Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

65 Ad 1/2025 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobkyně: RUMPOLD s.r.o., IČO: 61459364

se sídlem Klimentská 1746/52, Praha 1

zast. JUDr. Irenou Vikovou, advokátkou

se sídlem Svatovítská 361/4, Praha 6

proti

žalovanému: Státní úřad inspekce práce

se sídlem Kolářská 451/13, Opava

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2024, č.j. 1910/1.30/23-7,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále jen „“) ze dne 3. 6. 2024, čj. 33520/5.30/21-30 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle , o inspekci práce (dále jen „“), kterého se dopustila tím, že v rozporu s kogentním ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ke dni 5. 5. 2021 na svém pracovišti spalovny odpadu Heydukova 1111, 386 01 Strakonice (dále jen „pracoviště“), soustavně nevyhledávala nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, nezjišťovala jejich příčiny a zdroje spojené s odpopelňováním spalovací pece Hoval Schiestl GmbH, typ OVS 4000, v. č. 153/2004 (dále jen „spalovací pec“) a odstraňováním nedopalků spalovací pece na výše uvedeném pracovišti. Za to byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 20 000 Kč.

3. Žalobkyně byla uznána vinnou na základě kontroly inspektorátu práce ve dnech 14. 5. 2021 a 10. 6. 2021. zahájil kontrolu zaměřenou na dodržování povinností vymezených zákona o inspekci práce, zejména na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce (dále jen „BOZP“), dále na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení a dodržování pracovněprávních předpisů dle zákona o inspekci práce v souvislosti se vznikem pracovního úrazu konkrétně označeného zaměstnance žalobkyně (dále jen „poškozený zaměstnanec“), ke kterému došlo dne 5. 5. 2021 na pracovišti.

II. Shrnutí žaloby

4. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, v níž uvedla, že považuje napadené rozhodnutí, jakož i prvostupňové rozhodnutí za nesprávná a nezákonná, neboť má za to, že v řízení byla porušena její práva takovým způsobem, který měl za následek nezákonnost napadaného rozhodnutí. Žalobkyně proto navrhla, aby krajský soud zrušil jak napadené rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvostupňové.

5. Žalobkyně namítla, že rozhodnutí byla vydána v rozporu s příslušnými právními předpisy a neodpovídají zjištěným skutečnostem. Žalovaný podle žalobkyně nevzal v úvahu veškeré skutečnosti, které byly v řízení zjištěny, a nevyhodnotil objektivně důkazy, které byly předloženy.

6. Dle žalobkyně není v rozhodnutích dostatečně konkretizováno, co měla učinit a neučinila a jak tímto jejím jednáním došlo k porušení konkrétního ustanovení zákona. Pochybení žalobkyně je dle jejího názoru v rozhodnutí specifikováno velmi obecně a nejasně. Žalobkyně tvrdí, že se napříště pochybení nemůže vyvarovat, neboť skutek nebyl dostatečně specifikován tak, aby plnil i funkci výchovnou. Podle správních orgánů má žalobkyně objektivní odpovědnost a měla učinit nějaká (blíže neuvedená) opatření bez ohledu na to, jaká opatření učinila a zda to bylo vůbec reálné a možné nějaká další opatření učinit. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, čj. -23. Žalobkyně má za to, že objektivní stránka deliktu nebyla správními orgány dostatečně konkretizována. K vyvození odpovědnosti nestačí uvést obecná ustanovení .

7. Ač správní orgány nepochybují, že žalobkyně řádně proškolila zaměstnance, tak přesto podle nich žalobkyně pochybila, jestliže v okamžiku, kdy došlo k pracovnímu úrazu, zaměstnance nekontrolovala, zda postupují v souladu s vnitřními předpisy. Žalobkyně měla pochybit tím, že když si zaměstnanec vyhrnul rukávy a tím porušil BOZP, že u něj nestál jiný zaměstnanec, který by jej kontroloval. Žalobkyně má dokonce podle správních orgánů předvídat, zda zaměstnanec, kterého přijímá, bude dodržovat předpisy BOZP, resp. má předvídat, zda je po 14 letech praxe poruší. To je dle žalobkyně objektivně nemožné, aby po dobu všech směn nepřetržitě kontrolovala dodržování povinností ze strany zaměstnanců. To ostatně uvádí i žalovaný, ale přesto tvrdí, že žalobkyně nese odpovědnost za jednání svých zaměstnanců. To je dle jejího názoru v rozporu se smyslem a cílem .

8. Žalobkyně uvádí, že v řízení prokázala, že dodržování BOZP a pracovní činnost zaměstnanců je soustavně a pravidelně kontrolována, a to jak vedoucím spalovny, tak externí společností PreventCom s.r.o. zajišťující prevenci rizik. Žalobkyně je toho názoru, že učinila veškerá opatření, která od ní lze požadovat a očekávat, aby pracovním úrazům zabránila. Poškozený zaměstnanec byl řádně proškolen, měl k dispozici veškeré pracovní pomůcky, oděvy, stroje a nástroje.

9. Žalovaný zhodnotil, že z předložených dokumentů není zřejmé, že by se žalobkyně zabývala pracovními podmínkami na pracovišti spalovací pece nebezpečného odpadu a že by vyhodnotila rizika zejména při odpopelňování pece a odstraňování nedopalků. Žalovaný dokonce v rozporu s předloženými důkazy tvrdí, že k vyšlehnutí plamenů docházelo pravidelně nebo že se jednalo o očekávaný jev. Žalobkyně ovšem naopak neustále tvrdila, že „vyšlehnutí plamenů bylo ojedinělé, nahodilé“ a že jej nikdo nemohl předpokládat ani očekávat. Za dobu 11 let práce jednoho zaměstnance k tomuto jevu nikdy nedošlo.

10. Žalovaný neuznal pokyny vydané vedoucím zaměstnancem při školení BOZP i k odpopelňování, přestože poškozený zaměstnanec i jeho kolega po shlédnutí předloženého videozáznamu předloženého žalobkyní ve správním řízení potvrdili, že takto byli školeni a že tyto pokyny obdrželi. Žalobkyně trvá na tom, že pokyny nemusí být zpracovány písemně. Existence pokynů byla prokázána jinak.

