Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Az 3/2026 - 62

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci

žalobce: V. Z.

zastoupen advokátem JUDr. Ing. Jiřím Špeldou

sídlem Šafaříkova 666/9, 500 02 Hradec Králové

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2026, č. j. OAM-1298/DS-D03-K12-2024,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátu se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666/9, se přiznává odměna ve výši 12 269 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle , , a , o azylu (dále jen „ “), ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

II. Shrnutí žalobních bodů a vyjádření žalovaného

2. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení napadeného rozhodnutí. Předně namítl, že žalovaný nesprávně posoudil podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle , v důsledku čehož došlo k porušení mezinárodních závazků České republiky, a to Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen „EÚLP“). Žalovaný dle jeho názoru v rozporu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nezjistil všechny relevantní skutečnosti jeho případu.

3. Žalobce uvedl, že pochází z Ukrajiny, z města Charkov, a že v domovském regionu probíhá válečný konflikt vysoké intenzity, město čelí permanentnímu masivnímu leteckému a dělostřeleckému teroru. Během března a dubna 2026 Rusko zintenzivnilo nasazení balistických raket, řízených pum a útočných bezpilotních letounů, které záměrně cílí na kritickou a energetickou infrastrukturu i hustě zalidněné obytné zóny. Žalovaný při posuzování hrozby vážné újmy zcela ignoroval ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, konkrétně rozsudek ve věci Elgafaji (C-465/07), když z něj vyplývá pravidlo, že čím vyšší míra svévolného násilí v dané oblasti, tím nižší jsou požadavky na prokázání individuálních rysů žadatele. Město Charkov se v takové spirále extrémního a nerozlišujícího násilí nachází a již samotná fyzická přítomnost na místě představuje reálné nebezpečí vážné újmy. Prokazování specifického osobního ohrožení žadatele nad rámec samotného pobytu v zasažené oblasti označil za přepjatý formalismus za strany žalovaného.

4. Žalobce vyslovil rovněž nesouhlas s názorem žalovaného, že situaci lze zvládnout vnitřním přesídlením, když válka nedosahuje intenzity nutné pro ochranu v celé zemi, a že by se mohl přesídlit na západní Ukrajinu či do bezpečnějších zón. Žalovaný však dle žalobce zcela ignoroval jeho specifickou osobní situaci. Žalobci je nyní 67 let, na západní Ukrajině nemá žádné rodinné ani sociální vazby a nemá zajištěné bydlení. Západní regiony jsou dlouhodobě paralyzovány náporem milionů vnitřně vysídlených osob a ceny nemovitostí a nájmů tam enormně vzrostly. Částka poskytovaná jako měsíční příspěvek vnitřně vysídleným osobám nepokryje v současné západní Ukrajině ani zlomek nákladů na ubytování, natož na stravu a léky. Nucení k takovému přesídlení by nutně vedlo k životu v extrémní chudobě a k bezdomovectví, což naplňuje znaky nelidského a ponižujícího zacházení dle čl. 3 EÚLP (viz rozsudek ve věci Sufi a Elmi proti Spojenému království).

5. Dle žalobce žalovaný zcela nepatřičně dezinterpretoval jeho vyjádření v rámci pohovoru, že se návratu neobává a v případě nutnosti by byl ochoten jít do armády, na jehož základě žalovaný dospěl k závěru, že žalobci žádné nebezpečí nehrozí. Subjektivní pocit absence strachu nebo osobní odvaha nemohou popřít objektivní existenci ozbrojeného konfliktu.

6. Neudělením žádné formy mezinárodní ochrany žalovaný fakticky aproboval možnost návratu žalobce do míst, kde mu hrozí mučení nebo nelidské zacházení, tedy jednání, které je v rozporu s čl. 3 EÚLP.

7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 2026 uvedl, že se otázkou vnitřního přesídlení zabýval na stranách 7 a násl. napadeného rozhodnutí, na něž odkazuje. Uvedl konkrétní informace o bezpečnostní situaci na Ukrajině, podle nichž některé regiony, zejména západní oblasti, nejsou zasaženy konfliktem ve vysoké intenzitě, a odkázal na statistická data z roku 2025, podle nichž v některých oblastech byly evidovány pouze jednotky událostí, stejně jako minimální či žádné ztráty na životech civilního obyvatelstva.

