Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 Ad 29/2024 - 24

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci

žalobce: MUDr. A. M. P.,

bytem X,

právně zastoupen JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem,

sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1,

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,

Křížová 1292/25, Praha 5,

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2024, č. j. X,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 28. 8. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhá, aby žalovaná pro určení výše starobního důchodu uznala jako dobu pojištění i dobu jeho výkonu trestu odnětí svobody od 11. 7. 1994, aniž by byl po danou dobu ve věznici Mírov zaměstnán, neboť podle rozsudku civilního soudu i dle původního evidenčního listu vystaveného zaměstnavatelem (Nemocnice Pelhřimov) jeho pracovní poměr trval po danou dobu, tudíž byl účasten důchodového pojištění.

2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody od 11. 7. 1994 do 7. 8. 1996. Doba, po kterou byl ve věznici pracovně zařazen, byla žalobci uznána jako doba pojištění. Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16. 10. 1996 č. j. -23 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -38 ze dne 14. 3. 1997 bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru žalobce okamžitým zrušením ze dne 24. 7. 1996 bylo neplatné, neboť zaměstnavatel zrušil pracovní poměr z důvodu odsouzení žalobce pro úmyslný trestný čin po uplynutí zákonné lhůty 1 měsíce podle . Dle potvrzení nemocnice Pelhřimov ze dne 4. 4. 1997 byl žalobce zaměstnancem nemocnice do 31. 3. 1997, pracovní poměr byl ukončen dohodou.

3. Žalobce podáním ze dne 15. 3. 2024 požádal o přepočet výše starobního důchodu se započtením doby pojištění za období od 11. 7. 1994 do 31. 3. 1997 (celkem 502 dnů, 174 dnů v roce 1994, 305 dnů v roce 1995, 23 dnů v roce 1996). Rozhodnutím žalované č. j. X ze dne 23. 4. 2024 byla žádost zamítnuta s tím, že byla uznána další doba pojištění za období 8. 8. 1996 – 31. 8. 1996, avšak k době pojištění (zaměstnání) v letech 1994 – 1995 nemůže být dle § 5 odst. 1 písm. l) zdp přihlédnuto, neboť v tomto období byl účastník řízení ve výkonu trestu, přičemž v tomto období nebyl pracovně zařazen. Proti rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých namítl, že jeho pracovní poměr v nemocnici trval do 31. 3. 1997, proto žádá o zohlednění dané doby. Žalovaná v napadeném zamítavém rozhodnutí pouze konstatovala, že byla ověřena správnost evidenčních listů důchodového zabezpečení vystavených Nemocnicí Pelhřimov s uvedením doby pojištění žalobce do 31. 3. 1997, aby následně byl vyhotoven opravný evidenční list s dobou pojištění žalobce pouze do nástupu výkonu trestu odnětí svobody, jelikož žalobce nemohl být ze zaměstnání v nemocnici důchodově pojištěn. Skutečnost, že jeho pracovní poměr trval, nezakládá automaticky účast na důchodovém pojištění. Dle nového ELDP byl žalobce důchodově pojištěn pouze do 10. 7. 1994, od 11. 7. 1994 byl ve výkonu trestu, kde nebyl pracovně zařazen. Doba pracovního zařazení žalobce ve věznici v roce 1994 po dobu 60 dnů byla žalobci zohledněna.

4. V žalobě žalobce namítá, že byl poplatníkem pojistného, neboť podle věty čtvrté , o důchodovém pojištění (dále jen zákon o důchodovém pojištění) splnil podmínku zaplacení pojistného, když jeho pracovněprávní vztah zakládající účast na pojištění byl skončen neplatně, což bylo vysloveno soudem, a trval až do ukončení dohodou. Protože žalobce splnil i ostatní podmínky zákona o důchodovém pojištění ve spojení s a s , byl po celé období let nepřetržitě od 1. 8. 1983 do 31. 3. 1997 účasten na důchodovém pojištění. Tato doba by tedy měla být započtena v celém rozsahu jako doba účasti na důchodovém pojištění.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalobce byl v roce 1994 důchodově pojištěn u Nemocnice Pelhřimov pouze v době od 1. 1. 1994 do 10. 7. 1994. Od 11. 7. 1994 byl ve výkonu trestu odnětí svobody, kde nebyl v roce 1994 pracovně zařazen. V roce 1995 nebyl žalobce ze zaměstnání v nemocnici důchodově pojištěn a dle evidenčního listu vyhotoveného věznicí byl v tomto roce důchodově pojištěn pouze v rozsahu 60 dnů a v roce 1996 byl důchodově pojištěn v délce 220 dnů. Veškerá doba pojištění tak byla žalobci zohledněna správně a v souladu s dostupnou evidencí. Žalobce v době výkonu trestu nemohl být ze zaměstnání v nemocnici důchodově pojištěn. Žalovaná nezpochybňuje, že pracovní poměr žalobce v nemocnici Pelhřimov v rozhodném období trval, což však neznamená, že byl žalobce automaticky účasten na důchodovém pojištění.

6. V replice žalobce uvedl, že na jeho případ nedopadá předchozí ani současná právní úprava, která podmiňuje účast na důchodovém pojištění výkonem práce ve věznici, protože v době výkonu trestu trvalo soudní řízení o platnost jeho předchozího pracovního poměru. Bylo vysloveno, že pracovní poměr trval a zaměstnavatel jej ukončil neoprávněně. Tím byla zpětně založena účast žalobce na důchodovém pojištění. Jedná se o zcela stejnou situaci jako u všech jiných zaměstnanců, u kterých spor o platnost pracovního poměru skončil vyslovením neplatnosti jeho ukončení, kdy se roky soudních sporů taktéž započtou do doby účasti na důchodovém pojištění. Zaměstnavatel, nemocnice Pelhřimov, pojistné neodvedl, ačkoliv byl povinen pojistné odvést. Podmínka zaplacení pojistného se přitom považuje za splněnou i tehdy, jestliže zaměstnavatel pojistné neodvedl, ačkoliv byl povinen pojistné odvést.

7. Dále uvedl, že podmínkou pro to, aby se doba účasti na pojištění považovala za dobu pojištění, je, že bylo zaplaceno pojistné. Zaměstnanecký poměr žalobce v Nemocnici Pelhřimov trval nepřetržitě od 1. 8. 1983 do 31. 3. 1997. Za dobu pojištění před 1. lednem 1996 se s určitými výjimkami považují doby zaměstnání získané podle předpisů platných před tímto dnem, jak vyplývá z zákona o důchodovém pojištění. Podle předchozí právní úpravy byli důchodového zabezpečení účastni též zaměstnanci v pracovním poměru, který zakládal nemocenské pojištění ( a věty první , o sociálním zabezpečení). Na základě zmocnění obsaženého v tohoto zákona bylo ve , kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, stanoveno, které osoby měly v důchodovém zabezpečení práva a povinnosti jako zaměstnanci v pracovním poměru a za jakých bližších podmínek se na tomto zabezpečení účastnily. Mezi takové osoby podle a 5 , náleželi také odsouzení a obvinění ve vazbě, kteří v době výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby byli zařazeni k pravidelnému výkonu prací. Zákon ČNR č. stanoví náležitosti evidenčních listů mj. v písmena d), e). Tyto evidenční listy za roky 1994-1996 s plnou uznanou dobou důchodového pojištění byly vydány nemocnicí, ale poté byly nahrazeny evidenčními listy Pražské správy sociálního zabezpečení, kde PSSZ stanovila, že doba soudního sporu nenaplňuje účast na důchodovém pojištění. Dle žalobce se PSSZ domnívala, že soudní spor veden nebyl a žalobce byl ve věznici, kde nevykonával práci, tudíž smíchala tyto dvě věci dohromady.

8. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [( věta prvá )], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

9. Soud se nejdříve zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalované, neboť vada nepřezkoumatelnosti brání nejen soudnímu přezkumu, ale zejména uplatnění relevantních žalobních námitek.

10. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí odkázal na § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění, který nabyl účinnosti od 1. 1. 1996, předmětem řízení je však popřená doba pojištění za roky 1994 a 1995. Žalobcem požadovaná doba pojištění v roce 1996 o dalších 23 dnů byla žalovanou uznána (uznána další doba pojištění od 8. 8. 1996 do 31. 8. 1996). Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na evidenční listy, které však byly správním orgánem změněny v neprospěch žalobce. Údaje uvedené v evidenčních listech důchodového pojištění nejsou bez dalšího výlučným titulem pro stanovení doby pojištění, zejména pokud žalobce sporuje určení doby pojištění. ELDP jsou pouze primárním důkazním prostředkem sloužícím k osvědčení doby pojištění ( , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Vyhotovené opravené ELDP nebyly bez dalšího způsobilé být důvodem žalobou napadeného rozhodnutí. Takový závěr žalované se zřetelem na podstatu uplatněných námitek žalobce nemůže obstát již ve smyslu přezkoumatelnosti, neboť v této části neposkytla žalovaná relevantní argumentaci opřenou o znění zákona a o jeho výklad, který by popřel argumentaci žalobce. Dále žalovaná uvedla, že skutečnost, že pracovní poměr žalobce v nemocnici Pelhřimov v rozhodném období trval, nezakládá automaticky jeho účast na důchodovém pojištění. Takový závěr není opřen o žádné znění zákona a nijak neodpovídá na námitku žalobce, že dle rozsudku o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru jeho pracovní poměr trval, tudíž byl účasten pojištění. Ostatně žalovaná nesporuje trvání pracovního poměru i v době výkonu trestu odnětí svobody. Na námitku žalobce, že není rozhodné, zda byl ve výkonu trestu odnětí svobody, žalovaná pouze uvádí, že to rozhodné je, že výkon trestu odnětí svobody vylučuje být ze zaměstnání v nemocnici důchodově pojištěn. Pouhé popření tvrzení účastníka negací jeho tvrzení není řádným vypořádáním jeho námitek v souladu s s. ř. Správní orgán je povinen se vypořádat s námitkou účastníka, která popírá právní výklad správního orgánu tak, aby bylo zřejmé, o jaké ustanovení zákona a na základě jakých úvah správní orgán opřel svůj výklad odlišný od výkladu účastníka. Rozhodnutí opřené o pouhou citaci zákona neobstojí, natož odůvodnění, které pouze popře úvahu účastníka.

11. Pokud žalovaná, shodně jako správní orgán I. stupně, hodlala aplikovat § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění, pomíjí, že sporná otázka období let 1994 a 1995 se vztahuje k době pojištění před účinností zákona o důchodovém pojištění a dále že dané ustanovení bez dalšího neupravuje právní režim pojištění účastníka, který sice vykonává trest odnětí svobody, avšak jeho pracovní poměr nadále trvá.

12. Takové odůvodnění rozhodnutí žalované neumožňuje provést soudní přezkum dle Rozhodnutí o námitkách musí obsahovat důvody výroku, podklady, úvahy při hodnocení podkladů a výkladu právních předpisů a vypořádání námitek účastníka. Nevypořádá-li se s relevantní námitkou, je její rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

13. Posuzovaná doba předchází 1. 1. 1996. Podle § 68 zákona o důchodovém pojištění se o změně výše důchodu za dobu před tímto dnem rozhoduje podle předpisů platných před 1. 1. 1996. Odkaz správního orgánu prvního stupně na § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění proto nemůže být právním základem posouzení období let 1994 a 1995.

14. Žalovaná měla aplikovat zejména a , odst. 2 , o sociálním zabezpečení. Podle těchto ustanovení byli důchodového zabezpečení účastni zaměstnanci v pracovním poměru a pracovní poměr se hodnotil jako zaměstnání, zakládal-li nemocenské pojištění. Žalovaná se proto měla zabývat i tehdy účinnou úpravou nemocenského pojištění. Podle , o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, nemocenské pojištění pracovníka odsouzeného k trestu odnětí svobody zanikalo po dobu výkonu trestu, i když pracovní poměr trval. Shodné pravidlo obsahuje novější právní úprava v , o nemocenském pojištění.

15. Pokud by žalovaná dospěla k závěru, že pracovní poměr žalobce v rozhodné době sice trval, avšak v důsledku netrvalo nemocenské pojištění, a že žalobce nebyl zařazen k pravidelnému výkonu prací ve smyslu , šlo by o úvahu právně významnou pro výsledek věci. Takovou úvahu však napadené rozhodnutí neobsahuje.

16. Soud si je vědom, že samotná absence přesné citace právního předpisu nemusí vždy zakládat nepřezkoumatelnost. Nedostatečné odůvodnění není důvodem ke zrušení rozhodnutí, jsou-li skutkové údaje obsahem správního spisu a skutkové i právní úvahy správního orgánu lze alespoň v základních rysech bez pochyb zjevné. Soud rovněž není vázán právním posouzením účastníků a může korigovat dílčí právní pochybení, nemůže-li toto pochybení mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé (NSS ze dne 11. 1. 2015, č. j. -48, a NSS ze dne 15. 5. 2018, č. j. -19).

