Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31 Az 3/2026 - 211.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 Az 3/2026 - 211
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci
žalobce: Y. K.
opatrovník: D. K.
zastoupen advokátem Mgr. Ing. Alexandr Tichonov,
sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2 - Vinohrady
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, č. j. OAM-962/ZA-ZA12-ZA06-2025,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, č. j. OAM-962/ZA-ZA12-ZA06-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 21 015 Kč k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12 , § 13 , § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu (dále jen „zákon o azylu “), se žalobci neuděluje.
2. Na základě usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 4. 2026, č. j. 0 Nc 466/2026 -25 byl žalobci jmenován opatrovník D. K., narozený xx, xx, xx, a to mimo jiné i k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany, jakož i činit veškeré související procesní úkony.
II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě
3. Žalobce v žalobě nejprve shrnul dosavadní průběh správního řízení. Dále namítal, že žalovaný nesprávně skutkově i právně posoudil jeho žádost o mezinárodní ochranu a napadené rozhodnutí je současně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nesouhlasil zejména se závěry týkajícími se posouzení podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu a doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu .
4. Žalobce vytýkal žalovanému, že jednotlivé okolnosti hodnotil odděleně a formalisticky, nikoli v jejich vzájemných souvislostech a v kontextu aktuální situace v Bělorusku. Podle žalobce žalovaný nepřípustně označil za jednotlivé ojedinělé kroky jeho účast na protestech v Bělorusku v roce 2020, účast na protiválečných demonstracích v České republice v roce 2022 i zveřejnění politického článku na sociální síti Facebook. Žalobce má za to, že celkové posouzení uvedených okolností společně s politickou činností jeho otce, jeho zadržením, útěkem ze země a udělením azylu v Polsku může vést k závěru o existenci důvodných obav z pronásledování v případě návratu do země původu
5. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem žalovaného, že v Bělorusku neměl žádné potíže. Uvedl, že již jako nezletilý byl opakovaně předvoláván na policii v souvislosti s politickou činností svého otce, přičemž jeho odjezd do České republiky byl motivován obavou, že by po dosažení zletilosti mohl být běloruskými orgány vystaven nátlaku za účelem ovlivnění svého otce.
6. Žalobce poukazoval na prospektivní povahu azylového řízení. Zdůraznil, že rozhodující není jen to, zda byl v minulosti pronásledován, ale zda mu s přiměřenou pravděpodobností hrozí pronásledování nebo vážná újma po návratu. Důvodnost těchto obav je třeba posoudit individuálně a ve světle informací o zemi původu. Podle žalobce jsou v Bělorusku postihovány nejen výrazné opoziční aktivity, ale i účast na demonstracích a kritické projevy na sociálních sítích. Riziko proto může založit i běžný občanský nesouhlas s režimem. V této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2023, č. j. 56 Az 6/2022 -64.
7. Žalobce vysvětloval pozdní podání žádosti tím, že v České republice nejprve pobýval legálně za účelem studia a následně usiloval o vydání zaměstnanecké karty. Snažil se zde samostatně studovat a pracovat. O mezinárodní ochranu nepožádal ani v Polsku, neboť to jeho otec z bezpečnostních důvodů nepovažoval za vhodné. Do Běloruska se od příjezdu do České republiky nevrátil z obavy z možného postihu. Poukázal také na své sociální, partnerské a osobní vazby v České republice a namítal, že snahu řešit pobyt standardními legálními prostředky nelze hodnotit v jeho neprospěch.
8. Žalobce nesouhlasil s tím, že uplynutí promlčecí lhůty pro postih účasti na protestech vylučuje riziko pronásledování. Namítal, že v poměrech Běloruska nelze předpokládat předvídatelné dodržování právních pravidel, zejména když žalovaný sám poukázal na existenci „černých listin“ osob politicky aktivních v zahraničí.
9. Dále zdůraznil politickou aktivitu otce, jeho zadržení, útěk z Běloruska a získání azylu v Polsku. Rodinnou vazbu na takovou osobu považoval za samostatný rizikový faktor a namítal, že žalovaný měl posoudit, zda běloruské orgány nemohou postihovat i rodinné příslušníky odpůrců režimu. V této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 7. 2025, č. j. 42 Az 4/2024 -26 a také doložil články o politické aktivitě a zadržení jeho otce.
10. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že tvrzený zákaz vycestování neprokázal. Uváděl, že policie tuto skutečnost sdělila jeho matce ústně, a nemohl proto předložit písemné rozhodnutí. Namítal, že žalovaný nemůže na jedné straně připouštět existenci neformálních mechanismů kontroly osob pobývajících v zahraničí a na druhé straně jeho tvrzení odmítnout jen pro absenci formálního dokladu. Podle žalobce také sdělení policie o zákazu vycestování a výzvy k návratu dokládají zájem běloruských orgánů přímo o jeho osobu. Tvrdil, že jej tyto orgány vnímají jako podporovatele otce a osobu stejného politického smýšlení. Absenci závažnějších potíží matky a sester vysvětloval jejich neúčastí na protestech a politické neaktivitě. Poukázal také na případ nezletilé dcery svého otce, která měla být v létě 2025 při cestě za otcem zadržena na hranici a dotazována na jeho pobyt. Tato okolnost má podle žalobce svědčit o pokračujícím tlaku orgánů na rodinné příslušníky jeho otce.
