Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 255/2025-87

Potvrdené rozhodnutím 30 Co 168/2026-109
„Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a Mgr. Miloše Žitného ve věci žalobce: [[Jméno žalobce]], narozený [[Datum narození žalobce]] bytem [[Adresa žalobce]] zastoupený advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalované: Česká republika – [[Jméno žalované]], IČO [[IČO žalované]] sídlem [[Adresa žalované]] jednající [[Jméno jednajícího]] sídlem [[Adresa jednajícího]] o zaplacení 168.072 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. dubna 2026 č. j. 48 C 255/2025-87 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Anonymizováno Anonymizováno

za niž jedná Jméno žalované

sídlem Adresa žalované

o zaplacení 168 072 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 625 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 158 447 Kč s příslušenstvím z částky 168 072 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 438 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 625 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 158 447 Kč s příslušenstvím z částky 168 072 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 438 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou ke zdejšímu soudu domáhal po žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 168 072 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy jemu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. anonymizováno (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce v tomto řízení vystupoval jako poškozený uplatňující v řízení nárok na náhradu škody a právo na náhradu odměny poškozeného za právní zastoupení v řízení. Posuzované řízení bylo dle žalobce zahájeno datum, kdy žalobce podal trestní oznámení, a to jako poškozený trestným činem. Žalobce uvedl, že řízení je nepřiměřeně dlouhé a zatížené průtahy, přičemž žalobce se snažil průtahy v řízení aktivně odstraňovat (výzva ze dne datum, výzva ze dne datum a výzva ze dne datum). Dle žalobce řízení bylo zatíženo „soudním ping-pongem“, kdy v řízení byla vydávána rozhodnutí, která následně byla rušena odvolacím či dovolacím soudem, které se týkalo jak rozhodnutí věci samé tak rozhodnutí o nároku žalobce v posuzovaném řízení. Dle žalobce mu nepřiměřenou délkou řízení byla způsobena morální újma, žalobce požaduje odškodnění za celou dobu řízení přičemž v době podání žaloby řízení stále trvalo. Žalobce předběžně uplatnil nárok ve výši 200 000 Kč u žalované dne datum, žalovaná mu stanoviskem ze dne datum přiznala částku 31 928 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě doručené soudu dne datum učinila nesporným, že u ní žalobce dne datum uplatnil nárok na zadostiučinění v celkové výši 200 000 Kč. Žalovaná nárok projednala dne datum a ohledně nároku konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci doplatek na zadostiučinění ve výši 31 928 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh řízení. Žalovaná v návaznosti na své předchozí stanovisko ze dne 61. 1. Anonymizováno uvedla, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kdy v době předběžného uplatnění nároku trvalo 6 let a jeden měsíc, přičemž za počátek řízení vůči žalobci považuje datum, kdy žalobce v posuzovaném řízení uplatil nárok na náhradu škody. Na základě výše uvedeného poskytla žalobci doplatek zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, přičemž vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení (1 250 Kč/měsíc), s výjimkou prvních dvou let, za které poskytla částku poloviční. Žalovaná následně základní částku ponížila o 20 % z důvodu složitosti řízení, navýšila o 30 % z důvodu postupu soudu. Žalovaná tedy doplatila žalobci částku 31 928 Kč, kdy v prvním předběžném projednání žalobci byla přiznána částka 40 000 Kč, v řízení před soudem prvního stupně částku 7 500 Kč a v řízení před soudem druhého stupně částka 4 447 Kč, celkem tedy bylo žalobci přiznáno 83 875 Kč.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne datum ve výši 200 000 Kč a že žalovaná nárok předběžně projednala a částečně jej shledala důvodným co do částky 31 928 Kč, což sdělila stanoviskem ze dne datum, pročež může být věc projednána před soudem ( ). Dále bylo nesporné, že v posuzovaném řízení bylo rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem zrušeno, a to z důvodu zmatečného konání hlavního líčení, které se nekonalo podle předepsaných procesních pravidel. Při druhém rozhodování bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno odvolacím soudem, kdy poté rozhodoval na základě podaného dovolání Nejvyšší soud, kdy z hlediska žalobce coby poškozeného v posuzovaném řízení se řešila otázka zadostiučinění, kdy Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu nižších stupňů z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť nebylo jasné, jaký druh zadostiučinění byl žalobci, coby poškozenému, přiznán. Touto otázkou se trestní soudy nezabývaly a Nejvyšší soud tak dal pokyn, aby byl vypracován znalecký posudek. Poté bylo rozhodováno potřetí na soudu prvního stupně, kdy toto bylo potvrzeno soudem odvolacím, bylo rozhodnuto o náhradě škody, poté následovalo dovolání k Nejvyššímu soudu, který v meritu samém dovolání odmítl, v části adhezního řízení rozhodnutí soudu nižších instancí ve výroku o náhradě škody změnil a žalobci, co by poškozenému, žádnou náhradu škody nepřiznal. Proti tomuto dovolacímu rozhodnutí podal žalobce ústavní stížnost, se kterou byl úspěšný a poté, co byla Ústavním soudem rozhodnuta část rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, v části o náhradě škody, tak poté Nejvyšší soud rozhodoval znovu a v dalším rozhodování Nejvyšší soud poté odmítl dovolání odsouzené ve výroku o náhradě škody.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro adresa sp.zn. Anonymizováno zjištěno, že žalobce se již na žalovanou s žádostí o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti se shodným řízení obrátil, a to podáním z datum. Žalovaná nárok projednala stanoviskem ze dne datum a přiznala 40 000 Kč. Soud I stupně v řízení dospěl k závěru o celkové výši zadostiučinění 47 500 Kč, odvolací soud dospěl k výši 51 947 Kč. Tato částka, resp. rozdíl oproti žalované poskytnuté částce 40 000 Kč, byla žalobci pravomocně přiznána, když jeho dovolání proti odvolacímu rozsudku bylo zamítnuto.

7. Ze spisu Obvodního soudu pro adresa, sp. zn. anonymizováno, zjištěno, že jméno FO

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od datum, kdy žalobce uplatnil v posuzovaném řízení nárok na náhradu škody a skončilo dnem datum, kdy Ústavní soud odmítl stížnost žalobce. Řízení tedy trvalo 6 let a 8 měsíců. Žalovaná již žalobci poskytla odškodnění ve výši 51 947 Kč a 31 928 Kč, které vyplatila před podáním žaloby, celkem 83 875 Kč.

9. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

10. Soud neprováděl důkaz celým spisem Ústavního soudu sp.zn. Anonymizováno pro nadbytečnost, když skutečnost skončení řízení usnesením Ústavního soudu dne datum vyplynula z trestního spisu a sám žalobce založil spisu usnesení Ústavního soudu spolu s dokladem o jeho doručení dne datum- Dále soud zvlášť neprováděl k důkazu žalobcem označení výzvy k odstranění průtahů ze dnů datum, datum a datum pro nadbytečnost. Trestní řízení se primárně vede za účelem rozhodnutí o vině a trestu obžalovaného. Jakkoli je postavení poškozeného v trestním řízení rovněž významné, sdílí adhezní řízení osud řízení trestního a nelze o něm rozhodnout, aniž by bylo rozhodnuto o vině a trestu. Jakékoli výzvy žalobce coby poškozeného směřující k tomu, aby o jeho nároku bylo již rozhodnuto, tak nemají v zásadě žádnou relevanci. Je tomu tak i proto, že otázka viny a trestu je vztahem výlučně mezi státem a obžalovaným, do kterého poškozenému nepřísluší se vměšovat. Tyto důkazy by tak nijak nemohly změnit závěr soudu o neutrálním chování žalobce v procesním postavení poškozeného ve vztahu k délce řízení. Žalovanou navržená rozhodnutí byla provedena k důkazu v rámci spisu sp.zn. Anonymizováno.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „ “), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle věty druhé a třetí nebo věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle § 12 odst. 11 trestního řádu trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle a , 2 a 3 , když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu , 3 , pročež může být věc projednána před soudem ( ).

20. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

21. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle , je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

22. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne datum) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne datum). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne datum). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v . Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

23. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v až e) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. , uvedené rozhodnutí, jakož i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. , je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v až e) ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. ).

24. Posuzované řízení vůči žalobci trvalo od datum, kdy žalobce uplatnil v posuzovaném řízení nárok na náhradu škody (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. , přičemž tento rozsudek Nejvyššího soudu se vztahoval k předchozímu projednání nároku žalobce ve věci posouzení nepřiměřené délky tohoto posuzovaného řízení). Řízení skončilo dnem datum, kdy Ústavní soud odmítl stížnost žalobce. Řízení tedy trvalo 6 let a 8 měsíců.

25. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu věty třetí a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ( ). Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. Což ostatně ani žalovaná nesporovala.

26. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť takový postup je namístě pouze u řízení extrémně dlouhých trvajících kolem 15 let a více, nebo v situaci, kdy samo odškodňovací řízení běží dlouhou dobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. ). Za přiměřenou základní sazbu je v tomto případě 15 000 Kč za rok řízení. Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. , kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 85 000 Kč 2 x 7 500 + 4 x 15 000 + 8 x 1 250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. .

27. Co se týká složitosti posuzovaného řízení tak soud konstatuje, že řízení bylo složitější po skutkové, procesní i hmotněprávní stránce. Po stránce skutkové soud posoudil jako složitější, neboť v řízení byly vyhotoveny 2 znalecké posudky k nimž znalci byli vyslýcháni, z čehož lze usuzovat skutkovou složitost věci. Po stránce procesní věc posoudil jako složitější, neboť soudy v rámci řízení vydaly větší množství procesních rozhodnutí zejména o povinnosti odsouzené o zaplatit žalobci náhradu nákladů zmocněnce, která byla opakovaně rušena a bylo znovu o nich rozhodováno, kdy o tomto bylo rozhodováno i Ústavním soudem, který ústavní stížnost odmítl. Po stránce hmotněprávní soud věc posoudil jako běžně složitou. V rámci kritéria složitosti se zohledňuje i počet soudních instancí, na kterých byla věc projednávána. Věc se vedla na třech stupních soudní soustavy a i u Ústavního soudu. Počet instancí jako objektivní skutečnost se však nezohledňuje v situaci, kdy dochází k tzv. kvalifikované kasaci (k tzv. kvalifikované kasaci srov. závěry NS sp.zn. ). V posuzovaném řízení však bylo první rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem zrušeno z důvodu zmatečného konání hlavního líčení, které se nekonalo podle předepsaných procesních pravidel. Při druhém rozhodování bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno odvolacím soudem, kdy poté kdy Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť nebylo jasné, jaký druh zadostiučinění byl žalobci coby poškozenému přiznán. Touto otázkou se trestní soudy nezabývaly a Nejvyšší soud tak dal pokyn, aby byl vypracován znalecký posudek. Třetí rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno soudem odvolacím, bylo rozhodnuto o náhradě škody, poté následovalo dovolání k Nejvyššímu soudu, který v meritu samém dovolání odmítl, v části adhezního řízení rozhodnutí soudu nižších instancí ve výroku o náhradě škody změnil a žalobci coby poškozenému, žádnou náhradu škody nepřiznal. Proti dovolacímu rozhodnutí podal žalobce ústavní stížnost, se kterou byl úspěšný, poté Nejvyšší soud rozhodoval znovu a v dalším rozhodování Nejvyšší soud dovolání odsouzené ve výroku o náhradě škody odmítl. Dobu, po kterou byly vyřizovány opravné prostředky, které splňují definiční znak kvalifikované kasace proto nelze v rámci kritéria počtu instancí zohlednit. Ve zbylém rozsahu je však na místě počet soudních instancí zohlednit, což je také důvod, že i přes velké množství opravných prostředků a soudních instancí soud základní částku snižoval pouze o 5 %. Na základě výše uvedeného tak soud přistoupil k ponížení základní částky celkově o 20 % (15 % za složitost věci, 5 % za instančnost).

28. Žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel. Nebylo zjištěno, že by žalobce v trestním řízení činil úkony, kterými by záměrně mařil či zdržoval postup OČTŘ a tím negativně přispíval k délce řízení. Žalobce v rámci řízení podal více opravných prostředků, využití opravných prostředků však nelze klást k tíži žalobce. K otázce výzev k rychlejšímu průběhu trestního řízení se již soud výše vyjádřil.

29. Z hlediska postupu OČTŘ, ve fázi přípravného řízení ani v řízení před soudem soud žádné průtahy neshledal a sám žalobce ani žádné průtahy netvrdil. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Průtahy v soudním řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (ne vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. výslovně počítá s náhradou odvozenou od celkové délky řízení, není však namístě vycházet ze samotných průtahů řízení (období neodůvodnění nečinnosti), nýbrž primárně z délky řízení. Jediným obdobím nečinnosti lze shledat v období od ledna Anonymizováno do září Anonymizováno, toto lze však odůvodnit tím, že spis byl buď u Ústavního soudu k posouzení ústavní stížnosti nebo se spis nacházel u zdejšího soudu, kde probíhalo řízení o nároku žalobce na přiznání zadostiučinění z důvodu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud tedy v tomto ohledu průtahy neshledal. Jiná období, která by mohla být označena jako nedůvodná nečinnosti soud v řízení neshledal a nebyla ani tvrzena. Přípravné řízení bylo ukončeno přibližně 4 měsících, kdy byla podána obžaloba, s ohledem na délku přípravného řízení v řádu měsíců soud délku přípravného řízení shledal za přiměřenou. Řízení před soudy (všech stupňů) pak trvalo od datum (den podání obžaloby) do datum (rozhodnutí o ústavní stížnosti žalobce), tedy 6 let a 4 měsíce. Celková délka řízení tak představovala 6 let a 8 měsíců, což do značné míry bylo způsobeno tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně, případně i druhého stupně a v jenom případě i Nejvyššího soudu byla rušena z tzv. kvalifikovaných důvodů a tím byla celková délka negativně ovlivněna. Soud tedy přistoupil k modifikaci základní částky tak, že jí navýšil o 30 %. Toto navýšení základní částky, k němuž přistoupila již žalovaná, je zcela odpovídající skutkovým okolnostem řízení. Za situace, kdy se postup OČTŘ již projevil v závěru soudu o nepřiměřenosti délky řízení a současně i v závěru o nutnosti odškodnit žalobce v penězích, je navýšení o 30 % zcela adekvátní a zohledňuje plně zjištěné kvalifikované kasace. Současně bylo zjištění o kvalifikovaných kasacích náležitě zohledněno i v rámci kritéria složitosti.

30. Význam řízení pro žalobce soud prvního stupně zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo pro žalobce standardní význam, neboť se jednalo o adhezní řízení. Závěr, že význam předmětu řízení pro poškozeného lze považovat zásadně za standardní, vyslovil Nejvyšší soud taktéž ve vztahu k adheznímu řízení, jak je patrno z jeho rozsudku ze dne datum, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , a z judikatury, která byla v odůvodnění tohoto rozhodnutí citována. U adhezního řízení se tak sice neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů nebo věcí týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. ), ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. ). Žalobce se jako poškozený přihlásil do trestního řízení s nárokem na náhradu škody, zároveň netvrdil žádné jednotlivé okolnosti konkrétního případu, např. věk nebo zdravotní stav žalobce, které by měly vést ke zvýšení základní částky určené soudem z důvodu významu posuzovaného řízení pro žalobce. Pro význam řízení soud základní částku nijak nemodifikoval.

31. S ohledem na výše uvedené tak soud základní částku 85 000 Kč navýšil o 10 %, tedy na 93 500 Kč. Je však nutno zohlednit, že žalobce již jednou nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení uplatnil, a to v době kdy řízení ještě nebylo skončeno, kdy žalobci bylo v rámci prvního posouzení přiznáno celkem 51 947 Kč (40 000 Kč v prvním předběžném projednání nároku u žalované, 7 500 Kč přiznáno soudem prvního stupně a 4 447 Kč rozsudkem soudu druhého stupně) a dále bylo žalobci v rámci druhé předběžného projednání přiznáno 31 928 Kč, celkem tedy 83 875 Kč. Soud tedy žalobci přiznal zbývající částku 9 625 Kč, kdy tato částka je žalobci přiznána na základě plynutí času, tedy za dobu, kterou žalovaná ani nemohla zohlednit (výrok I). Ve zbytku, ohledně částky 158 447 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

32. Pokud jde o požadavek na úroky z prodlení, žalobce svůj nárok na náhradu škody dle uplatnil dne datum a zákonná šestiměsíční lhůta k projednání nároku skončila uplynutím dne datum. Žalovaná o nároku žalobce rozhodla dne datum. Žalobce požadoval příslušenství od datum. V tomto případě však soud dospěl k závěru, že žalovaná postupovala správně, kdy soud se zcela ztotožnil se způsobem modifikace základní částky. K žádnému prodlení na straně žalované tak nedošlo. Žalovaná měla možnost žalobci poskytnout zbývající zadostiučinění za období, které uplynulo od okamžiku projednání nároku, a to počínaje dnem datum, kdy jí byla doručena žaloba. Tímto dnem počala běžet žalované šestiměsíční lhůta k případnému doprojednání nároku žalobce ve vztahu ke zbývajícímu období. Až do datum se tak žalovaná do prodlení dostat nemůže. Z tohoto důvodu soud žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši z přisouzené částky nepřiznal, když částka 9 625 Kč představuje částku, kterou by za situace, kdy by řízení byly již skončeno v době předběžného projednání, zcela zjevně přiznala i sama žalovaná. Platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle a , když žalobce byl co do základu nároku úspěšný, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch žalobce z hlediska výše požadovaného odškodnění pro účely náhrady nákladů řízení projeví jako úspěch plný. Soud nepřisvědčil názoru žalované, že za situace, kdy žalobci bylo poskytnuto pouze to, co by přiznala žalovaná, má právo na náhradu nákladů žalovaná, případně že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná možnosti uspokojit žalobce nevyužila, tudíž se svého nároku musel domáhat u soudu a z procesního hlediska uspěl. Náklady žalobce jsou představovány částkou 11 438 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce. Odměna advokáta byla určena dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Právní zástupce žalobkyně podle , a , d) a g) advokátního tarifu ve platném znění učinil ve věci 4 úkony právní služby po 1 500 Kč z tarifní hodnoty 9 625 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání žaloby, podání repliky na vyjádření žalované a účasti na jednání soudu dne datum. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 4 x 450 Kč dle ust. advokátního tarifu v platném znění, to vše zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 638 Kč (21 % ze 7 800 Kč), když zástupce žalobce je jejím plátcem, což bylo doloženo.

34. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s věta za středníkem , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak ospravedlnitelné poskytnout žalované lhůtu delší. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu k rukám jejího zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.