Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 108/2026-22
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 23 291,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 13 291,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 366, 88 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku ve výši 233 Kč, a to na účet č. 3703-126391/0710 vedený u České národní banky, variabilní symbol 4211010826.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 13 291,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 366, 88 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku ve výši 233 Kč, a to na účet č. 3703-126391/0710 vedený u České národní banky, variabilní symbol 4211010826.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 23 291,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. číslo, v rámci které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností postupného čerpání až do výše 33 600 Kč. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila nahlížením do příslušných databází (NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí) a dále vycházela z informací poskytnutých žalovaným. K identifikaci žalovaného došlo skrze službu Kontomatik. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit v denních splátkách spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 1,07 % denně. Ve smlouvě dále účastníci sjednali smluvní poplatek za službu „Anonymizováno“ v částce 165 Kč, smluvní poplatek za službu „informační SMS servis“ ve výši 2.88 Kč a smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl vyplacen žalovanému bezhotovostním převodem v částce 10 000 Kč dne datum na jeho bankovní účet č. č. účtu. První splátka byla splatná dne 12. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 4. 9. 2026. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, tudíž dluží žalobkyni:
10 000 Kč – jistina
199 Kč – poplatek za poskytnutí úvěru
12 750,49 Kč – kapitalizovaný smluvní úrok
2,88 Kč – poplatek za službu „Informační SMS servis“
165 Kč – poplatek za službu „Anonymizováno“.
Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne 14. 7. 2025 smlouvu vypověděla a o tom žalovaného informovala e-mailem z téhož dne.
Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského z částky 10 366,88 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení.
Žalovaný byl před podáním žaloby obeslán předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, z jednání se neomluvil. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno dle § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění.
Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne datum (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se měla zavázat k poskytnutí úvěru do výše 33 600 Kč, a to na účet žalovaného. Žalovaný se měl zavázat čerpané peněžní prostředky vrátit v denních splátkách, a to spolu s příslušenstvím, tvořeným poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a smluvním úrokem 1,066 % denně z čerpané částky s tím, že tzv. RPSN činila 2069,73 % při čerpání celé úvěrové částky. První splátka byla splatná dne 12. 4. 2025. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou s koncem platnosti kreditového rámce do 4. 9. 2026. Ve smlouvě byly dále stanoveny smluvní poplatky za volitelné služby uvedené v článku VII. s tím, že k jejich úhradě je úvěrovaný povinen v případě, že konkrétní službu aktivuje v elektronickém portále klienta poskytovaném žalobkyní. Mezi uvedené poplatky patří sazba 165 Kč za expresní vyplacení čerpané částky s názvem „Anonymizováno“ či sazba 0,96 Kč denně za informační SMS servis. Ve smlouvě byla stanovena smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou splátek, a to ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Součástí smlouvy měly být všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z poslední strany smlouvy jsou patrné údaje obou účastníků s tvrzením o provedení elektronického podpisu smlouvy. K poučení žalovaného o právech a povinnostech vyplývajících mu ze smlouvy mělo dojít skrze dokument s názvem „Informace pro spotřebitele“, „Informace o zprostředkovateli“ a „Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru“. Z listiny s názvem „Autorizace ověření totožnosti“ vyplývá, že totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla žalobkyní ověřena dne datum prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. č. účtu. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalovaný měl měsíčně vynakládat na úhradu blíže nespecifikovaných půjček částku 11 000 Kč, na bydlení měl vynakládat měsíčně 5 500 Kč a jeho další výdaje měly činit 8 000 Kč, při čistém měsíčním příjmu ve výši 49 675 Kč. Z listiny „Identifikované příjmy“ plyne, že žalobkyně ověřila příjmy žalovaného za období od 18. 11. 2024 do 14. 3. 2025 prostřednictvím bankovního výpisu z účtu č. číslo v měsíční výši 49 675 Kč. Z předpisu denních splátek se podává, že denní splátky úvěru za celé úvěrové období, tj. od 14. 3. 2025 do 5. 9. 2026 měly činit 108,58 Kč. Vyplacení finanční částky ve výši 10 000 Kč žalobkyně doložila vlastním výpisem o provedené transakci ze dne datum na bankovní účet žalovaného č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. Ze zprávy banky ze dne 10. 4. 2026 vyplývá, že na účet č. č. účtu, ve vlastnictvím žalovaného, byly v měsíci březnu 2025 připsány finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a jejich odesílatelem byla žalobkyně. Žalobkyně dále předložila předžalobní upomínku ze dne 2. 11. 2025 včetně potvrzení o odeslání žalovanému dne 5. 11. 2025.
4 . Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:
Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.
Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně, následně došlo k čerpání jistiny úvěru. Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.
Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného doložila listiny, ze kterých má soud za pochybné, zda-li vůbec, a pokud ano, pak s jakým výsledkem bylo možno postavit najisto, že byl žalovaný schopen úvěr splácet. Z provedeného dokazování je zřejmé, že nemohlo dojít k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného s důrazem na jeho skutečné příjmy a výdaje, když tyto nebyly individualizovány, natož podloženy relevantními listinami. S ohledem na tuto skutečnost soud již dále nezkoumal výši sjednaného příslušenství úvěrové smlouvy.
Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).
6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč má soud naopak za prokázané. Žalobkyně má však s ohledem na výše uvedené nárok pouze na jistinu úvěru, a to z titulu vzniklého bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud tak ohledně smluvených úroků a poplatků žalobu zamítl, neboť jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku. Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z částky 10 366, 88 Kč ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť dle ustálené judikatury je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, toto ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to navíc v nové době splatnosti, která musí být buďto účastníky dohodnuta anebo soudem určena, a která není odvislá od výzvy věřitele k plnění zaslané před zahájením tohoto řízení, nýbrž od možností žalované, coby spotřebitele. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohl žalovaný dostat do prodlení, proto soud nemohl přiznat úrok z prodlení za dobu, která předcházela vydání tohoto rozsudku.
7. Ke splnění povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení soud stanovil lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., žalovaný nenavrhl rozložení dluhu do splátek, který by tak odpovídal jeho ekonomické situaci, ohledně které soudu nesdělil ničeho.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl proti žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, neboť v řízení byl pasivní. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, dle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství je rozhodující jeho stav ke dni vyhlášení rozsudku.
9. Povinnost uložená žalobkyni ve výroku IV tohoto rozsudku je dána skutečností, že žalobkyně na soudním poplatku uhradila 932 Kč v souladu s položkou 2 odst. 1 písm. c) přílohy zákona č. 549/1991 Sb. (dále jen „sazebník“). Dle položky 2 odst. 2 sazebníku platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud platební rozkaz ve věci nevydal, řídí se poplatková povinnost žalobkyně ustanovením položky 1 sazebníku, dle které činí poplatek za řízení, jehož předmětem je peněžité plnění převyšující 20 000 Kč, 5 % z žalované částky, tj. 1 165 Kč. Žalobkyni proto zbývá uhradit na soudním poplatku příslušný doplatek. K tomu soud žalobkyni stanovil lhůtu v souladu § 160 o. s. ř., pakliže neshledal důvody pro její prodloužení
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.