11. Žalobce dále uváděl, že riziko pronásledování zvyšují jeho humanitární a protiválečné aktivity i obdobná činnost jeho otce. Otec se měl od roku 2021 podílet na činnosti Nadace Democracy Angels, pomáhat ukrajinským a běloruským dětem postiženým válkou či represemi a na podzim roku 2025 dopravit humanitární pomoc na Ukrajinu. I žalobce měl v letech 2021 až 2026 pomáhat rodinám běloruských politických vězňů, jejich dětem a ukrajinským rodinám zasaženým válkou. K tomu předložil podklady Nadace Democracy Angels a nadace Nezávislá Ukrajina. Podle žalobce nejde o izolovanou humanitární činnost, ale o další projev politického postoje jeho rodiny proti běloruskému režimu a ruské agresi vůči Ukrajině. Pomoc Ukrajině může být podle něj běloruskými orgány vnímána jako nepřátelský postoj k režimu.
12. Žalobce uvedl, že po doručení napadeného rozhodnutí se jeho psychický stav v souvislosti s obavou z nuceného návratu do Běloruska výrazně zhoršil, učinil pokus o sebevraždu, nyní je hospitalizován a je ve vážném zdravotním stavu, v kómatu. Tuto okolnost považoval za doklad intenzity svých obav z návratu a v obecné rovině namítal nedostatečné posouzení své individuální situace žalovaným. Dále odkázal na podklady Centra pro lidská práva Viasna, Kanceláře Svjatlany Cichanouské, expertů OSN a mediální články. Tyto podklady mají podle žalobce dokládat pokračující represe vůči politickým odpůrcům režimu, účastníkům protestů, novinářům a obráncům lidských práv, rozšiřování evidencí odpůrců režimu, jakož i mučení a nelidské zacházení s politickými vězni. Žalobce z nich dovozuje, že běloruské orgány postihují i méně výrazné občanské či politické projevy, včetně aktivit na sociálních sítích.
13. Žalobce předložil stanoviska spolku Bělaruské studentstvo ČR z. s., Koordinační rady Běloruska a Sjednoceného přechodného kabinetu Běloruska. Podle těchto podkladů mu v případě návratu hrozí politicky motivované pronásledování, zadržení a nelidské zacházení, a to jak v souvislosti s činností jeho otce, tak s jeho vlastními politickými aktivitami.
14. Dále žalobce namítal, že z Běloruska vycestoval jako nezletilý a nemá splněnou vojenskou povinnost. Po návratu by proto podle něj mohl být zadržen a předveden do vojenského komisariátu. Vzhledem ke své podpoře Ukrajiny a nesouhlasu s běloruským režimem považoval případný odvod za riziko nátlaku, donucení k podpoře režimu a ponižujícího zacházení, zvláště pokud by byl státními orgány vnímán jako politicky nespolehlivý.
15. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně posoudil podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný podle něj vycházel pouze z obecného závěru, že ne všem obyvatelům Běloruska hrozí mučení nebo nelidské či ponižující zacházení, aniž řádně posoudil individuální riziko žalobce. Měl zejména zohlednit jeho vlastní politické aktivity, činnost otce a rodinnou vazbu na politicky aktivního odpůrce režimu.
16. Konečně žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalovaný se podle něj nevypořádal se souhrnem všech tvrzených okolností, zejména s rodinnou vazbou na politicky aktivního otce, vlastní účastí na protestech, pobytem v zahraničí, podporou Ukrajině, tvrzeným zákazem vycestování a pokračujícím zájmem běloruských orgánů. Neobjasnil proto dostatečně, proč tyto skutečnosti nemohou založit důvodnou obavu z pronásledování nebo riziko vážné újmy.
17. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného
18. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Setrval na závěru, že napadené rozhodnutí vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu, objektivních, aktuálních a relevantních informací o zemi původu a je zákonné i přezkoumatelné. Uvedl, že žalobce měl možnost se s podklady rozhodnutí seznámit a nenavrhl jejich doplnění ani proti nim nevznesl námitky.
19. Žalovaný zdůraznil, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až poté, co vyčerpal jiné možnosti legalizace pobytu v České republice. Žalobce podle žalovaného nedokončil studium a neuspěl se žádostí o zaměstnaneckou kartu ani o vízum za účelem strpění. Sám uvedl, že pokud by měl povolení k pobytu za účelem studia, o mezinárodní ochranu by nežádal. Žalovaný proto považoval účel žádosti především za legalizaci pobytového statusu.
20. Ve vztahu k politické aktivitě otce žalovaný uvedl, že žalobce vycestoval z Běloruska legálně více než rok po otcově útěku, při odjezdu podstoupil hraniční kontrolu včetně kontroly telefonu a neměl potíže. Návštěvy policie u matky žalobce podle žalovaného souvisejí s monitorováním pobytu otce, nikoli se zájmem o žalobce. Za významné označil i to, že matka a sestry žalobce nadále žijí v Bělorusku bez zásadních represí.
21. Žalovaný dále uvedl, že žalobce nebyl v zemi původu politicky aktivní ani nevykazoval politické přesvědčení. Účast na protestech v roce 2020 považoval za běžnou a pasivní, přičemž jediný tvrzený incident s obuškem nezanechal zdravotní následky. Žalovaný rovněž odkázal na informace o zemi původu, podle nichž je trestní stíhání za účast na protestech z let 2020 a 2021 promlčeno.
22. K aktivitám žalobce v České republice žalovaný uvedl, že se účastnil pouze dvou až tří protiválečných demonstrací a na předloženém videozáznamu není identifikovatelný. I zveřejnění jediného historického článku o Kastusi Kalinouském na Facebooku hodnotil jako ojedinělý krok, který nemohl vzbudit cílený zájem běloruských orgánů. Podle žalovaného jsou v zahraničí sledovány zejména veřejně známé a vysoce exponované opoziční osobnosti. Žalobce navíc na svém současném profilu nemá protirežimní obsah.
23. Tvrzený zákaz vycestování žalovaný považoval za neprokázaný a účelový. Uvedl, že běloruská právní úprava předpokládá písemné vyrozumění dotčené osoby a možnost ověření omezení prostřednictvím databáze běloruského ministerstva vnitra. Žalobce přes poskytnutý prostor existenci zákazu nedoložil. Jím předložený screenshot se podle žalovaného týkal jiné osoby se shodným příjmením.
24. Žalovaný uvedl, že žalobce nesplněnou vojenskou povinnost, hrozbu odvodu ani humanitární činnost pro organizaci Democracy Angels ve správním řízení neuplatnil. Zároveň zdůraznil, že plnění branné povinnosti je legitimním požadavkem státu, který sám o sobě nezakládá důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Pokus o sebevraždu a hospitalizace žalobce nastaly podle žalovaného až po vydání napadeného rozhodnutí, a nemohou proto prokázat existenci azylově relevantních důvodů v zemi původu.
25. Žalovaný uzavřel, že žalobce neprokázal reálné, ale pouze hypotetické, riziko pronásledování nebo vážné újmy.
IV. Shrnutí repliky žalobce a doplnění k žalobě
26. Žalobce v replice setrval na žalobě v plném rozsahu a nesouhlasil s argumentací obsaženou ve vyjádření žalovaného.
27. K tvrzení žalovaného, že žádost o mezinárodní ochranu podal pouze za účelem legalizace pobytu v České republice, žalobce uvedl, že důvodem podání žádosti byl jeho strach z návratu do Běloruska. Zdůraznil, že obavy z možného pronásledování byly jedním z důvodů jeho odjezdu za studiem do zahraničí a že pro udělení mezinárodní ochrany není rozhodující existence pronásledování v minulosti, nýbrž přiměřená pravděpodobnost budoucího pronásledování.
28. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem žalovaného, že skutečnost, že jeho matka a sestra v Bělorusku nadále žijí bez zásadních problémů, svědčí o absenci nebezpečí pronásledování. Uvedl, že tyto osoby nevyvíjely žádné politické aktivity, přesto jsou podle jeho tvrzení běloruskými orgány nadále kontaktovány a jeho sestra byla podrobena výslechu při překračování státní hranice.
29. Žalobce rovněž zpochybnil argumentaci žalovaného týkající se promlčení případných postihů za účast na protestech a tvrzeného zákazu vycestování. Namítal, že žalovaný vychází z formalizovaného pohledu na fungování běloruského právního systému, který neodpovídá skutečné situaci v zemi. V této souvislosti odkazoval na aktuální informace a zprávy o pokračujících represích vůči odpůrcům režimu, včetně osob žijících v zahraničí.
30. Dále doplnil, že se podílel na činnosti skupiny organizující ve Varšavě protestní hladovku požadující zpřísnění sankcí vůči běloruskému režimu. Podle žalobce může být taková činnost běloruskými orgány hodnocena jako trestná a spojena s hrozbou významných trestních postihů.
31. Žalobce dále poukazoval na další materiály dokládající případy zadržování a trestního postihování osob po návratu do Běloruska, a to mimo jiné za účast na protestech nebo za podporu humanitárních aktivit a organizací spojených s běloruskou opozicí či podporou Ukrajiny. Namítal rovněž, že postih politicky aktivních osob nemusí být podmíněn existencí přímých fotografických či videozáznamových důkazů jejich činnosti.
32. Ve vztahu ke své osobě žalobce poukázal na skutečnost, že o jeho pokusu o sebevraždu informovala také běloruská provládní média, která jej označila hanlivým označením užívaným vůči odpůrcům režimu. Podle žalobce tato okolnost nasvědčuje tomu, že jeho osoba není běloruským orgánům neznámá.
33. Žalobce opětovně namítal, že žalovaný jednotlivé skutečnosti hodnotil izolovaně a nevzal dostatečně v úvahu jejich souhrn, zejména jeho účast na protestech, politické aktivity v České republice, politickou činnost jeho otce, jeho útěk z Běloruska a získání mezinárodní ochrany v Polsku, jakož i tvrzený zájem běloruských orgánů o rodinné příslušníky politicky aktivních osob.
34. K námitce žalovaného týkající se branné povinnosti žalobce uvedl, že v jeho případě nejde o běžnou povinnost ukládanou všem občanům, ale o okolnost související s podporou běloruského režimu a ruské agrese vůči Ukrajině, s níž nesouhlasí.
35. Konečně žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že jeho pokus o sebevraždu nemá souvislost s projednávanou věcí. Uvedl, že k němu došlo bezprostředně po doručení napadeného rozhodnutí a v souvislosti s obavou z návratu do Běloruska. Podle žalobce tato skutečnost dokládá intenzitu jeho obav a podporuje věrohodnost jeho tvrzení o hrozícím pronásledování.
36. Následným podáním žalobce doplnil žalobu o další listinné důkazy vztahující se k jeho činnosti pro Nadaci Democracy Angels. Uvedl, že v letech 2021 až 2026 prostřednictvím této organizace poskytoval pomoc rodinám běloruských politických vězňů, podporoval děti osob vězněných z politických důvodů a podílel se rovněž na pomoci ukrajinským rodinám postiženým válkou. K doložení těchto tvrzení předložil dohodu o výkonu dobrovolnické činnosti v Nadaci Democracy Angels ze dne 1. 8. 2023 a žádost této nadace o podporu ze dne 31. 7. 2023.
37. Dalším podáním žalobce doplnil žalobu o další listinné důkazy vztahující se k jeho tvrzené politické aktivitě, humanitární činnosti a k situaci osob vystupujících proti běloruskému režimu. Odkázal zejména na prohlášení Centra běloruské demokratické komunity a vyjádření Centra pro lidská práva Viasna, podle nichž je žalobce vzhledem k politické činnosti svého otce, vlastní účasti na protestech, dobrovolnické činnosti pro Nadaci Democracy Angels, účasti na protiválečných akcích a podpoře Ukrajiny osobou vystavenou zvýšenému riziku politicky motivovaného postihu v případě návratu do Běloruska. Podle těchto podkladů běloruské orgány nadále postihují jak opozičně aktivní osoby, tak jejich rodinné příslušníky, přičemž žalobci by mohlo hrozit nejen trestní stíhání, ale i nelidské nebo ponižující zacházení.
