Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
70 C 228/2025-102
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A,
státní příslušník Ukrajiny,
bytem Adresa žalobce A,
zastoupený Jméno žalobce B, advokátem,
sídlem Anonymizováno,
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované,
státní příslušnice Ukrajiny,
bytem Adresa žalované,
zastoupená Jméno Zástupce, advokátem,
sídlem Anonymizováno,
o zaplacení částky 252 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 252 000 Kč spolu se zákonným úrokem
z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 252 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše
do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 51 977,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Jméno žalobce B.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 252 000 Kč spolu se zákonným úrokemz prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 252 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to všedo 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 51 977,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce , Jméno žalobce B, .
1. Žalobce se žalobou ze dne datum ve znění zaslaných doplnění, domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 252 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaná spolu po dobu několika let žili ve společné domácnosti a vychovávali spolu dvě nezletilé děti. Dne datum žalobce převedl ze svého účtu (č. ú. č. účtu) na účet žalované (č. ú. č. účtu) částku 252 000 Kč a téhož dne s žalovanou uzavřel ústní smlouvu o zápůjčce s tím, že u žalované zůstanou peníze uloženy jako rezerva pro případ, že by se s žalobcem „něco stalo“. Poskytnutím finančních prostředků vznikl závazek mezi účastníky řízení. Žalobce neměl v úmyslu finanční prostředky darovat. Po ukončení partnerského vztahu v červnu 2025 již odpadl důvod pro ponechání prostředků u žalované, proto žalobce vyzval žalovanou k jejich vrácení.
2. Uvedl, že nemohou prokázat poskytnutí zápůjčky, proto žádají vydání částky 252 000 Kč s odůvodněním, že se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované.
3. Žalovaná přijala částku 252 000 Kč a na výzvu žalobce ji nevrátila, proto se ocitla v prodlení a žalobce má nárok rovněž na zákonný úrok z prodlení, který žádá ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení částky uvedené ve výzvě ze dne datum, která byla žalované doručena do aplikace WhatsApp dne datum a kterou žalovaná prokazatelně zobrazila dne datum a na níž reagovala tak, že odmítla vydat plnění ve prospěch žalobce.
právnická osoba vyjádření žalované žalobce doplnil, že poskytnutá částka uhrazená jednorázově převodem na účet žalované nemůže z povahy věci představovat výživné, které je zpravidla opakující se dávka, a rovněž nepředstavuje ani úhradu běžných nákladů domácnosti, které byly rovněž hrazeny průběžně, neboť žalovaná neměla žádný vlastní příjem. Nadto v době poskytnutí finačních prostředků trval partnerský vztah mezi účastníky řízení, žalobce výdaje domácnosti a péči o děti hradil, neexistovalo žádné soudní rozhodnutí, které by jej zavazoval k úhradě jednorázového výživného a nebyla ani taková dohoda mezi rodiči. Nebyl tedy žádný racionální důvod zaslat žalované na chod domácnosti jednorázovou částku. Navíc částka 252 000 Kč výrazně převyšuje teoretické několikaroční výživné pro nezletilé. Námitky žalované jsou tak pouze účelové a argumentace probíhajícím opatrovnickým řízení je bez významu.
5. Poukázal na skutečnost, že žalovaná si odporuje, pokud v rámci tohoto řízení uvádí, že se jedná o výživné a v rámci řízení o výživném uvádí, že se otec na výživném nepodílel a výživné má být stanoveno zpětně. Žalovaná společnou domácnost opustila v červenci 2024, přesto v opatrovnickém řízení žádá výživné od roku 2022, tj. i za dobu, kdy spolu žili ve společné domácnosti. Tvrzení žalované v jednotlivých řízení jsou proto nevěrohodná, účelová a rozporná, když se vzájemně vylučují.
6. Pokud žalovaná uvádí, že částka 252 000 Kč představuje platbu na chod domácnosti a na nákup oblečení pro dvě děti (výživné), pak uvedené tvrzení přes poučení soudu neprokázala, není prokázán právní důvod přijetí částky, za jaké období se mělo jednat o výživné a příspěvek na chod domácnosti, jaká byla mezi účastníky řízení dohoda. Žalovaná neunáší důkazní břemeno ve vztahu k právnímu titulu, pro který si může částku 252 000 Kč ponechat, proto by měl soud žalobě vyhovět.
7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žádné finanční prostředky žalobci nedluží, je matkou dvou nezletilých dětí Kristiana (nar. datum) a Davida (nar. datum), jejichž otcem je žalobce a o které pečuje. Poukázaná částka představuje výživné na nezletilé děti, resp. příspěvkem na vedení domácnosti. Nejednalo se o zápůjčku.
8. Ve vztahu k prokázání právního důvodu pro přijetí a ponechání si částky 252 000 Kč žalovaná uvedla, že není běžné, aby spolu žijící partneři uzavírali písemné smlouvy o úhradě výživného s tím, že pokud za dobu společného soužití žalobce poukázal žalované nyní žalovanou částku, tak s ohledem na absenci jiného smluvního vztahu mezi účastníky řízení nemá platba jiný význam, než právě hrazení výživného, kdy paralelně s tímto řízením je vedeno řízení o výživném, v němž žalovaná uplatňuje nárok na doplatek výživného odpovídající žalované částce s tím, že by vyřešením sporu bylo, pokud by žalobce uznal tuto částku za částku, o kterou lze ponížit nedoplatek na výživném.
9. Doplnila, že od roku 2017 do července 2025 žila žalovaná v jedné domácnosti s žalobcem a jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek, tudíž byla odkázána na výživu ze strany žalobce, který ji takto podporoval, přičemž pokud jde o částku 250 000 Kč, tak se jedná o částku jdoucí na chod domácnosti a nákup oblečení pro dvě společné děti, kdy jediným důvodem, proč byla částka poukázána bankovním převodem byla skutečnost, že měla žalovaná toho času bankovní účet vedený u Raiffeisenbank, která při zůstatku nad 500 000 Kč (což žalovaná splňovala, neboť byla zaslaná částka přičtena k jejím úsporám), vyplácela majiteli spořícího účtu měsíčně 1 000 Kč, což bylo pro rodinu významné. Skutečnost, že se žalovaná odstěhovala ze společné domácnosti nezakládá nárok žalobce.
10. Vzhledem k státní příslušnosti účastníků se soud nejdříve zabýval mezinárodní příslušností soudu a určením rozhodného práva. Aplikační přednost má mezinárodní smlouva, která byla i uzavřena Českou republikou a Ukrajinou a uveřejněna sdělením č. 123/2002 Sb. m. s. o Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou ze dne datum o právní pomoci v občanských věcech. Jelikož mezinárodní smlouva neobsahuje ustanovení o mezinárodní soudní příslušnosti pro případ požadavku na vydání bezdůvodné obohacení postupoval soud dle na čl. 7 bod 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), který upravuje pro případ kvazideliktní odpovědnosti mezinárodní soudní příslušnost podle místa vzniku škody (bezdůvodného obohacení) a pro určení rozhodného práva postupoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne datum o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), konkrétně dle čl. 2 a čl. 4 odst. 1, podle něhož je rozhodným právem právo místa vzniku škody (bezdůvodného obohacení). Soud tedy učinil závěr, že je mezinárodně příslušný věc projednat a na řešení sporu aplikoval české právo.
11. Soud vycházel z navržených důkazů předložených účastníky (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud za použití ust. § 132 o.s.ř. učinil následující skutková zjištění.
12. Dne datum byla na účet žalované č. č. účtu složena částka 252 000 Kč z účtu žalobce č. č. účtu (zjištěno z potvrzení o platbě).
13. Dopisem ze dne datum vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k vrácení částky 252 000 Kč, která byla složena na účet žalované dne datum, a to nejpozději do 14 dnů od doručení výzvy, která byla žalované doručena dne datum prostřednictvím aplikace WhatsApp (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne datum, včetně dokladu o zaslání na WhatsApp).
14. Žalobce a žalovaná jsou rodiči nezletilých dětí – Davida narozeného datum a Kristiana narozeného datum (zjištěno z rodných listů a kopií dokladu totožnosti).
15. Žalovaná vlastní nemovitost – bytovou jednotku č. Anonymizováno, vymezenou v budově č.p. Anonymizováno, Anonymizováno, bytový dům na Anonymizováno, na parcele č. Anonymizováno, č. Anonymizováno, č. Anonymizováno zastavěná plocha, nádvoří, včetně podílu na společných částech domu ve výši Anonymizováno, vše zapsána na Anonymizováno, v kat. území adresa, obec adresa, a to na základě kupní smlouvy ze dne datum (zjištěno z výpis z katastru nemovitostí LV Anonymizováno).
16. Dne datum podala žalovaná návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem, ve kterém uvedla, že rodiče spolu nežijí ve společné domácnosti od 7/2025, kdy ani do doby opuštění společné domácnosti se žalobce významně nepodílel na výživném (zjištěno z návrhu na úpravu poměrů k nezletilým).
17. Platbu 252 000 Kč zaslal žalobce žalované v době, kdy žili ve společné domácnosti z důvodu, aby měla na spořícím účtu výhodnější podmínky a získávala měsíční příspěvek. Mezi účastníky nebyla dohoda o způsobu užití (odčerpání) těchto prostředků, žalovaná z těchto prostředků v průběhu jednoho roku hradila náklady na potřeby dětí, na chod domácnosti (jídlo pro rodinu, vybavení domácnosti) i na své vlastní potřeby. Nebyla schopna rozlišit v jakém rozsahu byla částka alokována na výživné dětí a v jakém rozsahu na příspěvek na chod domácnosti. Souhlas žalobce ohledně způsobu využití finančních prostředků neměla. Žalobce plnil vyživovací povinnost vůči dětem a přispíval na domácnost jinými platbami a hradil náklady na bydlení. V opatrovnickém řízení žalovaná neuváděla tuto platbu jako platbu na výživné (zjištěno z účastnického výslechu žalované).
18. Na základě provedeného dokazování soud učinil skutkový závěr, že žalobce zaslal žalované dne datum bezhotovostním převodem částku 252 000 Kč, která měla posloužit k získání výhodnějších podmínek na bankovním účtu žalované. V době zaslání platby žalobce a žalovaná žili ve společné domácnosti. Žalobce a žalovaná jsou rodiči nezletilých dětí a ve vztahu k úpravě poměrů k nezletilým probíhalo opatrovnické řízení, v němž žalovaná uváděla, že žalobce významně na výživu nezletilých nepřispíval. Žalovaná bez souhlasu žalobce během jednoho roku odčerpala finanční prostředky na úhradu potřeb pro nezletilé děti, potřeb rodiny a svých vlastních. Žalobce požádal žalovanou o vrácení částky 252 000 Kč, která byla složena na účet žalované dne datum, a to nejpozději do 14 dnů od doručení výzvy, která byla žalované doručena dne datum prostřednictvím aplikace WhatsApp. Žalovaná ničeho nevrátila.
19. Po právní stránce soud věc hodnotil podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle judikatury, je-li předmětem řízení vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o.z., byl žalobce povinen prokázat pouze poskytnutí dané částky žalované a žalovaná strana byla povinna prokázat na základě jakého důvodu plnění přijala.
21. Soud postupoval podle příslušných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, podle nichž domáhá-li se žalobce vrácení určité částky s tvrzení, že tuto částku žalovanému bez právního důvodu zaplatil, leží na žalobci důkazní břemeno o tomto tvrzení a je naopak na žalovaném, který tvrdí, že plnění přijal na základě smluvního ujednání, aby prokázal existenci tohoto ujednání, podle něhož byl oprávněn plnění přijmout (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp.zn. spisová značka, nověji rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp.zn. spisová značka). Pro uvedené soud žalovanou vyzval, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy ve vztahu k důvodu, na základě něhož obdržela finanční prostředky a je oprávněna se ji ponechat, neboť nese ve vztahu k tomuto tvrzení důkazní břemeno.
22. Podle ust. § 910 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 919 o.z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918.
23. Podle ust. § 920 odst. 1 o.z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.
24. Podle ust. § 2055 o.z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat.
25. Podle ust. § 2193 smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.
26. Ze zjištěného skutkového stavu, po zhodnocení jednak důkazů provedených soudem i námitek žalované a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobce na zaplacení žalované částky 252 000 Kč je důvodný, neboť žalovaná přes poučení prokázala důvod pro přijetí a ponechání si těchto finančních prostředků s tím, že žalovaná byla poučena aby, tvrdila a prokázala, zda proběhla mezi účastníky dohoda o výši částky na výživném a příspěvku na chod domácnosti, za jaké období se jedná o výživné a v jaké výši.
27. Lze souhlasit s tím, že žalobce má vyživovací povinnost vůči nezletilým dětem a měl tuto povinnost rovněž po určité období i vůči žalované s odkazem na ust. § 920 o.z., neboť účastnici řízení nejsou manželé a pro nesezdané soužití žádná zákonná vyživovací povinnost stanovena není, a to ani v případech, kdy sdílí společnou domácnost nebo jsou osobami blízkými, nicméně tuto vyživovací povinnost již vůči žalované v době poskytnutí prostředků neměl, jakékoliv plnění, které žalovaná přijímala by mohlo být považována pouze jako plnění založené na zásadách slušnosti a zvyklostech soukromého života (společenská úsluha), jejichž primárním motivem byla vzájemná blízkost, společné obydlí a v daném případě i vzhledem k výši částce lze dovodit, že se jednalo plnění společenské úsluhy v očekávání trvalosti soužití.
28. K tomu, aby byla žalovaná ve svém obraně úspěšná, musela by tvrdit a prokázat důvod, pro který byla oprávněna finanční prostředky ve výši 252 000 Kč přijmout a ponechat si je s tím, že nebylo prokázáno, že by byla uzavřena dohoda o výši výživného mezi účastníky řízení, shodně jako nebyl prokázán jiný právní důvod (např. darování, výpůjčka). I v případě, že by žalovaná s peněžními prostředky nakládala jako se „zálohou“ na budoucí výživné pro nezletilé děti, v řízení přes poučení netvrdila, za jaké konkrétní období bylo výživné spotřebováno a v jaké měsíční výši ve vztahu ke každému z nezletilých. Současně nelze přehlédnout, že tvrzení o plnění vyživovací povinnosti není ani věrohodné, neboť je v rozporu s tím, co žalovaná uváděla v opatrovnickém řízení. V řízení bylo jednoznačně prokázáno pouze to, že žalobce poskytl žalované finanční prostředky, aby získala výhodnější podmínky na běžném účtu, lze tak uvažovat pouze o formě společenské úsluhy na dobu trvání společného soužití účastníků.
29. Vzhledem k uvedenému je nutné uzavřít, že částka představuje bezdůvodné obohacení žalované, které je žalovaná povinna vydat žalobci s odkazem na ust. § 2991 o.z.
30. Žalobce má nárok na zákonný úrok z prodlení s tím, že v případě bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti nároku na vydání bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007), proto žalobci náleží příslušenství pohledávky – zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně, a to s odkazem na ust. § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že úrok z prodlení náleží žalobci ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě (tj. ode dne 27.8.2025) a trvá až do uhrazení dluhu.
31. Lhůta ke splnění povinnosti byla žalované určena jako obecná třídenní v souladu s ust. § 160 o.s.ř., když pro její prodloužení nebyly shledány důvody.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 977,50 Kč s tím, že o nákladech řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř., kdy soud úspěšnému žalobci přiznal pouze ½ náhrady nákladů řízení, neboť v dané věci dospěl k závěru, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele.
33. Smyslem ust. § 150 o.s.ř. je řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil, přičemž důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení straně, která by jinak měla v řízení úspěch mohou spočívat v povaze a okolnostech sporu, v poměrech účastníka, kterému má být náhrada nákladů řízení uložena, ale rovněž v odstranění tvrdosti zákona, popř. je možné takto zohlednit podíl obou strana na vzniku a průběhu sporu.
34. V daném případě důvody hodné zvláštního zřetele spočívají v povaze sporu, který je veden mezi bývalými partnery a současně rodiči společných nezletilých dětí. Uložení povinnosti žalované nahradit plnou náhradu nákladů řízení by se negativně dotklo možnosti žalované dostatečně zabezpečit náklady na péči o nezletilé s tím, že soud vyšel rovněž ze zjištění, že příjmy žalované, jakožto vychovatelky ve školním zařízení, lze mít za spíše podprůměrné.
35. Celkové náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 12 600 Kč, odměnou advokáta počítanou z tarifní hodnoty ve výši 252 000 Kč s odkazem na ust. § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a to za 8 úkonů právní služby po 9 340 Kč (příprava a převzetí, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření k podání žalované ze dne datum, účast na jednání soudu dne datum, vyjádření ve věci samé ze dne datum, vyjádření ve věci samé ze dne datum, účast na jednání soudu dne datum) podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby po 4 670 Kč (účast na jednání soudu dne datum) podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu ve spojení s ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť na tomto jednání nedošlo k jednání ve věci. Celková odměna proto činí 79 390 Kč (8 x 9 340 Kč + 1 x 4 670 Kč).
