Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 101/2026-63
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 30 845,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 945,35 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 442,47 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,5 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 945,35 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 442,47 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 %, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1 Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 223,89 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu poskytla úvěr, z něhož žalovaný postupně vyčerpal celkem 39 485 Kč, zavázal se jej splácet v pravidelných denních splátkách, tyto však řádně a včas nehradil, přičemž na jistinu celkem uhradil 25 587,21 Kč. Pro prodlení žalovaného žalobkyně smlouvu dne datum vypověděla a ke dni podání žaloby evidovala dluh ve výši 30 223,89 Kč sestávající z jistiny 13 900 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 73,87 Kč, smluvního úroku 15 781,42 Kč a poplatků za sjednané doplňkové služby v celkové výši 468,60 Kč. Dále se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 621,46 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 442,47 Kč od datum do zaplacení.
2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3 Žalobkyně ani žalovaný se k jednání soudu, které se konalo dne datum bez omluvy nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.
4 Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
Soud ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Anonymizováno Půjčka“ č. hodnota ze dne datum, včetně předpisu denních splátek zjistil, že mezi společností Jméno žalobkyně. jako věřitelem a Jméno žalovaného jako klientem byla uzavřena smlouva o bezúčelovém revolvingovém spotřebitelském úvěru s kreditním rámcem 24 000 Kč. Ve smlouvě je uvedena roční procentní sazba nákladů 1 677,10 %, pevná denní úroková sazba 0,983 %, poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky a doba platnosti kreditního rámce do datum. Klient byl oprávněn čerpat úvěr opakovaně v jednotlivých tranších převodem na svůj bankovní účet a zavázal se poskytnuté prostředky splácet v denních splátkách. Smlouva dále obsahuje ujednání o poplatcích za volitelné služby, smluvním úroku, sankcích pro případ prodlení, včetně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a o možnosti zesplatnění úvěru za podmínek ve smlouvě uvedených. Součástí listin y je potvrzení, že klient se smlouvou souhlasí, přičemž smlouva byla uzavřena dne datum.
Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, kterou mu dne datum odeslal. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 32 771,19 Kč, dále byl žalovaný vyzván k úhradě nákladů řízení.
Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného prostřednictvím BankID.
Soud z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti zjistil, že se týká posouzení úvěruschopnosti ve vztahu k osobě Jméno žalovaného, rodné číslo RČ. V listin ě je uvedeno, že ve společně hospodařící domácnosti jsou 4 členové, z toho 4 s příjmem, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 2 000 Kč, na bydlení 4 000 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč. Ověřený čistý měsíční příjem je uveden ve výši 25 800 Kč, čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem ve výši 25 000 Kč, disponibilní příjem ve výši 7 132 Kč, vypočítané minimální výdaje ve výši 17 868 Kč a rezerva pro výdaje ve výši 500 Kč. Výsledkem posouzení úvěruschopnosti je údaj „úspěšné“. Z listin y však nevyplývá původ v ní uvedených údajů ani způsob, jakým byly jednotlivé informace ověřeny či zjištěny.
Soud z listin y označené jako Identifikované příjmy, bez uvedení data, vyhotovené společností Jméno žalobkyně., zjistil, že podle jejího obsahu byl v souladu s pravidly společnosti a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele, přičemž výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena částkou 25 800 Kč. Z listin y však nevyplývá, jakých konkrétních informací bylo při ověření příjmu použito ani jakým způsobem byl tento údaj zjištěn či ověřen.
Soud z Přehledu bankovních a karetních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému) a Přehledu bankovních a karetních transakcí zaplacených spotřebitelem (automatizovaný výpis z interního systému), bez uvedení data, vyhotovených společností Jméno žalobkyně., zjistil, že k variabilnímu symbolu var. symbol jsou evidovány platby označené jako „Váš Anonymizováno úvěr“ ve prospěch účtu č. č. účtu v období od datum do datum, a to v částkách 11 500 Kč, 8 926,26 Kč, 3 449,34 Kč, 2 075 Kč, 2 948,75 Kč, 4 007,18 Kč, 2 869,07 Kč, 2 869,07 Kč a 842,54 Kč. Dále listin listina obsahuje údaje o platbách přijatých od Jméno žalovaného, případně od adresa, ve dnech datum, datum, datum a datum v částkách 4 377,42 Kč, 5 928,32 Kč, 50 596,07 Kč a 3 670,96 Kč, přičemž jedna z plateb je označena poznámkou „Jméno žalovaného – splátka celého úvěru“. Z listin y však nevyplývá, z jakého zdroje byly údaje převzaty ani jakým způsobem byla jejich správnost ověřena.
