Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Az 7/2026 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Sandnerovou v právní věci

žalobkyně:

Y. M., narozená dne X

zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým

sídlem Václavské nám. 21, 110 00 Praha 1

Proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2026, č. j. OAM-1155/ZA-ZA11-K01-R2 2023

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že se jí mezinárodní ochrana dle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) neuděluje.

Obsah žaloby

2. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně v rozporu s ust. , , v platném znění (dále jen „ “), resp. . Prvostupňový orgán, resp. žalovaný, náležitě nezjistil skutkový stav a dospěl k nesprávným skutkovým závěrům.

3. Žalobkyně uvádí, že je státní příslušnicí X, která dne 22. srpna 2023 požádala o udělení mezinárodní ochrany, tehdy sdělila, že je X národnosti, X státní příslušnosti, svobodná, bezdětná a není politicky aktivní. Dále uvedla, že pobývá mimo domovský stát od roku 2019. K důvodům pro podání předmětné žádosti uvedla, že je lesbička. Otec ji chce z této orientace „vyléčit“ cestou specializované kliniky i tím, že jí provdá za postaršího muže, se kterým bude nucena se intimně stýkat a zakládat rodinu, což se jí příčí. Svůj záměr otec sdělil žalobkyni telefonicky i prostřednictvím její matky. O své odlišné sexuální preferenci ví cca od svých 16 let, přičemž další vztahy navazuje zde v České republice, kde v minulosti studovala a neúspěšně žádala o vydání zaměstnanecké karty. V České republice se žalobkyně cítí bezpečně a vnímá otevřenost společnosti k sexuálním menšinám. Žalobkyně pochází z muslimského prostředí, pročež se obává fyzických trestů ze strany otce a i její odmítání X společností.

4. Žalobkyně namítá, že je zjevné že si tyto skutečnosti nevymýšlí a napadené rozhodnutí se problematice postavení LGBT komunity v domovském X věnuje toliko povrchně. Žalovaný opomíjí skutečnost, že žalobkyně pochází z muslimského prostředí, kdy zejména otec žalobkyně její orientaci nepřijal, v této souvislosti jí hrozí v domovském státě azylově relevantní postih. Při vypořádání její žádosti je třeba nejprve posoudit postavení homosexuálů v domovském státě, přičemž z dosud provedeného dokazování vyplývá, že jsou příslušníci LGBT komunity na území X diskriminováni. Podle žalobkyně již tato skutečnost postačuje k pozitivnímu posouzení žádosti.

5. Žalobkyně poukazuje na Zprávu MZV USA, o dodržování lidských práv v X za rok 2023, ze které čerpá žalovaný a uvádí, že homosexualita v domovském státě žalobkyně je společností i policií, resp. státem, odmítána. Žalobkyně tvrdí, že podle žalovaného je hlavním argumentem skutečnost, že správní orgán označuje argumentaci žalobkyně za účelovou, neboť předmětné důvody uplatnila teprve pod tíhou hrozícího vycestování. Žalobkyně naopak pokládá za legitimní, že odtajnila citlivé téma v době legálního pobytu, v době, kdy neměla důvod usilovat o mezinárodní ochranu. Dle žalobkyně je prokázáno, že žalobkyně je lesbou a na území České republiky svoji sexuální orientaci neskrývá. Stejným způsobem se nemůže chovat na území domovského státu. Byť homosexualita není na území X výslovně trestná, přesto její projevy jsou nezákonné, a to v rámci pojmu propagace homosexuality; z uvedeného žalobkyně vyvozuje, že homosexualita je postavena mimo , o čemž svědčí např., že oslavy obdobné pražskému Pride jsou zakázány a gay kluby jsou provozovány toliko skrytě.

6. Žalobkyně dále namítá, že napadené rozhodnutí rezignuje na posouzení sexuální orientace žalobkyně. Má za to, že dostatečně prokázala důvodnost nároku, kdy předestřela jasný a konkrétní „azylový příběh“, který dokládá možné pronásledování v případě návratu do vlasti. Na podporu uvedeného žalobkyně cituje z metodické Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydanou Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN, v roce 1992 (dále jen Příručka), upozorňuje na články 195. – 219., které se věnují problematice „prokazování faktů“.

