Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 166/2026-40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částka, smluvní pokutu částka, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni , částka, , smluvní pokutu , částka, , úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne datum v hotovosti částka, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny „Poplatky“ částka složené z kapitalizovaného úroku částka, částky za zpracování úvěru částka a za službu komfortního a flexibilního splácení částka, a dále pojistné částka, a to v 60 týdenních splátkách po částka. Celkem tak mělo být zaplaceno částka, uhrazeno bylo částka a k zaplacení zbývá dlužná částka, smluvní pokuta 103 ,částka (0,1% denně z dlužné částky částka od datum do datum) a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Z celkové částky částka s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní upomínku advokáta, nezaplatil.
2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne datum zcela vyčerpala.
3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly zejm. Smluvní podmínky a Zařazení a přistoupení zákazníka do pojistného programu (viz „Smlouva“). Dle Tabulky umoření bylo na úvěr postupně zaplaceno celkem částka, naposledy dne datum. Žalovaný ani poté, co k tomu byl vyzván písemnou předžalobní Výzvou advokáta ze dne datum, předanou k doručení dle Podacího lístku k ní dne datum a doručenou žalovanému dle Dodejky dne datum, dosud ničeho nezaplatil.
4. Dle Zákaznické karty, ani zbývajícími listinami žalobkyní označenými jako důkaz však soud především nemá za prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu označeným v odst. 2. odůvodnění shora, že by řádně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně nově tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela ze Zákaznické karty vyplněné obchodní zástupkyní, výplatních pásek žalovaného za měsíce únor a březen 2025, Potvrzení o trvání nájemního poměru ze dne datum, Výpočtového listu platného od datum, Platebního dokladu SIPO a výpisu z registrů NRKI/BRKI, přičemž žalovaný měl uvést čistý příjem ze zaměstnání ve výši cca částka měsíčně, další příjem domácnosti částka měsíčně, náklady na bydlení a další výdaje v souhrnné výši částka měsíčně a vyživovací povinnost ke třem osobám. Žalobkyně dále tvrdila, že nahlížela do insolvenčního rejstříku a registrů NRKI/BRKI, z nichž měly vyplynout toliko dvě kreditní karty s limitem částka bez čerpání, a že žalovaný nebyl v úpadku ani neměl jiné úvěrové závazky. Tvrdila rovněž, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou do datum a že disponoval tzv. disponibilním příjmem částka měsíčně, aniž si však vyžádala Pracovní smlouvu z níž by bylo lze ověřit zejména, trvání pracovního poměru, absenci zkušební lhůty apod., zvláště pokud „žalovaný nastoupil do předmětného zaměstnání v průběhu ledna 2025“. Ani z těchto nově předložených listin a tvrzení však neplyne, že by poskytovatel úvěru individuálně, dostatečně a ověřitelně posoudil skutečnou schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že vždy provádí náhled do registrů NRKI/BRKI, předložená úvěrová zpráva však neprokazuje, jaká konkrétní zjištění byla při rozhodování o poskytnutí úvěru učiněna, jak byla vyhodnocena a jak byla promítnuta do závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Ze zprávy právnická osoba. ze dne datum, ve spojení s přílohou k ní obsahující společný výpis z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací (BRKI a NRKI), vyžádané soudem ex post, bylo přitom prokázáno, že ke dni datum byly evidovány dva nesplacené úvěry u AvaFin právnická osoba. s nesplacenou částkou částka po splatnosti a zbývající částka a u AvaFin právnická osoba. s nesplacenou částkou částka po splatnosti a zbývající částka. Při posuzování žalovaného měl být toliko činěn dotaz do interního rozhodovacího systému a následné scoringové vyhodnocení, které dle tvrzení žalobkyně zohledňuje sociální, demografická a finanční data, nejde však o individuální posouzení konkrétních specifických údajů žalovaného. Žalobkyně současně připustila, že neověřovala vyživovací povinnost žalovaného k dalším třem osobám, neprověřovala Centrální evidenci exekucí, pokud k tomu neshledala důvod, nevyžadovala (vyjma Potvrzení o trvání nájemního poměru na dobu určitou do datum) nájemní smlouvu a neověřovala další tvrzené údaje nad rámec předložených podkladů zejména o výši nájemného v obecním bytě. Nebyly tak dostatečně zohledněny osobní, rodinné a majetkové poměry žalovaného tak, aby byla dána dostatečná míra pravděpodobnosti, že ke dni poskytnutí úvěru je v možnostech žadatele úvěr řádně a včas v následných 60 týdnech splácet, což se projevilo tím, že poslední platba byla ze strany žalovaného učiněna lednu 2026. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla k dispozici dostatečně ověřené a doložené údaje o výdajích, závazcích a celkové finanční situaci žalovaného, nemohla řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Na předchozím závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak nemohou ničeho změnit ani doplňující tvrzení a listin y předložené žalobkyní podáním ze dne datum.
5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu byla žaloba jako zcela nedůvodná zamítnuta, ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ “), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ , je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným v Zákaznické kartě - Žádosti o spotřebitelský úvěr toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení označeném v odst. 2. odůvodnění shora. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.
6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou Smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1 , 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v adresa, č. j. spisová značka). Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy částku částka, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba tak není ani částečně důvodná, neboť rozdíl mezi částka v hotovosti předaných žalovanému a částka již zaplacenými je záporný.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy zcela procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
8. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.