Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 232/2021-292

Potvrdené rozhodnutím 23 Co 39/2025-332
„Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobkyně: [[společnost]], reg. č. [[číslo]] sídlem [[adresa]] podnikající v ČR prostřednictvím organizační složky [[společnost]] organizační složka, IČO [[IČO]] sídlem [[adresa]] zastoupená advokátem [[Jméno advokáta A]] sídlem [[Adresa advokáta A]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený dne [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] zastoupený advokátem [[advokát]] sídlem [[Jméno advokáta B]] o zaplacení částky ve výši 133 586,97 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. září 2024, č. j. 22 C 232/2021-292, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16 722,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [[tituly před jménem]] [[jméno FO]], advokáta."

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Marušky a přísedících JUDr. Zdeňka Nopa a Márie Čerňanské ve věci

žalobkyně: právnická osoba., reg. č. IČO

sídlem adresa,

podnikající v ČR prostřednictvím

právnická osoba IČO: IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem adresa

o zaplacení částky ve výši 133 586,97 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 133 586,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 29. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 110 606 Kč, a to k rukám tituly před jménem Jméno advokáta, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 133 586,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 29. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 110 606 Kč, a to k rukám , tituly před jménem, , Jméno advokáta, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 133 586,97 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že účastníci vedli u zdejšího soudu spor o zaplacení náhrady mzdy žalobci (v tomto řízení žalovanému) ve výši 437 854,42 Kč s příslušenstvím, o kterém zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 3. 7. 2020, č. j. -606 (dále také jen „Rozsudek“), potvrzený rozsudkem Městskému soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. -644, kterým byla žalované (v tomto řízení žalobkyni) uložena povinnost uhradit tituly před jménem jméno FO jako náhradu mzdy částku ve výši 466 306,36 Kč (jistina náhrady mzdy činila částku ve výši 431 849,01 Kč a zbytek ve výši 36 370,38 Kč byl kapitalizovaný úrok z prodlení) s úrokem z prodlení a dále náhradu nákladů řízení. Žalobkyně z přiznané náhrady mzdy zaplatila povinné odvody a zbylou částku ve výši 296 349 Kč vyplatila žalovanému. Žalovaný měl však za to, že uvedeným Rozsudkem mu byla přiznána částka odpovídají náhradě čisté mzdy, tudíž měl obdržet od žalobkyně celou částku. Žalovaný proto vyzval žalobkyni, aby mu doplatila částku 133 568,97 Kč, v opačném případě se bude jejího vymožení domáhat v exekuci. Žalobkyně za účelem odvrácení hrozící exekuce zaplatila žalovanému požadovanou částku s tím, že přijetím částky ve výši 133 586,97 Kč se ale žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil. Přestože poté vyzvala žalovaného k vrácení zaplacené částky, žalovaný to odmítl.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť má za to, že náhrada mzdy ve shora uvedeném Rozsudku mu byla přiznána jako náhrada čisté mzdy, neboť tak byla žalobou uplatňována. Žalobkyně proto pouze plnila svůj dluh a na straně žalovaného tudíž nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení.

3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, která však podniká v České republice prostřednictvím organizační složky, ale žalovaný je český státní příslušník, a proto poměr mezi účastníky vyplývající z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky je poměrem s mezinárodním prvkem. Soud proto nejprve zkoumal, zda má pravomoc o této věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim o mezinárodním právu soukromém (dále jen „“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie ( a 2 ). Jelikož pracovní poměr mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2011, je třeba otázku rozhodného práva posoudit v souladu s ust. podle tehdy platného , o mezinárodním právu soukromém a procesním, jehož se však také použije, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána ( a 2 cit. zákona). Pravomoc českých soudů k rozhodnutí této věci je dána bydlištěm žalovaného jako zaměstnance v České republice podle článku 22 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem pak bude na základě dohody účastníků v pracovní smlouvě právo české, a to podle článku 8 odst. 1 ve spojení s Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

4. Soud poprvé o věci rozhodl rozsudkem ze dne 3. května 2022, č. j. -60, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žalovanému přiznal proti žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 538,80 Kč (výrok II.).