7. Podle žalobkyně správní orgán dospěl k chybnému závěru, že žalobkyni nehrozí nebezpečí, když jediné funkční zázemí má žalobkyně v domovském státě u násilného otce. Žalobkyně k výše uvedenému také poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. – 81, kde soud poukázal na to, že „Smyslem institutu azylu a zákona o azylu jako jeho objektivní realizace v českém právním řádu není pouze chránit systematické až celoživotní disidenty, ale všechny, kteří jsou ve své zemi původu. Dle názoru vyjádřeného NSS v rozhodnutí pod č. j. – 82 přitom platí, že „Povinnost nevystavit žadatele o azyl mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu (čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb.) je dána, pokud hrozí „reálné nebezpečí“, že bude takovému zacházení vystaven“. Nemusí a ani nemůže být postaveno na jisto, že žalobkyně bude vystavena takovému jednání, ale je zde nutno zkoumat, zda existuje skutečně odůvodněné a reálné nebezpečí, že žalobkyni tato újma hrozí. Jedinou obranou je skrývání sexuální orientace a život v nesvobodě, kdy ani tato alternativa není pro žadatelku možná, jelikož v domovském státě nemá jiné zázemí, než u svých rodičů a její otec jí hrozí jak násilím i nucenou „léčbou“ a sňatkem s mužem.

8. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný v písemném vyjádření odkázal na správní spis, zejména na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, jako správního orgánu, který postupoval plně v souladu se zákonem o pobytu cizinců na území ČR a v souladu s jednotlivými ustanoveními .

10. Žalovaný konstatoval, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně a neochoty se navrátit zpět do vlasti je její obava z toho, že je lesbička a její otec jí vyhrožuje nuceným sňatkem. Dalším důvodem je skutečnost, že nerozumí X.

11. Rozhodnutím správního orgánu č.j. OAM-1155/ZA-ZA11-K01-2023 ze dne 15. srpna 2025, (PM dne 15. září 2025) nebyla žalobkyni mezinárodní ochrana udělena (mimo jiné) především z důvodu, že ji nelze považovat za LGBT aktivistku, osobu genderově odlišnou nebo transgenderovou, kdy právě tyto osoby jsou v X vystavovány nepoměrně vyšší pravděpodobnosti neadekvátního jednání ať už ze strany soukromých osob, či policie a v případě kterých jsou možnosti obrany jejich práv podle tehdy aktuálních informací o zemi původu omezené.

12. V posuzovaném případě rozsudkem ze dne 23. ledna 2026, č. j. -36 Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí správního orgánu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dle soudu nelze říci, že jsou v X všechny LGBT osoby vystaveny takovému jednání, které je možné považovat za pronásledování, je však nutné zohlednit individuální okolnosti žalobkyně, a to chybějící zázemí v zemi původu, výhrůžky ze strany otce nuceným sňatkem, nebo nucenou terapií a neovládání X jazyka. Správní orgán proto v dalším řízení opatřil informace o zemi původu, které se týkají nucených sňatků v X, nucené léčby homosexuality, dostupnosti ochrany pro lesbickou ženu a zohlednil i to, že dne 30. prosince 2025 prezident X podepsal zakazující propagaci LGBT+ tématiky.

13. Žalobní námitky vycházejí z předpokladu, že žalovaný posoudil postavení homosexuálů v domovském státě povrchně. Většina žalobních námitek hovoří o obecných problémech homosexuálů v X, kde je označována homosexualita za nemoc, hovoří obecně o diskriminaci homosexuálů, o zákazu gay klubů a jejich skrytém provozování apod. Není však zřejmé, jak se např. zákaz gay klubů odráží v azylovém příběhu žalobkyně. Žalovaný k tomu uvádí, že se navzdory nesouhlasu žalobkyně s jeho závěry v napadeném rozhodnutí vypořádal s výtkami Městského soudu v Praze velmi podrobně. Z uvedeného důvodu proto v podrobnostech na napadené rozhodnutí odkazuje. Podle názoru žalovaného žalobní námitky ustrnuly v podobě nesouhlasu se závěry správního orgánu, kdy se žalobkyně nadále pokouší legalizovat si svůj pobyt na území ČR jiným způsobem, než který na její situaci dopadá, tj. prostřednictvím zákona o pobytu cizinců.

