Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 Ad 2/2026 - 17

8

č. j. 31Ad 2/2026

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Jurečkovou ve věci

žalobkyně M. M.

bytem X

proti

žalované Česká správa sociálního zabezpečení,

se sídlem Křížová 25, Praha 5

v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 13.1.2026, č. j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení jako správního orgánu I. stupně, ze dne 15. 10. 2025, č. j. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod, a to pro neplnění podmínek podle , o důchodovém pojištění (dále jen „ “).

2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, o nichž žalovaná rozhodla podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „ “), žalobou napadeným rozhodnutím tak, že je zamítla.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. V podané žalobě žalobkyně namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu a nesprávné posouzení věci bez náležitého přihlédnutí k

4. Posudkový lékař učinil závěr, že u žalobkyně poklesla pracovní schopnost o 20 %, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav. Jelikož na jednání nebyla přizvána, nemohl si posudkový lékař udělat odpovídající představu o zdravotním stavu žalobkyně.

5. Posudkový lékař nehodnotil celkový stav žalobkyně, její výkonnost, pohyblivost, schopnost vykonávat denní aktivity vzhledem k položce č. 8 kapitoly VI, přílohy

6. Žalobkyně uvedla, že trpí těžkým postižením levé horní končetiny s výrazným omezením hybnosti, která jí znemožňuj základní úkony sebeobsluhy a možnost ruku plně pracovně používat. Stav je provázen chronickými bolestmi, které jsou řešeny silnou tlumící medikací. Tato medikace ovlivňuje výkonnost žalobkyně, její soustředění i pracovní činnost. vedle postižení levé ruky trpí autoimunitním onemocněním – lupénkou, která vyžaduje biologickou léčbu, neboť standardní postupy léčby byly neúčinné.

7. Souběh uvedených závažných diagnóz u žalobkyně vede k poklesu pracovní schopnosti ve vyšší než posudkovým lékařem stanovené míře.

8. Žalobkyně namítá, že posudkový lékař se zaměřil jen na její diagnózu jako takovou nikoli na reálné funkční dopady na každodenní život žalobkyně. Ke zlepšení jejího zdravotního stylu nedošlo ani po absolvování lázeňské péče a rehabilitaci.

9. Každodenní bolesti stav žalobkyně stéle zhoršují, pokles její zdravotní schopnosti odpovídá minimálně I. stupni invalidity.

10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na závěrech napadeného rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby. Připomněla, že rozhodnutím ze dne 13. 1. 2026 zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvoinstanční rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu. Vycházela přitom z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 8. 1. 2026, podle něhož u žalobkyně došlo pouze k 20% poklesu pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo posouzeno postižení levé horní končetiny, které bylo podřazeno pod bod 1 písm. b) oddílu E kapitoly XIII přílohy k , odpovídající lehkému funkčnímu postižení.

11. K žalobní námitce, že zdravotní stav nebyl posouzen objektivně a úplně, žalovaná uvedla, že posudkový proces proběhl v souladu se zákonem. Odkázala zejména na § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, podle něhož se při stanovení poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky odborných lékařských a funkčních vyšetření. Zdůraznila, že úkolem Institutu není provádět vlastní primární klinická vyšetření, ale odborně vyhodnocovat zdravotní stav na základě dostupné zdravotnické dokumentace a výsledků vyšetření. Samotná skutečnost, že žalobkyně nebyla osobně vyšetřena, proto podle žalované nezakládá nezákonnost ani nesprávnost posudku.

12. V této souvislosti žalovaná poukázala na to, že žalobkyně blíže nevysvětlila, jaké skutečnosti by mohlo osobní vyšetření přinést nad rámec již dostupných podkladů, z nichž Institut vycházel. Současně neuváděla, že by posudkovému orgánu některá zdravotnická dokumentace scházela nebo že by skutkový stav byl zjištěn z neúplných podkladů. Žalovaná proto považovala námitku absence osobního vyšetření za obecnou a nepodloženou.

13. K vlastnímu hodnocení zdravotního stavu žalovaná uvedla, že posudková lékařka Institutu přesvědčivě vysvětlila, proč za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považovala postižení levé horní končetiny a proč toto postižení hodnotila jako funkčně lehké. Současně zohlednila i další zdravotní obtíže žalobkyně tím, že stanovila pokles pracovní schopnosti na horní hranici procentního rozpětí příslušné posudkové položky. Tím podle žalované dostatečně reflektovala celkový zdravotní stav žalobkyně.

