Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
20 A 15/2025 - 53.pdf
PDF · 0 B
No categories available
20 A 15/2025 - 53
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou, ve věci
žalobkyně: N.
státní příslušnost Bangladéšská lidová republika
zastoupena JUDr. Hugem Körblem, advokátem
sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1
proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2025, č. j. MV-163202-6/SO-2025, o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2025, č. j. MV-163202-6/SO-2025, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 29. 9. 2025, č. j. OAM-21956-14/DP-2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 210 Kč k rukám JUDr. Huga Körbla, advokáta, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutím žalované, která zamítla její odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“) ze dne 29. 9. 2025 a potvrdila je. OAMP zamítlo žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců “), neboť byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobkyně hodlá povolení k dlouhodobému pobytu zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti.
II. Relevantní skutková zjištění a napadené rozhodnutí
2. Žalobkyně podala dne 17. 6. 2025 žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na Technické univerzitě Ostrava. K žádosti žalobkyně doložila potvrzení o přijetí ke studiu vydané dne 12. 5. 2025 Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava (dále jen „VŠB TUO“), ze kterého vyplývá, že žalobkyně byla přijata k prezenčnímu studiu bakalářského studijního programu Finance v anglickém jazyce, se standardní dobou studia 6 semestrů, s předpokládanou dobou pobytu studenta na území od 1. 9. 2025 do 31. 8. 2028. Dále žalobkyně doložila cestovní doklad, doklad potvrzující prostředky k pobytu, doklad o zajištěném ubytování, doklad ze země původu obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů ČR a dvě fotografie.
3. OAMP svým rozhodnutím ze dne 29. 9. 2025 žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia zamítlo. Shledalo, že existuje důvodné podezření, že povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia bude žalobkyní zneužít k jinému účelu. Proti rozhodnutí OAMP si žalobkyně podala odvolání.
4. Napadeným rozhodnutím žalovaná odvolání žalobkyně zamítla a rozhodnutí OAMP potvrdila. Žalovaná poukázala na to, že souhlasí se závěrem OAMP, že má pohovorem podložené pochybnosti o skutečném účelu žádosti, kdy účelu pobytu tvrzenému žalobkyní nevěří a podání žádosti považuje za formální záminku pro získání dlouhodobého pobytového oprávnění na území. Pochybnosti vzbuzují zejména nejasnosti v odpovědích žalobkyně, stejně jako zjištění, že nebyla schopna na jí zodpovězené otázky poskytnout věcné odpovědi, které by svědčily o vážném a opravdovém zájmu o zvolené studium, či jakožto osoba studující ekonomický bakalářský obor nebyla schopna odpovědět na základní obecné otázky týkající se tohoto zaměření, ani vypočíst nenáročné matematické úlohy. Po vypořádání námitek žalobkyně dále žalovaná dospěla k závěru, že zamítnutí žádosti nebude mít nepřiměřený dopad do rodinného a soukromého života žalobkyně, když její rodiče i sestra žijí v Bangladéši, kde má i žalobkyně své zázemí. Jediným logickým důsledkem zamítnutí žádosti žalobkyně bude to, že nebude moci nastoupit do studia, avšak nebude muset vycestovat do země původu, neboť v zemi původu pobývá. Nevydání povolení k dlouhodobému pobytu bezprostředně neznamená nemožnost studia v budoucnu. V současné době však informace deklarované žalobkyní během pohovoru byly nepřesvědčivé. Jelikož žalovaná shledala existenci důvodných pochybností, zda bude žalobkyně plnit účel pobytu, konstatovala naplnění důvodu pro zamítnutí žádosti dle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců.
5. Proti napadenému rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 20. 12. 2025.
6. Usnesením zdejšího soudu č. j. 20 A 15/2025 -26 ze dne 2. 3. 2026 soud řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí zastavil z důvodu, že žalobkyně přes výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč tento poplatek nezaplatila.
