Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Az 14/2026 - 18

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci

žalobce: V. Z.

státní příslušnost Ukrajina

toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty

sídlem Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2026, č. j. OAM-937/VL-VL12-VL11-Z-ZZC-2026, ve věci zajištění cizince,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze 27. 7. 2026, č. j. OAM-937/VL-VL12-VL11-Z-ZZC-2026, se ruší.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) dne 14. 8. 2026, brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2026, č. j. OAM-937/VL-VL12-VL11-Z-ZZC-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zajistil žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle , o azylu (dále jen „ “), přičemž dobu trvání zajištění podle stanovil do 9. 11. 2026.

II. Napadené rozhodnutí a skutečnosti, které mu předcházely

2. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 19. 7. 2026 policejní hlídka kontrolovala žalobce na adrese S. 15, B. Žalobce nedisponoval žádným cestovním dokladem. Žalobce uvedl, že žádný cestovní doklad nevlastní a policie ani na základě lustrace žalobce nezjistila, že by existovala oprávnění žalobce pro pobyt na území České republiky.

3. Rozhodnutím ze dne 20. 7. 2026, č. j. KRPB-148199-30/ČJ-2026-060026-SVZ, Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje (dále jen „krajské ředitelství“), žalobce zajistilo podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, za účelem vycestování. Dobu zajištění krajské ředitelství stanovilo na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. Rozhodnutím ze dne 20. 7. 2026 uložilo žalobci správní vyhoštění s dobou, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace v délce jednoho roku.

4. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 19. 7. 2026 žalobce mimo jiné uvedl, že cestovní doklad ztratil asi v autobusu ve Francii, když cestoval ze Španělska do České republiky. Do Evropské unie přicestoval v roce 2021, následně pobýval až do 10. 5. 2026 ve Španělsku. Téhož dne odcestoval přes Francii do České republiky. V České republice žalobce pobýval od 15. 5. 2026. Španělsko musel opustit kvůli správnímu vyhoštění, jelikož v zemi pobýval neoprávněně. V Evropské unii neměl nikdy vízum či pobytové oprávnění. Žije v Brně u známých, stálou adresu nemá. Má v Polsku dceru, se kterou není v kontaktu. Na Ukrajinu se žalobce vrátit nechce, protože by musel nastoupit do armády, což odmítá.

5. Žalobce dne 23. 7. 2026 požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice.

6. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 4. 8. 2026 žalobce uvedl, že o mezinárodní ochranu od roku 2021 v Evropské unii nikdy nežádal.

7. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobce zajistil v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty podle a stanovil dobu trvání zajištění podle do 9. 11. 2026. Žalovaný uvedl, že žalobce pobýval již od roku 2021 ve Španělsku, kde mu bylo uloženo správní vyhoštění. Žalobce si byl vědom, že se vyhoštění vztahuje na všechny státy Evropské unie, přesto vycestoval do České republiky. Žalobce není v České republice nikde hlášen k pobytu. Do vlasti se nechce vrátit kvůli válce. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu až poté, co byl zadržen policií. Na území Evropské unie žalobce pobýval už od roku 2021, o mezinárodní ochranu nikdy nežádal a ani nesdělil, jaké překážky mu v tom bránily. Žalovaný měl za prokázané, že podání žádosti o mezinárodní ochranu bylo motivované snahou žalobce zmařit nucený návrat do vlasti. Žalobce bylo třeba zajistit a taktéž nebylo možné přistoupit k zvláštním opatřením podle , jelikož existují oprávněné důvody se domnívat, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění.

8. Žalobci nelze uložit zvláštní opatření, protože žalobce nemá v České republice žádné rodinné vazby, není v České republice nikde hlášen k pobytu, kvůli absenci relevantního povolení nemůže v zemi pracovat, nedisponuje tak finančními prostředky, jejichž prostřednictvím by si mohl zajistit bydlení či dojíždění k úkonům žalovaného. Nemohl by tak poskytnout žalovanému potřebnou součinnost.

