Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
38 Az 6/2026 - 34.pdf
PDF · 0 B
No categories available
38 Az 6/2026 - 34
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Bedřichem ve věci
žalobkyně: I. I.
státní příslušnost: Moldavská republika
bytem X
zastoupen advokátem JUDr. Petrem Novotným
sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha 10
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2026, čj. OAM-1297/ZA-ZA11-ZA18-2025
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Vymezení věci
1. Žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Důvodem jeho žádosti byla obava z nebezpečí a mobilizace, které by mu hrozily při návratu do Moldavska, konkrétně do separatistického regionu Podněstří, z něhož pochází. Žalovaný jeho žádost posoudil a mezinárodní ochranu žalobci neudělil. Dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro udělení azylu ani doplňkové ochrany. Pro věc bylo zejména podstatné, že žalobce ve vlasti neměl potíže se státními orgány kvůli svým politickým názorům, nehrozilo mu nebezpečí na životě a ani jeho obava z mobilizace nebyla reálná. Žalobce se závěry žalovaného nesouhlasí, a proto se obrátil na soud. Ten jeho žalobu neshledal důvodnou.
2. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti
2. Žalobce v listopadu 2025 požádal o mezinárodní ochranu. Při poskytnutí údajů k žádosti mj. uvedl, že se narodil v Moldavsku v oblasti Podněstří, kde před odchodem z vlasti bydlel. Je ruské národnosti, dorozumí se rusky a vyznává pravoslavné křesťanství. K politickému přesvědčení uvedl, že nesouhlasí s proruskou situací v regionu a také s tím, že se tam nachází vojáci mírových jednotek. Členem žádné politické strany však není, ani nevyvíjel žádnou politickou aktivitu. Žádost o mezinárodní ochranu odůvodnil tím, že se nechce vracet do země, kde mu hrozí nebezpečí a kde může být kdykoli mobilizován.
3. Při pohovoru uvedl, že v Moldavsku a přímo v Podněstří byl naposledy v roce 2022. Z vlasti vycestoval, protože se začalo střílet a matka mu řekla, aby odjel za sestrou do České republiky, protože ve vlasti není bezpečno a mohl by být mobilizován. Od té doby je v České republice. Chodil zde na brigády a hledá si práci. O mezinárodní ochranu požádal poté, co mu to poradil advokát. Předtím o této možnosti nevěděl. Na otázku, zda měl ve vlasti nějaké potíže, odpověděl, že žádné problémy neměl, ale vnímá situaci jinak než většina obyvatel, která je prorusky naladěna. Svoje názory sdílel pouze s nejbližšími. Jeho matka pochází z Ukrajiny a když začala válka, Ukrajiny se zastal. Když to sdělil dalším lidem, setkal se s nepochopením. Jiné potíže ale kvůli tomu neměl.
4. Uvedl, že se obává, že by mohl být mobilizován do podněsterské armády, pokud by Ukrajina otevřela druhou frontu kvůli obci Kolbasna, kde se nachází největší sklad vojenské techniky v Evropě. Není mu známo, že by mu přišlo předvolání do armády. Nezjišťoval, jestli byl někdo mobilizován, ale ví, že jednou za rok nebo za dva jsou muži povoláváni na doplňkové cvičení, které ale s mobilizací nesouvisí. Z Podněstří odjel bez problémů. Před vycestováním si obstaral cestovní doklad. V Moldavsku mu nic nehrozí, na lidi z Podněstří se tam ale dívají jako na nepřítele kvůli válce v roce 1991. Jeho sestra, která pracuje v Moldavsku, se potýká s utlačováním. Ví, že v Moldavsku vyhrála volby strana PAS, což vnímá jako pozitivní zprávu, do vlasti se ale vracet nechce, protože by tam měl problémy kvůli svým proevropským názorům. Problémy kvůli tomu v minulosti měl jen v rámci výměny názorů s ostatními. S moldavskou policií nebo státními orgány problémy neměl. Ani s podněsterskými orgány problémy neměl, jen maličkosti kvůli tomu, že Podněstří ovládá Oleg Gušan (dostal pokutu při rybaření). Do vlasti se nechce vracet také proto, že by Rusové mohli kdykoli zahájit válku a mohlo by dojít k mobilizaci.
5. Na podporu svých tvrzení žalobce předložil vojenskou knížku a podněsterský doklad totožnosti.
6. Žalovaný shromáždil informace o Moldavsku a Podněstří, zahraniční mobilitě a návratech moldavských občanů do země a o postavení obyvatel Podněstří v Moldavsku. Konkrétně vycházel z těchto podkladů: 1) Moldavsko – Informace MZV ČR, čj. 105783-6/2025-MZV/LPTP, Situace v Podněstří z 25. 3. 2025, 2) Moldavsko – Mezinárodní organizace pro imigraci, Přehled údajů o zemi za rok 2024, Moldavsko z prosince 2024, 3) Moldavsko – Informace OAMP, Situace obyvatel Podněstří v Moldavsku z 22. 1. 2026, 4) Moldavsko – Základní přehled o zemi, stav k 7. 5. 2025, 5) Moldavsko – Informace OAMP, Situace moldavských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí z 16. 1. 2026.
7. V reakci na výzvu k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí žalobce uvedl (reakce ze dne 5. 5. 2026), že Moldavsko je v katastrofální ekonomické situaci, množí se případy vražd a není tam bezpečno pro civilní obyvatele. Moldavsko je přímo ohroženo v důsledku vojenské invaze Ruska na Ukrajinu, protože situace v Podněstří je obdobná jako v Ukrajině. Došlo zde ke střelbě z granátometů, série explozí otřásla místím Ministerstvem státní bezpečnosti pro Podněstří, další dvě exploze vyřadily z provozu dvojici rozhlasových vysílačů. Tyto okolnosti žalobci nadále brání v návratu do Moldavska. Hrozilo by mu tam nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházená nebo trestání, případně vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu vystavení civilního obyvatelstva perzekucím a násilnostem, včetně řady úmrtí. Zároveň není zřejmé, jak se bude situace v Moldavsku dále vyvíjet.
8. Napadeným rozhodnutím žalovaný žádnou formu mezinárodní ochrany žalobci neudělil. Neshledal u něj důvody pro udělení azylu [ustanovení § 12 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026 (zákon o azylu)] nebo azylu za účelem sloučení rodiny (§ 13 zákona o azylu). Žalobce není pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Žádnou politickou aktivitu nevyvíjel, nebyl členem poltické strany a ze strany státních orgánů žádné potíže neměl. Neshody s ostatními občany nelze považovat za pronásledování ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť i v demokratické zemi jsou politická diskuse a vzájemný nesouhlas mezi občany zcela běžné. Žalovaný ani neshledal, že by žalobce mohl pociťovat důvodnou obavu z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, tj. kvůli své rase, pohlaví, národnosti, náboženství, příslušnosti k sociální skupině nebo za zastávání určitých politických názorů, či že by mu takové pronásledování hrozilo při návratu do vlasti.
9. Pokud jde o doplňkovou ochranu, žalovaný rovněž neshledal důvody pro udělení jakékoliv z jejích forem. Žalovanému nehrozí v případě návratu do vlasti vážná újma formou trestu smrti, neboť Moldavsko tento trest neumožňuje. Nehrozí mu ani špatné zacházení. Sám uvedl, že se s žádnými potížemi ze strany státních orgánů nepotýkal. Moldavsko považuje obyvatele Podněstří za své občany, přestože region nemá pod kontrolou, a nese odpovědnost za ochranu jejich práv. Svou obavu z mobilizace žadatel ničím nepodložil. Situace v Moldavsku navíc zůstává i po vypuknutí konfliktu v Ukrajině stabilní. Z informací o situaci v Podněstří vyplývá, že zde neprobíhají oficiální odvody do ruské armády, byla zaznamenána pouze náborové akce pro dobrovolný vstup do armády. V uplynulých dvou letech došlo v Podněstří pouze k ojedinělým incidentům, které nesly znaky provokace ruských služeb. Jinak je situace v regionu stabilní, neprobíhá zde ozbrojený konflikt. Žalobci navíc nic nebrání v tom, aby z Podněstří přesídlil do jiné části Moldavska.