11. Žalobkyně má za to, že jako zaměstnavatel dodržela povinnosti dle . Žádnou z uložených povinností neporušila ani nepodcenila. Žalobkyně uvádí, že „k vyšlehnutí plamenů z pece docházelo a dochází“, a proto je tam i technické opatření (ocelová zábrana, která má za úkol usměrnit plamen), jsou předepsány osobní ochranné prostředky a je zde i 14 let opakovaný a vylepšovaný školený a kontrolovaný pracovní postup. K vyšlehnutí způsobem, že by byla ohrožena obsluha pece, ovšem nikdy předtím nedošlo. Žalobkyně to tudíž nemohla předvídat a vyhodnocovat rizika, když šlo o „nahodilou, náhodnou a nečekanou událost“.

12. Žalobkyně zdůrazňuje, že rizika vyhledává soustavně a o vyhledání neodstranitelných rizik předložila řádnou dokumentaci. Pro odstranitelná rizika, která žalobkyně taktéž soustavně vyhledává nejčastěji ve spojitosti s nebezpečným chováním osob, nemusí mít dle svého názoru vypracovánu žádnou dokumentaci. Dokumentace se vede jen o neodstranitelných rizicích, což plyne i z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2020, čj. -73.

13. Žalovaný má za to, že žalobkyně musí v rámci své objektivní odpovědnosti počítat s tím, že v odpadu určenému ke spalování, se může nacházet i takový materiál, který se tam vyskytovat nemá. Žalobkyně uvádí, že kontroluje na vstupu spalovaný materiál, nicméně spaluje i nemocniční odpad, jenž je v umělohmotných pytlích, jenž není oprávněna otvírat a kontrolovat. Lze pouze apelovat na nemocnice, aby jejich zaměstnanci do odpadu nedávali odpad ohrožující zaměstnance spalovny. Dle žalobkyně nelze dopředu počítat s tím, že v dodávce odpadu bude odpad nevhodný a jaký a nelze tomu dopředu učinit adekvátní opatření. Pravděpodobnou příčinu vyšlehnutí plamene byl výbuch v peci způsobený nevhodným spalovaným materiálem. Žalobce nemůže nést odpovědnost za porušení povinností třetími osobami při nakládání s odpady. Žalobkyně doplnila odkaz na dva internetové články o incidentech, kdy se do spaloven dostaly nebezpečné materiály.

14. Žalovaný dle žalobkyně nesprávně vyhodnotil situaci, když uvedl, že během kontroly inspektorátu práce bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečně vyhodnotila rizika spojená s činností odpopelňování pece (jako je vyšlehnutí plamenů) a nepřijala adekvátní opatření na ochranu zaměstnanců. Dokumenty žalobkyně (jako Provozní řád a Hodnocení rizik) dle správních orgánů neřešily specifická rizika spojená s odpopelňováním pece a žalobkyně nevypracovala konkrétní pracovní postupy a neaplikovala vhodné ochranné pomůcky proti těmto rizikům. Žalovaný došel k závěru, že z předložených dokumentů není zřejmé, že by se žalobkyně zabývala pracovními podmínkami na pracovišti spalovací pece a dále hodnotila rizika spojená s odpopelňováním a odstraňováním nedopalků. Žalobkyně namítá, že rizika vyhodnotila v souladu s platnými právními předpisy a v době úrazu byla přijata opatření, která žalobkyně považovala za dostatečná, neboť došlo k výjimečné situaci, kdy poškozený zaměstnanec nedodržel bezpečnostní pokyny.

15. Žalobkyně měla mít dle správních orgánů zpracovanou dokumentaci pro činnosti spočívající v odpopelňování pece. Žalobkyně zdůrazňuje, že má řádně zpracovanou veškerou dokumentaci k zajištění bezpečnosti při obsluze spalovací pece. Všichni zaměstnanci byli proškoleni a věděli, co mají dělat a jaké mají mít pracovní ochranné prostředky a pomůcky. Žalovaný dle žalobkyně nepochopil situaci, když se domnívá, že příčinou pracovního úrazu je činnost spočívající v odpopelňování pece. Skutečnou příčinou úrazu však byl výbuch, ke kterému došlo uvnitř pece. Situace souvisela s nevhodným materiálem, který se dostal ke spálení do kotle a ovlivnil průběh spalování. Žalobkyně je přesvědčena, že jestliže všichni zaměstnanci znali konkrétně, co mají dělat, nemusely být postupy na základě žádného právního předpisu konkretizované do písemné podoby.

16. Žalobkyně má za to, že nebyla prokázána existence „specifického rizika“ při odpopelňování pece a s ním spojená porušení právních a ostatních předpisů BOZP. Žalobkyně uvádí, že odpopelňování pece nebylo vyhodnoceno jako činnost, která by s sebou nesla specifické riziko vyšlehnutí plamenů, ani výrobcem spalovací pece, ani odbornou společností PreventCom s.r.o. s odborně způsobilými osobami v oblasti prevenci rizik. Toto riziko nebylo zaznamenáno ani vedoucími zaměstnanci a zaměstnanci v průběhu několikaleté činnosti žalobkyně.

17. Žalobkyně má za to, že nemusela přijmout další opatření pro odpopelňování. Už samotná pec je výrobcem vybavena opatřeními proti popálení obsluhy: ocelové zábrany, automatické odpopelňování, uzavírání odpopelňovacích dvířek, pokyny. Dle žalobkyně standardně nemůže dojít k vyšlehnutí plamene při otevřených dvířkách na popel, neboť tah komína nasává vzduch od dvířek dovnitř (jako u každých kamen).

18. Žalovaný se dle žalobkyně nevypořádal a nezohlednil pochybení poškozeného zaměstnance, který porušil žalobkyní stanovené pracovní postupy a bezpečnostní pokyny, ačkoli to bylo dle žalobkyně prokázáno. Žalobkyně uvádí, že kdyby poškozený zaměstnanec neporušil pracovní postupy a bezpečnostní pokyny, které byly žalobkyní řádně stanoveny, k jeho úrazu by nemohlo dojít. Poškozený zaměstnanec byl kvalitně proškolen a více než 14 let vykonával práci odpovědně a dodržoval pracovní postupy a bezpečnostní pokyny.

19. Žalobkyně předložila v řízení videozáznam o provedeném pokusu rekonstrukce okolností vzniku úrazu. Z tohoto videozáznamu je nepochybné, že kdyby poškozený zaměstnanec postupoval tak, jak byl proškolen, ke vzniku úrazu by nemohlo dojít. Správní orgány se ani nezabývaly rozporem, který vyvstal tím, že poškozený zaměstnanec odsouhlasil postup uvedený ve videozáznamu, že takto byl proškolen a že takto postupoval. Přitom je zřejmé, že takto v době úrazu nemohl postupovat a nepostupoval. Např. je objektivně nemožné, aby se zaměstnanci při předklonění vyhrnuly rukávy, jak vypověděl.

20. Žalovaný dále dle žalobkyně porušil pravidla pro hodnocení důkazů, neboť je nevyhodnotil ve vzájemných souvislostech a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, čímž porušil . Žalovaný opomněl vzít v úvahu, že poškozený zaměstnanec bezpochyby porušil žalobkyní řádně stanovené pracovní postupy a bezpečnostní pokyny. Žalovaný opomněl vzít do úvahy pokyny vydané vedoucím zaměstnancem a také to, že takové pokyny nemusí být vedeny písemně. Žalobkyně nesouhlasí ani s tím, jak byla hodnocena dokumentace BOZP zpracovaná externí odbornou společností s tím, že je toliko formální a neřeší konkrétní pracovní postupy v souvislosti s odpopelňováním a manipulací s nespálenými materiály, rizika a opatření tak měla být údajně formulována příliš obecně. Uvedené považuje žalobkyně za subjektivní závěr žalovaného, který není podložen žádným právním předpisem. Žalovaný taktéž vzal za prokázaná tvrzení poškozených v rámci jejich svědeckých výpovědí, kteří ovšem dle žalobkyně z pochopitelných důvodů nehovořili o svých chybách (vyhrnuté rukávy), kterých se v inkriminované době dopustili. Dle žalobkyně bylo možné vyslechnout zaměstnance z jiné směny k ověření pravdivosti tvrzení poškozených zaměstnanců. Výpovědi poškozených použil žalovaný v neprospěch žalobkyně. Žalovaný dále zcela nepodloženě na základě svých dedukcí činí závěr o tom, že žalobkyně neposkytla zaměstnancům potřebné osobní ochranné pracovní prostředky.

21. Žalobkyně dále oponuje tomu, že žalovaný vyhodnotil bez jakékoliv opory ve zjištěných skutečnostech, že pracovní úraz poškozeného zaměstnance byl závažný a že uvedl, že pracovní úrazy v souvislosti s hořlavými materiály bývají velmi vážné, mnohdy smrtelné. Žalobkyně ovšem objasňuje, že poškozený zaměstnanec byl hospitalizován déle než pět dní nikoliv z důvodu závažnosti poranění, nýbrž proto, že byl převezen na specializované pracoviště popálenin do Prahy a on má bydliště ve Strakonicích. Poškozený zaměstnanec přitom sám uvedl, že pokud by bydlel v Praze, byl by ošetřen ambulantně, bez hospitalizace. Pokud by byl zaměstnanec ošetřen ve Strakonicích, nebo bydlel v Praze, nevznikla by vůbec povinnost tento pracovní úraz hlásit inspektorátu práce.

III. Vyjádření žalovaného

22. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout pro nedůvodnost. Žalovaný především odkázal na napadené rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí.

23. Žalovaný má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a odpovídá zjištěným skutečnostem. Důkazy v řízení byly hodnoceny jednotlivě i ve vzájemné souvislosti.

24. Žalovaný především zdůrazňuje, že pro jeho rozhodnutí nebylo podstatné, zda žalobkyně školila své zaměstnance v rámci BOZP a zda kontrolovala přijatá opatření. Žalobkyni bylo vytknuto, že soustavně nevyhledávala nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek spojených s odpopelňováním pece a odstraňováním nedopalků. V souvislosti s uvedeným dále není podstatné, zda poškozený zaměstnanec porušil pracovní postupy a bezpečnostní pokyny žalobkyně.

25. Žalovanému není zřejmé, na základě čeho dospěla žalobkyně k závěru, že měla mít dle žalovaného zpracovanou dokumentaci pro činnosti spočívající v odpopelňování pece, jelikož takový závěr napadené rozhodnutí neobsahuje. Dále není žalovanému zřejmé, jak žalobkyně dospěla k závěru, že dle žalovaného docházelo k vyšlehnutí plamenů pravidelně nebo že se jednalo o očekávaný jev.

26. Žalovaný uvádí, že vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu nemohl než dospět k závěru, že žalobkyně soustavně nevyhledávala nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek spojené s odpopelňováním pece a odstraňováním nedopalků, když si mohla a měla být vědoma, že může docházet ke spalování různého, a i zakázaného materiálu. Žalovaný podotýká, že na žalobkyni nepřenáší odpovědnost třetích osob, ale zdůrazňuje, že žalobkyně jakožto zaměstnavatel odpovídá za bezpečnost práce svých zaměstnanců.

IV. Obsah správního spisu

27. Dne 14. 5. 2021 byla zahájena kontrola inspektory inspektorátu práce na pracovišti žalobkyně. Kontrola byla zaměřena na dodržování povinností v souvislosti se vznikem pracovního úrazu poškozeného zaměstnance ze dne 5. 5. 2021.

28. V kontrolním spise se nachází následující dokumenty a doklady: hodnocení rizik č. 3/2014 pro pracovní činnosti strojník – topič s hodnotou rizika 12 vystavené ke dni 1. 12. 2014 a hodnocení rizik č. 2/2019 pro pracovní činnosti – obsluha spalovny s hodnotou rizika 12 vystavené ke dni 9. 1. 2019. Dále byla předložena Směrnice pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků účinná od 1. 1. 2015, Směrnice pro zajištění základních povinností v BOZP účinná od 18. 5. 2016, Periodické školení zaměstnanců ze dne 23. 9. 2020, Provozní návod kotle Ref. PBV7A00D, výňatek z Provozního řádu spalovny odpadů str. 18 až 23, dvě prezenčníy o školení zaměstnanců BOZP ze dne 12. 3. 2020, dále prezenční výcviku ze dne 20. 2. 2020, osobní list poškozeného zaměstnance, dále záznam o prokazatelném seznámení zaměstnanců se zařazením práce do kategorie, roční kontrolu technického zařízení ze dne 7. 1. 2021, zprávy o revizi kotle ze dne 9. 4. 2021 a 4. 5. 2021, osvědčení poškozeného zaměstnance k obsluze kotlů platné do 29. 8. 2023, zápis o školení obsluhy plynového zařízení ze dne 11. 12. 2020, osvědčení poškozeného zaměstnance o způsobilosti pro obsluhu plynových zařízení platné do 11. 12. 2023, osvědčení poškozeného zaměstnance o způsobilosti pro obsluhu tlakových nádob stabilních platné do 9. 4. 2024, záznam o pracovně-lékařské prohlídce poškozeného zaměstnance ze dne 3. 8. 2020, pracovní smlouvu poškozeného zaměstnance, fotodokumentace spalovací pece, odpopelňovacích dvířek, používaných rukavic.

29. Protokol o kontrole byl sepsán dne 18. 6. 2021, proti němuž podala žalobkyně námitky, které byly dne 12. 7. 2021 vyřízeny jejich zamítnutím. Výzvou ze dne 13. 7. 2021 byla žalobkyně vyzvána k přijetí opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, a to ve lhůtě do 13. 8. 2021. Šlo o odstranění nedostatků spočívajících v tom, že žádný z předložených dokumentů neřeší bezpečné pracovní postupy a úkony obsluhy při odpopelňování spalovací pece a odstraňování nedopalků, nespecifikuje rizika, která při těchto činnostech hrozí ani opatření přijatá proti těmto rizikům ani neuvádí, jakými ochrannými pracovními prostředky mají být zaměstnanci při této činnosti vybaveni. Sdělením ze dne 7. 8. 2021 žalobkyně uvedla, že aktualizovala Provozní řád Spalovny odpadů Strakonice o přesné pokyny odpopelňování, nicméně měla za to, že do té doby činila vše tak, jak jí ukládá.

30. vydal příkaz ze dne 1. 12. 2021, čj. 33520/5.30/21-4, kterým uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle zákona o inspekci práce a uložil ji správní trest pokuty ve výši 30 000 Kč. Proti příkazu podala žalobkyně dne 9. 12. 2021 odpor.

31. V rámci řízení o přestupku předložila žalobkyně videozáznam o provedeném pokusu rekonstrukce okolností vzniku úrazu. Dne 22. 6. 2022 byli vyslechnuti jako svědci poškozený zaměstnanec a jeho kolega ze směny.

32. následně vydal rozhodnutí ve věci ze dne 17. 1. 2023, čj. 33520/5.30/21-21, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle zákona o inspekci práce a byl jí uložen trest pokuty ve výši 30 000 Kč. Proti rozhodnutí podala žalobkyně odvolání.

33. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 9. 5. 2023, čj. 1910/1.30/23-3 prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu jednání, neboť v prvostupňovém rozhodnutím nebylo postaveno jednoznačně najisto, jaké jednání je žalobkyni vytýkáno a jaká je jeho právní kvalifikace.

34. následně vydal rozhodnutí ze dne 3. 6. 2024, čj. 33520/5.30/21-30, kterým opět uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle zákona o inspekci práce a uložil jí pokutu ve výši 20 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. O odvolání žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím.

V. Právní hodnocení věci

35. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „“).

36. Krajský soud rozhodl ve věci podle bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky.

37. Žaloba není důvodná.

38. Podle zákona o inspekci práce se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku na úseku bezpečnosti práce tím, že nedodrží povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v až 103 . Pro naplnění skutkové podstaty tohoto deliktu je nezbytné, aby správní orgán prokázal porušení konkrétní povinnosti zaměstnavatele obsažené ve vyjmenovaných ustanoveních .

39. Pro projednávanou věc je určující úprava obsažená v , podle něhož platí, že zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu.

40. Žalobkyně byla dle výroku prvostupňového rozhodnutí sankcionována za porušení povinnosti spočívající v tom, že soustavně nevyhledávala nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek a že nezjišťovala jejich příčiny a zdroje ve vztahu ke konkrétním činnostem při provozu spalovací pece.

41. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2025, čj. -40, zdůraznil, že „smyslem citovaného ustanovení je prevence rizik na pracovišti. Vyhledávání nebezpečných činitelů a procesů a hodnocení rizik zaměstnavatelem slouží jako základní zdroj informací pro rozhodovací procesy při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jazykovým výkladem (s ohledem na výraz „soustavně“ a použitý nedokonavý vid sloves) i výkladem zohledňujícím účel stanovené povinnosti nutno dojít k dílčímu závěru, že uvedená povinnost má být zaměstnavatelem vykonávána kontinuálně, pravidelně či opětovně, a to v závislosti na konkrétních poměrech a podmínkách zaměstnavatele, charakteru provozu či vykonávané činnosti, resp. pracovního prostředí a jejich rizikovosti. Porušení povinnosti podle je s ohledem na dikci ustanovení trvajícím deliktem (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2023, č. j. ).“

42. Krajský soud doplňuje, že „(…) správní delikty na úseku bezpečnosti práce jsou delikty ohrožovacími směrem k bezpečnosti práce a zdraví zaměstnanců. Pro naplnění skutkové podstaty je tak nezbytné, aby bylo v obecné rovině zřejmé, jakým způsobem skutek ohrožuje bezpečnost zaměstnanců. Pro posouzení skutkové podstaty není relevantní, zda v konkrétním případě skutečně došlo k úrazu.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, čj. –23).

