Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 292/2026-15
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Tachově rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Edlovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
o zaplacení 20 395 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně částky 6 395 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 395 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Tachově doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 204 Kč na účet č. hodnota – č. účtu variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 958 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně Mg. Jméno advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ohledně částky 6 395 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 395 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Tachově doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 204 Kč na účet č. , hodnota, – , č. účtu, variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 958 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně Mg. , Jméno advokátky, .
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 395 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru, kterou žalovaná čerpala úvěr ve výši 14 000 Kč se splatností do datum. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 6 395 Kč. Úvěr byl sjednán prostřednictvím webové stránky Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno, kde si žalovaná navolila dostupné parametry úvěru a seznámila se s veškerými poplatky a úrokem spojeným s úvěrem. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale nebyl do podání žaloby vrácen. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, a to i formou předžalobní upomínky právní zástupkyně žalobkyně. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 20 395 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 395 Kč, které se staly nejpozději splatným dne datum. Žalobkyně byla vyzvána soudem k doplnění tvrzení týkajícího se posouzení úvěruschopnosti žalované při sjednávání úvěru, když k tomuto v žalobě neuvedla ničeho. Na výzvu soudu žalobkyně nereagovala, tvrzení nedoplnila a neoznačila a nedoložila žádné důkazy. Žalobkyně v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.
2. Soud zaslal žalované výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřila k žalobě a dále, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené době nevyjádří, má se za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tuto výzvu si však žalovaná ve lhůtě 10 dnů od jejího uložení nevyzvedla, a proto se písemnost podle § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručenou posledním dnem této lhůty, tedy datum, když následně byla vložena do domovní schránky žalované. Protože výzva byla žalované doručena fikcí, jak je uvedeno shora a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má se za to v souladu s poučením podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání taktéž souhlasí.
3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.
4. Soud má za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu do datum. Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 279,83 % a RPSN ve výši 660 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě právní zástupkyní žalobkyně dne datum. Žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila.
5. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu činila v červenci 2025, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 7,98 % ročně.
6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“)se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut dne datum úvěr ve výši 14 000 Kč na dobu do datum. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 279,83 % ročně a RPSN ve výši 660 % ročně. Jde tedy zjevně dle § 580 o. z. o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. červenci 2025, činila dle statistiky ČNB úroková sazba revolvingových korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu průměrně 7,98 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 23,94 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, byla sice sjednána transparentně, nicméně byla sjednána ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.
14. V daném případě žalobkyně neuvedla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost, a toto tvrzení nedoplnila ani na základě výzvy soudu, k tomuto ani neoznačila a nedoplnila žádné důkazy. V tomto směru tedy žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 14 000 Kč a žalovaná na tuto částku ničeho neuhradila. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 14 000 Kč. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka se uvádí, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud současně nemá k dispozici žádné konkrétní a aktuální údaje o příjmu žalované, jejích výdajích, vyživovacích povinnostech ani dalších sociálních a majetkových poměrech, z nichž by bylo možno učinit individualizovaný závěr o jejích možnostech splácet poskytnutou jistinu a soud tak pro absenci jakýchkoli skutkových podkladů nemohl určit dobu plnění podle konkrétních osobních a majetkových poměrů žalované jinak, než stanovením lhůty k plnění, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
16. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku může žalobkyni vzniknout teprve od okamžiku, kdy se žalovaná dostane do prodlení s vrácením jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru; výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy sama o sobě prodlení nezakládá, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by se žalovaná dostala do prodlení již před vydáním rozhodnutí soudu, ale naopak prodlení žalované doposud nenastalo. Žalobkyni tak může vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení teprve od prvního dne následujícího po (případném) marném uplynutí lhůty k plnění určené ve výroku I tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
17. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle zákona o soudních poplatcích. Předmětem řízení bylo peněžité plnění ve výši 20 395 Kč. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení proto činí podle položky 1 sazebníku částku 1 020 Kč. Protože žalobkyně za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu již zaplatila 816 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán z důvodu, že nároku žalobkyně nebylo možné v plné výši vyhovět, přičemž soud v řízení pokračuje, bylo třeba žalobkyni doměřit poplatek do výše poplatku podle položky 1 sazebníku, tedy částku 204 Kč.
18. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 395 Kč, přičemž jí byla přiznána částka 14 000 Kč. Ve věci tak měla úspěch v rozsahu 69 %, zatímco žalovaná v rozsahu 31 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 38 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek ve výši 1 020 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby, když za každý úkon náleží podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměna 400 Kč a podle § 14b odst. 6 písm. a) téhož předpisu paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, celkem tedy 1 500 Kč. Celkové náklady žalobce činí 2 520 Kč; z této částky představuje 38 % částku 957,60 Kč, po zaokrouhlení 958 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci k soudnímu exekutorovi.