9. K ubytování v pobytovém středisku žalovaný sdělil, že s ohledem na pobytovou historii žalobce nelze kvůli otevřenosti pobytového střediska očekávat, že by žalobce změnil své dosavadní chování a byl žalovanému k dispozici pro provedení správního řízení.

10. Žalovaný se dále zabýval délkou zajištění. Uvedl, že nemůže vyloučit, že bude žádost posuzovat v rámci zrychleného řízení jako zjevně nedůvodnou podle . Toto ustanovení se použije například u žadatelů, kteří činí žádost s cílem zdržet nebo zmařit výkon rozhodnutí o vyhoštění. K rozhodnutí dle má žalovaný stanovenou lhůtu 90 dnů. Proti negativnímu rozhodnutí ve věci zajištěného cizince lze podat žalobu ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Společně se zákonem předvídanou lhůtou dle , tedy 10 dní na ověření podání či nepodání žaloby a žádosti o přiznání odkladného účinku, během níž se na zajištěnou osobu pohlíží nadále jako na žadatele o mezinárodní ochranu, tak žalovaný stanovil lhůtu pro zajištění v délce 110 dnů (90+10+10 dnů).

III. Žaloba

11. Žalobce v žalobě uvedl, že pouhým zajištěním dochází k významnému zásahu do jeho základního práva na osobní svobodu. Zajištění je možné toliko za přesně stanovených podmínek, které musí žalovaný striktně dodržet. Zajištění musí trvat pouze na nezbytnou dobu a je nepřípustné, pokud lze účelu zajištění dosáhnout mírnějšími prostředky. Tyto podmínky v případě žalobce nebyly splněny. Žalovaný nesplnil zákonné nároky kladené na odůvodnění rozhodnutí, když toliko konstatoval, že u žalobce nezaznamenal od okamžiku zajištění žádné změny, což je v přímém rozporu se skutečností. Žalobce nezamýšlí postup žalovaného jakkoli ztěžovat, spolupracuje s žalovaným, pečlivě dodržuje mu uložená opatření. Nepředstavuje hrozbu pro společnost či veřejný pořádek.

12. Žalobce měl za to, že jej měl žalovaný umístit v pobytovém středisku, v němž by přebíral poštu a spolupracoval se správními orgány. Žalobce by volný režim v pobytovém středisku nezneužil, mírnější režim v tomto zařízení by byl vhodný pro jeho psychické rozpoložení. Žalobce má zajištěno ubytování u kamaráda. Žalobce prostřednictvím ambasády požádal o vydání nového cestovního pasu. Poté měl žalobce v úmyslu požádat o vízum.

13. Žalobce neměl v úmyslu se na území České republiky zdržovat nelegálně, naopak své pobytové oprávnění aktivně řešil a je připraven žít v souladu s právními předpisy. O tom svědčí i skutečnost, že se přemisťoval ze Španělska směrem do svého domovského státu. Žalobce má v Polsku dceru, která na území Polska pobývá na základě doplňkové ochrany. Žalobce s ní udržuje kontakt a chce zachovat a rozvíjet rodinné vztahy.

14. Pro zajištění žalobce nebyly naplněny podmínky. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu kvůli obavám z nástupu do armády, nechce být nucen ubližovat lidem, má odpor vůči násilí a zabíjení. Žalovaný měl v napadeném rozhodnutí konkrétním a přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z čeho dovodil, že žádost žalobce o mezinárodní ochranu byla podána účelově. Toto odůvodnění v napadeném rozhodnutí chybí.

15. Žalobce dále namítal, že zajištění bylo stanoveno na nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalovaný stanovil, že bude žalobce zajištěn do 9. 11. 2026, aniž by přesvědčivě vysvětlil, proč je takto dlouhá doba nutná k dosažení účelu zajištění. Žalovaný sice konkretizoval kroky, které lze předpokládat, nicméně předpokládá i naprosto nepravděpodobné situace, a navíc tyto avizované úkony stále nevedou k tak dlouhému období, po které má být žalobce zajištěn. Žalovaný tak neodůvodnil, proč je již nyní nutné žalobce zajistit na tak dlouhou dobu.

16. Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. Současně požádal, aby krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek.

IV. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný nesouhlasil s podanou žalobou, neboť měl za to, že se v žalobě namítaných porušení při rozhodování věci nedopustil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a též zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců stanovených ustanovením .

18. Žalovaný vycházel z dostatečných podkladů pro vydání rozhodnutí, které si opatřil od policie. Z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů žalovaný vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a též zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců stanovených ustanovením . Žalovaný posoudil všechny uvedené skutečnosti týkající se žalobce a jeho dosavadního pobytu na území České republiky a dospěl k závěru, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podal pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nebo je pozdržet, ačkoliv žalobce mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, a současně nelze účinně uplatnit zvláštní opatření dle , a proto správní orgán shledal naplnění podmínek stanovených ustanovením . Rozhodnutí je řádně odůvodněno a je individualizované, zákonné a správné. Rovněž délka zajištění byla dostatečně odůvodněna.

19. Žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. , a ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. .

20. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

V. Posouzení věci krajským soudem

21. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba ( , , dále jen „ “) v zákonné lhůtě ( ).

22. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s , neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl do pěti dnů ode dne podání žaloby a krajský soud neshledal, že by to bylo pro rozhodnutí věci nezbytné.

23. Krajský soud postupoval v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů ( ) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. -32, č. 4439/2022 Sb. NSS). Tyto závěry lze vztáhnout na rozhodnutí o zajištění podle .

24. Žaloba je důvodná.

25. Podle může žalovaný „v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“.

26. Při posouzení podmínek zajištění podle citovaného ustanovení se neposuzuje důvodnost žádosti o mezinárodní ochranu. Postačí pouze zjištění, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána účelově. Skutečnost, že žadatel v žádosti podané v zařízení pro zajištění cizinců tvrdí okolnosti, které mohou být při meritorním posouzení shledány relevantními z hlediska mezinárodní ochrany, nevylučuje postup podle . Rozhodnutí o zajištění nijak nepředjímá výsledek řízení o mezinárodní ochraně, ani jej nenahrazuje.

27. Důvodem, který ospravedlňuje zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle o azylu, je obava, že se podáním žádosti o mezinárodní ochranu snaží vyhnout realizaci správního vyhoštění (příp. extradici nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu). Zajištění podle má tedy za cíl znemožnit zneužití zákona podáním účelové žádosti o mezinárodní ochranu a dosažení takových podmínek, které cizinci umožní vyhnout se správnímu vyhoštění (typicky útěkem a přerušením kontaktu s orgány veřejné správy). Aniž by tím byl jakkoliv předjímán výsledek řízení o mezinárodní ochraně, jedná se o preventivní opatření, které má zabezpečit dostupnost žadatele pro řízení o správním vyhoštění a pro výkon případného rozhodnutí o vyhoštění, stane-li se vykonatelným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně (viz např. rozsudek č. j. 1 Azs 349/2016–48). Skutečnost, že účelem je „zajištění efektivní kontroly nad průběhem správního řízení o vyhoštění v situaci, kdy cizinec během řízení uplatní své právo požádat o mezinárodní ochranu“ Nejvyšší správní soud potvrdil také např. v rozsudcích ze dne 15. 2. 2017, č. j. –35, nebo ze dne 28. 2. 2017, č. j. 4 Azs 9/2017–31.

28. K výkladu důvodu zajištění podle se vyjádřil Soudní dvůr EU v usnesení ze dne 3. 6. 2021 ve věci J. A. proti Slovinsku, C-186/21 PPU, podle něhož tento důvod obsahuje dvě odlišné kumulativní podmínky. Jednak podmínku zajištění žadatele za účelem vyhoštění a jednak podmínku existence přiměřených důvodů, založených na objektivních kritériích, domnívat se, že žadatel podal žádost o mezinárodní ochranu pouze proto, aby pozdržel nebo zmařil výkon rozhodnutí o navrácení (bod 36). Příkladem objektivního kritéria, kterého se orgány mohou dovolávat, je skutečnost, že žadatel již měl možnost přístupu k azylovému řízení (bod 37). Obdobně se k naplnění důvodů zajištění podle vyjádřil NSS např. v rozsudku ze dne 19. 1. 2017, č. j. -27, v němž uvedl, že jsou v daném ustanovení obsaženy tři podmínky, za kterých lze vydat rozhodnutí o zajištění. První podmínkou je podání žádosti až v zařízení pro zajištění cizinců, druhou je existence oprávněných důvodů se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem se vyhnout hrozícímu vyhoštění nebo jej pozdržet, a konečně třetí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany nebylo možno podat dříve. Tyto podmínky je přitom třeba splnit kumulativně (současně).