5. Městský soud v Praze však k odvolání žalobkyně zrušil uvedený rozsudek usnesením ze dne 4. ledna 2023, č. j. -111 a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že soud I. stupně správně vycházel při posouzení věci z rozsudku zdejšího soudu ze dne 3. 7. 2020, č. j. -606 (Rozsudek), který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. -644, kterými byla žalobci (v tomto řízení žalovanému) přiznána jednak náhrada mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru podle a jednak náhrada mzdy pro překážky v práci na straně zaměstnavatele podle , a to v celkové výši 431 849,01 Kč. Náhrada mzdy podle i podle byla žalobci přiznána v souladu s i ustálenou judikaturou v hrubé výši, kterou se rozumí průměrný hrubý výdělek, jak vyplynulo z odůvodnění uvedeného Rozsudku. Vzhledem k tomu žalobkyně postupovala správně, pokud vyplatila žalovanému přisouzenou částku náhrady mzdy krácenou o příslušné odvody na zálohu daně z příjmu, zdravotní a sociální pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Dále odvolací soud uvedl, že soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobkyně si byla vědoma skutečnosti, že podle Rozsudku nemá povinnost hradit žalovanému částku 133 586,97 Kč, a proto pokud tak přesto učinila, jednala na základě vlastního rozhodnutí a plnila tím promlčený dluh. Správný je i závěr soudu I. stupně, že nedůvodná je námitka žalobkyně, že neplnila žalovanému dobrovolně, ale pod hrozbou exekuce, když sdělení žalovaného, že v případě nezaplacení požadované částky se jí bude domáhat exekučně, není bezprávnou výhrůžkou. Pokud však podle odvolacího soudu soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení podle , ale na druhé straně, že žalobkyně nemá právo na vrácení žalované částky, je jeho rozhodnutí vnitřně rozporné, nesrozumitelné a proto nepřezkoumatelné. Odvolací soud proto dále uložil soudu I. stupně, aby se zabýval tím, zda žalovaný věděl nebo musel z okolností předpokládat, že v případě žalované částky jde o částku nesprávně určenou nebo omylem mu vyplacenou. Za situace, kdy se žalovaný mylně domníval, že mu žalobkyně neuhradila celou Rozsudkem přisouzenou částku, samotná skutečnost, že žalovaný vyzval žalobkyni k úhradě této částky s tím, že jinak se jí bude domáhat exekučně, nenasvědčuje tomu, že by si byl vědom, že mu byla vyplacena částka nesprávně určená. Protože v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. byla zjišťována pouze výše hrubé náhrady mzdy a zároveň v tomto řízení nebyl nárok žalovaného zcela vypořádán, neboť byl soud vázán žalobním návrhem, kterým se žalovaný domáhat náhrady mzdy v čisté výši, uložil odvolací soud dále soudu I. stupně vyčíslit nárok na náhradu mzdy náležející podle žalovanému za příslušné období v čisté výši, neboť nebylo dosud postavené najisto, zda částka 133 586,97 Kč představuje skutečně zbývající žalovaným soudně neuplatněnou část náhrady mzdy.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Rozsudkem ze dne 3. července 2020, č. j. -606 (Rozsudek) byla žalované (v tomto řízení žalobkyni) uložena povinnost zaplatit žalobci (v tomto řízení žalovanému) částku ve výši 466 306,36 Kč s příslušenstvím (výrok I.) s tím, že šlo o náhradu mzdy, která na jistině činila částku pouze ve výši 431 841,01 Kč (ve zbývající částce 36 370,38 Kč šlo o kapitalizovaný úrok z prodlení), co do částky 7 773,15 Kč soud žalobu zamítl (výrok II). a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 353 988 Kč (výrok III.). Uvedený rozsudek zdejšího soudu byl následně, pokud jde o výroky I. a III., potvrzen k odvolání žalované rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2021, č. j. -644 (výrok I). a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 25 071,20 Kč (výrok II).

