Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 136/2026-31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem JUDr. Luďkem Lintnerem ve věci

žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně. Anonymizováno Anonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 35 927,23 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 100 Kč spolu s úrokem z prodlení v sazbě 11,5 % ročně z 16 100 Kč jdoucím od 23. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 19 827, 23 Kč, zákonného úroku z prodlení v sazbě 11,5 % ročně z 16 585,39 Kč od 26. 8. 2025 do 22. 12. 2025 a zákonného úroku z prodlení v sazbě 11,5 % ročně z 485,39 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 100 Kč spolu s úrokem z prodlení v sazbě 11,5 % ročně z 16 100 Kč jdoucím od 23. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení 19 827, 23 Kč, zákonného úroku z prodlení v sazbě 11,5 % ročně z 16 585,39 Kč od 26. 8. 2025 do 22. 12. 2025 a zákonného úroku z prodlení v sazbě 11,5 % ročně z 485,39 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit částku 35 927,23 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo hodnota, kterou uzavřeli účastníci dne 25. 4. 2025. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.Anonymizováno. Zde žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých byla prověřena úvěruschopnost. Žalobkyně zjistila počet členů domácnosti, pravidelné měsíční příjmy a pravidelné měsíční výdaje, vycházela z údajů žalované, dále bylo ověřeno, zda se žalovaná nenachází v registru exekucí, není vedena v insolvenčním rejstříku, nemá neplatné doklady, není v databázi PČR hledaných osob. Žalovaná nebyla vedena v evidenci exekucí, nebyla na ni prohlášena insolvence. Posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně provedla nahlédnutím do databází společnosti CNCB, NRKI a BRKI, dále prostřednictvím informací získaných z AISP a výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná následně potvrdila správnost svých údajů, včetně bankovního účtu. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského portálu na základě dvoufaktorového ověření, poté byl úvěr vyplacen na bankovní účet žalované č. č. účtu ve výši 16 100 Kč. Bylo sjednáno, že první splátka bude splatná 25. 5. 2025. Konec kreditového rámce měl nastat 17. 10. 2026. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek a proto jí žalobkyně úvěrovou smlouvu vypověděla emailem ze dne 25. 8. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny 16 100 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 320,39 Kč, smluvního úroku ve výši 18 905,22 Kč, poplatku za službu „presto“ ve výši 165 Kč a smluvní pokuty za prvních 90 dnů prodlení žalované ve výši 436,62 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez jednání vyslovila souhlas již v podané žalobě. Soud věc rozhodl podle ve spojení s ust. , (dále jen „“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 25. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 16 100 Kč, a to převodem na účet žalované dne 25. 4. 2025. Úvěr se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit do dne 17. 10. 2026. V úvěrové smlouvě byl sjednán denní úrok ve výši 0,983%, roční procentní sazba nákladů činí 1 634,63%. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná žalobkyni čehokoliv uhradila. Dne 16. 12. 2025 žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů od doručení přípisu. Soud dále zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované z údajů žalované, z registru exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, dále z databází CNCB, NRKI a BRKI a AISP. Další údaje žalobkyně zjistila z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované.

4. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. , je neplatné absolutně.

7. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru.

8. Podle , odst. 2 z. č. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy, dále jen ZSU (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 ZSU v době uzavření smlouvy platilo, že Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně své povinnosti vyplývající z , odst. 2 z. č. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované, nedostála. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované z údajů žalované, z registru exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, dále z databází CNCB, NRKI a BRKI a AISP a z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované. Poslední ze zmiňovaných dokumentů pak obsahuje informace, jež soud při posouzení splnění povinností vyplývající z , odst. 2 z. č. o spotřebitelském úvěru považuje za zásadní. Uvedená obsahuje informaci, dle níž čistý měsíční příjem žalované má činit částku 50 000 Kč, současně však žalobkyní ověřený čistý měsíční příjem žalované představuje částku 10 866 Kč. Z uvedeného rozporu je patrné, že žalovaná žalobkyni při vyřizování úvěru překládala nadhodnocené informace o svých příjmových možnostech, přičemž žalobkyni tato skutečnost byla známa. Na straně žalobkyně proto bylo namístě, aby informace poskytované od žalované nepřijímal bez dalšího jako informace spolehlivé, ale aby tyto dále podrobně ověřoval. Pakliže žalovaná jako své měsíční výdaje uvedla částku 6 055, kdy tato částka má zahrnovat i částku 4 000 Kč na bydlení a částku 1 000 Kč na půjčky, jeví se informace o celkových měsíčních výdajích žalované jako zjevně nepřiměřeně nízká a nereálná. Pakliže měsíční ověřený příjem žalované činil částku 10 866 Kč, je dle názoru soudu zjevné, že splácení nového úvěru žalobci při výši měsíční splátky v průměru 2 634 Kč (viz dokument „informace pro spotřebitele“ na č.l. 13 spisu) bylo nad finanční možnosti žalované. Celkově tak soud konstatuje, že žalobkyně splnila svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, porušila však svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr žalované jen tehy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důvodné pochyby o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet z posouzení úvěruschopnosti provedené žalobkyní vyplývaly. S ohledem na uvedené soud dle ZSU považuje předmětnou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou.

11. Nad rámec shora uvedeného soud dále konstatuje, že podle je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Primárně se v případě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, jedná o neplatnost relativní, které se musí smluvní strana dovolat. Výjimkou tvoří neplatná právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. . O této absolutní neplatnosti lze v případě posuzování smlouvy o spotřebitelském úvěru hovořit tehdy, pokud byly sjednány úroky velmi excesivní, jejichž výše se příčí dobrým mravům. Soud proto považuje smlouvu o úvěru za neplatnou z důvodu rozporu této smlouvy s dobrými mravy, když žalovanému byly účtovány nepřiměřené úroky, jež jsou za hranicí dobrých mravů jakož i veřejného pořádku. Roční úrok byl sjednán na 316 % p.a. Jedná se tedy o takovou sazbu, jejíž výše vybočuje z hranic běžného obchodního styku, pokud by finanční prostředky byly poskytovány běžným poskytovatelem. Ze základních obsahových náležitostí smlouvy o úvěru je zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček – zde soud poukazuje na statistiku úrokových sazeb ČNB, dle níž činila obvyklá hodnota úrokové sazby 8,16 % (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Soud v této souvislosti zmiňuje např. závěry Krajského soudu v Plzni obsažené v rozhodnutí č.j. -83, podle nichž i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Obsah daných ujednání nelze hodnotit jinak než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv spotřebitele. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivá a rozporná s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je třeba poukázat, že obecná ustanovení vyjádřená v hlavě 1 je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaných bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Vybírání úroku v uvedené výši tedy soud považuje za nepřijatelné, nemravné a tedy takové, které mu nelze poskytnout právní ochranu.

12. Soud s ohledem na vše shora uvedené posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, když primárně důvod neplatnosti spatřuje v nedodržení povinnosti žalobkyně stanovené jí ZSU. Pokud by nebyl dán tento důvod neplatnosti, považoval by soud smlouvu za neplatnou též ve smyslu ustanovení . Soud proto posoudil panující vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně a n. . V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalované poskytnuta částka 16 100 Kč, přičemž v řízení nebylo nikým tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná na dluh čehokoliv uhradila. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 16 100 Kč. Podle o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to, pokud jde o částku 16 100 Kč, představující nesplacenou část poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s o. z. ve spojení s Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná prokazatelně vyzvána žalobkyní k vrácení finančních prostředků předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2025, kde byla vyzvána k vrácení dlužné částky do 3 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že přípis byl podán k poštovní přepravě dne 16. 12. 2025. Podle o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dnem 19. 12. 2025 a do 3. dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 22. 12. 2025. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od 23. 12. 2025 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla v souladu s stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

14. Ve zbytku, přesahujícím shora uvedené vyčíslení bezdůvodného obohacení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.)

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 44,8 % a neúspěšná v rozsahu 55,2 %. Po odečtení těchto dvou hodnot by tak měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná. Jelikož žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádné ze stran náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.