17. Hranice mezi přípustnou korekcí dílčího pochybení a nepřípustným nahrazením odůvodnění spočívá zejména v tom, zda soud pouze zpřesňuje právní kvalifikaci úvahy, která již tvořila podklad rozhodnutí, nebo zda naopak vytváří nový nosný právní důvod, jenž správní orgán neuplatnil a neposoudil. Rozhodné je, zda se mění skutkový či právní základ rozhodnutí, zda je nutno posoudit samostatnou zákonnou podmínku a zda účastník měl možnost se k tomuto základu vyjádřit (NSS ze dne 10. 11. 2020, č. j. -63).

18. V projednávané věci je nesporné období pracovního zařazení ve věznici. Úplnost tohoto skutkového zjištění sama o sobě nevylučuje nepřezkoumatelnost. Soud musí dále zkoumat, zda je ze správních rozhodnutí nebo alespoň ze správního spisu bez pochyb seznatelné, že správní orgány založily závěr na pravidle, podle něhož nemocenské pojištění pracovníka odsouzeného po dobu výkonu trestu zaniká i při trvání pracovního poměru, a že pracovní zařazení posoudily jako samostatný titul důchodového zabezpečení.

19. Jestliže by taková úvaha byla z rozhodnutí či správního spisu v základních rysech zjistitelná a odkaz na zákona o důchodovém pojištění by byl jen nesprávným označením právního předpisu, mohlo by jít o dílčí právní pochybení. Naproti tomu by použití představovalo nový nosný důvod, pokud správní orgán prvního stupně vyšel pouze z ustanovení zákona o důchodovém pojištění, které v rozhodné době nebylo účinné, a žalovaná se omezila na obecné konstatování, že trvání pracovního poměru nezaložilo účast na pojištění, protože žalobce byl ve věznici. Takové odůvodnění by neobsahovalo úvahu o přechodném režimu, o vztahu a k ani o tom, proč trvající pracovní poměr nezakládá účast na nemocenském pojištění.

20. Soud by pak při založení zamítavého rozsudku na nenapravil dílčí vadu odůvodnění, ale nahradil by chybějící nosný důvod správního rozhodnutí vlastním právním posouzením. Správní soud nemůže žalobu zamítnout jen proto, že správní výrok by mohl obstát z jiného právního důvodu, o který správní orgán své rozhodnutí neopřel a jímž se nezabýval (NSS ze dne 22. 12. 2022, č. j. -40). Soud nemůže předjímat konečné meritorní posouzení otázky použitelnosti

21. Žalovaná zatížila rozhodnutí o námitkách vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil podle a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

22. V dalším řízení žalovaná posoudí dobu od 11. 7. 1994 do 31. 12. 1995 podle předpisů účinných v tomto období, vypořádá význam pravomocného rozhodnutí o neplatnosti rozvázání pracovního poměru a dohody o jeho skončení ke dni 31. 3. 1997, zjistí a právně vyhodnotí okolnosti rozhodné podle a a svůj závěr řádně odůvodní.

23. Na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právního zastoupení soud přiznal 2 úkony právní služby podle ve znění účinném do 31. 12. 2024 po 1 000 Kč (tj. převzetí zastoupení, podání žaloby, odměna advokáta je určena tarifní hodnotou 5 000 Kč, tedy 1 000 Kč za úkon ( , advokátního tarifu). K tomu rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení č. j. - 62 ze dne 10. 11. 2020 uvedl: „Zvláštní tarifní hodnota pro věci sociálního zabezpečení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), obecně neporušuje zásadu rovnosti ( , d) ve spojení s právem podnikat a právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle a 3 y.“ Dále soud přiznal dvakrát režijní paušál po 300 Kč ( advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024). Za úkon repliky soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť právnímu zástupci nic nebránilo dané tvrdit již při podání žaloby, neboť žalovaná ve vyjádření k žalobě neuvedla nové skutkové nebo právní okolnosti. Nejedná se tak o účelně vynaložený náklad řízení. Právní zástupce žalobce netvrdil, že je plátcem DPH.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost ( ).

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 9. 9. 2026

Mgr. Kamil Tojner v.r.

soudce

Shodu s pvropisem potvrzuje Z. F.