43. Krajský soud dále podotýká, že přestupek dle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce je založen na objektivní odpovědnosti přestupce. Koncepce objektivní odpovědnosti přestupku neklade povinnost správním orgánům zkoumat zavinění odpovědné právnické osoby, tedy zkoumat a prokazovat naplnění psychického vztahu pachatele ke svému jednání. Porušením nebo nesplněním povinností stanovených zákonem, na jejichž základě je porušen zájem společnosti, je naplněna objektivní stránka přestupku a k vyvození odpovědnosti za takový přestupek postačí prokázání těchto porušení. Dodržování uvedených povinností na úseku bezpečnosti ochrany a zdraví při práci je uloženo přímo zaměstnavateli. Tato koncepce odpovídá principu, který nastolila harmonizační směrnice Rady ES 89/391/EHS ze dne 12. 6. 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, která v článku 5 odst. 1 stanoví, že zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců s ohledem na všechna hlediska týkající se práce. Objektem skutkové podstaty těchto přestupků je zájem na ochraně zdraví a bezpečnosti zaměstnanců.

44. Objektivní odpovědnost za přestupek dle zákona o inspekci práce zabraňuje, aby se zaměstnavatel zbavoval či na zaměstnance přenášel povinnosti mu uložené právními normami. Tomuto náhledu přisvědčuje i již výše zmíněná harmonizační směrnice, která v článku 5 odst. 3 stanoví, že povinnostmi zaměstnanců v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci není dotčena zásada odpovědnosti zaměstnavatele. Krajský soud konstatuje, že pro vyvození odpovědnosti za přestupek není rozhodující zkoumání příčin pracovního úrazu. Pro naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku musí být prokázána jeho objektivní stránka, tj. jednání žalobkyně, tj. to, co učinila či neučinila. Dikce zákonných ustanovení nedává prostor žalobkyni k tomu, aby poukazem na příčiny pracovního úrazu popřela své deliktní jednání, bylo-li správními orgány spolehlivě prokázáno.

45. Z konstrukce právní úpravy je tedy zcela zřejmé, že je odpovědností zaměstnavatele prevence rizik na pracovišti v zájmu ochrany zdraví a bezpečnosti jeho zaměstnanců.

46. Žalobkyně v žalobě odmítá svou odpovědnost za přestupek, neboť tvrdí, že neporušila , že žádné povinnosti neporušila ani nepodcenila. Spalovací pec je vybavena bočními ocelovými zábranami, zaměstnanci jsou proškoleni a užívají předepsané osobní ochranné pracovní prostředky. Situaci nastalou při pracovním úrazu označila žalobkyně za „nahodilou, náhodnou a nečekanou událost“.

47. Ze spisové dokumentace krajský soud zjistil, že žalobkyně neměla ke dni 5. 5. 2021 vyhledána a vyhodnocena rizika, která se týkají pracovní činnosti zaměstnanců při odpopelňování spalovací pece a při odstraňování nedopalků spalovací pece, čímž porušila . Z předložených dokumentů Hodnocení rizik č. 3/2014 a č. 2/2019 se podává, že konstatují ve vztahu k činnosti „obsluha kotle“ riziko popálení pouze v obecné rovině, nikoliv přesně identifikované riziko vyšlehnutí plamenů při manuálním odpopelňování pece. Jako předcházení rizika popálení je uvedeno školení zaměstnanců a seznámení s návody k použití. Takové vyhodnocení rizik však dostatečně neidentifikuje všechna rizika, která mohla existovat s ohledem na charakter provozu a vědomost zaměstnavatele o tom, že dochází i ke spalování nebezpečného nemocničního odpadu, který nelze předem zkontrolovat a který může obsahovat i potenciálně nebezpečné předměty, které by v něm být obsaženy neměly a které mohou způsobit neobvyklý průběh spalování (vyšlehnutí plamene, výbuch apod.). Směrnice pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků účinná od 1. 1. 2015 pro činnost „obsluha parního kotle“ identifikuje fyzikální riziko „teplo, oheň“ a indikuje použití osobních ochranných pracovních prostředků na horních končetinách. Z Provozního řádu spalovny předloženého žalobkyní ve správním řízení plyne, že na str. 21 je upraven postup vyhrnování studeného popela po ukončení spalovacího cyklu, a to automatickým odpopelňováním jak studeného popela, tak i v průběhu pyrolýzního procesu (hydraulicky ovládaná dvířka a funkce vyhrnovače). Odstraňování popele a strusky z pyrolýzní komory za provozu bylo v provozním řádu popsáno jako automatické odpopelňovací zařízení s přesuvným roštem a pásovým dopravníkem. Z uvedeného popisu procesu plyne především hlavní závěr o automatizovaném provozu bez fyzické ingerence zaměstnanců. Žalobkyně následně v reakci na pracovní úraz a kontrolu orgánů inspekce práce doplnila provozní řád o text, v němž je popsán způsob odpopelňování za provozu obsluhou pece, tj. zaměstnanci; je uveden bezpečný postup (popel musí být dostatečně vyhořelý, odstraňování popele a kusů škváry z roštu jen hrablem či tyčí při použití osobních ochranných pracovních prostředků, přičemž je potřeba stát za bočními ocelovými zábranami).

48. Krajský soud se seznámil s videozáznamem na DVD, které je součástí správního spisu a bylo do něj žalobkyní založeno dne 10. 2. 2022. Dle žalobkyně se má jednat o rekonstrukci okolností vzniku úrazu. Z uvedeného je patrné, že tato videonahrávka musela vzniknout až po vzniku úrazu, tj. po 5. 5. 2021. Krajský soud zhodnotil, že obsahem videozáznamu je postup odpopelňování pece obsluhou pece a určité pokyny, jak tento proces bezpečně provádět. Ze záznamu je zjevné, že obsluha pece vybavená osobními ochrannými pracovními prostředky po celou dobu spalování kropí vodou z hadice plochu kolem otevřeného otvoru pece (kolem roštu a plochu automatického vyhrnovače popela; hašen je takto popel a příp. nedopalky), z něhož vychází teplo, jiskry a občasné plameny. Plameny a kouř jsou však tahem komína nasávány dovnitř pece. Obsluha pece stojí v dostatečné vzdálenosti a mimo úhel, pod kterým vychází teplo a příp. plameny z pece. Při vypadnutí hroudy škváry na rošt ji nejprve obsluha pece kropí vodou, poté ji drtí hydraulicky zavíraná dvířka, hrouda se rozpadá, poté přistupuje obsluha s dlouhou tyčí, stojí ze strany za ocelovou zábranou a tyč strká do otvoru pece ze strany, aby rošt vyčistila od zbytku škváry.

