Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Az 4/2026 - 35

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Bašnou ve věci

žalobkyně: O. D., narozená X

státní příslušnost: X

bytem v ČR X

zastoupená Mgr. Bagratem Verdiyanem, advokátem

sídlem Rybná 9, 110 00 Praha 3

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 4, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2026, č. j. OAM-484/ZA-ZA12-P10-R2-2022,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2026, č. j. OAM-484/ZA-ZA12-P10-R2-2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího právního zástupce Mgr. Bagrata Verdiyan.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým jí žalovaný neudělil mezinárodní ochranu podle , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“).

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

2. Žalobkyně v žalobě namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí, jelikož žalovaný ve správním řízení porušil základní zásady správního práva zakotvené v až 8 , ve znění rozhodném (dále jen „ “); neopatřil si dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí, čímž nedostatečně zjistil skutkový stav věci; nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo dle a činil nesprávné skutkové závěry, když dovodil, že žalobkyně nesplňuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany.

3. Žalobkyně se vymezila proti bagatelizaci azylového příběhu žalovaným na základě svého dobrovolného vycestování z Ruské federace (dále též „Rusko“) se studentským vízem a uvedla, že v souvislosti s napadením Ukrajiny nastaly v Rusku okolnosti, které vylučují její bezpečný návrat. Žalobkyně se totiž účastnila protestních setkání, na nichž vyjadřovala nesouhlas s ruskou politikou a válkou na Ukrajině. Žalovaný však tyto politické aktivity žalobkyně zlehčoval s tím, že ruské státní orgány se o jejích protiválečných postojích nemají jak dozvědět. Takový závěr však žalobkyně považovala za nesprávný, když je podle dostupných informací běžné, že Rusko sleduje aktivitu svých občanů na sociálních sítích, a to bez ohledu na to, zda žijí ve vlasti či v zahraničí.

4. Dále žalobkyně namítala, že ani skutečnost, že vystupuje na svých profilech na sociálních sítích pod pseudonymem na internetu neznamená anonymitu, když jsou s žalobkyninými profily spojené její fotografie, na kterých je snadno rozpoznatelná a ani argument, že své příspěvky smazala nelze považovat za relevantní. Upozornila, že z veřejně dostupných informací je zřejmé, že pronásledování v Rusku hrozí nejen politickým aktivistům, ale i běžným občanům, kteří veřejně projeví svůj nesouhlas se státní politikou. Dosavadní absenci potíží v zemi původu nelze považovat za důkaz toho, že žalobkyni žádné problémy nehrozí ani pro případ návratu do Ruska. Žalobkyně žalovanému vytkla, že při posuzování její žádosti pracoval s podklady selektivně a soustředil se jen na informace svědčící pro neudělení mezinárodní ochrany.

5. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

6. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s žalobními námitkami nesouhlasí, neboť neprokazují nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, které by vedly k závěru, že by v zemi původu mohla být azylově relevantním způsobem pronásledována, když uváděla, že v Rusku nikdy žádné potíže se státními orgány neměla, zemi opustila dobrovolně a opakovaně se tam za rodinou vracela, aniž by na hranicích čelila jakýmkoli potížím. Žalovaný uvedl, že ani přes problematickou situaci v Rusku ve vztahu ke svobodě projevu nehrozí žalobkyni pronásledování nebo vážná újma, když své opoziční názory nikdy nevyjadřuje tak, aby se o tom státní orgány mohly dozvědět a uložit jí za takové projevy sankci. O její účasti na demonstracích neexistují žádné důkazy a její profily na sociálních sítích obsahují pouze osobní či umělecké fotografie, přičemž na nich vystupuje pod pseudonymem a příspěvky, které by mohly ruské bezpečnostní složky považovat za závadné, smazala. Všechny spekulace žalobkyně týkající se možného pronásledování či vzniku vážné újmy po návratu do země původu považoval žalovaný za účelové. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. Obsah správního spisu

7. Dne 1. 5. 2022 podala žalobkyně žádost o mezinárodní ochranu v České republice (dále též „ČR“). Údaje k žádosti poskytla dne 4. 5. 2022. Uvedla, že je státní občankou Ruské federace, národnosti ruské. Nemá žádné politické přesvědčení, politicky se neangažuje a neúčastnila se ani žádných politických akcí. Z Ruska naposledy vycestovala dne 29. 8. 2018 na základě českého studentského víza. V ČR pobývá od roku 2014, přičemž do Ruska se vracela zhruba dvakrát do roka na prázdniny. Žalobkyně nikdy nebyla trestně stíhána a nemá žádná zdravotní omezení. Jako důvod pro podání žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že nesouhlasí s politikou prezidenta Putina a obávala se návratu, protože by jí mohl hrozit trest za její politické názory.

8. Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl proveden dne 4. 5. 2022 za přítomnosti tlumočnice ruského jazyka. Při něm žalobkyně uvedla, že z Ruské federace vycestovala za účelem studia. Českou republiku si vybrala pro jazykovou blízkost, kvalitu vzdělávání a finanční dostupnost. V roce 2014 začala žalobkyně v ČR studovat vysokou školu, kterou nedokončila. Dne 14. 3. 2022 dostala výjezdní příkaz, pořídila si tedy letenku, ale kvůli omezení leteckých spojů po začátku války na Ukrajině do země původu neodletěla. V Rusku nikdy problémy se státními orgány neměla, ale v období od roku 2012 do roku 2017 se účastnila asi 10 mítinků, které byly zakázané a na nichž se fotografovalo. Témata mítinků byla různá, byla proti okupaci Krymu, na podporu Navalného atp. Účastnily se jich i tisíce lidí, žalobkyně se o nich dozvídala z Telegramu a byla pouze řadovou účastnicí, nijak tam nevystupovala. Jinak aktivní ve veřejném prostoru rovněž nebyla. Žalobkyně na svém profilu na sociální síti Instagram sdílela příspěvek s informací, že na Ukrajině je válka, nikoli speciální operace, ale později ho smazala, protože se obávala, že by za to mohla dostat trest. Uvedla, že má strach i z toho, že by se válečný konflikt mohl rozšířit i na území Ruska a ona nebude mít kvůli svému ruskému pasu kam odejít. S aktivitou na sociálních sítích začala dne 27. 2. 2022 (přidala tak 10 až 15 protiválečných příspěvků), většinu příspěvků pak odstraňuje (dohledatelných by mělo být tak 5 až 10). Má u sebe i fotografie z demonstrací, jichž se v ČR zúčastnila. Na instagramové tzv. stories nedává nic radikálního. Svůj instagramový účet má pod pseudonymem X a není nastavený jako soukromý. Politické příspěvky sdílí, protože chce, aby lidé věděli, co se děje. V březnu 2022 sdílela i příspěvek o zakázané mírové písni na síti VKontakte, kde vystupuje pod přezdívkou X. Žalobkyně při pohovoru žalovanému předložila screenshoty svých příspěvků a fotografie z mítinků. Na otázku, zda by byla na internetu aktivní i v Rusku, žalobkyně odpověděla, že ano, ale situace by tam pro ni byla výrazně horší, protože není veřejně známou osobu. Proto kdyby ji zatkli, nikdo by se o ni nezajímal. Žalobkyně má v Rusku rodinu, její matka žije v ČR, má zaměstnaneckou kartu. Závěrem uvedla, že kdyby jí v ČR byl udělen azyl, nepotřebovala by pomoc státu, má bydlení i práci a bude studovat. Předložila ještě konverzaci se svojí kamarádkou, ve které se domlouvají ohledně mítinku, a fotografie z něj, na kterých žalobkyně není, protože je pořídila ona.

9. Dne 3. 11. 2022 proběhlo seznámení s podklady pro rozhodnutí. Žalobkyně dne 14. 11. 2022 zaslala žalovanému své vyjádření, ve kterém trvala na tom, aby žalovaný do podkladů zahrnul i jí dokládané internetové články a příspěvky ze sociálních sítích. Rovněž upozornila, že je třeba hodnotit, zda by mobilizací vyhlášenou ruským prezidentem mohly být ohroženy i ženy.

