Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 Az 5/2026 - 41

34. Podle § 12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, který je v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod [písm. a)], nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu mj. politického názoru [písm. b)].

35. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, pokud by mu v případě návratu do státu, jehož je státním občanem, hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 tohoto zákona a pokud nemůže nebo z důvodu takového nebezpečí nechce využít ochrany tohoto státu.

36. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje zejména uložení trestu smrti nebo jeho vykonání [písm. a)], mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání [písm. b)], anebo vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti civilisty v důsledku svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu [písm. c)].

37. Soud konstatuje, že žalobce netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by pocházel z oblasti, v níž by byl vystaven vážnému ohrožení života nebo lidské důstojnosti v důsledku svévolného násilí v situaci ozbrojeného konfliktu.

38. Soud se po přezkoumání napadeného rozhodnutí i správního spisu plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry žalovaného.

39. Soud se nejprve zabýval žalobní námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Ze správního spisu ověřil, že žalovaný vycházel z řady aktuálních informací o zemi původu pocházejících z více zdrojů (Zjišťovací mise Ukrajina – únor 2026, Informace OAMP z 12.1.2026, ze 4. 2. 2026, z 5. 2. 2026, výňatek z Ukrajiny, Informace MZV ČR ze dne 26. 1. 2026, č. j. 104975-6/2026-MZV/LPTP, Ukrajina – Polský úřad pro cizince z 17. 9. 2026). Tyto podklady se vztahovaly jak k postavení osob hlásících se k rusínské národnosti, tak k postavení příslušníků Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, otázce trestního stíhání pro separatismus, dostupnosti zdravotní péče pro osoby žijící s HIV i bezpečnostní situaci v Zakarpatské oblasti. Soud proto neshledal důvod pochybovat o úplnosti skutkového podkladu, z něhož žalovaný vycházel.

40. Předně je třeba uvést, že žalobce v průběhu správního řízení netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že v zemi původu byl v minulosti pronásledován z některého z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Naopak výslovně uvedl, že až do svého odjezdu z Ukrajiny v roce 2008 žádné problémy související s jeho rusínskou národností ani náboženským vyznáním neměl. Tvrzené obtíže měly podle jeho vlastních slov nastat až od roku 2015, přičemž spočívaly především v zasílání výhrůžných zpráv prostřednictvím sociálních sítí ze strany blíže neidentifikovaných osob.

41. Sama existence takových výhrůžek však bez dalších okolností nepostačuje k závěru o pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Jak správně uvedl žalovaný, žalobce se v této souvislosti nikdy neobrátil na ukrajinské orgány veřejné moci, zejména policii, a ani netvrdil, že by mu takový postup byl znemožněn nebo že by byl předem zjevně neúčinný. Za situace, kdy žadatel vůbec nevyužil dostupné prostředky ochrany poskytované státem, nelze bez dalšího dovodit, že země původu není schopna nebo ochotna poskytnout mu ochranu před jednáním soukromých osob.

42. Pokud žalobce poukazoval na skutečnost, že je údajně veden v databázi Mirotvorec a při jednání před soudem předložil náhledy internetových stránek, které podle jeho názoru tuto skutečnost potvrzují, ani tato okolnost nemůže sama o sobě založit důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Soud především konstatuje, že internetové stránky Mirotvorec nejsou vedeny ani spravovány ukrajinskými státními orgány, nýbrž soukromým subjektem. Již z tohoto důvodu samotná existence záznamu v této databázi bez dalšího nevypovídá o postoji ukrajinského státu vůči konkrétní osobě ani neprokazuje existenci státního pronásledování. Současně z žalobcem předložených podkladů nevyplývá, z jakého důvodu měly být jeho údaje do databáze zařazeny ani jaké konkrétní důsledky by z toho měly pro žalobce vyplývat.

43. Žalobce v této souvislosti netvrdil, že by v důsledku zveřejnění údajů na uvedených internetových stránkách byl vystaven konkrétním útokům, násilným incidentům nebo jiným zásahům do svých práv. Jeho obavy jsou založeny především na obecné úvaze, že některé osoby v minulosti vedené v databázi Mirotvorec se později staly oběťmi násilných útoků. Taková okolnost však sama o sobě neprokazuje, že by rovněž žalobci hrozilo reálné nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Mezi případným zveřejněním údajů na internetových stránkách a individuální hrozbou vůči žalobci nebyla prokázána konkrétní souvislost.

44. Ani za předpokladu, že by údaje žalobce byly v databázi X skutečně vedeny, by proto bez dalších individuálních okolností nebylo možné dovodit, že žalobce splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu nebo podmínky pro poskytnutí doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona. Soud proto v tomto směru neshledal důvod zpochybnit závěry žalovaného.

45. Soud se rovněž ztotožňuje se závěrem žalovaného, že žalobce neprokázal existenci azylově relevantního pronásledování z důvodu jeho rusínské národnosti. Ze zpráv o zemi původu, které žalovaný ve správním řízení shromáždil, nevyplývá, že by na Ukrajině docházelo k systematickému pronásledování osob hlásících se k rusínské národnosti. Žalobce kromě svých obecných tvrzení nepředložil žádné konkrétní skutečnosti ani důkazy, z nichž by bylo možné dovodit opačný závěr.

46. Obdobně soud neshledal důvodnou ani argumentaci založenou na náboženském vyznání žalobce. Ani z podkladů shromážděných žalovaným nevyplývá, že by běžní věřící Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu byli na území kontrolovaném ukrajinskou vládou vystaveni pronásledování. Žalobce ostatně neuvedl žádný konkrétní případ zásahu veřejné moci vůči své osobě z náboženských důvodů.

47. Pokud žalobce poukazoval na skutečnost, že je údajně veden jako hledaná osoba a že proti němu má být na Ukrajině vedeno trestní řízení, soud ani v tomto směru neshledal pochybení v postupu žalovaného. Žalovaný se touto otázkou podrobně zabýval, opatřil si relevantní podklady a přesvědčivě vysvětlil, proč z nich nelze dovodit existenci politicky motivovaného trestního stíhání. Žalobcem předložené dokumenty neprokazují, že by byl stíhán z důvodu své rusínské národnosti, náboženského vyznání nebo zastávání určitých politických názorů. Současně nebylo zjištěno, že by vůči žalobci byl vydán mezinárodní nebo evropský zatýkací rozkaz či že by Ukrajina vůči České republice iniciovala jeho vydání.

48. Soud souhlasí rovněž s hodnocením žalovaného ohledně žalobcem předložených policejních předvolání. Žalovaný podrobně popsal zjištěné obsahové a časové nesrovnalosti těchto listin a logicky vysvětlil, proč je nepovažoval za věrohodné. Soud v tomto ohledu neshledal žádný důvod, pro který by měl od skutkových závěrů žalovaného odchýlit.

49. Důvod pro poskytnutí doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu nelze dovodit ani ze zdravotního stavu žalobce. Ze shromážděných informací vyplývá, že na Ukrajině je osobám s onemocněním HIV dostupná specializovaná zdravotní péče včetně antiretrovirové léčby. Žalobce nepředložil žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by k této péči v jeho individuálním případě neměl přístup.

50. Soud se konečně ztotožňuje i se závěrem žalovaného, že žalobci nehrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Žalobce pochází ze X oblasti, která se nachází ve značné vzdálenosti od aktivních bojových operací. Ze zpráv o zemi původu, které měl žalovaný k dispozici, nevyplývá existence takové intenzity svévolného násilí, která by vedla k závěru, že by již samotná přítomnost žalobce v této oblasti zakládala reálné nebezpečí vážné újmy.

51. Nad rámec uvedeného soud považuje za podstatné, že žalobce je nadále držitelem povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Platnost tohoto pobytového oprávnění nezanikla a žalobce není nucen území České republiky opustit. Současně proti němu není vedeno žádné řízení, jehož výsledkem by mohl být nucený návrat na Ukrajinu. Tato skutečnost sama o sobě nezakládá důvod pro zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu, dokresluje však spekulativní povahu obav žalobce z bezprostředních následků případného návratu do země původu.

52. Žalovaný si opatřil dostatečné množství aktuálních a relevantních informací o zemi původu, jednotlivá tvrzení žalobce náležitě prověřil a své úvahy v napadeném rozhodnutí logicky a srozumitelně odůvodnil. Soud proto neshledal důvod, pro který by se měl od jeho skutkových či právních závěrů odchýlit, a uzavírá, že v případě žalobce nejsou splněny podmínky ani pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, ani pro poskytnutí doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl.

53. Podle § 14 zákona o azylu může správní orgán udělit azyl z humanitárních důvodů, i když nejsou splněny podmínky podle § 12 téhož zákona. Jedná se o institut založený na správním uvážení, jehož účelem je umožnit zohlednění mimořádných, individuálně specifických okolností případu, které by odůvodňovaly poskytnutí ochrany.

54. V projednávané věci žalovaný možnost udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu posoudil a neshledal existenci okolností hodných zvláštního zřetele. Zabýval se přitom zejména osobními poměry žalobce, jeho zdravotním stavem, rodinnými a sociálními vazbami i celkovou situací v zemi původu. Současně vycházel ze skutečnosti, že žalobce je držitelem povolení k trvalému pobytu na území České republiky a jeho pobytové postavení zde není v současné době ohroženo.

55. Soud v úvahách žalovaného neshledal žádné vybočení z mezí správního uvážení. Žalovaný zohlednil všechny skutečnosti, které v řízení vyšly najevo a mohly být z hlediska § 14 zákona o azylu relevantní, a svůj závěr srozumitelně odůvodnil. Neopomenul přitom ani zdravotní stav žalobce spočívající v HIV pozitivitě, přičemž na základě informací o zemi původu dospěl k závěru, že žalobci je na Ukrajině dostupná odpovídající zdravotní péče včetně antiretrovirové léčby.

56. Soud současně neshledal žádné mimořádné individuální okolnosti, které by samy o sobě odůvodňovaly poskytnutí ochrany humanitárním azylem. Žalobce na území České republiky dlouhodobě pobývá na základě trvalého pobytu, není bezprostředně ohrožen nuceným návratem do země původu a ze správního spisu nevyplývá ani existence jiných výjimečných okolností humanitární povahy, které by činily neudělení humanitárního azylu rozporným se smyslem a účelem § 14 zákona o azylu.

57. Ani v části týkající se neudělení humanitárního azylu proto soud neshledal důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

58. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu podle jako nedůvodnou zamítl.

59. Výrok o nákladech řízení má oporu v , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 4. září 2026

Mgr. Jana Jurečková v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.