Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 Az 28/2026 - 22

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: Z. M. (původně E.)

st. přísl. T. r.

t. č. pobytem X

zast. advokátem Mgr. Markem Sedlákem

sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, 18000 Praha

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2026, č. j. OAM-947/ZA-ZA11-ZA06-DOP-2026,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 8. 2026, č. j. OAM-947/ZA-ZA11-ZA06-DOP-2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 269 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Sedláka.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný podle , o azylu (dále „“), zamítl jako nepřípustnou její další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále „napadené rozhodnutí“). Napadené rozhodnutí stojí na závěru, že žalobkyně neuvedla nové prvky ve smyslu až 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. 5. 2024, o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální nařízení či „APR“), které by významně zvyšovaly pravděpodobnost uznání žalobkyně za osobu splňující podmínky mezinárodní ochrany.

2. Současná žádost byla podána dne 27. 7. 2026. Podle a 3 procedurálního nařízení se toto nařízení použije od 12. 6. 2026 na řízení o žádostech podaných od tohoto data. Žalovaný proto vycházel z ve znění účinném od 12. 6. 2026 a z procedurálního nařízení.

3. Žalobkyně v České republice žádala o mezinárodní ochranu již v minulosti. Předchozí žádosti však byly podány jejím jménem rodiči jako zákonnými zástupci v době, kdy byla dítětem. Poslední z nich byla podána dne 18. 5. 2011, kdy bylo žalobkyni přibližně pět let; řízení o ní bylo pravomocně ukončeno v dubnu 2015. Nynější žádost je první žádostí, kterou žalobkyně podala po dosažení zletilosti a kterou založila na vlastních osobních poměrech a aktivitách.

4. V žádosti a jejím písemném doplnění žalobkyně uvedla zejména obavu z věznění nebo jiných postihů v Turecku pro svou veřejnou podporu práv kurdského národa. Odkázala na účast na veřejné demonstraci v Praze v roce 2018, fotografie zveřejněné v médiích, členství v představenstvu Kurdsko-české demokratické unie od roku 2025 a na existenci utajované informace Ministerstva vnitra z roku 2024. Podle záznamu, s nímž byla v jiném řízení seznámena alespoň v obecné rovině, má být silně ovlivněna hnutím propagujícím užití násilí a má sdílet jeho hodnoty. Žalobkyně tento závěr označila za dezinterpretaci svých legitimních prokurdských postojů a namítla, že obdobně mohou její aktivity hodnotit i turecké orgány.

5. Žalovaný s žalobkyní neprovedl osobní pohovor. Její kurdský původ považoval za okolnost posouzenou již v předchozích řízeních. Účast na demonstraci označil za ojedinělou aktivitu z doby, kdy bylo žalobkyni dvanáct let, a členství ve spolku Kurdsko-české demokratické unie za krátkodobé a nedostatečně konkrétní. Poukázal také na vydání tureckého cestovního pasu v červenci 2025 a na to, že Turecko je jako kandidátská země Evropské unie považováno podle unijní úpravy za bezpečnou zemi původu. Utajovanou informaci žalovaný neopatřil ani nepoužil jako podklad rozhodnutí; žalobkyni současně vytkl, že ji nepředložila.

6. Rozhodnou otázkou je, zda žalovaný mohl na tomto základě uzavřít, že žádost neobsahuje nové prvky významně zvyšující pravděpodobnost přiznání mezinárodní ochrany, anebo zda ji měl podle čl. 55 odst. 6 procedurálního nařízení připustit k úplnému věcnému posouzení.

II. Obsah žaloby

7. Žalobkyně namítá, že její nynější žádost nelze posuzovat jako další opakovanou žádost, protože obsah předchozích žádostí podaných rodiči v době její nezletilosti nemohla ovlivnit. Zdůrazňuje, že jde o první žádost, jejíž obsah určila sama jako dospělá a procesně způsobilá osoba.

8. I kdyby šlo o žádost následnou, podle žalobkyně obsahuje nové prvky. Její vlastní veřejné aktivity, členství ve vedení spolku a informace bezpečnostních orgánů týkající se její osoby nemohly být posouzeny v řízení skončeném v roce 2015. Žalovaný měl provést osobní pohovor, zjistit skutečný rozsah aktivit a posoudit, zda o nich mohou vědět turecké orgány. Stručné údaje ve formuláři a písemném doplnění nemohly pohovor nahradit.

9. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný zaměnil samotný kurdský původ, který byl v minulosti posuzován v souvislosti s příběhem jejích rodičů, s jejím vlastním politickým profilem vzniklým později. Držení tureckého pasu podle ní neprokazuje, že jí v T. nehrozí pronásledování. Stejně tak nelze bagatelizovat její neznalost turečtiny, dlouhodobý život v České republice a veřejné vystupování ve prospěch Kurdů.

10. Ve vztahu k utajované informaci žalobkyně uvádí, že ji nemohla předložit, protože k ní nemá přístup, zatímco žalovaný je jejím původcem. Netvrdila, že bude do T. předán samotný dokument, nýbrž že turecké orgány mohou disponovat obdobnými poznatky o jejích veřejných aktivitách nebo je mohou vyhodnotit stejným způsobem. Proto navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému. Současně navrhla přiznání odkladného účinku žalobě.

III. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Podle jeho názoru procedurálního nařízení ani nerozlišují, zda předchozí žádost podal žadatel osobně, nebo prostřednictvím zákonného zástupce. Z objektivního hlediska jde o šestou žádost žalobkyně.

12. Žalovaný setrval na závěru, že žalobkyně neuvedla nové prvky. Kurdský původ rodiny byl posouzen již dříve. Jedna demonstrace v roce 2018 a členství ve spolku od dubna 2025 podle něj neprokazují dlouhodobou nebo intenzivní politickou činnost. Spolek je podle stanov zaměřen především na integraci přistěhovalců v České republice. Vydání tureckého cestovního pasu v červenci 2025 má naopak svědčit o tom, že žalobkyně není v zájmu tureckých orgánů.

13. Osobní pohovor nebyl podle žalovaného nezbytný, neboť měl k dispozici vlastní žádost žalobkyně a obsáhlé písemné doplnění jejího zástupce. Utajovaná informace nebyla podkladem rozhodnutí a tvrzení o předávání poznatků tureckým orgánům je podle žalovaného spekulativní. Žalovaný rovněž poukázal na označení T. za bezpečnou zemi původu na unijní úrovni.

IV. Posouzení věci krajským soudem

14. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí [ , , („“), ve spojení s ]. Ve věci rozhodoval bez jednání, neboť pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky ( ).

15. Žaloba je důvodná.

16. Podle provede ministerstvo u další opakované žádosti předběžné posouzení nových okolností podle až 5 procedurálního nařízení (APR).

17. Podle čl. 55 odst. 2 APR je každá další žádost podaná po konečném rozhodnutí o předchozí žádosti téhož žadatele následnou žádostí. Odstavec 3 APR pak vyžaduje, aby rozhodující orgán předběžně zjistil, zda se objevily nebo byly žadatelem předloženy nové prvky, které významně zvyšují pravděpodobnost, že splňuje podmínky mezinárodní ochrany.

18. Podle odstavce 4 APR se předběžné posouzení provádí na základě písemného podání nebo osobního pohovoru; od pohovoru lze upustit zejména tehdy, je-li z písemného podání jasné, že žádost nové prvky neobsahuje.

19. Podle odstavce 5 APR jsou prvky nové, pokud je žadatel nemohl bez vlastního zavinění předložit v souvislosti s dřívější žádostí. Jsou-li nové prvky ve smyslu odstavce 3 APR předloženy nebo vyvstanou, musí být žádost podle odstavce 6 dále posouzena ve věci samé, není-li dána jiná nepřípustnost podle čl. 38 odst. 1 APR.

20. Při posouzení věci lze vyjít z dosavadní judikatury týkající se opakovaných (následných) žádostí, neboť základní konstrukce posouzení, vymezená v čl. 40 směrnice 2013/32/EU (tzv. procedurální směrnice), zůstala zachována [viz srovnávací tabulka v příloze I APR, která výslovně přiřazuje čl. 40 odst. 2 směrnice k čl. 55 odst. 3 nařízení, čl. 40 odst. 3 k čl. 55 odst. 3 písm. a), čl. 40 odst. 4 k čl. 55 odst. 5, čl. 40 odst. 5 k čl. 55 odst. 7 a čl. 42 odst. 1 směrnice k čl. 55 odst. 4 nařízení].

21. Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v rozsudku ze dne 10. 6. 2021, LH v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-921/19, a v rozsudku ze dne 9. 9. 2021, XY v. Bundesamt für Fremdenwesen und Asyl, C-18/20, body 33 až 44, vyložil, že následná žádost se posuzuje ve dvou krocích. Nejprve se zjišťuje existence prvků, které nebyly posouzeny v předchozím pravomocně skončeném řízení. Následně se hodnotí, zda tyto prvky významně zvyšují pravděpodobnost přiznání ochrany. Novými mohou být jak okolnosti vzniklé až po skončení předchozího řízení, tak okolnosti existující dříve, které byly poprvé předloženy až v následné žádosti. Předběžné posouzení se nemůže změnit v úplné rozhodnutí o důvodnosti žádosti.

22. V rozsudku ze dne 8. 2. 2024, A.A. v. Bundesrepublik Deutschland, C‑216/22, body 34 až 37 a 49 až 50, SDEU (velký senát) zdůraznil, že nepřípustnost představuje výjimku z povinnosti žádost věcně posoudit, a proto musí být vykládána restriktivně, zatímco okolnosti vedoucí k přípustnosti následné žádosti je třeba vykládat široce. Nestačí jakákoli nová okolnost, musí však být relevantní pro možné splnění podmínek ochrany; v této fázi se nevyžaduje, aby již sama o sobě prokazovala nárok na ochranu.

23. K rozsahu hodnocení je významný také rozsudek SDEU ze dne 13. 6. 2024, SN a LN v. Zamestnik‑predsedatel na Darzhavna agentsia za bezhantsite, C-563/22, body 48 až 55. Nové prvky nelze při posouzení přípustnosti vytrhnout z kontextu, v němž nastaly. Po připuštění následné žádosti se při meritorním posouzení nelze omezit jen na nové prvky, ale je nutno posoudit celý soubor okolností, včetně těch, které již byly hodnoceny dříve, ve světle nově vzniklého kontextu.

24. Těmto zásadám odpovídá i starší vnitrostátní judikatura. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 6. 3. 2012, č. j. -96, č. 2642/2012 Sb. NSS, body 18 až 19, vyžadoval posouzení nových skutečností z hlediska azylu i doplňkové ochrany a zdůraznil, že obsahuje-li opakovaná žádost relevantní nové skutečnosti, musí být připuštěna k meritornímu posouzení.

25. Žalovaný správně uzavřel, že nynější žádost je následnou žádostí. Článek 55 odst. 2 APR váže tuto kvalifikaci na totožnost žadatele a existenci konečného rozhodnutí o předchozí žádosti. Nečiní rozdíl podle toho, zda tehdy žadatel jednal osobně, nebo prostřednictvím zákonného zástupce. Předchozí žádosti byly podány jménem žalobkyně a bylo o nich pravomocně rozhodnuto. Samotná skutečnost, že nynější žádost je první, kterou žalobkyně podala jako dospělá osoba, ji proto nemění na první žádost ve smyslu procedurálního nařízení. Tato žalobní námitka tedy není důvodná.

26. Nezletilost žalobkyně v předchozích řízeních je však významná pro jinou otázku: zda měla bez vlastního zavinění reálnou možnost tehdejší obsah žádostí určovat a zda nyní uplatněné osobní okolnosti vůbec mohly být předmětem dřívějšího posouzení. Pětiletému dítěti nelze přičítat, že zákonný zástupce založil žádost především na vlastním azylovém příběhu rodiny. Ještě podstatnější je, že hlavní okolnosti nynější žádosti vznikly až po pravomocném skončení posledního řízení v roce 2015. Z povahy věci tedy nemohly být uplatněny dříve.

27. Požadavek na to, aby nebyla existence dřívějšího řízení vedeného v raném dětství žalobkyně mechanicky použita proti možnosti uplatnit její vlastní později vzniklý profil, podporuje i y základních práv Evropské unie. Ostatně SDEU v rozsudku ze dne 11. 6. 2024, K a L v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-646/21 (srov. body 81 až 84), připustil, že dlouhodobý pobyt v členském státě v době, kdy si nezletilý vytváří identitu, může být relevantní při individuálním posouzení důvodu pronásledování. Je tak nutné odlišit později vytvořenou osobní identitu a postoje žalobkyně od příběhu jejích rodičů.