10. Ve spise jsou shromážděny tyto dokumenty: fotokopie pasu žalobkyně, vystaveného orgány Ruské federace s vylepenými vízovými štítky a povolením k dlouhodobému pobytu; snímek obrazovky s konverzací psanou azbukou, screenshoty instagramových stories a fotografie z demonstrací; e-mailem zaslané screenshoty článků psaných v ruštině, jakož i stories z VKontakte a Instagramu; obsah žalobkynina instagramového účtu a účtu na VKontakte pořízený žalovaným; výpis z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR. Součástí spisu jsou rovněž Informace Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) – Ruská federace – Přehled údajů o zemi za rok 2021, z července 2022; Informace Freedom House – Ruská federace – Svoboda ve světě 2022, z roku 2022; Informace Agentury Evropské unie pro azyl (EUAA) – Ruská federace – Zacházení s protestujícími demonstranty, novináři a ochránci lidských práv od invaze na Ukrajinu, ze dne 2. 6. 2022; Informace OAMP – Ruská federace – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, Stav: červen 2022, ze dne 30. 6. 2022.

11. Žalovaný vydal dne 24. 11. 2022 rozhodnutí, č. j. OAM-484/ZA-ZA12-ZA10-2022, kterým žalobkyni mezinárodní ochranu neudělil. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou, o které Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. -32, tak, že rozhodnutí zrušil (dále jen „první rozsudek“). Žalovaný následně podal kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) usnesením ze dne 4. 4. 2024, č. j. -18, odmítl pro nepřijatelnost.

12. Městský soud v Praze prvním rozsudkem zavázal žalovaného, aby na základě aktuálních, objektivních a pro individuální situaci žalobkyně přiléhavých informací o zemi původu dostatečně zjistil skutkový stav a individualizovaně posoudil riziko jejího pronásledování či vážné újmy v případě návratu do Ruské federace. Soud vytkl žalovanému, že náležitě nezhodnotil obsah, rozsah a intenzitu protiválečných a protirežimních aktivit žalobkyně (zejména její účast na demonstracích a projevy na sociálních sítích) neobjasnil, zda mohly ruské státní orgány zachytit její dřívější (později odstraněné) příspěvky, ani zda použití pseudonymu skutečně vylučovalo její identifikaci. Současně nevyhodnotil obsah doložených příspěvků, a nebylo tak možné posoudit, zda šlo o projevy způsobilé vyvolat postih ze strany ruských státních orgánů. Soud zdůraznil, že posouzení žádosti o mezinárodní ochranu má prospektivní povahu a musí zahrnovat všechny budoucí hrozby. Skutečnost, že žalobkyně nebyla v minulosti postižena, sama o sobě nevylučuje existenci odůvodněných obav z budoucího pronásledování. Poukázal přitom na informace EUAA týkající se postihů osob, které se negativně vyjadřují k vojenské invazi Ruska na Ukrajinu, a konstatoval, že zprávy o zemi původu svědčí spíše o masovém a nahodilém zatýkání, což zakládá riziko pro široký okruh ruských občanů. Pro posouzení přiměřené pravděpodobnosti pronásledování (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2008, č. j. –82) je proto třeba hodnotit intenzitu, s jakou žalobkyně své politické názory dosud vyjadřovala a hodlá je vyjadřovat i nadále, neboť pokud by po návratu do země původu pokračovala v jejich prezentaci na sociálních sítích, mohla by se vystavit postihu, přičemž po žadatelích o mezinárodní ochranu nelze požadovat, aby své politické přesvědčení navenek neprojevovali. Za tímto účelem soud žalovanému uložil posoudit i obsah profilů žalobkyně na sociálních sítích.

13. V dalším řízení žalovaný obstaral následující zprávy o zemi původu (dále jen „zprávy o zemi původu“): Informace OAMP – Ruská federace – Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí – Kontrola sociálních sítí, prověrky na hranicích, situace mobilizovaných, ze dne 25. 2. 2025 (dále jen „Informace OAMP o situaci navrátilců“); Informace OAMP – Ruská federace – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, Stav: duben 2025, ze dne 15. 4. 2025; Informace OAMP – Ruská federace – Velvyslanectví Ruské federace v České republice – Vyřízení mezinárodního pasu, Výměna mezinárodního pasu mimo pořadí, Registrace k jednání konzulátu, Postup uznávání ruských mezinárodních pasů Českou republikou po 15. 9. 2024, z webových stránek uloženo dne 16. 10. 2025.

