Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 128/2026-26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

pro 19 016,42 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 346,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 6. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 9 669,84 Kč, co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení z částky 9 474,57 Kč ve výši 11,50 % ročně od 23. 10. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 346,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 6. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky 9 669,84 Kč, co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení z částky 9 474,57 Kč ve výši 11,50 % ročně od 23. 10. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne datum uzavřela distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru č. číslo. Při prověřování úvěruschopnosti žalované prověřovala její životní situaci (počet členů domácnosti, počet společně hospodařících osob majících příjem), pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovanou při žádosti o úvěr, čisté měsíční příjmy žadatele o úvěr, dále prověřila, zda se žalovaná nenachází v registru CEE, ve výpisu z insolvenčního rejstříku, nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti CNCB, NRKI, BRKI. Vycházela následně z ověřeného čistého příjmu žalované, který činil 29 424 Kč, tento umožňoval žalované bezproblémově úvěr splácet. Následně na základě smlouvy pak byla žalované poskytnuta možnost čerpat postupně úvěr až do výše 14 400 Kč. Žalované byla poskytnuta dne datum částka 5 500 Kč a dne datum částka 4 725 Kč, obě platby bezhotovostním převodem na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná se úvěr zavázala splatit spolu s příslušenstvím, konkrétně s úrokem ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, dále s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Splatnost prvé splátky byla ke dni datum a konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Žalovaná uhradila částku 878,42 Kč, která byla započtena na jistinu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu dne 22. 10. 2025. Od 23. 10. 2025 byla žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny ve výši 9 346,91 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 127,66 Kč (1,99 % z vyplaceného úvěru) a smluvního úroku v částce 9 031,66 Kč (1,07 % denně z nesplacené části jistiny). Dále se žalobkyně domáhala smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení – 0,1 % denně ze zůstatku jistiny až do zaplacení dluhu, a to za období od 18. 8. 2025 do 16. 11. 2025 ve výši 510,19 Kč, a to na základě čl. číslo odst. číslo smlouvy. Žalobkyně v rámci svých žalobních tvrzení uváděla, že pokud by soud nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy na účet žalovaného byla převedena dlužná částka a žalovaný se takto bezdůvodně obohatil. Žalovaná neuhradila dále ničeho, a to ani přes zaslanou písemnou předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto podle (dále jen ) bez jednání na základě žalobkyní předložených listin.

3. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 14 400 Kč, kdy žalované byla poskytnuta datum částka 5 500 Kč a dne datum částka 4 725 Kč, obě platby bezhotovostním převodem na bankovní účet č. č. účtu. Odeslání částek na účet žalované je prokázáno výpisem z bankovních transakcí žalobkyně ve spojení s informacemi poskytnutými bankou žalované. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná se úvěr zavázala splatit spolu s příslušenstvím, konkrétně s úrokem ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny, dále s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. RSPN činila výši 1990,53 %. Splatnost prvé splátky byla ke dni datum a konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila žalobkyni částku 878,42 Kč, tato skutečnost nebyla učiněna spornou. Žalovaná byla právní zástupkyní žalobkyně předžalobní výzvou vyzvána ke splnění dluhu ve lhůtě 3 dnů, odeslání výzvy má soud za prokázané z potvrzení o odeslání podání ze dne 30. 1. 2026.

4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle a násl. , (dále jen „“). Soud posuzoval smlouvu komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti, a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že byl úrok sjednán v pevné výši 1,066 % denně, což činí výši přes 365 % ročně (není rozhodné, že smlouva byla uzavřena pouze na dobu cca 6 měsíců). Již skutečnost, že při výši načerpaného úvěru 10 225 Kč a splatnosti 6 měsíců činí výše úroku přes 180 %, dle názoru soudu dostačuje k absolutní každé této smlouvy, zejména pokud i RSPN byla sjednána ve výši 1990, 53 % a soudu je ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací do 1 roku v daném období činila kolem 10 % ročně, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje mnohonásobné výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Zohlednil-li dále soud, že smlouva byla sjednána navíc adhezním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smluv, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále s přihlédnutím k tomu, že pouze žalovaná byla stižena dle čl. číslo odst. číslo smlouvy další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost žalobkyní, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. a ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. – 77, rovněž č. j. -84 a č. j. -120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné.

5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. . Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou 10 225 Kč a žalovanou uhrazenou částkou 878,42 Kč, tedy částku 9 346,58 Kč a na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené zákonem z této částky, dle ust. , , a , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne, kdy byl žalovaný prokazatelně v prodlení s úhradou. Žalobkyně nárokovala zákonný úrok z prodlení od 23. 10. 2025, soud však zákonný úrok z prodlení přiznal od 6. 2. 2026, neboť až výzvu odeslanou dne 30. 1. 2026 lze považovat za prokazatelně odeslanou výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, proto byl žalobkyni přiznán úrok, s přihlédnutím k ust. , právě od tohoto data. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.

7. Nad rámec je nutno uvést, že soud se z důvodu výše uvedených již nezabýval dopodrobna zkoumáním, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované. S ohledem na žalobní tvrzení, kdy žalobkyně sama navrhovala, aby soud nárok posoudil jakožto bezdůvodné obohacení, proto nebylo nařizováno jednání, kde by byla žalobkyně poučena v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalované. Za této situace měl soud za to, že žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nenavrhla ani nedoložila žádné důkazy ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, vyjma interního posouzení poměrů žalobkyní.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byla při zohlednění příslušenství pohledávky více úspěšná žalovaná, u které však soud žádné vzniklé náklady nezjistil, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.