Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33 Ad 33/2025 - 60.pdf
PDF · 0 B
No categories available
33 Ad 33/2025 - 60
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci
žalobce: M. H.
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla námitky proti svému rozhodnutí ze dne 22. 8. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a potvrdila je.
2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná rozhodla o nepřiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZDP“), když podle posudku o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) pro první stupeň řízení ze dne 20. 8. 2025 nebyl uznán žalobce jako invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %.
II. Napadené rozhodnutí
3. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaná přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu, a to včetně uplatněných námitek. Žalovaná zdravotní stav žalobce opětovně posoudila a nechala v námitkovém řízení vypracovat posudek o invaliditě.
4. Při novém posouzení zdravotního stavu žalobce a vypracování posudku o invaliditě Institutu pro účely řízení o námitkách bylo přihlédnuto zejména k obsahu podkladů, podrobně uvedených v jejich výčtu v I. a II. stupni řízení v posudku o invaliditě ze dne 6. 11. 2025, ve znění doplňujícího posudku ze dne 12. 11. 2025, a k tomuto dni dostupných v podkladové zdravotní dokumentaci ve spisu. Výzvou doručenou žalobci dne 3. 9. 2025 mu Institut dále stanovil lhůtu 15 dnů k případnému doložení dalších podkladů pro nové posouzení zdravotního stavu v řízení o námitkách. Stanovená lhůta byla ukončena dne 18. 9. 2025. Podkladová dokumentace byla doplněna dne 17. 9. 2025 o lékařskou zprávu z onkologie ze dne 17. 9. 2025.
5. Posudkem o invaliditě lékaře Institutu ze dne 6. 11. 2025 ve znění doplňujícího posudku ze dne 12. 11. 2025 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Žalobce není invalidní dle ustanovení § 39 odst. 1 ZDP. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II (Onkologie), oddílu A (Zhoubné novotvary), položce 1b (Novotvary - lehké postižení, stavy v kompletní remisi, zpravidla po 6 měsících po ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizované nebo menší výkony z důvodů zhoubného novotvaru, resekce nebo amputace zvenčí přímo neviditelné, amputace částí, kde je možná protetická náhrada, např. mastektomie, parciální amputační ztráty končetin, resekce částí střeva, hysterektomie, enukleace bulbu oka při dobré funkci jediného oka, anebo stavy s lehkým funkčním postižením některých orgánů nebo systémů, výkon některých denních aktivit s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“) Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla stanovena v daném procentním rozmezí ve výši 20 %.
6. Lékař Institutu dospěl po podrobném prostudování podkladové zdravotní dokumentace k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je i nadále, tedy shodně jako v prvním stupni řízení, acinární adenokarcinom prostaty, ode dne 22. 6. 2022 probíhá hormonální léčba, což má vliv na pokles pracovní schopnosti. Dle doložené dokumentace je onkologické onemocnění stabilizované a nález onkologa se opakovaně nemění. Funkční dopad zdravotního postižení hodnotil jako odpovídající posudkovým kritériím pro hodnocení lehkého funkčního postižení uvedeným v kapitole II, oddílu A, položce 1b, přílohy citované vyhlášky, podle nichž se hodnotí lehké postižení, tj. stav v kompletní remisi bez známek lokální recidivy dle CT a doložených lékařských zpráv po 6 měsících od ukončení aktivní onkologické léčby. Dlouhodobou hormonální terapii nelze považovat za aktivní onkologickou léčbu. Zdravotní postižení není takového stupně a závažnosti, aby bylo odůvodněno hodnocení dle posudkových kritérií uvedených v kapitole II, oddílu A, vyšší položce 1c či vyšších položek přílohy k citované vyhlášce, neboť pro takové hodnocení nebylo medicínské opodstatnění, ani pro ně nesvědčily dostupné odborné lékařské nálezy. U žalobce není objektivně doloženo středně těžké postižení, kde poruchy mají rozsah do poloviny stupnice úplné poruchy funkční schopností (např. stomie, ztráta končetiny v předloktí, nebo bérci, pare laryngektomie). Ostatní poruchy zdravotního stavu uvedené výše v tomto rozhodnutí ve skutkových zjištěních pracovní potenciál žalobce podstatně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce se podílí jen ve funkčně nevýznamné míře.
