Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 67/2026-53
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Břízou, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
o zaplacení 63 562,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do částky 17 642,1 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 795 Kč ve výši 11,5 % ročně od 26. 11. 2025 do zaplacení, úroků ve výši 68,84 % ročně z částky 49 788,29 Kč od 26. 11. 2025 do 19. 12. 2025 a úroků ve výši 11,5 % ročně z částky 49 788,29 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 920 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 920 Kč ve výši 11,5 % ročně od 26. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 11. 2025 dosáhne částky 177 408 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 049,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá co do částky 17 642,1 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 795 Kč ve výši 11,5 % ročně od 26. 11. 2025 do zaplacení, úroků ve výši 68,84 % ročně z částky 49 788,29 Kč od 26. 11. 2025 do 19. 12. 2025 a úroků ve výši 11,5 % ročně z částky 49 788,29 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 920 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 920 Kč ve výši 11,5 % ročně od 26. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 11. 2025 dosáhne částky 177 408 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 049,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 63 562,10 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 8. 7. 2025 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úroky. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobkyně na žalovaném požaduje zaplacení částky ve výši 58 415 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 147,10 Kč a příslušenství.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Z bankovního výpisu má soud za prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 50 000 Kč na účet.
4. Z karta klienta má soud za prokázáno, že žalovaný žalobkyni celkem uhradil částku 4 380 Kč.
5. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ “). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ , jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ , tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné listin y (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně v zásadě u výdajové stránky žalovaného toliko zjišťovala, jaké jsou jeho náklady na bydlení, na zjišťování ostatní struktury výdajů žalovaného zcela rezignovala. Žalobkyně tedy neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
6. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 45 920 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši jedné poloviny. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 179 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 562,10 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 330 Kč ve výši 2 589,30 Kč. Z celkové částky ve výši 18 098,30 Kč pak jedna polovina činí 9 049,15 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.