14. Na seznámení s podklady pro napadené rozhodnutí dne 3. 2. 2026 žalobkyně uvedla, že se její matka vrátila zpět do Ruska a že si nepřeje podklady pro rozhodnutí doplnit.

15. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí, které odůvodnil tím, že neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobkyni v žádné její formě. Žalovaný ve věci vycházel z Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025, ze které vyplynulo, že riziko důkladnější pohraniční kontroly hrozí primárně tzv. rizikovým skupinám (právníci, politici, aktivisti, …) mezi které žalobkyně sice nespadá, ale zároveň dokument uvádí, že toto riziko nehrozí výlučně jim, když kontroly jsou leckdy namátkové a do značné míry záleží na pocitech a náladě pohraničního pracovníka. K detailnější kontrole navíc mohou dle dokumentu vést i dlouhodobější pobyt v zahraničí, nebo vízum západních států, případně zařazení osoby na tzv. „černý seznam“ (z dokumentu není zřejmé na základě čeho může dojít k zařazení na tento seznam a jestli by tam mohla být žalobkyně na základě svých aktivit na internetu zařazena). Dle Informace OAMP o situaci navrátilců by nemělo docházet k perzekuci navrátilců na základě jejich veřejného vystupování před rokem 2022. Při kontrolách může docházet ke kontrole telefonu, přičemž k tomu dochází maximálně v jednotkách případů měsíčně a při kontrole může být obsah telefonu prohledán analýzou klíčových slov, případně uložen pro pozdější stíhání. Podle dokumentu neexistuje oficiální statistika počtu lidí stíhaných po svém návratu, ale pravděpodobně by se mělo jednat o poměrně vzácné jednotky případů, přičemž v tuto chvíli neexistují zprávy o masivních kontrolách navrátilců, což může být způsobeno nedostatečnou policejní produktivitou nebo schraňováním informací pro budoucí užití. Dle dalších podkladů většina perzekuovaných navrátilců patří mezi „viditelné/známé‘ osoby, nicméně jeden ze zdrojů upozornil, že stíhání čelili po návratu i někteří běžní lidé. Všechny osoby, které byly v zahraničí aktivní, např. účast na protestech, aktivita na soc. sítích apod., mohou čelit zvýšenému riziku kontroly, ruské úřady nicméně nemají kapacity, aby sledovaly činnosti všech svých občanů v zahraničí. I mezi občany, kteří Rusko neopustili, byly mezi trestně či správně stíhanými pro své „extremistické postoje“ převážně osoby, které jsou veřejně známé a patří do tzv. rizikových skupin. Dle zdroje však neexistuje oficiální statistika, a ne všichni hledají pomoc právníků lidskoprávních organizací. Nicméně masivní kontroly na hranicích navrátilců neexistují; zdroj však připustil, že důvodem takovéto situace může být již zmíněná nedostatečná policejní produktivita nebo schraňování informací do budoucna. Organizace OVD-info evidovala od začátku ruské invaze 22. 2. 2022 celkem 1 155 stíhání za protiválečné postoje a v období roku 2024 pak 299 případů; tyto případy se primárně týkaly aktivity na internetu (písemných komentářů) s aplikací čl. 280.3 trestního zákona (diskreditace ruské armády) a čl. 205.2 trestního zákona (šíření záměrně lživých údajů o ruských ozbrojených silách). OVD-info taktéž uvedla, že zaznamenala v souvislosti s protiválečnými postoji/výroky 240 případů (170 v pátrání/vyšetřovaných, potrestaných osob), kteří byli/jsou stíháni nebo odsouzeni v Rusku a kteří již opustili zemi. Zdroj akcentoval, že při kriminalizaci záleží na úrovni viditelnosti a veřejného projevu protiválečných postojů osob. Současně upozornil, že je těžké stanovit jasnou hranici přijatelnosti protiválečné opozice; nicméně jeden ze zdrojů upozornil, že stíhání čelili po návratu i někteří běžní lidé. Všechny osoby, které byly v zahraničí aktivní, např. účastí na protestech, aktivitou na sociálních sítích apod., pak mohou při návratu čelit zvýšenému riziku. Žalovaný následně dospěl k názoru, že na straně žalobkyně nelze učinit závěr, že by byla v zemi původu pronásledována, nelze dovodit ani možnou důvodnou obavu z tohoto jednání, ani že by jí tam hrozila vážná újma ve smyslu § 14 odst. 2 zákona o azylu. Žalobkyně dle žalovaného neprokázala svou účast na protivládních demonstracích před svým odjezdem z Ruska. Jí tvrzenou aktivitu na sociálních sítích a účast na protiválečných demonstracích v ČR žalovaný sice posoudil jako politický projev, ale neměl za pravděpodobné, že by se o takové aktivitě ruské státní orgány mohly dozvědět, když žalobkyně většinu příspěvků týkajících se války na Ukrajině a ruské politiky odstranila. Žalovaný neshledal přiměřenou pravděpodobnost pronásledování žalobkyně ani z toho důvodu, že její matka rovněž pobývala několik let v ČR a v roce 2025 se vrátila do Ruska, aniž by o ní státní orgány jevily zvláštní zájem.

IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze

16. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Dle § 12 zákona o azylu, platí: „Azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“.

18. Dle čl. 10 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1347 ze dne 14. května 2024 (dále jen „kvalifikační nařízení“) platí: „při posuzování otázky, zda má žadatel důvodnou obavu z pronásledování, nemůže rozhodující orgán rozumně očekávat, že žadatel přizpůsobí nebo změní své chování, přesvědčení či identitu, nebo že se zdrží určitého jednání, aby se v zemi původu vyhnul riziku pronásledování, je-li toto chování, přesvědčení nebo jednání nedílnou součástí jeho identity.“

19. Žalobkyně primárně namítala, že žalovaný dostatečně neposoudil veškeré okolnosti případu, kvůli čemuž došel v napadeném rozhodnutí k nesprávným závěrům. Uvedenou problematikou se zdejší soud zabýval již v prvním rozsudku ze dne 22. 11. 2023, č. j. -32, kde uvedl: „Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že důvody jejích obav z návratu do vlasti (z pronásledování nebo hrozby újmy) jsou spojeny s jejím politickým názorem a protiválečným postojem. Politický názor projevovala žalobkyně účastmi na demonstracích, jejichž účastníci jsou v současné době dle zpráv o zemi původu zatýkáni policií, a dále své protirežimní postoje projevovala nebo sdílela prostřednictvím sociálních sítí. Ze zpráv, které obstaral žalovaný je zřejmé, že státní orgány Ruské federace pečlivě sledují sociální sítě svých občanů a za jakékoliv protiválečné projevy je obviňují ze spáchání správních deliktů, či trestných činů. Z těchto zpráv však nevyplývá, zda ruské státní orgány tyto informace shromažďují a trestají pachatele i zpětně nebo dochází k trestání pouze za aktuální příspěvky. Rovněž z těchto zpráv neplyne, zda je tento systém natolik propracovaný, aby zachytil i dočasné příspěvky (stories), které žalobkyně umisťovala na sociální síť Instagram. Pokud by se jednalo o sofistikovaný systém, tak by nebylo vůbec podstatné, že žalobkyně informace sdílela na profilu, který používá pod pseudonymem, neboť na tomto profilu má uveřejněny své osobní fotografie a bylo by tak zcela jistě možné ji s tímto profilem spojit a postihnout za jednotlivé příspěvky, které se na tomto profilu historicky objevily. Dle zdejšího soudu bylo vhodné také hodnotit obsah žalobkyní doložených příspěvků, neboť z obsahu správního spisu nelze přezkoumat, co žalobkyně na svých sociálních sítích sdílela, protože většina příspěvků je psaná v ruském jazyce a azbukou. Není tedy možné vyhodnotit, zda se skutečně jednalo o příspěvky, za které by žalobkyně mohla být v případě návratu postižena státní mocí a zda se jednalo o její autorské příspěvky nebo o pouhé „přesdílení“ názorů vyslovených jinými osobami. Nebylo tedy možné ani vyhodnotit, zda by žalobkyně mohla být v budoucnu stíhána za sdílení obdobných příspěvků, neboť z obsahu správního spisu nelze posoudit intenzitu či rozsah, v jakém žalobkyně zastávaný politický názor dává veřejně najevo.“

20. Pro posouzení situace navrátilců v Rusku žalovaný vyšel primárně ze zpráv o zemi původu, nejobsáhlejší a aktuální je Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025, ze které je zřejmé, že i běžní navrátilci (jako žalobkyně a nikoli toliko osoby zařazené na základě své zvýšené politické aktivity a veřejné známosti na seznam tzv. rizikových osob), kteří před svým návratem do země původu projevovali protiválečné postoje, zejména účastí na demonstracích či aktivitou na internetu (sociálních sítí) čelili zvýšenému riziku pronásledování a mohou být a v několika zaznamenaných případech i byli, po příchodu do země původu sankčně postihováni. Současně bylo akcentováno, že nelze kvantitativně přesně doložit statistiku takovýchto případů; navíc osoby, které jsou dotčeny pronásledováním atp., většinou nevyhledávají pomoc u právníků lidskoprávních organizací. Tudíž takovéto případy lze jen těžko evidovat.

21. Z žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že jej žalovaný založil na neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně, a to zejména k jí tvrzené účasti na protivládních demonstracích v ČR a politické aktivitě na internetu, neboť měl za nepravděpodobné, že by se o těchto aktivitách žalobkyně, která nespadá do kategorie tzv. rizikových osob, příslušné orgány v zemi původu dozvěděly. Soud opakuje, že z Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025 se přitom jednoznačně podává, že i běžní navrátilci a nikoli toliko veřejně známé osoby zařazené mezi tzv. rizikové skupiny, čelili (byť samozřejmě v menší míře) pronásledování a za své politické aktivity byli i sankčně postihováni. Vždy je nutno předmětné aktivity navrátilce konkrétně vyhodnotit ve vztahu k míře závažnosti jejich politického obsahu. Žalovaný však byl v dané věci přesvědčen, že ruské orgány se o její protivládní aktivitě nemohly dozvědět, jelikož své příspěvky na internetu umísťovala pod pseudonymem a následně je i mazala. Žalobkyně již v emailu ze dne 10. 5. 2022 namítala, že Rusko disponuje nástroji na sledování závadného obsahu volně dostupného na internetu, což doložila řadou různých textů. Žalovaný tato tvrzení a důkazy naprosto opominul, nezajistil ani jejich překlad do češtiny a nikterak s nimi nepracoval, nezdůvodnil, proč je nepovažuje za relevantní. V napadeném rozhodnutí se omezil na pouhé konstatování, že „o žadatelčině nesouhlasu s ruskou vojenskou invazí na Ukrajině, jež měla vyjadřovat svou účastí na veřejných protiválečných demonstracích v Praze, či o její aktivitě na sociálních sítích, kde má průběžně vyjadřovat své názory pod pseudonymem, přičemž některé z nich smazala, se objektivně nemají ruské státní orgány jak dozvědět, neboť nejenže dle zajištěných informací nedisponují takovými kapacitami, ale navíc jak bylo uvedeno, se jmenovaná neřadí do kategorie známé politické aktivistky, čímž logicky souhrnně nelze shledat přiměřenou míru pravděpodobnosti, že by ji v případě návratu do vlasti mělo za tyto aktivity hrozit nebezpečí pronásledování.“ Tedy žalovaný byl v nyní posuzované věci přesvědčen, že se ruské orgány nemohly s publikovanými příspěvky žalobkyně na internetu objektivně seznámit, soudu však není jasné na základě jakých skutkových zjištění žalovaný došel k uvedenému závěru, jelikož z Informace OAMP a ani z jiného podkladu ve správním spise nevyplývají žádné informace týkající se monitoringu zahraničního internetu ruskými orgány. Nelze tak dovodit, zastávanou praxi, resp. jakými technologickými možnostmi ruské orgány skutečně disponují, na jaké závadné obsahy se soustředí a shromažďují je atp. Dle názoru soudu sama skutečnost, že žalobkyně na sociálních sítích vystupovala pod pseudonymem není pro posouzení věci nevýznamná, neboť v současnosti jsou běžně k dispozici aplikace a IT programy, které jsou způsobilé rozkrýt identitu i u anonymních přispěvatelů na internetu, navíc žalobkyně tvrdila, že zde zároveň uveřejňovala fotografie, na kterých byla snadno rozpoznatelná. Soud přitom nijak nepředjímá, zda ruské orgány skutečně disponují schopností identifikovat žalobkyni na základě jí tvrzených aktivit, ale podstatné je, že žalovaný k této otázce neopatřil dostatečné podklady, přesto však učinil jednoznačný skutkový závěr (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48, rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48). Skutečnost, že žalobkyně již na počátku správního řízení poukazovala na technologické schopnosti ruských orgánů shromažďovat informace o svých občanech a že se správní orgán jí předloženými důkazy vůbec nezabýval (ani nezajistil jejich překlad) a pouze konstatoval, že se ruské orgány o její činnosti neměly, jak dozvědět, aniž by tento závěr jakkoli podložil, je sama o sobě závažným pochybění žalovaného, jelikož ve věci nebyl dostatečným způsobem zjištěn skutkový stav (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 3. 2014, č. j. -33, rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2019, č. j. -41).