38. Žalobce dále předložil články a další podklady, jimiž zpochybňoval závěry žalovaného týkající se možnosti ověření případného zákazu vycestování z Běloruska a tvrzeného zániku rizika postihu v souvislosti s protesty z roku 2020. Namítal, že informace o případných omezeních nelze z území zahraničí spolehlivě ověřit a že běloruské orgány i s několikaletým časovým odstupem nadále evidují, sledují a prověřují osoby spojované s protestním hnutím z roku 2020. Podle žalobce proto samotný časový odstup od uvedených událostí neznamená, že by vůči němu zaniklo riziko politicky motivovaného postihu po návratu do země původu.
V. Jednání
39. Krajský soud věc projednal při jednání dne 14. 8. 2026 za účasti opatrovníka žalobce, zástupce žalobce, zástupce žalovaného a tlumočnice. Žalobce se jednání osobně nezúčastnil.
40. Zástupce žalobce setrval na žalobě a dalších podáních. Zdůraznil, že žalovaný posuzoval okolnosti případu izolovaně, a nikoli v jejich souhrnu. Poukázal zejména na politickou činnost otce žalobce, vlastní účast žalobce na protestech, jeho činnost pro Nadaci Democracy Angels, pomoc Ukrajině a tvrzený zájem běloruských orgánů o žalobce. Odkázal na stanoviska Centra běloruské demokratické komunity a Centra pro lidská práva Viasna, jakož i na další podklady o pokračujících postizích účastníků protestů, osob podporujících Ukrajinu a rodinných příslušníků opozičních osob. Tvrdil dále, že žalobce byl v běloruských médiích identifikován jako syn jednoho z vůdců stávkového výboru a označen výrazem „zmagar“. Zástupce žalobce zpochybnil závěry žalovaného o promlčení postihů za účast na protestech i o možnosti ověřit zákaz vycestování prostřednictvím veřejné databáze.
41. Opatrovník žalobce uvedl, že byl organizátorem stávkového výboru v podniku Belaruskali, v roce 2020 byl zadržen, uprchl do Polska, kde získal azyl, a v exilu pokračoval v politické činnosti. Uvedl, že inicioval založení Nadace Democracy Angels a žalobce do její činnosti po příjezdu do České republiky zapojil. Žalobce se měl podílet na dobrovolnické a humanitární činnosti pro Nadaci Democracy Angels a nadaci Nezávislá Ukrajina. Opatrovník tvrdil, že žalobci doporučil o některých aktivitách nehovořit, mimo jiné s ohledem na jejich spojení s prací se zbožím dvojího užití, což mohlo být jedním z důvodů, proč žalobce tyto okolnosti neuvedl ve správním řízení. Dále uvedl, že běloruské orgány vyvíjely tlak na rodinu žalobce a jeho matce měly sdělit, že získají jak žalobce, tak jeho otce. K aktuálnímu zdravotnímu stavu žalobce opatrovník uvedl, že se žalobce dne 23. 7. 2026 probudil z kómatu, nadále však trpí závažnými následky postižení mozku.
42. Zástupce žalovaného setrval na závěrech napadeného rozhodnutí a na jeho vyjádření k žalobě. Zdůraznil, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až po neúspěchu při snaze legalizovat pobyt v České republice a že před žádostí o udělení mezinárodní ochrany neuváděl žádné problémy týkající se možného pronásledování. Pokus o sebevraždu považoval za okolnost, která může mít individuální příčiny. Navrhl žalobu zamítnout.
43. Zástupce žalobce v reakci uvedl, že žalobce do ztráty studentského pobytového oprávnění neměl potřebu žádat o mezinárodní ochranu, neboť v České republice pobýval legálně. K jednání založil zprávu EUAA „Bělorusko: politická opozice a nesouhlas“ z května 2026 v anglickém znění se strojovým překladem do českého jazyka.
VI. Posouzení věci krajským soudem
44. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “).
45. Žaloba je důvodná.
46. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12 , § 13 , § 14a a § 14b zákona o azylu se neuděluje.
47. Žalobce je státní příslušník Běloruské republiky. Žalobce požádal dne 31. 8. 2025 o udělení mezinárodní ochrany v České republice, přičemž jako důvod své žádosti uvedl, že jeho otec byl v souvislosti s běloruskými volbami v roce 2020 politicky aktivní a agitoval, dne 21. 8. 2020 byl zadržen a následně uprchl na Ukrajinu a poté do Polska, kde mu měl být udělen azyl. Žalobce se měl v srpnu a září 2020 účastnit protestů v Minsku a Salihorsku. Jako šestnáctiletý měl s matkou docházet na policii, kde se policisté dotazovali na otce. Policie měla matku navštěvovat i nadále a zajímat se o žalobce. V České republice žalobce tři roky studoval vysokou školu na základě studentského víza, studium však nedokončil a následně žádal o zaměstnaneckou kartu. Uvedl, že má problém s vízem, nemůže odjet do země původu a v České republice pobývá již čtyři roky a chce zde nadále setrvat. Jiné důvody žádosti neuvedl.
48. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce dále uvedl, že je běloruské národnosti, jeho náboženské přesvědčení je křesťanství. Dorozumí se česky, anglicky, bělorusky a rusky. Nemá politické přesvědčení, nikdy nebyl členem politické strany nebo skupiny, ani nebyl politicky aktivní. Je svobodný a bezdětný. Posledním místem bydliště je město Salihorsk, ul. Oktyabrskaya 6A, vlastníkem nemovitosti je jeho matka, žalobce tam má registrovaný pobyt. Do České republiky cestoval autobusem dne 16. 10. 2021 přes Polsko, od té doby pobývá v České republice, pouze dvakrát navštívil otce v Polsku. Má cestovní doklad s platností do 5. 4. 2027. Jeho předchozí pobyt ve státech EU uvedl pouze Polsko, kde měl i vízum s platností do 9. 3. 2022. V jiných státech vízum ani povolení k pobytu neměl. Taktéž v jiných státech nežádal o mezinárodní ochranu. Je zdráv, nemá žádná omezení ani zvláštní potřeby. Nebyl trestně stíhán ani odsouzen.
49. Při pohovoru konaném dne 4. 9. 2025 žalobce uvedl, že do České republiky přicestoval legálně autobusem do Ostravy. Při výjezdu z Běloruska byl důkladně kontrolován, včetně kontroly telefonu, avšak žádné potíže neměl. Bez obtíží si měl ve vlasti vyřídit rovněž cestovní doklad. Již v Bělorusku se učil česky a podával přihlášky na české vysoké školy. V České republice následně studoval, studium však nedokončil, poté pracoval a pokoušel se upravit svůj pobyt prostřednictvím studentského víza, zaměstnanecké karty a víza za účelem strpění. Uvedl, že o mezinárodní ochranu požádal teprve poté, co již neměl jiné možnosti, jak v České republice legálně setrvat. Dodal, že v České republice chce žít, pracovat a studovat, zatímco do Běloruska se nechce vrátit, dokud zde vládne Lukašenko. Žalobce dále uvedl, že bezprostředně po příjezdu o mezinárodní ochranu nežádal, protože měl studentské vízum, které pro něj bylo výhodnější. Tento postup mu měl doporučit i otec. K pozdnímu podání žádosti uvedl, že dřívější žádost by mohla vést k většímu nátlaku na něj a jeho rodinu v Bělorusku. Zdůraznil, že chtěl v České republice pobývat legálně.
50. K rodinným vazbám žalobce uvedl, že v Bělorusku má matku, sestry a babičky, s nimiž je každodenně v kontaktu. Policie měla po jeho odjezdu nejprve navštěvovat matku přibližně jednou týdně, nyní zhruba jednou za tři měsíce. Policisté se měli dotazovat, kde se žalobce nachází, kdy se vrátí, a matce vzkazovat, aby se žalobce vrátil domů. Jednou ji měli navštívit i v zaměstnání. Dříve měli policisté při návštěvách vstupovat do bytu, později již nikoli. Matka a sestry podle žalobce vedle těchto návštěv jiné potíže neměly. Žalobce uvedl, že jeho otec pracuje v Polsku a pravděpodobně zde má azyl. Rodina se za ním nepřestěhovala s ohledem na věk babiček, pracovní a sociální vazby matky a složitost případného sloučení rodiny. Žalobce uvedl, že sám chce zůstat v České republice, kde má přítelkyni, přátele a pracovní i studijní plány.
51. Žalobce dále uvedl, že si byl vědom výjezdního příkazu do 9. 9. 2025, nevycestoval však, protože před uplynutím této lhůty požádal o mezinárodní ochranu. Ve správním vyhoštění měl uvést, že vycestuje dobrovolně. Při pohovoru vysvětlil, že pokud by byl k vycestování donucen, odjel by autobusem, neboť nechtěl v České republice pobývat neoprávněně. Tvrdil také, že mu měl být uložen zákaz vycestování z Běloruska, o němž měla být jeho matka ústně informována policií. Písemné potvrzení neměl a nemohl je doložit, matka mu měla sdělit, že bylo vydáno v roce 2022 nebo 2023. K okolnosti, že z Běloruska v roce 2021 vycestoval bez potíží, uvedl, že na hranici byli zřejmě „dobří lidé“.
52. Ke své politické aktivitě žalobce uvedl, že se v letech 2022 a 2023 v Ostravě dvakrát až třikrát účastnil protiválečných protestů. V Bělorusku se měl v srpnu a září 2020 účastnit protestů proti falšování voleb v Minsku a Salihorsku. Označil se za běžného účastníka a svou účast nedoložil. Jeho otec měl naopak při protestech veřejně vystupovat. Žalobce dále uvedl, že na začátku roku 2022 zveřejnil na Facebooku článek o Kastusi Kalinouském, který považoval za článek proti režimu Lukašenka. Původní účet mu měl být později odcizen a na novém účtu již žádný obsah neměl.
53. Žalobce také uvedl, že jako šestnáctiletý v letech 2020 až 2021 docházel s matkou na policii, kde se jej policisté dotazovali na otce. Vedle toho měl být při demonstraci v Minsku na konci srpna 2020 zasažen obuškem, bez zdravotních následků. Jiné potíže s policií neměl a uvedl, že jeho situace souvisí především s otcem, nikoli s jeho vlastní politickou činností. Závěrem potvrdil, že uvedl všechny důvody žádosti. Na podporu svých tvrzení předložil materiály o politické aktivitě otce a potvrzení o stipendiu z Technické univerzity Ostrava.
54. Při doplňujícím pohovoru konaném dne 16. 1. 2026 uvedl, že jeho otec se jmenuje D. I. K., nar. xx, státní příslušnost Bělorusko a nyní se nachází v Polsku, kde pracuje jako lyžařský instruktor. S otcem je v každodenním kontaktu a příležitostně se s ním osobně setkává. Uvedl, že může doložit jak svůj příbuzenský vztah k otci, tak udělení azylu otci v Polsku. K politické aktivitě otce uvedl, že otec v roce 2020 v zaměstnání přerušil práci, vyzval k tomu i spolupracovníky a při protestech veřejně vystupoval s megafonem proti režimu Lukašenka. Žalobce předložil články a odkazy na videa, které měly dokládat zadržení otce, jeho útěk a pozdější protivládní vystupování. Uvedl, že s otcem nesdílel domácnost, žil s matkou a nová rodina otce zůstala v Bělorusku.
55. Ke své účasti na protestech v Bělorusku žalobce uvedl, že se jich v roce 2020 účastnil možná desetkrát, nemá však z těchto akcí žádné fotografie ani jiné podklady. Po útěku otce mu matka i otec měli doporučit, aby se protestů dále neúčastnil a nebyl příliš viditelný. Žalobce proto přestal chodit na velké demonstrace. V České republice se měl v první polovině roku 2022 jednou nebo dvakrát účastnit protiválečných protestů, což chtěl doložit videem z Ostravy. Dále uvedl, že na začátku roku 2022 zveřejnil na Facebooku článek o Kastusi Kalinouském a zaslal jej běloruským médiím. Tvrdil, že článek mohl vidět větší počet lidí, jeho zveřejnění v médiích však nedoložil. Původní facebookový účet již neměl k dispozici a nový účet neobsahoval žádný obsah.
56. Žalobce setrval na tvrzení, že mu měl být uložen zákaz vycestování z Běloruska. Uvedl, že se o něm dozvěděl od matky poté, co ji navštívila policie. Policisté jí měli sdělit, že vědí o jeho odjezdu, ale musí ověřovat, zda se nenachází v Bělorusku, a že nemůže ze země vycestovat. Písemné rozhodnutí matce předloženo nebylo. Žalobce uvedl, že se pokusí ověřit zákaz ve vládní databázi, avšak namítal, že případný záznam v databázi být nemusí. Zákaz spojoval s politickou činností otce. Jeho údaje o době, kdy se o zákazu dozvěděl, nebyly zcela jednotné. Nejprve jej spojoval s dobou před třemi lety, následně uvedl, že mu jej matka sdělila nejpozději do půl roku po jeho odjezdu v roce 2021.
57. Žalobce dále uvedl, že policie nadále navštěvuje matku, přibližně jednou za dva měsíce, a dotazuje se zejména na žalobce a na termín jeho návratu. Policie měla matku jednou navštívit také v zaměstnání. Matka a sestry se protestů v roce 2020 neúčastnily a vedle těchto návštěv neměly jiné potíže. Žalobce uvedl, že policie se na něj podle jeho názoru dotazuje v souvislosti s otcem, který má i nadále veřejně vystupovat na Facebooku proti válce. Současně připustil, že neví, proč se policie dotazuje právě na jeho osobu, když hledá především otce. V případě návratu do Běloruska se žalobce obával uvěznění, neboť se od roku 2021 do země nevrátil a policie se na něj nadále dotazuje.
58. Žalobce v průběhu správního řízení předložil internetové články a odkazy na videa týkající se politické činnosti otce, potvrzení o vyplácených stipendiích z Technické univerzity Ostrava, písemné vyjádření a následně úplné znění svého článku o Kastusi Kalinouském.
59. Dne 26. 1. 2026 žalobce předložil video z demonstrace v Ostravě, souhlas rodičů s jeho vycestováním z Běloruska a screenshot z běloruské databáze hledaných osob. Žalovaný uvedl, že žalobce na videozáznamu není osobně zachycen. Souhlas rodičů měl dokládat, že muž uváděný žalobcem je jeho otcem. Záznam na screenshotu se týkal jiné osoby se shodným příjmením, nikoli žalobce.
60. Při posuzování žalobních námitek soud vycházel z následující právní úpravy.
61. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
62. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) vyžaduje, aby soudy přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ podle právního a skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí. Podle čl. 79 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální nařízení“) se procedurální směrnice použije i na žádosti o mezinárodní ochranu podané přede dnem 12. 6. 2026.
63. V nyní posuzované věci žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu a rozhodné skutečnosti k žádosti poskytl přede dnem 12. 6. 2026. Soud proto postupoval v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení, i s přechodnými ustanoveními zákona č. 314/2025 Sb. , kterým se mění zákon o azylu , a věc posoudil podle právní úpravy účinné přede dnem 12. 6. 2026.
64. Podle § 32 odst. 9 zákona o azylu soud při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li tyto skutečnosti vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému. V rozsahu nových důležitých skutečností je tím prolomeno obecné pravidlo § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s.
65. K výkladu § 32 odst. 9 zákona o azylu se vyjádřil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 7. 2025, č. j. 4 Azs 267/2024 -40. Uvedl, že soudní přezkum rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany není přezkumem čistě retrospektivním. Správní soud je povinen zvážit, zda dodatečně nově uplatněné (nastalé) či zjištěné skutečnosti mohou mít vliv na přezkoumávané rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Pokud takový vliv nelze vyloučit, je třeba rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, v němž žalovaný znovu pečlivě vyhodnotí zjištěný skutkový stav včetně skutečností zjištěných (nastalých) v řízení před soudem a ve věci znovu rozhodne.
66. Nejvyšší správní soud současně zdůraznil, že požadavek úplného ex nunc posouzení nelze chápat jako podporu bezdůvodného rozdělování azylového příběhu do různých fází řízení. Žadatel má nadále povinnost uvést rozhodné skutečnosti primárně ve správním řízení. V projednávané věci se však zdravotní stav žalobce po pokusu o sebevraždu a jeho následná medializace v běloruských médiích objevily až po vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce je proto ve správním řízení nemohl uplatnit.
