Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 160/2026-20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 13 709,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 706 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 200,87 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 6 003,24 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 706 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 200,87 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 6 003,24 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 13 709,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 078,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 241,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 200,87 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 6 200,87 Kč od datum do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.
2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.
3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne datum č. j. 19 C 160/2026 -14 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”).
4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým závěrům.
5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum, uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným.
6. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se mu právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč, za což měl žalovaný v čtyřiadvaceti měsíčních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 11 805 Kč s tím, že částku 500 Kč představoval poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru a částku 2 599 Kč poplatek za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení; samotné úroky pak měly představovat částku 1 706 Kč.
7. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
8. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětnou úvěrovou smlouvu je možno považovat za platnou, a to v tom smyslu, že není důvod ji hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatnou, zvláště když žalobkyně v dostatečné míře (vzhledem k výši poskytnutého úvěru) prokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
9. Jde-li o ujednání o poplatku „za zpracování spotřebitelského úvěru“, shledal jej soud – v daném kontextu – za platné, neboť zohlednil skutečnost, že v případě, kdy si spotřebitel půjčuje relativně nízkou finanční částku (přičemž současně vstupuje do „hry“ i fakt, že žádná bankovní instituce by žalované v dané době úvěr patrně neposkytla), reálně nemusí pouze úrok, jenž je úrokem nepříčícím se právnímu řádu, pokrýt veškeré skutečné (resp. účelně vynaložené) náklady poskytovatele úvěru. Ujednání o poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru tak podle mínění soudu není namístě považovat – bez dalšího – za neplatné, neboť sjednaný poplatek není nepřiměřeně vysoký.
10. Jde-li pak o shora označenou „doplňkovou službu“, shledal soud příslušné „ujednání“ absolutně neplatným, neboť z textu smlouvy vůbec nevyplývá, jakého – nadstandardního – protiplnění se žalovanému má za sjednaný poplatek dostat. Žádnou argumentaci v tomto ohledu ostatně neobsahuje ani předmětný návrh žalobkyně.
11. Obdobně shledal soud neplatným ujednání o smluvní pokutě (v nárokované výši 3 500 Kč), když v tomto případě soud zvolil pro žalobkyni příznivější výklad práva – v opačném případě by se musel zabývat otázkou, zda není nutno na danou smlouvu hledět jako na smlouvu absolutně neplatnou; nelze totiž ztrácet ze zřetele, že žalobkyně po žalovaném 26 měsíců po poskytnutí úvěru žádá částku ve výši 229 % poskytnuté jistiny (za situace, kdy žalovaný již uhradil 21 % poskytnuté jistiny), tedy ve výši, které nelze poskytnout právní ochranu. Jinak řečeno, poukazuje-li žalobkyně na ustanovení § 211 trestního zákoníku , dovoluje si podepsaný soud připomenout, že trestní zákoník u obsahuje rovněž ustanovení o lichvě, přičemž inkriminovaná smlouva se lichevní smlouvě pojmově velmi blíží.
12. Na tomto místě současně soud zdůrazňuje, že oddělil platná ujednání od (shora označených) ujednání neplatných, tedy přistoupil k výkladu, jenž je ve svých důsledcích příznivější pro žalobkyni, a nepřiklonil se tak k potenciálně dostupné interpretaci, podle které jsou veškerá shora rekapitulovaná ujednání neplatná.
13. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaný vstoupil s právní předchůdkyní žalobkyně do právního vztahu, v jehož rámci se – platně – zavázal zaplatit v ujednaných splátkách částku 9 206 Kč.
14. Z údajů o platbách žalovaného, obsažených v žalobě, přitom vyplynulo, že žalovaný v rozhodné době uhradil toliko částku 1 500 Kč.
15. Podepsaný soud tak má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku 7 706 Kč, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, jež soud stanovil v souladu s žalobním petitem.
16. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem „překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.
17. Druhým výrokem tedy soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.
18. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že s přihlédnutím k žalovanému příslušenství byl poměr úspěchu a neúspěchu procesních stran v zásadě shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.