8. Současně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2023, č. j. -633, podle něhož nebezpečí nehrozí na celém území stejně, na nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. , dle něhož obecná situace válečného konfliktu brání návratu jen ve výjimečných případech, dále na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. , podle něhož samotná existence konfliktu ani hrozba mobilizace nezakládají důvod vylučující uložení trestu vyhoštění, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2024, sp. zn. , podle něhož samotná přítomnost v méně zasažených oblastech nezakládá reálné riziko vážné újmy. Odkázal i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (Sufi a Elmi proti Spojenému království), podle níž obecná situace odůvodňuje nevyhoštění pouze v extrémních případech. Poukázal též na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2026, č. j. -25, v němž byla řešena otázka totálního konfliktu ve spojení s možností návratu do bezpečných částí Ukrajiny.

9. Žalovaný shrnul, že žalobní námitky nejsou způsobilé zpochybnit jím vyslovené názory. Rozhodnutí považuje za správné, zákonné a přezkoumatelné, proto navrhl zamítnutí žaloby.

III. Jednání před soudem

10. Krajský soud ve věci nařídil ústní jednání, které se uskutečnilo dne 18. 9. 2026, a to za účasti žalobce, jeho zástupce a pověřeného zaměstnance žalovaného.

11. Zástupce žalobce připomněl žalobní námitky a poznamenal, že žalovaným odkazované rozhodnutí ze dne 3. 7. 2026, sp. zn. , ruší rozsudek krajského soudu z důvodu nepřezkoumatelnosti jeho závěrů. Sám žalobce se k věci rovněž vyjádřil, přičemž uvedl, že způsob boje na Ukrajině se od počátku války změnil, že v současné době jsou drony velice tiché a osoba si jich nemá šanci do doby útoku všimnout. Současně uvedl, že má zájem zůstat na území České republiky, neboť na Ukrajině nikoho nemá. Léta se tam staral o rodiče, po jejich smrti se rozhodl najít si práci mimo Ukrajinu. V České republice pracoval jako sanitář, následně (poté, co mu skončila pracovní smlouva) si chtěl najít práci v Německu. Dodal, že v současné době je mu nabízena práce ve Fakultní nemocnici Hradec Králové.

12. Pověřený zaměstnanec žalované konstatoval, že závěry ohledně vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny nejsou v judikatuře správních soudů jednotné. Dle jeho názoru žalobce není typický azylant, neboť již před vypuknutím války na Ukrajině zde měl práci a má zájem tu i nadále setrvat.

13. Zástupce žalobce na podporu žalobních tvrzení předložil článek ze dne 13. 9. 2026 s názvem „Rusové zveřejnili záběry z nádraží u polských hranic, kde zaútočili na vlak“ a potvrzení Správy uprchlických zařízení MV ze dne 17. 9. 2026 o prointegračních aktivitách žalobce. Tyto y provedl soud jako důkaz.

14. Obě strany sporu tak setrvaly na svých argumentech a procesních návrzích.

15. Soud z vlastní iniciativy opatřil a během jednání provedl jako důkaz nejaktuálnější informaci o bezpečnostní situaci zejména na západní Ukrajině - Informaci OAMP ze dne 16. 7. 2026 – „Ukrajina – Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny, Přeshraniční pohyb“, z níž vyplynulo, že ve druhé polovině roku 2025 a v roce 2026 ruská armáda zesílila ostřelování ukrajinského území, včetně vzdušných útoků proti cílům na celé Ukrajině. Současně je ve zprávě uvedeno, že ačkoliv jsou ruské jednotky schopny ostřelovat celé ukrajinské území, vzdušné útoky primárně míří do oblastí v okolí linie bojů (Charkovská, Záporožská, Luhanská, Chersonská a Doněcká oblast) a do míst s kritickou infrastrukturou v dalších oblastech (do rafinérií pro zpracování ropy, chemických a zbrojních závodů nebo na energetickou infrastrukturu). Podle sdělení Ministerstva zahraničních věcí ČR z června 2026 byly v daných oblastech dodávky energií, vody a zemního plynu v době zimních měsíců nestabilní s plánovanými i neočekávanými výpadky zejména elektrické energie. Západní oblasti Ukrajiny přitom čelí především nepřímým důsledkům války, zejména růstu nároků na civilní infrastrukturu (sociální, zdravotní, bytovou apod.) vlivem přítomnosti vnitřních uprchlíků, inflaci a podobně. Celkově jsou základní potřeby (jídlo, voda, hygiena, ubytování/úkryt a teplo) zajištěny, ale dochází k výpadkům a odstávkám. Dále je zde popsána situace v konkrétních oblastech z hlediska úrovně zásobování a přístupu k základním službám a obecné bezpečnostní situaci. K bezpečnostní situaci je ve zprávě konkrétně uvedeno, že z hlediska pozemních bojů zůstávala v roce 2026 situace na Ukrajině stabilizovaná na linii bojů na východě a jihovýchodě země, kdy pozemní střety mezi ruskými a ukrajinskými jednotkami probíhají ve východních a částečně jižních oblastech – Charkovské, Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské a mimo linii pozemních bojů dochází k přestřelkám a střetům, včetně intenzivnějších vzdušných útoků, u severovýchodní hranice s Ruskou federací v Černihivské, Sumské a Charkovské oblasti. Tyto oblasti proto nejsou zahrnuty v seznamu oblastí návratu. K ostřelování ukrajinského území a protivzdušné obraně je uvedeno, že ve 2. polovině roku 2025 a roce 2026 ruská armáda zesílila ostřelování ukrajinského území. Zvýšení intenzity ruského ostřelování sice snížilo úspěšnost ukrajinské protivzdušné obrany zejména vůči balistickým/hypersonickým raketám (kterých je ale kvůli jejich vysoké ceně využíváno poměrně méně ve srovnání s levnými drony), naproti tomu úspěšnost proti dronovým útokům se v jarních měsících roku 2026 zvýšila, od počátku roku 2026 se úspěšnost obrany proti dronovým útokům pohybovala v rozmezí od 85 % na počátku roku do 94 % v květnu 2026. Celková úspěšnost protivzdušné obrany v roce 2026 dosahovala až 85 %. Vzdušné útoky primárně míří do oblastí v okolí linie bojů a do míst s kritickou infrastrukturou v dalších oblastech, počet vzdušných útoků v západních oblastech Ukrajiny však byl v období 1. ledna 2026 až 10. července 2026 významně menší než ve východních oblastech. Menší počet útoků a nižší časová frekvence (nižší jednotky až nižší desítky útoků od počátku ruské invaze) je zdokumentována v šesti západoukrajinských oblastech. Pokud jde o Kyjev, resp. Kyjevskou oblast, ta patří k častým terčům ruských leteckých/dronových útoků, zároveň však tamější protivzdušná obrana patří mezi nejefektivnější a nejpokročilejší. Dále je ve zprávě popsán způsob varování obyvatelstva před vzdušnými útoky, které probíhá na několika úrovních, přičemž od poloviny roku 2025 je postupně zaváděn přesnější systém výstrahy před vzdušnými útoky, který umožňuje detailnější geografickou lokalizaci cíle; v zemi funguje 61 tisíc míst označených/identifikovaných jako protiletecký kryt. Dále je popsáno i postavení vnitřně vysídlených osob, jejich status a uvedeno, na co mají tyto osoby nárok.

IV. Posouzení krajským soudem

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)]. Při přezkumu vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku. Uvedený postup se opírá o směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který se s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální nařízení“), použije i nadále na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026.

17. Ze správního spisu vyplynulo, že v nyní posuzované věci žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 2. 7. 2024 ve Spolkové republice Německo a následně byl dne 3. 7. 2025 transferován v rámci tzv. dublinského řízení do České republiky, která je příslušným státem k posuzování jeho žádosti. Dne 9. 7. 2025 poskytl žalobce údaje k žádosti o mezinárodní ochranu, v níž uvedl, že důvodem jeho žádosti je skutečnost, že na Ukrajině je válka a Charkov je bombardován. Téhož dne byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, při němž sdělil, že je státním příslušníkem Ukrajiny, ukrajinské národnosti, narodil se ve městě Charkov, které je i jeho posledním místem skutečného i registrovaného pobytu na Ukrajině. Jako důvod žádosti o udělení mezinárodní ochrany zopakoval, že na Ukrajině je válka a Charkov je bombardován. Poté, co mu v ČR skončila pracovní smlouva, vycestoval do Německa, kde si chtěl udělat jazykový kurz a najít si práci.

