Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 94/2026-70

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně

se sídlem Adresa žalobkyně,

zastoupen Jméno Zástupce,

se sídlem Adresa Zástupce

proti

žalovanému:Jméno žalovaného A,

bytem Adresa žalovaného A,

o zaplacení částky 49 977,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci, počínaje měsícem v následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 477,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 56 952,86 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení spolu s úrokem ve výši 7 124,86 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč se zamítá.

III. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 433 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci, počínaje měsícem v následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 477,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 56 952,86 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení spolu s úrokem ve výši 7 124,86 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč se zamítá.III. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 433 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 49 977,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 1.9.2025. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po částce 2 500 Kč ke každému 15.dni v měsíci. Žalovaný neuhradil splátku splatnou 15.11.2025 a to ani dodatečně přes 2 zaslané upomínky. Úvěr tak byl zesplatněn, jak je patrné z dopisu ze dne 21.2.2026. Žalovaný na jistině nadále dluží částku 49 828 Kč, na úroku kapitalizovaném do 12.2.2026 částku 7 124,86 Kč a za dvě upomínky částku 1 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 149,48 Kč.

2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že provedla důkladnou analýzu úvěruschopnosti žalovaného a vycházela jednak z toho, že žalovaný prohlásil, že má příjmy ve výši 70 000 Kč, náklady na bydlení, na domácnost a finanční závazky po 1 Kč, nicméně vyžádala si od něho jak kopii občanského průkazu a druhého dokladu totožnosti (průkaz zdravotního pojištění), tak kompletní výpis z jeho bankovního účtu za poslední 3 měsíce. Na bankovním účtu ověřila příjem žalovaného 28 214 Kč, náklady na bydlení 12 000 Kč, náklady na domácnost 6 000 Kč a finanční závazky splácené 5 090 Kč. Dále provedla jeho lustraci v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí i registru SOLUS. Z registru SOLUS byly zjištěny závazky žalovaného 2 197 Kč měsíčně a výborná platební morálka. U příjmů vycházela ze zjištěných příjmů, u nákladů na bydlení vzala v úvahu vážený průměr, částku 8 000 Kč, nákladů na potraviny částku nalezenou na účtu 6 000 Kč a finanční závazky rovněž nalezené na účtu 5 090 Kč. Vzala v úvahu i případné náklady na hazardní hry ve výši 0 Kč, když ty byly nižší než 2 000 Kč měsíčně a příchozí výhry do bonity žalovaného nijak nezapočítává. Finanční zůstatek žalovaného tak činil 7 124 Kč a představoval dostatečnou částku ke splácení splátek úvěru, které měly činit 2 500 Kč měsíčně.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Sdělil, že žalobkyně v případě vyhodnocení jeho úvěruschopnosti nepostupovala v souladu se zákonem, když jeho situace v době uzavření smlouvy byla taková, že jeho příjem činil 30 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje za nájemné byly 15 000 Kč, na splátky ostatních půjček hradil 5 000 Kč a 3 000 Kč vynakládal na potraviny.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 7.8.2026, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně i její zástupce.

5. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

6. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 1.9.2025 uzavřeli smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet dne 2.9.2025 finanční částka 50 000 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru, předsmluvní informace, fotokopie občanského průkazu žalovaného, doklad o odeslání 1Kč a doklad o vyplacení úvěru a výpis z účtu žalovaného č. č. účtu). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v měsíčních splátkách po 2 500 Kč do každého 15. dne každého kalendářního měsíce od září 2025 formou zřízeného inkasa ke svému účtu; písemné upomínky byly smlouvou zpoplatněny na 500 Kč; v případě, že ani přes dvě zaslané upomínky s dodatečnou lhůtou k jejich úhradě nebude dlužná splátka uhrazena, je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (smlouva o revolvingovém úvěru, předsmluvní informace). Žalovaný žalobkyni uhradil před zesplatněním splátky po 2 500 Kč dne 16.9.2025 a 15.10.2025 (výpis z účtu žalovaného), neuhradil splátku splatnou 15.11.2025 ani přes dvě zaslané upomínky (upomínky z 5.12.2025, 20.11.2025). Žalobkyně proto úvěr zesplatnila; žalovaný poté dále dne 11.12.2025 v 5 platbách po 500 Kč pod označením „1.písemná upomínka, 2.písemná upomínka úvěru č. hodnota“ uhradil žalobkyni částku 2 500 Kč (výpis z účtu žalovaného. Na dluh tak celkem uhradil částku 7 500 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu a upozornila jej na podání žaloby (dopis z 21.2.2026, podací lístek).

7. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost před poskytnutím úvěru z informací, které jí sdělil žalovaný; ten uvedl, že má měsíční příjem 70 000 Kč, náklady na bydlení, náklady na domácnost a finanční závazky po 1 Kč; dále uvedl, že je svobodný a nejvyšší vzdělání má střední s maturitou (Příloha č. hodnota smlouvy o úvěru). Příjem žalobkyně porovnala s příjmy na bankovním účtu žalovaného a jelikož nalezla částku 28 214 Kč, při posuzování počítala s toto částkou. U nákladů na bydlení deklaroval žalovaný částku 1Kč, na bankovním účtu nalezla 12 000 Kč, vzala v úvahu částku 7 200 Kč jako vážený průměr těchto nákladů a výsledné započítané náklady s nimiž posouzení provedla činily 8 000 Kč. Minimální náklady na potraviny žalovaný uvedl rovněž 1 kč, vycházela tedy z minimální částky, kterou pro své výpočty užívá, 6 000 Kč. Finanční závazky žalovaný rovněž deklaroval ve výši 1 Kč, na účtu nalezla částku 5 090 Kč, v aplikaci SOLUS částku 2 197 Kč, započítala tedy do nich částku 5 090 kč. Provedla dále lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativním záznamem, centrální evidenci exekucí, na majetek žalovaného nebyla vedena žádná aktivní exekuce a v registru SOLUS a interní databázi. Z výpisu z účtu žalovaného č. účtu za období od 1.1.2025 do 1.9.2025 bylo dále zjištěno, že měsíc před poskytnutím tohoto úvěru byla na jeho účet vyplacena půjčka od společnosti právnická osoba ve výši 10 000 Kč, jeho mzda v srpnu 2025 činila 27 576 Kč, na nájem uhradil částku 12 000 Kč a na úvěr právnická osoba. splátku 2 197 Kč. Další odchozí transakce označená jako splátka byla 2 000 Kč, dne 15.8.2025 odeslal na účet č. č. účtu částku 11 379 Kč. V červenci hradil splátku úvěru společnosti právnická osoba. ve výši 443,28 Kč, naproti tomu obdržel od společnosti právnická osoba. úvěr ve výši 20 000 Kč, 22 000 kč přeposlal opět na účet č. č. účtu, zaplatil nájem ve výši 12 000 kč a obdržel mzdu ve výši 26 787 Kč. V červnu 2025 obdržel mzdu ve výši 26 585 Kč, uhradil nájem ve výši 12 000 Kč, na účet č. č. účtu zaslal částku 13 388 Kč, zaplatil splátku právnická osoba. 443,28 Kč a komerční bance 2 197 Kč.

8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Soud však po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nesplnila povinnost odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Není přitom rozhodné, že si od žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu, provedla lustraci v příslušných registrech a získala informace o jeho příjmech a výdajích. Podstatné je, zda takto získané údaje řádně vyhodnotila a ověřila jejich věrohodnost a vzájemnou souladnost. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem 70 000 Kč a náklady na bydlení, domácnost i ostatní finanční závazky ve výši 1 Kč. Již samotný zjevný rozpor mezi deklarovanými údaji a údaji zjištěnými z výpisu z bankovního účtu měl přitom žalobkyni vést k jejich dalšímu ověření. Z výpisu účtu totiž zjistila, že pravidelný měsíční příjem žalovaného dosahoval přibližně pouze 26 500 Kč až 27 500 Kč, náklady na bydlení činily 12 000 Kč měsíčně a byly hrazeny pravidelně, přičemž zároveň identifikovala splátky dalších úvěrových závazků. Přestože žalobkyně zjistila skutečné náklady na bydlení ve výši 12 000 Kč měsíčně, při výpočtu bonity nevycházela z této částky, nýbrž použila vlastní „vážený průměr“ a započetla pouze 8 000 Kč. Soud neshledává takový postup dostatečně odůvodněným, neboť pravidelné odchozí platby ve výši 12 000 Kč byly z výpisu účtu zřejmé a představovaly reálně vynakládaný výdaj žalovaného. Není zřejmé, z jakého důvodu měla být pro posouzení jeho schopnosti splácet nově poskytovaný úvěr rozhodná částka nižší než skutečně hrazené náklady. Současně z výpisu z účtu vyplývalo, že žalovanému byly v průběhu tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy poskytnuty další úvěry, a to nejméně úvěr společnosti právnická osoba. ve výši 20 000 Kč a úvěr společnosti právnická osoba ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně tak měla k dispozici indicie nasvědčující tomu, že žalovaný si krátce před uzavřením posuzované smlouvy opakovaně obstarával další cizí finanční prostředky. Namísto bližšího prověření účelu těchto transakcí, existence souvisejících závazků a jejich dopadu na celkovou zadluženost žalovaného se spokojila pouze s částkou zjištěnou v registru SOLUS a se splátkami identifikovanými na účtu. Z výpisu účtu byly dále patrné opakované odchozí platby na tentýž účet ve výši 13 388 Kč, 22 000 Kč a 11 379 Kč. Tyto transakce představovaly významné odtoky finančních prostředků z rozpočtu žalovaného, jejichž povahu žalobkyně nijak nezjišťovala, ačkoliv mohly souviset s dalšími závazky či pravidelnými finančními povinnostmi. Přesto učinila závěr o dostatečné schopnosti žalovaného splácet nový úvěr. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Ačkoli měla k dispozici dokumenty, z nichž bylo možné zjistit skutečnou ekonomickou situaci žalovaného, nevyhodnotila jejich obsah důsledně a v úplnosti. Neověřila rozpory mezi údaji uváděnými žalovaným a údaji plynoucími z bankovního výpisu, nevycházela ze skutečně zjištěných nákladů na bydlení a dostatečně neprověřila okolnosti svědčící o existenci dalších úvěrových závazků žalovaného. Její závěr o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr proto nelze považovat za výsledek řádného a dostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti.

15. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z.

16. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel dne 2.9.2025 na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 50 000 Kč, uhradil na tento dluh dosud toliko částku 7 500 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 42 500 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

17. Jelikož ustanovení , o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C. H. beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR ). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 500 Kč, které navrhoval žalovaný a která odpovídá zjištěným majetkovým poměrům žalovaného a při zachování možnosti uspokojování jeho běžných životních potřeb představuje částku, kterou je schopen pravidelně hradit. Takto stanovené splátky zároveň přiměřeně zohledňují i oprávněný zájem žalobkyně na postupném uspokojení její pohledávky. Splátky byly stanoveny pod ztrátou jejich výhody.

18. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle , kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnější než žalovaný a náleží jí proto poměrná část nákladů řízení, které v řízení vynaložila. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 85%, náleží jí proto náhrada nákladů ve výši 70 % (úspěch – neúspěch). Její náklady činily celkem 4 904 Kč jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za 3 úkony právního zástupce žalobce provedené do podání žaloby po 700 Kč/úkon (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 300 Kč a 21 % DPH. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud rozhodl v souladu s s ohledem na formulářový charakter žaloby. Žalobkyni tak náleží jejich náhrada ve výši 3 433 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.