67. Ve vazbě na uvedené soud zohlednil skutečnosti, které vyšly najevo až po vydání napadeného rozhodnutí. Ze soudního spisu se podává, že po doručení napadeného rozhodnutí žalobce učinil pokus o sebevraždu a byl hospitalizován v kómatu. Opatrovník žalobce při jednání uvedl, že se žalobce dne 23. 7. 2026 z kómatu probudil, nadále však trpí závažnými následky postižení mozku.
68. Závažný zdravotní stav žalobce představuje novou skutečnost, která může být relevantní pro posouzení podmínek doplňkové ochrany. Z tohoto důvodu se žalovaný dosud nemohl zabývat tím, zda by návrat žalobce do Běloruska v jeho aktuálním zdravotním stavu, včetně zajištění přepravy, návaznosti léčby a dostupnosti potřebné zdravotní péče, nemohl založit skutečné nebezpečí vážné újmy.
69. Žalobce dále prostřednictvím svého zástupce v soudním řízení založil články z běloruských médií, které se týkají jeho hospitalizace. Tvrdil, že je v nich identifikován jako syn jednoho z vůdců stávkového výboru Belaruskali a označen výrazem „zmagar“, užívaným vůči odpůrcům běloruského režimu, přičemž tato medializace nastala až po vydání napadeného rozhodnutí a žalobce ji proto nemohl uplatnit ve správním řízení.
70. Význam této nové okolnosti nespočívá jen v samotné informaci o zdravotním stavu žalobce, nýbrž především v možnosti, že je veřejně spojován s opozičním prostředím a s politickou činností svého otce. Žalovaný přitom v napadeném rozhodnutí vycházel mimo jiné z toho, že žalobce není veřejně známou ani politicky exponovanou osobou a že běloruské orgány nemají důvod se o něj individuálně zajímat. Nově předložené články proto mohou mít význam pro posouzení, zda žalobci mohou být běloruskými orgány přisuzovány opoziční politické postoje.
71. Soud má za to, že zdravotní stav žalobce i jeho následná medializace jsou novými důležitými skutečnostmi ve smyslu § 32 odst. 9 zákona o azylu . Jsou způsobilé ovlivnit posouzení, zda žalobci v případě návratu do Běloruska hrozí pronásledování nebo skutečné nebezpečí vážné újmy. Žalovaný se jimi dosud nezabýval, neboť nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí.
72. S ohledem na nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí a které se vztahují k možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy, soud napadené rozhodnutí podle § 32 odst. 9 zákona o azylu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
73. Žalovaný bude v dalším řízení vycházet z aktuálního zdravotního stavu žalobce a opatří si podklady k dostupnosti potřebné zdravotní péče v Bělorusku. Současně vyhodnotí význam předložených mediálních článků, zejména jejich obsah, zdroj, rozsah veřejné identifikace žalobce a možný dopad na jeho individuální rizikový profil.
74. Soud však považuje za vhodné vyjádřit se též k žalobním námitkám vztahujícím se k původnímu posouzení žádosti, neboť tyto mohou být významné pro další postup žalovaného.
75. Soud se dále zabýval žalobními námitkami vztahujícími se k posouzení podmínek pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu .
76. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec
a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo
b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
77. Pronásledováním se podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se podle § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.
78. Krajský soud shledal, že žalovaný při posouzení podmínek pro udělení azylu nedostatečně vyhodnotil souhrn individuálních okolností žalobce. Nešlo pouze o posouzení jednotlivých tvrzených aktivit žalobce, ale též o jejich vztah k politické činnosti jeho otce, který měl být v roce 2020 zadržen, následně měl uprchnout z Běloruska a pokračovat v politickém působení v zahraničí. Žalovaný měl proto posoudit, zda kombinace vlastních aktivit žalobce, jeho rodinné vazby na politicky aktivního otce a tvrzeného zájmu běloruských orgánů o jeho osobu nemohou založit individuální riziko pronásledování po návratu do země původu. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. 6 Azs 4/2012 -67, v němž soud zdůraznil, že jednotlivé okolnosti, které samostatně nedosahují intenzity pronásledování, je nutné posoudit rovněž v jejich souhrnu. I souběh jednotlivých ústrků, nátlaku či jiných negativních jednání může představovat pronásledování na kumulativním základě.
79. Žalobce ve správním řízení uváděl, že se v srpnu a září 2020 účastnil protestů proti falšování voleb v Minsku a Salihorsku, podle svého pozdějšího upřesnění přibližně desetkrát. Při jednom z protestů v Minsku měl být zasažen obuškem, aniž by utrpěl zdravotní následky. Jako nezletilý měl v letech 2020 až 2021 s matkou docházet na policii, kde se jej policisté dotazovali na otce. Dále tvrdil, že policie i po jeho odjezdu z Běloruska navštěvuje matku, zjišťuje jeho pobyt a termín návratu do země původu. Žalobce dále uvedl, že se v České republice v letech 2022 a 2023 účastnil protiválečných demonstrací a na začátku roku 2022 zveřejnil na Facebooku článek o Kastusi Kalinouském, který považoval za článek proti režimu Lukašenka. Tvrdil, že jej zaslal také běloruským médiím, jeho zveřejnění v nich však nedoložil.
80. Žalobcův otec byl v roce 2020 politicky aktivní, podílel se na organizaci stávky v podniku Belaruskali a při protestech veřejně vystupoval proti režimu Lukašenka. Měl být následně zadržen, uprchnout z Běloruska a usadit se v Polsku, kde měl získat azyl. Žalobce k jeho politické činnosti předložil internetové články a odkazy na videa.
81. Žalovaný při rozhodování vycházel rovněž z informací OAMP o situaci v Bělorusku založených ve správním spise. Z nich vyplývá, že běloruské orgány monitorují aktivity běloruské diaspory, zejména politicky aktivních osob a opozičních organizací. Informace o emigrantech získávají mimo jiné prostřednictvím sociálních sítí, monitoringu opozičních akcí v zahraničí a tlaku na jejich rodinné příslušníky v Bělorusku. Běloruské orgány mají ve státech s početnější běloruskou diasporou síť informátorů, byť s omezenými kapacitami. Režim podle těchto informací zpravidla nesleduje běžné občany dlouhodobě pobývající v zahraničí, kteří se veřejně neangažují v kritice režimu.
82. Z týchž informací dále plyne, že běloruské bezpečnostní složky pravidelně navštěvují rodiny politických emigrantů, zejména veřejně známých opozičních aktivistů, a zjišťují jejich místo pobytu a plány návratu. Rodiny osob považovaných režimem za hrozbu mohou čelit domovním prohlídkám, výhrůžkám a majetkovým komplikacím. Z Informací OAMP dále vyplývá, že s obnovením cestovního pasu a vyřizováním dalších formalit nebývají problémy tehdy, pokud navracející se osoba není vedena na vládních seznamech, nevlastní materiály považované za extremistické, neúčastnila se protestů v roce 2020 ani protivládních akcí v zahraničí a není zapojena do opoziční či aktivistické činnosti.
83. Žalovaný přesto uzavřel, že žalobce je běžným občanem, jehož běloruský režim nesleduje, a že návštěvy policie u matky žalobce souvisejí výlučně s politickou činností otce. Vycházel přitom zejména z omezeného rozsahu žalobcových aktivit, absence přímých důkazů o jeho účasti na protestech, bezproblémového vycestování žalobce z Běloruska v roce 2021 a skutečnosti, že matka a sestry žalobce v Bělorusku vedle návštěv policie nečelily dalším závažným obtížím.
84. Takové hodnocení však není dostatečně individualizované. Žalovaný nevysvětlil, proč žalobce s přihlédnutím k politické činnosti otce, vlastní tvrzené účasti na protestech, aktivitám v zahraničí a opakovaným dotazům policie na jeho pobyt a návrat náleží mezi běžné občany, kteří se veřejně neangažují v kritice režimu. Nezabýval se dostatečně ani tím, že tvrzené návštěvy policie a dotazy na návrat žalobce alespoň v obecné rovině odpovídají postupům vůči rodinám politických emigrantů popsaným v informacích OAMP.
85. Skutečnost, že žalobce vycestoval z Běloruska legálně, že svou účast na protestech nedoložil a že matka a sestry v zemi původu vedle návštěv policie neměly jiné potíže, jsou okolnostmi významnými pro posouzení jeho věrohodnosti a individuálního rizika. Nemohou však samy o sobě nahradit souhrnné posouzení všech tvrzených skutečností ve světle informací o zemi původu. Totéž platí pro závěr o promlčení trestního stíhání za účast na protestech podle konkrétního ustanovení běloruského trestního zákoníku , který sám o sobě nemůže bez dalšího vyloučit jiné formy zájmu či postihu ze strany běloruských orgánů.
86. Soud proto shledal, že žalovaný nedostatečně vyhodnotil souhrn okolností vztahujících se k politické činnosti otce žalobce, vlastní politické aktivitě žalobce, tvrzenému zájmu běloruských orgánů o jeho osobu a aktivitám žalobce v zahraničí. Žalovaný se v novém řízení zaměří zejména na posouzení, zda mohou běloruské orgány žalobci přisuzovat opoziční politický postoj, a to s přihlédnutím jak k jeho vlastním politickým aktivitám, tak k rodinné vazbě na otce, který měl patřit mezi vůdce stávkového výboru podniku Belaruskali. Znovu posoudí podmínky pro udělení azylu na základě aktuálních a úplných informací o zemi původu.
87. Soud také zkoumal naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ustanovení § 14a zákona o azylu .
88. Podle ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
89. Podle ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje
a) trest smrti nebo poprava,
b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo
c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
90. Nedostatečné posouzení individuálního politického profilu žalobce se promítá také do závěrů o doplňkové ochraně. Žalovaný nemohl bez řádného vyhodnocení uvedených okolností uzavřít, že žalobci v případě návratu nehrozí zadržení, mučení ani jiné nelidské nebo ponižující zacházení. V dalším řízení proto znovu vyhodnotí individuální riziko žalobce, jakož i nové skutečnosti vztahující se k jeho zdravotnímu stavu.
91. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí nemůže obstát jak s ohledem na nové důležité skutečnosti podle § 32 odst. 9 zákona o azylu , tak pro nedostatečné individuální a souhrnné posouzení podmínek pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Žalovaný proto v dalším řízení znovu posoudí žádost žalobce v rozsahu shora uvedeného právního názoru soudu.
VII. Závěr a náklady řízení
92. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, náleží mu tak právo na náhradu nákladů řízení v dále uvedeném rozsahu (§ 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
a. Žalobce byl zastoupen advokátem, náleží mu proto náhrada nákladů právního zastoupení. Advokát vykonal celkem 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, replika na vyjádření žalovaného, jednání před soudem).
b. Sazba za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 6 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu činí 4 620 Kč, celkem za 4 úkony 18 480 Kč.
c. Advokátu náleží paušální náhrada hotových výdajů za 4 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem 1 800 Kč.
d. Cestovní náhrady (jízdné za cestu Praha – Hradec Králové) za účelem účasti na soudním jednání ve výši 135 Kč.
e. Advokátu náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč (4 x 150 Kč) za čtyři započítané půlhodiny na cestě Praha – Hradec Králové.
Celkem žalobce vynaložil náklady řízení ve výši 21 015 Kč.
93. Platební místo bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. s. ř. s. , přiměřená lhůta k splnění povinnosti pak v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s 64 s. ř. s. s. ř. s.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Hradec Králové 21. srpna 2026
JUDr. Magdalena Ježková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.