Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2351/2026

-96

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci péče soudu o nezletilouAAAAA (pseudonym), zastoupenou kolizním opatrovníkem městem Blansko, se sídlem nám. Svobody 32/3, dcery rodičů matky L. H., zastoupené JUDr. Jiřím Trnkou, Ph.D., advokátem se sídlem vČeských Budějovicích, V. Talicha 14, a otce T. S., zastoupeného Mgr. Hanou Bartasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 4, ve věci výchovy a výživy nezletilé a o neshodě rodičů o významné záležitosti dítěte, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2026, č. j. -61; takto:

Dovolání matky se odmítá.

Odůvodnění:

1. Matka podala dne 26. 3. 2026 u Okresního soudu v Prachaticích návrh na úpravu poměrů k

nezletilé AAAAA

, zahrnující péči, výživu a rozhodnutí o významných záležitostech

v

rámci rodičovské odpovědnosti. Místní příslušnost tohoto soudu dovozovala z

toho, že od dubna 2025 s nezletilou bydlí ve XY

, kde má zajištěno dlouhodobé bydlení, a že nezletilá u ní pravidelně tráví přibližně polovinu času. Ve

XY

nezletilá navštěvuje mateřskou školu a má zde vytvořeno rodinné, sociální a každodenní zázemí (v

dalším podání matka připustila, že nezletilá

AAAAA bydlí ve XY až od konce roku 2025).

2. Otec při prvním úkonu, který mu v řízení příslušel, vznesl námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Prachaticích. Uvedl, že posledním rodiči dohodnutým bydlištěm nezletilé jsou XY, kde rodina před rozchodem rodičů žila a kde má nezletilá inadále zázemí. Toto místo spadá do obvodu Okresního soudu v Blansku. Otec nezpochybnil, že se rodiče v péči o nezletilou fakticky střídají ve čtrnáctidenních intervalech; namítal však,že tento režim nepředstavuje jejich dohodu o změně bydliště nezletilé ani souhlas sjejím bydlištěm ve XY. Pobyt dítěte v tomto místě měl být následkem jednostranného rozhodnutí matky.

3. Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 30. 4. 2026, č. j. -33, námitku místní nepříslušnosti zamítl. Vyšel z toho, že podle shodných tvrzení rodičů nezletiláod roku 2025 pravidelně pobývá vintervalu po čtrnácti dnech u každého z nich. Dospěl protok závěru, že na základě dohody rodičů má nezl. AAAAA faktické bydliště jak v XY, tak ve XY; místně příslušné jsou vedle sebe oba soudy, v nichž nezletilá střídavě bydlí. Jelikož první návrh byl podán u Okresního soudu vPrachaticích, považoval tento soud za místně příslušný.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání otce usnesení soudu prvního stupně změnil, vyslovil místní nepříslušnost Okresního soudu vPrachaticích a věc postoupil Okresnímu soudu v Blansku. Své měnící rozhodnutí založil natom, že poslední dohoda rodičů o bydlišti nezletilé směřovala k XY. Dovodil, že dohoda rodičů o střídavém pobytu nezletilé v XY a ve XY nebyla uzavřena; ujednání či faktické fungování péče v čtrnáctidenních intervalech nepovažoval za takovou dohodu. Okolnosti uváděné matkou – pravidelný pobyt nezletilé ve XY, docházka do tamní mateřské školy a vazby k tomuto místu – podle jeho závěru nezaložily jinérozhodující skutečnosti ve smyslu , o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z.ř. s.“.

5. Matka napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost odvozuje odznění z , (dále jen „“). Zadosud nevyřešené, popřípadě odvolacím soudem nesprávně vyřešené označila čtyři otázky: (i) zda lze dát absolutní přednost historicky poslední dohodě rodičů o bydlišti dítěte, (ii) zda pojem jiných rozhodujících skutečností vylučuje zohlednění dlouhodobého faktického života dítěte ve druhém místě, (iii) zda lze bez jednání uzavřít, že nebyla uzavřena konkludentní dohoda rodičů, a (iv) zda lze místní příslušnost určit bez přihlédnutí knejlepšímu zájmu dítěte.