7. Žalovaná vyhodnotila posudek Institutu ze dne 6. 11. 2025 ve světle jeho doplnění jako úplný a přesvědčivý, a proto zamítla námitky žalobce jako nedůvodné.
III. Žaloba
8. Žalobce namítal nesprávné posouzení svého zdravotního stavu posudkovými lékaři. V první řadě tvrdil, že posudek Institutu i napadené rozhodnutí se mylně opírají o tvrzení, že je jeho stav „stabilizovaný“. To neodpovídá skutečnosti, neboť od roku 2022 nepřetržitě probíhá hormonální léčba, která má výrazné vedlejší účinky (únava, bolesti kloubů, pokles výkonnosti). Žalobce je stále sledován onkologem a léčba nebyla ukončena, což potvrzuje i poslední onkologická zpráva, kterou přiložil. Posudek nezohlednil funkční dopad léčby na pracovní schopnost.
9. Žalobce dále namítl neúplné a nesprávné posouzení úrazu patní kosti. Jde o dlouhodobé trvalé následky spočívající v omezené hybnosti hlezna, bolest a otoky, artróza, zavedených šroubech, bolestivá chůzi, zejména na nerovném povrchu a po schodech. Tyto skutečnosti podle jeho mínění potvrzuje také „znalecký posudek“. Institut tento stav výrazně podhodnotil a označil jej jako „posudkově nevýznamný", což je v rozporu s vyhláškou č. 359/2009 Sb.
10. Žalobce je přesvědčen, že při souběhu jeho diagnóz měl posudkový lékař provést navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti za souběh postižení, což nebylo provedeno ani odůvodněno. Správná míra poklesu se pohybuje kolem 35 - 40 %. Došlo tak k porušení § 2 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity.
11. Vzhledem k podkladům žalobce dále rozporoval ignorování lékařské dokumentace. Praktická lékařka dlouhodobě sleduje jeho průběh hormonální léčby, vedlejší účinky, únavu a sníženou výkonnost, omezení při chůzi a celkový zdravotní stav. Aktuální dokumentace nebyla vůbec použita. To je v rozporu s § 8 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a činí to posudek neúplným. Posudek Institutu nehodnotí omezení chůze, bolest, otoky, artrózu, trvalé následky úrazu, vedlejší účinky hormonální léčby, závěry znaleckého posudku. Žalobce také namítl, že posouzení proběhlo v nepřítomnosti. U kombinace onkologického onemocnění a závažného úrazu paty je osobní vyšetření nezbytné pro objektivní posouzení hybnosti, bolesti, omezení chůze a celkového funkčního dopadu.
12. Žalobce navrhl, aby v případě nového posouzení byl invalidní důchod přiznán zpětně, a to od data, od kterého zdravotní stav podle lékařské dokumentace splňoval podmínky invalidity. S tím navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalované. K žalobě byly připojeny lékařské zprávy z Masarykova onkologického ústavu MUDr. S. Š. ze dne 17. 9. 2025 a ÚN v Brně ze dne 8. 9. 2025 (traumatologie).
IV. Vyjádření žalované a replika žalobce
13. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9. 12. 2025 uvedla následující. Shrnula průběh dosavadního správního řízení a vypracovaných posudků, jakož i právní úpravu posuzování invalidity. Připomněla, že bylo vypracováno doplnění posudku Institutu ze dne 12. 11. 2025. Podle jejího názoru bylo řádně odůvodněno jak rozhodující zdravotní postižení, tak byly i zohledněno komorbidity (stav po úrazu patní kosti). Objektivizovaný funkční deficit tedy nedosahoval invalidity, a proto žaloba není důvodná.