22. Z uvedeného navíc vyplývá, že žalovaný nedostál závaznému názoru prvního rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2023, č. j. -32, když opětovně nezohlednil podklady a tvrzení dodané žalobkyní a neposoudil schopnost ruských orgánů monitorovat internet a sociální sítě (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. -36, rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2016, č. j. -47). Žalovaný tedy rovněž pochybil, když se otázkami možného informování se ruskými úřady o činnostech žalobkyně mimo hraniční kontrolu nezabýval, ač k tomu byl závazným právním názorem soudu v citovaném rozsudku zavázán, čímž své rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48).

23. Soud konstatuje, že žalovaný nejenže nevzal v potaz výše uvedená tvrzení žalobkyně, ale nezabýval se ani povahou jejích příspěvků na sociální síti Instagram, když ani nezajistil jejich překlad, což je absolutní minimum pro jejich zohlednění. Soud tedy zdůrazňuje, že žalovaný v dané věci nezjistil ani obsah, četnost, formu žalobkyní zveřejněných příspěvků na internetu a ani dobu, po kterou byly její příspěvky uveřejněny na internetu, než byly vymazány. Žalovaný své závěry založil toliko na předpokladu, že se ruské orgány o projevech žalobkyně nemohly dozvědět, a nebudou se jimi tudíž zabývat. Jak soud ale vysvětlil výše, tento závěr je jednak neúplný, a rovněž tak se nezakládá na dostatečných skutkových zjištěních ve věci. V situaci, kdy žalovaný dostatečně přesvědčivým způsobem nevyvrátil žalobkyní tvrzenou možnost ruských orgánů dozvědět se o jejích příspěvcích, žalovaný pochybil, když se nezabýval potenciálními následky, které by to pro ni mohlo mít. Žalovaný byl povinen na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu posoudit, zda existuje přiměřená míra pravděpodobnosti, že se ruské orgány mohly o aktivitách žalobkyně dozvědět, a své závěry v tomto směru přesvědčivě opřít o podklady založené ve spise (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48). Pokud takový závěr učinit nemohl, bylo jeho povinností zabývat se i variantou, že uvedené aktivity mohly být ruskými orgány zaznamenány, a posoudit důsledky této skutečnosti z hlediska mezinárodní ochrany. Na nedostatečné posouzení těchto příspěvků upozorňoval zdejší soud již v prvním rozhodnutí ze dne 22. 11. 2023, č. j. -32.

24. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně v Rusku nikdy žádné potíže se státními orgány neměla, zemi opustila dobrovolně a opakovaně se tam za rodinou vracela, aniž by na hranicích čelila jakýmkoli potížím je dále problematické, protože neposoudil možnost, že by mohla být uprchlíkem sur place. K institutu uprchlíka sur place se v minulosti vyjádřil Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 1. 2002, čj. - 31, v němž vyslovil, že: „Uprchlíkem na místě („sur place“) je osoba, u níž obava z pronásledování ve státě, jehož státní občanství má, vznikne až v době jejího pobytu na území cizího státu, a to v důsledku změny politické, národnostní či náboženské situace ve státě jejího státního občanství, nebo v důsledku veřejných aktivit této osoby vyvíjených až v cizím státě proti vládnoucímu režimu domovského státu. To, zda se cizí státní příslušník v cizím státě, v němž pobývá, stane uprchlíkem na místě, přísluší nesporně posuzovat státu, kde se osoba přiznání takového postavení poprvé dovolá, a zpravidla jako v tomto případě jde o cizí zemi, kde se osoba zdržuje v době, kdy taková situace (změna režimu v jeho domovském státě) nastala, popř. kde cizí státní občan politické aktivity vyvíjel.“ Jakkoli soud nepředjímá závěr v této věci, žalovaný měl tuto otázku zohlednit a alespoň vysvětlit proč žalovanou za uprchlici sur place nepovažuje.

