Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Az 26/2026 - 25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci

žalobce: V. H. N., nar. X

st. příslušnost X

zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem

sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem PO Box 21/OAM, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2026, č. j. OAM-460/ZA-ZA12-D07-2026,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 8. 2026, č. j. OAM-460/ZA-ZA12-D07-2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Eichlera.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (dále jen „nařízení Dublin III“) je Maďarsko a dále rozhodl o přemístění žalobce do Maďarska. Konstatoval též, že žalobci v souladu s , o azylu, ve znění účinném od 13. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), se neposkytují služby dle téhož zákona s výjimkou zdravotních služeb.

2. V podané žalobě žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí není náležitě odůvodněno, v čemž spatřuje jeho nepřezkoumatelnost. Dále namítá, že žalovaný chybně aplikoval čl. 12 odst. 1 nařízení Dublin III. Jeho povolení k pobytu v Maďarsku totiž bylo zrušeno již 4. 10. 2024, tedy dříve, než v České republice požádal o mezinárodní ochranu. Podle dle čl. 12 nařízení Dublin III proto nebylo možné postupovat. Dle žalobce neexistuje žádná právní norma, dle které by bylo možné určit, že státem příslušným pro posouzení jeho žádosti je Maďarsko.

3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Je přesvědčen, že v napadeném rozhodnutí řádně vysvětlil, proč k posouzení žádosti je příslušné Maďarsko. V případě žalobce aplikoval kritérium čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III. Žalovaný nadto obdržel informaci, že Maďarsko uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti žalobce.

II. Posouzení soudem

4. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) a je přípustná. Za splnění podmínek rozhodl soud bez jednání.

5. Podle § 33a odst. 1 zákona o azylu soud vychází ze skutkového a právního stavu v době svého rozhodnutí. Podle § 33b odst. 2 téhož zákona není při rozhodování vázán žalobními body.

6. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

a) Použitelné unijní právo a rozsah přezkumu

7. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 o řízení azylu a migrace (dále též jen „nařízení AMMR“) se po opravě vyhlášené dne 25. 11. 2025 použije od 12. 6. 2026; k témuž dni bylo zrušeno nařízení Dublin III (čl. 83 a 85 nařízení AMMR). Přechodné ustanovení čl. 84 odst. 2 však stanoví, že členský stát příslušný k posouzení žádosti registrované před 12. 6. 2026 se určí podle kritérií nařízení Dublin III. Žádost žalobce byla registrována dne 17. 4. 2026. Kritéria příslušnosti se proto posuzují podle nařízení Dublin III, zatímco rozhodnutí o přemístění a jeho soudní přezkum se po 12. 6. 2026 řídí nařízením 2024/1351 a novelizovaným zákonem o azylu (srov. čl. II bod 5 ).

8. Podle čl. 43 odst. 1 nařízení AMMR má žalobce právo na účinný opravný prostředek proti rozhodnutí o přemístění po skutkové i právní stránce. Rozsah přezkumu je omezen mimo jiné na otázku, zda by přemístění pro dotčenou osobu znamenalo skutečné riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu y základních práv Evropské unie. Právě tato otázka je v projednávané věci rozhodná. Soud ji musí posoudit i bez výslovné a podrobné žalobní námitky, neboť ji vyvolávají obecně známé a soudu dostupné informace o maďarském azylovém systému; stejný požadavek plyne z zákona o azylu.

9. Článek 16 odst. 3 nařízení AMMR zakazuje přemístění, existují-li závažné důvody domnívat se, že by žadateli v důsledku přemístění hrozilo skutečné riziko porušení základních práv dosahující intenzity nelidského či ponižujícího zacházení podle y základních práv Evropské unie. V takovém případě určující členský stát pokračuje v posuzování dalších kritérií nebo diskrečních ustanovení, aby zjistil, zda lze určit jiný příslušný členský stát.

10. Zásada vzájemné důvěry mezi členskými státy zakládá vyvratitelnou domněnku, že každý členský stát respektuje unijní právo a základní práva. Přemístění však nelze provést, jsou-li dány závažné důvody domnívat se, že žadatel bude vystaven zacházení odporujícímu y základních práv Evropské unie (rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 21. 12. 2011, N. S. a další, spojené věci C-411/10 a C-493/10).

11. Soudní dvůr dále zdůraznil, že posouzení musí vycházet z objektivních, spolehlivých, konkrétních a náležitě aktualizovaných informací a z individuální situace žadatele (rozsudek ze dne 29. 2. 2024, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-392/22). V rozsudku ze dne 19. 12. 2024, Tudmur, spojené věci C-185/24 a C-189/24, SDEU potvrdil, že soud musí z vlastního podnětu zohlednit relevantní informace, které jsou mu známy. Ačkoli tyto rozsudky vykládaly nařízení Dublin III, jejich východiska o vzájemné důvěře, kvalitě informací a ochraně podle y jsou použitelná i při výkladu a písm. a) nařízení AMMR.

b) Nepřezkoumatelnost

12. Krajský soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti. Rozhodnutí může být nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, pokud z jeho odůvodnění není možno spolehlivě seznat, jakými úvahami se správní orgán řídil, resp. proč považoval námitky účastníka řízení za liché [k tomu blíže srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 9. 6. 2004, č. j. -35, ze dne 14. 7. 2005, č. j. -44, ze dne 27. 9. 2017, č. j. -48, či ze dne 17. 8. 2023, č. j. ]. Žalobce v žalobě neuvádí, v čem konkrétně spatřuje nedostatky odůvodnění žalovaného; nespecifikuje, které závěry nejsou náležitě vysvětleny, ani netvrdí, že by se správní orgán nevypořádal s nějakou jeho argumentací. Žalobcova námitka nepřezkoumatelnosti je tedy zcela obecná. Sám krajský soud naznal, že z napadeného rozhodnutí lze spolehlivě zjistit, na základě jakých skutečností správní orgán rozhodl, srozumitelně prezentovány jsou i veškeré úvahy a důvody, jež žalovaného k jeho závěrům vedly. Soud proto přistoupil k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

c) Kritérium příslušnosti

13. Žalobce sporuje právní závěr žalovaného, že na jeho skutkovou situaci lze aplikovat čl. 12 nařízení Dublin III. Nesouhlasí s tím, že státem příslušným pro posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu je Maďarsko, neboť jeho předcházející pobytové oprávnění vydané v tomto státě pozbylo platnosti. Žalobce netvrdí žádné systémové nedostatky maďarského azylového řízení ani nepoukazuje na existenci jakýchkoli individuálních okolností, které by mohly bránit jeho přemístění do Maďarska.

14. Podle čl. 3 odst. 1 věty druhé nařízení Dublin III žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III.

15. Podle čl. 12 odst. 1 nařízení Dublin III platí, že pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal.

16. Podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III platí, že pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států. Pokud je žadatel držitelem jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před více než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před více než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, a pokud žadatel neopustil území členských států, je příslušný členský stát, ve kterém byla podána žádost o mezinárodní ochranu.

17. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 17. 4. 2026 v X. Dle sdělení maďarských orgánů byl žalobce držitelem pobytového oprávnění Maďarska č. X s platností do dne 14. 4. 2026, které mu bylo maďarským imigračním úřadem zrušeno dne 4. 10. 2024 z důvodu neplatné pracovní smlouvy. Byť z obsahu správního spisu neplyne, že by žalovaný měl k dispozici přímo originál nebo kopii příslušného povolení k pobytu žalobce v Maďarsku, z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že takový listinný důkaz není pro dublinské řízení za určitých podmínek třeba (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2015, č. j. -28, příp. rozsudek téhož soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. -61). Rozhodující v nyní řešené věci je, že žalobce v podané žalobě existenci maďarského povolení k pobytu tak, jak bylo specifikováno ve správním řízení, nijak nepopřel; naopak sám v žalobě výslovně uvádí, že jeho povolení k pobytu vydané v Maďarsku bylo platné právě do data 4. 10. 2024.

18. Z uvedených skutkových zjištění je dle krajského soudu jednoznačně zřejmé, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu v České republice (dne 17. 4. 2026) v době, kdy ještě disponoval povolením k pobytu jiného členského státu EU (Maďarska), jehož platnost skončila před méně než dvěma lety (dne 4. 10. 2024). Žalobce přitom po skončení platnosti tohoto povolení k pobytu neopustil území členských států, neboť pobýval v České republice. Podle shora citované právní úpravy nařízení Dublin III je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný pouze jediný členský stát EU. S ohledem na to, že předchozí kritéria uvedená v čl. 8-11 tohoto nařízení nejsou v případě žalobce splněna (což žalovaný v napadeném rozhodnutí pečlivě zdůvodnil a žalobce to nijak nesporuje), je dle čl. 12 odst. 1 ve spojení s odst. 4 nařízení Dublin III k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu příslušná Maďarská republika.

19. Nelze tedy přisvědčit stěžejnímu žalobnímu tvrzení, že neexistuje žádná právní norma, dle které by bylo možné stanovit, že státem příslušným pro posouzení žádosti je Maďarsko. Ustanovením právního předpisu, ze kterého takový závěr vyplývá, je právě čl. 12 odst. 1 ve spojení s odst. 4 nařízení Dublin III.

d) Přístup dublinských navrátilců k řízení v Maďarsku

20. Maďarský azylový systém nelze při posuzování přemístění pokládat bez dalšího za bezproblémový. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 17. 12. 2020, Komise v. Maďarsko, C-808/18, konstatoval porušení povinností Maďarska v oblasti přístupu k řízení, zajišťování v tranzitních prostorech a navracení. V rozsudku ze dne 22. 6. 2023, Komise v. Maďarsko, C-823/21, shledal v rozporu s unijním právem systém předchozího prohlášení o úmyslu podat žádost na velvyslanectví. Rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, Komise v. Maďarsko, C-123/22, pak Maďarsku uložil peněžité sankce za nesplnění rozsudku C-808/18.

21. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 5. 2026, č. j. -24, posuzoval přemístění vietnamských žadatelů do Maďarska podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III. Uzavřel, že tvrzení maďarského orgánu NDGAP o okamžité registraci navrátilce není objektivně ověřeným zdrojem, praxe není zákonně zakotvena a z dostupných podkladů není patrná její právní závaznost, vynutitelnost ani ustálenost. Žalovaný proto musí shromáždit podrobné, objektivní a ověřené informace nebo si sjednat individuální záruky. Tento závěr NSS zopakoval ve skutkově velmi obdobném rozsudku ze dne 30. 6. 2026, č. j. -29. Navázal tím na rozsudky ze dne 28. 8. 2024, č. j. -31, a ze dne 17. 4. 2025, č. j. -62.

22. Informace OAMP – Maďarsko, Azylový systém: řízení o mezinárodní ochraně, pobytová střediska a dublinský systém ze dne 7. 7. 2026 (dále jen „informace OAMP“) použitá žalovaným v tomto řízení na jedné straně uvádí, že dublinští navrátilci, kteří dříve v Maďarsku o ochranu nežádali, jsou považováni za prvožadatele. Současně však výslovně připouští, že navrátilci nepatří mezi zákonné výjimky a podle maďarského práva nemohou podat novou žádost na maďarském území. Možnost zahájit řízení odvozuje pouze z výkladu a praxe NDGAP: navrátilec má při úvodním kontaktu prohlásit, že si přeje pokračovat v řízení zahájeném v předávajícím státě, a poté má být bezodkladně registrován. Informace OAMP rovněž zaznamenává případ, kdy nemocnému navrátilci, jenž se nemohl dostavit na určený termín, nebyl poskytnut nový termín a byl odkázán na řízení přes velvyslanectví.

23. Soud v tomto řízení doplnil podklady ze správního spisu o relevantní část zprávy Asylum Information Database, Country Report: Hungary, Update on 2025, vydanou v květnu 2026, zpracovanou Hungarian Helsinki Committee a editovanou European Council on Refugees and Exiles (dále jen „zpráva AIDA“). Tuto zprávu, včetně jejího překladu do českého jazyka, převzal ze soudního spisu řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , v němž byla zpráva provedena jako důkaz. V odkazovaném případě přitom soud umožnil účastníkům, aby se k tomuto podkladu vyjádřili. V nynější věci je žalovaným opětovně Ministerstvo vnitra, které tudíž již bylo s předmětným podkladem seznámeno v jiném řízení; soud navíc ze spisu sp. zn. převzal též vyjádření žalovaného k obsahu zprávy AIDA, se kterým se níže patřičně vypořádá. Žalobce je pak zastoupen týmž advokátem, který zastupoval cizince v odkazovaném řízení, tudíž i ten byl s danou zprávou seznámen; nadto její použití je činěno ve prospěch žalobce.

24. Zpráva AIDA (str. 58 až 59, resp. kap. 2.7 The situation of Dublin returnees) poskytuje podrobnější obraz na situaci dublinských navrátilců do Maďarska. Podle maďarského zákona L z roku 2025 mohou na území Maďarska požádat o azyl jen čtyři skupiny osob a dublinští navrátilci mezi ně nepatří. AIDA sice zaznamenává několik případů, kdy jim NDGAP podání žádosti umožnil, zároveň však potvrzuje, že jde o správní praxi odporující obecnému zákonnému pravidlu. Vedle nemocného navrátilce popisuje i případ syrské ženy přemístěné z Rakouska v dubnu 2025. Protože bezprostředně nepožádala o ochranu a domnívala se, že přemístění může být ještě přezkoumáno, NDGAP její nejistotu vyhodnotil jako neexistenci úmyslu žádat o ochranu a nařídil její zajištění a vyhoštění.

25. AIDA z těchto poznatků dovozuje, že přístup dublinských navrátilců k řízení je někdy založen čistě na diskrečním rozhodnutí NDGAP. Doporučuje proto v každém jednotlivém případě získat konkrétní individuální záruky, že navrácená osoba bude skutečně přijata do azylového řízení a budou jí zajištěny přijímací podmínky. Pouhý dopis o akceptaci přemístění podle zprávy nepostačuje. Zpráva dále uvádí, že na letišti zpravidla nečeká policie ani pracovník NDGAP, který by navrátilce poučil o dalším postupu; navrátilec musí klientské pracoviště NDGAP vyhledat sám. V roce 2024 vedlo 363 příchozích dublinských žádostí pouze ke třem skutečným přemístěním, což omezuje vypovídací hodnotu tvrzení o ustálené praxi.

26. Soud nepřehlédl informace svědčící ve prospěch Maďarska. Zpráva AIDA připouští, že některým navrátilcům bylo podání žádosti umožněno, a cituje rozhodnutí správního soudu v Düsseldorfu z května 2024, který u zdravých a práce schopných osob systémové nedostatky neshledal. Informace OAMP dále uvádí dostatečnou kapacitu tří přijímacích zařízení a nezaznamenává od roku 2022 odmítnutí ubytování pro nedostatek míst. Tyto skutečnosti se však týkají především osob, které již byly jako žadatelé zaregistrovány. Neodstraňují prvotní a pro tuto věc zásadní nejistotu, zda se žalobce do řízení vůbec dostane.

27. Ani vyjádření žalovaného ke zprávě AIDA z řízení sp. zn. tyto pochybnosti neodstraňuje. Tvrzení žalovaného, že informace OAMP zprávu AIDA plně vypořádala, neobstojí. Informace OAMP sice přebírá zákonnou překážku, tvrzenou praxi NDGAP a případ nemocného navrátilce, avšak nezachycuje případ syrské ženy, závěr o čistě diskrečním rozhodování, absenci asistence po příletu ani výslovné doporučení konkrétních individuálních záruk. Především nijak neověřuje, na jakém právním základě praxe NDGAP stojí, zda je vynutitelná před nezávislým soudem a zda je dostatečně jednotná. V tomto směru přetrvávají právě ty nedostatky, které NSS výslovně vytkl v rozsudcích č. j. -24 a č. j. -29. Označení negativních případů za ojedinělé není podloženo údaji o celkovém počtu skutečných navrátilců, jejich registraci a výsledku pokusu vstoupit do řízení.

28. Uznání příslušnosti Maďarskem je obecným procesním souhlasem s převzetím žalobce. Správní spis neobsahuje konkrétní záruku, kdo žalobce po příletu převezme, kdy a kde s ním bude proveden úvodní kontakt, že jeho prohlášení bude zaznamenáno a žádost bezodkladně registrována, že nebude pro případ nedorozumění nebo prodlení zajištěn či vyhoštěn a že od registrace získá přijímací podmínky.

29. Žalobce je zdravý a práce schopný, v Maďarsku dříve o mezinárodní ochranu nežádal. To sice snižuje rizika spojená se zvláštní zranitelností nebo nedostatečnou kapacitou ubytování, současně jej však řadí přímo do skupiny prvožadatelů-dublinských navrátilců, kterou maďarský zákon neopravňuje podat žádost na území státu. Jeho předchozí bezproblémový kontakt s maďarskými orgány se odehrával v režimu pobytového oprávnění, nikoli v nyní rozhodném režimu navrátilce usilujícího o registraci žádosti o ochranu.

30. Rozhodující je, že obecná zákonná překážka přístupu dublinských navrátilců k azylovému řízení je podle dostupných zdrojů prolamována jen správní praxí, jejíž obsah, stabilita a právní vynutitelnost nejsou spolehlivě doloženy. Zaznamenané případy ukazují, že selhání při prvním kontaktu může vést nejen k odmítnutí registrace, ale i k zajištění a vyhoštění. Za této situace nelze na podkladě obecné akceptace převzetí a selektivního shrnutí zprávy AIDA bezpečně vyloučit skutečné riziko zacházení odporujícího y základních práv Evropské unie.

31. Soud tím neuzavírá, že každé přemístění do Maďarska je vyloučeno. Konstatuje však, že skutkový stav zjištěný žalovaným neumožňuje spolehlivě posoudit, zda bude právě žalobci zaručen účinný přístup k řízení a přijímacím podmínkám. Žalovaný přitom dosud nevyčerpal prostředky k detailnějšímu zjištění skutečné praxe ani k získání konkrétních individuálních záruk. K tomu je lépe vybaven než soud (shodně NSS v rozsudku č. j. -24, body 29 až 30).

III. Závěr a náklady řízení

32. Závěr napadeného rozhodnutí, že přemístění žalobce do Maďarska nebrání riziko podle y základních práv Evropské unie, nemá v dosud zjištěném skutkovém stavu dostatečnou oporu. Zjištění vyžadují podstatné doplnění, které nemůže soud provést jen dílčím dokazováním.

33. Soud z uvedeného důvodu napadené rozhodnutí zrušil podle ve spojení s a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle (výrok I).

34. V dalším řízení žalovaný podle vyjde z právního názoru soudu. Opatří si podrobné, objektivní, ověřené a aktuální informace o skutečném postupu vůči prvožadatelům vráceným do Maďarska, zejména o právním základu a vynutitelnosti jejich registrace, praktickém převzetí po příletu, poučení, přístupu k přijímacím podmínkám a ochraně před zajištěním, vyhoštěním či řetězovým navrácením. Nebude-li na jejich základě možné skutečné riziko vyloučit, vyžádá si ve vztahu k žalobci dostatečně konkrétní a prakticky ověřitelné individuální záruky. Teprve poté znovu posoudí podmínky nařízení AMMR a navazující postup podle tohoto nařízení.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Plně úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby – po 4 620 Kč podle bodu 5, a , advokátního tarifu, a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle téže vyhlášky. Celkem jde o 10 140 Kč. Žalovaný je povinen částku zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).

36. O návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl ve věci samé před uplynutím lhůty pro rozhodnutí o toto návrhu a rozhodnutí by tak bylo zcela nadbytečné.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

Brno, 9. září 2026

JUDr. Petr Polách, v. r.

samosoudce