14. Ve své replice ze dne 21. 12. 2025 žalobce uvedl, že žalovaná se nevypořádala s určitými skutečnostmi, zejm. znaleckým posudkem, který byl v řízení předložen. Podle něj následky úrazu patní kosti vedou k trvalému funkčnímu omezení, bolestivosti, omezení chůze, zatížení a pohybu na nerovném terénu a mají dlouhodobý dopad na pracovní schopnost. Žalovaná však postižení patní kosti považuje za posudkově nevýznamné. Žalobce navrhl, aby soud ke znaleckému posudku přihlédl a vyžádal posudek Posudkové komise MPSV. V dalším podání ze dne 18. 3. 2026 připojil lékařské zprávy, dohodu o rozvázání pracovního poměru se zaměstnavatelem GIENGER spol. s.r.o. ze dne 6. 3. 2026 a konečně lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci (§ 41 a násl. zákona č. 373/2011 Sb.) ze dne 6. 3. 2026, podle něhož není dlouhodobě zdravotně způsobilý.
V. Řízení před krajským soudem
15. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).
16. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z posudkového a dávkového spisu předložených žalovanou.
17. Ze spisové dokumentace vyplývá, že jde o třetí žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu (2023, únor 2025), kterou si podal dne 7. 7. 2025. Byl vypracován zjišťovací posudek Institutu ze dne 20. 8. 2025, podle něhož bylo jako rozhodující zdravotní postižení žalobce uznáno onkologické onemocnění (stav po operaci acinárního adenokarcinomu prostaty v březnu 2022), který byl dále léčen hormonálně od června 2022. Funkčně jde o lehkou poruchu, maligní tumor v remisi, po ukončení onkologické léčby, stabilizovaný stav. Na základě tohoto posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí ze dne 22. 8. 2025. V námitkách proti němu žalobce především poukázal na zprávu MUDr. Š. z onkologického vyšetření ze dne 17. 9. 2025, která podle jeho názoru potvrzuje další průběh léčby. Dále byly v námitkovém řízení vypracovány posudky Institutu ze dne 6. 11. 2025 a doplňující posudek ze dne 12. 11. 2025. V těchto posudcích bylo zvolena posudková kvalifikace podle kapitoly II, oddílu A, položky 1 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s tím, že pokles pracovní schopnosti činí 20 %. Stran postižení po operaci patní kosti lékař Institutu zmínil, že pokud by tento stav byl uznán jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, byl by hodnocen dle kapitoly XV., oddílu B položky 11 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde by bylo hodnoceno na horní hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti (20 %). Lékař zmínil, že žalobce pracuje v plném pracovním úvazku, kde po 7. 7. 2025 již další pracovní neschopnosti nejsou doloženy. Závěry prvostupňového posudku byly potvrzeny. V doplňujícím posudku byla zohledněna i zpráva MUDr. Š. ze dne 17. 9. 2025.
18. Krajský soud nechal vypracovat posudek PK MPSV ze dne 12. 3. 2026, z něhož vyplývají následující skutečnosti. PK MPSV zasedala ve složení předsedy a dalšího lékaře s odborností onkologie. Žalobce byl u jednání komise přítomen a byl vyšetřen přísedícím lékařem. PK MPSV vycházela z podkladů obsažených v posudkovém spisu, a dále z lékařských zpráv doložených v námitkovém a soudním řízení (zejm. traumatologických nálezů MUDr. K. a MUDr. K., onkologických nálezů MUDr. Š. ze dne 18. 6. 2025 a 7. 3. 2025, jakož i nálezů doložených v soudním řízení (nález MUDr. F. ze dne 17. 9. 2025 a nález MUDr. Š. ze dne 17. 9. 2025). Žalobce byl posuzován jako skladník.