18. Při posouzení žádosti žalobce žalovaný vycházel z Informace OAMP ze dne 12. 1. 2026 „Ukrajina – Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny, Přeshraniční pohyb“, ze Zprávy OAMP ze zjišťovací mise na Ukrajinu, publikované v únoru 2026, ze zprávy OAMP – „Ukrajina, Informace norského Centra informací o zemích původu (LANDINFO)“ ze dne 2. 5. 2026, publikované dne 9. 1. 2026, a ze screenshotu mapy na serveru „Den zpráv na mapě – March 16, 2026 – Mapa války na Ukrajině – Ukrajina zprávy na mapě – liveuamap.com/cz“.

19. Žalovaný vyloučil možnost udělení doplňkové ochrany žalobci dle a 2 písm. c) z toho důvodu, že situaci na Ukrajině nelze považovat za „totální konflikt“ a že se žalobce může na Ukrajinu vrátit a svoji situaci vyřešit přestěhováním se v rámci země, když vycházel zejména z údajů obsažených v Informaci OAMP „Ukrajina, Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny; Přeshraniční pohyb“ ze dne 12. 1. 2026 a ze zprávy OAMP ze zjišťovací mise na Ukrajinu, publikované v únoru 2026.

20. Krajský soud vycházel při posouzení věci z následující právní úpravy:

21. Podle ustanovení pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu jeho posledního trvalého bydliště a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou.

22. Podle doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

23. Podle za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

24. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“) v rámci posuzování žádosti o mezinárodní ochranu mohou členské státy dospět k závěru, že určitý žadatel nepotřebuje mezinárodní ochranu, pokud v určité části země původu a) nemá opodstatněný důvod se obávat pronásledování ani mu nehrozí reálné nebezpečí vážné újmy nebo b) má přístup k ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou, jak je vymezena v článku 7, a pokud do této části země původu může bezpečně a legálně odcestovat, je mu do ní umožněn vstup a lze důvodně předpokládat, že se v ní může usadit.

25. Krajský soud považuje za obecně známou skutečnost (a mezi stranami i nespornou), že na Ukrajině probíhají boje mezi ukrajinskými vojenskými jednotkami a ruskými jednotkami včetně jednotek bojujících ve prospěch Ruské federace. Tyto skutečnosti lze kvalifikovat jako mezinárodní ozbrojený konflikt. Zároveň soud považuje za obecně známou skutečnost, že ze strany Ruské federace jde o způsob boje porušující základní pravidla mezinárodního humanitárního práva, a to včetně povinnosti rozlišovat mezi příslušníky ozbrojených sil a civilisty.

26. Pro přiznání doplňkové ochrany podle , 2 písm. c) musí žadateli v důsledku takového konfliktu hrozit vážná újma v podobě vážného a individuálního ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu válečného násilí. Míra potřebné individualizace se odvíjí od rozsahu konfliktu: V situacích tzv. totálního konfliktu hrozí vážná újma v zásadě každému žadateli přicházejícímu z této země původu či postiženého regionu, neboť pouhá přítomnost na území této země nebo regionu jej vystavuje reálnému nebezpečí ohrožení života a tělesné integrity. Pokud ozbrojený konflikt nemá na území, z něhož žadatel pochází, charakter tzv. totálního konfliktu, musí žadatel prokázat dostatečnou míru individualizace, a to např. tím, že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy ve smyslu kvalifikační směrnice; (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že obětí nerozlišujícího násilí bude právě on (srov. např. rozsudky NSS č. j. -68 ze dne 13. 3. 2009, č. 1840/2009 Sb. NSS; č. j. -38 ze dne 13. 10. 2022, č. 4409/2022 Sb. NSS, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