14. Napadené rozhodnutí považuje žalovaný za věcně správné, zákonné a přezkoumatelné, netrpící vadami vytýkanými v žalobě. Závěrem žalovaný poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. ze dne 22. ledna 2004, dle něhož: „Poskytnutí azylu je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území ČR a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky tak, jak jsou upraveny , o pobytu cizinců na území ČR.“ V daném případě je tedy třeba, aby žalobkyně řešila svoji situaci v souladu se , o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „ “).

Obsah správního spisu

15. Dne 22. 8. 2023 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany.

16. Dne 25. 8. 2023 poskytla údaje k žádosti, uvedla, že se narodila v X, je X národnosti a x státní příslušnosti. Dohovoří se česky a rusky. Je věřící, ale není členkou žádné církve. Není politicky aktivní, nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani skupiny. Je svobodná a bezdětná. Poslední pobyt měla ve městě X. Jedná se o byt jejích rodičů, kde nyní bydlí i její sestra. Od roku 2011 studovala v ČR, X navštívila od té doby asi 8x, naposledy tam odjela v dubnu 2019. Zpět do ČR se vrátila v listopadu 2019. V minulosti disponovala jen českým vízem, v jiných státech o mezinárodní ochranu nikdy nežádala. Její zdravotní stav je dobrý, má jen alergii, intoleranci na laktózu a špatný zrak. Trestně stíhaná nikdy nebyla. Důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR je, že zde chce pobývat legálně. Podala žádost o zaměstnaneckou kartu, pozdě však dodala podklady, a žádost jí tak byla zamítnuta. Do vlasti se vracet nechce, jelikož je lesba a její otec ji chce provdat za staršího muže. Vyhrožuje jí, že pokud s tímto sňatkem nebude souhlasit, pošle ji na kliniku, aby ji tam „vyléčili“. S otcem nemá dlouhodobě dobrý vztah, v minulosti se k ní nechoval dobře, fackoval ji a podobně. Když se dozvěděl, že je lesba, došlo mezi nimi k hádce a žalobkyně s ním od té doby nemluvila. V X měla problémy i kvůli tomu, že nerozumí X a lidé jí říkali, že tam nepatří, ať jde do Ruska.

17. Dne 25. 8. 2023 v rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně uvedla, že vyrůstala u babičky, která v roce 2008 zemřela. Otec na ni kvůli tomu, že neměla žádné kamarády, ale pouze kamarádky, neustále dorážel. Říkal jí, že je divná, následně ji poslal studovat do zahraničí, aby zvýšila svou „cenu“. Žalobkyně tedy odjela studovat do ČR. Svou sexuální orientaci si uvědomila v šestnácti letech, svěřila se své nejlepší kamarádce. V X měla vztah s dívkou, ta však odjela studovat do Kanady. Do roku 2011 o její orientaci věděly pouze tyto dvě dívky. V ČR nejprve studovala na jazykové škole a o své orientaci nikomu neřekla. V roce 2013 se začala věnovat modelingu. Jelikož je mezi návrháři mnoho lidí z LGBT komunity a žalobkyně viděla, že vůči nim ostatní nechovají žádné předsudky, i ona začala být ohledně své orientace otevřenější. Studium neukončila, přešla na jiný obor a poté, co v roce 2017 začala pracovat, své vysokoškolské vzdělávání v roce 2019 přerušila. Poté naposledy vycestovala do X. Kvůli tomu, že ukončila své vysokoškolské vzdělávání, se k žalobkyni otec špatně choval. Žalobkyně tedy trávila hodně času s matkou a prozradila jí, že je lesba. Matku to šokovalo, ale chápala ji, dala jí peníze, které pro ni našetřila její babička a řekla jí, ať se vrátí zpět do ČR. O odjezdu žalobkyně věděla jen ona a nejlepší kamarádka žalobkyně, která jí s odjezdem pomáhala. O sexuální orientaci žalobkyně se její otec dozvěděl až v srpnu 2022 od matky žalobkyně. Otec žalobkyni následně volal, křičel na ni, od té doby s ním žalobkyně nemluvila. Od matky se pak dozvěděla, že jí našel manžela, staršího muže, X, muslima. Také našel článek o možné „léčbě“, chtěl by tedy žalobkyni poslat na nějakou kliniku. Žalobkyně uvedla, že v případě návratu do X by se musela vrátit k rodičům, neboť nemá kam jinam jít. Dále uvedla, že v X je velmi homofobní společnost a o členech LGBT komunity se mluví jako o nemocných lidech. Žalobkyně také neumí X, což je dle její vlastní zkušenosti problém při hledání práce. V rusky mluvících oblastech nikoho nemá, navíc jako Ruska ani nevypadá (je poloviční X). Nemá žádné vzdělání a mohla by tam pouze uklízet. V ČR pracuje v cukrárně v X a současně studuje na soukromé škole X, vede běžný život, ve vztahu se nyní nenachází. V X se žalobkyně necítí bezpečně, vše tam řídí muži a samotná žena tam nic nedokáže. Co se situace LGBT komunity v X týče, žalobkyně uvedla, že o vývoji situace v posledních letech nic neví, neboť v X nebyla. Uvedla však, že příslušnost k LGBT komunitě všichni skrývají, protože společnost v X je proti, o existenci veřejné LGBT scény v X nic neví. Žalobkyně skutečnost, že se jí líbí ženy, skrývat nechce, ráda by se chovala přirozeně.

