Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Az 28/2025 - 43

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci

žalobce:

X., narozený dne X.

bytem X.

zastoupený advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek

sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, č. j.: OAM-458/ZA-ZA11-ZA13-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, č. j.: OAM-458/ZA-ZA11-ZA13-2025, jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle ust. , o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), a kterým bylo řízení zastaveno podle ust. téhož zákona.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě uvedl, že je napadené rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné. X., žádosti však byly zamítnuty. X. novou skutečnost představují jeho obavy z výkonu základní vojenské služby, která je v rozporu s jeho svědomím, obává se o vlastní život i situace, že bude muset někoho zabít. Hrozí mu újma na životě a zdraví ve smyslu čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), protože v arménské armádě se vyskytuje vysoká míra šikany, násilí, mučení a vražd mimo bojové akce. Argumentace žalovaného týkající se základní vojenské služby je překonaná novější judikaturou. Vypořádání důvodů podání žádosti je rovněž nedostatečné. Žalovaný se měl zabývat jeho obavami ze služby v armádě z důvodu svědomí a trestem odnětí svobody v případě jejího odmítnutí. Žalobci hrozí vážná újma ve smyslu ust. § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu a byly splněny podmínky pro vydání meritorního rozhodnutí.

3. Žalovaný byl povinen posoudit, zda povinnost nástupu do armády představuje nový důvod, který žalobce nemohl bez vlastního zavinění uvést v první žádosti a zda skutečnost svědčí o riziku pronásledování či vážné újmy. Žalovaný pouze uvedl, že povinnost absolvovat základní vojenskou službu nelze považovat za azylově relevantní důvod.

4. Žalobce dále upozornil na čl. 9 odst. 2 písm. e) směrnice Rady 2004/83/ES o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“), Příručku Úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 26. 2. 2015, ve věci C-472/13, Shepherd, rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 7. 8. 2011, č. 23459/03, Bayatyan proti Arménii, a ze dne 12. 10. 2017, č. 75604/11, Adyan a ostatní proti Arménii. Právo odmítnout nastoupit na vojenskou službu z důvodu svědomí je plně chráněno čl. 9 Úmluvy. Arménie se zavázala k zavedení náhradní civilní služby, umožňuje ji však až od roku 2018 a pouze Svědkům Jehovovým, k nimž žalobce nepatří. V případě odmítnutí výkonu vojenské služby je ukládán trest odnětí svobody. Podle Informace OAMP sice existuje možnost alternativní služby, je však nedostupná. Žalovaný se nezabýval otázkou, zda jí lze fakticky dosáhnout. Žalovaný se rovněž nevypořádal s existencí trestného činu odmítnutí výkonu vojenské služby, za který může být uložen trest odnětí svobody v trvání tří až pěti let.

5. Žalovaný rovněž vycházel z podkladů, které neodpovídají ust. § 23c zákona o azylu. Česká republika sice považuje Arménii za bezpečnou zemi původu, žádný z podkladů se však nevěnuje situaci v arménské armádě, potenciální hrozbě války, bezpečnosti výkonu vojenské povinnosti a ohrožení života a zdraví branců. Žalovaný nepoužil zprávy od Human Rights Watch, Amnesty International či MZV USA a své závěry založil pouze na jediném zdroji, a to Informaci OAMP, Bezpečnostní a politická situace v zemi. Užití jediného podkladu nesplňuje povinnost čerpat z různých zdrojů. Jediná zpráva hodnotící situaci v zemi byla vypracována žalovaným. Dokument byl rovněž vytvořen, aniž by úřední osoba měla kontakt se zemí původu, zatímco zpravodajové nadnárodních organizací pobývají přímo na místě. Zdroje zprávy nejsou zřejmé.

6. Žalobci současně hrozí vážná újma, protože nemůže úspěšně žádat o žádné povolení k pobytu a X. Závěrem navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce sice přednesl nové důvody opakované žádosti, netýkají se však změny situace v zemi původu, příčin vycestování a ani dříve vyjádřených obav. Nesvědčí ani o tom, že by žalobce měl být v případě návratu do země původu ohrožen. Žalobce netvrdil a žalovaný ani neshledal, že by se změnila bezpečnostní a politická situace v Arménii. Žalovaný se žalobcovými obavami ze základní vojenské služby zabýval na s. 3 a 4 napadeného rozhodnutí. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Obsah správního spisu

8. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 18. 4. 2025 podal žádost o mezinárodní ochranu.

9. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 2. 5. 2025 žalobce uvedl, že je arménské národnosti, dorozumí se arménsky a vyznává křesťanství (je příslušníkem X.). Nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl členem žádné politické strany a není politicky aktivní. Do ČR přicestoval X. Dříve v žádném státu EU nepobýval. V roce X. požádal o mezinárodní ochranu X. Je zdravý. Nikdy nebyl trestně stíhaný. Žádost o mezinárodní ochranu podal kvůli vojenské službě v Arménii, má strach držet v ruce zbraň a nechce zabíjet lidi. V případě odmítnutí vojenské služby hrozí trest odnětí svobody v délce od tří do pěti let. Pokud se vrátí, bude X. zadržen. V zemi panuje napjatá situace.

10. Žalovaný v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu položil žalobci tři otázky. První otázkou bylo, zda X. obavy z vojenské služby. Žalobce odpověděl, X. a že v současnosti je to aktuálnější, a proto požádal o azyl. Dále se žalovaný zeptal, z jakého důvodu X. všechny důvody. Žalobce odpověděl, že tehdy byly jiné důvody X. Nyní se situace změnila. Třetí otázkou bylo, z jakého konkrétního důvodu žalobce nechce vstoupit do armády, když se v Arménii jedná o zákonnou povinnost. Žalobce odpověděl, že je situace válečná, bojí se, že zemře a že bude muset vraždit lidi.

11. Součástí správního spisu je rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2024, č. j.: OAM-1177/ZA-ZA15-ZA03-2023, jímž žalobci, X. nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu.

12. Ve správním spisu jsou zařazeny následující zprávy o zemi původu: Arménie, Hodnocení Arménie jako bezpečné země původu, Stav: září 2024 ze dne 4. 9. 2024, a Informace OAMP, Arménie, Základní vojenská služba, Osvobození od základní vojenské služby a alternativní vojenská a civilní služba ze dne 6. 6. 2025.

13. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí ze dne 10. 9. 2025.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

14. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [ , (dále jen „ “)], přičemž vycházel ze skutkového stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a ust. zákona o azylu, ve znění účinném do dne 11. 6. 2026. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust.

16. Podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, ve znění účinném do dne 11. 6. 2026, žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

17. Podle ust. § 11a odst. 1 zákona o azylu, ve znění účinném do dne 11. 6. 2026, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

18. Podle ust. § 23c zákona o azylu, ve znění účinném do dne 11. 6. 2026, podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště a d) výsledek vyšetření podle § 10 odst. 5.

19. Žádost o mezinárodní ochranu i napadené rozhodnutí byly vydány přede dnem 12. 6. 2026. Soud věc posoudil podle právní úpravy účinné do dne 11. 6. 2026 s ohledem na čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU a rovněž přechodná ustanovení , kterým se mění , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

20. Soudu je z úřední činnosti známa situace žalobce X. a pro přehled ji zrekapituluje. Žalobce X.

21. Žalobce namítl, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí konstatoval, že nově uvedená skutečnost týkající se výkonu základní vojenské služby nesouvisí se změnou situace v zemi původu, důvodem odchodu z vlasti a ani dříve uvedenými problémy. Podle žalovaného nepředstavuje ani okolnost svědčící o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování nebo vážné újmě. Branná povinnost patří mezi základní státoobčanské povinnosti a v žalobcově případě nelze očekávat diskriminační přístup. Žalovaný dále odkázal na Informaci OAMP, Arménie, Základní vojenská služba, a popsal možnosti alternativní služby. Arménie je bezpečnou zemí původu. Soud proto s ohledem na výše uvedené konstatuje, že se žalovaný srozumitelně, logicky a dostatečně věnoval žalobcovým obavám, opatřil si vhodný podklad rozhodnutí a své rozhodnutí řádně zdůvodnil. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, jaké úvahy žalovaný provedl na základě kterých podkladů, a proto nezatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