3. Argumentace účastníků
3.1 Žalobní argumentace
10. Žalobce v žalobě zopakoval, že se bojí návratu do Moldavska, jelikož zde panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není zde bezpečno pro civilní obyvatele. Situace v Podněstří je podobná jako v Ukrajině. Došlo zde ke střelbě z granátometů, série explozí otřásla místím ministerstvem státní bezpečnosti pro Podněstří, další dvě exploze vyřadily z provozu dvojici rozhlasových vysílačů.
11. Má za to, že splňuje důvody pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona.
12. Namítá, že žalovaný při správním řízení porušil ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu , protože nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou významné pochybnosti a v rozsahu, který je vzhledem ke konkrétním okolnostem nezbytný. Žalovaný si zároveň neopatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 2 správního řádu . Pokud by si takové podklady opatřil, nemohl by rozhodnout jinak, než udělit žalobci azyl či doplňkovou ochranu. V případě návratu do vlasti totiž žalobce bude zcela reálně ohrožen na životě. Splňuje tak přinejmenším podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. V zemi není s ohledem na poslední politický vývoj bezpečno. Moldavsko nelze označit za bezpečnou zemi původu, protože zde panuje špatná bezpečnostní situace a dochází k závažnému porušování lidských práv.
13. Proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
3.2 Vyjádření žalovaného
14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Uvedl, že se v průběhu správního řízení zabýval všemi skutečnostmi tvrzenými žalobcem, opatřil si k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu a své závěry v rozhodnutí podrobně odůvodnil. Má za to, že vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, proč žalobci neudělil mezinárodní ochranu v žádné z jejích forem.
15. K žalobcem uváděné obavě z možné mobilizace žalovaný uvedl, že branná povinnost představuje legitimní občanskou povinnost uznávanou mezinárodním právem. Odkázal přitom mimo jiné na ženevskou Úmluvu o právním postavení uprchlíků a související výkladové dokumenty, podle nichž samotná neochota vykonávat vojenskou službu nebo obava z účasti v ozbrojeném konfliktu zpravidla nezakládají důvod pro přiznání postavení uprchlíka. Současně poukázal na to, že moldavská právní úprava vedle povinné vojenské služby umožňuje za určitých okolností výkon náhradní služby z důvodů náboženského přesvědčení či pacifistických, etických nebo humanitárních názorů.
16. Žalovaný zdůraznil, že žalobce odůvodňoval svou žádost především obavou z válečného konfliktu na Ukrajině a z případné mobilizace. V této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS), podle níž nelze institut mezinárodní ochrany zaměňovat s jinými formami legalizace pobytu cizinců na území České republiky. Po vyhodnocení všech zjištěných skutečností a podkladů proto žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobce nejsou dány podmínky pro udělení azylu ani doplňkové ochrany podle § 12, § 13, § 14a či § 14b zákona o azylu, a trvá na správnosti a přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.
4. Posouzení věci soudem
4.1 Ústní jednání
17. Ve věci se konalo ústní jednání, k němuž soud předvolal účastníky v souladu s § 49 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.) s. ř. s. ), a jehož průběh byl žalobci tlumočen soudem přizvanou tlumočnicí.
18. Zástupce žalobce u jednání uvedl, že na žalobě trvá, situace v Podněstří se nejen nelepší, ale dokonce zostřuje, množí se dronové a raketové útoky na hranicích Ruska s Moldavskem. Žalobce splňuje přinejmenším podmínky pro udělení doplňkové ochrany, proto navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení.
19. Zástupkyně žalovaného odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě, zdůraznila přitom, že hrozba mobilizace nebyla prokázána, branná povinnost je legitimní občanská povinnost a její plnění nelze považovat za pronásledování. Žalobce neměl až dosud se státními orgány problémy, získal cestovní doklad a mohl vycestovat bez jakýchkoliv potíží, navíc v případě návratu do země původu žalobci nic nebrání v přesídlení z Podněstří do jiné, klidnější oblasti Moldavska.