7. Proti uvedenému usnesení podala žalobkyně kasační stížnost, v níž uvedla, že soudní poplatek ve výši 3 000 Kč na výzvu soudu zaplatila, nicméně platbu za ní učinila kamarádka prostřednictvím banky Revolut, která nemá možnost zadání variabilního symbolu.
8. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 21 Azs 38/2026 -26 ze dne 14. 5. 2026 bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 20 A 15/2025 -26 ze dne 2. 3. 2026 o zastavení řízení zrušeno a věc byla soudu vrácena k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalobkyně shledal Nejvyšší správní soud důvodnou, když bylo zjištěno, že soudní poplatek byl žalobkyní na účet krajského soudu skutečně uhrazen, avšak platba nebyla ke spisu žalobkyně přiřazena, jelikož obsahovala odlišný variabilní symbol, než který byl uveden ve výzvě soudu k zaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud konstatoval, že absenci či nesprávné uvedení variabilního symbolu při úhradě soudního poplatku je nutno vnímat jako nežádoucí pochybení způsobené žalobkyní, které vedení soudního řízení komplikuje, nicméně nemůže vést k závěru, že soudní poplatek nebyl uhrazen, v důsledku čehož by bylo možné soudní řízení zastavit. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského soudu o zastavení řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň krajskému soudu uložil, nechť v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, přičemž může zvážit aplikaci § 60 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. , neboť řízení o kasační stížnosti bylo (i přes úspěch žalobkyně v něm) vyvoláno nestandardním postupem žalobkyně při úhradě soudního poplatku za žalobu, který prakticky znemožnil krajskému soudu úhradu soudního poplatku identifikovat.
III. Obsah žaloby
9. Žalobkyně se domnívá, že napadeným rozhodnutím žalovaná poškodila její práva.
10. Žalobkyně namítá, že žalovaná staví nevydání povolení k dlouhodobému pobytu toliko na tom, co zaznělo ze strany žalobkyně při pohovoru s žalobkyní. Žalobkyně hodlá v České republice studovat na Ekonomické fakultě VŠB TUO v bakalářském studijním programu Finance. Z napadeného rozhodnutí není jasné, proč by žalobkyně neměla dle žalované plnit účel pobytu. Činí-li žalovaná závěr, kterým zpochybňuje něco, co se má stát teprve v budoucnu, tedy něco, co je velmi spekulativní a těžko ověřitelné, musí mít jednoznačné důvody a ty vysvětlit. K neudělení pobytového oprávnění musí existovat buď přímo důkazy nebo alespoň závažné a objektivní důvody, tyto však žalovaná neuvedla.
11. Žalobkyně uvádí, že ke své žádosti doložila všechny potřebné dokumenty. Má v úmyslu studovat v České republice a zatím účelem žádá pobytové oprávnění. Podání takové žádosti je výsledkem řady úkonů náročných na čas i peníze. Již to, že žalobkyně všechny tyto úkony absolvovala, svědčí o tom, že její žádost je vážná a opravdová.
12. Odkazuje na čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801, o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair, v účinném znění (dále jen „směrnice 2016/801“), který stanoví podmínky ohledně toho, kdy může správní orgán neudělit pobytové oprávnění za účelem studia. Právě zde je zdůrazněna zásada, že pobytové oprávnění za účelem studia má být spíše uděleno, a pokud má být neuděleno, důvodem musí být buď důkazy, nebo závažné a objektivní důvody k domněnce o pobývání za jiným účelem. Žalovaná takové důkazy či závažné a objektivní důvody nemá a ani je neuvedla.
13. Žalobkyně má za to, že správní orgány nesprávně vyvodily otázku budoucího plnění účelu jejího pobytu a své případné pochybnosti neaplikovaly v souladu se zákonem o pobytu cizinců a směrnicí 2016/801, kdy i kdyby tyto pochybnosti byly skutečné, nedosahovaly a nedosahují takové intenzity, aby odůvodnily neudělení pobytového oprávnění žalobkyni.
14. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí OAMP ze dne 29. 9. 2025, č. j. OAM-21956-14/DP-2025, a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
IV. Vyjádření žalované
15. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
16. Vyzdvihla, že v napadeném rozhodnutí se podrobně zaobírala závažností zjištění a z toho plynoucí důvodné obavy OAMP ohledně rizika zneužití pobytového oprávnění k jinému účelu, a tudíž dostála i požadavkům kladeným na toto posouzení směrnicí 2016/801 a rovněž žalobkyní uváděných judikátech. V napadeném rozhodnutí žalovaná podrobně popsala všechny důvody vedoucí k závěru o důvodném podezření, že se žalobkyně ve skutečnosti nezajímá o studium na Ekonomické fakultě VŠB TUO v uvedeném oboru. Procesní aktivita žalobkyně nemusí automaticky vést k naplnění materiálních požadavků pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu stanovených zákonem.
17. Získání jazykového certifikátu IELTS z anglického jazyka na úrovni B1 nevyvrací pochybnosti o dostatečné úrovni anglického jazyka potřebné ke studiu bakalářského studijního programu, jelikož to nevysvětluje nesprávně zodpovězené dotazy v pohovoru, jenž byly žalobkyni z důvodu neporozumění opakované i přestylizované. V případě přijetí tvrzení žalobkyně o její znalosti anglického jazyka na vysoké úrovni by se pak u nelogických a nesprávných odpovědí ze strany žalobkyně mělo jednat pouze o neschopnost logicky odpovědět na položené otázky, resp. o nevědomost žalobkyně ohledně dotazovaných skutečností, což podporuje závěr učiněný v rozhodnutích správních orgánů, že orientace žalobkyně v oblastech, o které se dle svých tvrzení zajímá, je nedostatečná, což vzbuzuje vážné pochyby o skutečném a vážném zájmu plnit tvrzený účel pobytu.
18. Žalobní námitku ohledně časové tísně při pohovoru a zodpovídání odporné části považuje žalovaná za ničím nepodloženou. Co se týká námitky žalobkyně ohledně vedení pohovoru, žalovaná uvádí, že vady vytýkané žalobkyní jsou pouze obecné a žalobkyně neuvádí, které z otázek, resp. odpovědí byly v rozporu se zásadami správného vedení pohovoru, proto lze tuto námitku považovat za neopodstatněnou. K další námitce žalobkyně žalovaná podotýká, že pokud by měl být souhlas s pohovorem na základě žalobkyní tvrzené výtky zdiskreditován, nebylo by možné provádět jakékoli pohovory ze strany správních orgánů, jelikož vždy je osoba vyslýchaná orgánem s přiznanou autoritou, což je přirozeně spojeno s určitým diskomfortem či stresem této osoby, a právě proto je povinností správních orgánů poučit vyslýchanou osobu o svých právech před provedením úkonu, což se v případě žalobkyně stalo. K chybám v psaní obsaženým v protokolu žalovaná uvádí, že se jedná o technický formální nedostatek textu, kdy z kontextu je obvykle zcela zřejmé, co bylo původně myšleno. Naproti tomu u chybné odpovědi jde o věcnou nesprávnost.
19. Předložení všech dokumentů tak, aby žádost měla povinné náležitosti, je předpokladem k tomu, že se jí správní orgán bude moci zabývat. Ověření deklarovaného účelu a zjištění skutkového stavu věci je pak následně cílem řízení o žádosti. Zároveň tato skutečnost není důkazem motivace ke studiu na VŠB, volby země a neodstraňuje ani důvodné obavy, že dojde ke zneužití pobytového oprávnění k jinému účelu.
20. Pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu nepostačí pouhé splnění obligatorních požadavků daných zákonem, správní orgán musí respektovat zásadu materiální pravdy a po individuálním posouzení žádosti vyloučit rovněž přítomnost důvodů pro neudělení dlouhodobého víza uvedených v § 56 zákona o pobytu cizinců, který umožňuje nevydat toto povolení i v případě, že byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobkyně hodlá povolení k dlouhodobému pobytu zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti.
21. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
V. Posouzení věci krajským soudem
22. Po vrácení věci Nejvyšším správním soudem krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované dle § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání.
23. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
24. Předně shrnuje relevantní právní úpravu dopadající na souzenou věc.
25. Podle § 46 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 31. 12. 2025, „[p]ro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území (§ 42d) platí obdobně odstavec 1 věta druhá a § 37, § 55, § 56 odst. 1 písm. a) až c), e), g), h), l) a m), § 56 odst. 2 písm. a) a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Před vydáním rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání nebo prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území podle § 42d nebo rozhodnutí o zrušení platnosti tohoto povolení ministerstvo posoudí přiměřenost dopadů tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.“
26. Podle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců „[d]louhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území nebo že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza.“
27. Podle čl. 5 odst. 3 směrnice 2016/801 „[j]akmile jsou splněny všechny obecné i zvláštní podmínky, má státní příslušník třetí země nárok na povolení. Pokud členský stát vydává povolení k pobytu pouze na svém území a všechny podmínky pro přijetí stanovené v této směrnici jsou splněny, vydá dotčený členský stát danému státnímu příslušníkovi třetí země požadované vízum.“
28. Podle čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801 mohou členské státy žádost zamítnout, pokud „[č]lenský stát má důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí.“
29. Krajský soud poznamenává, že v čl. 20 odst. 2 směrnice 2016/801 jsou fakultativně upraveny důvody zamítnutí žádosti o povolení k pobytu. Citovaná ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující důvody neudělení dlouhodobého pobytu za účelem studia je tak třeba vykládat v souladu se směrnicí 2016/801, tj. rovněž v souladu s čl. 20 odst. 2 písm. f) této směrnice.
30. Krajský soud předesílá, že výkladem a aplikací citovaného ustanovení směrnice 2016/801 se již opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud, kdy konstatoval, že „toto ustanovení směrnice které zakládá nárok na povolení, zároveň vytváří důležité interpretační vodítko. Povolení tak není možné vnímat jako privilegium a pokud ho členský stát hodlá odepřít, musí k tomu mít dostatečně závažné a přesvědčivé důvody. Příslušné státní orgány jsou oprávněny zkoumat, zda žadatel nemá v úmyslu využít vízum k jinému než v žádosti deklarovanému účelu. Dle směrnice 2016/801 může být žádost o povolení k pobytu zamítnuta, pokud správní orgány mají k dispozici důkazy nebo závažné objektivní důvody směřující k domněnce, že by státní příslušník třetí země v daném státě pobýval za jiným účelem, než pro který o přijetí žádá“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. 5 Azs 115/2025–38, a ze dne 6. 11. 2024, č. j. 6 Azs 38/2024 -28 – na nějž odkazovala žalobkyně).
31. Nejvyšší správní soud rovněž judikoval, že „závažné a objektivní důvody ve smyslu čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801 mohou vyvstat z nepřesvědčivého obsahu pohovoru s žadatelem (případně jeho výslechu) … V takových případech nepůjde o standardně důkazně podložený závěr, ale o důvodnou domněnku vyplývající ze závažné a objektivní nepřesvědčivosti výpovědi žadatele, resp. nepřesvědčivosti skutečností z ní vyplývajících. Důvodnost takové domněnky však nelze založit pouze na tom, že žadatel odpovídá na dotazy položené při pohovoru stručně či obecně“ (srov. opakovaně zmíněné rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. 5 Azs 115/2025–38, a ze dne 6. 11. 2024, č. j. 6 Azs 38/2024 -28).
