míře podrobovaly kontrole některé skupiny a osoby s náboženskou vírou a praktikami, které vláda považovala za netradiční, a stanovovaly omezení pro jejich aktivity. Tyto skupiny zahrnovaly i některé neluteránské protestantské křesťanské skupiny. Nadále probíhaly razie během náboženských obřadů a některé osoby byly stíhány za nezákonnou misionářskou činnost. Některé skupiny včetně scientologické církve a některých protestantských skupin uváděly, že došlo ke zlepšení vztahů s místními vládními úředníky, s nimiž přicházejí do styku, dále že se vláda zabývala řešením případů náboženské diskriminace, které se dopustili níže postavení státní úředníci, a že došlo k významnému snížení vládou podporované protináboženské propagandy. Sdělovací prostředky občas uveřejnily články nebo odvysílaly pořady hanobící menšinové náboženské skupiny, které považují za netradiční. Členové některých křesťanských skupin včetně evangelických protestantů, baptistů a Svědků Jehovových jsou nadále vystaveni větší společenské kontrole a diskriminaci.
20. Ústav Ústava Kazachstánu definuje stát jako sekulární a zaručuje svobodu vyznání a víry a také svobodu odmítnout náboženství. Podle ústav y mají všechny osoby právo vyznávat své náboženské přesvědčení, účastnit se náboženských aktivit a šířit svou víru. Tato práva jsou však v praxi omezena na zaregistrované náboženské skupiny, a to zejména na ty, které jsou z hlediska kazašské společnosti považované za tradiční; ačkoliv tento výraz není zákonem definován, jde obvykle o hanífovská sunnitský islám, ruskou pravoslavnou církev, řecké a římské katolictví a judaismus. Praktické vyznávání náboženství reguluje Ministerstvo pro informace a sociální rozvoje. Zabývá se i možnými případy porušení zákonů o náboženské aktivitě a extremismu. Spolupracuje s orgány vynucujícími dodržování zákonů v souvislosti se zakazováním náboženských skupin a trestáním osob, které poruší zákon o náboženství a koordinuje kroky místních samospráv pro regulaci náboženských praktik.
21. Trestní zákoník a správní řád obsahují tresty za nepovolenou náboženskou aktivitu, která zahrnuje mj. i organizování a účast na aktivitách nezaregistrovaných náboženských skupin, účast na náboženských aktivitách mimo prostory zaregistrované pro náboženské obřady nebo mimo prostory schválené státními orgány pro konkrétní náboženské akce atd. Trestní sankce za takovou činnost zahrnují odnětí svobody až na sedm let a pokuty do výše 20 419 000 tenge (40 000 USD). Mírnější sankce za méně závažná porušení zákonů (vězení až na 30 dní, pokuty do 583 400 tenge) může uložit místní žalobce a soudce bez soudního řízení. Zákon vyžaduje předchozí schválení pro realizaci náboženských úkonů mimo budovy pro tyto účely určené. Trestným činem je podněcování k náboženským svárům, stejně jako propagace výlučnosti, nadřazenosti nebo podřazenosti občanů podle jejich vztahu k náboženskému původu. Vláda má pravomoc určit dle svého volného uvážení určité skupiny jako extremistické organizace, a to dle zákona o extremismu. Aktivity těchto skupin lze zakázat a kriminalizovat členství v nich. Správní řád zakazuje šíření víry náboženských skupin, které jsou nezaregistrované, a to pod trestem pokuty ve výši 252 500 tenge (550 USD). Kromě toho správní řád stanoví pokuty pro další porušení pravidel činnosti náboženských organizací.