28. Žalovaný pochybil, pokud toto odlišení neučinil. Skutečnost, že v minulosti posuzoval kurdský původ rodiny, neznamená, že posoudil veřejné aktivity samotné žalobkyně v České republice, její členství v představenstvu Kurdsko-české demokratické unie od roku 2025 nebo poznatky bezpečnostních orgánů zachycené v roce 2024. Nejde pouze o opakování tvrzení o etnickém původu, ale o tvrzený osobní politický profil vzniklý sur place ve smyslu článku 5 nařízení (EU) 2024/1347 (kvalifikační nařízení); ten výslovně připouští, že odůvodněná obava z pronásledování nebo skutečné nebezpečí vážné újmy mohou být založeny na událostech a činnostech nastalých po odchodu ze země původu.

29. Za nové prvky je proto nutno považovat přinejmenším členství žalobkyně v představenstvu Kurdsko-české demokratické unie, veřejnou účast na prokurdské akci, mediálně dostupné fotografie a existenci úřední informace, která její postoje spojuje s hnutím používajícím násilí. Všechny tyto prvky nastaly nebo byly zachyceny po skončení předchozího řízení a předchozí pravomocná rozhodnutí na nich nemohla být založena. Splňují tedy první podmínku čl. 55 odst. 3 a 5 procedurálního nařízení.

30. Tyto prvky v souhrnu také nejméně otevírají reálnou možnost naplnění druhé podmínky čl. 55 odst. 3 APR. Soud tím neuzavírá, že její obava je důvodná ani že její aktivity dosahují intenzity vyžadované pro přiznání azylu. Pro přípustnost postačuje, že nově tvrzený osobní profil otevírá reálnou otázku přičítaného politického přesvědčení a možného zacházení tureckých orgánů s osobou, která je veřejně spojována s prokurdskými aktivitami. Právě tato otázka nebyla v předchozích řízeních posouzena.

31. Odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2006, č. j. -61, na uvedeném závěru nic nemění. Citované rozhodnutí posuzovalo, zda jedna účast na demonstraci představuje dostatečně intenzivní uplatňování politických práv pro udělení azylu. Nynější věc se týká nižšího prahu přípustnosti následné žádosti a kumulace více okolností, včetně pozdějšího členství v orgánu spolku a úředních poznatků o žalobkyni. Uvedený rozsudek proto nemůže odůvodnit odmítnutí úplného posouzení.

32. Obdobně vydání tureckého cestovního pasu může být jedním z důkazů při meritorním hodnocení, samo však nevyvrací možnost budoucího pronásledování. Neprokazuje bez dalšího rozsah poznatků tureckých orgánů ani jejich možné hodnocení veřejných aktivit žalobkyně po návratu. Žalovaný mu ve fázi přípustnosti přisoudil prakticky rozhodující význam, aniž zjistil okolnosti jeho vydání, a aniž vyjasnil časovou souslednost jednotlivých aktivit.

33. Napadené rozhodnutí zatížila také vada týkající se utajované informace. Žalobkyně netvrdila pouze to, že by měl být tureckým orgánům předán samotný dokument. Tvrdila, že dokument může potvrzovat existenci a způsob hodnocení jejích veřejných aktivit a že obdobné poznatky mohou turecké orgány získat nezávisle. Žalovaný tuto argumentaci zúžil na možnost úniku chráněného dokumentu a poté ji odmítl jako vyloučenou. Tím se minul s podstatou tvrzení žalobkyně.

34. Žalovaný současně nemohl žalobkyni rozumně vytýkat, že utajovanou informaci nepředložila, pokud sám připustil, že pochází z jeho resortu a žalobkyně k ní nemá přístup. Povinnost spolupráce při zjišťování podstatných okolností, zdůrazněná též v rozsudku SDEU ze dne 10. 6. 2021, LH, C-921/19, brání tomu, aby byla dostupnost relevantního podkladu v dispozici státu použita k tíži žadatele. Žalovaný měl ověřit, zda a v jakém rozsahu je informace pro posouzení tvrzeného profilu žalobkyně relevantní, popřípadě vysvětlit, proč ji opatřit nelze nebo proč nemůže mít význam. Nemohl její existenci současně pominout a nedoložení přičíst žalobkyni. To platí tím spíše, že žalobkyně informaci uváděla jako indicii existence konkrétního profilu přičítaného státními orgány. Za těchto okolností nebylo možné bez dalšího uzavřít, že daný podklad postrádá význam pro posouzení nových prvků.

35. Za této situace nebyly splněny ani podmínky pro upuštění od osobního pohovoru podle čl. 55 odst. 4 procedurálního nařízení. Upustit od něj bylo možné zejména tehdy, pokud by z písemného podání bylo jasné, že žádost nové prvky neobsahuje. Z písemného doplnění však naopak zřetelně vyplývaly pozdější osobní aktivity a odkaz na informaci z roku 2024. Žalovaný navíc vytýkal nedostatek konkrétních údajů o činnosti ve spolku. Právě tyto nejasnosti bylo možné a potřebné odstranit pohovorem, o který žalobkyně výslovně žádala.

36. Tomuto závěru odpovídá rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2017, č. j. -49, č. 3655/2017 Sb. NSS, zejména body 24 až 30. Ačkoli byl vydán podle předchozí právní úpravy, jeho jádro je slučitelné s nynějším čl. 55 odst. 4 APR: jestliže správní orgán považuje tvrzené nové skutečnosti za nedostatečně objasněné nebo nevěrohodné a pohovor může pochybnosti odstranit, nelze bez dalšího uzavřít, že pohovor není potřebný. Procedurální nařízení nyní tuto podmínku vyjadřuje ještě zřetelněji požadavkem, aby absence nových prvků byla z písemného podání jasná.

37. Vadu nelze napravit tím, že soud bez jednání sám dokončí úplné meritorní hodnocení. Podle rozsudku SDEU ve věci C-216/22, body 55 až 67, unijní právo umožňuje, ale nevyžaduje, aby soud po zrušení rozhodnutí o nepřípustnosti sám rozhodl o mezinárodní ochraně. Pokud však správní orgán neprovedl osobní pohovor, může být právo být slyšen před soudem plně zajištěno jen pohovorem nebo slyšením odpovídajícím unijním procesním zárukám; srov. též rozsudek ze dne 16. 7. 2020, Milkiyas Addis v. Bundesrepublik Deutschland, C-517/17, bod 71. Takové podmínky v nynějším řízení bez jednání splněny nejsou a česká procesní úprava umožňuje vrátit věc žalovanému (srov. ).

38. Soud proto shrnuje, že žalovaný správně kvalifikoval nynější žádost jako následnou, avšak nesprávně posoudil její přípustnost. Žalobkyně předložila osobní a časově nové prvky, které v souhrnu významně zvyšují pravděpodobnost možného splnění podmínek mezinárodní ochrany. Žalovaný je předčasně hodnotil standardem náležejícím až do věcného posouzení žádosti, neopatřil dostupný relevantní podklad a bez zákonných podmínek upustil od osobního pohovoru. Podle čl. 55 odst. 6 procedurálního nařízení proto měl žádost dále posoudit ve věci samé.

V. Závěr a náklady řízení

39. Soud z uvedených důvodů napadené rozhodnutí podle zrušil pro nezákonnost a vady řízení a podle téhož zákona věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný vázán ( ).

40. V dalším řízení žalovaný žádost připustí k dalšímu posouzení podle čl. 55 odst. 6 procedurálního nařízení, provede s žalobkyní osobní pohovor a zjistí rozsah, povahu a veřejnou zjistitelnost jejích aktivit. V mezích právních předpisů upravujících ochranu utajovaných informací opatří a vyhodnotí podklad týkající se žalobkyně, na který byla konkrétně odkázána, nebo řádně vysvětlí, proč jej nelze použít. Následně posoudí všechny okolnosti ve vzájemné souvislosti a na základě přesných a aktuálních informací o zacházení s osobami, jimž turecké orgány přičítají podporu kurdských či násilných hnutí. Soud tím nijak nepředjímá, zda žalobkyni mezinárodní ochrana náleží.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Plně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby – po 4 620 Kč podle bodu 5, a , advokátního tarifu, a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle téže vyhlášky. Výslednou částku 10 140 Kč je třeba navýšit o částku 2 129 Kč, která odpovídá dani z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně plátcem. Žalovaný je povinen celkovou částku 12 269 Kč zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).

42. O návrhu na přiznání odkladného účinku soud samostatně nerozhodoval. Ve věci samé rozhodl bezodkladně, takže samostatné rozhodnutí o zatímní úpravě poměrů by již nemohlo splnit svůj účel.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované podle zvláštních zákonů pro výkon advokacie.

Brno dne 16. září 2026

Lenka Bahýľová v. r.

samosoudkyně