18. Dne 21. 2. 2024 byl proveden doplňující pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v rámci něhož žalobkyně popsala, kdy a jak si uvědomila, že ji přitahují ženy. Dále podrobně zodpověděla otázky týkající se jejích dosavadních vztahů se ženami. V X byla jednou se svou kamarádkou v baru, kde se scházeli příslušníci LGBT komunity, ale jinak taková místa nenavštěvuje. Co se situace leseb v X týče, žalobkyně uvedla, že ruská menšina v X se podobá X, také dodržuje tradice. Nyní se jejich situace ještě zhoršila, matka jí řekla, že existuje operace, která umožňuje „vyléčení“ žalobkyně. V současné době žalobkyně žádnou přítelkyni nemá, v minulosti přítelkyně měla a své vztahy při pohovoru popsala. Naposledy byla ve vztahu v roce 2020. Poté začala pracovat, práce pro ni byla v kombinaci se studiem a probíhající pandemií velice stresující a na vztah neměla čas ani sílu. Otec jí domluvil sňatek se starším mužem muslimského vyznání a v případě návratu se za něj bude muset vdát. O své orientaci řekla při poslední návštěvě X své matce, ta reagovala tak, že ji nechápe, jsou normální rodina. Žalobkyně pochopila, že je matka proti, ale zároveň ji neodmítá. Matka to řekla při hádce otci, bylo to v srpnu 2022, pak ji o tom informovala telefonicky. Otec jí posléze zavolal a při hovoru na ni křičel, že to není normální, že je to perverze a úchylka. Také požadoval, ať se okamžitě vrátí a vyhrožoval jí, že pokud přijede do jiného města v X, nebude pro něj problém ji najít, protože má spoustu známých. Nechce, aby byla jeho dcerou, ale jestli přijede, tak ji chce nechat ihned provdat. Od té doby žalobkyně s otcem nemluvila. Na závěr pohovoru uvedla, že se nechce vracet do vlasti a žít tam jako otrok s nějakým mužem, je jí 31 let a ví, co chce. V ČR může být sama sebou, může zde svobodně beze strachu projevovat své preference, v X se necítí být v bezpečí.