22. Výroční zpráva o svobodě vyznání v Kazachstánu vytvořená Ministerstvem zahraničních věcí USA 30. 6. 2024 uvádí, že přestože členové mnoha zaregistrovaných náboženských organizací mohli praktikovat náboženství v rámci registrovaných prostor a soukromých obydlí, aniž by byli šikanováni nebo omezováni legislativními překážkami, státní orgány nadále pokutovaly, zatýkaly a zadržovaly či uvězňovaly jedince z důvodu jejich náboženské víry nebo příslušnosti. Osm sunnitských muslimů si odpykávalo tresty související s jejich náboženskými aktivitami či náboženskou vírou. Úřady nadále používaly zákon o náboženství k šikanování a omezování menšinových náboženských skupin ukládáním pokut a omezováním jejich aktivit. V roce 2022 bylo vedeno 143 správních stíhání za porušení tohoto zákona, v roce 2023 jich bylo 110, v roce 2021 celkem 130. Nejčastějšími formami porušení zákona bylo vyvěšování náboženských materiálů na internetu bez povolení, nabízení náboženských předmětů či materiálů zdarma či na prodej bez příslušného povolení a účast na náboženských setkáních neschválených státem. Zástupci církve Nový život uvedli, že státní orgány vrátily nemovitosti zkonfiskované v souvislosti s odsouzením tří farářů této církve v roce 2019, kteří byli obvinění ze zneužití hypnózy a z psychologické manipulace k podvádění farníků. Tito faráři zůstávají mimo území země. Náboženské skupiny považované za netradiční, jako jsou mj. i evangeličtí protestanti, jsou nadále vystaveny větší společenské kontrole a diskriminaci.
23. Informace OAMP nazvaná Kazachstán: Biblické středisko křesťanů evangelické víry Nový život města Almaty ze dne 23. 2. 2024 uvádí, že církev Nový život náleží k protestantským církvím registrovaným kazašskými úřady. Jde o jednu z nejviditelnějších protestantských skupin v Kazachstánu. Záznamy bohoslužeb náboženské obce v Almaty jsou dostupné na jejím oficiálním YouTube kanále Almaty Church, a to včetně např. vystoupení I. K., vrchního kazatele. V minulosti byla církev terčem kampaně v médiích ze strany státem financovaných antisektářských organizací a také čelila vyšetřování svých aktivit bez následného vznesení obvinění. V červenci 2015 bylo započato trestní stíhání vůči kazatelům M. M., jeho ženě L. M. a S. Z., jednalo se o různá obvinění typu podvod, úmyslné těžké ublížení na zdraví apod. Kazatelé byli nakonec odsouzení v roce 2019 k trestu odnětí svobody 4 až 5 let a k pokutě. Všichni však žijí v USA. V souvislosti s odsouzením bylo zabaveno pět nemovitostí, které ale církev nadále využívala a o jejichž další osud se se státem soudila. Konfiskace byla následně nejvyšším soudem zrušena. Tři kazatelé dané církve byli také pokutování za porušení režimu výjimečného stavu v souvislosti s koronavirovou pandemií. Kazatelům I. K., R. M. a P. Š., kteří byli zadržení při rozdávání potravinové pomoci, byla 5. 4. 2020 soudem v Almaty vyměřena pokuta 26 000 tenge. Všichni byli zadrženi 4. 4. 2020 a propuštěni následující den ráno. Netradiční náboženské skupiny jsou i nadále podrobeny dodatečným požadavkům ze strany úřadů, pokračujícímu silnějšímu sociálnímu dohledu a diskriminaci. Takové náboženské skupiny se v předešlých letech setkaly s negativní publicitou ve státem financovaných médiích nebo omezeními svých aktivit. Zároveň ovšem některé z nich (Scientologická církev a některé protestantské skupiny) referovaly o zlepšení vztahu se stáními orgány, aktivním přístupem místních úřadů k případům diskriminace a výrazném snížení státem podporované protináboženské propagandy. O stíhání nebo postupu úřadů proti církvi Nový život v roce 2023 nebyly k dispozici žádné informace.