20. Žalobce k tomu uvedl, že přestěhování v Moldavsku je problematické, nejde o vliv státních orgánů, ale o jednání některých občanů, je obtížné až nemožné najít bydlení a práci.
4.2 K důvodnosti žaloby
21. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (ustanovení § 75 odst. 2 věta první s. ř. s. s. ř. s. ), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku [čl. 46 odst. 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice) a § 32 odst. 9 zákona o azylu].
22. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná.
23. Žaloba není důvodná.
24. Soud předně uvádí, že žalobce zcela obecně namítá, že pokud by žalovaný zjistil řádně stav věci a opatřil si dostatečné podklady pro své rozhodnutí, pak by mu musel udělit azyl, případně doplňkovou ochranu. Žalobce však nekonkretizoval, která jeho konkrétní tvrzení žalovaný nesprávně vyhodnotil, která zjištění žalovaného považuje za neúplná či nesprávná, či v jakém směru považuje shromážděné podklady za nedostatečné. Žádné návrhy na doplnění podkladů (dokazování) v tomto směru neučinil, a to ani v řízení před správním orgánem, ani v žalobě a v řízení před soudem.
25. K těmto námitkám žalobce o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a neopatření si dostatku podkladů pro rozhodnutí tedy soud - s ohledem na jejich obecnost - po přezkoumání napadeného rozhodnutí uvádí, že žalovaný se zabýval všemi žalobcovými tvrzeními, v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav, opatřil si dostatek podkladů pro rozhodnutí a přihlížel ke všem podstatným skutečnostem. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, na základě jakých skutečností a úvah dospěl žalovaný k závěru, že v případě žalobce nebyly naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem. Žalovaný tento svůj závěr dostatečným, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Soud tak dané námitky shledal nedůvodnými.
26. I přes obecnost žalobní argumentace se soud věnoval i otázce, zda žalobce splnil podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně zda u něj byly dány důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu.
27. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
28. Soud ve shodě se žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly svědčit o tom, že by byl ve své vlasti pronásledován z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti nebo příslušnosti k určité sociální skupině. Žalobce sice sdělil, že nesouhlasí s proruskou situací v Podněstří ani s tím, že se tam nachází vojáci mírových jednotek a že podporuje Ukrajinu, se státními orgány však kvůli těmto svým postojům žádné problémy neměl. Neshody s ostatními občany nelze považovat za pronásledování. Jak uvedl žalovaný, politická diskuse mezi občany doprovázená jejich vzájemným nesouhlasem je i v demokratické zemi, jakou je Česká republika, v níž žalobce žádá o azyl, zcela běžná. Žalobce navíc sám uvedl, že považuje za pozitivní vítězství proevropsky orientované strany PAS, která v Moldavsku vyhrála poslední volby. Žádné jiné důvody, proč by mu při návratu do země mělo hrozit pronásledování, žalobce neuvedl.
29. Soud na základě uvedeného shrnuje, že žalovaný nesplnil podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Následně se věnoval tomu, zda žalobci měla být udělena doplňková ochrana.
30. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
31. Podle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
32. V dané věci nic nenasvědčuje závěru, že by žalobci mohl při návratu do země hrozit trest smrti nebo popravy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. a) zákona o azylu. Svědčí o tom informace OAMP Moldavsko – Základní přehled o zemi, kterou žalovaný citoval a ze které vyplývá, že moldavské zákony neumožňují uložit trest smrti za žádný trestný čin.
33. K obavě z mučení nebo nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání žalobce v žalobě předně poukazoval na obecně špatnou situaci v zemi původu, kdy v Moldavské republice v současné době panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není zde bezpečno pro civilní obyvatelstvo, jedná se o nedemokratickou zemi, dochází k závažnému porušování lidských práv, a proto dle názoru žalobce Moldavsko nelze označit za bezpečnou zemi původu. Tvrdil, že v případě návratu do vlasti by byl reálně ohrožen na svém životě.