22. Ohledně opakovaných žádostí existuje ustálená judikatura, kterou soud pro přehled připomene. Neshledal důvod, pro který by bylo potřeba se od ní odchýlit. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) v právní větě k rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j.: -65, uvedl: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávaní opakovaných žádostí.“ Nové skutečnosti musí svědčit o tom, že by žadatel mohl být v zemi původu vystaven pronásledování z důvodů uvedených v ust. § 12 zákona o azylu nebo že by mu tam hrozila vážná újma podle ust. § 14a téhož zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2019, č. j.: -44, usnesení ze dne 17. 10. 2019, č. j.: -48, či ze dne 18. 3. 2026, č. j.: -36). NSS v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j.: 3 Azs 6/2011-96, dále uvedl: „Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ NSS v právní větě k rozsudku ze dne 8. 9. 2011, č. j.: -74, konstatoval: „Bylo-li řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno pro nepřípustnost podle , o azylu, zkoumá správní soud pouze to, zda byly dány podmínky pro zastavení řízení. Důvody uváděné žadateli se zabývá pouze z toho hlediska, zda jim mohly být známy v době první žádosti, a zda je tedy mohli uvést, či zda jim v tom nebránily objektivní důvody, zpravidla spočívající v tom, že o těchto důvodech vůbec nevěděli nebo je nemohli z objektivních či legitimních subjektivních příčin uvést.“

23. Žalovaný v žalobě vůbec nevznesl otázku, zda byly obavy ze základní vojenské služby skutečností, která nebyla bez žalobcova zavinění předmětem zkoumání během řízení o první žádosti ve smyslu ust. § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Soud s postupem žalovaného souhlasí; žalobce přicestoval X., v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu X. bezprostřední důvod X. vycestování byl odlišný. Požadovat po žalobci, aby X. vyslovil obavy ze základní vojenské služby, případně aby X., by bylo přehnané. Žalovaný se správně pouze zabýval podmínkou podle ust. § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, tedy zda nově uvedené důvody svědčí o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování nebo by mu mohla hrozit vážná újma.

24. Plnění branné povinnosti samo o sobě není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, pokud probíhá v regulérní armádě demokratického právního státu v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem a pokud je respektována možnost odepření jejího výkonu zavedením náhradní služby, případně pokud její odepření není trestáno nepřiměřenými nebo diskriminačními sankcemi (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2021, č. j. , č. 4304/2022 Sb. NSS). Žalobce má sice pravdu, že žalovaný v napadeném rozhodnutí použil starší judikaturu, stále však platí základní pravidlo, že plnění vojenské služby nepředstavuje důvod pro udělení mezinárodní ochrany, novější judikaturou byly pouze blíže vymezeny její podmínky, jak soud uvedl výše. Žalobcova země původu se neúčastní žádného válečného konfliktu, což vyplývá ze správního spisu. K situaci v Arménii, která vyplývá ze zprávy OAMP o základní vojenské službě ze dne 6. 6. 2025, se vyjádřil taktéž NSS, a to v usnesení ze dne 5. 3. 2026, č. j.: -48, následovně: „Ačkoliv stěžovatel namítal, že vyhýbání se vojenské službě může být sankcionováno trestem odnětí svobody, neprokázal, že by se jednalo o trest, jehož intenzita by představovala porušení lidských práv. Ze zprávy hodnotící základní vojenskou službu v Arménii naopak vyplývá, že její alternativní výkon je možný. O žádosti rozhoduje tzv. republiková komise, přičemž její zamítnutí je možné jen v případě opakovaného nedostavení se k projednání žádosti, popřípadě uvádění nepravdivých údajů. Zároveň je možné zamítnutí žádosti napadnout žalobou. V rámci alternativní civilní služby zpráva zmiňuje celou řadu pozic, kam mohou být odvedenci nasazeni (např. sociální pracovníci, nemocniční pečovatelé či řidiči sanitních vozů). Z této zprávy rovněž vyplývá (v kombinaci s v ní odkazovanou Výroční zprávou o svobodě a vyznání za rok 2023 Ministerstva zahraničních věcí USA), že pracovalo „v programu alternativní civilní pracovní služby 101 odpíračů vojenské služby z důvodu svědomí, což je podobný počet, jako v předchozích letech“. Z uvedeného vyplývá, že alternativní civilní služba je v zemi původu stěžovatele reálně možná a využívaná. Jediný ve zprávě zmiňovaný případ uvěznění občana Arménie (baptistického vyznání) za vyhýbání se vojenské službě z náboženských důvodů nelze považovat za důkaz opaku – jeho byla zamítána právě z důvodu účelovosti a vnitřní rozpornosti (tedy nepravdivosti jím předložených údajů), nikoliv kvůli náboženskému přesvědčení. Vůbec nic tedy nenasvědčuje úvaze stěžovatele, že jeho žádost podaná „jen“ z důvodu svědomí bez náboženského podkladu bude zamítnuta. S tím souvisí i stěžovatelův poukaz na poměry v armádě Arménie. Až v rámci žaloby i kasační stížnosti (na rozdíl od pohovoru) uvedl, že jeho obava z nástupu na vojenskou službu mimo potenciální války pramení i z rizika šikany či jiné fyzické újmy v armádě samotné. […] Jejich význam však v podstatě negují zjištění ohledně možné alternativní civilní služby. V okamžiku, kdy je možná nejen vojenská služba beze zbraně, ale i služba výhradně civilní (viz výše), nelze obavy z poměrů v armádě brát za natolik významné, aby se jimi musel městský soud zabývat.“ Žalovaný výhrady svědomí vypořádal odkazem na možnost výkonu alternativní služby, což má oporu ve výše citovaném usnesení NSS, který ji potvrdil bez ohledu na náboženské vyznání. Žalobce v žalobě upozornil na rozsudek NSS ze dne 9. 4. 2020, č. j.: -33, který mimo jiné odkazoval na zprávu o zemi původu z roku 2019. Situace v zemích původu je však proměnlivá a je nutné postupovat podle nejnovějších informací, které jsou dostupné, i brát v potaz aktuální judikaturu.

25. Čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice není relevantní pro projednávanou věc. Týká se situace, když žadateli o mezinárodní ochranu hrozí trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu vojenské služby za konfliktu, jestliže by výkon vojenské služby zahrnoval zločiny nebo jednání spadající do položek o vyloučení uvedených v čl. 12 odst. 2 téže směrnice. Dva rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2004, č. j.: -49, a ze dne 7. 8. 2012, č. j.: -44, na které žalobce upozornil v souvislosti s kvalifikační směrnicí, proto rovněž nejsou rozhodující pro projednávanou věc; starší z nich navíc pochází z doby předcházející vydání uvedené směrnice. Ve zprávě OAMP, Hodnocení Arménie jako bezpečné země původu, se uvádí, že spor o Náhorní Karabach skončil jeho převzetím Ázerbájdžánem po krátké vojenské operaci dne 19. 9. 2023 a následné kapitulaci karabašských úřadů. Arménie a Ázerbájdžán následně obnovily jednání o mírové smlouvě a vymezení společné hranice. Obě země se obviňují z podněcování incidentů na společné hranici. Soud proto konstatuje, že navzdory incidentům na hranicích v Arménii neprobíhá ozbrojený konflikt a již vůbec nelze hovořit o tom, že by se arménská armáda dopouštěla jednání podle čl. 12 odst. 2 kvalifikační směrnice, tedy zločinů proti míru, válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, vážných nepolitických zločinů či činů, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN.

26. Příručka Úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky je součástí soft law a žalobce na ni odkázal pouze obecně. Soud neshledal, že by s ní byla výše uvedená judikatura v rozporu. Žalobce dále upozornil na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 26. 2. 2015, C-472/13, Shepherd, v souvislosti odmítání vojenské služby z důvodu svědomí a neochoty podílet se na zločinech. Z opatřené informace OAMP a jejího výkladu NSS však vyplývá, že je alternativní služba dostupná, a současně žalobce nedoložil a z žádných zpráv ani nevyplývá, že by arménská armáda páchala válečné či jiné zločiny. Dále žalobce odkázal na dva rozsudky ESLP. Rozsudek ze dne 7. 8. 2011, č. 23459/03, Bayatyan proti Arménii, však pochází z doby před zavedením alternativní vojenské a civilní služby, a proto není relevantní pro projednávanou věc. Rozsudek ze dne 12. 10. 2017, č. 75604/11, Adyan a ostatní proti Arménii, se týkal případu, v němž dotyční odmítli alternativní službu, protože s ohledem na jejich náboženské vyznání pro ně nebyla dostatečně civilní. Žalobce však nevyjádřil obdobné obavy. Výslovně uvedl strach držet zbraň, podle příslušné Informace OAMP však může alternativní službu vykonat bez nošení, údržby nebo použití zbraní. Ani druhý z rozsudků proto není přiléhavý na projednávanou věc. Žalobce má možnost odmítnout výkon základní vojenské služby z důvodů svědomí, je však povinen vykonat alternativní vojenskou nebo civilní službu. Není rozhodující, jaké doporučení přijalo Parlamentí shromáždění Rady Evropy v roce 2000 a v jakém roce byl v Arménii přijat zákon o základní vojenské službě, nýbrž je nutné se zaměřit na aktuální poznatky.