24. V napadeném rozhodnutí žalovaný vyšel z toho, že žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu z důvodu náboženského útisku v Kazachstánu, který pociťovala skrze svého manžela, vrchního kazatele protestantské církve Nový život. Dále dospěl k závěru, že žalobkyně v průběhu správního řízení neuvedla žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že ve své vlasti vyvíjela činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byla azylově relevantním způsobem pronásledována. Současně žalovaný nedospěl k závěru, že by žalobkyně mohla ve své vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. V této souvislosti se žalovaný zabýval jejím tvrzením, že se ve vlasti cítila být utlačována jako členka minoritní náboženské příslušnosti. V minulosti sice církev Nový život čelila určitým problémům s kazašskými státními orgány. Jde však v Kazachstánu o již etablovanou církev, která i přes zmíněné problémy zůstala nadále registrovanou. V současné době jde o jednu z nejviditelnějších protestantských skupin v Kazachstánu, její bohoslužby jsou vysílány na oficiálním YouTube kanále, navštěvují je stovky až tisíce lidí. Vztahy mezi církví a státem se v posledních letech navíc zlepšují, církvi byly vráceny dříve zabavené nemovitosti a např. v roce 2023 již církev žádným problémům nečelila. Vláda se zabývá případy diskriminace, které se dopustili níže postavení úředníci. Byť existují zprávy o vyšší společenské kontrole a diskriminaci netradičních náboženských skupin, týká se to těch, jejichž členové chtějí nosit šátek na hlavě nebo identifikující oděv. Došlo také k významnému snížení vládou podporované protináboženské propagandy. Sama žalobkyně v souvislosti se svou příslušností k církvi neměla takové problémy, které by bylo možno označit za pronásledování ve smyslu ZoA. I pokud jde o zaměstnání, žalobkyně jej měla, tedy byla schopna zaměstnání najít. Přitom jistě mohla čelit určitým potížím od potenciálních zaměstnavatelů, ale takovým mohou čelit všichni lidé, kteří se nějakým způsobem odlišují od většinové společnosti, v mnoha místech na světě. Sama žádné další potíže nepociťovala, když všechna ostatní tvrzení o nátlaku se týkala jejího manžela. Žalobkyně tedy ve vlasti nečelila jednání, které by bylo možno podřadit pod azylově relevantní pronásledování.
25. Protože žádnému z rodinných příslušníků žalobkyně ve smyslu § 13 odst. 2 zákona o azylu nebyl udělen azyl podle § 12 zákona o azylu, nemohl být ani žalobkyni udělen azyl za účelem sloučení rodiny dle § 13 odst. 1 zákona o azylu. Žalovaný nezjistil ani žádný zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení národního humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu.
26. Pokud jde o možnost udělení doplňkové ochrany, neshledal žalovaný, že by žalobkyni v případě návratu do vlasti hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně ve své vlasti nečelila žádným konkrétním problémům se státními orgány své vlasti, natož odpovídajícím mučení či nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestání dle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. V jejím případě však nebyly dány ani okolnosti podřaditelné pod § 14a odst. 2 písm. a) a c) zákona o azylu.
27. Jelikož žádnému z rodinných příslušníků žalobkyně ve smyslu § 14b odst. 2 zákona o azylu nebyla udělena doplňková ochrana, nebyly dle žalovaného splněny ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny dle § 14b odst. 1 zákona o azylu.