19. PK MPSV shrnula, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl u posuzovaného prokázán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který byl podmíněn dvěma zdravotními stavy. Jednak stavem po operaci karcinomu prostaty v březnu 2022, se zavedenou hormonální léčbou, s dosažením stabilizace klinického stavu trvající již minimálně 3 roky. Dále žalobce trpí stavem po úrazu levé nohy v práci v květnu 2024 (stav po zlomenině levé patní kosti řešené osteosyntézou). Dle rentgenu a zprávy z traumatologie ze dne 8. 9. 2025 jde o stav se subjektivně přetrvávající bolestivostí levé nohy, večerními otoky nohy, udávanou obtížnou chůzí v nerovném terénu a po schodech, dle objektivního vyšetření a rentgenu zhojené v dobrém postavení, s počínající artrózou v talokalkaneárním kloubu, s reziduální omezenou hybností levého hlezna a pozátěžovými otoky hlezna.
20. K onkologickému postižení a jeho vlivu na pracovní schopnost žalobce PK MPSV uvedla, že žalobce sice namítal průběh a nežádoucí účinky hormonální léčby (slabost), nicméně dle prostudovaných průběžných onkologických zpráv nejsou žádné komplikace ani nežádoucí účinky zavedené léčby dokumentovány. Namítaná únava a snížená výkonnost nemá rovněž oporu v lékařských zprávách, neboť žalobce si na tyto případné potíže nestěžuje, nežádoucí účinky léčby nejsou zaznamenány a je opakovaně po onkologické stránce hodnocen jako PS 0, tedy plně aktivní a výkonný. Z posudkového hlediska tedy výše uvedený stav odpovídá maximálně lehkému postižení při onkologickém onemocnění a pokračující hormonální léčbě, tj. dlouhodobě stabilizovaný klinický stav bez reziduálního funkční postižení a léčené chronické bolesti, bez psychických změn, bez námahové dušnosti, poruchy imunity, krvácivých projevů, bez neuropatie, bez otoků končetin, bez poruchy funkce svěračů, bez poruchy pohyblivosti vlivem onkologického onemocnění a jeho léčby. Tento stav odpovídá kapitole II, oddílu A, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., s poklesem pracovní schopnosti v rozmezí 15 - 25 %. S ohledem na minimalizaci funkčních následků a dobrou toleranci hormonální léčby bez prokázaných nežádoucích účinků by byla zvolena dolní hranice sazby. Stav neodpovídá středně těžkému postižení dle 1c) neboť reziduální funkční porucha je minimální a nedosahuje do poloviny stupnice úplné poruchy - není stomie, bez penektomie či kolektomie, není ztráta končetiny, nejedná se o stav během podávání biologické léčby s nežádoucími účinky, podávaná hormonální léčba je u posuzovaného dle doložených nálezů dobře tolerována a bez průkazu nežádoucích účinků a funkčních postižení.
21. K stavu po operaci levé paty (osteosyntéza) PK MPSV uvedla, že výše uvedený stav posudkově odpovídá stavu po úrazu dolní končetiny s omezením pohybu v hlezenním kloubu na jedné končetině (kap. XV, odd. B, pol. 11 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., rozmezí 10 – 20 %). S ohledem na skutečnost, že se jedná o jednostranné postižení, nejedná se o ztuhnutí hlezna, ale o omezení pohybu, bez neurologického deficitu, s počínajícími artrotickými změnami, tedy zatím bez průkazu těžkých artrotických změn byl by stav hodnocen na dolním procentním pásmu. Stav by bylo možné hodnotit také jako počínající artrózu hlezna - tedy lehkého stupně dle kapitoly XIII., oddílu A položky 1a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. v míře 10 %. Ostatní zdravotní postižení jsou z posudkového hlediska málo významná -hypertenze je pod léčebnou kontrolou a bez orgánových komplikací.
22. PK MPSV uzavřela, že žalobce trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož rozhodující příčinou je stav po onkologickém postižení dle kapitoly II, odd. A, pol. 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. se stanovením míry poklesu pracovní schopnosti 15 %. Pro další zdravotní postižení byl pokles pracovní schopnosti navýšen o 10 %. Tedy celková míra poklesu pracovní schopnosti činí 25 %.