27. Co se týká obav z trestu odnětí svobody za odmítnutí vojenské služby, tak samotné uložení trestu je legitimní, pouze nesmí být nepřiměřené a diskriminační, jak soud uvedl výše. Žalobce však nedoložil a z žádné zprávy ani nevyplývá, že by měl být případný postih neadekvátní. Žalobce rovněž není příslušníkem žádné menšiny a nemá zdravotní ani jiná omezení, ke kterým by bylo nutné případně přihlédnout. Ve zprávě OAMP, Arménie, Hodnocení Arménie jako bezpečné země původu, se uvádí: „Obecně k systematickému pronásledování v zemi nedochází. Totéž platí i pro nelidské či ponižující zacházení a tresty i svévolné násilí vůči osobám, které jsou ve výkonu trestu.“ NSS v usnesení ze dne 5. 3. 2026, č. j.: -48, dospěl ke shodnému názoru a uvedl: „Nic nenasvědčuje tomu, že by způsob výkonu trestu odnětí svobody v Arménii mohl být spojen s porušováním lidských práv (mučením, nelidským či ponižujícím zacházením). Z ničeho dále neplyne, že by případné trestní stíhání bylo vedeno způsobem porušujícím lidská práva, či že by mohlo být vedeno za skutek, který ve skutečnosti není trestným činem, nebo za něj hrozil nepřiměřený trest (srov. k tomu rozsudky NSS ze dne 10. 10. 2003, č. j. , č. NSS, a ze dne 18. 8. 2005, č. j. ).“ Žalovaný se zaměřil na existenci alternativní vojenské služby, což bylo pro posouzení věci dostatečné, neboť jejím výkonem nevznikne nutnost vykonat trest odnětí svobody.

28. Žalobce dále namítl, že opatřené podklady neodpovídají ust. § 23c zákona o azylu, žádný z nich nepopisuje situaci v arménské armádě, potenciální hrozbu války, bezpečnost výkonu vojenské služby a ohrožení života a zdraví branců. Žalobce dále upozornil na nedostatečné zdroje a skutečnost, že žalovaný vycházel ze zpráv, které sám zpracoval.

29. Žalovaný však posuzoval obavy, které žalobce vyjádřil ve správním řízení. Nechtěl zabíjet, měl strach držet zbraň a upozornil na válečnou situaci a na možnost trestu odnětí svobody v případě odmítnutí vojenské služby. Žalovaný si proto v reakci na žalobcovy obavy obstaral zprávu o hodnocení Arménie jako bezpečné země původu, podle níž v zemi neprobíhá ozbrojený konflikt (bezpečnostní incidenty na hranicích nelze považovat za válku). Dále si opatřil podklad o výkonu základní vojenské služby, z něhož zjistil, že existuje možnost alternativní vojenské a civilní služby. Žalobce během správního řízení nevyslovil obavy z poměrů v arménské armádě, a proto žalovaný nepochybil, když se situaci blíže nevěnoval a neopatřil si zprávy od Human Rights Watch, Amnesty International či MZV USA. Žalovaný zařadil do správního spisu přesné a aktuální informace z různých zdrojů v souladu s ust. § 23c zákona o azylu, neboť své zprávy opatřil seznamem zdrojů, mezi nimiž se nachází mimo jiné Úřad Generálního komisaře pro uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti, Evropská kancelář odpíračů vojenské služby z přesvědčení, Kancelář Vysokého komisaře pro záležitosti diaspory, MZV USA či Freedom House. Není proto pravdou, že by žalovaný čerpal z jediného zdroje a že by byly Informace OAMP zpracovány bez kontaktu s příslušnou zemí. „Rovněž samotná okolnost, že autorem tohoto podkladu je žalovaný správní orgán, nezpůsobuje dle judikatury Nejvyššího správního soudu jeho nepoužitelnost, jestliže taková informace vychází z široké škály nejrůznějších důvěryhodných zdrojů a tyto zdroje jsou transparentně identifikovány“ (vizte usnesení NSS ze dne 16. 7. 2026, č. j.: -31). Ani jedna ze zpráv není nazvána „Vybrané otázky“, jak se žalobce nesprávně domníval v žalobě. Žalovaný při shromažďování zpráv postupoval v souladu s ustálenou judikaturou, mimo jiné i s usneseními NSS ze dne 20. 6. 2013, č. j.: -38, a ze dne 11. 12. 2015, č. j.: -48, na které žalobce upozornil. Soud proto neshledal, že by se žalovaný dopustil pochybení při zjišťování skutkového stavu.