8. Rozsudkem soud rozhodl o náhradě mzdy žalobce (v tomto řízení žalovaného) v důsledku neplatného okamžitého zrušení pracovního poměru (vzniklého na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2011 uzavřené mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem) daného žalobci žalovanou dne 20. 11. 2012, a to náhradě mzdy za období od 29. 11. 2012 do 28. 6. 2014 podle ust. , kdy žalovaná, přestože nedošlo k platnému skončení pracovního poměru a žalobce trval na tom, aby ho žalovaná dále zaměstnávala, neumožnila žalobci pokračovat v práci a dále náhrady mzdy za období od 29. 6. 2014 do 31. 8. 2014 podle ust. , kdy po nabytí právní moci rozsudku o neplatnosti zrušení pracovního poměru (rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. března 2014, č. j. -193), tedy po 28. 6. 2014, žalovaná nepřidělovala žalobci práci, ačkoliv jeho pracovní poměr do 31. 8. 2024 trval. Náhradu mzdy podle ust. za období od 29. 11. 2012 do 28. 9. 2024 stanovil zdejší soud ve výši průměrného výdělku, který žalobce dosáhl v období třetího čtvrtletí roku 2012 (ust. , 353 odst. 1 a 2 a ) a který v podobě průměrného hrubého hodinového výdělku soud zjistil ve výši 317,94 Kč. Náhradu mzdy podle ust. za období od 29. 6. 2014 do 31. 8. 2014 stanovil soud ve výši pravděpodobného výdělku (hrubé mzdy nebo platu, které by žalobce zřejmě dosáhl) v prvním čtvrtletí roku 2014 (ust. a 364 odst. 1 ) a který soud stanovil v podobě průměrného hrubého hodinového výdělku také na částku ve výši 317,94 Kč. Podle Rozsudku tak žalobci za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014 náležela celkem náhrada mzdy ve výši 1 162 395 Kč, žalobce se ale po započtení již žalovanou zaplacené částky ve výši 401 485 Kč domáhal pouze částky ve výši 437 584,42 Kč, z které mu soud na jistině přiznal částku ve výši 431 849,01 Kč a dále také příslušenství ve formě úroků z prodlení (výrok I.) a ve zbytku pak žalobu zamítl (výrok II.).

9. Podle Rozsudku ….“náhrada mzdy náleží žalobci ve výši průměrného hrubého výdělku (ust. a ), který byl podle ust. a 2 zjištěn z průměrné hrubé mzdy, které žalobce dosáhl v rozhodném období ….“ (viz odst. 38 Rozsudku), přičemž náhradu mzdy za jednotlivé měsíce soud v Rozsudku konkrétně vyčíslil (viz odst. 40 Rozsudku), aby poté dále uvedl „….proto se v tomto řízení (žalobce tituly před jménem jméno FO) domáhá již pouze zbytku náhrady mzdy, kterou však požaduje v čisté mzdě, tedy v částkách nižších než na které mu vzniklo právo ….“ (viz odst. 44 Rozsudku).

10. Žalobkyně před vydáním Rozsudku uhradila žalobci na náhradě mzdy za období od 19. 11. 2012 do 31. 8. 2014 ne 10. 4. 2013 částku ve výši 18 000 Kč, dne 10. 5. 2013 částku ve výši 6 795 Kč, dne 10. 6. 2013 částku ve výši 12 390 Kč a dne 19. 8. 2014 částku ve výši 373 300 Kč, celkem tedy částku ve výši 410 485 Kč (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).

11. Žalobkyně dále po vydání rozsudku uhradila žalovanému dne 20. 7. 2021 částku ve výši 296 349 Kč, označenou jakou mzda Jméno žalovaného, částku ve výši 292 576,80 Kč, označenou jako úroky Jméno žalovaného a částku ve výši 379 059,20 Kč, označenou jako náklady soudních řízení Jméno žalovaného (viz výpis z účtu žalobkyně za měsíc červenec 2021). Žalovaný (resp. jeho zástupce) dne 21. 7. 2021 sdělil žalobkyni, že obdržel včerejšího dne shora uvedené platby s tím, že ale předexekuční výzva byla splněna pouze částečně (viz email ze dne 21. 7. 2021), na což pak žalobkyně (resp. její zástupce) reagovala tím, že dle jejího posouzení byla povinnost uložená předmětnými rozsudky splněna zcela s tím, že i ve smyslu rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (například sp. zn. ) je přiznána náhrada mzdy vždy v podobě hrubé mzdy, bez ohledu na to, zda ji žalobce případně vypočetl z čisté mzdy, a proto žalobkyně z přiznané náhrady mzdy ve výši 431 849,01 Kč provedla příslušné odvody a žalovanému uhradila výslednou částku jako mzdu v čisté podobě (viz email ze dne 22. 7. 2021). Nato žalovaný reagoval s tím, že se s výkladem rozhodovací praxe dovolacího soudu žalobkyní neztotožňuje a že žalobkyně má povinnost uhradit celou částku dle výroku Rozsudku, a tedy má za to, že nebylo ze strany žalobkyně zcela plněno a splnění uvedené povinnosti se bude domáhat exekučně viz email ze dne 30. 7. 2021). Žalobkyně poté sdělila žalovanému, že se sice domnívá, že se nebude jednat o plnění po právu, nechce však skončit v exekuci, a proto uvedenou částku uhradí (viz email ze dne 2. 8. 2021). Dne 2. 8. 2021 pak žalobkyně uhradila žalovanému částku ve výši 133 586,97 Kč, označenou jako mzda Jméno žalovaného (viz výpis z účtu žalobkyně za měsíc srpen 2021). Následně však žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení částky ve výši 133 586,97 Kč, a to do pěti dnů od dne převzetí tohoto přípisu a v případě, že tak žalovaný neučiní, bude žalobkyně vymáhat svou pohledávku soudní cestou (viz výzva ze dne 20. 8. 2021). Uvedená výzva byla doručena žalovanému 23. 8. 2021 (viz dodejka) a ten na ni reagoval dopisem ze dne 30. 8. 2021, že považuje nárok žalobkyně za nedůvodný (viz dopis ze dne 30. 8. 2021).

12. Podle ust. , , pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se , a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

13. Podle ust. vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

14. Podle ust. zákona č. 89/202 Sb., (dále také jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Podle ust. § 2997 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl (odst. 1). Plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná (odst. 2).

16. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení soud opět dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Protože se žalobkyně v této věci domáhá vrácení žalovanému uhrazené částky ve výši 133 586, 97 Kč s odůvodněním, že se o tuto částku žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil, neboť mu v souvislosti s úhradou náhrady mzdy podle Rozsudku uhradila víc, než mu náleželo, soud podle ust. vycházel v této věci z Rozsudku, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2021, č. j. -644, neboť jím bylo pravomocně rozhodnuto o předběžné otázce, kterou je soud povinen řešit v tomto řízení, a to jaká náhrada mzdy žalovanému od žalobkyně za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014 náleží.

18. Soud při vyčíslení náhrady mzdy za uvedené období v Rozsudku vyšel z průměrného hodinového výdělku žalovaného ve výši 317,94 Kč a dospěl k závěru, že žalovanému náleží za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014 náhrada mzdy celkem ve výši 1 162 395 Kč. Pokud žalobkyně posléze v tomto řízení tvrdila, že tento průměrný hodinový výdělek žalovaného měl činit částku ve výši 258,74 Kč, neboť do výpočtu nelze zohlednit prémie, jakožto nepravidelné mimořádné platby závislé na individuálních schopnostech a výkonech konkrétních zaměstnanců a individuálních rozhodnutích zaměstnavatele, pomíjí žalobkyně, že o uvedené otázce již soud pravomocně rozhodl v Rozsudku. Závěr zdejšího soudu o výši náhrady mzdy žalovaného vypočtené z průměrného hrubého hodinového výdělku žalovaného ve výši 317,94 Kč pak potvrdil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 9. června 2021, č. j. -644, kde výslovně uvedl, že „Naopak správně do výše hrubé mzdy zahrnul měsíční odměny zúčtované v měsíci červenec, srpen a září, přiznané žalobci podle vnitřního předpisu žalované.“ (viz odst. 28 věta předposlední rozsudku) nebo …. „při určení výše pravděpodobného výdělku žalobce vzal v úvahu výši sjednané mzdy žalobce, správně přihlédl i k výši měsíčních odměn“ …… (viz odst. 31 věta druhá rozsudku). Soud proto neshledal žádný důvod, pro který by bylo nutné se od těchto závěrů odchýlit.

19. Soud dále dospěl k závěru, obdobně jako v prvním rozhodnutí v této věci, že v Rozsudku v souladu se a ustálenou judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. ) soud vyčíslil náhradu mzdy ve výši průměrné hrubé mzdy, ale protože žalobce tituly před jménem jméno FO ji v žalobě vyčíslil ve výši své průměrné čisté mzdy, přiznal mu soud pouze požadovanou částku, neboť byl vázán žalobním návrhem (ust. , /dále také jen „“/). Žalobkyně tak postupovala správně, pokud vyplatila žalovanému přiznanou jistinu náhrady mzdy krácenou o příslušné odvody na daň, pojistném či příspěvku.

20. Pokud však žalobkyně posléze dne 2. 8. 2021 uhradila žalovanému i spornou částku ve výši 133 586,97 Kč, podle emailové korespondence účastníků předcházející úhradě této částky ji uhradila žalovanému nikoliv v pochybnostech, ale s vědomím, že podle Rozsudku není povinna uvedenou částku žalovanému hradit. Nedůvodná je námitka žalobkyně, že uvedenou částku plnila žalovanému pouze pod výhružkou či nátlakem spočívajícím v hrozbě exekuce, neboť možnost domáhat se splnění povinnosti exekucí je legitimní, a proto nejde o bezprávnou výhrůžku. Protože Rozsudkem soud přisoudil žalobci na náhradě mzdy za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 20214 méně, než kolik mu náleželo, v době úhrady sporné částky ve výši 133 586,97 Kč ze strany žalobkyně nárok žalovaného na náhradu mzdy za uvedené období stále ještě v určité výši existoval, ale jako naturální obligace, neboť byl promlčen. Žalobkyně proto úhradou částky ve výši 133 586,97 Kč žalovanému plnila promlčený dluh.

21. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. byla zjišťována pouze výše hrubé náhrady mzdy žalovaného tituly před jménem jméno FO za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014, ale pouze z rozsahu náhrady mzdy v čisté výši, která žalovanému za uvedené období podle náleží, lze zjistit, zda se žalovaný přijetím částky ve výši 133 586,97 Kč od žalobkyně na její úkor bezdůvodně obohatil. Soud proto dále na pokyn odvolacího soudu zjišťoval výši čisté náhrady mzdy, která žalovanému za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014 náležela.

22. Žalovanému vznikl nárok na zaplacení následující náhrady mzdy:

- za období od 29. 11. 2012 do 30. 11. 2012 (2 pracovní dny, tj. 16 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 5 087,04 Kč (16 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance (4,5 % podle ust. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění) ve výši 229 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance (6,5 % podle ust. , o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) ve výši 331 Kč a zálohy na daň (15 % podle ust. , o daních z příjmů) ve výši 847 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 3 682 Kč,

- za měsíc prosinec 2012 (21 pracovních dnů včetně svátků, tj. 168 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 53 413,92 Kč (168 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 404 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 472 Kč a zálohy na daň ve výši 8 8655 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 38 883 Kč,

- za měsíc leden 2013 (23 pracovních dnů včetně svátků, tj. 184 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 58 500,96 Kč (184 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 633 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 803 Kč a zálohy na daň ve výši 9 675 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 42 390 Kč,

- za měsíc únor 2013 (20 pracovních dnů, tj. 160 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 50 870,40 Kč (160 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 290 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 307 Kč a zálohy na daň ve výši 8 145 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 37 129 Kč,

- za měsíc březen 2013 (21 pracovních dnů, tj. 168 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 53 413,92 Kč (168 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 404 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 472 Kč a zálohy na daň ve výši 8 655 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 38 883 Kč,

- za měsíc duben 2013 (22 pracovních dnů včetně svátků, tj. 176 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 55 957,44 Kč (176 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 519 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 638 Kč a zálohy na daň ve výši 9 165 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 40 636 Kč,

- za měsíc květen 2013 (23 pracovních dnů včetně svátků, tj. 184 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 58 500,96 Kč (184 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 633 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 803 Kč a zálohy na daň ve výši 9 675 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 42 390 Kč,

- za měsíc červen 2013 (20 pracovních dnů, tj. 160 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 50 870,40 Kč (160 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 290 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 307 Kč a zálohy na daň ve výši 8 145 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 37 129 Kč,

- za měsíc červenec 2013 (23 pracovních dnů včetně svátků, tj. 184 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 58 500,96 Kč (184 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 633 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 803 Kč a zálohy na daň ve výši 9 675 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 42 390 Kč,

- za měsíc srpen 2013 (22 pracovních dnů, tj. 176 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 55 957,44 Kč (176 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 519 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 638 Kč a zálohy na daň ve výši 9 165 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 40 636 Kč,

- za měsíc září 2013 (21 pracovních dnů, tj. 168 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 53 413,92 Kč (168 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 404 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 472 Kč a zálohy na daň ve výši 8 655 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 38 883 Kč,

- za měsíc říjen 2013 (23 pracovních dnů včetně svátků, tj. 184 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 58 500,96 Kč (184 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 633 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 803 Kč a zálohy na daň ve výši 9 675 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 42 390 Kč,

- za měsíc listopad 2013 (21 pracovních dnů, tj. 168 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 53 413,92 Kč (168 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 404 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 472 Kč a zálohy na daň ve výši 8 655 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 38 883 Kč,

- za měsíc prosinec 2013 (22 pracovních dnů včetně svátků, tj. 176 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 55 957,44 Kč (176 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 519 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 638 Kč a zálohy na daň ve výši 9 165 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 40 636 Kč,

- za měsíc leden 2014 (23 pracovních dnů včetně svátků, tj. 184 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 58 500,96 Kč (184 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 633 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 803 Kč a zálohy na daň ve výši 9 675 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 42 390 Kč,

- za měsíc únor 2014 (20 pracovních dnů, tj. 160 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 50 870,40 Kč (160 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 290 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 307 Kč a zálohy na daň ve výši 8 145 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 37 129 Kč,

- za měsíc březen 2014 (21 pracovních dnů, tj. 168 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 53 413,92 Kč (168 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 404 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 472 Kč a zálohy na daň ve výši 8 655 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 38 883 Kč,

- za měsíc duben 2014 (22 pracovních dnů včetně svátků, tj. 176 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 55 957,44 Kč (176 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 519 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 638 Kč a zálohy na daň ve výši 9 165 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 40 636 Kč,

- za měsíc květen 2014 (22 pracovních dnů včetně svátků, tj. 176 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 55 957,44 Kč (176 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 519 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 638 Kč a zálohy na daň ve výši 9 165 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 40 636 Kč,

- za měsíc červen 2014 (21 pracovních dnů včetně svátků, tj. 168 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 53 413,92 Kč (168 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 404 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 472 Kč a zálohy na daň ve výši 8 655 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 38 883 Kč,

- za měsíc červenec 2014 (23 pracovních dnů včetně svátků, tj. 184 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 58 500,96 Kč (184 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 633 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 803 Kč a zálohy na daň ve výši 9 675 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 42 390 Kč,

- za měsíc srpen 2014 (21 pracovních dnů včetně svátků, tj. 168 hodin) náležela žalovanému náhrada mzdy (v hrubé výši) 53 413,92 Kč (168 x 317,94 Kč), po odečtení pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 2 404 Kč, pojistného na sociální pojištění za zaměstnance ve výši 3 472 Kč a zálohy na daň ve výši 8 655 Kč tak činí náhrada mzdy (v čisté výši) 38 883 Kč.

23. Žalovanému tak za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014 náležela náhrada mzdy v hrubé výši celkem 1 162 395 Kč a v čisté výši celkem 844 770 Kč.

24. Pokud tedy žalobkyně dosud uhradila žalovanému náhradu mzdy v čisté výši celkem 706 834 Kč a dále uhradila žalovanému i spornou částku ve výši 133 586,97 Kč, uhradila tak žalovanému celkem částku ve výši 840 420,97 Kč, tedy částku menší, než která žalovanému na náhradě mzdy v čisté výši podle náleží.

25. Protože úhradou částky ve výši 133 586,97 Kč žalobkyně plnila promlčený dluh, nemá na jeho vrácení nárok, a to ani podle ust. o. z., ale ani podle ust. , neboť nešlo o neprávem vyplacené částky, ale ani kdyby tomu tak nebylo, z jednání žalovaného předcházející výplatě sporné částky vyplývá, že si nebyl vědom toho, že jde o částku nesprávně určenou, neboť měl mylně za to, že mu žalobkyně nevyplatila celou částku, která mu podle Rozsudku náleží.

26. Vzhledem k výše uvedenému soudu žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

27. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, proti žalobkyni nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 110 606 Kč. Tyto náklady tvoří podle ust.

a) odměna za zastupování žalovaného za 14 advokátem učiněných následujících úkonů právní služby

- převzetí a příprava zastoupení podle ust. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /dále jen „a. t.“/,

- vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 9. 11. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t.,

- účast na jednání soudu dne 3. 5. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t.,

- vyjádření žalovaného ze dne 6. 9. 2022 k odvolání žalované proti rozsudku podle ust. § 11 odst. 1 písm. k) a. t.,

- vyjádření žalovaného ze dne 2. 1. 2023 k replice žalobkyně ze dne 21. 12. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. k) a. t.,

- doplnění tvrzení žalovaného ze dne 15. 3. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t.,

- replika žalovaného ze dne 13. 6. 2023 k podání žalobkyně ze dne 6. 4. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t.,

- účast na jednání soudu dne 28. 6. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t.,

- vyjádření žalovaného ze dne 14. 9. 2023 k podání žalobkyně ze dne 27. 7. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t.,

- účast na jednání soudu dne 10. 10. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t.,

- účast na jednání soudu dne 5. 1. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t.,

- vyjádření žalovaného ze dne 25. 3. 2024 k podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t.,

- účast na jednání soudu dne 11. 4. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a

- účast při jednání dne 19. 9. 2024, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) a. t.),

která činí částku ve výši 6 460 Kč za každý úkon podle ust. § 7 bod 5 a. t., celkem částku ve výši 87 210 Kč,

b) náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku ve výši 300 Kč za každý ze shora uvedených úkonů právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 a. t., celkem částku 4 200 Kč a

c) náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 19 196 Kč. Podle ust. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení žalovaného k rukám jeho advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.