32. V nyní posuzované věci správní orgány opřely svůj závěr o tom, že žalobkyně hodlá povolení k pobytu zneužít k jinému účelu, toliko z obsahu pohovoru vedeném s žalobkyní dne 17. 6. 2025 na velvyslanectví ČR v Dillí. Správní orgány žalobkyni vytýkaly neznalost odpovědí na část otázek pohovoru, kdy neuměla na některé otázky zareagovat nebo na ně odpovídala stroze či, dle správních orgánů, nelogicky (např. na otázku ohledně kulturního a historického dědictví ČR zareagovala nejprve „Ekonomie ČR je…“, a na otázku, nechť uvede náboženství, nejprve uvedla „Velikonoce“ a poté, co byla upozorněna, že se nejedná o náboženství, uvedla „křesťanství“). Žalobkyně dle správních orgánů neodpověděla správně na otázky vyplývající ze zaměření budoucího studijního programu (pozn. soudu Finance), kdy nedokázala přesně definovat pojmy ekonomie a ekonomika a vypočítat jednoduché příklady. Pro žalovanou je zarážející, že studentka, která si dělala tak rozsáhlé srovnání zemí a škol, si z těchto všech možností zvolila Českou republiku, na které ji zaujalo kulturní a historické dědictví, nedokázala toto své tvrzení ničím podpořit, ale naproti tomu dokázala uvést, kolik lidí žije v Ostravě, jak daleko je Praha od Ostravy a podrobně uvést názvy předmětů v třetím roce studia, což poukazuje na bezmyšlenkovité namemorování údajů s absencí schopnosti uplatnění logických metod, analýzy a syntézy.
33. Ve shodě s žalobkyní krajský soud uvádí, že závěr správních orgánů o tom, že žalobkyně má v úmyslu povolení k pobytu zneužít k účelu jinému, než je studium, je pouhou spekulací, která není podložena žádnými objektivními důvody či důkazy. Premisy pro tento závěr nelze shledat ani v obsahu pohovoru, který je pro správní orgány jediným základem, na němž své úvahy staví. Závěr správních orgánů o zneužití povolení k pobytu za účelem studia spočívá mj. na hodnocení míry obecných znalostí žalobkyně v matematice či v oboru ekonomie a na hodnocení informací týkajících se zamýšleného studia, tj. oboru Finance na Ekonomické fakultě VŠB TUO. Dle krajského soudu však ani skutečnost, že žalobkyně nebyla schopna odpovědět správně či přiléhavě na všechny jí kladené dotazy, nezakládá důvody pro vyslovení závěru o jejím úmyslu zneužít pobytové oprávnění k jinému účelu.
34. V posuzované věci je třeba zdůraznit, že množství otázek, u nichž žalobkyně nějakým způsobem zaváhala, nebo jejich znění napoprvé zcela neporozuměla, u nichž byla její odpověď příliš obecná či nepřesná, je v poměru k otázkám, na něž žalobkyně odpověděla adekvátním způsobem, marginální. Odpovědím žalobkyně na většinu otázek není co vytknout. Naopak je z nich patrné, že si žalobkyně zjišťovala informace o zamýšleném studijním oboru, znala název vysoké školy, město, kde se nachází, uvedla výčet studijních předmětů, název fakulty, označení titulu, který v případě úspěšného ukončení získá, délku studia, i že je nutné pro ukončení studia napsat bakalářskou práci. Uvedla i názvy ostatních vysokých škol v České republice a rovněž odpověděla na otázku ohledně základních reálií České republiky. Pokud jde o financování pobytu, žalobkyně uvedla, že toto bude hradit její otec. Jako adresu ubytování v ČR uvedla žalobkyně adresu vysokoškolské koleje VŠB TUO v těsné blízkosti univerzity – i z tohoto je patrné, že pobyt zde zamýšlí za účelem studia. Tyto skutečnosti tedy nepodporují závěr správních orgánů o účelovosti žádosti.