Soud z e-mailové zprávy ze dne datum zjistil, že adresát byl informován o tom, že nejstarší neuhrazená splátka je 91 dní po splatnosti, že smlouva o půjčce je vypovězena s okamžitou platností a že celková dlužná částka činí 32 210,35 Kč včetně úroků z prodlení a smluvních pokut. V e-mailu je dále uvedeno upozornění na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou v případě neuhrazení dluhu.
Soud z Odpovědi na výzvu k součinnosti třetích osob ze dne datum, vyhotovené právnická osoba., a z listin y Přehled příchozích plateb na účet, zjistil, že majitelem účtu č. č. účtu vedeného u právnická osoba. byl Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného pouze jeho majitel. Na uvedený účet byly z účtu společnosti Jméno žalobkyně. č. č. účtu s variabilním symbolem var. symbol připsány dne datum částka 11 500 Kč, dne datum částka 8 926,26 Kč, dne datum částka 3 449,34 Kč, dne datum částky 2 075 Kč a 2 948,75 Kč, dne datum částka 4 007,18 Kč, dne datum částka 2 869,07 Kč, dne datum částka 2 869,07 Kč a dne datum částka 842,54 Kč, tj. celkem 39 487,21 Kč, přičemž všechny platby byly označeny poznámkou „Váš Anonymizováno úvěr“.
Z ostatních důkazů (informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace o zprostředkovateli, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecných obchodních podmínek, obecných principů posuzování a filozofie společnosti) soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Soud má za prokázané, že dne datum uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Anonymizováno Půjčka“ č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kreditní rámec ve výši 24 000 Kč s možností opakovaného čerpání jednotlivých tranší. Identita žalovaného byla při uzavření smlouvy ověřena prostřednictvím BankID. Z údajů poskytnutých právnická osoba. soud zjistil, že účet č. č. účtu byl veden na žalovaného a dispoziční oprávnění k němu měl pouze on, přičemž na tento účet byly z účtu žalobkyně s variabilním symbolem var. symbol v období od datum do datum postupně poukázány částky v celkové výši 39 487,21 Kč, označené jako „Váš Anonymizováno úvěr“. Soud proto považuje za prokázané, že žalovaný na základě smlouvy čerpal finanční prostředky v celkové výši 39 487,21 Kč. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na jistinu úvěru uhradil celkem 25 587,21 Kč. Z předložených listin týkajících se posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalobkyně evidovala u žalovaného čistý měsíční příjem ve výši 25 800 Kč a vyhodnotila jeho úvěruschopnost jako vyhovující, z těchto listin však není patrné, z jakých konkrétních podkladů byly údaje o příjmech a výdajích zjištěny a jak byly ověřeny. Žalovanému byla dne datum zaslána předžalobní výzva k úhradě částky 32 771,19 Kč.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Podle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným za užití prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem částka 39 487,21 Kč. Jelikož žalovaný při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.
16. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník občanský zákoník , absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. spisová značka).
17. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
18. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka).
19. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že řádným způsobem ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důvodu své neúčasti u jednání jí pak nemohlo být v tomto směru poskytnuto poučení § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně soudu předložila své prohlášení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, v němž je uveden počet členů domácnosti, ověřený příjem žalovaného, žalobkyně však již neuvádí žádné bližší údaje k příjmu žalovaného (u jakého zaměstnavatele je zaměstnán nebo z jakých jiných zdrojů tento příjem pochází, jak konkrétně tento příjem žalobkyně ověřila, z jakých konkrétních listin). V tomto posouzení úvěruschopnosti žalobkyně také vypočítala minimální výdaje žalovaného. Žalobkyně však nijak tyto výdaje nespecifikovala a zřejmě ani neověřovala. Žalobkyně tak netvrdila, ani neprokázala, že měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem i ověřila.
20. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tak dle ust. § 86 odst. 1 , 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve spojení s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nárok je proto třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který přijal peněžní prostředky bez platného právního důvodu. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno, že na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil 25 587,21 Kč. Zde bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj závazek splnil ve větším rozsahu, byť částečně, nebo že zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaný však v řízení zůstal zcela pasivní. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni doposud nevrácenou část jistiny ve výši 13 900 Kč. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaných poplatků, smluvní pokuty, vymáhacích nákladů.
21. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších sjednaných úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.
22. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a to za situace, kdy byl žalovaný procesně úspěšnějším účastníkem řízení, nicméně v řízení zcela pasivnímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.