27. K otázce, zda situaci na Ukrajině lze považovat za „totální konflikt“ či nikoliv, žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že situaci na Ukrajině nelze považovat za „totální konflikt“, v jehož rámci by byl každý civilista již z pouhé přítomnosti na území státu vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Z informací o bezpečnostní situaci na Ukrajině dovodil, že pozemní boje jsou stabilizovány na linii na východě a jihovýchodě země a že v západních oblastech je zaznamenán nižší počet útoků s menší frekvencí. Dle žalovaného lze konstatovat, že na Ukrajině aktuálně existují i bezpečné oblasti, tzv. „oblasti návratu“, v nichž by byl žalobce probíhajícím ozbrojeným konfliktem v zemi ohrožen minimálně (viz str. 7 napadeného rozhodnutí). Současně poukázal na Informaci OAMP „Ukrajina, Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny, Přeshraniční pohyb“ ze dne 12. 1. 2026, podle níž ukrajinské úřady evidují přes 3,694 mil. osob registrovaných jako vnitřně vysídlené osoby (údaj k dubnu 2025). Registrovaní vnitřně vysídlení mají nárok na sociální pomoc pro zajištění základních potřeb ve výši 2.000 UAH, v prvotní fázi bylo ubytování zajišťováno v tzv. kolektivních střediskách, v pozdějších fázích byly zahájeny projekty s vizí dlouhodobého řešení (např. modulární domy). V případě zranitelných skupin lze vyčlenit bezplatné ubytování na celou dobu vojenského konfliktu. Žalovaný neshledal, že by v žalobcově případě přestěhování v rámci země nebylo relevantní, přiměřené, nebo že by mělo dojít k extrémnímu zhoršení jeho sociálního a ekonomického postavení. Konstatoval, že situaci na západní Ukrajině lze považovat za stabilní a že ozbrojený konflikt v zemi původu žalobce nedosahuje takové intenzity, aby bylo možné dovodit existenci reálného nebezpečí vážné újmy ve smyslu v rozsahu zasahujícím celé území státu.

28. Krajský soud předně poznamenává že ESLP v rozsudku Sufi a Elmi proti Spojenému království (na který poukazovali i oba účastníci) dovodil, že při hodnocení intenzity ozbrojeného konfliktu a míry svévolného násilí je třeba přihlížet zejména k povaze a metodám vedení bojů, k tomu, zda bojující strany používají taktiky zvyšující riziko civilních obětí, k rozsahu a četnosti aktů nerozlišujícího násilí, k počtu usmrcených, zraněných a vysídlených civilistů a rovněž k celkovému humanitárnímu dopadu konfliktu na civilní obyvatelstvo. Teprve v případě, že uvedené okolnosti svědčí o mimořádně vysoké intenzitě násilí, lze dospět k závěru, že samotná přítomnost civilisty v dotčené oblasti zakládá reálné nebezpečí vážné újmy. I z dalších soudních rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva přitom vyplývá, že obecné poměry v zemi původu by samy o sobě bránily přemístění osoby do této země z důvodu hrozícího porušení čl. 3 Úmluvy pouze ve skutečně extrémních případech (viz rozsudek velkého senátu ze dne 23. března 2016 ve věci F. G. proti Švédsku, stížnost č. 43611/11, bod 129, či rozsudek ze dne 17. července 2008 ve věci NA proti Spojenému království, stížnost č. 25904/07, bod 115). Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. -6, pak definuje svévolné a nerozlišující násilí jako ohrožení života nebo nedotknutelnosti, které se může rozšířit na osoby bez ohledu na jejich osobní situaci, pokud míra ohrožení, kterou se vyznačuje probíhající ozbrojený konflikt, dosáhne natolik vysoké úrovně, že existují závažné důvody domnívat se, že by civilista byl v případě vrácení do dotyčné země nebo případně regionu vystaven – z pouhého důvodu své přítomnosti na území této země nebo regionu – reálnému nebezpečí uvedeného ohrožení.

29. Z rozhodnutí žalovaného je patrné, že rizika ohrožení života sice nelze v důsledku aktuálního konfliktu zcela vyloučit ani v západních oblastech Ukrajiny, žalovaný však popsal, a vyplývá to i z informací o bezpečností situaci na Ukrajině, proč jsou rizika ohrožení v západních částech Ukrajiny výrazně nižší než v částech, kde probíhá těžiště konfliktu, a opírá to o konkrétní informace a data. Žalovaný tak ve svém rozhodnutí dostatečně popsal a odůvodnil, proč podle něj neexistují závažné důvody se domnívat, že žalobce bude vystaven reálnému nebezpečí v důsledku ozbrojeného konfliktu, bude-li se nacházet v západní části země.

