Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 84/2025-64
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Teplicích rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Davidovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám advokáta Jméno advokáta, a to do tří dnů o právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám advokáta , Jméno advokáta, , a to do tří dnů o právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru s prvním čerpáním ve výši částka. Žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami po částka měsíčně spolu s úrokem ve výši 22,78 %, vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný se se splácením úvěru dostal do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni datum. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyni ničeho neuhradil, žalobkyně proto nárokuje částku částka Kč na jistině, částka na dlužných poplatcích, částka na smluvní pokutě, dále úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od smlouvy ve výši částka a úroky z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němu se žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy nedostavili, soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v jejich nepřítomnosti. Z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba. a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba. postoupena na žalobkyni.
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum je zřejmé, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o revolvingový úvěr s prvním čerpáním ve výši částka s tím, že úvěr bude splácet ve splátkách po částka, vždy k 15. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,78 % ročně, RPSN ve stejné výši. Úvěr byl sjednán v souvislosti s nákupem žalovaného u obchodníka, společnosti právnická osoba. Součástí smlouvy byl Sazebník právní předchůdkyně žalobkyně.
6. Z Přehledu splácení úvěru soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil žádnou částku.
7. Z Odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvě k okamžité úhradě dluhu ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému sdělení o skutečnosti, že svůj dluh řádně nesplácí, proto od smlouvy odstupuje a vyzvala jej k úhradě dluhu. Dle poštovního podacího archu oznámení odeslala na adresu žalovaného dne datum.
8. Z Předžalobní výzvy ze dne datum je zřejmé, že žalobkyně oznámila žalovanému převzetí pohledávky a vyzvala jej k plnění prostřednictvím svého právního zástupce. Dopis odeslala na adresu žalovaného dne datum, jak je zřejmé z informací ze systému PoštaOnline.
9. Z Kopie OP žalovaného soud zjistil, že si jej právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru vyžádala a ověřila tak totožnost žalovaného.
10. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit, že žalovaný není evidován v rejstříku SOLUS a dále měla prověřit jeho historii v registru CRIF. Příjmy žalovaného zjistila dotazem u žalovaného, který uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši částka, výdaje žalovaný vyčíslil ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.
11. Z Oznámení o odchozí platbě soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. č. účtu odešla dne datum platba ve výši částka na účet obchodníka společnosti právnická osoba., č. č. účtu.
12. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti.
13. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s nákupem u obchodníka o poskytnutí revolvingového úvěru s výší prvního čerpání ve výši částka. Ta pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru čerpala z informací od žalovaného a dne datum s žalovaným uzavřela smlouvu. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splácet poskytnutou částku v měsíčních splátkách po částka, vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný na načerpanou částku ve výši částka nic neuhradil. Pohledávka smlouvou přešla na žalobkyni, která to oznámila žalovanému a vyzvala jej k plnění. Protože žalovaný žalobkyni nic nezaplatil, ta se se svými nároky obrátila na soud, kdy po žalovaném požadovala dlužnou jistinu, dlužný poplatek, kapitalizované smluvní úroky, smluvní pokutu a dále úroky z prodlení z nesplacené jistiny do zaplacení.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, i Nejvyšší správní soud.
19. V projednávaném případě žalobkyně v doplnění k žalobě ze dne datum k výzvě soudu tvrdila, že její právní předchůdkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to vyhodnocením informací získaných od žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného dle občanského průkazu, měla ověřit, že není evidován v registru SOLUS a registru CRIF, a od žalovaného získala údaje o jeho příjmu ve výši částka měsíčně, i o jeho výdajích ve výši částka měsíčně. Měsíční splátka nového úvěru činila částka, podle zjištění z registrů neměl žalovaný hradit žádné další splátky. Po odečtení nové měsíční splátky úvěru od rozdílu v příjmech a výdajích žalovaného ve výši částka dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný disponoval dostatečně vysokou částkou pro zajištění svých základních potřeb a shledala jej úvěruschopným.
20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala příjmovou stránku žalovaného. Ze smlouvy vyplývá, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši částka. Ze smlouvy ani ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti ale nijak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně výši příjmu žalovaného jakkoli ověřila, například z výplatních pásek, pracovní smlouvy, výpisu z účtu apod. Spolehla se pouze na tvrzení žalovaného. Takový postup je v přímém rozporu s dnes již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, kdy např. v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud zdůraznil, že posouzení úvěruschopnosti nemůže být založeno pouze na neověřených tvrzeních spotřebitele, ale musí vycházet z náležitých, spolehlivých a dostatečných informací, které si poskytovatel úvěru ověří, a to zejména pomocí listin, databází či jiných objektivních zdrojů.
21. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila jím deklarovanou výši částka. Soudu se ale jeví nereálné, že by žalovaný neměl vůbec žádné výdaje. I kdyby soud připustil, že žalovaný nemusí mít stálé obydlí, když k trvalému pobytu je přihlášen na úřední adrese, každý člověk, i žalovaný, musí nějakým způsobem minimálně uspokojit své základní životní potřeby jíst a pít. Nadto předmětný úvěr žalovaný uzavřel v souvislosti s koupí mobilního telefonu u obchodníka, lze tedy uvažovat i o tom, že žalovaný jej plánoval používat a vynakládat na jeho provoz alespoň nějakou částku. Podle názoru soudu proto nelze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zjistila výdaje žalovaného, když se spokojila s jeho tvrzením, že jsou nulové.
22. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně měla vycházet také z registru CRIF, tedy BRKI a NRKI, nijak ale nedoložila, že lustraci žalovaného v těchto registrech provedla a s jakým výsledkem, stejně tak jako v registru SOLUS. Právní předchůdkyně žalobkyně to pouze deklarovala ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti bez dalších důkazů.
23. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála zákonnému požadavku s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nijak neověřila příjmy žalovaného, zohlednila pouze nereálnou výši výdajů žalovaného ve výši částka a nedoložila provedené lustrace v registrech SOLUS, BRKI a NRKI. Úvěrovou smlouvu proto shledal ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnou.
24. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jen skutečně poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný před podáním žaloby žalobkyni ani její právní předchůdkyni žádnou částku neuhradil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka. Soud pak výrokem II. rozsudku žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 70,10 % (žalovaný z 29,90 %), náleží jí proto právo na náhradu 40 % jejích nákladů řízení (70 – 30 po zaokrouhlení), které představují zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměnu za zastupování advokátem za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) ve výši částka (3 x částka) vypočtenou podle § 6, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), tři režijní paušály po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále 21 % DPH z odměny advokáta a režijních paušálů, tj. celkem na DPH částku částka. Celkem tak náklady žalobkyně činily částka, z čehož 40 % představuje částka. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému povinnost, aby zaplatil podle § 149 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích.