Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Az 25/2026 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci

žalobce: N. G.

st. přísl. X

pobytem X

adresa pro doručování: X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2026, č. j. OAM-792/ZA-ZA11-D07-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) určil, že příslušným státem k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je Slovenská republika (dále také „SR“ nebo „Slovensko“), a rozhodl o jeho přemístění do tohoto státu. Současně ve výroku uvedl důsledky pro poskytování služeb podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“). Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nařízení (EU) 2024/1351 o řízení azylu a migrace, o změně nařízení (EU) 2021/1147 a (EU) 2021/1060 a o zrušení nařízení (EU) č. 604/2013 (tzv. nařízení Dublin III); žalovaný tedy rozhodoval v režimu nařízení o řízení o azylu a migrace (dále též jen „AMMR“).

II. Napadené rozhodnutí

2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce, státní příslušník Gruzie, podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice dne 18. 6. 2026, žádost byla zaregistrována dne 19. 6. 2026. Při pohovoru dne 25. 6. 2026 uvedl, že naposledy přicestoval do EU přes Bulharsko v březnu 2026. Dne 13. 6. 2023 obdržel pobytové oprávnění Slovenské republiky. V SR zůstal ještě tři měsíce po udělení pobytového oprávnění. Následně pokračoval do ČR, kde setrval do dne 19. 5. 2026, kdy mu měla skončit platnost pobytového oprávnění. Následně odcestoval zpět do země původu. Před rokem 2023 v zemích Evropské unie nebyl. Jiné vízum ani oprávnění k pobytu mu nebylo zemí Evropské unie v minulosti uděleno. O mezinárodní ochranu doposud v jiné členské zemi nežádal. Žalobce je svobodný a bezdětný, nicméně se potýká s psychickými problémy, které souvisejí s neklidem kvůli situaci v zemi původu. Když pociťuje problémy, užívá léky. Léky užívá od měsíce května 2025. Po fyzické stránce je zcela v pořádku.

3. V průběhu pohovoru žalobce dále uvedl, že v SR pracoval. Ze Slovenska odcestoval kvůli přítelkyni E. J., za kterou odcestoval do České republiky. Jiné důvody, pro které by Slovenskou republiku opustil, neměl. Jiné vazby na ČR žalobce nemá. S přítelkyní v současnosti bydlí. Poznali se asi před dvěma lety přes síť internet. V průběhu pobytu v SR se s žádnými problémy nesetkal. Žalobce setrvával v České republice, proto podal žádost o mezinárodní ochranu zde. Pokud podal žádost o mezinárodní ochranu v České republice, již nemá právo žádat v jiné členské zemi Evropské unie. Jiné důvody, pro které by nemohl cestovat do Slovenské republiky za účelem dokončení své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nemá. Přítelkyně E. J. je bez zdravotních omezení, soběstačná a není odkázána na pomoc druhých lidí. V Italské republice se nachází matka a bratr žalobce. Jiné příbuzenské vazby v prostoru Evropské unie žadatel nemá. Do Slovenské republiky nechce odcestovat, má zde přítelkyni. Do ČR přicestoval, protože měl v Gruzii problémy.

4. Z výsledku porovnání biometrických údajů vyplynulo, že žalobce nedisponuje v systému Eurodac, kromě aktuální žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 18. 6. 2026, jiným záznamem. Z prohledávání v databázi Eurodac plyne, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná žalobcem byla v ČR poprvé zaregistrována, proto žalovaný v souladu s čl. 38 AMMR zahájil řízení o určení příslušného členského státu a přistoupil k hodnocení kritérií k určení členského státu příslušného pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Podle čl. 24 odst. 1 AMMR se kritéria pro určení příslušného členského státu uplatňují v pořadí, v jakém jsou uvedena.

5. Žalovaný konstatoval, že v případě žalobce bylo aplikovatelné kritérium článku 29 odst. 1 AMMR, neboť žalobce byl dne 18. 6. 2026, kdy učinil prohlášení o mezinárodní ochraně na území ČR, držitelem v té době platného pobytového oprávnění č. X vydaného Slovenskou republikou dne 13. 6. 2023 ve městě Žilině.

6. Žalovaný dne 19. 6. 2026 požádal SR o převzetí žalobce a dne 25. 6. 2026 obdržel souhlas tohoto členského státu. Dne 7. 7. 2026 byl žalobce seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí. Toto právo využil, neuplatnil další podklady ani námitky a uvedl jen, že na Slovensku nikoho nemá, zatímco všichni jeho přátelé jsou v České republice.

7. Ve smyslu článku 16 odst. 3 AMMR se žalovaný s ohledem na příslušnost Slovenské republiky zabýval skutečností, zda existují závažné důvody se domnívat, že by žalobce v souvislosti s přemístěním do tohoto členského státu čelil reálnému riziku, že budou porušena jeho základní práva, a to formou nelidského a ponižujícího zacházení ve smyslu y. Žalovaný vycházel z Informace OAMP ze dne 22. 11. 2024, týkající se azylového systému ve Slovenské republice.