36. Dále žalobci náleží shora uvedeným úkonům odpovídající paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši po 450 Kč, tj. 9 x 450 Kč (4 050 Kč).
37. Ve vztahu k jednání soudu uskutečněnému dne datum právní zástupce žalobce absolvoval cestu osobním vozem jméno FO jméno FO, RZ SPZ ze sídla advokátní kanceláře v Chomutově do budovy soudu v Praze a zpět (tj. 2 x 118 km) s tím, že základní sazba náhrady za 1 km jízdy podle ust. § 157 odst. 4 zák. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026 u osobních silničních motorových vozidel činila 5,90 Kč, průměrná cena pohonných hmot u motorové nafty za 1 litr podle ust. § 158 odst. 3 zákoníku práce a citované vyhlášky u osobních silničních motorových vozidel činila 34,10 Kč za litr, spotřeba použitého vozidla uvedená v osvědčení o registraci vozidla je 4,3 l/100 km (soud vycházel z třetího údaje uvedeného v technickém průkazu – tj. kombinovaná spotřeba při užití normy EU 2016/646), proto amortizace činí 1 392,40 Kč (236 km x 5,9 Kč) a cena spotřebovaných pohonných hmot činí 346 Kč.
38. Ve vztahu k jednání soudu uskutečněnému dne datum právní zástupce žalobce absolvoval cestu osobním vozem jméno FO jméno FO, RZ SPZ ze sídla advokátní kanceláře v Chomutově do budovy soudu v Praze a zpět (tj. 2 x 118 km) s tím, že základní sazba náhrady za 1 km jízdy podle ust. § 157 odst. 4 zák. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026 u osobních silničních motorových vozidel činila 5,90 Kč, průměrná cena pohonných hmot u motorové nafty za 1 litr podle ust. § 158 odst. 3 zákoníku práce a citované vyhlášky u osobních silničních motorových vozidel činila 34,10 Kč za litr, spotřeba použitého vozidla uvedená v osvědčení o registraci vozidla je 4,3 l/100 km (soud vycházel z třetího údaje uvedeného v technickém průkazu – tj. kombinovaná spotřeba při užití normy EU 2016/646), proto amortizace činí 1 392,40 Kč (236 km x 5,9 Kč) a cena spotřebovaných pohonných hmot činí 346 Kč.
39. Ve vztahu k jednání soudu uskutečněnému dne datum právní zástupce žalobce absolvoval cestu osobním vozem jméno FO jméno FO, RZ SPZ ze sídla advokátní kanceláře v Chomutově do budovy soudu v Praze a zpět (tj. 2 x 118 km) s tím, že základní sazba náhrady za 1 km jízdy podle ust. § 157 odst. 4 zák. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026 u osobních silničních motorových vozidel činila 5,90 Kč, průměrná cena pohonných hmot u motorové nafty za 1 litr podle ust. § 158 odst. 3 zákoníku práce a citované vyhlášky u osobních silničních motorových vozidel činila 34,10 Kč za litr, spotřeba použitého vozidla uvedená v osvědčení o registraci vozidla je 4,3 l/100 km (soud vycházel z třetího údaje uvedeného v technickém průkazu – tj. kombinovaná spotřeba při užití normy EU 2016/646), proto amortizace činí 1 392,40 Kč (236 km x 5,9 Kč) a cena spotřebovaných pohonných hmot činí 346 Kč.
40. Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada za zmeškaný čas stráveného cestou ke každému z jednání v celkovém rozsahu 9 hodin, tj. za 18 půlhodin činí náhrada 2 700 Kč (18 x 150 Kč dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinné po 1.1.2025).
41. Náhrada nákladů řízení po aplikaci ust. § 150 o.s.ř. proto činí částku 51 977,60 Kč (103 955,20 Kč * 1/2) a byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).
42. Pro úplnost soud uvádí, že právnímu zástupci žalobci nepřiznal odměnu za doplnění žaloby (oprava identifikačních údajů žalované) s tím, že uvedeným podáním byly pouze odstraňovány nedostatky žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné. Odvolání se podává ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci a vykonatelnosti výkonu rozhodnutí.