34. Je třeba uvést, že samotná skutečnost, že v zemi původu žadatele panuje obecně horší ekonomická situace, nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Podle již ustálené a konstantní judikatury správních soudů totiž ekonomické důvody - a s tím související těžké životní podmínky - nejsou pro udělení mezinárodní ochrany relevantní (viz rozsudky NSS ze dne 31. 10. 2003, čj. 4 Azs 23/2003 -65, ze dne 30. 10. 2003, čj. 3 Azs 20/2003 -43, nebo ze dne 27. 8. 2003, čj. 5 Azs 3/2003 -54, všechna zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná též online na www.nssoud.cz). Ze shromážděných podkladů krom toho vyplývá, že v zemi fungují instituce, které nabízí pomoc při hledání zaměstnání, a sociálně ohrožené skupiny osob mohou mít nárok na sociální dávky.
35. Žalovaný se zabýval i obecnou bezpečností situací v Moldavsku i specificky v Podněstří. Ze shromážděných podkladů vyplývá, že bezpečností situace v Moldavsku je stabilní, stejně tak jako situace mezi Moldavskem a Podněstřím (zpráva Moldavsko – Základní přehled o zemi). V zemi byly zaznamenány pouze ojedinělé incidenty, které ale všechny nesly znaky provokace ruských tajných služeb (viz Moldavsko – Informace MZV ČR, Situace v Podněstří). O bezpečnostních potížích v zemi původu žalobce, které by svědčily o možných azylově relevantních důvodech, nehovoří ani další zprávy, které žalovaný shromáždil. Ani podle recentní judikatury NSS není ekonomická a bezpečnostní situace v Moldavsku natolik problematická a nepříznivá, aby byla sama o sobě relevantní z hlediska přiznání mezinárodní ochrany, a to ani po vypuknutí ozbrojeného konfliktu na sousední Ukrajině (např. usnesení ze dne 27. 5. 2025, čj. 6 Azs 38/2025 -32).
36. Žalovaný se věnoval i situaci obyvatel Podněstří v Moldavsku. Z podkladů vyplývá, že Moldavsko považuje obyvatele Podněstří za své občany a nese odpovědnost za ochranu jejich práv. Obyvatelé Podněstří mají možnost získat moldavské občanství, které jim zaručuje stejná práva jako ostatním občanům Moldavska. Mohou volně cestovat do zemí EU a ucházet se o zaměstnání na moldavském pracovním trhu (Moldavsko – Informace OAMP, Situace obyvatel Podněstří v Moldavsku).
37. K výkonu vojenské služby soud uvádí, že jde o legitimní státoobčanskou povinnost, která obecně není azylově relevantním důvodem (viz rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004 -49), je-li tato vykonávána v regulérní armádě demokratického právního státu v souladu s mezinárodním i vnitrostátním právem a pokud je daným státem respektována možnost odepření výkonu takové vojenské služby z důvodu svědomí či náboženského přesvědčení, ať již zavedením náhradní (civilní) služby nebo jiným způsobem, nebo přinejmenším, pokud takové odepření výkonu vojenské služby není trestáno nepřiměřenými nebo diskriminačními sankcemi (rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2021, čj. 5 Azs 19/2020 -45). Podle téhož rozhodnutí se v opačném případě může jednat o relevantní azylový důvod, je-li povinná vojenská služba spojená s účastí na ozbrojeném konfliktu za splnění následujících podmínek: 1) žadateli ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. e) směrnice Parlamentu a Rady 2011/95/EU (kvalifikační směrnice) hrozí trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu takové vojenské služby během konfliktu, 2) výkon této vojenské služby by mohl zahrnovat přímou či nepřímou účast žadatele na mezinárodních válečných zločinech, zločinech proti lidskosti, jiných vážných nepolitických zločinech nebo činech, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN, 3) je dána souvislost mezi tímto způsobem pronásledování žadatele a azylově relevantními důvody pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, resp. čl. 2 písm. d) a čl. 10 kvalifikační směrnice.
38. Ani jeden z těchto důvodů zjevně není dán, moldavská armáda se žádného protiprávního konfliktu v současnosti neúčastní a nejde ani o neregulérní vojsko. Navíc v Moldavsku prokazatelně existuje možnost základní vojenskou službu nahradit její civilní obdobou. Žalobce sám přiznal, že neobdržel žádné předvolání do armády, ani mu není známo, že byli občané Moldavska mobilizování. Předvolání na doplňkové vojenské cvičení s mobilizací nijak nesouvisí, což potvrdil i žalobce.
39. Ani v Podněstří žalobci nehrozí, že by byl povolán do ruské armády. Byť zde v minulosti probíhaly náborové kampaně, formální odvody potvrzeny nebyly (viz Moldavsko – Informace MZV ČR, Situace v Podněstří). Podle shromážděných zpráv lze nasazení do války na Ukrajině dovodit toliko u jednotlivých osob s občanstvím Ruské federace, zatímco obyvatelé Podněstří s moldavským občanstvím se mohou volně pohybovat po území Moldavska, požívají stejných práv jako ostatní státní příslušníci a mohou se domáhat ochrany ze strany moldavských orgánů. Žalobci tedy ve vlasti v tomto směru žádné azylově relevantní nebezpečí nehrozí.
40. Ze shromážděných podkladů tak nevyplynulo, že by žalobci při návratu do země původu hrozila vážná újma v podobě mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.
41. Žalobci nehrozí ani vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, neboť v zemi neprobíhá žádný ozbrojený konflikt. Soudy se námitkami vztahujícími se k bezpečnostní situaci v Moldavsku a Podněstří, jakož i k relevanci tvrzených obav z případného rozšíření války na Ukrajině do Moldavska, opakovaně zabývaly. Setrvale konstatují, že konflikt, který by opodstatňoval udělení mezinárodní ochrany, v Moldavsku zatím neprobíhá (viz např. usnesení NSS ze dne 21. 2. 2024, čj. 1 Azs 228/2023 -27, ze dne 14. 3. 2024, čj. 9 Azs 61/2024 -25, ze dne 29. 1. 2025, čj. 3 Azs 178/2024 -32 nebo ze dne 3. 6. 2026, čj. 6 Azs 53/2026 -40). Žalovaný taktéž správně poukázal na možnost vnitrostátního přesídlení občanů Moldavska podněsterského původu do části Moldavska kontrolované centrální vládou (k tomu srov. již citované usnesení čj. 9 Azs 61/2024 -25, nebo usnesení ze dne 31. 3. 2026, čj. 7 Azs 6/2026 -32, bod 11).
42. Soud shrnuje, že ve výše uvedeném hodnocení žalovaného neshledal žádná pochybení, žalovaný se obecnou bezpečnostní situací v Moldavsku zabýval dostatečně, zjištěné skutečnosti v době vydání napadeného rozhodnutí důvody k udělení doplňkové ochrany nezakládaly. Z hlediska bezpečnostní situace v Moldavsku ani nic nenasvědčovalo tomu, že by žalobce byl jako civilista vystaven na území reálnému nebezpečí vážné újmy. Ohledně tvrzení žalobce, že za současných okolností Moldavskou republiku nelze označit za bezpečnou zemi původu, soud uvádí, že žalovaný nezamítl žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale meritorně ji přezkoumal. Žalovaný komplexně hodnotil žalobcův azylový příběh, jakož i bezpečnostní situaci v Moldavsku, k čemuž shromáždil obsahově přiléhavé a aktuální informace o žalobcově zemi původu, a zohlednil všechny individuální okolnosti případu.
5. Závěr a náklady řízení
43. Žaloba není důvodná, proto ji soud výrokem I. zamítl postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
44. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. tak, že žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, jejich náhradu nepřiznal, žalovaný ostatně ani náhradu nákladů řízení nepožadoval. Nevznikly mu totiž žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 17. září 2026
Mgr. Marek Bedřich
samosoudce