14. Žalovaná dále zdůraznila, že zařazení zdravotního postižení do závažnější posudkové kategorie by bylo možné pouze tehdy, pokud by byly splněny a objektivně doloženy podmínky stanovené přílohou k Poukázala zejména na vyšší stupeň postižení podle bodu 1 písm. c) téhož oddílu a kapitoly, jehož podmínkou je mimo jiné přítomnost funkčně významného neurologického nálezu. Takové skutečnosti však podle dostupné zdravotnické dokumentace u žalobkyně prokázány nebyly.

15. Pokud jde o žalobkyní zmiňované autoimunitní onemocnění, žalovaná konstatovala, že zdravotní dokumentace prokazuje pouze diagnózu psoriázy. Nebyla však doložena psoriatická artritida ani jiné komplikace, které by vedly k závažnějším funkčním omezením. Žalovaná rovněž upozornila, že žalobkyně v žalobě nepředložila žádné konkrétní odborné lékařské závěry nebo jiné důkazy, které by posudkové hodnocení v tomto směru zpochybňovaly.

16. Závěrem žalovaná shrnula, že objektivně zjištěný funkční deficit nedosahoval intenzity vyžadované pro uznání invalidity podle zákona Pokles pracovní schopnosti byl posudkově stanoven pouze na 20 %, tedy výrazně pod zákonnou hranicí 35 % pro vznik invalidity prvního stupně. Z těchto důvodů považovala napadené rozhodnutí za věcně správné a souladné se zákonem.

III.

Posouzení žaloby

17. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán ( a 2 ), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s bez nařízení jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (souhlas žalobkyně byl v souladu s větou druhou presumován) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Z obsahu správního spisu se podává, že správní orgán prvého stupně rozhodnutím ze dne 15. 10. 2025 zamítl žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle zákona

19. Rozhodnutí vychází z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 3. 10. 2025, z něhož vyplývá, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla pouze o 20% a žalobkyně tedy není invalidní.

20. Posuzující lékařka vyšla z podkladů o zdravotním stavu žalobkyně, které jsou jednotlivě v posudku uvedeny, a to zejména zprávy z vyšetření ortopedických, revmatologických, endokrinologických, kožních, algeziologických, neurologických a dalších.

21. Lékařka dospěla k závěru, že zjištěný zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, má vliv na pokles její pracovní schopnosti.

22. Obtíže, které žalobkyně uvedla v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí byly popsány a objektivizovány v dokladových odborných zprávách a tyto byly zohledněny.

23. V posudkovém závěru posuzující lékařka uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1b přílohy k , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu a 4 citované vyhlášky nemění.

24. Kapitola XIII přílohy k , POSTIŽENÍ SVALOVÉ A KOSTERNÍ SOUSTAVY, stanoví tyto Obecné posudkové zásady:

25. Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti se vychází z funkčního postižení pohybového systému. Přitom je třeba zhodnotit, zda jde o zánětlivé, systémové nebo degenerativní postižení, jeho lokalizaci, rozsah a tíži, aktivitu, stupeň strukturálního postižení, zda je postižen jeden nebo více kloubů, postižení funkce kloubů, přítomnost mimokloubních příznaků, stupeň alterace celkového stavu. Je nutno vzít v úvahu i dosavadní vývoj postižení, tzn. rychlost progrese, odpověď na léčbu a event. komplikace léčby. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je rozhodující dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost, pohybové schopnosti, schopnost zvládat denní aktivity a na kvalitu života. Pro hodnocení funkčního postižení se využívají dotazníky na hodnocení funkce, kvality života, algofunkční indexy atd. a posouzení funkčních důsledků postižení pohybového a nosného ústrojí a funkčních schopností podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Samotné degenerativní změny bez funkční poruchy nebo provedená operace na pohybovém systému, která má dobrý funkční výsledek, nepodmiňují pokles pracovní schopnosti.

26. Oddíl E položka 1b) stanoví: Bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének

Posudkové hledisko:

Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkční postižení páteře a z toho vyplývající omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity. Přitom se vychází z rozsahu a lokalizace postižení (monosegmentální, plurisegmentální poruchy), časového průběhu funkčně významných strukturálních změn (komprese, dislokace a nestabilita, osteoporóza, degenerativní změny), funkčně významné neurologické symptomatologie (zpravidla hypo až areflexie, poruchy čití, iritační projevy, parézy, snížený tonus, poruchy trofiky v segmentu, svalové atrofie, dlouhodobá bolest v příslušném segmentu s reflexními změnami), nálezu EMG, svalové dysbalance apod. Tíži periferní parézy je nutno stanovit svalovým testem. Stejně tak je nutno objektivizovat případné poruchy funkce svěračů.

s lehkým funkčním postižením,

postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi

Míra poklesu pracovní schopnosti v % 10–20 %

27. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

28. Žalobkyně k žalobě doložila lékařské zprávy a zprávy o různých ambulantních vyšetřeních. Soud ověřil, že podstatná část těchto písemností byla posudkovou lékařkou zohledněna a tvořily podklady pro její rozhodnutí.

