Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 171/2025-92

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Poláchovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 53 773,37 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 077 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 077 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:

 částky 17 330 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 17 330 Kč od datum do zaplacení,

 částky 7 366,37 Kč,

 úroku ve výši 72,32 % ročně z částky 37 502,26 Kč od datum do datum ve výši 1 733,28 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 37 502,26 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 92 016 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 077 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 077 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 17 330 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 17 330 Kč od , datum, do zaplacení, částky 7 366,37 Kč, úroku ve výši 72,32 % ročně z částky 37 502,26 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 733,28 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 37 502,26 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 92 016 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 53 773 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne datum byla žalovanému poskytnuta po ověření jeho úvěruschopnosti částka 40 000 Kč. Žalovaný měl poskytnutý úvěr vrátit ve 24měsíčních splátkách ve výši 3 641 Kč zahrnujících úhradu za pojištění schopnosti splácet 446 Kč měsíčně. Splátky byly splatné vždy k 21. dni měsíce počínaje měsícem září 2024. Nominální úroková sazba činila 72,32 %. Žalovaný uhradil do doby zesplatnění úvěru celkem 10 923 Kč (7 282 Kč dne datum a 3 641 Kč dne datum). K zesplatnění úvěru došlo dne datum, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou čtvrté splátky úvěru splatné dne datum po dobu delší 65 dnů. Po tomto zesplatnění činila nová jistina úvěru (sestávající z původní jistiny úvěru 37 502,26 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do té doby ve výši 6 607,91 Kč) 44 110,17 Kč. Od té doby žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Na nové jistině úvěru se tak žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 44 110,17 Kč spolu s úrokem ve výši 73,32 % p. a. z částky 37 502,26 Kč od datum do datum, úrok ve výši 12,75 % p. a. a od datum do zaplacení, maximálně pak do výše 92 016 Kč, a dále smluvní pokuty 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s úhradou, a to ve výši celkem 7 366,37 Kč ke dni datum. Ještě do doby zesplatnění úvěru vzniklo žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného s úhradou právo na úhradu smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč a náhrady nákladů ve výši 800 Kč. Konečně se žalobkyně po žalovaném domáhala též úhrady příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení 12 % p. a.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Soud z listin doložených žalobkyní učinil tato skutková zjištění:

4. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů (výpis ze seznamu ČNB na čl. 8).

5. Žalovaný dne datum požádal žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků v částce 40 000 Kč, a to proti závazku žalovaného prostředky vrátit spolu s úrokem 72,32 % ročně v celkem 24měsíčních splátkách po 3 641 Kč (vč. pojištění schopnosti splácet 446 Kč měsíčně), splatných vždy nejpozději k 21. každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci poskytnutí peněžních prostředků. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky po dobu 30 dnů byla ujednána povinnost žalovaného zaplatit za každou takovou splátku částku 499 Kč splatných 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejich úhradě (čl. 6.1 smlouvy). Dále bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátky po dobu 15 dnů ve výši 200 Kč za každou ze splátek v prodlení, kdy tato náhrada se stává splatnou 10 dnů ode dne vzniku práva na její uhrazení (čl. 6.2 smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části po dobu 65 dnů bylo ujednáno zesplatnění poskytnutých prostředků k 65. dni prodlení s úhradou splátky, a to jistiny včetně doposud přirostlých úroků, smluvních pokut a náhrad (souhrnně „nová jistina úvěru“) s tím, že žalobkyně byla povinna žalovaného před zesplatněním vyzvat k plnění a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (čl. 6.3 a 6.4 smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou nové jistiny úvěru ke dni zesplatnění byl žalovaný povinen hradit žalobkyni 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění až do úplného zaplacení (čl. 6.5 smlouvy). Ohledně komerčního úroku bylo ujednáno, že ten běží i po zesplatnění úvěru, a to z původní nesplacené jistiny zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby úplné úhrady (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na čl. 14 až 16, příloha č. hodnota na čl. 17, dodatek č. hodnota na čl. 18, 19, předsmluvní formulář na čl. 10 až 13, přihláška do pojištění na čl. 35, 36, pojištění schopnosti splácet úvěry na čl. 31 až 34, prohlášení klienta na čl. 28, 29). O poskytnutí úvěru požádal žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (dodatek č. hodnota na čl. 18, 19 a podpis na dálku na čl. 20, zaslaná SMS informace o vyplacení na čl. 21, důkaz o přijaté SMS pro vyplacení na čl. 21 p. v., důkaz o odeslání 1 Kč na čl. 27 p. v.).

6. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázi SOLUS, kde byl žalovaný bez negativního hodnocení (výpis záznamů z registru SOLUS na čl. 26). Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací na čl. 39 soud zjistil, že žalovaný dosáhl CBS skóre 202 bodů. Žalobkyně si rovněž ověřila totožnost žalovaného (kopie OP žalovaného na čl. 24, 25). Příjmy žalovaného jsou tvořeny příjmy ze zaměstnání ve výši 27 156 Kč měsíčně (příchozí platba, informace o platbě na účet na čl. 37, 38), pravidelné výdaje tvoří 4 860 Kč (životní minimum) a 5 511 Kč (nájemné, inkaso). Žalobkyně pak vyhodnotila, že volné prostředky žalovaného činí měsíčně 15 785 Kč (hodnocení klienta na čl. 40). Podle výpisů z účtu č. č. účtu na čl. 41 až 47 byly výdaje žalovaného v období od datum do datum tvořeny dále kupříkladu nákupy pohonných hmot a potravin, stravováním v restauracích, opakovaně také přeposlal částku v řádech tisíců na jiný bankovní účet. V uvedeném období byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného 507,53 Kč a konečný 23 752,06 Kč.

7. Dopisem ze dne datum žalobkyně sdělila žalovanému, že došlo ke schválení jeho žádosti a poskytla mu splátkový kalendář, dle kterého byla první splátka splatnou datum (oznámení o schválení úvěru na čl. 22 vč. dodejky na čl. 48, splátkový kalendář na čl. 23). adresa 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne datum (doklad o vyplacení úvěru na čl. 30, základní informace o klientovi na čl. 27).

8. Žalovaný žalobkyni řádně uhradil pouze první tři splátky poskytnutého úvěru, pročež musel být o jejich zaplacení opakovaně upomínán (karta klienta na čl. 9). Žalobkyně žalovaného třikrát vyzvala k zaplacení dlužných částek, přičemž ho vždy upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru (výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum na čl. 49, ze dne datum na čl. 50, ze dne datum na čl. 51).

9. Dopisem ze dne datum sdělila žalobkyně žalovanému, že tímto dnem došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy s tím, že celková dlužná částka k danému dni činí 46 407 Kč, z toho 37 502,26 Kč na původní jistině 6 607,91 Kč na úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru, 1 497 Kč za neuhrazené smluvní pokuty a 800 Kč za náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (oznámení na čl. 52).

10. Žalovaný byl výzvou ze dne datum, odeslanou téhož dne, vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu nyní uplatněného žalobou (předžalobní výzva na čl. 53, podací arch na čl. 54).

11. Shora uvedené důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, z kterých soud při svém rozhodování vycházel.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Podle , , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k následujícímu závěru.

21. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru dle § 2396 o. z., která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout (a poskytla) žalovanému 40 000 Kč, proti čemuž se žalovaný zavázal poskytnutou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem 72,32 % p. a. v celkem hodnota měsíčních splátkách po 3 641 Kč (vč. pojištění schopnosti splácet 446 Kč měsíčně), splatných vždy nejpozději k 21. dni každého měsíce počínaje datum, přičemž žalovaný se zavázal pro případ prodlení s úhradou splátek či úhradou dluhu jako celku v důsledku jeho zesplatnění hradit též žalobkyní tvrzené smluvní pokuty (§ 2048 o. z.), jakož i náhrady nákladů související s prodlením [§ 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ].

22. Soud byl však při svém rozhodování povinen v souladu s § 588 odst. 1 o. z. i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést ke zjevnému rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem a zjevně narušujícímu veřejný pořádek, a v důsledku toho k neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 580 odst. 1 o. z., přičemž dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná. Jak plyne ze statistiky ČNB úrokových sazeb, úvěry domácnosti, obyvatelstvo, spotřebitelské, (dostupné v databázi časových řad ARAD na www.cnb.cz) v srpnu 2024, kdy žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, byla úroková sazba bankovních úvěrů v obdobných případech 8,81 % ročně. Úrok sjednaný žalobkyní ve výši 72,32 % tak představuje více než osminásobek běžné úrokové míry a soud má za to, že je zcela zřejmě v rozporu s dobrými mravy (srovnej rozsudek Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Z uvedených důvodů shledal smlouvu o úvěru uzavřenou dne datum mezi účastníky absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.). Soud neshledal možnost pro aplikaci § 577 o. z., neboť smlouva o spotřebitelském úvěru jako celek závisela právě na ujednané úrokové sazbě, přičemž takto nepřiměřeně vysoká úroková sazba je žalobkyní sjednávána pravidelně. Jak bylo v obdobných věcech opakovaně rozhodnuto Anonymizováno (rozsudek ze dne datum, č. j. spisová značka ze dne datum, č. j. spisová značka ze dne datum, č. j. spisová značka ze dne datum, č. j. spisová značka, ze dne datum, č. j. spisová značka, v nichž vystupovala žalobkyně ve stejném procesním postavení, jako v řízení ve věci samé), žalobkyně je profesionálem na trhu poskytování nebankovních úvěrů. Musí jí být známo, že poskytuje úvěry s vysokou úvěrovou sazbou. Jednotlivé smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavírané žalobkyní byly opakovaně shledány soudy absolutně neplatnými. Zdejší soud neshledal žádných důvodů a skutečností, pro které by právě tato úvěrová smlouva měla být shledána platnou, když úrok ujednaný ve smlouvě je opět zcela nepřiměřeně vysoký (§ 13 o. z.). Nadto, již v rozsudku Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. spisová značka, bylo Anonymizováno vyjádřeno, že žalobkyně své podnikání na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Lze bez pochyb uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala. Žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce, a to osobám, jež by zřejmě na bankovní produkty nedosáhly. Přitom žalobkyně zřejmě zneužívá absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování úvěrů, a to i spotřebitelských. Žalobkyně sice může vyhovět příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale co do sjednaného úroku, který nepodléhá zákonné regulaci, zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit extrémně vysoký obchodní úrok ve výši osminásobku běžné úrokové míry, což nepředstavuje pouhou nepřiměřenost, ale nepřiměřenost extrémní. Takové jednání žalobkyně má soud za účelové a zneužívající a takto si počínající věřitel nemůže požívat ochrany. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele (srov. o. z.). Nerovnováha je v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, když obecná ustanovení , vyjádřená v hlavě I., je nutné používat a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podle soudu je přitom třeba hodnotit obchod žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celek. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky v takto extrémní výši spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Jde o jednání věřitele, které nemůže požívat právní ochrany, a to a ni přes jeho odkazy na jednotlivá zmiňovaná ustanovení (shodně viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne datum, č. j. spisová značka). Z uvedených důvodů pak nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatná jako celek.

23. I pokud by soud nedospěl o závěru o absolutní neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy jako celku pro rozpor s dobrými mravy, nutno podotknout, že neplatnost úvěrové smlouvy by i tak bylo nutno konstatovat z důvodů pochybění při prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

24. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

25. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

26. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

27. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Žalobkyní bylo v řízení prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě lustrace žalovaného v SOLUS a NRKI a údajů uvedených žalovaným, jeho příjmy byly zjištěny z výpisu z účtu žalovaného. Na takovéto prověření úvěruschopnosti je však nutno nahlížet jako na zcela nedostatečné a nevyhovující požadavkům § 86 ZSU, a to zejména z důvodu, že sice byla prověřována příjmová stránka žalovaného, zjevně však nebyla ověřována spolehlivě jeho stránka výdajová. Přitom ani případný prokázaný vysoký příjem potenciálně úvěrovaného nesvědčí ničeho o jeho úvěruschopnosti, je-li na něj nahlíženo izolovaně bez kontextu výdajů úvěrovaného – jinými slovy i v případě osoby prokazatelně vysokopříjmové lze dospět s přihlédnutím k jejím vydáním k závěru o její neúvěruschopnosti. Na výdaje žalovaného bylo v posuzovaného věci usuzováno pouze z jeho nijak blíže neupřesněného a zjevně nepodloženého tvrzení, že jeho měsíční výdaje představuje životní minimum 4 860 Kč a náklady na bydlení 5 511 Kč. Na uvedeném nic nemění ani doložené výpisy z účtu žalovaného, ty totiž reflektují období října a listopadu 2023, tedy skoro rok staré skutečnosti, a navíc z nich vyplývají výdaje žalovaného (za pohonné hmoty, potraviny apod.), které však žalobkyně v hodnocení klienta zcela opominula.

29. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že na straně žalobkyně nelze mít ani za to, že by před poskytnutím úvěru žalovanému splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však žalobkyně zjevně v posuzované věci rezignovala.

30. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknout (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Anonymizováno – srov. např. jeho rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou: „…měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování spotřebitelů a snaží se potírat navazující predátorské praktiky některých poskytovatelů úvěru (tzv. „úvěrových šmejdů“), kteří poskytují (zhusta velmi nevýhodné) úvěry téměř výhradně osobám, které úvěruschopné nejsou. Zákon tím také (zejména po celosvětové finanční krizi z roku 2008) více chrání i stabilitu celé ekonomiky, včetně zájmů investorů do nejrůznějších finančních produktů, které jsou na rizikové úvěry případně navázány.“

31. Soud si je vědom toho, že výklad ZSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Neověření uváděných výdajů je ale u žalobkyně jasně účelové – ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

32. Nárok žalobkyně na vrácení peněžních prostředků, které byly žalovanému poskytnuty, je tedy z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru třeba posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 o. z.), když žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl shledán neplatným. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V takových případech je tedy na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 40 000 Kč, ze které žalovaný doposud vrátil 10 923 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 29 077 Kč jako prokazatelně poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na žádost (§ 1958 odst. 1 o. z.), přičemž žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou z datum, pročež se dluh stal splatným datum, a od následujícího dne náleží žalobkyni též nárok na úhradu úroku z prodlení ( o. z.) v zákonné výši ( o. z., ).

33. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť stranám (s přihlédnutím k tomu, že v rámci posuzovaní úspěchu ve věci soud přihlíží nejen k jistině, ale i příslušenství) svědčí podobný poměr úspěchu a neúspěchu ve věci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí podle části šesté , či exekucí podle příslušných ustanovení , exekučního řádu.