29. V posuzované věci je nesporné, že o mezinárodní ochranu požádal žalobce až poté, co byl zajištěn policií po provedené kontrole pobytového oprávnění. Žalobce neuvedl žádný azylově relevantní důvod či objektivní okolnost, která mu bránila podat žádost o mezinárodní ochranu dříve. Krajský soud se dále zabýval podmínkou, že žalobce podal žádost s cílem vyhnout se vyhoštění. Není sporu o tom, že žalobce přicestoval do České republiky bez pobytového oprávnění, Španělsko rozhodlo o vyhoštění žalobce, následně dne 20. 7. 2026 vydala policie rozhodnutí o vyhoštění žalobce. V případě, že žalovaný zvolí důvod pro zajištění dle , musí mít za to, že vyhoštění žalobce by vůbec přicházelo v úvahu. A v této části napadeného rozhodnutí má krajský soud za to, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny a je obecně známou skutečností, že na Ukrajině probíhá ozbrojený konflikt Pokud by bylo vycestování žalobce jako takové vyloučeno, není naplněna podmínka a žalovaný by nebyl oprávněn žalobce z uvedeného důvodu zajistit. Zajištění by totiž nenaplňovalo účel zajištění a žalovaný by jednal svévolně. Žalovaný byl při rozhodování o zajištění cizince povinen předběžně posoudit, zda je správní vyhoštění alespoň potenciálně možné, jsou-li mu překážky vycestování v době rozhodování o zajištění cizince známy nebo vyšly-li najevo, a k těmto překážkám se vyjádřit (blíže rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2009, č. j. -61, č. 1850/2009 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu č. j. -150, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2021, č. j. -29, bod 7). Pokud je odpověď na shora uvedenou otázku záporná, nelze o zajištění cizince rozhodnout (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. –150, č. 2524/2012 Sb. NSS). V řízení o zajištění cizince neměl žalovaný povinnost prokázat, že vyhoštění žalobce bude skutečně realizováno, ale měl posoudit potenciální možnost vyhoštění a tuto úvahu zahrnout s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu do napadeného rozhodnutí.

30. Krajský soud poukazuje na to, že judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví o žadatelích o azyl z Ukrajiny není dosud jednotná. Zatímco dříve jasný závěr o tom, že vycestovat na Ukrajinu nelze, je postupně rozmělňován, přesto nelze mluvit zatím o tom, že tento názor byl plně judikaturně překonán. Žalovaný se tak nemůže opírat o jakýkoli ustálený závěr soudů, že vycestování na Ukrajinu je bez dalšího možné. S ohledem na roztříštěnost judikatury (srov. Např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2026, č. j. -23, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2026, č. j. -63, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2026, č. j. -42) a stále se dynamicky měnící situaci na Ukrajině měl žalovaný povinnost v napadeném rozhodnutí učinit úvahu o tom, zda je případné vyhoštění na Ukrajinu vůbec reálné, aby se krajský soud mohl konkrétními úvahami žalovaného zabývat. To se však v posuzované věci nestalo. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí okolnosti související se žalobcovým návratem na Ukrajinu nijak, a to ani okrajově, nezkoumal. Takovému postupu nelze přisvědčit. Z uvedených důvodů má krajský soud za to, že žalovaný neučinil řádnou úvahu odůvodňující zajištění žalobce na základě , jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

31. Krajský soud se dále zabýval námitkou, že žalovaný dostatečně alternativy zajištění. Podle může žalovaný rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle nebo , ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany. Mezi zvláštní opatření, jejichž uplatnění je třeba zvážit před vydáním rozhodnutí o zajištění podle citovaného ustanovení, patří povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany zdržovat se v pobytovém středisku určeném žalovaným nebo povinnost osobně se hlásit žalovanému ve stanovené době ( ). Krajský soud pouze zdůrazňuje, že podle citovaných zákonných ustanovení má před zajištěním cizince v zařízení pro zajištění cizinců přednost uložení zvláštních opatření podle (uložení povinnosti cizinci zdržovat se v pobytovém středisku určeném žalovaným nebo povinnost osobně se hlásit ve stanovené době).

32. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. –38, volba některého ze zvláštních opatření namísto zajištění cizince je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a že neexistuje důvodná obava, že se bude vyhýbat součinnosti v řízení o správním vyhoštění nebo případnému výkonu správního vyhoštění. Jinými slovy, je třeba zvážit, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo.

33. Žalovaný se nemožností uložit zvláštní opatření v napadeném rozhodnutí zabýval, a to na straně 2. Vysvětlil, že k uložení zvláštního opatření nemůže přistoupit, jelikož u žalobce nebyly zjištěny v České republice žádné rodinné vazby, není v České republice nikde hlášen k pobytu, kvůli absenci relevantního povolení nemůže v zemi pracovat, nedisponuje tak finančními prostředky, jejichž prostřednictvím by si mohl zajistit bydlení či dojíždění k úkonům žalovaného. Nemohl by tak poskytnout žalovanému potřebnou součinnost. Krajský soud se s jeho hodnocením ztotožňuje. Žalobce nemá v České republice žádné zázemí, pouze obecně uvedl, že by pobýval u kamarádů. Jakékoli konkrétní údaje o osobách či adrese však chybí. Žalobce neuváděl, že by disponoval finančními prostředky a s ohledem na nemožnost vykonávat zaměstnání nelze předpokládat, že by měl dostatek finančních prostředků k plnění povinností stanovených žalobcem. Žalovaný se taktéž zabýval tím, zda by nebyl účelný pobyt žalobce v pobytovém zařízení. Pobyt na adrese pobytového střediska bez uvedení dalších okolností nelze samo o sobě shledat jako záruku toho, že by se žalobce na dané adrese skutečně zdržoval. Žalobce neuvedl žádné argumenty, které by představovaly alespoň nějakou indicii pro závěr, že žalobce by zvláštní opatření – po opakovaném porušování předpisů států Evropské unie – skutečně dodržoval. Žalobce nesdělil žádné individuální okolnosti, na základě kterých by bylo možné dojít k závěru, že žalobce skutečně změnil svůj přístup a s žalovaným by spolupracoval. Obecné tvrzení, že chce žalobce vyčkat na výsledek řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, takovouto skutečností není. Krajský soud neshledal v úvahách žalovaného pochybení.

34. Krajský soud má tak za to, že vzhledem k dosavadnímu jednání žalobce, který nelegálně přicestoval do České republiky, nerespektoval španělské rozhodnutí o vyhoštění, existují oprávněné důvody se domnívat, že by v pobytovém středisku či při pobytu na jiné adrese, kterou žalobce ve správním řízení ani neuvedl, nevyčkal do doby skončení řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, ale uchýlil se opět ke skrývání se před orgány veřejné moci a neoprávněnému pobytu (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. , bod 21, výše citovaný č. j. , bod 25). Obavy z nespolupráce a neplnění zvláštních opatření žalobce nerozptýlil žádnými konkrétními argumenty. V průběhu správního řízení žalobce nepředložil žádné podklady a netvrdil žádné konkrétní skutečnosti prokazující, že by jakékoli ze zvláštních opatření mělo být v případě žalobce realizovatelné. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil pouze v obecné rovině, nijak nekonkretizoval, jaké skutečnosti měl žalovaný zohlednit v jeho prospěch Ze správního spisu takové skutečnosti neplynou. Žalobce neuvedl ani žádné zvláštní okolnosti, které by vyvažovaly nedůvěru v žalobce plynoucí z jeho pobytové historie a protiprávního jednání. Z uvedených důvodů se krajský soud ztotožnil se závěry žalovaného, že v případě žalobce nebylo uložení zvláštních opatření možné. Námitka týkající se alternativ zajištění tak není důvodná.