29. Žalobkyně navíc předložila zprávu o ambulantním vyšetření ze dne 9. 2. 2026, potvrzující bolesti levé paže, starší vyšetření (26.9. 2024) dokládající počínající arthrosu DIP kloubu II., lékařskou zprávu ze dne 18. 12. 2025 rovněž potvrzující bolesti levé paže a další s obdobným závěrem ze dne 28. 5. 2025. Soud neprovedl žádný z žalobkyní navržených důkazů, neboť obsah správního spisu, jehož součástí jsou též mnohé y navržené žalobkyní jako důkaz, poskytuje dostatečný podklad pro posouzení věci, přičemž obsahem správního spisu se dokazování neprovádí. Provedení navržených důkazů by tedy bylo nadbytečné.

30. Dne 13. 7. 2026 žalobkyně zaslala soudu lékařskou zprávu ze dne 22. 6. 2026 Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Klinika anesteziologicko resuscitační. K této zprávě soud nemohl nijak přihlédnout, neboť při přezkumu rozhodnutí žalované vychází ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

31. Soud nejprve předesílá, že předmětem sporu je posouzení, zda žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí o námitkách splňovala podmínky invalidity podle

32. Podle je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu došlo k poklesu jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle téhož zákona činí pokles pracovní schopnosti nejméně 35 % a nejvíce 49 % u invalidity prvního stupně, nejméně 50 % a nejvíce 69 % u invalidity druhého stupně a nejméně 70 % u invalidity třetího stupně.

33. V řízení o dávkách důchodového pojištění založených na posouzení zdravotního stavu představuje odborné posudkové hodnocení stěžejní důkazní prostředek. Posouzení zdravotního stavu, určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a stanovení míry poklesu pracovní schopnosti jsou odbornými medicínskými otázkami, k jejichž řešení soud nedisponuje potřebnými odbornými znalostmi. Soud proto zdravotní stav pojištěnce neposuzuje sám ani nenahrazuje odborné závěry posudkových orgánů vlastními úvahami.

34. Úkolem soudu je naopak přezkoumat, zda posudkové závěry, z nichž správní orgány vycházely, jsou úplné, přesvědčivé, vnitřně bezrozporné a zda vycházejí z dostatečně zjištěného zdravotního stavu. Posudek musí obsahovat srozumitelné a logické odůvodnění, z něhož je patrné, z jakých podkladů posudkový orgán vycházel, jaké zdravotní obtíže považoval za posudkově významné, jak určil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jakými úvahami dospěl ke konkrétní míře poklesu pracovní schopnosti. Jen takový posudek může být spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. -54, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. -20.) Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. -52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

35. Při posuzování invalidity je současně nutné hodnotit zdravotní stav pojištěnce komplexně. Stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se neodvíjí pouze od samotné diagnózy, nýbrž od funkčních důsledků zdravotního postižení pro pracovní schopnost posuzované osoby. Významné jsou rovněž případné další zdravotní poruchy a jejich souhrnný dopad na pracovní uplatnění pojištěnce. Posudkové hodnocení proto musí dostatečně objasnit, jak byly jednotlivé zdravotní obtíže a jejich vzájemné působení při určení výsledné míry poklesu pracovní schopnosti zohledněny.

36. Soud dále připomíná, že pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je rozhodný zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí o námitkách, tedy ke dni 13. 1. 2026. Posudkové závěry proto musí umožňovat přezkoumat, zda právě k tomuto datu byly splněny podmínky invalidity podle

37. Žalobkyně namítá, že její zdravotní stav nebyl dostatečně posouzen, neboť nebyla přizvána k jednání posudkového orgánu a posudková lékařka ji osobně nevyšetřila. Ani tuto námitku soud neshledal důvodnou.

38. Podle se pokles pracovní schopnosti stanoví na základě zdravotního stavu doloženého výsledky odborných lékařských vyšetření, funkčních vyšetření a dalších podkladů obsažených ve zdravotnické dokumentaci pojištěnce. Posudková činnost proto zpravidla spočívá v odborném vyhodnocení dostupné zdravotnické dokumentace a zákon nestanoví povinnost provést v každém jednotlivém případě osobní vyšetření posuzovaného.

39. Z posudku ze dne 3. 10. 2025 i z posudku ze dne 8. 1. 2026 je patrné, že posuzující lékaři vycházeli z rozsáhlé zdravotnické dokumentace žalobkyně, zahrnující aktuální odborné nálezy z ortopedických, neurologických, revmatologických, kožních, endokrinologických, algeziologických a dalších vyšetření. Žalobkyně ostatně ani neuvedla žádné konkrétní skutečnosti týkající se jejího zdravotního stavu, které by v předložené zdravotnické dokumentaci nebyly zachyceny a které by mohly mít vliv na posouzení její pracovní schopnosti.