30. Žalobce až v žalobě uvedl, že v arménské armádě má docházet k šikaně a dalším nežádoucím jevům. Soud proto do soudního spisu zařadil zprávu OAMP, Arménie, Zpráva Centra pro dokumentaci a výzkum (CEDOCA) Úřadu generálního komisaře pro uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti (CGRA), Belgické království, Násilí vůči vojákům vykonávajícím povinnou vojenskou službu, ze dne 14. 4. 2026. V souladu s ust. ji zaslal žalobci i žalovanému, kteří se k ní však nevyjádřili.

31. Podle uvedené zprávy se arménská armáda těší vysoké důvěře veřejnosti a pro část Arménů představuje vykonání povinné vojenské služby pozitivní zkušenost. Současně však dochází i k vyhýbání se výkonu povinné vojenské služby, přestože arménské státní orgány umožňují se z ní zcela nebo částečné vykoupit. Různé zdroje uvádějí, že v arménské armádě dochází i v době míru k incidentům spojeným s násilím. Jedná se zejména o závažnou šikanu, fyzické a psychické násilí, smrtelné nehody za nejasných okolností a sebevraždy za neobjasněných okolností. Uvedené praktiky pramení z porušování bezpečnostních předpisů a disciplíny a v tradici tzv. dědovščiny, tedy formy často násilné šikany a iniciačních praktik mezi vojáky povinné vojenské služby pocházející ze sovětského období. Součástí vojenského prostředí je rovněž kultura mlčení. Zdroje uvádějí, že některé skupiny jsou vystaveny vyššímu riziku stát se obětí těchto neformálních neregulovaných vztahů. Jedná se mimo jiné o sexuální a genderové menšiny a zranitelné osoby. Statistické údaje o počtu úmrtí mimo bojové situace v armádě představují jeden z mála ukazatelů situace v oblasti neregulovaných vztahů. Podle údajů lidskoprávních organizací vykazují předmětná čísla v posledních letech klesající trend. Celkový počet aktivních příslušníků arménské armády (včetně branců a profesionálních vojáků) činil v roce 2024 přibližně 42 900 osob. Počet vojáků vykonávajících povinnou vojenskou službu činil v roce 2023 přibližně 24 000 osob. Od roku 2021 tvoří přibližně polovinu aktivního personálu arménské armády právě vojáci vykonávající povinnou vojenskou službu. V předchozích letech vykonávalo vojenskou službu v průměru pouze 31 % osob každoročně povolaných k odvodu. Celkem 55,4 % dotázaných označilo vlastní zkušenost s povinnou vojenskou službou za velmi dobrou nebo dobrou; 27,7 % ji popsalo jako běžnou; 7,1 % uvedlo, že jejich zkušenost byla pozitivní pouze do okamžiku zapojení do vojenských operací; a 6,3 % ji označilo za velmi negativní nebo špatnou. Ačkoli se v armádě vyskytují problematické situace, značná část osob vykoná povinnou vojenskou službu bez vážnějších obtíží. Přestože existují některé jednotky vedené problematickými veliteli, nelze podle daného zdroje zobecňovat, že by šlo o plošně rozšířený problém v celé armádě. Násilí je typicky zaměřeno na příslušníky sexuálních a genderových menšin, osoby spolupracující s vojenskými úřady a osoby, které porušily pravidla kriminálního podsvětí. Nevyskytují se případy, kdy by se terčem násilí během výkonu povinné vojenské služby stali příslušníci etnických, náboženských, národnostních nebo jazykových menšin kvůli svému původu, důvodem ani není příslušnost k arménské diaspoře. V armádě došlo v roce 2024 přibližně k 328 incidentům „neregulovaných vztahů“, při nichž utrpělo 312 vojáků fyzické zranění. Generální prokurátor za rok 2024 uvedl, že bylo zaznamenáno 12 případů mučení nebo jiného krutého či nelidského zacházení ze strany vojenské policie vůči vojákům. Kromě toho obdržel generální prokurátor 119 oznámení o násilí páchaném nadřízenými vůči podřízeným. Ve všech uvedených případech bylo zahájeno trestní řízení. Součástí zprávy jsou i tabulky se statistikou počtu úmrtí vojáků mimo bojové situace v období od roku 2021 do roku 2026.