19. Žalovaný do správního spisu jako podklad pro rozhodnutí založil Informaci MZV – X – Výjezd a návrat občanů z/do vlasti, č. j. 108700-6-2025-MZV/LPTP ze dne 10. 4. 2025 (dále jen „Informace MZV o výjezdu a návratu“), Informaci Parniplus – X – Policejní razie v X: vyprávění organizátora večírků, ze dne 16. 5. 2024 (dále jen „Vyprávění organizátora“), dále Výroční zprávu ILGA-Europe – X – Každoroční přezkoumání stavu práv lesbických, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních osob v Evropě a Střední Asii ze dne 18. 2. 2025 (dále jen „Výroční zpráva 2024“), Informaci OAMP – Etnická menšina Rusů v X – Etnické složení, ruština, společnost, ze dne 5. 12. 2024 (dále jen „Informace OAMP o situaci ruské menšiny“), Informace OAMP – X – Policie – Struktura, kapacity, běžná kriminalita, ochranné mechanismy, ze dne 25. 2. 2025 (dále jen „Informace OAMP o fungování policie“), Informace OAMP – X – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 14. 3. 2025 (dále jen „Informace OAMP o politické situaci v X“), Informace OAMP – X – Zahraniční mobilita a návraty do země, ze dne 12. 4. 2025 (dále jen „Informace OAMP o zahraniční mobilitě“), Informace MZV USA – X – Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2023, ze dne 22. 4. 2024 (dále jen „Zpráva MZV USA“), ILGA-Europe – X – Výroční zpráva ILGA – Europe – Výroční přezkoumání stavu práv lesbických, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních osob v X za období od ledna do prosince 2023, ze dne 29. 2 .2024 (dále jen „Výroční zpráva 2023“) a Informace OAMP – X – Sexuální menšiny – Zákonná ustanovení, postoj státních orgánů a společnosti, neziskové organizace, ze dne 19. 9. 2024 (dále jen „Informace OAMP o sexuálních menšinách“).

20. Dne 15. 8. 2025 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. OAM-1155/ZA-ZA11-K01-2023, kterým mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu neudělil.

21. Rozsudkem ze dne 23. ledna 2026, č. j. -36 Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí správního orgánu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

22. Po doplnění spisového materiálu vydal žalovaný dne 10. 6. 2026 žalobou napadené rozhodnutí č. j. OAM-1155/ZA-ZA11-K01-R2 2023.

Soudní přezkum

23. Soud předesílá, že o právě projednávané věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 23. ledna 2026, č. j. -36 tak, že rozhodnutí žalovaného ze 15. 8. 2025, č. j. OAM-1155/ZA-ZA11-K01-2023, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

24. V rozsudku ze dne 23. ledna 2026, č. j. -36 dospěl zdejší soud k následujícím závěrům:

25. Stran námitky žalobkyně ohledně nedostatečného posouzení její sexuální orientace soud dospěl k závěru, že žalovaný na posouzení sexuální orientace žalobkyně nerezignoval a při práci s jejím tvrzením ohledně sexuální orientace postupoval v souladu s judikaturou. Současně však soud vytkl žalovanému, že při posouzení žádosti nedostatečně zjistil stav věci a skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí nemá oporu ve spise.

26. Soud tedy z důvodu posouzení individuálních okolností, které se týkají žalobkyně, zavázal žalovaného, aby opatřil informace o zemi původu žalobkyně, které se týkají nucených sňatků v X (o nucených sňatcích v X pojednává např. zpráva Finského migračního úřadu ze dne 19. 9. 2024, dostupná na stránkách www.coi.euaa.europa.eu), nucené léčby homosexuality a dostupnosti ochrany pro lesbickou ženu. Poté, aby na základě těchto podkladů žalovaný posoudil, zda by žalobkyni v případě návratu do země původu hrozil s přiměřenou pravděpodobností nucený sňatek nebo nucená léčba a zda by žalobkyni jako lesbické ženě v takovém případě byly poskytovatelé ochrany schopni a ochotni poskytnout ochranu před takovým jednáním, případně zda by žalobkyně mohla účinně svou situaci řešit vnitřním přesídlením na území X.

27. Městský soud v Praze v rámci posouzení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2026, č. j. OAM-1155/ZA-ZA11-K01-R2 2023, přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( věta první ), vycházel přitom z výše uvedených závěrů ve zrušujícím rozsudku zdejšího soudu, jimiž byl žalovaný vázán.

28. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci nevyjádřili nesouhlas s takovým projednáním věci ( ). Soud za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné.

29. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

30. Soud se zaměřil na žalobou tvrzené nedostatečné zjištění skutkového stavu týkající individuální situace žalobkyně tak, jak bylo žalovanému ve zrušujícím rozsudku uloženo.

31. Předně soud konstatuje, že správní orgány v průběhu správního řízení vyšly ze skutečnosti, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany jmenované je, že žadatelka je lesbička a její otec jí vyhrožuje nuceným sňatkem či nucenou léčbou, žádost podala i proto, že zde chtěla být legálně, návrat do X odmítá, měla tam problémy i proto, že nerozumí X.