8. Žalovaný konstatoval, že na základě zjištěných skutečností žalobce nemá na území České republiky jiné blízké členy rodiny a ani nebyly zjištěny žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele. Přítomnost jeho přítelkyně na území nezakládá domněnku nutnosti převzetí odpovědnosti za vyřízení žádosti o udělení mezinárodní ochrany v rámci diskrečního ustanovení v případě soběstačného a samostatného žalobce bez vážných zdravotních potíží. Jeho přítelkyně je také soběstačná, bez zdravotních potíží a není odkázána na pomoc druhých lidí. Žalobce uvedl, že nemá konkrétní důvody, pro které by nemohl do Slovenské republiky odcestovat.

9. Žalovaný upozornil také na skutečnost, že s pobytovým oprávněním Slovenské republiky mohl pobývat v České republice žalobce od roku 2023 maximálně 90 dní v rámci jakéhokoliv období 180 dnů. Nepřetržitým pobytem v České republice nerespektoval Schengenský hraniční kodex (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016). Sociální vazby, které si za tu dobu vytvořil, tak vytvářel s vědomím, že jeho pobyt na území může být pouze dočasný. Žalovaný zároveň dodává, že tímto způsobem koncipované rozhodnutí neznemožňuje realizaci oprávněného pobytu na území České republiky na základě jeho partnerství v budoucnosti. Žalovaný z výše uvedených skutečností neshledal žádné důvody k použití diskrečního ustanovení čl. 35 odst. 1 AMMR.

III. Žaloba a vyjádření žalovaného

10. Žalobce ve své žalobě požadoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Žalobní body spočívají v tvrzení, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a nezabýval se individuálními okolnostmi případu. Žalobce přitom udržuje dlouhodobý partnerský vztah s přítelkyní žijící v ČR, s níž sdílí společnou domácnost. Jeho současné osobní vazby jsou v České republice. Zároveň trpí psychickými obtížemi. Žalovaný se těmito skutečnostmi nijak nezabýval.

11. V rovině aplikace nařízení AMMR žalobce tvrdil, že žalovaný se nezabýval dostatečně aplikací čl. 35 tohoto nařízení. Žalobce zopakoval konkrétněji, že žije ve společné domácnosti s paní E. J. na území ČR, přičemž tento partnerský vztah trvá asi dva roky. Současně nemá žádné rodinné ani jiné sociální vazby na území SR. Napadené rozhodnutí neobsahuje žádné hodnocení intenzity partnerského vztahu žalobce a jeho soukromého života na území ČR, ani významu jeho psychických obtíží. K tomu žalobce připojil čestné prohlášení přítelkyně E. J.

12. Žalobce shrnul, že žalovaný se nijak nevypořádal s dopadem přemístění žalobce do SR na jeho právo na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

13. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na závěru, že považuje žalobu za nedůvodnou. S ohledem na dále uvedené žalovaný pouze stručně konstatuje, že považuje napadené rozhodnutí za právně i věcně správné a plně se ztotožňuje s jeho obsahem. Žalovaný řádně a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil, proč je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušné Slovenská republika.

14. S ohledem na výše uvedené a v souladu s postupem podle čl. 39 AMMR požádal žalovaný dne 3. 7. 2026 Slovenskou republiku o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti mezinárodní ochranu, kterou jmenovaný podal v České republice, a dne 10. 7. 2026 obdržel informaci, že Slovenská republika uznala svou příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce na základě čl. 29 odst. 1 AMMR.

15. Ani v situaci, kdy má cizinec rodinné důvody pro setrvání na území ČR, nepředstavuje tato skutečnost důvod pro přijetí jeho žádosti o věcnému projednání. Tímto postupem přitom nejsou porušeny mezinárodněprávní závazky ČR vůči soukromému a rodinnému životu cizince zaručené č. 8 EÚLP. Sociální vazby, které si za tu dobu vytvořil, tak vytvářel s vědomím, že jeho pobyt na území může být pouze dočasný. Žalovaný zároveň dodává, že tímto způsobem koncipované rozhodnutí neznemožňuje realizaci oprávněného pobytu na území České republiky dle zákona o pobytu cizinců.

IV. Posouzení věci soudem

16. Žaloba je přípustná, byla podána včas a podala ji oprávněná osoba ( , ; dále jen „ “), v zákonné lhůtě [ zákona o azylu].

17. Krajský soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 33j odst. 1 zákona o azylu. Žádný z účastníků jednání v zákonem stanovené lhůtě nenavrhl a soud neshledal, že by bez jednání nebylo možné o žalobě rozhodnout.

18. Žaloba není důvodná.