32. Pro závěr o skutečném nebezpečí vážné újmy ve smyslu ust. § 14a zákona o azylu je třeba vyhovět důkaznímu standardu „reálného nebezpečí“, který nevyžaduje pravděpodobnost vyšší než 50 %, je však přísnější než test „přiměřené pravděpodobnosti“ užívaný pro hodnocení obav z pronásledování podle ust. § 12 zákona o azylu. Reálné nebezpečí znamená, že ve významném procentu obdobných případů dojde k nežádoucímu následku, takže má žadatel o mezinárodní ochranu dobré důvody se domnívat, že takový následek může s významnou pravděpodobností postihnout i jeho (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2008, č. j.: -82). Zpráva, kterou soud opatřil během soudního řízení, obsahuje přibližný počet branců v arménské armádě (24 000 v roce 2023; pro rok 2024 lze uvažovat o polovině z 42 900 osob, tedy 21 450 osob) a počet incidentů (v roce 2024 se jednalo o 328). Případy násilí se proto týkaly přibližně 1,5 % branců, což je nedostatečné pro naplnění kritéria reálného nebezpečí. Podle zprávy jsou rizikovými skupinami sexuální a genderové menšiny, zranitelné osoby, osoby spolupracující s vojenskými úřady a osoby, které porušily pravidla kriminálního podsvětí. Žalobce neuvedl, že by splňoval některou z uvedených charakteristik. Statistiky rovněž ukazují, že se poměry v arménské armádě postupně zlepšují. Soudem opatřená zpráva je rovněž mnohem podrobnější, obsáhlejší a aktuálnější ve srovnání se zprávou MZV USA, z níž žalobce citoval v žalobě. Soud proto neshledal, že by žalobci během výkonu základní vojenské služby hrozilo reálné nebezpečí vážné újmy. Jak však již soud uvedl výše, žalobce má k dispozici možnost náhradní vojenské a civilní služby a ani trest za odmítnutí vojenské služby není nepřiměřený (srov. usnesení NSS ze dne 5. 3. 2026, č. j.: -48).

33. Dále žalobce k žalobě přiložil nepřeložený dokument, X. Soud jej v souladu s ust. zaslal žalovanému, který se k němu nevyjádřil. Povolání k výkonu základní vojenské služby, X., však nic nemění na výše uvedených závěrech. Výkon základní vojenské služby v Arménii nepředstavuje skutečné nebezpečí vážné újmy, je umožněn výkon alternativní vojenské a civilní služby a případný trest za odmítnutí vojenské služby není nepřiměřený ani diskriminační.

34. Žalobce dále namítl, že mu hrozí vážná újma kvůli případnému X. Mezinárodní ochrana má však chránit žadatele před pronásledováním a vážnou újmou v zemi jeho původu, nikoli před újmou v hostitelské zemi (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 2. 2024, č. j.: , č. 4589/2024 Sb. NSS, bod 49). X. není důvodem pro přiznání mezinárodní ochrany. Žalobce je zletilý a nemá zdravotní obtíže, není tedy závislý na péči jiné osoby. Lze jej pouze odkázat na řízení podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (srov. usnesení NSS ze dne 30. 10. 2025, č. j.: -31, bod 13).

35. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ust. jako nedůvodnou zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 22. září 2026

JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.