35. Z pouhé skutečnosti, že žalobkyně zná nazpaměť názvy studijních předmětů či přesný počet obyvatel Ostravy nelze dovozovat její úmysl zneužít pobyt k jinému účelu. I mechanické memorování může někomu usnadnit přípravu na, pro někoho stresující, pohovor. Rovněž je třeba zohlednit, že v případě žalobkyně se jedná o dívku mladého věku s ukončeným středoškolským vzděláním dosud žijící ve zcela odlišném kulturním i náboženském prostředí, kdy Bangladéš je převážně muslimská země. Skutečnost, že namísto odpovědi na dotaz „například náboženství“ uvede nejprve náboženský svátek (Velikonoce), a až poté se opraví na křesťanství, jí nelze přičítat k tíži takovým způsobem, aby bylo možno uvažovat o nelogičnosti jejích odpovědí a jejím úmyslu obcházet účel pobytu. Rovněž pokud je žalobkyni vyčítáno, že nebyla schopna uspokojivě vysvětlit, proč si zvolila zrovna VŠB TUO, když jako cenu školného za rok uvedla částku 4 000 EUR za semestr, přičemž u zahraničních vysokých škol uváděla částky nižší (6–7000 EUR za rok), pak i pokud se jedná o nesprávnou odpověď, byla by tato ve vztahu k ostatním odpovědím vztahujícím se ke studiu jediná. Nadto ani v těchto údajích nespatřuje krajský soud z pohledu žalobkyně nelogičnost, když tato uváděla rovněž měsíční náklady na život v jednotlivých zemích, tj. i pokud by školné v ČR bylo ročně o 1 000 EUR vyšší než ve srovnávaných zemích, stále by, dle svých odpovědí, ušetřila na ostatních nákladech, když uváděla, že životní náklady jsou v ČR 200–300 EUR za měsíc, zatímco v jiných zemích 500–700 EUR za měsíc, což je více než polovina nákladů každý měsíc. Žalobkyně dále vysvětlila, že v zahraničí chtěla studovat již od roku 2020, ale z důvodu covidu nemohla nikam vyjet. Od roku 2023 studuje v Bangladéši Business Administration, nejedná se však o univerzitu, navíc je zahraniční vzdělání více ceněné. Pokud je žalobkyni ze strany správních orgánů vytýkáno, že po konstatování, že jí Ostravská univerzita nabízí více praktických zkušeností, na dotaz správního orgánu, co jsou praktické zkušenosti odpověděla, že mezinárodní vzdělání, pak ani z tohoto nelze vyvozovat žádné negativní závěry, když ve světle informace, že zahraniční studium je v Bangladéši ceněné, lze konstatovat, že téměř každé studium v cizí zemi a jazyce staví jakýsi základní předpoklad pro nabytí praktických zkušeností v rámci mezinárodního fungování. Motivaci žalobkyně je třeba považovat za racionální a vnitřně konzistentní, samotný fakt, že některé její odpovědi nejsou přiléhavé dle představ správního orgánu, tuto její konzistentnost nevyvrací. Není přitom zřejmé, co konkrétně by dle správních orgánů bylo považováno za uspokojivé vysvětlení výběru školy. Ačkoli je pravdou, že žalobkyně nevyřešila správně zadané početní příklady. Jak je však již konstatováno výše, v poměru k jiným správně zodpovězeným otázkám ohledně studia se jedná o marginálie.
36. Krajský soud rovněž přisvědčuje námitce žalobkyně ohledně chybného vymezení pojmů ekonomie a ekonomika. Žalovanou je třeba upozornit na přepjatý formalismus hodnocení odpovědí, kdy i správní orgány u definice správné odpovědi u pojmu ekonomie uvádějí, že „existují různé ekonomické směry (školy), které mohou používat odlišné definice ekonomie“. Nadto je opět třeba mít na paměti odlišný vzdělávací systém v Bangladéši, anglické vymezení pojmů i skutečnost, že žalobkyně studuje Business administration a v ČR se hlásila na obor finance, nikoli ekonomie. Skutečnost, že žalobkyně v odpovědích užila oba pojmy ve vztahu k hospodaření státu, což ostatně s ohledem na větší množství pojetí a definic nelze bez dalšího považovat za chybný postup, jí nelze klást k tíži takovým způsobem, který by zakládal objektivní důvod pro neudělení pobytového oprávnění. Krajský soud opětovně odkazuje na již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. 5 Azs 115/2025–38 týkající se skutkově i právně srovnatelné věci, dle kterého ačkoli jsou správní orgány oprávněny zkoumat, zda je skutečným záměrem žadatele studium, toto zkoumání musí směřovat k ověření autenticity tvrzeného účelu pobytu, nikoli k prověřování obecných znalostí, nahrazení přijímacího řízení vysoké školy či k detailnímu posuzování odborné připravenosti. Takový přístup by „fakticky znamenal posuzování odborných předpokladů žadatele ke studiu, k čemuž správní orgán není zákonem povolán. Je zřejmé, že v určitých případech bude vhodné položit některé otázky týkající se zamýšleného oboru. Není však možné bez dalšího uzavřít, že pokud dle správního orgánu dostatečné znalosti žadatel nemá, je zřejmé, že nebude na území ČR studovat, tedy plnit účel svého pobytu“.