30. Nutno konstatovat, že v zemi původu žalobce probíhá ozbrojený konflikt, přičemž žalobce je civilista. Možnost udělení mezinárodní ochrany tak stojí zejména na posouzení toho, zda míra nerozlišujícího násilí dosahuje takové intenzity, že by žalobce byl vystaven vážnému a individuálnímu ohrožení života nebo tělesné integrity, a to bez ohledu na místo v zemi původu. Krajský soud se ztotožnil se žalovaným, že základě zpráv týkajících se bezpečnostní situace v zemi původu nutno dospět k závěru, že v západních částech země míra rizika nerozlišujícího násilí neodpovídá vážnému a individuálnímu ohrožení života (tj. slovy judikatury neodpovídá mimořádně vysoké intenzitě násilí), neboť nižší počet útoků s menší frekvencí v této části země ve spojení se systémem včasného varování a existencí značného počtu protileteckých krytů není možno považovat za reálné nebezpečí ve smyslu shora citovaných rozsudků. To ostatně dokládá i to, že právě západní část země využívá mnoho občanů Ukrajiny k vnitřnímu přesídlení.

31. Jak je již shora uvedeno, obecné poměry v zemi původu by samy o sobě bránily přemístění osoby do této země z důvodu hrozícího porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod pouze v extrémních případech. Podstatné přitom je, zda by samotná přítomnost žadatele na území tohoto státu jej vystavila riziku špatného zacházení. Při hodnocení bezpečnostní situace v zemi původu musí být zohledněny individuálních okolnosti konkrétního případu včetně možnosti vnitrostátního přesídlení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. ; usnesení NS ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. , na které mj. odkazuje ve svém vyjádření i žalovaný). Tento náhled odpovídá judikatuře Evropského soudu pro lidská práva i aktuální rozhodovací praxi např. německých soudů, které po právní ani skutkové stránce neshledaly existenci obecné překážky vycestování na Ukrajinu. Proto je nutno konstatovat, že samotná přítomnost žalobce (jako civilisty) v západních oblastech Ukrajiny nezakládá reálné nebezpečí vážné újmy, a nejde ani o situaci skutečně extrémního případu (viz shora citované rozsudky EXLP), aby poměry v zemi původu samy o sobě bránily přemístění žalobce do této země z důvodu hrozícího porušení čl. 3 Úmluvy.

32. Krajský soud se dále zabýval možnostmi vnitřního přesídlení žalobce. K otázce vnitřního přesídlení existuje bohatá judikatura, Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 24. 1. 2008 č. j. –93, dovodil, že „při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nezbytné zhodnotit především reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost tohoto řešení. Je třeba se zabývat zejména její dostupností, celkovými poměry panujícími v zemi původu, osobními poměry žadatele (např. pohlaví, etnická příslušnost, rodinné vazby, zdravotní stav, věk a ekonomická situace), účinností vnitřní ochrany a postavením žadatele po jeho přesunu z hlediska respektování a zajištění základních lidských práv v místě vnitřní ochrany. Rovněž je třeba zvážit bezpečnost žadatele, a to jak při přesunu do cílové části země, tak po jeho přesídlení.“ Podle rozsudku téhož soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. –74, je nutné při posuzování možnosti vnitřní ochrany „posoudit čtyři kritéria: (1) zda je jiná část země pro žadatele dostupná; (2) zda přesun do jiné části země je účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě v původní oblasti; (3) zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a (4) zda ochrana v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv. Tyto čtyři podmínky musí být splněny kumulativně a při jejich posouzení je třeba brát v potaz celkové poměry panující v zemi původu a osobní poměry žadatele“ (viz též usnesení NSS ze dne 1. 3. 2012 č. j. –70, nebo usnesení NSS ze dne 8. 3. 2012 č. j. 7 Azs 3/2012–44, anebo usnesení NSS ze dne 29. 5. 2014 č. j. –61).

33. Ze zprávy OAMP ze zjišťovací mise na Ukrajinu (založené jako podkladu ve správním spise), vyplývá, že od října 2022 provádí Ruská federace rozsáhlé a nepřetržité letecké útoky pomocí raket a dronů, které se zaměřují nejen na vojenské a průmyslové cíle, ale i na civilní a energetickou infrastrukturu. Jak už bylo i výše uvedeno, vysoká intenzita útoků je patrná zejména ve frontových oblastech na východní Ukrajině, avšak v posledních osmnácti měsících roste počet a intenzita koordinovaných vzdušných útoků i na západní Ukrajinu. Nejvyšší intenzita bezpečnostních incidentů je soustředěna v hlavním městě Kyjevě a Kyjevské oblasti. Zvýšená míra bezpečnostních incidentů je patrná rovněž v dalších centrálních oblastech, konkrétně v Žytomyrské, a Chmelnycké oblasti. Naopak západní oblasti vykazují nižší intenzitu útoků i jejich dopadů. Základní služby v oblasti zdravotnictví, vzdělávání či přístupu na trh práce jsou obecně dostupné ve srovnatelné míře ve všech ukrajinských regionech, a to jak pro místní obyvatele, tak pro navrátilce či vnitřně přesídlené osoby. Ukrajinský systém disponuje legislativní úpravou režimu vnitřně vysídlených osob. Stát i nevládní organizace poskytují těmto osobám podporu, a to cestou sociálních dávek i sociálních služeb (viz zpráva ze zjišťovací mise str. 21-23).

34. K tomu soud obstaral i aktuálnější dostupnou informaci o situaci na Ukrajině ze dne 16. 7. 2026, z níž nevyplynula žádná indicie o mimořádně vysoké míře nebezpečí pro civilní obyvatelstvo i na západní části Ukrajiny. Z přehledové tabulky počtu civilních obětí v jednotlivých oblastech Ukrajiny z doby od 24. 2. 2022 do 10. 7. 2026 vyplynulo, že v žalovaným uvedených západních oblastech (vyjma Kyjeva a kyjevské oblasti) se jedná maximálně o jednotky civilních obětí. Např. v Černovické oblasti v roce 2026 (do 10. 7. 2026) nebyla evidována žádná civilní oběť, stejně tak ve Lvovské, Ternopilské a Volyňské oblasti. Z mapy vzdušných útoků na Ukrajinu za období od 1. 1. 2026 do 10. 7. 2026 lze vysledovat, že počet útoků mířících do západních částí Ukrajiny je oproti počtu útoků směřujících do okolí linie bojů nepoměrně menší. Ze zprávy též vyplynulo, že k detekci útoků jsou využívány též některé projekty malých start-upů, stejně tak aplikace již umožnují vlastníkům chytrých telefonů rozeznat blížící se letící objekt. Též jsou volně dostupné mapy o nejbližších protileteckých krytech.

35. K žalobcem namítané nepřiléhavosti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2026, č. j. –25, krajský soud uvádí, že kasační stížností napadený rozsudek Nejvyšší správní soud zrušil z důvodu nepřezkoumatelnosti proto, že krajský soud nevysvětlil, proč nepovažuje útoky na západní části Ukrajiny za ojedinělé, ani se nevypořádal s tím, proč není relevantní poukaz žalovaného na dostatek protileteckých krytů a systém včasného varování. NSS současně konstatoval, že ani úvahy krajského soudu o tom, že ruské útoky se neomezují jen na válečnou frontu, ale často cílí i na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu, a že rok 2025 byl na Ukrajině druhým nejtragičtějším co do počtu civilních obětí války na Ukrajině, nevyvrací úvahy žalovaného, že situace je odlišná v oblastech blízkých frontě a v oblastech vzdálenějších. V tomto ohledu tedy zmíněné názory Nejvyššího správního soudu nelze ani v nyní projednávané věci zcela pominout. Žalovaný i v nyní žalobou napadeném rozhodnutí totiž odůvodnil (a doložil), proč v západních částech Ukrajiny riziko pro civilisty nedosahuje judikaturou předpokládané „natolik vysoké úrovně“, aniž by tento závěr bylo možné z dostupných materiálů vyloučit.

36. Lze uzavřít, že ačkoliv existuje riziko, že obětí nerozlišujícího násilí se může stát i žalobce, toto riziko je však statisticky velmi nízké. Žalobce přitom neuvedl žádné individualizující okolnosti, které by u něj osobně významně zvyšovaly riziko, že bude terčem nerozlišujícího násilí. S ohledem na okolnosti posuzované věci má tedy krajský soud za to, že v případě žalobce jsou naplněny podmínky nezbytné k tomu, aby se tvrzenému nebezpečí vyhnul přesídlením do jiné části země (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2008, č. j. -93, či ze dne 28. 7. 2009, č. j. -74).

37. Žalobce v žalobě namítl i to, že žalovaný při posuzování možnosti vnitřního přesídlení nijak nezhodnotil jeho individuální charakteristiky, že rozhodnutí pouze konstatuje, že má určité předpoklady pro udělení statusu vnitřně vysídlené osoby a s ní související podporu získat, neboť ze zpráv o zemi původu dovodil, že Ukrajina poskytuje vnitřně vysídleným osobám podporu.