28. Jak vyplývá již z výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Azs 185/2025 -23 ze dne 11. 11. 2025, jímž došlo ke zrušení rozsudku vydaného v posuzované věci zdejším soudem dne 2. 7. 2025, a kterým bylo zrušeno žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, u zdejšího soudu byly podány i žaloby manžela žalobkyně, pana R. M. (věc vedená pod sp. zn. 35 Az 1/2025 ) a jejich dcery, K. M. (věc vedená pod sp. zn. 17 Az 7/2025 ), jimiž se domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany. Zatímco ve věci týkající se dcery žalobkyně vedené pod sp. zn. 17 Az 7/2025 , byla rozsudkem ze dne 25. 4. 2025 podaná žaloba zamítnuta, ve věci manžela žalobkyně vedené pod sp. zn. 35 Az 1/2025 bylo rozsudkem ze dne 12. 6. 2025 rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Následně bylo dne 29. 12. 2025 žalovaným vydáno rozhodnutí č.j. OAM-654/ZA-K01-2023, jímž bylo rozhodnuto o udělení azylu manželovi žalobkyně podle § 12b zákona o azylu. Důvodem byl závěr žalovaného o tom, že tento by mohl ve své vlasti – Kazachstánu - pociťovat důvodnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu z důvodu jeho náboženství a to i s ohledem na jeho vedoucí funkci v církvi Nový život, přičemž ze shromážděných podkladů nevyplynulo, že by v Kazachstánu došlo k takové změně situace s ohledem na postavení manžela žalobkyně, že by v jeho případě došlo k jakékoli změně skutkových okolností, na základě nichž by bylo možné dospět k odlišnému závěru a mezinárodní ochranu ve formě azylu neudělit.
29. Podle § 13 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o azylu ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí „Rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odst. 1 rozumí manžel nebo registrovaný partner azylanta.“
30. Podle § 13 odst. 3 věta první uvedeného zákona „Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství před udělením azylu azylantovi.“
31. Žalovaný napadeným rozhodnutím nevyhověl žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu soudního řízení v posuzované věci byla, jak vyplývá z výše uvedeného, manželovi žalobkyně, který vykonával v zemi svého původu funkci staršího pastora církve Nový život, z důvodu nebezpečí jeho pronásledování z náboženských důvodů v zemi jeho původu, udělena žalovaným mezinárodní ochrana podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Manželství žalobkyně a jejího manžela R. M. existovalo již před jejich společným příchodem na území ČR, k němuž došlo v květnu 2023, přičemž do současné doby zde spolu se společnou dcerou žijí a jejich manželství trvá.
32. V důsledku uvedeného nastala v průběhu soudního řízení skutečnost, pro niž je na místě vyhovět žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu za účelem sloučení rodiny. Z tohoto důvodu soud shledal žalobu důvodnou a rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, zrušil v souladu § 78 odst. 1 s.ř.s. s.ř.s . Důvodem je, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí se v mezidobí v souvislosti s udělením mezinárodní ochrany manželu žalobkyně, od něhož se její azylový příběh odvíjí, zásadním způsobem změnil, přičemž soud byl povinen k tomuto přihlédnout v souladu ust. § 32 odst. 9 zákona o azylu ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, dle něhož „Při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy, v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému.“ a v souladu s čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění), dle něhož: „Členské státy pro dosažení souladu s odstavcem 1 zajistí, aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně.“
33. Žalovaný je tak povinen při svém novém rozhodnutí o žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu uvedené rozhodnutí, jímž byla udělena mezinárodní ochrany jejímu manželu zohlednit s ohledem na vázanost právním názorem soudu ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s.
VI.
Náklady řízení
34. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení se soud vyšel z § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož: „Nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.“ Účastníkem, který měl ve věci plný procesní úspěch, je žalobkyně, neboť napadené rozhodnutí bylo soudem zrušeno.
35. Přiznaná náhrada nákladů řízení je představována odměnou za právní zastoupení žalobkyně za 3 úkony právní služby po 4 620 Kč: příprava a převzetí právního zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), sepis a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a účast na jednání před soudem dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, celkem 13 860 Kč. Dále třikrát náhradou hotových výdajů po 450 Kč, celkem 1 350 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátce daně z přidané hodnoty, byla odměna zástupce za poskytnuté úkony právní služby a náhrada hotových výdajů navýšena o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy o 3 194,10 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 18 404,10 Kč.
36. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalovanému určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. s. ř. s. a stanovena přiměřená lhůta podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a s. ř. s. s. ř. s. ).
Plzeň 11. 9. 2026
Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.