40. Samotná skutečnost, že žalobkyně nebyla osobně vyšetřena posuzující lékařkou, proto bez dalšího nezpochybňuje správnost ani úplnost posudkových závěrů. Soud neshledal důvod domnívat se, že by zdravotní stav žalobkyně nebyl na základě shromážděných odborných lékařských podkladů zjištěn v rozsahu potřebném pro posouzení nároku na invalidní důchod. (viz rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2023, č. j. -21).

41. Žalobkyně dále namítala, že posudkový orgán nehodnotil její zdravotní stav komplexně a soustředil se pouze na jednotlivé diagnózy, aniž by zohlednil skutečné dopady onemocnění do jejího každodenního života. Ani s touto námitkou se soud neztotožnil.

42. Soud nijak nezpochybňuje, že zdravotní obtíže žalobkyně jsou pro ni značně zatěžující. Z lékařských zpráv založených ve spise vyplývá, že žalobkyně dlouhodobě trpí bolestmi, které vyžadují analgetickou léčbu, a že své obtíže vnímá jako významně omezující jak v osobním, tak v pracovním životě. Ve zdravotnické dokumentaci jsou zachyceny i konkrétní projevy těchto obtíží v každodenním fungování žalobkyně. Soud proto nepochybuje o tom, že žalobkyně své zdravotní potíže subjektivně prožívá jako závažné a že její zdravotní stav není dobrou zdravotní kondicí.

43. Z obsahu posudku však nevyplývá, že by posuzující lékařka vycházela pouze z formálního výčtu diagnóz bez zohlednění jejich funkčních důsledků. Naopak, své závěry opřela o řadu aktuálních odborných lékařských zpráv z různých medicínských oborů, které popisují nejen samotná onemocnění žalobkyně, ale také jejich klinické projevy, průběh léčby, intenzitu obtíží a jejich dopad na běžné fungování žalobkyně. Právě z těchto podkladů posudková lékařka při hodnocení zdravotního stavu vycházela.

44. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobkyně, že posudkový orgán nezohlednil její chronické bolesti, omezení levé horní končetiny, užívanou medikaci či léčbu lupénky. Všechny tyto skutečnosti byly v podkladové zdravotnické dokumentaci zaznamenány a posudková lékařka je ve svém hodnocení výslovně zmiňuje. V posudku rovněž identifikovala další posudkově významné diagnózy žalobkyně vedle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a zabývala se jejich významem pro pracovní schopnost.

45. Skutečnost, že žalobkyně sama považuje dopady svého zdravotního stavu za závažnější, než jak je vyhodnotil posudkový orgán, sama o sobě nepostačuje k závěru o nesprávnosti posudkového hodnocení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je odbornou medicínskou otázkou, kterou soud není oprávněn nahrazovat vlastní úvahou. Za situace, kdy posudkový závěr vychází z úplné zdravotnické dokumentace, je logický a nevykazuje vnitřní rozpory, nemá soud důvod od něj odchýlit se.

46. Ze všech uvedených důvodů soud uzavírá, že žalovaná při posouzení nároku žalobkyně na invalidní důchod nevybočila z mezí stanovených zákonem. Pro své rozhodnutí měla k dispozici dostatečný skutkový podklad, vycházela z posudkového hodnocení zpracovaného na základě rozsáhlé a aktuální zdravotnické dokumentace a své závěry opřela o relevantní právní úpravu. Soud neshledal, že by řízení bylo zatíženo vadou, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

47. Ačkoli soud nepodceňuje zdravotní obtíže žalobkyně ani jejich dopad do jejího každodenního života, nebylo v řízení prokázáno, že by její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vedl ke dni vydání napadeného rozhodnutí k poklesu pracovní schopnosti alespoň o 35 %, jak vyžaduje a 2 pro vznik invalidity prvního stupně. Posudkové závěry, z nichž žalovaná vycházela, naopak svědčí o poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %.

48. Ani v řízení před soudem nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by správnost těchto závěrů zpochybňovaly nebo vytvářely důvodný prostor pro úvahu, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně dosahovala zákonem požadované hranice. Žalobní námitky proto soud neshledal důvodnými.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

49. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalované, kterým bylo odvolání žalobkyně zamítnuto, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobkyní nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle zamítnout.

50. Výrok o nákladech řízení má oporu v , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně v řízení úspěšná nebyla, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalované, která měla v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 4. září 2026

Mgr. Jana Jurečková v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.