6. Otec navrhl dovolání odmítnout, případně zamítnout. Setrval na tom, že s bydlištěm nezletilé ve XY nesouhlasil, proti tomuto pobytu i proti zápisu do další mateřské školy se vymezoval a že podpis evidenčního listu dodatečně učiněný z jiných důvodů neznamenal jeho souhlas se změnou bydliště nezletilé.

7. Nejvyšší soud projednal dovolání podle ve znění účinném vdobě jeho rozhodování, ve spojení s a z. ř. s. Dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení a při splnění podmínky povinného zastoupení advokátem.

8. Podle § 467 odst. 1 z. ř. s. je ve věcech péče soudu o nezletilé příslušný obecný soudnezletilého dítěte. Obecným soudem nezletilého je podle § 4 odst. 2 z. ř. s. soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště.

9. Dovolání proti procesnímu rozhodnutí o místní příslušnosti není samo o sobě vyloučeno ustanovením z. ř. s. Omezení dovolání v řízeních podle hlavy pátéčásti druhé z. ř. s. míří na rozhodnutí ve věci samé. Přípustnost dovolání protiprocesnímu rozhodnutí se proto posuzuje podle Tento závěr odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, zejména usnesení ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. .

10. Podle je dovolání přípustné jen tehdy, závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, je v judikatuře rozhodována rozdílně, anebo má být vyřešena jinak.

11. Dovolatelka úvodem formuluje otázku, zda lze při určení bydliště nezletilého dátabsolutní přednost historicky poslední dohodě rodičů, aniž by soud přihlédl kpravidelnému a stabilnímu režimu péče v obou místech.

12. Otázka je založena na nepřiléhavém předpokladu, že odvolací soud formuloval obecnépravidlo o absolutní přednosti dřívější dohody rodičů. Napadené usnesení takový právní názor neobsahuje. Odvolací soud vyšel z konkrétního skutkového závěru, že v poměrech projednávané věci nebyla prokázána nová dohoda rodičů – ani výslovná, ani konkludentní – o bydlišti nezletilé ve XY či v obou místech.

13. Dohodu rodičů o výkonu péče nelze bez dalšího ztotožnit s dohodou o bydlišti dítěte. Rodič může souhlasit s tím, že druhý rodič bude v určených intervalech osobně pečovat odítě v jiném než dosavadním bydlišti, aniž by tím projevil souhlas, aby se bydliště dítěte změnilo nebo aby vedle dosavadního bydliště vzniklo bydliště další. Rozlišení obou otázek jepodstatné zejména tehdy, má-li pravidelný režim péče fungovat pouze dočasně nebo je-li druhým rodičem trpěn, avšak současně je zpochybňováno místo, kde má být péče vykonávána.

14. Zda konkrétní jednání rodičů vyjadřuje vedle dohody o režimu péče i konkludentní souhlas s bydlištěm dítěte v jiném místě, závisí na skutkových okolnostech případu. Význam může mít zejména obsah komunikace rodičů, délka a stabilita nastalého stavu, jednání rodičů vůči škole, zdravotnickým zařízením, orgánu sociálně-právní ochrany dětí a opatrovnickému soudu, jakož i to, zda druhý rodič nesouhlas projevil včas a dostatečně určitě.

15. Odvolací soud tyto okolnosti vyhodnotil tak, že rodiči dohodnutým bydlištěm nezletilé zůstaly XY a že pobyt nezletilé ve XY byl důsledkem jednostranného postupu matky. Matka v dovolání nemůže úspěšně zpochybňovat skutkový závěr odvolacího soudu, žemezi rodiči nebyla uzavřena ani konkludentní dohoda o bydlišti nezletilé ve XY, neboť dovolání lze podat pouze pro nesprávné právní posouzení věci ( ). Hodnocení obsahu komunikace rodičů, jejich jednání a z nich plynoucí skutkový závěr oneexistenci takové dohody dovolacímu přezkumu samo o sobě nepodléhá. Nejvyšší soud vusnesení ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. , výslovně uvedl, že skutkové závěry odvolacího soudu dovolacímu přezkumu nepodléhají; vtamní věci pak přikročil ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, neboť na rozdíl od věci nyní projednávané, odvolací soud vycházel zdůkazů opatřených až vodvolacím řízení, knimž se nemohli všichni účastníci vyjádřit.