37. Vzhledem ke shora uvedenému lze konstatovat, že ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá existence dalších objektivních skutečností (např. vazby na konkrétní zaměstnavatele či osoby, předchozí pokusy o získání jiného pobytového titulu apod.), které by ve svém souhrnu nasvědčovaly tomu, že skutečným cílem pobytu žalobkyně je jiná činnost než studium. Abstraktní úvahy žalované o existenci skutečností nasvědčujících tomu, že žalobkyně hodlá dlouhodobé vízum zneužít k jinému účelu, pro unesení důkazního břemene správních orgánů nepostačují. Pokud by nadto v průběhu pobytu žalobkyně na území ČR vyšlo najevo, že jejím skutečným cílem není studium, případně by v tomto studiu nečinila dostatečný pokrok, bylo by jistě možné jí platnost povolení k dlouhodobému pobytu zrušit, resp. dobu jeho platnosti neprodloužit (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2026, č. j. 5 Azs 234/2025 -32).
38. Krajský soud tak uzavírá, že správní orgány nepostavily svůj závěr o úmyslu žalobkyně zneužít pobytové oprávnění za účelem studia k jinému účelu na dostatečně závažných a přesvědčivých důvodech. Skutečnosti, které správní orgány pro odůvodnění obavy ze zneužití pobytového oprávnění žalobkyní uvedly, k takovému závěru nepostačují.
VI. Závěr a náklady řízení
39. Krajský soud shledal žalobu ve shora vymezeném rozsahu důvodnou a napadené rozhodnutí žalované, jakož i správního orgánu prvého stupně, v souladu s § 78 odst. 1 a 3 s. ř. s. s. ř. s. zrušil a věc žalované podle § 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení.
40. V řízení byla plně procesně úspěšná žalobkyně, které v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná je zavázána k náhradě nákladů řízení žalobkyni v rozsahu zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč a odměny právního zastoupení žalobkyně v částce 13 860 Kč spočívající v odměně za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění platném a účinném v době, kdy byl úkon vykonán (dále jen „advokátní tarif “), konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení a 2x písemné podání ve věci samé (žaloba, kasační stížnost) v částce 4 620 Kč za jeden úkon [§ 7 , § 9 odst. 5 advokátního tarifu], a přináležející náhradu hotových výdajů v částce 450 Kč za jeden úkon právní služby, celkem 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Náklady právního zastoupení činí celkem 18 210 Kč. Soud žalovanou k jejich zaplacení zavázal k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ve spojení s § 64 s. ř. s. s. ř. s. K aplikaci ust. § 60 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. soud nepřistoupil, jelikož v postupu žalobkyně při úhradě soudního poplatku nenaznal důvody hodné zvláštního zřetele – způsob úhrady soudního poplatku žalobkyní lze považovat za nešťastný, nicméně žalobkyně sama tento proces úmyslně neovlivnila, pouze se domáhala svých práv pro ni dostupnou cestou.
41. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť tato lhůta je přiměřená možnostem žalované.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný
podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Ostrava 7. září 2026
JUDr. Lucie Gavendová
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P.