Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 187/2025-83

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Sedláčkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného

pro 41 729,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 879,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 879,16 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro zaplacení částky 3 850 Kč, úrok ve výši 3 674,50 Kč, úrok z prodlení ve výši 463,14 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 37 879,16 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení z vyšších částek, v jiných sazbách a za jiné období, než uvedeno ve výroku I., se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 502,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 879,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 879,16 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se pro zaplacení částky 3 850 Kč, úrok ve výši 3 674,50 Kč, úrok z prodlení ve výši 463,14 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 37 879,16 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení z vyšších částek, v jiných sazbách a za jiné období, než uvedeno ve výroku I., se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 502,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 1. 9. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 41 729,16 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru k účtu č. č. účtu, kterou s žalovaným uzavřela dne 29. 12. 2021. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se zavázal splatit v pravidelných splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost porušil, žalobkyně ke dni 30. 7. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaný dluží uhradit jistinu úvěru ve výši 37 879,16 Kč, poplatky ve výši 3 850 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 674,50 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 463,14 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 11,5 % ročně z jistiny od 29. 8. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z jistiny od 29. 8. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného tak vyhodnocením informací získaných z bankovních registrů, nebankovních registrů, a ostatních registrů a databází. Z úvěrových registrů zjistila, že žalovaný má další dluhy. Žalobkyně ověřila, že žádný z dluhů není po splatnosti a že žalovaný není v prodlení s plněním jeho povinnosti. Z interní databáze nebyly zjištěny žádné negativní informace. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení nebo exekuční řízení. Dále žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (tzv. skóringový model) a následně je vyhodnotila. Zjistila příjmy žalovaného, který tvoří invalidní důchod ve výši 10 059 Kč měsíčně. Tento příjem byl ověřen z jeho výpisu z účtu za posledních 6 měsíců. Jinak bylo z účtu žalovaného, že má příjem v průměru 18 235 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje žalovaného žalobkyně posuzovala nejen sdělené informace žalovaným, ale i s částkami životního minima a dalšími údaji vycházejících ze statistických dat. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedl výši svých výdajů, které byly vyšší než ze statistických zjištění, žalobkyně vycházela z částky uváděné žalovaným. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a jeho výdaje měly činit částku 8 320 Kč. Přitom výdaje na bydlení měly činit 2 000 Kč, životní minimum částku 3 860 Kč, výdaje na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 1 582 Kč a na výdaje za závazky u žalobkyně ve výši 878 Kč. Žalobkyně tyto údaje vyhodnotila a zjistila, že žalovanému po poskytnutí úvěru zůstane 49,44 % pravidelných příjmů na nepravidelné mandatorní výdaje. Podle skóringového modelu byl žalovaný podle demografických dat (typ zaměstnání, rodinný stav, věk, bytové poměry atd.) a behaviorálních dat vyhodnocen jako schopen dluh splácet a chovat se zodpovědně i z pohledu vytváření finančních rezerv. Žalovaný byl schopen zaplatit 35 splátek, což potvrzuje, že byl schopen svůj dluh splácet. Žalobkyně na podporu svých tvrzení poukazuje na řadu rozhodnutí vyšších soudů.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

4. Z návrhu na poskytnutí úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že výše poskytovaného úvěru byla ve výši 50 000 Kč, který byl poskytován bezúčelně. Splatnost úvěru byla stanovena na 96 měsíců se splátkou ve výši 900 Kč. Ohledně žalovaného bylo zjištěno, že je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání. Jeho příjem tvoří invalidní důchod 3. stupně ve výši 10 059 Kč měsíčně. Jeho výdaje spojené s bydlením jsou ve výši 2 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Dluhy žadatele jsou ve výši poskytnutého plnění 30 000 Kč u žalobkyně se splátkou ve výši 878 Kč a u jiného věřitele ve výši poskytnutého plnění 10 000 Kč se splátkou 1 582 Kč.

5. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 18. 6. 2020 do 14. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný má příchozí úhrady ze společnosti Anonymizováno., dále z Úřadu práce ČR představující poskytnuté dávky Příspěvku na mobilitu, Příspěvku odměna pěstounovi, Příspěvku na dítě, Příspěvku na úhradu potřeb dítěte.

6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 28. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému bylo žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet po dobu 96 měsíců, přitom splátka úvěru činila 900 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet s úrokem ve výši 14,9 % ročně. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na jeho účet.

7. Z výpisu z účtu ze dne 14. 1. 2022 bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. č. účtu bylo dne 29. 12. 2021 zaplacena částka 50 000 Kč.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, jak uvedeno v bodu 2. rozsudku. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Žalobkyně sice tvrdí, že byla zjišťována schopnost žalovaného úvěr splácet, nicméně soud se neztotožňuje se způsoby vyhodnocení a se závěry, ke kterým došla. Žalobkyně vyhodnotila údaje získané z bankovních registrů, nebankovních registrů a dostupných databází. Nenašla žádný negativní zápis na základě, kterého by bylo možné pochybovat o schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet. Dále žalobkyně využila tzv. skóringového modelu. Soud nemá žádné výhrady k používání skóringových modelů poskytovateli úvěrů pro zhodnocení, zda určitému spotřebiteli úvěr poskytne, je však nutné přihlédnout k tomu, jaké údaje jsou do takových modelů zadávány a jak přísně jsou vyhodnocovány. Žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost. Příjem žalovaného měl tvořit invalidní důchod 10 059 Kč a další příjmy, které mají za šest měsíců před uzavřením úvěru činit v průměru 18 235 Kč měsíčně, vyplývají z jeho účtu. Výdaje žalovaného za bydlení byly vyčísleny částkou 2 000 Kč a částkou 3 860 Kč jakožto životní minimum. Dále žalovaný splácel úvěry, které mu byly poskytnuty dříve částkou 2 460 Kč. Co se týká příjmů žalovaného, tak soud by k tomu uvedl, že tak pokud jde o příjem z invalidního důchodu, tak žalobkyně se spokojila pouze s čestným prohlášením žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného, který byl soudu předložen žalobkyní, nikde nevyplývá, že by žalovaný tento příjem měl. Co se týká dalších příjmů žalovaného, jak vyplývá z výpisu z jeho účtu, tak soud by k tomu uvedl, že pokud jde o platby od společnosti ABA-AZA S.R.O., tak není zřejmé, o jaký druh příjmu se jedná, z jakého zdroje pochází a zda jde o příjem žalovaného. Další částí tohoto příjmu jsou sociální dávky od úřadu práce, tak je zřejmé, že jde o dávky poskytnuté v souvislosti s pěstounskou péčí. Je velmi pravděpodobné, že vůbec nejde o příjem žalovaného, v případě dávek poskytovaných dítěti, jím zcela jistě není (dávky PnD a PPÚhr). Soud má za to, že tento příjmem nemohl být posuzován jako zdroj z kterého by žalovaný mohl úvěr platit. Výdaje žalovaného byly žalobkyní zjišťovány velmi zběžně. Zejména bylo vycházeno z tzv. životního minima jednotlivce. Soudu je z úřední činnosti známo, že společnosti poskytující úvěry z něho vycházejí zejména u dlužníků, kteří mají nízké příjmy. Jde o částku, která představuje pouze minimálním hranici nákladů potřebnou k zajištění základních nezbytných potřeb. Nejde tedy vůbec o částku, která by odrážela reálné náklady dlužníka a byla tak adekvátním podkladem pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Společnosti poskytující úvěry tyto minimální náklady používají ještě v kombinaci s poskytovanou dlouhou splatnosti úvěrů a tím dosažení nízkých měsíčních splátek, tak aby tyto osoby s nízkými příjmy byly zdánlivě schopny na úvěr dosáhnout. Zde je nutné poukázat i na to, že žalobkyně poskytla soudu výpis z účtu žalovaného, kde vyjmula pouze jeho příjmy, nikoliv však výdaje. Pokud by žalobkyně soudu poskytla úplný výpis z jeho účtu bylo by možné z něho sledovat spotřební chování žalovaného a zda zde jsou nějaké rizikové faktory. K příjmům žalovaného by ještě soud uvedl, že i kdyby vzal v úvahu, že žalovaný má příjem alespoň v podobě invalidního důchodu, tak jde o příjem velmi nízký. K tomu je zřejmé, že jde o osobu pouze se základním vzděláním, a i když je nízkého věku tak s ohledem na zdravotní důvody vedoucí k přiznání invalidního důchodu 3. stupně (dlouhodobá ztráta schopnosti pracovat), jde o osobu bez potenciality na obstarávání si vyššího příjmu ze zaměstnání či podobného zdroje. Soud by ještě uvedl, že se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že pokud žalovaný byl schopen úvěr splácet po dobu 35 měsíců, nyní proto možné o jeho úvěruschopnosti pochybovat. Uvedené pouze ukazuje na to, že žalovaný měl , kdy rizikové jsou právě nezjištěné reálné výdaje, s nemožností tvořit rezervy z nízkého příjmu a relativně dlouhá doba splatnosti úvěru. Pokud soud vezme v úvahu všechny tyto skutečnosti nemůže dojít k závěru, že by žalobkyně řádně splnila povinnost podle § 86 odst. 1 ZS a to z toho důvodu jakým způsobem jí prováděla a jak zjištěné vyhodnotila. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

13. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni částku 12 120,84 Kč. Žalovaný má tedy zaplatit žalobkyni zbytek ve výši 37 879,16 Kč a soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně, tj. ve výši dle , z dlužné částky od 19. 8. 2025 tj. od data následujícího, kdy měl žalovaný zaplatit podle předžalobní výzvy. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 502,05 Kč, přičemž tato částka představuje 81,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 670 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 729,16 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, podání žaloby, 2x účast u jednání soudu) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 236,08 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 2. 2026 náhrada 1 118,04 Kč za 95 ujetých km v částce 668,04 Kč (7,70 Kč za kilowatthodinu dle , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 16 kWh/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 3. 2026 náhrada 1 118,04 Kč za 95 ujetých km v částce 668,04 Kč (7,70 Kč za kilowatthodinu dle , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 16 kWh/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 386,08 Kč ve výši 3 861,08 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.