16. Navíc lze připomenout, že i podle dodatečně upřesněné verze matky s nezletilou AAAAA začala bydlet ve XY pravidelně až na konci roku 2025 (viz č.l. 47 verte spisu), přičemžotec námitku místní nepříslušnosti (která v sobě rovněž obsahovala nesouhlas sjednostrannou změnou bydliště) uplatnil bezprostředně po doručení návrhu na zahájení řízení vbřeznu 2026. Nelze tedy rozumně soudit, že by (si sohledem na obsahově zcelaodlišná prohlášení obou rodičů) byl se změnou bydliště srozuměn a (konkludentně) s ní projevil kvalifikovaný souhlas dříve.

17. Dovolatelka dále předkládá otázku ad 2/, zda lze pojem „jiné rozhodující skutečnosti“ vyložit tak restriktivně, že by vylučoval zohlednění dlouhodobého faktického života dítěte, pravidelného pobytu, docházky do předškolního zařízení a sociálních vazeb v místě bydliště jednoho z rodičů.

18. Ustanovení § 4 odst. 2 z. ř. s. nelze vykládat tak, že rozhodnými skutečnostmi mohou být pouze údaje vedené v evidenci obyvatel nebo že faktické poměry dítěte nemají žádný význam. Bydliště dítěte je třeba posuzovat podle skutečného a právně relevantního uspořádání jeho poměrů. Faktický pobyt, návštěva školského zařízení, zdravotní péče, rodinné vazby asociální začlenění mohou být důležitými okolnostmi. Dlouhodobě stabilizovaný a druhým rodičem fakticky akceptovaný stav může za určitých okolností nabýt významu samostatné rozhodující skutečnosti; v projednávané věci však takové okolnosti zjištěny nebyly a pobyt nezl. AAAAA v bydlišti matky nebylo možno ve spektru konkrétních skutkových zjištění považovat za „dlouhodobý“.

19. Kategorie jiných rozhodujících skutečností totiž neslouží k tomu, aby jeden rodič mohl jednostranným rozhodnutím nahradit dohodu obou rodičů o bydlišti dítěte. Má-li nezletilý obarodiče vykonávající rodičovskou odpovědnost, druhý rodič o dítě prokazatelně pečuje a s jednostranně zvoleným místem pobytu dítěte (alespoň konkludentně) nesouhlasí, nestačí kzaložení nového bydliště jen to, že první rodič dítě do tohoto místa přemístí, opatří mu v tomto novém místě možnost bydlení, přihlásí je do mateřské školy nebo zde fakticky vykonává svou část péče.

20. Opačný závěr by popřel význam zákonem výslovně uvedené dohody rodičů. Zároveň by dovolil, aby rodič, který jednostranně vytvořil nový skutkový stav, sám určil nejen místo života dítěte, ale i místně příslušný soud. Takový následek není slučitelný s funkcí § 4 odst. 2 z. ř. s. ani s požadavkem stability poměrů dítěte a předvídatelnosti určení zákonného soudu.

21. Skutečný život dítěte v novém místě proto nelze ignorovat. Může však nabýt významu pro určení bydliště jen jako součást celkového hodnocení, z něhož plyne dohoda rodičů, rozhodnutí soudu, případně objektivní a legitimní změna poměrů, kterou nelze redukovat najednostranné jednání jednoho rodiče. Tak tomu bylo i v rozhodovací praxi Ústavního soudu, která klade důraz na faktické bydliště dítěte, ale zároveň hodnotí, zda druhý rodič nově nastalý stav akceptoval alespoň konkludentně.

