Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 165/2026-23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Cvachovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 23 544 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 10 544 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 538 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 502 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 10 544 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 538 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 502 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 26 044 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 538 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným dne 15. 4. 2024 uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu poskytla částku 5 000 Kč. Zápůjčka byla následně na základě žádostí žalovaného opakovaně navýšena, a to dne 23. 4. 2024 o částku 2 000 Kč, dne 3. 5. 2024 o částku 2 000 Kč, dne 14. 5. 2024 o částku 1 500 Kč, dne 19. 5. 2024 o částku 1 000 Kč a dne 24. 5. 2024 o částky 1 500 Kč a 2 500 Kč. Žalobkyně tak žalovanému celkem poskytla peněžní prostředky ve výši 15 500 Kč. Vedle vrácení poskytnutých peněžních prostředků žalobkyně požadovala sjednaný poplatek ve výši 5 038 Kč, náklady spojené s upomínáním žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 006 Kč po zohlednění částky 4 217 Kč uhrazené žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím jejích webových stránek a podepsána PIN kódem zaslaným na telefonní číslo tel. číslo žalovaným. Peněžní prostředky byly zaslány na bankovní účet žalovaného. Jistina a sjednaný poplatek byly splatné dne 12. 10. 2024, žalovaný však svůj závazek řádně a včas nesplnil. Žalobkyně jej proto opakovaně vyzvala k úhradě dluhu a následně mu zaslala rovněž předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 24. 8. 2026. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalovaný se k jednání rovněž nedostavil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne 15. 4. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek, jednotlivými žádostmi o navýšení zápůjčky, potvrzeními o provedených platbách, kopiemi upomínek a předžalobní výzvou. Z těchto listin vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému postupně peněžní prostředky v celkové výši 15 500 Kč, a to na bankovní účet uvedený žalovaným. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Z předložených listin však soud nezjistil, jaké konkrétní informace o příjmech, výdajích, dalších závazcích a celkové ekonomické situaci žalovaného si žalobkyně před uzavřením smlouvy a před jednotlivými navýšeními úvěru vyžádala, z jakých konkrétních podkladů při jejich ověřování vycházela ani jakým způsobem tyto informace vyhodnotila.
5. Právní vztah účastníků soud posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku . Žalobkyně při uzavírání smlouvy jednala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Přestože byla smlouva označena jako smlouva o zápůjčce, jednalo se podle jejího obsahu o smlouvu o spotřebitelském úvěru.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr může poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
7. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit pouhým převzetím údajů uvedených spotřebitelem v žádosti o úvěr ani obecnou deklarací poskytovatele, že údaje spotřebitele prověřil. Poskytovatel musí být schopen doložit, jaké konkrétní informace zjistil, z jakých zdrojů je ověřil a jakým způsobem vyhodnotil schopnost spotřebitele splnit zamýšlený úvěrový závazek. Posouzení se musí týkat nejen příjmů spotřebitele, ale také jeho pravidelných výdajů, stávajících závazků a dalších skutečností ovlivňujících jeho schopnost úvěr řádně splácet.
8. Žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, tyto ověřila na základě vyžádaných dokumentů, případně nahlédnutím do relevantních databází, a výsledky zaznamenala do zákaznické karty. Neuvedla však již, jaká byla konkrétní výše příjmů a pravidelných výdajů žalovaného, jaké další závazky žalovaný měl, které dokumenty od něj vyžádala, do kterých konkrétních databází nahlédla ani jaké údaje z těchto databází zjistila. Zákaznickou kartu žalovaného, doklady o jeho příjmech a výdajích ani výstupy z příslušných databází soudu nepředložila.
9. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že žalovaný se v řízení nevyjádřil a skutková tvrzení žalobkyně výslovně nepopřel. Dodržení zákonných povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru je soud povinen přezkoumat z úřední povinnosti; procesní pasivita spotřebitele proto sama o sobě nemůže vést k závěru, že poskytovatel svou povinnost splnil.
10. Protože se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání dne 24. 8. 2026, nemohl soud žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o potřebě doplnit konkrétní skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání způsobu a rozsahu posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 tohoto zákona. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud dospěl k závěru, že smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Žalobkyni proto nevzniklo právo na plnění sjednané nad rámec skutečně poskytnutých peněžních prostředků, zejména na sjednaný poplatek, smluvní pokutu ani smluvně určené náklady spojené s upomínáním žalovaného.
13. Z provedených důkazů však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému skutečně poskytla peněžní prostředky v celkové výši 15 500 Kč a že žalovaný tuto částku žalobkyni nevrátil. Žalovaný je proto povinen poskytnutou jistinu žalobkyni vrátit. Soud mu z tohoto důvodu výrokem I uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
14. Ve zbývajícím rozsahu nebyl uplatněný nárok důvodný. adresa 544 Kč představovala plnění požadované nad rámec poskytnuté jistiny, konkrétně sjednaný poplatek ve výši 5 038 Kč, náklady spojené s upomínkami ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 006 Kč. Jelikož se žalobkyně těchto částek domáhala na základě neplatné smlouvy, soud žalobu v tomto rozsahu výrokem II zamítl.
15. Jde-li o otázku prodlení žalovaného s vrácením poskytnuté jistiny a tedy nároku na úrok z prodlení, je třeba vycházet ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Nová dohoda o splatnosti nebyla ani tvrzena. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru. Výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne 13.4.2026, č.j. spisová značka).
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu . Žalobkyně požadovala zaplacení celkem 26 044 Kč a byla úspěšná co do částky 15 500 Kč, tedy v rozsahu 59,51 %. Neúspěšná byla co do částky 10 544 Kč, tedy v rozsahu 40,49 %. Po odečtení míry jejího neúspěchu od míry jejího úspěchu žalobkyni náleží náhrada 19,02 % jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Protože řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá ve skutkově a právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč, určil soud odměnu zástupce žalobkyně podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu. Při tarifní hodnotě přesahující 10 000 Kč a nepřevyšující 30 000 Kč činí sazba odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně 400 Kč; paušální náhrada hotových výdajů činí u těchto úkonů 100 Kč. Žalobkyni vznikly náklady za tři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podání návrhu na zahájení řízení. Odměna za zastupování tak činí 1 200 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. Po zvýšení o 21% daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč činí náklady právního zastoupení celkem 1 815 Kč. K nim náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 822 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tedy činí 2 637 Kč. Z této částky náleží žalobkyni podle poměru jejího úspěchu a neúspěchu 19,02 %, tedy po zaokrouhlení 502 Kč. Soud proto výrokem III uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 502 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.