32. Soud ověřil z předloženého správního spisu, že žalovaný spisový materiál doplnil ve smyslu zrušujícího rozsudku o následující dokumenty: X, Informace OAMP, 8, prosince 2025 „Postavení žen – Vdovy, rozvedené ženy a další kategorie žen, domácí násilí a další trestné činy vůči ženám“, Informace OAMP, 16. ledna 2026, „Etnická menšina Rusů v X“, X ILGA.Europe „Výroční přezkoumání stavu lidských práv lesbických, homosexuálních bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních osob za období od ledna do prosince 2025“, X, Informace OAMP Policie, 3. března 2026, Informace OAMP „Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblastí občanských svobod a lidských práv, Stav: březen 2026, ze dne 24. března 2026.“

33. V souladu s ustanovením bylo dne 8. 6. 2026 zástupci žadatelky umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí, včetně jejich doplnění (viz výše bod 32 tohoto rozsudku), vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či uvést ještě další skutečnosti nebo nové informace, které by měl vzít správní orgán v úvahu při posouzení žádosti. Zástupce této možnosti nevyužil, ke správnímu orgánu se nedostavil a do doby vydání napadeného rozhodnutí žádné další podklady pro rozhodnutí ve věci žádosti o mezinárodní ochranu nepředložil ani nenavrhl.

34. Žalobkyně v podané žalobě především poukazuje na svou odlišnou sexuální orientaci, dovolává se udělení mezinárodní ochrany z důvodu, že patří k menšinové skupině ve společnosti.

35. V obecné rovině soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j. -52, dle něhož: „[h]omosexualita je […] charakteristikou, která v jistých ohledech komplikuje život jedince již jen proto, že je menšinovou sexuální orientací a jako taková je […] znakem „jinakosti“ ve srovnání se sexuální orientací většinovou a důvodem (či záminkou) pro to, aby na tuto „jinakost“ a na domnělé či skutečné důsledky z ní plynoucí bylo poukazováno“ (srov. taktéž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2007, č. j. -71). Za těchto okolností proto judikatura správních soudů dovodila, že (homo)sexuální orientace žadatele o azyl může být podle okolností a s ohledem na poměry v zemi původu považována za znak příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu (srov. zde např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. -100, či ze dne 28. 5. 2019, č. j. , rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).

36. Podle § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

37. Žalovaný se obsahově totožnými námitkami, které žalobkyně uvádí v podané žalobě, zabýval v napadeném rozhodnutí podrobně na str. 5 až 10 napadeného rozhodnutí, kde mimo jiné v obecné rovině konstatoval, že důvody pro udělení azylu na základě § 12 písm. b) zákona o azylu jsou taxativně vymezeny, což znamená, že jim žádné jiné nelze podřadit. Aby bylo možně hovořit o pronásledování nebo vážné újmě ve smyslu zákonného ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu, musel by být jeho původcem státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště nebo by původcem mohla být i soukromá osoba, pokud by se prokázalo, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

38. Konkrétně ve vztahu k případu žalobkyně žalovaný uvedl, že „„Takové skutečnosti v případě žadatelky však správní orgán neshledal. V této souvislosti správní orgán především poukazuje na to, že jmenovaná žadatelka v průběhu správního řízení vůbec neuvedla, že by v X měla krom neshod s otcem jakékoliv konkrétní problémy, a již vůbec ne se státními orgány či bezpečnostními složkami. Jmenovaná žadatelka výslovně sdělila, že ve vlasti nikdy nebyla trestně stíhána, neuvedla žádné problémy se státními orgány ani bezpečnostními složkami a ani neměla žádné potíže s vycestováním z vlasti, kterou opustila nikoliv pod tlakem tíživých okolností, nýbrž zcela plánovitě za účelem studia v ČR, bez jakýchkoliv problémů na hranicích, za pomoci jejího vlastního oficiálního cestovního dokladu a uděleného studentského víza. Béhem svého pobytu v ČR se přitom opakovaně vracela do vlasti, uvedla, že tam byla asi 8x, a následovně se opětovně vracela zpět do ČR, opět aniž by jí v tom kdokoliv bránil či měla v této souvislosti při překračování hranic oběma směry například nějaké problémy.“