22. Odvolací soud nepopřel obecný význam faktických vazeb nezletilé ke XY. Dovodil však, že za skutkového stavu zjištěného v projednávané věci, zejména při neexistenci souhlasu otce, tyto okolnosti nemohou založit změnu bydliště nezletilé namísto dohody rodičůči rozhodnutí soudu. Tento závěr je v souladu s judikaturou Ústavního soudu, podle níž dohoda rodičů o bydlišti dítěte, popřípadě její změna, musí být jednoznačná asamotné faktické přestěhování ani okolnosti, které k němu rodiče vedly, ji nenahrazují (srov.usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. , body 9 a 10; obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. , bod 10). Dovolatelka přitom svou argumentací ve skutečnosti brojí především proti skutkovému závěru o postoji otce; takové skutkové závěry samy o sobě dovolacímu přezkumu nepodléhají (srov. již zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. ).

23. Dovolatelka se konečně táže, zda odvolací soud mohl bez dokazování a bez řádného objasnění skutkového stavu uzavřít, že rodiče neuzavřeli ani konkludentní dohodu o bydlišti nezletilé v XY i ve XY. Otázka, zda odvolací soud měl nařídit jednání, je sice otázkou procesního práva, její posouzení však v tomto případě nezávisí primárně navýkladu , nýbrž na tvrzení dovolatelky, že skutkový stav nebyl dostatečně objasněn.

24. Odvolání směřovalo proti usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé. Odvolací soud proto mohl postupovat podle a rozhodnout bez odvolacího jednání. Tento postup je nepřípustný jen tehdy, založí-li odvolací soud své rozhodnutí nanových skutkových podkladech, které nebyly účastníkům zpřístupněny, nebo na důkazech, k nimž účastníci neměli možnost se vyjádřit (viz již výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. , vněmž odvolací soud vycházel zpodkladů předložených vodvolacím řízení jedním zrodičů, k nimž se druhý rodič nemohl vyjádřit).

25. Takovou situaci však dovolatelka netvrdí. Otec již v odvolání výslovně rozlišoval faktické střídání péče od dohody o bydlišti dítěte a uváděl, že s pobytem dítěte ve XY nesouhlasil. Matka mohla na tuto argumentaci reagovat a ve vyjádření k odvolání takévyložila, proč – ze svého úhlu pohledu – považuje pravidelný pobyt nezletilé ve XY za projev dohody rodičů, popřípadě za jinou rozhodující skutečnost. Odvolací soud nevycházel z listin nebo jiných podkladů, které by byly do řízení vneseny až v odvolacím stupni bez možnosti reakce dovolatelky. Vyhodnotil skutková tvrzení, která byla v řízení obsažena a o nichž účastníci znali stanovisko druhé strany.

26. Dovolatelkou citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. není na nynější věc přiléhavé. V uvedené věci odvolací soud založil závěr o konkludentní dohodě rodičů také na nově předložené korespondenci, aniž druhému rodiči a koliznímu opatrovníkovi vytvořil prostor se k ní vyjádřit. Nejvyšší soud proto takové rozhodnutí označil za procesně nekorektní a překvapivé. V nyní projednávané věci rozhodnutí odvolacího soudu nestojí na novém důkazu nebo na argumentaci, k níž by se matka nemohla vyjádřit. Uvedené rozhodnutí nelze chápat ani tak, že každá neshoda rodičů o existenci dohody o bydlišti dítěte nutně vyžaduje provedení rozsáhlého dokazování při odvolacím jednání. Rozhodování omístní příslušnosti se provádí na počátku řízení a sleduje rychlé postavení procesních podmínek najisto tak, aby mohlo být pokud možno bezodkladně rozhodnuto o věci samé. Je-li odvolací soud schopen rozhodnout na základě tvrzení účastníků a podkladů, k nimž se mohli vyjádřit, nařízení jednání nevyžaduje.

