Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 213/2026-15
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Břízou, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného Anonymizováno
o 123 260,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do částky 2 412 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 232,11 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 766,37 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 120 848,97 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 412 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 120 848,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 120 848,97 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 562,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá co do částky 2 412 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 232,11 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 766,37 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 120 848,97 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 412 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 120 848,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 120 848,97 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 562,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 123 260,97 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 20. 7. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 162 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 120 848,97 Kč, poplatky ve výši 2 412 Kč a příslušenstvím.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 7. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. Anonymizováno, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 162 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z bankovního výpisu má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému částku 162 000 Kč zaslala na účet.
4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné listiny (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem nízkým výdajům uvedeným žalovaným, kdy z dokumentu hodnocení klienta vyplývá, že jeho výdaje činí pouze 3 500 Kč. Žalobkyně tedy neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
5. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 120 848,97 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 562,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 931 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 123 260,97 Kč sestávající z částky 6 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 530 Kč ve výši 4 101,30 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.