35. Krajský soud se dále zabýval námitkou, že žalovaný nedostatečně odůvodnil délku zajištění.

36. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 3. 2024, č. j. –50, vyslovil, že dle čl. 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. 6. 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu, má být žadatel o mezinárodní ochranu zajištěn pouze po co nejkratší dobu. Žalovaný proto nemůže bez podrobnějšího odůvodnění přistoupit ke stanovení doby zajištění na její maximální zákonem povolenou délku, která nyní činí šest měsíců. Právě to se však nyní stalo. Žalovaný délku zajištění odůvodnil pouze tím, že jde o maximální zákonnou délku zajištění a zároveň maximální zákonnou délku řízení o udělení mezinárodní ochrany. U délky zajištění však nelze toliko argumentovat tím, že mu konkrétní délku umožňují zákonná ustanovení. Nejvyšší správní soud tak dospěl k jasnému závěru, že „ustanovení , o azylu, ve znění účinném od 1. 7. 2023, umožňuje zajistit žadatele o udělení mezinárodní ochrany na maximální dobu 180 dnů. To však neznamená, že Ministerstvo vnitra může dobu zajištění stanovit na tuto novou maximální délku pouze s odůvodněním, že řízení ve věci mezinárodní ochrany může dle citovaného zákona trvat až šest měsíců“. To se však v posuzované věci nestalo. Žalovaný nejen že nestanovil maximální zákonem předvídanou lhůtu 180 dní, ale v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil, proč žalobce zajistil na 110 dní. Dobu zajištění 110 dnů stanovil jako zákonnou lhůtu pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně v rámci tzv. zrychleného řízení při posuzování žádosti zjevně nedůvodné, tj. 90 dnů, 10 dnů odpovídající lhůtě k podání žaloby proti rozhodnutí o mezinárodní ochraně a 10 dnů na ověření podání či nepodání žaloby a návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.

37. Jak vyslovil Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 24. 7. 2026, č. j. -53, účelem zajištění je potřeba překlenout dobu, po kterou je vedeno řízení o mezinárodní ochraně, které bylo zahájeno účelovou žádostí cizince. Doba zajištění podle tohoto ustanovení se proto bude odvíjet od předpokládané délky řízení o mezinárodní ochraně. Cizince nelze zajistit na dobu kratší, než je doba řízení o mezinárodní ochraně – opačný postup by vedl ke zmaření účelu institutu zajištění dle (srov. rozsudek NSS č. j. -38 ze dne 23. 1. 2019).

38. Stanovená doba 110 dnů zajištění nepřekračuje zákonem předvídanou maximální dobu 180 dnů nejdelšího možného zajištění podle . Žalovaný navázal stanovenou dobu na dobu možného trvání řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a dobu potřebnou pro související úkony. Ve výsledku tedy žalovaný dobu zajištění určil tak, že zajištění bude končit v době, kdy by mělo být (pravomocně) jasno o právním osudu žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. To přesně odpovídá účelu zajištění podle (srov. cit. rozsudek č. j. ).

VI. Závěr a náklady řízení

39. Jelikož se žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nezabýval reálností vyhoštění žalobce, a přesto jej zajistil dle , krajský soud zrušil napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné podle

40. Krajský soud pro úplnost dodává, že ve výroku tohoto rozsudku současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku NSS ze dne 1. 11. 2012, č. j. -34, č. 2757/2013 Sb. NSS, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé ( ). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím, jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věc, a krajský soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.

41. Krajský soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť o žalobě rozhodl bez zbytečného odkladu po obstarání podkladů nutných pro rozhodnutí před uplynutím lhůty 30 dnů od podání žaloby ve smyslu Případný odkladný účinek přitom působí jen do skončení řízení před soudem. V této situaci by tedy již rozhodování o odkladném účinku žaloby bylo bezpředmětné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2021 č. j. -25).

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl ve věci úspěšný, náhradu nákladů řízení však nepožadoval a ani z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

Ostrava 26. srpen 2026

Mgr. Jana Volková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.