25. Žalovaný se měl zabývat i prospektivním přezkumem případu žalobkyně, tedy zda by ji, pokud by ve své činnosti na sociálních sítích pokračovala, za to mohla v domovském státě hrozit perzekuce (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48). V rozsudku ze dne 26. 7. 2018, č. j. -47, NSS uvedl, že „přezkum udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu je postaven na potencialitě pronásledování v budoucnu po případném návratu žadatele do země původu, jedná se tedy, obdobně jako u posuzování skutečného nebezpečí vážné újmy pro účely doplňkové ochrany, o prospektivní rozhodování (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, č. j. -60, či ze dne 9. 6. 2008, č. j. -83).“ Tomuto zhodnocení se žalovaný nevěnoval a rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné, neboť vzhledem k absentujícímu překladu instagramových příspěvků žalobkyně není zřejmé, čeho přesně se týkaly, dále žalovaný nezhodnotil míru kontroly na ruském internetu ani dostatečně nepřezkoumal perzekuci protiválečných postojů v Rusku. V napadeném rozhodnutí taková úvaha zcela absentuje, a to včetně posouzení, zda by případný návrat žalobkyně do vlasti nevedl k tlaku, aby svých činností zanechala, což by potenciálně mohlo být v rozporu s čl. 10 kvalifikačního nařízení (ostatně z okolností je zřejmé, že žalobkyně příspěvky již nyní maže právě z obavy z návratu do vlasti). Soud přitom nepředjímá, zda veřejné protiválečné projevy žalobkyně na sociálních sítích představují jednání tvořící nedílnou součást její identity ve smyslu čl. 10 kvalifikačního nařízení. Žalovaný tedy pochybil, když se dostatečně nezabýval prospektivním posouzením věci v rozsahu výše uvedených otázek.

26. Závěrem lze shrnout, že žalobkyně primárně namítala, že si žalovaný neopatřil dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, že nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a že činil nesprávné skutkové závěry. Soud se s těmito žalobními námitkami v podstatě ztotožnil a uzavírá, že ačkoli žalovaný poměrně podrobně přezkoumal otázku hraniční kontroly, posuzoval ji izolovaně od kontextu daného případu a nikterak se nevěnoval možnosti zachycení žalobkyniny činnosti ruskými orgány již dříve. Nejen že při tomto postupu dostatečně nezohlednil tvrzení žalobkyně, ale neřídil se ani závazným právním názorem prvního rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2023, č. j. -32. Žalovaný se navíc dále nezabýval otázkou prospektivního přezkumu, tedy zda by žalobkyně mohla být za svou činnost (pokud by ji nezanechala) perzekuována v budoucnu, opět v rozporu se závazným právním názorem prvního rozsudku zdejšího soudu. Tento postup je v rozporu s výše průběžně citovanou judikaturou, zejména obzvlášť přiléhavým rozsudkem NSS ze dne 24. 10. 2025, č. j. -48. Žalovaný se tedy dopustil takových pochybení, které mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Za této situace soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí podle a b) zrušit bez nařízení ústního jednání a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

V. Závěr a náklady řízení

27. Soud tedy uzavírá, že výrokem pod bodem I. rozsudku zrušil žalobou napadené rozhodnutí podle a b) , a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení ( ). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku viz kapitola IV. rozsudku ( ).

28. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením Žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto ji přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady vynaložené žalobkyní v daném řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívajících v odměně za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení [ ] a písemné podání – žaloba [ ], tedy dva úkony právní služby po 4 620 Kč, v součtu tedy 9 240 Kč. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby podle ustanovení po 450 Kč, celkem tedy paušální náhrada činí 900 Kč. Odměna advokáta byla zvýšena o DPH ve výši 21 %, tj. 2 130 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 12 270 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v , , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 14. září 2026

Mgr. Gabriela Bašná v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem provedla S. K.