49. Správní orgán prvního stupně přehrál tento videozáznam oběma svědkům (pracovníci směny, při níž se stal pracovní úraz), přičemž oba potvrdili, že takto jsou proškoleni a takto se odpopelňování provádí. Jeden svědek vypověděl, že takto byl proškolen vedoucím. Druhý svědek vypověděl, že o správném postupu byl proškolen zaměstnancem, ke kterému byl přidělen.

50. Na daném pracovišti takto docházelo za provozu k rozbíjení velkých kusů strusky či škváry, které vypadávaly na rošt (z výpovědí svědků je zřejmé, že tento postup se běžně děl a opakoval při provozu spalovací pece, přičemž ani žalobkyně toto nepopírá), což znamená, že se zaměstnanec přiblížil za provozu do blízkosti roštu spalovací pece a hrablem rozbil strusku, přičemž se měl pohybovat za bočními ocelovými zábranami, které slouží jako ochrana proti žáru. Přestože rizika spojená s ručním rozbíjením kusů strusky na roštu spalovací pece za provozu, při němž je spalován i nebezpečný odpad (mnohdy s rizikem příměsi zakázaných velmi hořlavých materiálů), mohla být jednoznačně předvídána a především identifikována, kdyby docházelo k soustavnému vyhledávaní nebezpečných činitelů, žalobkyně tak neučinila a nepočítala s rizikem, že z otvoru pece může z různých příčin vyšlehnout opravdu velký plamen.

51. Riziko vyšlehnutí plamene vychází především ze skutečnosti, že se ve spalovací peci spaluje i nebezpečný odpad, který je likvidován pro nemocnice. Ve správním řízení žalobkyně uvedla, že „podle platné legislativy v oblasti nakládání s takovým odpadem tento odpad musí být předáván v uzavřených speciálně k tomu určených pytlích. Tedy při převzetí odpadu společností není viditelné, jaký obsah ve skutečnosti v pytli je. Případnou kontrolu předávaného odpadu v uzavřených pytlích nelze provádět v místě předání a převzetí odpadu, neboť ji nelze provádět jinou než odborně způsobilou osobou. Společnost RUMPOLD s.r.o. při některých kontrolách zjistila, že nemocnice do výše uvedených pytlů přidávají i jiné druhy odpadu, což nesmí, nicméně s ohledem na výše uvedené, že provedení kontroly předávaných druhů nebezpečných odpadů je poměrně problematické, není reálné každé pochybení nemocnic při předání odhalit. Samozřejmě společnost RUMPOLD s.r.o. řeší tento problém s nemocnicemi a pravidelně s nimi o této věci jedná.“ Žalobkyně tak měla a mohla předpokládat, že obsahem pytlů může být i materiál, který by mohl způsobit výbuch a vyšlehnutí plamenů ze spalovací pece vzhledem ke skutečnosti, že nemůže běžně kontrolovat jejich obsah. Je tedy evidentní, že žalobkyně si uvedeného byla vědoma, avšak nesplnila svoji povinnost konstantně vyhledávat rizika, jelikož mohla a měla vědět, že může dojít ke spalování nevhodného materiálu, který může být zvláště hořlavý a způsobit vyšlehnutí plamenů ze spalovací pece, což představuje objektivně existující nebezpečný činitel pracovního prostředí ve spalovně.

52. Krajský soud nemá pochyb o tom, že zaměstnanci obsluhující spalovací pec byli proškoleni a poučeni (ústně) o správném a bezpečném postupu při odpopelňování pece. To však není pro věc podstatné. Věc se týká výlučně toho, zda žalobkyně identifikovala předmětné riziko a nebezpečný činitel, který spočívá v riziku vyšlehnutí velkého plamene z otvoru pece. Z ničeho nebylo prokázáno, že s takovým rizikovým faktorem žalobkyně počítala, ač objektivně existoval i s ohledem na to, že k takové události právě došlo při vzniku pracovního úrazu. Svědci vypověděli, že něco takového ještě nezažili. Poškozený zaměstnance uvedl, že stál „doslova v ohni“ a že „plameny vyšlehly skoro až ke stropu“, „doslova to byl výbuch“. Druhý zaměstnanec vypověděl, že byl „u tlačítek“ (tj. neviděl na pec a obsluhu pece) a najednou uviděl „obrovský plamen“ a že „se rozsvítila spalovna“. To je riziko, o které se v dané věci jedná a se kterým žalobkyně nepočítala a v tomto směru nevyhledala zdroj nebezpečí pro zdraví a bezpečnost svých zaměstnanců. K tomu se doplňuje, že je nepřípadné jakkoliv zlehčovat následky pracovního úrazu, ke kterému došlo. Úvahy žalobkyně o tom, že kdyby poškozený zaměstnance měl bydliště v Praze či byl ošetřen ve Strakonicích, ani by nebyl hospitalizován a byl by ošetřován ambulantně, což by mělo za následek, že by pracovní úraz nemusel být orgánům inspekce práce hlášen, považuje krajský soud taktéž za pro věc nepřípadné a ryze spekulativní. Na skutkovém posouzení dané věci nemohou tyto spekulace ničeho změnit.