38. Žalovaný k individuální charakteristice žalobce v rozhodnutí uvedl, že je práceschopnou osobou v pokročilém věku bez zdravotních omezení či specifických potřeb, proto dospěl k závěru, že jeho vnitřní přesídlení na území Ukrajiny nepovede k extrémnímu zhoršení jeho sociálního ani ekonomického postavení. Konstatoval, že ačkoliv ne všichni ukrajinští občané mají při přesídlení nárok na finanční podporu či status vnitřně vysídlené osoby, tento status může být přiznán mimo jiné osobám, jejichž obydlí bylo zničeno v důsledku ozbrojeného konfliktu (viz str. 8 napadeného rozhodnutí), a uzavřel, že žalobce má předpoklady k získání uvedeného statusu. Zároveň uvedl, že i v případě jeho nepřiznání nic žalobci nebrání v přesídlení do bezpečnějších oblastí a v životě bez finanční podpory. S odkazem na zprávu ze zjišťovací mise dovodil, že registrace jako vnitřně vysídlené osoby není povinná a neomezuje přístup ke službám, které jsou obecně dostupné i vnitřně vysídleným osobám, které zpravidla nečelí překážkám v přístupu ke zdravotní péči, vzdělání ani dalším službám.

39. Krajský soud má za to, že žalovaný posoudil žalobcovu individuální charakteristiku přiměřeně a dostatečně. Žalovaný důvodně vycházel z toho, že žalobce není zranitelnou osobou se specifickými potřebami, k čemuž lze poznamenat, že i přes vyšší věk je pracovně aktivní (sám opakovaně vypověděl, že si hledal práci i v Německu, odkud byl v rámci dublinského řízení přemístěn do ČR). Zprávy o zemi původu přitom potvrzují, že navrátilci i vnitřně vysídlené osoby mají ekvivalentní přístup ke službám jako osoby, které nebyly vysídleny. Zprávy dále potvrzují, že v cílových oblastech jsou základní služby dostupné a základní potřeby jsou zajištěny, přičemž nebyla zjištěna systematická diskriminace ani zásadně zhoršené podmínky pro navrátilce. Žalobce sice zmínil (avšak nijak nedoložil), že by v jeho případě skutečně došlo k životu v extrémní chudobě a bezdomovectví, soud tak mohl vycházet pouze z informací shromážděných žalovaným, na jejichž základě však takovéto obavy potvrdit nelze. Ze subjektivního hlediska tedy žalobce neuvedl žádné závažné důvody, které by mu v přesídlení bránily. Samotná změna bydliště a nutnost přesunu do jiné části země jsou přitom vždy přirozeně spojeny s určitým nepohodlím a obtížemi, ať již finančními, psychickými či časovými. Tyto nepříjemnosti nicméně nedopadají pouze na žalobce, nýbrž na všechny osoby nacházející se ve srovnatelném postavení, pročež je třeba je chápat jako imanentní součást institutu vnitřního přesídlení.

40. Závěrem lze poznamenat, že chce-li žalobce legálně pobývat v České republice, pak instituty nejsou jedinými možnými a za současné situace ani příhodnými instrumenty, kterými lze tohoto cíle dosáhnout. Žalobce se může pokusit využít některého z institutů , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

V. Závěr a náklady řízení

41. S ohledem na shora uvedené krajský soud neshledal žalobu důvodnou, proto ji musel výrokem I. zamítnout v souladu s ustanovením

42. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , neboť úspěšný žalovaný nežádal náhradu nákladů řízení a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.

43. Žalobci byl pro řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát, jehož odměnu a výdaje za zastupování hradí stát ( ). Krajský soud výrokem III. určil odměnu advokáta v jím účtované výši podle a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dle níž náleží ustanovenému zástupci mimosmluvní odměna ve výši 4.620 Kč za každý úkon právní služby podle a g) advokátního tarifu (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, účast na jednání soudu dne 18. 9. 2026). Dále zástupci náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle advokátního tarifu za každý úkon. Advokátu jako plátci DPH byla odměna a náhrady povýšena o hodnotu této daně ve výši 21 % ( advokátního tarifu) ve výši 2.129,40 Kč, zaokrouhleně 2.129 Kč. Celková výše jeho odměny a výdajů za zastupování tak činí 12.269 Kč.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům ( ).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.

Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. ( , , , a 4 ).

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 25. září 2026

Mgr. Helena Konečná v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: R. V.