Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2414/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelů L. V., obchodní společnosti A, obchodní společnosti B, obchodní společnosti C, a obchodní společnosti D, zastoupených Mgr. Janem Konířem, advokátem, sídlem Haštalská 760/27, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. června 2026 č. j. 1 KZN 205/2024-94 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, ze dne 30. ledna 2026 č. j. KRPA-150115-235/TČ-2024-000091-BU, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu (dále jen " "), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v a d.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení (dále jen "policejní orgán"), byla podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odložena trestní věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle , odst. 5 písm. a) , , případně dalších trestných činů podle zvláštní části , jichž se měli dopustit jako členové organizované skupiny podezřelí T. H., M. S., P. J., A. J., obchodní společnost E, J. Š., M. Š., J. R., I. F. a I. S. tím, že využili skutečnosti, že první stěžovatel L. V. (coby poškozený) se v důsledku výkonu trestu odnětí svobody nacházel v bezbranném postavení a byl plně odkázán na správu svého majetku prováděnou tehdy nejbližšími osobami, kterým důvěřoval, kdy tito podezřelí se měli domluvit a společně postupovat v odcizování a přivlastňování si jeho majetku způsobem popsaným v předmětném usnesení.

3. Stížnost proti usnesení policejního orgánu státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Po přezkoumání věci shledal, že ve věci nebyla naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry či jiného trestného činu.

4. Z napadených rozhodnutí se podává, že byť v usnesení státního zástupce městského státního zastupitelství je v záhlaví uveden coby poškozený toliko první stěžovatel L. V., z obsahu rozhodnutí je zřejmé, že vytýkanou trestnou činností měly být dotčeny i další stěžovatelky, tj. obchodní společnosti A, B, C, D.

II.

Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti podrobně popisují dosavadní průběh trestního řízení a opětovně detailně specifikují trestnou činnost, které se podezřelí podle jejich přesvědčení měli dopustit v době, kdy první stěžovatel byl ve výkonu trestu odnětí svobody a nebyl schopen vykonávat dohled nad správou svého majetku. Nesouhlasí se způsobem, jakým orgány činné v trestním řízení naložily s jejich důkazními návrhy. Jsou toho mínění, že orgány činné v trestním řízení ponechaly bez náležitého objasnění skutečnosti, na jejichž zjištění závisela možnost učinit spolehlivý závěr o povaze, rozsahu a trestněprávním významu prověřovaného jednání. Přesto takový závěr učinily a věc definitivně odložily. Podle stěžovatelů je tak ve věci dán zásadní rozpor mezi mírou neobjasněnosti rozhodných skutkových okolností a závěrem orgánů činných v trestním řízení, že další prověřování není zapotřebí.

III.

Přípustnost ústavní stížnosti

6. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované , což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle uvedeného zákona.

7. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, v případech, kdy je ústavní stížností napadáno rozhodnutí dozorového státního zástupce o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, je podle ustálené judikatury Ústavního soudu za účinný prostředek nápravy považován podnět k výkonu dohledu podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. usnesení ze dne 17. 9. 2024

sp. zn.

, usnesení ze dne 20. 11. 2024

sp. zn.

, usnesení ze dne 13. 11. 2023

sp. zn.

, usnesení ze dne 16. 11. 2021

sp. zn.

aj.). Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti.

8. Ústavní soud pro úplnost dodává, že usnesením pléna ze dne 10. 6. 2026

sp. zn.

(č. 101/2026 Sb.) sjednotil judikaturu tím způsobem, že nadále nebude podnět k výkonu dohledu považován za účinný opravný prostředek proti rozhodnutí státního zastupitelství o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. To však není případ nyní posuzované věci, kde je napadáno usnesení o odložení věci, na které zmíněné usnesení pléna Ústavního soudu nedopadá.

9. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádí, že dne 3. 7. 2026 podali podnět k přezkoumání věci v rámci dohledové činnosti nadřízenému státnímu zastupitelství (tj. Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze), o kterém dosud nebylo rozhodnuto (Ústavnímu soudu nebylo ze strany stěžovatelů předloženo žádné vyrozumění ani vyjádření Vrchního státního zastupitelství v Praze coby dohledového orgánu). Stěžovatelé tak neprokázali, že by před podáním ústavní stížnosti využili shora uvedeného procesního prostředku.

10. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, a to ať již tvrzená či skutečná pochybení orgánů činných v trestním řízení v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku by z něj činil další soudní instanci, mimořádnou též tím, že by byla způsobilá zasáhnout do řízení, jež dosud probíhá [srov. např. usnesení ze dne 29. 9. 2020

sp. zn.

].

11. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu činí ústavní stížnost stěžovatelů nepřípustnou, proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. září 2026

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj