Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

45 C 60/2025-76

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované sídlem Adresa žalované

pro zaplacení 185 624,7 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 185.624,70 Kč spolu s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 185.624,70 Kč od 11.4.2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 185.624,70 Kč spolu s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 185.624,70 Kč od 11.4.2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 185.624,70 Kč představující náhradu škody a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonných rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. (rozsudek ze dne 5. 10. 2021) a Krajského soudu v Brně sp. zn. (rozsudek ze dne 20. 10. 2022), jež byla následně zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. . Žalobce uvedl, že tato rozhodnutí vedla k zahájení a vedení exekuce vedené soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO pod sp. zn. 123 EX 76/22, v jejímž rámci došlo k vymožení částky přesahující 587.000 Kč, k postižení jeho příjmů i bankovního účtu a zejména k nucenému prodeji jeho nemovitostí, které by jinak prodávat nemusel. Tvrdí, že v důsledku nezákonně vedené exekuce uhradil náklady exekuce ve výši 91.923,70 Kč, dále mu vznikla škoda ve výši 42.701 Kč jako náklady právního zastoupení, které mu nebyly přiznány, a současně utrpěl nemajetkovou újmu (zásah do osobnostních práv, stres, zásah do osobního života, finanční nejistota) ohodnocenou částkou 50.000 Kč. Žalobce zdůraznil, že exekuci pociťoval intenzivně i osobně, včetně dopadů na jeho životní úroveň, a že povinnost uhradit vymáhané částky byla bezprostředním důsledkem nezákonného exekučního titulu. Uvedl též, že nabyvatelkou jeho nemovitostí byla třetí osoba, přičemž výtěžek použil výhradně k úhradě dluhu v rámci exekuce, která byla později zastavena z důvodu zrušení exekučního titulu dovolacím soudem.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že žalobce u ní dne 10. 10. 2024 uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 185.624,70 Kč, avšak jeho žádosti nevyhověla. Žalovaná uvedla, že sice došlo ke zrušení rozsudků Okresního soudu v Hodoníně a Krajského soudu v Brně z důvodu jejich nezákonnosti, avšak tvrzené nároky žalobce považuje za nedůvodné a zčásti promlčené, zejména pokud jde o nárok na nemajetkovou újmu, který měl být podle jejího názoru uplatněn nejpozději do šesti měsíců od doručení rozsudku Nejvyššího soudu dne 8. 1. 2024. Žalovaná zdůraznila, že exekuce byla oprávněnou zahájena zcela po právu, neboť v době jejího zahájení existoval formálně i materiálně vykonatelný exekuční titul a žalobce svou uloženou povinnost dobrovolně neplnil, čímž sám způsobil potřebu jejího vymáhání. Uvedla, že exekuce byla vedena výhradně následkem nečinnosti žalobce, a i kdyby později došlo ke zrušení exekučního titulu, nelze podle ní dovozovat přímou příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a nezákonným rozhodnutím, neboť žalobce mohl povinnosti plnit dobrovolně a následně se domáhat vypořádání. Žalovaná rozporuje rovněž nárok na náhradu nákladů právního zastoupení i nákladů exekuce, neboť o náhradě nákladů řízení již bylo pravomocně rozhodnuto v rámci exekučního řízení, a tyto náklady nelze podle a násl. požadovat jako škodu vůči státu. Dále uvedla, že z provedeného šetření vyplynulo, že žalobce se dobrovolně vzdal práva na podání námitek proti příkazům k úhradě nákladů exekuce, a zároveň že z jeho jednání ani neplynulo, že by exekuci nesl nedobrovolně. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu a uplatnila rovněž námitku promlčení.

3. Žádostí žalobce o předběžné projednání nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy podle , doručenou právnická osoba dne 10. 10. 2024, se žalobce domáhal poskytnutí odškodnění v celkové výši 185 624,70 Kč, sestávající z nároku na přiměřené peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, z náhrady nákladů exekuce ve výši 91 923,70 Kč a z náhrady nákladů právního zastoupení vzniklých v souvislosti s vedením exekučního řízení.

4. Stanoviskem právnická osoba ze dne 4. 4. 2025, č. j. MSP 2167/2024 ODŠKODSK/10, bylo zjištěno, že žadatel uplatnil vůči státu nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 185 624,70 Kč z titulu nezákonných rozhodnutí vydaných v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , přičemž Ministerstvo spravedlnosti dospělo k závěru, že ačkoli rozsudky soudů nižších stupňů byly nezákonné, uplatněné nároky na náhradu nemajetkové újmy jsou promlčené a uplatněné nároky na náhradu nákladů exekuce a nákladů právního zastoupení nejsou důvodné pro nedostatek příčinné souvislosti, a žádosti jako celku nevyhovělo.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 10. 2021, č. j. , bylo rozhodnuto tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 355 740 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a dále povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení, přičemž plnění bylo stanoveno ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

6. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2022, č. j. , byl rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ve výroku o věci samé potvrzen a současně byl změněn výrok o náhradě nákladů řízení, čímž se rozhodnutí stalo pravomocným a vykonatelným.

7. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. , byly rozsudky Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 10. 2021, č. j. , a Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2022, č. j. , zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. , bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2023, č. j. , byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, a to z důvodu, že se odvolací soud nevypořádal s uplatněnou námitkou rozporu výše vypořádacího podílu s dobrými mravy a nezabýval se otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně jako otázkou předběžnou.

9. Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně vedeného pod sp. zn. soud provedl důkaz podstatnými listinami založenými v tomto spisu, z nichž bylo zjištěno, že exekuce vedená proti povinnému Jméno žalobce ve prospěch oprávněné jméno FO zanikla v důsledku vymožení ke dni 23. 11. 2023, o čemž soudní exekutor tituly před jménem jméno FO informoval soud oznámením ze dne 24. 11. 2023. Z tohoto oznámení dále vyplývá, že vymožením automaticky zanikly právní účinky pověření soudního exekutora, včetně všech v exekučním řízení vydaných exekučních příkazů, a to i těch, jimiž byl postižen majetek povinného. Z provedených listin dále plyne, že celkem bylo vymoženo 587 515,10 Kč, z čehož částka 355 740 Kč připadla oprávněné, částka 127 340 Kč odpovídala nákladům nalézacího řízení, částka 12 511,40 Kč nákladům oprávněné v exekučním řízení a částka 91 923,70 Kč představovala náklady soudního exekutora. Ze sdělení soudního exekutora založeného na č. l. 128 exekučního spisu bylo dále zjištěno, že povinný se při osobním doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce výslovně vzdal práva podat proti tomuto příkazu námitky, aniž by při osobním jednání projevil nesouhlas či nedobrovolnost.

10. Soud se souhlasem účastníků nahlédnutím do aplikace infosoud.cz ověřil, že řízení vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. dosud není skončeno.

11.

12. Soud neprováděl důkaz Protokolem o jednání Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 4. 2021, č. j. , protože se vztahuje k průběhu nalézacího řízení ve věci vydání bezdůvodného obohacení a pro posouzení odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup podle nemá samostatný význam.

13. Dle , zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ “) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Dle odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Dle , b), c) stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

16. Dle stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Dle a 2 mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

18. Dle , 2 a 3 lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

19. Dle a 2 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Dle a 3 nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Dle se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Dle pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně .

23. Dle , 2, 3 a 4 náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

24. Dle , 2 a 3 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle věty druhé a třetí nebo Dle věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Na základě provedeného dokazování a nesporných skutečností mezi účastníky má soud za prokázáno, že žalobce uplatnil vůči žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy podle v souvislosti s rozhodnutími vydanými v civilním řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , ve kterém mu byla uložena povinnost zaplatit peněžité plnění, přičemž rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno soudem odvolacím a na jeho základě byla proti žalobci vedena exekuce. Uvedená rozhodnutí byla následně zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu, který věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nalézací řízení však dosud nebylo pravomocně skončeno. Na základě původních soudních rozhodnutí byla proti žalobci vedena exekuce k vymožení uložené peněžité povinnosti a souvisejících nákladů. Exekuce byla v průběhu roku 2023 provedena a skončila vymožením, přičemž ke dni jejího skončení zanikly účinky jednotlivých exekučních opatření. V rámci exekučního řízení byla od žalobce vymožena částka odpovídající jak samotnému plnění ve prospěch oprávněné, tak nákladům nalézacího řízení, nákladům oprávněné v exekučním řízení a nákladům soudního exekutora. Žalobce v průběhu exekučního řízení využil procesních prostředků směřujících k jeho zastavení, případně k odkladu provedení exekuce, avšak těmto návrhům nebylo vyhověno. Po zrušení exekučního titulu Nejvyšším soudem bylo následně rozhodnuto o zastavení exekuce, současně však bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce nést náklady exekučního řízení.

26. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že v projednávané věci byla splněna podmínka nezákonného rozhodnutí ve smyslu , neboť rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 10. 2021, č. j. , a Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2022, č. j. , byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. , který byl žalobci doručen dne 8. 1. 2024. Žalobce se v tomto řízení domáhal po žalované zaplacení částky 185 624,70 Kč s příslušenstvím, sestávající z nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a z nároku na náhradu majetkové škody, kterou spatřoval v nákladech nalézacího a exekučního řízení.

27. Vzhledem k tomu, že žalovaná v průběhu soudního řízení vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, zabýval se soud nejprve otázkou, zda žalobcem uplatněný nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu nebyl uplatněn po marném uplynutí promlčecí lhůty stanovené v Žalobce se vůči žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy, kterou odvozoval od nezákonných rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 10. 2021, č. j. , a Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2022, č. j. . V projednávané věci se žalobce dozvěděl o skutečnosti zakládající vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy doručením rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. , jímž byla shora uvedená rozhodnutí zrušena. Tento rozsudek byl žalobci doručen dne 8. 1. 2024. Od následujícího dne, tj. od 9. 1. 2024, počala běžet subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta, která uplynula dne 8. 7. 2024. Žalobce mohl svůj nárok u žalované uplatnit nejpozději do tohoto data, aby nedošlo k jeho promlčení. Jestliže však žalobce uplatnil nárok v rámci předběžného projednání u žalované až dne 10. 10. 2024, učinil tak po marném uplynutí subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůty, a k tzv. stavení promlčecí doby proto nemohlo dojít. Promlčecí doba se ve smyslu staví pouze tehdy, jeli nárok uplatněn u příslušného úřadu ještě v jejím běhu. V daném případě však byla promlčecí lhůta již ke dni podání žádosti u žalované marně uplynulá, a žalobci proto nezbývala žádná neuplynulá část lhůty k případnému uplatnění nároku u soudu. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalovaná nárok projednala a vydala k němu stanovisko, neboť podmiňuje přípustnost žaloby samotným uplatněním nároku u příslušného orgánu, nikoli vydáním jeho stanoviska; žalobci nic nebránilo v tom, aby žalobu podal k soudu ještě před vyjádřením žalované, zejména hroziloli promlčení jeho nároku. Za tohoto stavu soud uzavřel, že nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu je promlčený, a vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení, soud žalobu v této části zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou existence újmy, její intenzity či splněním dalších podmínek odpovědnosti státu podle

28. Pokud jde o nárok na náhradu majetkové škody, soud se nejprve zabýval nárokem žalobce na náhradu nákladů nalézacího řízení. V tomto směru soud konstatuje, že náhrada nákladů civilního řízení nepředstavuje škodu ve smyslu , neboť rozhodování o těchto nákladech je integrální součástí nalézacího řízení a je komplexně a výlučně upraveno , zejména jeho ustanoveními o náhradě nákladů řízení. O nákladech nalézacího řízení rozhoduje soud v rámci rozhodnutí ve věci samé nebo samostatným rozhodnutím, přičemž účastníkům řízení jsou v tomto procesním režimu poskytnuty odpovídající opravné prostředky. V projednávané věci bylo v původní fázi nalézacího řízení, tedy před kasačním zásahem Nejvyššího soudu, o nákladech řízení již pravomocně rozhodnuto. Již z tohoto důvodu se žalobce nemůže domáhat jejich náhrady z titulu odpovědnosti státu za škodu, neboť by tím obcházel procesní režim a docházelo by k duplicitnímu uplatnění téhož nároku. Náklady nalézacího řízení nelze považovat za samostatnou majetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím, nýbrž za procesní institut, jehož vypořádání je plně integrováno do civilního soudního řízení. I kdyby však uvedené pravomocné rozhodnutí o nákladech nebylo považováno za rozhodné, nelze přehlédnout, že po zrušení rozhodnutí nalézacích soudů Nejvyšším soudem nalézací řízení dosud pravomocně neskončilo a o náhradě nákladů řízení bude teprve znovu rozhodováno v rámci pokračujícího civilního řízení. Tyto náklady tak v současné fázi nepředstavují vzniklou majetkovou škodu, kterou by bylo možné samostatně uplatňovat vůči státu, nýbrž otázku, jež bude vypořádána procesní cestou podle výsledku nalézacího řízení. Z obou těchto hledisek proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu nákladů nalézacího řízení nemůže být v této věci důvodný.

29. Nárok žalobce na náhradu nákladů exekučního řízení soud posoudil jako nedůvodný z důvodu přetržení příčinné souvislosti mezi nezákonnými rozhodnutími nalézacích soudů a vznikem tvrzené majetkové škody ve smyslu Skutečnost, že exekuční titul byl později zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu, sama o sobě neznamená, že náklady exekučního řízení byly přímým a bezprostředním následkem těchto nezákonných rozhodnutí, pokud do příčinného řetězce vstoupily další samostatně působící okolnosti, jež vedly ke vzniku tvrzené škody. V projednávané věci soud shledal, že k přetržení příčinné souvislosti došlo v důsledku jednání žalobce v průběhu exekučního řízení. Žalobce nevyužil včas procesních prostředků, které mu právní řád poskytoval k ochraně jeho práv, zejména možnosti podat návrh na odklad exekuce bezprostředně po jejím nařízení, a učinil tak až ve fázi, kdy exekuce již probíhala a její účinky se fakticky projevily. Současně se žalobce dobrovolně podrobil výkonu rozhodnutí, při osobním jednání se soudním exekutorem se výslovně vzdal práva podat námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce a žádným způsobem nevyužil možnosti brojit proti jejich výši či důvodnosti. Soud dále přihlédl k tomu, že žalobce vlastními dispozičními kroky, včetně jednání směřujících ke splnění povinnosti uložené exekučním titulem, umožnil, aby byla exekuce zcela vymožena ke dni 23. 11. 2023, tedy ještě předtím, než došlo ke zrušení exekučního titulu rozhodnutím Nejvyššího soudu. Exekuční řízení tak bylo ukončeno vymožením na základě tehdy pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, přičemž ke zrušení tohoto rozhodnutí došlo až následně. Za těchto okolností soud uzavřel, že příčinná souvislost mezi nezákonnými rozhodnutími nalézacích soudů a vznikem nákladů exekučního řízení byla přerušena jednáním žalobce, které představovalo samostatnou a rozhodující příčinu vzniku tvrzené škody. Nezákonná rozhodnutí nalézacích soudů tak nepůsobila jako přímá a bezprostřední příčina vzniku nákladů exekučního řízení, a podmínka příčinné souvislosti podle proto v projednávané věci splněna nebyla.

30. Na základě uvedeného soud uzavírá, že žádný z žalobcem uplatněných nároků nesplňuje zákonné podmínky odpovědnosti státu za škodu nebo nemajetkovou újmu podle , a žaloba byla proto jako celek zamítnuta.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle . Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené (ve spojení se závěry NS ČR v rozhodnutí č.j. -615) částkou 450 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž 3.3.2026 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu tří úkonů v celkové výši 1 350,- Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.