53. Je tak zcela zřejmé, že žalobkyně tato rizika nevyhledala a nevyhodnotila. Krajský soud zhodnotil, že vymezené a specifikované protiprávní jednání žalobkyně není zaměnitelné s jiným jednáním, přičemž je zřejmé, za jaké jednání je postihována. V dané věci bylo prokázáno, že se žalobkyně nezabývala procesem odpopelňování a odstraňování nedopalků spalovací pece, když si mohla a měla být vědoma toho, že je spalován nebezpečný odpad, a to i zakázaný, neboť není možné kontrolovat obsah spalovaných pytlů dovážených z nemocnic, v nichž se ovšem mohou nacházet např. extrémně hořlavé materiály. Žalobkyně byla povinna toto riziko předvídat a soustavně jej vyhledávat a vyhodnocovat jej jakožto základní zdroj informací pro rozhodovací procesy při zajišťování BOZP. Krajský soud odkazuje na str. 8 napadeného rozhodnutí, kde je vše výstižně shrnuto.

54. Správní orgány se všemi předloženými dokumenty zabývaly, vycházely též ze svědeckých výpovědí a z vyjádření žalobkyně. Na základě toho učinily závěr o skutkovém stavu věci, a sice že žalobkyně nemá v tomto ohledu vyhledána a vyhodnocena rizika, resp. k datu pracovního úrazu neměla. Krajský soud přitom zhodnotil, že se správní orgány zabývaly všemi zjištěnými skutečnostmi. Krajský soud nemá za to, že by správní orgány nehodnotily důkazy objektivně. Krajský soud se s hodnocením skutkové stránky věci zcela ztotožňuje.

55. Žalobkyně namítala, že nebylo orgány inspekce práce konkretizováno, co měla učinit a neučinila a jak došlo k porušení zákona. K tomu se uvádí, že není úkolem orgánů inspekce práce, aby žalobkyni poučovaly o tom, jak měla přistupovat k otázkám bezpečnosti práce. V daném případě bylo jasně objasněno, že žalobkyně nevyhledala rizika související s procesem odpopelňování pece a odstraňování nedopalků z roštu pece za provozu, při kterém může dojít k vyšlehnutí plamene, příp. k výbuchu s ohledem na spalovaný materiál. Správní orgány definovaly, který rizikový činitel žalobkyně na pracovišti opomněla vyhledat. Dle názoru krajského soudu byla objektivní stránka přestupku dostatečně specifikována a vymezena a je tak zřejmé, za jaké pochybení byla žalobkyně sankcionována.

56. Krajský soud nezpochybňuje, že zaměstnanec žalobkyně, který utrpěl pracovní úraz dne 5. 5. 2021, se mohl dopustit pochybení (dle žalobkyně si vyhrnul rukávy, což dle ní vedlo ke vzniku popálenin); to však nebylo předmětem posuzovaní ve správním řízení. Je skutečností, že žalobkyně měla školení BOZP zaměstnanců v pořádku. Současně je zřejmé, že není možné, aby žalobkyně kontrolovala neustále zaměstnance při práci (zda si např. nevyhrnuli rukávy). Nicméně z výroku prvostupňového rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že žalobkyně nebyla postižena za přestupek, spočívající v tom, že by nekontrolovala zaměstnance dne 5. 5. 2021, kdy došlo k pracovnímu úrazu. Žalobkyně byla výslovně postižena za to, že neměla ke dni 5. 5. 2021 vyhledán nebezpečný činitel na pracovišti.

57. Žalobkyně namítá, že zaměstnanci byli proškoleni ústně vedoucím zaměstnancem a že toto vyplývá i z jejich výpovědí, když potvrdili, že byli proškoleni tak, jak je zaznamenáno na předloženém videozáznamu. Dle žalobkyně postačí ústní předání pokynů k práci a není nutné je mít zpracováno písemně. Uvedené lze jistě potvrdit, nicméně z obsahu správních rozhodnutí není zřejmé, že by byla žalobkyni kladena k tíži právě ta skutečnost, že neměla zpracována tato rizika písemně. V dané věci jde o to, zda toto riziko bylo vyhledáno jako nebezpečný činitel na pracovišti. Nic takového z obsahu správního spisu nevyplývá. Z obsahu správního spisu nemá krajský soud za prokázané, že by měla žalobkyně tento nebezpečný činitel vyhledán a že by pracovala s tímto potenciálním rizikem při organizaci pracovní náplně zaměstnanců.

58. Odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2020, čj. -73, není dle názoru krajského soudu případný, neboť v nyní projednávané věci nebylo žalobkyni kladeno k tíži, že nemá pro odstranitelná rizika zpracovánu písemnou dokumentaci.

59. V dané věci není ani rozhodná příčina vzniku pracovního úrazu, tj. zda to bylo tím, že zaměstnanec porušil pravidla BOZP, zda to bylo v důsledku nesprávného postupu při odpopelňování pece či v důsledku výbuchu uvnitř pece, který způsobil vyšlehnutí plamene. V dané věci je rozhodné to, že žalobkyně neprokázala, že ke dni 5. 5. 2021 měla vyhledán nebezpečný činitel na pracovišti, kterým bylo riziko vyšlehnutí plamene z pece v době, kdy zaměstnanec rozbíjí manuálně nedopalky na roštu. V tomto případě je nerozhodné i to, zda k vyšlehnutí plamene v minulosti docházelo či nikoliv. Ostatně žalobkyně v žalobě opakovaně uvedla, že k vyšlehnutí plamene docházelo a dochází, pouze se to nikdy nestalo v takové intenzitě, aby to ohrozilo obsluhu pece. Již z uvedeného je patrné, že nebezpečný činitel pracovního prostředí při odpopelňování pece, který byl orgány inspekce práce identifikován jako vyšlehnutí plamene, se na pracovišti vyskytoval, žalobkyně si jej měla být vědoma a měla vést zaměstnance k pracovním postupům, kterými by bylo toto riziko odstraněno. O nutnosti vyhledat předmětné riziko svědčí právě i to, že žalobkyně se zabývá spalováním i nemocničního odpadu, jehož obsah není oprávněna kontrolovat a existuje proto riziko, že v tomto odpadu se bude vyskytovat materiál, který právě způsobí výbuch v peci a vyšlehnutí plamene. Žalobkyně se ostatně nemůže zbavit vlastní objektivní odpovědnosti poukazem na to, že k pracovnímu úrazu došlo zřejmě z důvodu porušení povinností zaměstnance či porušením povinností nemocnic, jejíž pracovníci mohli do odpadů přimíchat zakázané materiály. Žalobkyně totiž v tomto případě není postihována za to, že se stal pracovní úraz, nýbrž za to, že neučinila preventivní kroky k tomu, aby vyhledávala a eliminovala rizika vzniku pracovního úrazu na pracovišti; právě k tomuto účelu je koncipována povinnost podle .