27. Dovolatelka tedy nevytýká, že by byla zbavena práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; vytýká, že odvolací soud přisoudil jejím tvrzením a tvrzením otce jiný význam, než jaký jim přisuzuje ona. Taková výhrada směřuje proti skutkovému hodnocení a není právní otázkou ve smyslu

28. Dovolatelka nakonec namítá, že místní příslušnost v opatrovnických věcech nelze určit bez přihlédnutí k nejlepšímu zájmu dítěte.

29. Nejlepší zájem dítěte je předním hlediskem při každé činnosti týkající se dítěte. Připrvotním určení místní příslušnosti se však neuplatňuje jako samostatné kritérium, kteréby umožňovalo pominout zákonnou vazbu na bydliště dítěte podle § 4 odst. 2 ve spojení s § 467 odst. 1 z. ř. s.

30. Zájem dítěte se promítá již do samotné konstrukce § 4 odst. 2 z. ř. s. Zákon spojuje určení obecného soudu dítěte ve většině případů s jeho posledním bydlištěm založeným dohodou rodičů, rozhodnutím soudu nebo jinými objektivně rozhodujícími skutečnostmi. Tímsleduje, aby o poměrech dítěte rozhodoval soud s reálnou vazbou k jeho životu, asoučasně brání tomu, aby jeden rodič jednostranně a účelově založil místní příslušnost jiného soudu. Tento požadavek chrání stabilitu životních poměrů nezletilého, řádný výkon rodičovské odpovědnosti obou rodičů i právo účastníků na zákonného soudce.

31. Nejlepší zájem dítěte je dále výslovně vyjádřen v § 5 z. ř. s. Změní-li se v probíhajícím opatrovnickém řízení okolnosti, podle nichž se příslušnost posuzuje, může příslušný soud svou příslušnost přenést na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého. Teprve při tomto rozhodování se posuzuje, zda jiný soud má pro další vedení konkrétní věci lepší podmínky; význam mohou mít skutečné vazby dítěte, dostupnost důkazů, součinnost místního orgánu sociálně-právní ochrany dětí, dosavadní obeznámenost soudu s věcí, hospodárnost i rychlost řízení.

32. O přenesení příslušnosti podle § 5 z. ř. s. lze však uvažovat až poté, co je postaveno najisto, který soud byl místně příslušný při zahájení řízení podle § 4 odst. 2 a § 467 odst. 1 z. ř. s. Institut přenesení příslušnosti nemůže nahrazovat prvotní určení příslušnosti anisloužit k překonání závěru, že pobyt dítěte v jiném místě byl vytvořen jednostranným jednáním rodiče bez souhlasu druhého rodiče.

33. Judikatura Nejvyššího soudu k § 5 z. ř. s. zdůrazňuje, že zájem dítěte vyžaduje, abyrozhodoval soud s nejlepšími podmínkami pro zjištění jeho poměrů; neznamená však, že tímto soudem musí být vždy automaticky soud geograficky nejbližší aktuálnímu pobytu dítěte. Změna bydliště sama o sobě nezakládá povinnost příslušnost přenést. Tytozávěry se uplatní až v případné navazující úvaze soudu, jehož místní příslušnost bylapodle § 4 odst. 2 z. ř. s. určena.

34. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže při rozhodování o námitce místní nepříslušnosti řešil, kde měla nezletilá bydliště ve smyslu § 4 odst. 2 z. ř. s. Úvahy o rozsahu jejích současných vazeb k XY mohou být relevantní pro budoucí postup příslušného soudu podle § 5 z. ř. s.; samy o sobě však nevyvracejí skutkový závěr, že při zahájení řízení nebylo bydliště nezletilé ve XY založeno dohodou rodičů ani jinými rozhodujícími skutečnostmi.

35. Dovolatelka tak ve smyslu nepředložila právní otázku, na níž by napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo Ústavního soudu, ani otázku dosud neřešenou. Všechny čtyři formulované otázky vycházejí buď z právního názoru, který odvolací soud nezaujal, nebo z odlišného skutkového stavu, než z jakého odvolací soud vyšel.

36. Nejvyšší soud proto dovolání matky podle odmítl.

37. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 9. 2026

JUDr. David Vláčil předseda senátu