39. Poté se žalovaný zabýval v souvislosti s žadatelkou tvrzenou sexuální orientací postavením osob menšinové sexuální orientace v X, kdy na základě podrobně rozvedených podkladů dospěl k závěru, že „žadatelku nelze považovat za LGBTI aktivistku, osobu genderově odlišnou nebo transgenderovou, kdy právě tyto osoby jsou v X vystavovány nepoměrně vyšší pravděpodobnosti neadekvátního jednání ať už ze strany soukromých osob, či policie a v případě kterých jsou jejich možnosti obrany jejich práv dle výše citovaných informací omezené. Žadatelka žila před svým odjezdem z vlasti v X a s žádnými zásadními potížemi se tam nepotýkala a nelze ani tvrdit, že by tam nemohla žít stejným životem, jako aktuálně žije v ČR. V této souvislosti správní orgán připomíná, že v případě žadatelky jde o dospělou, zdravou, svéprávnou ženu, která i v ČR je schopna naprosto samostatného života, může se tedy vrátit do X a najít si tam vlastní na rodičích nezávislé bydlení. Jak vyplývá ze zprávy ILGA-Europe, 29. února 2024, se sice X potýkal s ekonomickými problémy, kdy v důsledku války na Ukrajině a mobilizaci v Rusku vzrostla výše nájmů, ceny služeb a ceny potravin, jak je ze zprávy zřejmé dopadala tato situace opět především na trans-osoby, a to formou nuceného vystěhování se z nájemního bydlení, přestěhování se v rámci X tedy není pro žadatelku nějak zásadně nedostupné a ona se tam tedy může usadit, najít si práci a především - na území těchto měst je dle správním orgánem shromážděných zpráv i lepší dostupnost ochrany ze strany policejních orgánů v případě jakýchkoliv potíží ze strany soukromých osob. Ostatně byť žadatelka tvrdí problémy s otcem, tak jí ve vlasti zůstala matka, se kterou žádný zhoršený vztah netvrdila a krom toho žadatelka již není ve věku, kdy by bylo pro ni mohlo být obtížnější se s životem v X vyrovnat (např. věk bezprostředně po získání zletilosti), žadatelka ani nevyživuje žádnou další osobu a má jistě i určité pracovní zkušenosti. Dle názoru správního orgánu tak žadatelka může právě v X, bez problémů jako lesbická žena hovořící ruským jazykem žit, neboť jak lze dovodit z citovaných zpráv, je ruský jazyk v X zcela běžnou součástí tamější komunity, žadatelka se v X zároveň v případě jakýchkoliv potíží souvisejících s její homosexualitou, používáním jí ruského jazyka, nebo pokud se bude kdokoliv snažit ji provdat nebo páchat na ní jakékoliv konkrétní násilí, včetně jí tvrzeného a správním orgánem shromážděnými zprávami naprosto nepotvrzeného umístění do léčebny (které ostatně její otec dovozuje z pouhého přečtení si nijak blíže nespecifikovaného článku), se může v X domáhat svých občanských práv, přičemž na základě informací o X nelze dovodit, že by jí příslušné státní orgány pomoc odmítly, a to právě kvůli její tvrzené odlišné sexuální identitě.“

40. Městský soud v Praze se s výše uvedeným hodnocením žalovaného ztotožňuje a plně na něj odkazuje. Soud má zato, že doplnění spisového materiálu umožnilo žalovanému, aby následně řádně posoudil předmětnou žádost žalobkyně o mezinárodní ochranu, resp. že žalovaný zjistil skutkový stav věci dostatečně a v souladu s pokyny obsaženými ve zrušujícím rozsudku, což mu umožnilo vydat napadené rozhodnutí. S žalobkyní provedl žalovaný pohovor i doplňující pohovor k žádosti a shromáždil dostatek podkladů vztahujících se k aktuální situaci v X. Lze dodat, že ani zástupce žadatelky nenavrhl žádné další podklady pro rozhodnutí, či neuvedl ještě nějaké skutečnosti nebo nové informace, které by měl vzít správní orgán v úvahu při posouzení žádosti poté co mu bylo umožněno se s podklady pro rozhodnutí seznámit.