19. Podle čl. 85 AMMR se toto nařízení použije ode dne 12. 6. 2026. Téhož dne bylo podle čl. 83 AMMR zrušeno nařízení Dublin III. Čl. 84 AMMR obsahuje přechodná opatření a použije se již ode dne 11. 6. 2024. V konsolidovaném znění po opravě 2025/90929, vyhlášené v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 11. 2025, jeho odstavec 1 stanoví, že byla-li žádost zaregistrována po 12. 6. 2026, zohlední se všechny události, které mohou mít za následek stanovení příslušnosti členského státu podle AMMR, i když tomuto dni předcházejí. Pouze příslušnost k posouzení žádosti zaregistrované před 12. 6. 2026 se podle čl. 84 odst. 2 AMMR určí podle kritérií nařízení Dublin III.

20. Žádost žalobce byla zaregistrována dne 19. 6. 2026, tedy po rozhodném datu. Příslušný členský stát se proto určuje podle AMMR. Žalobce byl v době podání žádosti držitelem platného slovenského víza.

21. Rozsah soudního přezkumu rozhodnutí o přemístění vymezuje přímo AMMR. Opravný prostředek je podle něj omezen na posouzení, zda by přemístění znamenalo riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 y základních práv Evropské unie, zda po vydání rozhodnutí o přemístění nastaly okolnosti rozhodující pro správné uplatnění AMMR a zda v případě osoby, kterou má příslušný členský stát převzít podle písm. a) AMMR, došlo k porušení článků 25 až 28 nebo článku 34 AMMR.

22. Ustanovení § 33b odst. 2 zákona o azylu, podle něhož soud není při rozhodování vázán žalobními body, určuje způsob přezkumu v mezích, které stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie. Nemůže rozšířit věcný rozsah opravného prostředku nad rámec výslovného omezení v čl. 43 odst. 1 AMMR.

23. Námitky týkající se správnosti použití vízového kritéria vycházejí ze skutečností existujících již před vydáním napadeného rozhodnutí. Netýkají se tedy rizika podle článku 4 y, okolností nastalých po rozhodnutí ani rodinných vazeb nebo závislosti upravených v článcích 25 až 28 a článku 34 AMMR. V této části tedy přesahují rozsah soudního přezkumu, jak jej dovoluje AMMR.

24. Soud v mezích AMMR neshledal ani jiný důvod, který by bránil přemístění. Žalobce neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, z níž by plynulo, že mu ve Slovenské republice hrozí nelidské či ponižující zacházení ve smyslu článku 4 y. Ve správním řízení neuváděl potíže se slovenskými orgány a nezpochybnil informace, z nichž žalovaný dovodil, že slovenský azylový systém poskytuje dostatečné záruky ochrany základních práv. Žalobce netvrdil ani žádnou rozhodnou okolnost, která nastala až po vydání napadeného rozhodnutí.

25. Stejně tak nebylo zjištěno porušení článků 25 až 28 nebo článku 34 AMMR. Žalobce neuvedl, že by měl v České republice rodinného příslušníka nebo že by zde existoval vztah závislosti upravený článkem 34 AMMR. Čestné prohlášení jeho partnerky, které doložil k žalobě, neprokazuje žádnou vyšší intenzitu partnerských vazeb (společné děti, závislost jednoho z partnerů na péči druhého atd.). Z tohoto pohledu nic nemění na závěrech žalovaného ohledně soukromých a rodinných poměrů žalobce na území ČR.

26. Pokud jde o požadavek, aby Česká republika žádost posoudila z diskrečních důvodů, krajský soud uvádí, že čl. 35 odst. 1 AMMR umožňuje členskému státu posoudit žádost, kterou zaregistroval, i když podle závazných kritérií není příslušný. Jde o možnost členského státu, nikoli o subjektivní právo žadatele. Přezkum nevyužití této možnosti navíc není zahrnut mezi důvody uvedené v čl. 43 odst. 1 AMMR. Tomu odpovídá i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 4. 2024, AHY, C-359/22, který ve vztahu k obsahově obdobnému čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III uzavřel, že unijní právo neukládá členským státům povinnost stanovit účinný opravný prostředek proti rozhodnutí diskreční oprávnění nevyužít.

27. I kdyby soud připustil přezkum úvah žalovaného o využití čl. 35 odst. 1 AMMR, nutno uvést, že žalovaný se touto možností zabýval a své závěry řádně odůvodnil. V tomto ohledu soud neshledal pochybení, které by mohlo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

V. Závěr a náklady řízení

28. Krajský soud neshledal v souhrnu vznesené žalobní body jako důvodné. Soud proto žalobu podle zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl ve věci úspěšný, nevznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a soud mu proto jejich náhradu nepřiznal.

30. Žalobce společně se žalobou navrhl přiznat žalobě odkladný účinek. Soud o tomto návrhu samostatně nerozhodoval, neboť bezodkladně rozhodl ve věci samé. Návrh na dočasnou úpravu poměrů se tím stal bezpředmětným.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má–li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno dne 28. srpna 2026

JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r.

samosoudce