23. Krajský soud nařídil ve věci ústní jednání, které se uskutečnilo dne 8. 9. 2026 za účasti žalobce a zástupkyně žalované. Krajský soud shrnul obsah napadeného rozhodnutí a vyslechl přednes žaloby. Žalobce odkázal na písemné vyhotovení žaloby s tím, že je bez práce a nemůže žádnou sehnat. Trvá na tom, že jeho onkologická léčba není ukončena. Žalovaná poukázala na to, že žalobce do nedávna pracoval v pracovním poměru jako skladník a neměl mnoho pracovních neschopností. Soud dotazem u žalobce vyjasnil, že pokud žalobce hovořil ve svých podáních o „znaleckém posudku“, jednalo se o traumatologický nález MUDr. F., a nikoliv o „znalecký posudek“. Krajský soud poté shrnul obsah spisové dokumentace a provedl důkaz posudkem PK MPSV ze dne 12. 3. 2026. K posudku žalobce uvedl, že mu jej nepřísluší hodnotit, ale má za to, že by alespoň první stupeň invalidity měl mít. Další důkazy již účastníci nenavrhovali. Poté soud dokazování ukončil dokazování, vyslechl konečné návrhy a přikročil po přerušení jednání k vyhlášení rozsudku.
VI. Posouzení věci krajským soudem
24. Žaloba není důvodná.
25. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 ZDP, který ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 ZDP platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.
26. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dříve okresní správy sociálního zabezpečení); za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek PK MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by mohla být správnost posudku zpochybněna (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2020, č. j. 3 Ads 289/2019-34, ze dne 28. 2. 2020, č. j. 3 Ads 214/2019-30, či ze dne 7. 6. 2018, č. j. 9 Ads 219/2017-28; rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).
27. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky potom spočívá v tom, aby se lékařský posudkový orgán vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které žalobce namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnil (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2013, č. j. 3 Ads 74/2012-16, ze dne 2. 7. 2014, č. j. 3 Ads 108/2013-19, či ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50). Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí, ve dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43). Jsou-li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci doplňování zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením tzv. srovnávacího posudku PK MPSV (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013-22).
28. Krajský soud vyhodnotil předložený posudek PK MPSV ze dne 12. 3. 2026, zda tyto parametry splňuje. Především krajský soud uvádí, že komise zasedala vzhledem k rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce v řádném složení (jejím členem byl odborný onkolog). To odpovídá rozhodujícímu zdravotnímu postižení, na němž se všechny posudkové orgány ve správním i soudním řízení shodly. Žalobce byl také podrobně vyšetřen při jednání komise. Dále se soud zabýval podklady posudku a shledal, že jsou úplné, neboť komise vycházela jak z předložených lékařských nálezů, posudkové dokumentace, tak i z vyšetření žalobce při svém jednání. Předložený posudek netrpí nedostatkem náležitostí ve smyslu § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
29. Lékařské zprávy, na které žalobce poukazoval v žalobě a dalších procesních vyjádřeních, byly předmětným posudkem hodnoceny (zejm. zprávy MUDr. F. z traumatologie ÚN Brno a MUDr. Š. z Masarykova onkologického ústavu). Krajský soud neshledal, že by posudkové zhodnocení tyto lékařské zprávy pominulo či zjevně dezinterpretovalo. Vzhledem k tomu, že při jednání PK MPSV byl žalobce také vyšetřen přítomnými lékaři, nejsou důvodné ani jeho námitky, že v rámci posuzování na Institutu vyšetřen nebyl.
30. Z hlediska přesvědčivosti vypracovaného posudku se soud zabýval posudkovým zhodnocením, a to zejm. ve světle posudkového spisu a předcházejících posudků vypracovaných Institutem. Soud poznamenává, že žalobce byl posuzován v řízení o svých předchozích žádostech již dvakrát, přičemž ani jednou mu nebyla uznána invalidita (v letech 2022 ani v březnu 2025). Jeho onkologické postižení je sice v pokračující hormonální léčbě, ale je hodnoceno jako stabilizované při zavedené léčbě. Jak zdůraznila PK MPSV, žalobce netrpí žádnými souvisejícími projevy prodělaného adenokarcinomu prostaty (maligní tumor), zejm. inkontinencí, stomií atd. Žalobce je hodnocen bez reziduálního funkčního deficitu, což vyznačuje úspěšný efekt prodělané onkologické léčby.
31. Posudek PK MPSV se stran určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zcela shoduje s posudky vypracovanými Institutem ve správním řízení, a to jak zjišťovacím posudkem (20. 8. 2025), tak i oběma posudky zpracovanými v námitkovém řízení (6. 11. 2025 a 12. 11. 2025). Přitom již posudky zpracované v námitkovém řízení dostatečně podrobně a srozumitelně hodnotily i konkurenční příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, tedy stav po operaci levé patní kosti, kde je jako následek dokumentováno lehké snížení klenby. Stejně tak hodnotila toto zdravotní postižení také PK MPSV, která shledala, že toto zdravotní postižení by vygenerovalo pokles pracovní schopnosti v míře 10 %. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce tedy toto postižení neobstojí. Krajský soud tedy nesdílí názor žalobce, že toto zdravotní postižení nebylo adekvátně zohledněno. Postup posudkových lékařů byl v souladu s vyhláškou č. 359/2009 Sb., která umožňuje pro další zdravotní postižení navýšit pokles pracovní schopnosti o maximálně možných 10 %. Naproti tomu není možné míry poklesů pracovní schopnosti pro jednotlivá zdravotní postižení podílející se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu sčítat.
32. Z hlediska určení míry poklesu pracovní schopnosti se vypracované posudky mírně liší, neboť zatímco posudky Institutu shledaly pokles pracovní schopnosti v míře 20 %, PK MPSV zohlednila souběh obou jmenovaných postižení zvolením horní hranice položky kapitoly II, oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., takže určila míru poklesu pracovní schopnosti na 25 %. Z hlediska komplexního posouzení otázky invalidity však jde pouze o drobnou korekci stávajících posudkových hodnocení, neboť ani 25 % nedostačuje na první stupeň invalidity. Posudky vypracované Institutem a posudek PK MPSV jsou tedy v zásadě shodné a nevykazují zásadní rozpory. Krajský soud i z tohoto důvodu považuje závěry PK MPSV za přesvědčivé.
33. Co se týká žalobcem tvrzených skutečností, které nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí (rozvázání pracovního poměru na základě posudku o dlouhodobé nezpůsobilosti k výkonu práce skladníka), krajský soud k tomu uvádí, že tyto skutečnosti se odehrály až v březnu 2026, tedy jde ve vztahu k závěrům napadeného rozhodnutí o novoty. Krajský soud podotýká, že pracovně-lékařské posouzení otázky způsobilosti k výkonu práce je zcela autonomní (nezávislé) na posuzování otázky invalidity. V jistém ohledu lze však předpokládat, že nezaměstnanost žalobce a potřeba hledání jiného zaměstnání (příp. rekvalifikace) může sehrát při dalším posuzování otázky invalidity určitou roli, nikoliv však v tomto řízení.
34. Závěrem krajský soud dodává, že žalobce nepochybně může iniciovat nové řízení o přiznání invalidního důchodu na základě podkladů o zhoršení zdravotního stavu v době po vydání napadeného rozhodnutí, bude-li je mít k dispozici [srov. § 56 odst. 1 písm. b) ZDP]. V případě uznání invalidity může být invalidní důchod doplacen i zpětně dle data vzniku invalidity obvykle nejvýše pět let zpětně.
VII. Závěr a náhrada nákladů řízení
35. Ze všech shora uvedených důvodů neshledal krajský soud žalobu důvodnou, a proto ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
36. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované nelze náhradu nákladů řízení ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. přiznat (výrok II. tohoto rozsudku).
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 8. září 2026
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r.
samosoudce