41. Napadené rozhodnutí, včetně výše citovaného posouzení žádosti žalovaným je v souladu s judikaturou zdejšího soudu, na což upozornil žalovaný na straně 9 rozhodnutí, když citoval z rozsudku zdejšího soudu ze dne 14. 5. 2026, č. j. , podle kterého „….se v zemi původu nejedná o plošné pronásledování LGBT osob státními orgány. Tyto osoby sice musí čelit nepříznivé společenské atmosféře, stigmatizaci a různým ústrkům, které však pouze v individuálních případech přerostly v jednání, které dosahovalo intenzity pronásledování. Nicméně ... jsou k dispozici reálné prostředky ochrany proti neadekvátnímu jednání ze strany jednotlivců i policie, tedy možnosti, jak se domoci svých práv. Žalobkyně není LGBTI aktivistkou, genderově odlišnou ani transgender osobou, které čelí zvýšenému riziku." a dále z něj vyplývá, že „Žalobkyně je mladou, zdravou a svéprávnou ženou, která má reálnou možnost si v X vybudovat vlastní zázemí, aniž by svou sexuální orientaci musela skrývat. Ze shromážděných podkladů plyne, že v X funguje program pro podporu vnitřní migrace, a pro navrátilce se otevírají rekvalifikační kurzy. Lze také požádat o pomoc při hledání zaměstnání. Při hledání zaměstnání by ji neměla omezovat skutečnost, že neumí X, neboť ze shromážděných podkladů plyne, že ve velkých městech podstatná část obyvatel hovoří rusky.“

42. Soud v posuzované věci nemá důvod se od právě citované judikatury odchýlit. I v tomto případě se jedná o mladou, zdravou a svéprávnou ženu z X, která má reálnou možnost si v X vybudovat vlastní zázemí, aniž by svou sexuální orientaci musela skrývat. Ve své vlasti nebyla nijak pronásledována a nic nesvědčí o tom, že by jí aktuálně v návratu do země původu bránilo něco jiného než spor se svým otcem, který nesouhlasí s její sexuální orientací. Žadatelka je nyní ve věku (33 let), kdy by měla být schopna se o sebe postarat bez ohledu na skutečnost, zda se nachází na území domovského státu či na území v ČR. Sama skutečnost, že žalobkyně se nechce do vlasti vrátit a jak uvedla na závěr doplňujícího pohovoru dne 21. 2. 2024, žít tam jako otrok s nějakým mužem, pro udělení azylového oprávnění nestačí. Necítí-li se žalobkyně v X bezpečně a svobodně právě z důvodu odlišné sexuální situace, pak soud uvážil, že jednak z písemně doložených zpráv nevyplývá, že by všechny LGBT osoby ze strany státních orgánů X byly vystaveny takovému jednání, které by bylo možno považovat za pronásledování a současně, že ze zpráv ani nevyplývá, že by se homosexuální žena nemohla v této zemi bránit neadekvátnímu jednání ze strany jednotlivců. Lze dodat, že žalobkyně pak v pohovoru uvedla, že o vývoji situace v posledních letech nic neví, neboť v X nebyla. O tom, že žalobkyně je schopna se o sebe postarat (i bez pomoci rodičů), svědčí délka faktického pobytu žalobkyně na území v ČR. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že za těchto výše konkrétně popsaných skutkových okolností, nelze z důvodů v žalobě popsaných, žalobkyni přisvědčit.

43. Pro úplnost soud dodává, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí věnoval i důvodům, pro které neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu dle § 12 písm a) zákona o azylu (str. 5 napadeného rozhodnutí), důvodům, které vedly žalovaného k neudělení mezinárodní ochrany dle § 13 zákona o azylu (str. 10 a 11 napadeného rozhodnutí) a dále důvodům, které vedly žalovaného k neudělení mezinárodní ochrany dle § 14a a § 14b zákona o azylu (str. 11 až 13 zákona o azylu), s jejichž posouzením se soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Tyto důvody žalobkyně v žalobě nenapadá.

44. S ohledem na výše uvedené závěry soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobkyně ve věci neměla úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v , , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 15. září 2026

JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS.