Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 43/2026-32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o 12 992 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 242 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 7 750 Kč od 1.8.2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 475 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 242 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 7 750 Kč od 1.8.2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 475 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 27.1.2026 domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 12 992 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 31.3.2025 žalovaná uzavřela s jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě níž jí tato společnost poskytla převodem na účet částku 8 000 Kč. Úvěr byl poskytnut až po prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná do současné doby úvěr nesplatila a dlužná částka je tak představována jistinou ve výši 7 750 Kč a smluvním úrokem ve výši 5 242 Kč; dané částky byly dle smlouvy splatné dne 31.7.2025. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby byl její nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Podáním ze dne 15.4.2026 žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila pouze částku ve výši 250 Kč.
Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 16.3.2026 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobkyně a žalované.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Soud měl prokázáno smlouvou o úvěru, potvrzením o platbě, že společnost právnická osoba uzavřela dne 31.3.2025 s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru kimbi č. hodnota, v níž se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 8 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 200 % ročně, v pravidelných měsíčních splátkách. Výpisem z běžného účtu předchůdkyně žalobkyně bylo prokázáno, že dne 31.3.2025 byla na účet žalované poukázána částka 8 000 Kč. Dopisem ze dne 31.7.2025 předchůdkyně žalobkyně žalovanou informovala o nesplaceném úvěru po splatnosti ve výši 13 211 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Listino u ze dne 14.9.2025 vyrozuměla předchůdkyně žalobkyně žalovanou, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru, a to včetně příslušenství této pohledávky postoupena žalující společnosti. Dopisem ze dne 14.9.2025 bylo prokázáno zaslání předžalobní výzvy žalované.
Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
1. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, uvedla pouze, že žalovaná vyplnil registrační formulář, v rámci kterého konkretizoval své osobní údaje. Žádné konkrétní listin y dokládající příjmy a výdaje žalované však žalobkyně nepředložila. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly nijak zjišťovány ani ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 , 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 7 750 Kč, když žalovaná si půjčila částku 8 000 Kč a dosud uhradila dle sdělení žalobkyně pouze částku ve výši 250 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pokud však jde o kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 242 Kč i zákonný úrok z prodlení musel být žalobní návrh zamítnut, když nebylo možno vycházet z neplatně uzavřené smlouvy. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). (výrok II.).
O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (co do 60 %). Po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci tak žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 20 %. Náklady žalobkyně byly přitom představovány soudním poplatkem v částce 800 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 400 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 373 Kč, ze kterých 20 % činí 475Kč. (výrok III.)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, písemně, trojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.