60. Žalobkyně odmítá závěr orgánů inspekce práce, že nedostatečně vyhodnotila rizika spojená s činností odpopelňování pece a nepřijala adekvátní opatření na ochranu zaměstnanců, a má za to, že nebyla prokázána existence specifického rizika při odpopelňování pece a s ním spojená porušení právních a ostatních předpisů BOZP. Argumentace žalobkyně je založená především na dodržování předpisů týkajících se BOZP a na zajištění pravidelného školení zaměstnanců, kteří dostávali řádné pokyny pracovních postupů. Žalobkyně uvádí, že rizika byla z její strany pravidelně vyhledávána, a to ve spolupráci s externí odbornou společností PreventCom s.r.o., která se vyhledáváním rizik zabývá. Je zřejmé, že žalobkyně vyvíjí určitou činnost, která vede k vyhodnocování rizik vzhledem k uvedenému, nicméně ani dokumenty Hodnocení rizik č. 3/2014 a č. 2/2019, vytvářené právě uvedenou odbornou společností, neuvádí rizika spojená se spalovací pecí, která by se týkala možného vyšlehnutí plamenů a neprokazují vyhledávání rizik spojených s obsluhou spalovací pece.

61. V dané věci na závěrech o odpovědnosti žalobkyně za přestupek nemůže změnit ničeho ani to, že předmětné specifické riziko nevyhodnotila ani žalobkyně za mnoho let své činnosti, ani její vedoucí zaměstnanci a zaměstnanci ani společnost PreventCom s.r.o. odborně způsobilá v oblasti prevence rizik. To je sice vše možné, nicméně povinnost žalobkyně podle je povinností preventivní k předcházení všech myslitelných nebezpečných činitelů a pracovních procesů na pracovišti. Ty mají být zavčasu vyhledány, identifikovány a vyřešeny. Tak se u žalobkyně nestalo. Vyloučit rizikovost určitého činitele či pracovního procesu nelze pouze s poukazem na to, že dosud nedošlo k žádnému excesu. I přesto, že toto riziko nebylo vyhodnoceno jako riziko odbornou třetí osobou, je za vyhledávání rizik odpovědná právě žalobkyně jakožto zaměstnavatel a je její povinností rizika soustavně a pravidelně vyhledávat.

62. Pokud jde o videozáznam a námitku žalobkyně, že nebyl odstraněn rozpor mezi tím, že poškozený zaměstnanec odsouhlasil postup ve videozáznamu, že podle něj v inkriminovaný den postupoval, avšak reálně tak jistě postupovat nemohl, jinak by nedošlo k pracovnímu úrazu, tak se uvádí následující. Daná skutečnost není pro věc podstatná. V dané věci není rozhodné, zda zaměstnance skutečně porušil postupy, podle kterých měl postupovat a byl tak proškolen. Podstatné je to, že žalobkyně neměla vyhledáno riziko vyšlehnutí plamene z otvoru pece např. z důvodu výbuchu v peci, ač toto riziko s ohledem na původ spalovaného nebezpečného odpadu objektivně existovalo. Žalobkyně byla povinna počítat s takovou rizikovou variantou a identifikovat ji jako jeden z nebezpečných činitelů pracovního prostředí. V daném ohledu je nerozhodné, jakým mechanismem k pracovnímu úrazu došlo, jak již bylo vysvětleno shora. Není rozhodné ani to nebylo zjišťováno, zda plamen vyšlehl z rozbíjené hroudy či zda vyšlehl přímo z otvoru pece. Pro spáchání tohoto přestupku je rozhodné, že takové riziko s ohledem na charakter provozu a vykonávané činnosti objektivně existovalo a že jej žalobkyně neměla vyhledáno a identifikováno, což ostatně ani sama nepopírá, neboť uvádí, že se takový exces dosud ještě nestal a že jej nemohla předvídat a vyhodnocovat, neboť šlo o věc nahodilou. Orgány inspekce práce naopak zhodnotily a krajský soud jejich závěry sdílí, že žalobkyně porušila příslušná ustanovení , jestliže toto objektivně existující riziko neměla vyhledáno.

63. Žalobkyně namítla, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, např. že mohli být vyslechnuti zaměstnanci jiné směny. Krajský soud k tomu uvádí, že takový důkazní návrh žalobkyně v řízení před inspektorátem práce nevznesla, a proto nelze nyní orgánu inspekce práce vytýkat, že důkazy neprovedl. Krajský soud se současně domnívá, že výslech zaměstnanců jiné směny by nemohl objasnit ničeho ohledně řešení skutkové podstaty přestupku.

64. Krajský soud neprováděl pro nepotřebnost k důkazu internetové články o incidentech ve spalovnách, kdy se do spaloven dostaly nebezpečné materiály a jaké to mělo následky. Krajský soud nepochybuje o tom, že se tyto události dějí, ovšem v nyní projednávané věci nemohou tyto články nijak přispět k objasnění skutkového stavu věci.

65. Závěrem je třeba zdůraznit, že u přestupku dle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce jde o tzv. ohrožovací přestupek, postihováno je už jednání, které vyvolává hrozbu nežádoucího zásahu do chráněného zájmu (poruchového následku), nikoli až takové, které do chráněného zájmu přímo zasahuje (tj. způsobuje poruchový následek). V posuzované věci byla naplněna objektivní stránka tohoto přestupku, tj. jednání žalobkyně, kterým nezajistila soustavné vyhledávání nebezpečných činitelů a procesů pracovního prostředí a pracovních podmínek. Byly tak splněny všechny znaky skutkové podstaty daného přestupku, tedy i objekt (ochrana zdraví, života a bezpečnosti zaměstnanců) a příčinná souvislost.

VI. Závěr a náklady řízení

66. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

67. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle , věty první Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 3. září 2026

Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: J. M.